King Crimson - THRAK

King Crimson - THRAK - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1995

Tracklist:

01. Vrooom (4:37)
02. Coda: marine 475 (2:41)
03. Dinosaur (6:35)
04. Walking on air (4:34)
05. B'Boom (4:11)
06. THRAK (3:58)
07. Inner garden I (1:47)
08. People (5:53)
09. Radio 1 (0:43)
10. One time (5:21)
11. Radio 2 (1:02)
12. Inner garden 2 (1:15)
13. Sex, sleep, eat, drink, dream (4:48)
14. Vrooom Vrooom (5:37)
15. Vrooom Vrooom Coda (3:00)

Total Time: 56:02


Obsazení:

ADRIAN BELEW -- guitar, voice, vocal
BILL BRUFORD -- acoustic & electronic percussion
ROBERT FRIPP -- guitar, mellotron, soundscapes
TREY GUNN -- Stick, backing vocals
TONY LEVIN -- basses, backing vocals
PAT MASTELOTTO -- acoustic & electronic percussion

 
06.03.2020 horyna
4 stars

King Crimson patří k mým nejoblíbenějším kapelám. První období s Lakem hodnotím asi nejvýše. Mezi-období alb Lizard a Island mi zní v obdobně vysokých parametrech. S Wettonem už je to krapet horší, ale pořád velký nadstandard. Naopak trojici barevných osmdesátkových alb s Belewem doslova zbožňuji. To mi pasuje až neuvěřitelně a strašně baví ty nahrávky i poslouchat, hlavně kvůli nenapodobitelnému Brufordovi a Frippovu rytmickému cítění. Fascinuje mě i totálně vzdálený směr od okolní popové stádovitosti s muskulaturním zvukovým odérem v pozadí. Ovšem to co přichází poté je i na mne zatraceně složitý oříšek. Tam spadá dvojice dle mého příšerných, nervů drásajících nahrávek (samozřejmě těch posledních) a jedna vcelku slušně melodická a s potřebnou pílí i vcelku uposlouchatelná deska Thrak. Té jsem po nesčetně pokusech konečně přišel na chuť a nedávno i zařadil do sbírky.

Vlastně tu není až tak moc co Frippovi a spol vytknout. Deska částečně navazuje na to, čím se kapela "živila" v minulé desetiletce. Deska má však pevnější tvary a ostřejší kontury. Velký počet písní je proložen různými krátkými instrumentálními kusy a mezihrami. Deska zprvu vyznívá hodně nepoddajně a syrově. Ale je to částečný klam, protože nedá zas takový kumšt spoustu motivů postupně rozklíčovat, vystopovat dost libozvučných melodií a jak jsme u K. C. zvyklí i pedantských rytmických zvratů a pochodů. Mám tu rád jak tvrdé masáže typu Vroom, Dinosaur, THRAK, nebo Sex-Sleep-Eat-Drink-Dream, tak jejich protiklady rozložené v hloubavých a jemných nuancí písní Walking on Air, Inner Garden, či One Time.

Tomuto období K. C. se všeobecně nepřikládá velká vážnost a když někdo mluví o kapele, většinou zmiňuje její nejplodnější část let sedmdesátých. Dle mého by se nemělo zapomínat ani na období s Belewem, který byl součástí kapely o dost déle než všichni ostatní členové a zanechal v její historii nesmazatelnou stopu. 4,5*
reagovat

PaloM @ 06.03.2020 08:15:32
Marek: viď moja reakcia pod Dannyho recenziou "PaloM @ 18.02.2013 18:32:57"
Som veľmi prekvapený ako píšeš, že obdobiu albumu Thrak sa neprikladá veľká vážnosť. Bol to významný bod ich kariéry.
Inak vďaka za Tvoj názor.

