Profil uživatele Mirek Kostlivý


Pro prohlížení profilu uživatele musíte být přihlášeni/zaregistrováni.

Recenze:

Birth Control - Plastic people
2018-02-03

Birth Control / Plastic people

4 stars

Když jsem někdy počátkem 80. let navštívil pražskou burzu na Letné, a zahlédl obal neznámé německé kapely s nápisem Plastic People, tak jsem neváhal ani vteřinu, a desku jsem si pořídil. Bylo mi jasné, že album kapely, jež si dá (podobně jako naši PPU) do názvu LP desky úvodní skladbu z druhého alba Franka Zappy Absolutely Free, nemůže být špatné! A také jsem se nemýlil.
Již titulní desetiminutová skladba Plastic People ukazuje, v čem je síla kapely. Bohaté klávesy zde dominují, naléhavý zpěv bubeníka Bernda Noskeho nemá chybu.
Úvod "juchající" Tiny Flashlights mi připomíná holandské Focus, do které se zamíchalo jazzrockové piano. To vše ve střední části doplňuje trocha psychedelie a závěrečné saxofonové sólo.
Počáteční vítr ve skladbě My Mind nám nabízí jeden z vrcholů alba. Skladbě dominuje viola a cello, podmanivý zpěv nemá chybu.
K odkazu raných Pink Floyd se vrací zvonkový začátek Rockin' Rollin' Roller, aby se o kus dále ve skladbě Trial Trip objevila ta správná porce psychedelie, kterou k dokonalosti dovedly právě německé krautrockové kapely. To závěrečné kytarové sólo člověka přímo pohladí po duši.
Závěrečná This Song Is Just For You s žesťovou vsuvkou nás vrací do jazzrockových vod. A bohužel ty ženské vokály, které naprosto nabourávají celkovou koncepci alba, mi jen vysvětluje důvod, proč jsem si tu desku tenkrát nenahrál celou.
Ale stejně musím po letech kapelu pochválit, jak se citlivě dokázala vyrovnat s nástupem syntezátorů. Na tomto albu, na rozdíl od kapel poloviny 70. let, opravdu vkusně. Kvality předchozích (převážně pětihvězdičkových alb) sice nedosahuje, ale aspoň ty čtyři hvězdičky mu dát musím. Album stojí samozřejmě i za poslech, který mohu všem vřele doporučit!

» ostatní recenze alba Birth Control - Plastic people
» popis a diskografie skupiny Birth Control


801 - 801 live
2015-12-30

801 / 801 live

5 stars

Když jsem před mnoha lety zahlédl na letenské burze tohle LP s podprůměrným obalem, zaujala mě nejvíce jména dvou hudebníků, které jsem již znal z prvních desek oblíbených Roxy Music. Obě byla zárukou toho, že člověk za svůj týdenní plat nekoupí zajíce v pytli. Tato deska vynikajících hudebníků, z nichž Brian Eno a Phil Manzarena se setkali již počátkem 70. let v Roxy Music a spolupracovali též na svých dalších sólových projektech, mě opravdu nezklamala.

Po úvodní pomalu se rozjíždějící skladbě Lagrima tu máme vzpomínku na 60. léta a skupinu Beatles v nahrávce T.N.K. (Tomorrow Never Knows), která ale svým dokonalým provedením za originálem nijak nezaostává.
V instrumentální East Of Asteroid dominuje kvílivá kytara s dunivou basou, v procítěné Rongwrong zaujme zase hlas Briana Ena.
Další dvě Enovy skladby Sombre Reptiles a Baby's On Fire stejně jako Manzarenova Diamond Head a Miss Shapiro ukazují, k jaké dokonalosti se spolupráce těchto dvou špičkových hudebníků za ta léta dostala! Kapela šlape tak, že nebýt potlesku mezi skladbami, člověk by si myslel, že nahrávky byly pořízeny v klidném zákoutí studia.
A už je tu slavná Daviesova You Really Got Me (pravděpodobně jedna z prvních hardrockových skladeb historie) v dokonalém provedení kapely, jež na originál Kinks navázala více jak důstojně.
Závěrečná Third Uncle dělá závěrečnou tečku za tímto skvělým koncertem. Skladba, ve které dominuje výborná basa Billa MacCornicka, brilantní kytara Phila Manzareny a klávesy Briana Ena, uzavírá tento výjimečný koncert. Jakoby se kapela chtěla rozloučit s jednou hudební érou ještě dříve, než se na koncerní pódia nemilosrdně vtrhne nastupující punk.

Pro mě jedna z nejlepších živých nahrávek rockové historie, jehož kvalitě nemůže ubrat ani ten bídný obrázek na obalu desky. Takže hudebně za pět.

