Profil uživatele Vojta


Notice: Undefined index: progforum_id in /var/www/ftp/progboard.com/user-profile.php on line 27

Pro prohlížení profilu uživatele musíte být přihlášeni/zaregistrováni.

Recenze:

Plastic People Of The Universe, The - Co znamená vésti koně
2021-01-03

Plastic People Of The Universe, The / Co znamená vésti koně

5 stars

Byť muziku PPU znám již delší dobu, tohle zajímavé album mě docela dlouho míjelo a pustil jsem si ho až teprve loni, kdy jsem do tvorby "Plastiků" začal pronikat hlouběji.
Album, jež poprvé vyšlo v Kanadě roku 1983 se po textové i hudební stránce nese ve velmi temném duchu. Přesto je jak po textové, tak hudební stránce genniální. O místy až apokalyptické texty, poetikou perfektně padnoucí k hudbě Mejly Hlavsy, se kromě jediné vyjímky postaral Vráťa Brabenec.
Celá deska působí jako celek velmi dobře, a tak je hodně těžké vybrat nejlepší skladbu. Mezi nejlepší věci na albu ale rozhodně patří dvě, skoro až hymnické skladby, a sice "Samson" (s textem Pavla Zajíčka), hodně temná, ale stejně geniální je i bezmála sedmiminutová "Fotopneumatická paměť" s biblicky inspirovaným textem.

Skvělé album, na němž bychom marně hledali slabá místa uzavírá monumentální jedenáctiminutový opus "Osip" ozdobený zpěvem, či spíše recitací a posmutnělým atsaxofonem Vráti Brabence.

Na závěr nutno dodat, že se program "Co znamená vésti koně" dočkal v roce 2017 živého provedení ve spolupráci s Moravskou filharmonií Brno, které vyšlo na stejnojmenném CD.

» ostatní recenze alba Plastic People Of The Universe, The - Co znamená vésti koně
» popis a diskografie skupiny Plastic People Of The Universe, The


BBP - podzemní orchestr - Je čas!
2020-12-30

BBP - podzemní orchestr / Je čas!

5 stars

V pořadí již čtvrté album "Je čas!" pražského undergroundového souboru skrývajícího se za tajemným názvem BBP se mi stalo zhruba před rokem jakousi pomyslnou vstupenkou do pro mně nádherného a neprobádaného světa tuzemské undergroundové muziky.

Typicky nezaměnitelný sound podzemního orchestru, jehož členové vystupují pouze pod čísly, nebo přinejlepším přezdívkami, je kromě mnoha dechů a violy dotvářen také spoustou nehudebních nástrojů (po vzoru raných DG 307), jakými jsou například pila břichatka a různé plechy a kovové trubky.

Celkově temné vyznění všech skladeb na albu dotvářejí kvalitní texty z pera samotného Otto Kunnerta, z nichž některé např. "Nepovyšuj se", nebo "Řeka krve" slouží jako varování před lidstvem samým, nebo popisují tíživý úděl pozemského (ne)bytí "Je čas!" a "Rozhodnutí", Album ovšem obsahuje i písně sarkasticky milostné: "Kill me" a sem tam i nějaký ten satyrický popěvek, jakým je úvodní "Bajkal"

Suma sumárum pánové a dámy z BBP více než dobře navazují na typický zvuk PPU a DG 307 a skvěle pokračují v jejich odkazu. Hudba tohoto podzemního orchestru je přes svou značnou potemnělost plná určité energie a jisté dávky tajemna a v dnešní pocuchané době si jistě najde pár dalších příznivců.