EasyRocker @ 06.03.2020 08:27:31
Díky za recenzi mimořádně nepřístupné a drsné řežby. Parádní muzika, ale přesně ta, kterou člověk nedá jen tak při každé příležitosti. A taky rozhodně ne pro každého, v depkách pro mě rozhodně ne, ale když je to lepší, tu a tam k tomu sáhnu :)

Myšák @ 06.03.2020 08:32:57
V polovině devadesátých to byla celkem událost. Hodně se o desce psalo a s comebackem KC tehdy nikdo moc nepočítal. Pak ta deska rychle zapadla protože ji lidi nepochopili. Kritika byla kapele nakloněna, ale mezi námi převládal spíš pocit zklamání. KC se našli v moderních trendech a to byla cesta do záhuby.

pinkman @ 06.03.2020 08:37:14
Frippovi muselo přeskočit. Začal hrát DIVNOU hudbu. Co měli poslední desky společného s King Crimson jsem nikdy nepochopil. Kdyby je vydal samostatně udělal by líp. Podle mě nás chtěl vytrestat a páchal na nás s každou další deskou hrozivější zvukový teror.

Myšák @ 06.03.2020 08:40:24
Je fakt, že když postavíš vedle sebe In the Court of the Crimson King a The ConstruKction Of Light rozdíl nemůže být větší. Ale jestli se tomuhle říká vývoj, pak jsem čínský bůh srandy.

EasyRocker @ 06.03.2020 08:42:37
Naprostý souhlas.

dan @ 06.03.2020 08:56:13
Teror přišel už s vydáním Starless and Bible Black. Kdyby zůstal u vesla Lake, Fripp by se do tak nestravitelných experimentů nepouštěl.

Voytus @ 06.03.2020 09:46:17
Společně s In the Court mí první King Crimson - opět tradičně konec základky a fond hudebního oddělení v knihovně. Až v posledních letech mi začíná docházet, jak moc komplikovanou hudbu jsem v tom věku dokázal vnímat - už tenkrát mě dostali třeba takoví Van der Graaf prostřednictvím výběru First Generation a možná se budete divit, ale tohle album byla brnkačka. Zřejmě i díky mimořádně příjemnému Belewově hlasu.

Bylo zajímavé vidět o pár let později DVD s koncertem z Japonska, už ve čtyřech: Parta profesorů, kteří se na sebe prakticky ani jednou nepodívají, s vážnou tváří předvádí hudbu z jiného světa, a jen Belew do toho vnáší něco lidského a dává najevo nějaké emoce.

A navíc, i díky tomuto albu jsem byl zase "chytřejší" o jedno jméno, které se pak objevovalo čím dál častěji (Tony Levin) a Bruforda jsem znal už z Yes - pěkně se ten můj do té doby poznaný hudební svět propojoval.

northman @ 06.03.2020 11:00:50
King Crimson jsem poznal počátkem sedmdesátých let a okamžitě jsem je zařadil mezi své top interprety, nářez v podobě 21st Century Schizoiz Man, tak v té době nehrál mimo Beefhearta nikdo, ale Beefhearta jsem v té době neznal. Robert Fripp tehdy zamýšlel vydat sólovou desku, a na konec Discipline vyšlo pod logem King Crimson, ta deska mě nijak neoslovila a ty další jakbysmet, nyní už jsem si na ně zvykl, ale skoro si je nepouštím. Když vyšel Thrak, tak mi jej kamarád půjčil, ale bylo to s ním u mě podobné, jako s Discipline. Nyní už ji mám, jako ostatně všechny ve své sbírce.

Pořád mám nejradši prvních deset desek když počítám i live. Dílo Roberta Frippa má své kouzlo v každé etapě, byl jsem na nich v Karlíně a byl to vynikající koncert, ale bylo to takové hodně akademické, více se mi líbil koncert Van Der Graaf Generator, nebo francouzské skupiny Magma v Akropoli.

Pěkná recenze horyno, za kterou ti děkuji.