» ostatní recenze alba 801 - 801 live
» popis a diskografie skupiny 801


Bílé světlo - Dělníci bílého světla (1976/77)
2014-09-28

Bílé světlo / Dělníci bílého světla (1976/77)

3 stars

Jediné album kapely muselo čekat na své první vydání dlouhých 30 let z důvodů více než pochopitelných. A to nejenom proto, že se hudebníci hlásili k odkazu Captaina Beefhearta.
Od toho si vzali hlavně zběsilý "free" saxofon. V úvodní skladbě "Dělníci Bílého světla" trvá jeho divoká jízda pět minut. Skladbu doplňuje monotónně se opakující baskytara. Úvod skladby se dá libovolně natahovat, v záznamu z Bojanovic (skladby 6-8) musíme na zpěv čekat přes šest minut.
Spíše než o zpěv se jedná o recitaci, ke které se ve skladbách "Umělec" a "Boží mlejny" uchyluje zpěvák již zcela nepokrytě. Vliv Pavla Zajíčka z příbuzných DG307 je zde zřejmý.
Ve skladbách "Pastýř" a "Festival II" vedle flétny a saxofonu kapela používá i klávesy. Zatímco v první z nich mě jejich zvuk tahá za uši, ve druhé je jejich monotónní riff doplněný o pěkné saxofonové sólo. Po té se přidávají sbory jakoby odkoukané od DG307 z jejich období tvorby "Dar stínům". Bohužel kvalita záznamu je katastrofální, kytaru prakticky neslyším, bicí asi stály někde za dveřmi "nahrávacího studia".
Repete prvních tří skladeb přichází v závěru. Živá nahrávka z festivalu II. kultury, který se konal v Bojanovicích 21.2.1976 má kvalitu, kterou si pamatuji ze svého historického záznamu na magnetofonovém pásku. Skladby mají v průměru o minutu delší trvání, ale hlavně jim to šlape lépe než na těch nahrávkách pořízených kdesi ve sklepních prostorách Kostelce nad Orlicí. Je vidět, že se kapela připravila na vystoupení opravdu svědomitě.
S přihlédnutím k jejich přihlášení se k odkazu velkého Kapitána a solidního výkonu z Bojanovic dávám za tři.

» ostatní recenze alba Bílé světlo - Dělníci bílého světla (1976/77)
» popis a diskografie skupiny Bílé světlo


Combo FH - Situace na střeše
2014-01-22

Combo FH / Situace na střeše

1 stars

Tak jsem oprášil ty dvě elpíčka s Combo FH a vložil je pro porovnání na gramofon. Zatímco první deska je klasický jazz-rock co se u nás hrál, tohle album je fakt síla. Nebýt gunslingerovy recenze, tak bych se k tomu neodhodlal, a že bych album vydržel poslouchat až do konce, tak to určitě ne. Na druhou stranu mě ale zajímalo, co jsem si to před téměř 30-ti lety vlastně koupil.
Ono číst si uvedenou recenzi a poslouchat skladbu za skladbou je opravdu zábavné. Kdybych to četl v českém jazyce, tak by mi ta přemíra vulgarismů vadila, ale v té slovenštině to je skoro až roztomilé. Je to bez diskuzí bída nad bídu! Zajímalo by mi, zda to Fikejz v té době myslel vážně, nebo jestli se nezbláznil. Na obalu LP čtu, že spolupráci na realizaci dělal Jaromír Tůma. No nevím, zda v tom studiu vůbec byl, nebo možná že jo, ale asi měl klapky na uších. A když vidím zadní stranu desky, kde chlapci stojí na střeše, tak se divím, že rovnou neskočili po jejím dokončení dolů.
To co vytvořili, je parodie na hudbu. Když už bubeník nevěděl kudy kam, tak zapnul metlu 80. let - automatického bubeníka nebo computer (možná i obě šílenosti najednou). Z celé desky se dá vydržet poslouchat pouze balada "Psí hodinář" (možná proto, že mám rád Vašo Patejdla) a skladba "Plány", kde slyším zajímavé klávesy evokující zvuk hammoundů. Kdyby ještě existovalo vydavatelství Pantom, asi bych chtěl těch 36 Kčs vrátit. Desku pálit nebudu, asi by to nebylo ekologické. A za toho Patejdla a falešné hammoundy dám aspoň hvězdičku jednu.