» ostatní recenze alba BBP - podzemní orchestr - Je čas!
» popis a diskografie skupiny BBP - podzemní orchestr


Něžná noc - Neměj strach
2020-12-02

Něžná noc / Neměj strach

5 stars

Nové album nahrál písničkář a kytarista Jan "Sahara" Hedl po dlouhé tvůrčí pauze. Jeho poslední sólovka "Matka zebra" vyšla už v roce 2001. Do tvorby nového hudebního materiálu se Sahara pustil společně s Blankou Šrůmovou (bývalou zpěvačkou Tiché dohody) a jejich doprovodnou kapelou nazvanou Něžná noc.
Oba dva na desce zpívají, a tak se Saharův drsný chraplák nádherně doplňuje s něžným a sametovým hlasem Blanky. Kromě písně "Pokojně snídej", kterou zpívá pouze Sahara, jsou všechny písně na albu duety.
Na albu se pěkně prosazují také další členové kapely, zvlášť skvělý kytarista Tom Zvardoň.

Celá deska je skvělá jak po hudební, tak textové stránce. Něžná noc je dokonalým propojením folk-rockových hudebních motivů s hořkosladkými texty přesně ve stylu starších Saharových sólovek. Jeho texty, jakoby popisovaly život každého z nás. Zdaleka asi nejhlubší a zároveň nejdojemnější písní na albu je "Neměj strach", v níž je dokonale popsáno všechno o životě a lásce, ať už je jakákoli. K dalším skvělým peckám patří pomalejší a něžná skladba "Únor" se skvělým kytarovým sólem a taky závěrečná "Něžná noc".

Na závěr snad dlužno dodat jen to, že vedle bolesti, ztráty a zmaru nacházíme v písních Něžné noci především a HLAVNĚ lásku, pochopení a naději.

» ostatní recenze alba Něžná noc - Neměj strach
» popis a diskografie skupiny Něžná noc


Zappa, Frank - The Mothers - Over-Nite Sensation
2020-11-20

Zappa, Frank / The Mothers - Over-Nite Sensation

5 stars

Frank Zappa v roce 1973 nahrál se svojí doprovodnou skupinou The Mothers, složenou jednak z dobře známých a osvědčených hudebníků (Ian a Ruth Underwoodovi), ale i zcela nových tváří (Tom a Bruce Fowlerovi, či Sal Marquez). Album je fenommenální a nápadité jak po hudební, tak textové stránce. Klasický Zappův rockový sound s dechovou sekcí zde krásně doplňují a podbarvují housle slavného francouzského jazzového hráče Jeana-Luca Pontyho, který s maestrem Zappou spolupracoval již na albu Hot Rats z roku 1969. Over-Nite Sensation je také po dlouhé době prvním albem, na kterém Frank kromě hry na kytaru také sólově zpívá. Další vokály na albu kromě něj obstarali ještě Kin Vassy a Ricky Lancelotti.

Celé album otevírá roztančená a veselá skladba "Camarillo Brillo" ozdobená zvláštními rytmickými figurami. Následují "I'm The Slime" (v níž se o doprovodné vokály postarala Tina Turner s The Ikettes), hitová, až skoro rádiová písnička "Dirty Love" následována "Fifty-Fifty" (korunována hned několika houslovými sóly Jeana-Luca Pontyho). Album uzavírá trio skladeb "Zombie Woof" (těžkopádný song s poměrně složitými dechy a marimbou je asi nejslabším kouskem celého alba), "Dinah-Moe Humm" (skladba s lehce erotickým textem a pro mne jednoznačné vyvrcholení celého alba), následující "Montana" (okořeněná o zajímavou marimbu Ruth Underwoodové) tvoří skvělé finále. Jde o parodickou skladbu o kovbojovi pěstujícím na svých polích dentílní nitě.

Over-Nite Sensation je skutečně senzačním a velmi kompaktním hudebním dílem sdružujícím v sobě věechny důležité prvky Zappovy hudby. I když má pouze něco přes půl hodiny, podle mého se jedná o jedno z nejlepších alb, které Frank Zappa kdy vydal a myslím, že u mě patří dokonce mezi jeho TOP 3 alba (ješte s One Size Fits All a Joe's Garage).

» ostatní recenze alba Zappa, Frank - The Mothers - Over-Nite Sensation
» popis a diskografie skupiny Zappa, Frank


Deep Purple - 	 Whoosh!
2020-09-23

Deep Purple / Whoosh!