Otikk @ 06.03.2020 18:12:42
Pro mne jedno z nejlepších alb 90.let, patří mezi moje top 10. Také poslouchám K.C. od prvního alba.
Ale album Thrak je nejlepší,protože je jiné a stále jsou to K.C. Pamatuji si přesně,když jsem CD našel v obchodě a nechal pustit. Již při první skladbě jsem věděl,že je to to pravé a bude mě provázet po celý život. Byla to první dodávka do česka s cenovkou 539,-. Poslouchám ho pravidelně již 25 let. Album je pro mne rockovou sinfonií,hudba není zbytečně přerušována,plyne nepřetržitě bez zbytečných mezer. Mohutný a přitom velmi čistý zvuk připomíná zvuk nějaké filharmonie. Je to nadčasové album, používám ho jako lék, zapomínám na starosti, vnímám jen hudbu. Poslech umocňuje i zážitek z koncert K.C. v roce 1996 v Praze tehdy ještě v Paláci kultury. Kdo tam byl, ví o čem mluvím. Kapela v tom nejsinějším obsazení, fantastický zvuk zahráli mimo jiné i celé album Thrák. Lepší koncert jsem již nikdy neviděla neslyšel. A po cestě domů jsem přemýšlel, co mi jejich hudba připomíná. A pak jsem na to přišel a vyhledal LP Planety od Gustava Holsta. Album jsem si pořídil ještě na střední škole a ve 2 hodiny v noci po příjezdu z koncertu celé poslechl. Slyšel jsem K.C. roku 1916. Stejné to bude možná po 100 letech i Thrak.

Otikk @ 07.03.2020 00:57:13
Ještě jsem zapomněl reagovat na řadu z vás ,kteří uznáváte starší alba a toto jaksi nemůžete strávit.
Jeho počátky hledejte již na druhém albu In the Wake of Poseidon a to na druhé straně desky. Skladba The Devil's Triangle je přepracovaný Mars
Gustava Holsta s Planet. Doporučuji originál a možná
pochopíte jak hodně toto dílo Roberta ovlivnilo.

northman @ 07.03.2020 10:10:32
Otikk, já mám taky radši jejich desky ze sedmdesátek, tehdy byly hodně revoluční, ale nyní už to neplatí. Thrak je výborná deska, ale já mám radši americké Thinking Plague, Motor Totemist Guild a belgické Univers Zero. To je taková příbuzná scéna s King Crimson.Na koncertě v Karlíně mi taky vadilo to, že to bylo na sezení, zákaz focení, prostě totálně sterilní prostředí. V Pakulu byl kamarád a říkal, že byl Fripp dost mimo, když si ho tam někdo vyfotil a on prohlásil, že bude pokračovat až mu dotyčný dá film.

horyna @ 07.03.2020 10:16:48
Všem zůčastněným uctivé poděkování za jejich komentáře.

Otikk @ 07.03.2020 15:14:32
northman: Jé jsem měl na mysli koncert z června 1996
o kterém napsal Hynek Just při recenzi koncertu 2000 v Arše -
Očekávání diváků před koncertem bylo poměrně intenzivní, neboť laťka, kterou si King Crimson nasadili na vystoupení v Kongresovém sále Paláce kultury v červnu 1996, visela velmi vysoko. Alespoň pro mne byl jejich poslední pražský koncert dost dlouhou dobu tím nejlepším ve svém žánru za posledních x let. Došlo tam podle mého k ideálnímu poměru zážitku z hudby se zážitkem z vizuální šou, ani jedna z částí nepřebíjela tu druhou, člověk mohl pocítit, že je blízko čemusi harmonickému, ideálnímu. Většinu efektů zajišťovaly jen vhodně umístěné reflektory (promítání á la Pink Floyd se nekonalo), ze strany muziky byla nejefektivnější paralelní souhra dvou bubeníků, koncert měl zkrátka ještě rytmičtější podhoubí než na deskách a celkový výraz byl říznější a tvrdší. A přesně takové byly i moje pocity. Celá recenze.>> odkaz

northman @ 07.03.2020 15:32:19
Otikk, já to nemyslel špatně, mně se koncert ve foru Karlín líbil moc, byli tam dokonce tři bubeníci. Přehráli všechny pecky včetně 21st Century Schizoid Man. Mně konkrétně se více líbil koncert Magmy v Akropoli, byl tam naprosto dokonalý kontakt s publikem a Peter Hammill byl pro mě taky lepší. King Crimson jsou pro mě už skoro padesát let jednou z nejlepších kapela jestli ještě zavítají k nám , tak na ně pojedu. Mrzí mě jenom jedna věc, že jsem chtěl jet na Daevida Allena a on prvně koncert odložil a za měsíc zemřel.

stargazer @ 21.03.2020 19:16:49
Od Red jsem od King Crimson neslyšel pro mě dobrou desku. Albem Thrak se ke mě zase vrátili.