» ostatní recenze alba Combo FH - Situace na střeše
» popis a diskografie skupiny Combo FH


Czar - Czar
2013-07-31

Czar / Czar

3 stars

O téhle kapele jsem léta slýchával (Progboard, Rock&Pop), ale do diskografie mi přibyla teprve nedávno. Ono nepořídit si kapelu, která používá mellotron, by byl skoro hřích. A to včetně 8 bonusů, které jsou pro hodnocení tohoto alba velice důležité. Proč? Protože ukazují, jakým směrem by se kapela vydala, kdyby se v roce 1971 nerozešla.
Úvod alba je více než slibný. Již první skladba Tread Softly On My Dreams, ve které jsou chybějící varhany nahrazeny mellotronem, ukazuje, v čem bude největší síla kapely: jednodušší riffy doplňuje různobarevná hra kláves a drásavé kytary, jak je nejlépe slyšet v mé nejoblíbenější skladbě alba Cecelia, kde se střídá kytarové sóla s hutným zvukem hammoundek. Již následující skladba Follow Me ukazuje na slabinu alba. A to jsou vokály, které zvláště v následujících skladbách Dawning Of A New Day a Beyond The Moon sklouzávají někam hluboko do 60. let. Takto tvořilo ale opravdu mnoho skupin, které většinou měli do rocku hodně daleko. Je to škoda, protože po hudební stránce to nejsou špatné kousky. Klidný začátek skladby Today, ve které je zpěv příjemně podbarven mellotronem, naštěstí už těmito více hlasy doplněn není. Závěrečná skladba A Day In September se zajímavě rozvíjí z pěkného varhanního úvodu k vokálům, které mi tentokráte husí kůži na těle nevyvolávají.
První bonusová skladba Oh Lord I'm Getting Heavy měla být na původním LP. Je to škoda, že se tam nedostala. Určitě by tam místo některých skladeb s těmi vlezlými a pro mě nepříjemnými vokály zaujala místo více než důstojné. Psychedelická skladba jak má být!
Další dvě skladby Oh Lord I'm Getting Heavy a Why Don't We Be A Rock and Roll Band? vyšly původně na singlu. Vyměnil se bubeník, nahrávací studio a hlavně produkce, a je to hned znát. I když se singl nahrával necelý rok po LP, tak hudebně je to někde jinde. Vypadá to, že singl nahrála úplně jiná kapela. Ty vokály jsou opravdu strašné, sound kapely míří někam do středního proudu.
A kam by kapela dospěla, kdyby se nerozpadla, tak to je zřejmé při poslechu posledních pěti demo nahrávek, jež byly nahrány v roce 1971. Přišel nový bubeník (již čtvrtý za dva roky!), vyměnilo se studio i producent, ale bohužel ne k lepšímu. Ani se nechce věřit, že prakticky všechny skladby, kromě č. 6 (Mick Ware) a č. 8 (de Falla), složil stejný člověk (baskytarista Paul Kendrick). Kdo má CD bez těchto bonusů, nemusí litovat. Hudebně se to dostává úplně jinam, možná ke vkusu amerického publika. Aspoň jako formace z USA mi to zní. Bez kláves se kapela stává poloviční skupinou.
Hodnocení: LP čtyři hvězdy, SP a demo nahrávky dvě hvězdy, celkové hodnocení je jasné - za tři!

» ostatní recenze alba Czar - Czar
» popis a diskografie skupiny Czar


KRAUTROCK - Music for your brain Vol. 5
2013-06-11

KRAUTROCK / Music for your brain Vol. 5

5 stars

Jak má člověk přistupovat k hodnocení této (již páté) krautrockové kompilaci Krautrock - Music for brain Vol. 5, když se o její existenci dozvěděl již před více jak pěti lety? Zvláště když její nákup stále odkládal, až si ji letos nakonec pořídil kompletní tak, jak v letech 2005 až 2013 vycházela. A poslouchat postupně za sebou všech třicet kusů CD s téměř 40 hodin hudby je porce téměř ultramaratónská!
Ale jaké hudby! Už se mi dlouho nestalo, abych po pořízení neznámého alba zjistil, že se mi líbí prakticky všechno, co na něm je. Nebudu hodnotit kapely skladbu po skladbě, ale spíše vypíchnu ty, které mě na druhý poslech zaujaly.

CD1/ Amon Düül II jsou pro mě největším překvapením. Ačkoliv jsem o jejich existenci věděl již v 70. letech, nikdy se mi do ruky jejich alba nedostala. A je to škoda. Jejich skladby nejsou podobné např. takovým Faust, jak jsem si představoval, ale spíše se blíží klasickým rockovým partám přelomu 60. a 70. let, jako jsou na tomto CD výborní Message nebo Wind. A vliv britských spacerockových Hawkwind je zde evidentní.