5 stars

Po tříleté pauze letos vydali britští hardrockeři nové album se zvláštním názvem "Whoosh!"

Já osobně se k novým hudebním počinům starých rockových harcovníků stavím poměrně skepticky, protože často nevím, zda bude jejich nový materiál tak dobrý, jako některá předchozí legendární alba. Tato předtucha se však v mém případě u nové desky Deep Purple nenaplnila ani v nejmenším.
Album jako celek působí, přihlédneme-li k poměrně pokročilému věku všech muzikantů, dost svěže a energicky. Kapela je velice dobře sehraná a všech třináct songů na albu "funguje" za mně, už na první poslech hodně fajn.

Na rozdíl od předchozího alba InFinite (2017) tu větší prostor dostávají skvostní hammondky Dona Aireyho, které vyniknou například v písni "Nothong At All". Ke slovu tu ale přijdou i synťáky, stejně jako místy až zpěvavá kytara Steva Morse ve skoro šestiminutové skladbě "The Long Way Round", která patří společně s výše zmiňovanou "Nothing At All" k nesporným vrcholům celé nahrávky.

Poslední "zářez" v diskografii "Párplů" mě nadchnul opravdu hodně, a s klidným srdcem jej přidávám ke své oblíbené (a dnes již legendární) čtveřici alb z let 1970-73 (In Rock až Who Do We Think We Are)

» ostatní recenze alba Deep Purple - Whoosh!
» popis a diskografie skupiny Deep Purple


Cale, John - Songs for Drella (Lou Reed & John Cale)
2019-10-16

Cale, John / Songs for Drella (Lou Reed & John Cale)

5 stars

Album vydané v roce 1990, nahrál Lou Reed společně se svým bývalým spoluhráčem ze skupiny The Velvet Underground Johnem Calem. Je věnované jednomu z největších amerických umělců 20. století Andymu Warholovi (název odkazuje na jeho přezdívku vytvořenou ze slov DRacula & cinderELLA – Popelka).

Na rozdíl od tvrdých hardrockových aranží předcházejících Louových alb se „Songs For Drella“ nese v poměrně klidném a minimalistickém, leckdy až romantickém duchu. To hlavně díky nástrojovému obsazení bez výrazné rytmiky bicích či basové kytary, což skladbám v žádném případě neubírá energii. Ba naopak – u mnoha krásných balad, které na albu zaznějí je naopak absence bicích velkým přínosem a písně působí naléhavějším dojmem. Například skladby „Open House“ či „Style It Takes“ (kterou mimochodem mistrovsky zpívá John Cale za tklivého doprovodu syntezátoru) a která má pro mne snad nejsilnější atmosféru ze všech písní na albu.

Mezi tvrdší kousky naopak patří čtvrtá skladba v pořadí nazvaná „Work“ okořeněná o drsný zvuk Louovy kytary nebo „I Belive“, v níž Lou za doprovodu klavíru popisuje atentát, který na Andyho Warhola spáchala dne 3. června 1968 herečka Valerie Solanasová.

Podle mne je ale skvělé celé album a oběma umělcům patří můj velký dík že takto Andymu Warholovi vzdali poctu.

» ostatní recenze alba Cale, John - Songs for Drella (Lou Reed & John Cale)
» popis a diskografie skupiny Cale, John


Flamengo - Kuře v hodinkách
2018-11-18

Flamengo / Kuře v hodinkách

5 stars

Bohužel jediné album Flamenga, které vyšlo v roce 1972, je podle mě jedním z klenotů tuzemského bigbítu z let sedmdesátých a osmdesátých.