18.02.2013 Danny
5 stars

Po vydání "barevné trilogie", která vyvrcholila albem Three Of A Perfect Pair (1984) se King Crimson rozhodli pro uměleckou přestávku. Ta se nakonec celkem protáhla a fanoušci museli vydržet nekonečných deset let. Po jejich uplynutí jim skupina nabídla minialbum Vrooom jako předzvěst plnohodnotného alba. To se na trhu objevilo o rok později v roce 1995. A pro mě znamenalo velmi příjemné překvapení.

Eruptivní úvod a odkazy ke starším albům, to je "Vrooom" - kaskádovité harmonické modulace, výbušná instrumentace a náhlá uklidnění pomocí rozložených akordů. Výborný úvod.
Dusání harmonických úlomků, které se k sobě slepují a neustále úzkostně (chromaticky - po půltónech) klesají; dvojka "Coda: Marine 475" navazuje na úvodní skladbu a otevírá prostor pro jeden z vrcholů nahrávky, pro první zpívané číslo "Dinosaur". A v něm skvělý Belew. Kytary rozřezávají píseň na kusy, jejich dvoutónové rány zní jako stále se vracející ozvěny. Text je, jak to u Belewa bývá, významově mnohoznačný (I'm a Dinosaur, Somebody is digging my Bones).
Uklidnění přináší "Walking on Air" s textem, který je plný něhy a porozumění; v líném pohybu skladby je kromě zpěvu výrazný zejména Levinův basový part a fragmentované kytarové melodie.
"B'Boom" je skládačka sónických ploch a pestrých rytmů, ty mají až obřadní podtext. Skvělý mezičlánek v celkové mozaice.
A vracíme se k úvodu alba, "Thrak" je další eruptivní směs ostrých riffů s atonálně pojatými průchody. Rytmus se trhá do vychýlených důrazů - středobod alba.

Rozložené akordy v "Inner Garden I" mají temnější barvu, neklid podporuje i posmutnělý text o konečnosti a samotě.
Hezkým rytmickým riffem se zdůrazněnou synkopou na nás vtrhne "People", nástroje se proplétají, každý má svůj prostor a vzájemně si nepřekáží, je to houština drobných licků a vyhrávek; refrén stojí na zajímavém akordickém sledu a když nám Belew sděluje, že hybnou silou všeho kolem nás je člověk, nezní to zrovna optimisticky.
"Radio I" je hlukový předěl k "One Time" s šestidobou basovou figurou, do které bicí hrají "na dvě". Melancholicky postavený celek umocňují textové obrazy, ve kterých se přece jen všudypřítomné chmury alespoň na chvíli rozplynou - když ne teď, tak jednou...
Aby nebylo veselo zas moc přehnaně, následují další hlukové končiny "Radio II".
Ale abychom nezapomněli, Belew nám ještě musí dovyprávět nedokončený příběh: "Inner Garden II". Jako by se zastavil čas.

Nárazy akordických riffů zřetelně od sebe oddělených střídá vzrušená a neprostupná instrumentace s podrážděným výrazem - základní veličiny lidského bytí v "Sex Sleep Eat Drink Dream" a Belew o nich zpívá, jako by se ho to netýkalo. V odbočkách k nonsensově pojatým banalitám je naopak cíleně afektovaný. Expresivita naruby, skvělý nápad.
Ozdobou tohoto alba jsou instrumentální skladby, na závěr máme dvě lahůdky, které nám doplní tvary prvních dvou položek, ze kterých vycházejí a jejichž "příběh" dokončují: rozhodnou "Vrooom Vrooom" s dvojakordovými riffy a úžasnými v kruhu se točícími vyhrávkami a "Vrooom Vrooom: Coda" s návratem sesouvající se harmonické hmoty.