CD2/ Další zajímavá skladba od Amon Düül II nechybí ani na 2. CD. Po temném úvodu skladby Deutsch Nepal se přidává německá recitace, kdy rozumím pouze slovům "general" a "svoboda", ale parodii autorů skladby na 2. světovou válku zde cítím bezezbytku. CD končí kapelou Tetragon a skladbou Snowstrom, v které mě zaujala vynikající klávesová hra Hendrika Schapera. A jak už to u podobných kapel bývá, stačila bohužel natočit jenom jednu desku.

CD3/ Úvod patří maďarské formaci Omega. Už jsem pochopil autory této monumentální série, že jim nejde o to, zařazovat do kolonky KRAUTROCK pouze německé kapely nebo kapely se zemí, kde je úřední řečí němčina. Jestliže skupina nahrála a vydala album u německého vydavatelství, tak je zde zařazeno taky. A skladbu Help To Find Me natočila kapela u labelu Bacillus (vyšlo v roce 1974 na albu 200 Years After The Last War). Já ji znal jako titulní skladbu ze 6. alba kapely pod názvem: Nem Tudom a Neved. Ale jestli zde někdo vyčíta Franku Bornemammovi z Eloy jeho tvrdý germánský přízvuk, tak to pokládám za nicotné s maďarským přízvukem Jánose Kóbora! Při letmém poslechu by nepozorný posluchač tu angličtinu s maďarštinou lehce zaměnil.

CD4/ Po pěkné baladě Swan song kapely Wintergarden přicházejí na řadu švýcarští Krokodil. Skladba Odyssey In Om z jejich 3. alba An Invisible World Revealed z roku 1971 je pokládán za jeden z milníků progresivního rocku. Nástrojové obsazení kapely, kdy jsou vedle klasických rockových nástrojů použity ve skladbě postupně sitar, harmonika, flétna a mellotron, je jedinečné, a ukazuje na hráčské mistrovství jednotlivých hráčů. Amon Düül II nechybí ani na tomto CD. A skladba Kanaan mě opět dostává svoji neopakovatelnou "temnou" atmosférou. Ve skladbě Lost Mankind od Satin Whale dominují v úvodu hammoundky s flétnovým doprovodem, ke kterému se přidává mellotron s pěkně vybarveným kytarovým sólem. Další perla!

CD5/ Ani na tomto CD nechybí maďarská Omega. Skladba Time Robber byla natočena a vydána u firmy Bacillus v roce 1976 pod názvem House Of Cards/Time Robber. Zajímavé je, že v Maďarsku vyšla jako Gammapolis až v roce 1979. Jak je vidět, tak si to kapela nejdříve otestovala v Německu s několikaletým předstihem. A nebo to bylo v Maďarsku jako u nás, kdy mezi natočením a vydáním desky mohla být i několikaletá pauza. Skupina Krokodil ve skladbě The Creator Has A Masterplan opět nezklame. Léta jsem pokládal za nejlepší švýcarskou kapelu Toad (nechybí ani na tomto výběru - viz výborná skladba Life Goes On na 3.CD), ale vypadá to, že se jejich pozice u mě začíná otřásat v základech.

CD6/ Na posledním CD mě zaujali svým zemitým hard-rockem německo-britští Epitaph a formace Da Capo, jejichž jediná deska vyšla v nákladu pouhých 500 kopií. A protože tam na kytaru hraje Peter Stanek a na bicí Alfred Urban, tak se tomu malému studiu ve Fürthu nedivím. V roce 1972 to mohli být exulanti z ČSSR, kteří na tom asi byli finančně prachbídně. Ale to je samozřejmě míněno s velkou nadsázkou. Jinak bigbeat hráli opravdu řízný. I kapele Think vydala jedinou desku v 500 kopií, což je velká škoda. Skladbě Watercorps dominují housle, flétna, nádherné vícehlasy se prolínají s varhany a kostelními zvony. Celé mi to připomíná Gentle Giant v jejich vrcholné tvorbě.

Co říci závěrem? Autoři tohoto projektu (Rudolf Vogel a Kurt Mitzkatis) si zaslouží velké uznání za to, jaké dílo dali dohromady. Pro milovníky progresivní hudby sebrali to nejlepší, co na blízkém západě vůbec vzniklo. Tak jenom pevně doufám, že s projektem nekončí, a v dalších letech vydají další pokračování toho, čemu se u nás v 70. letech říkalo KRAUTROCK. Pod tímto původně pejorativním názvem se skrývá opravdu výborná hudba, kterou mohu všem jenom doporučit.