Na kvalitě albu přidávají jednak kvalitní texty z pera vynikajícího českého básníka Josefa Kainara (kromě skladby Stále dál, u které je autorem textu producent alba Hynek Žalčík) a druhak kvalitní obsazení: rytmika Erno Šedivý + Guma Kulhánek pracuje skvěle, zvuk kapely dotváří fantastické ságo a flétna, které obsluhoval Jan Kubík (v roce 1976 se podílel i na prvním albu Vládi Mišíka), jakož i hammondky Ivana Khunta, který také perfektně odzpíval již zmíněnou skladbu Stále dál (u které byl při nahrávání sborů použit Leslie box). Mišíkův fantastický zpěv snad netřeba zmiňovat.

Mezi mé nejoblíbenější skladby patří závěrečné trio Doky, vlaky, hlad a boty (kterou nahrála také skupina C & K Vocal), Stále dál a závěrečná pecka Kuře v hodinkách. Neméně silný je i Rám příštích obrazů. Albu není ani po víc jak pětačtyřiceti letech od vydání co vytknout, takže hodnocení je nasnadě.
*****

» ostatní recenze alba Flamengo - Kuře v hodinkách
» popis a diskografie skupiny Flamengo


Karthago - Időtörés
2018-04-16

Karthago / Időtörés

5 stars

Páté studiové album skupiny Karthago patří k mým nejoblíbenějším albům maďarského bigbítu vůbec.

Celé album je charakteristické kytarovými riffy Ference Szigetiho a dravým zpěvem Tamáse Takácse. Byť maďarsky neznám ani slovo, celá deska mě velmi baví (snad krom balady Harminc év után). Z celé desky vybírám jako tři nejlepší skladby Ha neked kevés, IdőTörés a Ne aludj, ha a Rock and Roll szól! Jedná se ve všech třech případech o hutné a přitom melodické příklady poctivého hard rocku tak, jak ho v Maďarsku hrají již od sedmdesátých let (viz Omega, LGT, Bergendy, Illés atd.)

Jinak celé album je asi nejlepší, co tato formace, nazvaná podle starověkého města v dnešním Tunisku, doposud nahrála.

» ostatní recenze alba Karthago - Időtörés
» popis a diskografie skupiny Karthago


Deep Purple - Fireball
2018-04-07

Deep Purple / Fireball

4 stars

Čtvrté album skupiny Deep Purple, jsem objevil asi před rokem díky kamarádovi, který mi pustil skladbu Fools. Album má pro mě několik zásadních momentů:

a) perfektní vypalovačky na úvod. Fireball - perfektní otvírák zahájený zapínaným větrákem ve studiu, skladbu provázejí v pozadí Lordovy varhany a dopředu ji posouvá i skvělý rytmus. Sólo si zahrál jak Blackmore, tak Lord. No No No - typická párplovština s krásným riffem, kterou opět podbarvují varhany a baskytara. Strange Kind Of Woman - jedna z kratších písní na tomhle albu, je typická riffem hraným na varhany a zvláštním kytarovým úvodem.

b) progresivní pomalejší pecky. Anyone's Daughter - tato se pyšní pěkně stavěným rytmem na piano; po ní následující The Mule s perfektně vystavěným sólem páně Blackmorea a Gillanovým vokálem. Vše podbarvují v pozadí Lordovy varhany. Lord ke konci skladby též přidá pěkné sólo.

Následuje vrchol celého alba - skladba Fools s pěknou vložkou hranou na cello uprostřed skladby. Jinak se jedná o typický párplovský song s perfektním zpěvem. Jako poslední zazní skladba No One Came - dravá rocková věc s jednoduchým rytmem, ale krásným kytarovým sólem ve stylu otvíráku Fireball nebo alba In Rock z roku 1970. Ke konci skladby opět sóluje Jon Lord na své hammondky.

Resumé: sestava Mark II. DP ve své nejlepší formě a jejich výlet do světa progresivního rocku, jen by tak pěkné album nemuselo končit tak brzy. Ale sečteno a podtrženo - 4 hvězdy

» ostatní recenze alba Deep Purple - Fireball
» popis a diskografie skupiny Deep Purple


Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Video

» Progboard TV

Facebook

Reklama


copyright Progboard | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje GMMedia.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google



Ikonky

Rock Shock Hudba 2000