King Crimson natočili výborné album, ve kterém je nutné se nejdříve dobře zorientovat a pochopit všechny souvislosti a návaznosti. Jedno z mých oblíbených.
reagovat

PaloM @ 18.02.2013 18:32:57
Thrak, to som musel dosť dlho tráviť.
Ja to vnímam tak, že King Crimson nahrali tri prelomové albumy, ktoré považujem za super originálne, nadčasové a "mienkotvorné":
In the Court of the Crimson King (1969)
Discipline (1981)
Thrak (1995)
Túto hudbu mám veľmi rád, je mi zrozumiteľná.
Počul som prakticky všetko od KC aspoň raz, ale napočúvané to podrobne nemám.
Vďaka za recenziu, Danny.

alienshore @ 18.02.2013 19:37:17
Thrak ma až tak úplne neoslovuje a asi je to tým špecifickým noise zvukom, ktorý sa objavuje v niekoľkých pasážach, ale od skladby Walking On Air to má ten správny crimsonovsky spád a páči sa mi aj tá jemná pocitovosť, mám King Crimson mimoriadne v obľube a z ich starších vecí si rád pustím Lizard, Larks alebo Red, farebnú trilógiu beriem celú ... Thrak je určite kvalitný album a King Crimson s ním vstúpili do 90-tých rokov veľmi sebavedome ale občas mám pocit ako keby hľadali tú správnu konšteláciu, myslím že so zatiaľ posledným regulárnym albumom The Power To Believe spravili dokonalú bodku svojej hudobnej kariére a je to môj veľmi obľúbený album od nich .....

Danny @ 18.02.2013 21:25:16
Palo, já děkuju za reakci. Je jich tu čím dál méně.
S rozdělením diskografie King Crimson na hromádky, kde v každé je vždy nějaké album "vzorové", to mám hodně podobné jako ty. Usnadňuje to orientaci i hodnocení. Baví mě od nich přitom hromada alb.
K jejich tvorbě jsem se dostal přes kamaráda, který byl velkým fandou a půjčil mi pro seznámení Beat, Red a Discipline. Pak jsem si to začal shánět sám a viděl jsem i koncert, ale to už jsem tu psal. Originální a vynalézavá kapela, takových není nikdy dost. Palo, dík.

Danny @ 18.02.2013 21:26:25
alienshore: jsem rád, že ses ozval a že jsi jako vždy upřímný.
King Crimson jsou věční průzkumníci a ti to nemají snadné. Thrak otevírá další novou etapu v tvorbě kapely a ta se, jak to tak bývá, neopírá o žádné vzory - sama je teprve vytváří. Nutně musí jít o hledání té správné konstelace. Mně takto vystavěný "laboratorní" materiál vyhovuje bez námitek, ty to vnímáš trochu jinak, spoustu posluchačů to třeba neosloví vůbec. Už to, že o této hudbě přemýšlíme a snažíme se ji uchopit, je z mého pohledu významné. Díky.

zdenek2512 @ 19.02.2013 06:10:39
Danny: v souvislosti s tvojí reakcí na mou rádoby recenzí jsem si přečetl tvoji recenzi Thraku. Donutilo mě to si ji pustit a nemůžu jinak než konstatovat, že máš ve všem pravdu. Já jsem jako první album od Crimsnů měl nahrané na pásku Earthbound jestli znáš je to neskutečný nářez nejtvrdší verze Schizoid Mana. Potom kamarád dovezl In The Court a Islands na pásku. Moonchild se pro převyšující praskot nedalo poslouchat,ale zbytek super. Pro mě to byla láska na celý život. Všechny jejich alba jsou vynikající a hlavně je každé jiné dalo by se říct, že se neopakují. Jako slabší bych hodnoti Beat a Three Of... s velkým vlivem Talking Heads, ale není se čemu divit Fripp i Bellew s na deskách Talking Heads zahráli. Pro mě je Thrak taky za 5

diesbies @ 19.02.2013 11:16:00
Danny: moc pěkně napsaná recenze, výborné album. U KC mě fascinuje ten kontrast mezi až, řekl bych, "brutálními" melodickými postupy na straně jedné a nádhernými lyrickými plochami na straně druhé. Nejraději mám od nich In The Court..., Red a Discipline.

Mohyla @ 15.11.2016 18:32:07
Pekne napísaná recenzia. U mňa album tiež patrí na čelo diskografie skupiny!