» ostatní recenze alba KRAUTROCK - Music for your brain Vol. 5
» popis a diskografie skupiny KRAUTROCK


Christmas - Heritage
2012-10-28

Christmas / Heritage

5 stars

"Cítili jsme se úplně stejně, jako když jsme poprvé slyšeli vánoční hudbu. Ve starých hnijících, nepoužívaných kasárnách leteckých sil, v domě na okraji Oshawa v Ontariou. Bylo pozdní tmavé odpoledne, my jsme byli natlačeni v jedné malé místnosti na konci budovy, hudba byla hlasitější než čert, ale atmosféra byla velmi uvolňující. Měl jsme pocit, jako bych slyšel něco velmi, velmi zvláštního. Stále nemůžu uvěřit, že hloubka této hudby mohla vyjít z duše těchto čtyř mladých hudebníků. S veškerou pokorou, že tak originální hudba mohla vůbec někdy být natočena na severu země."

Takto později vzpomíná neznámý účastník na vánoční poslech nahrávky alba Heritage. V prostoru ponurých kasáren Air Force by při poslechu tohoto alba jen málokdo hádal, že slyší nahrávku skupiny tak mladých lidí, teenagerů mezi 16-ti a 19-ti lety!
Po krátkém úvodním klavírním intru již 2. skladba "Rise Up" ukazuje, v čem byla síla kapely: silná melodie s vícehlasými vokály doprovázené výraznou dunivou basou a melodickou kytarou. Podobně je tomu ve skladbě "Point Blank", kde pro změnu dominuje sólová kytara.
Vrchol svého umu ale kapela předvádí v nejdelších skladbách alba, a to ve 13-ti minutové "Zephyr Song", ale především v téměř 11-ti minutovém opusu "April Mountain". Kolik nápadů jenom do první z nich dokázala kapela dostat! Nápady se prolínají, kapela mění rytmus, melodiku tak, že na konci už si posluchač ani nepamatuje, jak to celé začalo. Výborně vystavěná skladba s postupy, které předešly dobu o pěkných pár let!
Dokonale to kapela předvedla ve skladbě "April Mountain". K nádhernému úvodnímu kytarovému sólu se přidávají skvostné vícehlasé vokály, to vše náhle končí ..., přichází nová melodická linka, krásné kytarové sólo, kapela juchá v radostném rozpoložení, vše je opět useknuto ..., nový nápad, nová melodie, ke konci skladby návrat na začátek. To opravdu není skladba, která by se dala popsat, aspoň mně na to slova nestačí, stále je v ní co nového objevovat.
Poslední tři bonusové skladby, které vyšly původně na singlu, zde nehodnotím. Zdá se mi, že se z původní koncepce LP přeci jenom vymykají (zvláště poslední skladba "I'm a Song /Sing Me/" s přimíchanou pop aranží smyčců a ženských vokálů).

Končím, jak jsem začal, vzpomínkou neznámého účastníka prvního poslechu alba, jež o Christmas napsal:
"Takový svazek je křehký jako brzký sníh v krajině s dosud žlutými listy, citlivý jako pohled do mladých očí, a přesto tak silný jako neomítnuté kameny v římského akvaduktu. Víme, že to poroste, stejně jako sníh roztaje a pozemní řeka vysychá. Cítíme tyto zvláštní vibrace a víme, že nebudou unikat z vás. Máme důvěru a touhu dozvědět se víc. Vánoce, po tom všem, je něco, co nás spirituálně povznáší ..."

» ostatní recenze alba Christmas - Heritage
» popis a diskografie skupiny Christmas