26.08.2010 Ondra
3 stars

Nějak se nám tady ta hudební energie, za léta nastřádaná v jednotlivých muzikantech až nepěkně zkoncentrovala a vystresovala. Fripp se konečně po cca 20 letech konečně rozhodnul, co ho láká víc - jestli byznys a snahou něco si dokázat, nebo komponování muziky, která tohot zaměření stojíc relativně na okraji zájmu samozřejmě moc nevydělává. O to větší radost však dělá nám - úzké skupině posluchačů. To byl také vždy důvod obou ukončení činností skupiny v letech 1974 a 1984, Frippa léta lákaly prostě jiné věci, což mě třeba osobně mrzí. V roce 1974 nabízel EG Records, že skupinu opustí a povede ji Ian McDonald, za tím účelem velmi rychle "znovupřijatý" člen na letní turné. Manažeři EG ho s tím však vyhodili... Tak začal blemtat a vytrubovat do světa, že existence KC začíná pozbývat smyslu kvůli situaci v hudební branži, atp. a kapelu ukončil. No prostě hrozný. Však také jeho spoluhráči byly v té době době z jeho chování šokovaní a mysleli až na duševní choroby. V 84 zase šel zase do Kalifornie učit na školu, opět v době největšího rozkvětu kapely, jako v 74-tém - fuff, tohle nechápu, ale musím to respektovat, protože dle mého názoru, muzikant, pokud má co říct, by měl hlavně tvořit, pokud ovšem chce.
Ale zpět k albu - snaha zde je, Nicméně:
- nástroje jsou už příliš přetechnizované a nemají ten starý dobrý zvuk
-syntetický zvuk celého alba
-Frippova technika na kytaru, vždy osobitá a jasně čitelná se zde trochu ztrácí, čím to je, nevím
- bicí ač Bruford - slabší
- málo nápadů, vykrádání sama sebe, časté opakování motivů, monotónnost a jednotvárnost
-přes citelnou snahu o tvorbu dynamiky a napětí prostě kapele slabé pasáže nejdou - pár taktů mellotronu a devices, kdy se chci nadechnout a zvolat paráda, a zase se jede naplno ve stejné rytmice bez dynamiky = FUJ!
-zvláštní, deformovaná zkreslená rytmika, jako když kolísá páska na magnetofonu, je to patrně záměr, ale nevím, jestli zdařilý, když se opakuje na 70% plochy alba. (K tomu patrně záměr - záměr to asi je, ale někdy člověk při výtvorech některých zvukařů a snímací techniky opravdu neví)

Vystupují jen některé opravdové perly a lahůdky:
One Time, Walking on Air, People a Sex sleep eat drink dream, a to je vše. Zbytek je opravdu slabota. Škoda, ne zcela vydařený pokus o návrat.
reagovat

Ondra @ 26.08.2010 02:39:48
Vzpomeňme např. na 'slabé' pasáže (myšleno z hlediska úrovně nahrávky) na Starless and Bible Black - trio, Mincer, Lament, Night Watch, Fracture, nebo Islands - Formentera, Song of the gulls, Letters, atp., které vždy dodávaly tu správnou šťávu, napětí a mrazení v zádech v kontrastu s plnými napalmovými dávkami Great Deceiver, Ladies of the Road, Easy Money, Aspic Pt. II - to bývala výkladní skřín Crimsonů z nejvýstavnějších. A já se ptám - kde jsou? A je fakt, že tanto rys - mírný úbytek dynamiky kapely a nápadů obecně pokračuje do současnosti.
Slovy Jana Wericha - Golém má příliš mnoho energie, příliš mnoho :(

PaloM @ 26.08.2010 05:30:11
Ondra, keď som prvý raz počul Thrak, vôbec som nerozumel, čo s tým chce básnik povedať. Surový, drsný, "industriálny" - ale nedal som sa a zabojoval :-) Opakovaným počúvaním mi zrazu svitlo, tak ako dávno predtým s Discipline (mal som podobné šoky). Thrak je nekompromisné, moderné vyjadrenie pocitov z tejto šialenej civilizácie - chaos a súčasne radosť, že človek je ešte tu a žije. Tak, ako často pred Thrak_om, svojimi experimentami predbehli dobu. Fripp je jeden z najoriginálnejších skladateľov. Ich skutočne jediný a riadny úlet, či pokles kvality - možno to nechápem - je projekt "The ProjeKcts", kde sa kapela rozložila na viaceré zoskupenia a vytvorili (skôr len chceli) akési "invenčné" dielne. Z môjho pohľadu natočili množstvo nezmyselných hlukov (viaceré CD), neprejavila sa synergia (čiže znásobenie energie spoluprácou), ale skôr anihilácia (čiže zničenie) :-)
Podstatné je, že my fanúšikovia si môžme z ich široko spektrálnej tvorby vybrať to "svoje", čo nás poteší. Ďakujem ti za pripomienku KC, jednej z najlepších progresívnych skupín.