Steeleye Span - Hark! The Village Wait
2012-04-28

Steeleye Span / Hark! The Village Wait

5 stars

Muselo to být někdy v říjnu 1976, když mi Karel H., můj pražský spolubojovník na buzerplace ve slovenských Levicích, pošeptal: "Ti Van der Graaf Generator jsou sice dobří, ale já mám doma LPčka folk-rockových Steeleye Span, a to je hudba, to si někdy musíš poslechnout!" Já se nikdy o folk nezajímal, znal jsem z malých desek Hutku, koncert Marsyas mě nezaujal, ale stejně jsem na to radostně kývl, protože jsem věděl, že to si určitě v klidu přehraji, až budu v civilu. I když ta doba dvou let mi připadala neskutečně dlouhá.
A po dvou letech zírám, o co jsem byl ochuzen! První deska kapely byla natočena v červnu 1970. Jsou na ní předělávky starobylých britských a irských balad v provedení výtečných hudebníků a zpěváků - na čele se zpěvačkou Maddy Prior.
Již v úvodní, pouze vokální A Calling-On Song, slyším vícehlasé vokály (Prior, Hart, Gay a Terry Woods) v tak čisté podobě, že by se za ně nemuseli stydět ani bratři Shulmanové.
Následující The Blacksmith patří k vrcholům desky. Nádherný zpěv Maddy Prior se prolíná s doprovodem mandolíny, celá skladba má neuvěřitelné kouzlo. A to pojednává o kovářovi a jeho mužnosti, přičemž hrot kladiva je zde zpodobněn jako falický symbol.
Další výborná skladba All Things Are Quite Silent je lamentace ženy, jejíž manžel byl násilně odveden do válečného námořnictva. Smutek v hlase Maddy Prior je nepředstíraný, dojímá i starého rockera.
I bez znalosti textů ale mají skladby podmanivou atmosféru, oceňuji i skladby ve kterých je použito banjo, na které hraje (např. ve skladbě Lowlands Of Holland) i Maddy Prior.
V závěrečné One Night As I Lay On My Bed (základ skladby pochází již z přelomu 16. a 17. století) je použita vedle 5-ti strunného banja i citera. Neslyšet angličtinu, tak bych se domníval, že melodie pochází odněkud ze Středního východu, tak orientální atmosféra na mě dýchá.
Skvělá tečka za tímto mimořádným albem, které mělo i příznivý ohlas na britské folk-rockové scéně. O tom svědčí i to, že se po vydání umístilo na 5. místě, a to společně s LP deskou Bridge Over Troubled Water od Simona a Garfunkela.
Nadšení recenzentů neznalo mezí. Token Winner se dívá na skupinu v časopise Sounds jako na "Spásu tradicionálů", jako na silnou konkurenci již slavných Fairport Convention a Pentangle, a svým vlivem je dokonce přirovává k americkým kapelám jako jsou Velvet Underground, Santana, a co mě zvláště potěšilo, ke "the great god Beefheart"!
A nejenom z tohoto důvodu je ocenění desky jasné - za pět!

» ostatní recenze alba Steeleye Span - Hark! The Village Wait
» popis a diskografie skupiny Steeleye Span


Message - The dawn anew is comin
2011-08-28

Message / The dawn anew is comin

4 stars

Velice málo německých (BRD) kapel jsme tenkrát v 70. letech znali, jako by se na západ od nás snad ani žádný pořádný bigbeat nehrál. Vedle velikánů, jakým byli např. Can nebo Tangerine Dream, tu bylo množství dalších výborných kapel, jejichž desky se k nám ale bohužel prakticky nedostaly. A jedněmi těmi zapomenutými byla i skupina Message.

Již úvodní skladba Changes nám naznačuje, že nepůjde o žádnou tuctovou tzv. krautrockovou kapelu, když po nenápadném kytarovém úvodu přijde zvrat a do sympatického zpěvu se ozývá skvělý kytarový riff. Výborná skladba, která se pro svoji délku 3:35 klidně mohla hrát i v rádiích!
Další nahrávkou, která dala albu název, je The Dawn Anew Is Coming. V ní se střídají zajímavé pomalé a rychlé pasáže, do které se promítají různé nálady: slyším i zpěv ptáků! Že by inspirace Pink Floyd?
Do další skladby Evil Faith and Charity kapela zakomponovala i saxofon, líbí se mi i zdvojené kytarové sólo v závěru skladby.
A přichází další vrchol desky: skladba Haeven Knows. Po mellotronovém úvodu, na který hraje Taff Freeman ze spřízněné kapely Nektar, se píseň opět dostává do melancholické nálady, tu ale okamžitě střídá tklivé kytarové sólo, a já musím opět obdivovat tu originalitu nápadů a fascinující atmosféru, která na člověka doléhá i po téměř 40-ti letech od jejího natočení!
A další perla na závěr: skladba When I'm Home, s výbornými vokály a skvělou kytarovou hrou. To je doprovázeno střídáním rychlých a tichých pasáží podbarvených mým milovaným mellotronem. Na závěr se rozjíždí i dosud upozaděná baskytara! Žádná umělotina, žádné vlezlé (Jarda M. promine) synťáky, poctivý rock jak má být. Výborný závěr této zajímavé desky!

A čtyři hvězdičky dávám jenom proto, že kapela za rok vytvořila - nezdráhám se říct - velkolepé dílo německého psychedelického rocku: LP From Books & Dreams.

» ostatní recenze alba Message - The dawn anew is comin
» popis a diskografie skupiny Message


Atomic Rooster - Homework
2011-08-14

Atomic Rooster / Homework

4 stars

Jedná se převážně o samostatný projekt kytaristy Johna Du Canna, jemuž vypomáhá na bicí nástroje Paul Hammond. I když slyšíme v mnohých skladbách klávesové nástroje, celkově má prvních 17 skladeb blíže ke skupině Andromeda, kde Du Cann koncem 60. let působil, než k Atomic Rooster, v kterých oba s přestávkami hráli.
Po úvodním instrumentálním klávesovém vstupu ve skladbě The Dukes Theme nastupuje úderná Make Me Strong s ostrým kytarovým rifem. Skladba je jednoduchá, jak vystřižená z konce 60. let.
V další skladbě The Devil In Me slyším "snad největší neštěstí v historii rockové hudby" - automatického bubeníka! A toho si Du Cann mohl opravdu odpustit. Ale možná mu to nakukal ten ďábel v něm ...
Po pomalé skladbě Fool nastupuje výborná It Can Wait Another Day. Je fantastické sledovat jednoduchý kytarový rif doplněný úpěnlivým zpěvem, když to celé vytváří podmanivou atmosféru. Takovou, kterou jsem u Atomic Rooster vždycky obdivoval.
Ve skladbě C.O.D. použitou elektroniku Du Cann vážil na lékarnických vahách, takže jako celek v ní nepůsobí rušivým dojmem.
Skladbu Mind Over Matter si autor mohl odpustit. Opakování toho refrénu stále dokola mně tahá za uši. A tak jenom netrpělivě čekám, kdy to celé skončí.
Následné skladby A Matter Of Time a hlavně Cut The Wire s tklivým kytarovým sólem patří k tomu nejlepšímu, co na desce je.
Elektronická skladba X-MASS se na desku dostala nějakým omylem. To němečtí Krafwerk už podobné postupy vyzkoušely dávno. A s daleko lepším výsledkem.
Pokud to posluchač přečká, čekají ho skvělé Hammoundovy varhany doplněné pro mě decentním synthesizerem a úpěnlivě procítěním zpěvem Du Canna v 6,5min. skladbě Open Up The Sky. Další výborná skladba!
Proč to dělat složitě, když to jde jednoduše, tak to slyším v "šustících" skladbách City Boy, The Band Played On, Different Words. Tak nevím, jsou to spíše demo nahrávky, protože technická kvalita zde zaplakala. A bicí zní tak, jako když se tluče někam do plechových necek. Asi to bude zase ten "šílený" automatický bubeník.
Do skladby Leopard's Skin byly vmontovány výkřiky typu "kiš, kiš", ale děti si tam v ní asi moc nehrály. Další zbytečná skladba.
Závěrečné skladby The Buck Stops Here a hlavně výborné blues Somebody's Looking After You? patří právem na závěr této desky. Poslední skladbě nic nechybí, kytara, zpěv jsou téměř dokonalé. A škoda že patří k těm nemnohým, co lze na desce nalézt.
Přivřu jedno oko a dám za tři.

Ale málokdy se stane, abych recenzi na desku psal k vůli bonusům. A to je tato výjimka. Skladby vyšly jako singly v letech 1981-1982 u firmy Polydor a patří k tomu nejlepšímu, co skupina Atomic Rooster v čele s V. Cranem natočila.
Při poslechu skladby Play It Again by člověk nevěřil, že poslouchá skladbu z 80. let. Výborné hammoundky, skvělý rif Du Canna, kapela odehraje ve třech to, co neodehrají jiné skupiny ani v pěti.
Druhá odpichovka Rebel With A Clause odsejpá jedna radost, opět obdivuji mistrovskou Craneovu hru, který musel být v té době ve vrcholné formě. Za skvěle vystavěnou kytarovou hru by se nemusely stydět ani tou dobou vznikající metalové kapely.
A ukázka toho, o co jsme byly u nás ošizeni, když jsem je nemohli vidět v této formě - live nahrávka starého hitu Devils Answer. Ta je zahrána s dokonalostí, kam se kapela po více jak deseti letech vývoje posunula. Slyšel jsem ji v mnoha provedeních, ale toto je pro mě její vrchol.
Další singl se skladbami End Of The Day a Night Living ukazují, že skupina směřovala do úplně jiných končin, než kam došla na desce Hedline News (1983). Kapela pokračovala v letech 1981/1982 s tvrdohlavostí sobě vlastní dále do prog-hard-rockových vod a na ostatní se neohlížela.
Loučení s rockovými mohykány nemohlo být lepší než skladbou Tomorrow Night, tak jak ji mohli slyšet posluchači na koncertech počátkem 80. let. My bohužel ne. A leccos lze bolševikovi odpustit, ale to že nám znemožnil, abychom démonického Vincenta Cranea vůbec na koncertě někdy viděli, nikoliv! Když on se svým životem v roce 1989 končil, tak my jsme se teprve začali pomalu nadechovat.
Takže na jeho památku zaokrouhluji na 4 hvězdičky.