To PaloM @ 30.08.2010 09:13:29
Ano, máš velice dobrý postřeh, taky to tam cítím, neber to tak, že přes moji rádoby "velkou" kritiku bych to album zatracoval, to zase ne. Je tam pár skutečně vynikajících kousků. Ano, šílená civilizace, člověk tu ještě žije, je to radost, to ano... Ale dříve tam byla právě JENOM ta radost, nebo alespoň jsem ji z toho cítil, a to mě stačilo :-))
Nicméně, nedávno jsem si udělal taky radost že ještě žiju a koupil si Projekct two - space groove+vector patrol, to je řádný úlet a hlavně deska, která v obchodech moc vidět není, ale mě se tato deska moc líbí, crimsni si na nic nehrají a prostě hrají + improvizují, je fakt, že používají i minimalistické postupy, ale je to zahrané s chutí, naplno, šlape to, nejsou tam rušivé demoralizující prvky. Moc se mě to líbí - basovka to bere jako brus, bicí šlapou nádherně, do toho občas modulovaná kytara, která přiletí "odnikud" a zase zmizí, prostě paráda, jako za starých dobrých časů, ale je pravda, že úroveň dynamiky je vyrovnanější, zde to ale kupodivu nevadí. Přirovnal bych to k desce LGT + Amadinda + Trio Stendhall - Zorr, to je srovnatelný hudební přístup, i když oproti Space Groove větší dynamický rozsah, vynikající - zkus poslechnout, mohlo by tě to oslovit - deska s krajinou nekonečné fantazie, použitím různých zvonečků, cingrlátek, doplňků na bicích, apod.
Období KC 81-84 mě nikdy moc neoslovilo, samozřejmě, je tam řada dobrých věcí, rytmika je na zajímavé úrovni, ale nejraději mám to staré období.
U mě je to tak, že někdy se mi líbí u různých kapel věci dle názory většiny "slabší" nebo "mírně pod úroveň" a naopak věci vychvalované do nebe mi kolikrát přijdou slabší, nevím.

16.02.2010 nowhere_man
5 stars

Pre mňa jedno z najlepších albumov King Crimson. V roku 1994 sa vrátili a opäť nepoľavili zo svojej kvality, čo potvrdili albumom THRAK z roku 1995. Už úvodná Vrooom mrazí vďaka pasáži, keď ustanú všetky nástroje a ostane hrať len gitara, fakt krásny motív. Ďalšia pecka je Dinosaur, absolútne chytľavá vec, jedna z najlepších spievaných vecí KC. Krehká balada Walking on air krásne uvoľní. Osobne sa mi veľmi páčia aj miniatúrky Inner garden I, II a Radio 1, 2. Skladba, ktorá patrí tiež k najkrajším, je People, krásna melodika aj spev. Sex, sleep, eat, drink, dream je potom opäť tvrdšia, teda ako sa to vezme, stále chytľavá. Pre mňa predstavuje vrchol albumu skladba One time, clivá, krehká a nádherná. Zvyšné kompozície albumu, ktoré som nemenoval, sú tiež kvalitné a len dotvárajú zvláštnu atmosféru a náladu albumu. THRAK ma absolútne chytil už na prvýkrát.
reagovat

30.08.2007 Martin01
5 stars

Tohle album mám od KG hodně rád. Na úvod nachystané pěkné intro Vrooom. Dinosaur je taková zlváštní písnička, taková úchylárna, ale prostě chytí. Bill Bruford nám ukáže něco ze svého umění na bubny v instrumentálce B'Boom. Dalé bych vypích People, taková pohodovka, pro mě jedna z nejlpších na albu. Dále je několik vložených pasáží jako Inner Garden nebo Radio. Sex, sleep, eat, drink, dream je taková typická "karmínovka" nakonec než začne konec alba outrem Vrooom Vrooom a Vrooom Vrooom Coda. Tohle album dokazuje, že hráči KG jsou na vysoké úrovni, škoda že tohle je poslední album s Brufordem.
reagovat

09.01.2006 TomKas
5 stars

Thrak byla první deska, jejímž prostřednictvím jsem se dostal ke skupině King Crimson a bylo to v létě roku 1995. Stačilo pár poslechů, a Crimsoni mě okamžitě dostali.
Nádherné album, které je perfektně vyvážené. Najdeme tu (byť někdy jen v náznacích) snad všechny prvky, kterými se kdy Crimsoni odlišovali od ostatním rockových dinosaurů. Tvrdé řezavé kytary, dynamiku, mellotron a to vše skloubí naprosto bezchybná rytmika. "Protiváhou" mohutných skladeb Vroom, Coda:marine 475, Dinosaur, THRAK či Sex-Sleep-Eat-Drink-Dream jsou nádherné Walking On Air, One Time nebo s posmutnělou náladou zahrané "vsuvky" Inner Garden. Perfektním kouskem je svižná a velmi živá People.
No prostě paráda.
Crimsoni se vrátili, ale nebyl to comeback ledajaký. Nahráli neobyčejné album v neobyčejném obsazení. A výsledek? Bez zaváhání 5 hvězdiček, protože tahle deska si je nepochybně zaslouží.
reagovat

deseo @ 11.01.2006 00:00:00
moje řeč :-)

08.11.2004 Hans
4 stars

Priznam se ze mam v tech Vruuumech a Trenkach trochu bordel :o))) Kazdopadne tohle album se mi v dobe vzniku dostalo do ruky jako prvni z rady a to coby PromoCD. A musim taky rict ze me okamzite dostalo. Byla to nejaka moda devatesatych let ze se rockovy dinosauri vraceli o dvacet let zpatky, ale ne vzdy ty pociny jsou povedene. V tomto pripade se Crimsonum povedlo zkloubit rockovou syrovost let 70' se syntezatorovymi experimenty let 80' a excelentnim soundem let 90'. Vysledek je skvost, sbirka pecek na ktere fandove KC urcite cekali od "rozkladu" KC v polovine sedmdesatych let. Predchozi alba obnovene sestavy KC jsou urcite dobra, nicmene tohle je opravdu rockovy narez a jak zde spravne "kolega ve zbrani" poznamenal, ma to stavu jako RED a ostatni desky z toho drsneho obdobi. Neda se rict ze to je dalsi prevrat a progresivni pocin v zanru, ale minimalne se povedlo dat na jednu hromadu vse co je pro hudbu KC typicke - gradujici instrumentalni az noisove plochy prosakle experimenty (THRACK, VROOM, BBoom ...), krasne a jemne balady zcela v duchu KC (Walking on Air, Inner Garden a obzvlaste One Time) a nakonec ty nejvetsi pecky, tedy alespon nejvice vycnivajici (pulsujici Dinosaur s mnohoznacnym textem (ze by sebeironie?), funkova People za kterou by se urcite nemuseli stydet treba Red Hot Chili Peppers, nabrousena Sex Sleep Eat Drink Dream se zpevem zkreslenym ala 21St Century Schizoid man). Presto ze to je navrat ke korenum tak nemam z desky pocit ze by se KC nejak zvlast opakovali a vykradali sami sebe.
Desku doporucuje 9 z 10 usnich lekaru :o)
reagovat

06.11.2004 Miloš Štěpař
5 stars

Excelentní návrat k syrovější polovině tohoto bandu. Po neinvenčním období, kterému předcházely 3 komornější desky se zvláštním soundem(červená, modrá, žlutá), nás King Crimson překvapili novými neotřelými kusy, kterých je na desce na poměry této kapely více než dost. Přesto album skvěle funguje jako celek a je zatím nejlepším počinem skupiny od Red.
reagovat

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 8x
TomKas, Martin01, nowhere_man, Danny, PaloM, Mohyla, Otikk
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 4x
Hans, kaktus, Petr59, horyna
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Video

» Progboard TV

Diskografie King Crimson


copyright Progboard | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje GMMedia.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google



Ikonky

Rock Shock Hudba 2000