» ostatní recenze alba Atomic Rooster - Homework
» popis a diskografie skupiny Atomic Rooster


Atomic Rooster - VINCENT CRANE - Close Your Eyes: A Collection 1965-1986
2011-08-13

Atomic Rooster / VINCENT CRANE - Close Your Eyes: A Collection 1965-1986

4 stars

Toto 2CD mapuje autorskou tvorbu mimořádného hudebníka, skladatele a hráče na klávesové nástroje Vincenta Cranea.

První CD tvoří 16 skladeb z 1. období kapely Atomic Rooster (1970-1973). V těchto letech se v kapele vystřídali 4 zpěváci, a to Nick Graham (1.LP - Atomic Ro-o-oster), John Du Cann (2. a 3.LP - Death Walks Behind You a In Hearing Of), Peter French (3.LP - In Hearing Of), a konečně ze skupiny Colosseum přišel Chris Farlowe. Z tohoto období je zde polovina skladeb, jež se nacházejí na 4. a 5.LP - Made In England a Nice 'N' Greasy. Je to opravdu mimořádný výběr toho nejlepšího, co kapela za necelé 4 roky vytvořila. A Vincent Crane na tom všem měl zásadní podíl.

Druhé CD mapuje převážně jeho tvorbu, kterou vytvořil mimo Atomic Rooster. Nejstarší skladby (My Babe a The Silver Meter) pochází z roku 1965, když si ve svých 22-ti letech "vypůjčil" skladby starého bluesmana Willieho Dixona. A tu první si dokonce sám zazpíval.
Další skladby (Fanfare/Fire Poem, Fire a Rest Cure) jsou z období, kdy působil (od roku 1966) v přední anglické psychedelické skupině Crazy World Of Arthur Brown. Jestli někde odkoukali naší Primitives Group (a později i Plastic People) svoji ohňovou jevištní podívanou, tak to bylo právě u tohoto učitele (původní občanské povolání Arthura Browna). Když o tom všem v letech 1968-1969 nadšeně informoval náš hudební měsíčník Pop Music Express, vůbec mě nenapadlo, že u něj (vedle Carla Palmera) hraje tak mimořádně nadaný hudebník. Bohužel se již v té době u něj projevují vážné psychické obtíže (deprese), které vedly k jeho předčasné smrti v únoru roku 1989.
Velice zajímavé jsou i skladby Wave Myself Goodbye a I'm Not Suprised z 1. eponymní LP desky výborného kytaristy Roryho Gallaghera, kterou natočil v roce 1971 po rozpadu skupiny Taste. V obou skladbách (zvláště té první) je piano V. Cranea naprosto dominantní, kytara tvoří pouze doprovod. Zajímavá je i sestava, v které je dokonce V. Crane uveden v základní sestavě! Pro doplnění uvádím všechny členy kapely:
Rory Gallagher - vocals, guitars, alto sax, mandolin, harmonica
Gerry McAvoy - bass
Wilgar Cambell - drums, percussion
Vincent Crane - piano
Bohužel následné skladby z dalšího období ukazují silný ústupek od předchozí progresivní tvorby. Doprovodná kapela Green Goddess by se pro mě modlou ani bohyní určitě nestala. Zvláště ne při poslechu skladby Firefighter s příšernými sbory, při kterých mi na těle naskakuje kopřivka.
Zajímavě a příjemně zní skladba Taro Rota, v které doprovodné piano a zpěv dává vzpomenout na jeho tvorbu s Atomic Rooster. Na stejné skladbě také spolupracoval společně s Arthurem Brownem, když použili původní klávesový základ, který doplnili rockovějším doprovodem a zpěvem Arthura Browna. V některých verzích je skladba prodloužena na délku až 22minut!
A už je tu návrat k Atomic Rooster! Skvělé skladby Throw Your Life Away a He Did It Again, v kterých se prolínají Hammondovy varhany s kytarovým doprovodem Du Canna, patří k tomu nejlepšímu, co kapela na přelomu 70. a 80. let vytvořila. Obě skladby se také nacházejí na desce Atomic Rooster (1980), kterou pokládám za naprosto rovnocennou deskám z 1. poloviny 70. let.
To se bohužel nedá říct o následujících 3 skladbách z poslední desky Atomic Rooster - Headline News (1983), na které se podepsalo i to, že téměř žádná skladba nebyla nahrána ve stejném obsazení.
Závěrečné skladby z let 1984-1985 jsou nahrávány se seskupením Katmandu a Dexys Midnight Runners. Tam kde hraje Crane pouze sám na piano (viz výborné boogie ve skladbě Crane's Train Boogie) je vše v pořádku. Ale jakmile se přidá doprovod se strašlivými ženskými sbory (viz skladba Sweet Sixteen), tak jsem rád že mi není sladkých šestnáct ale o 40 let více. Takovou to podivnost si nebohý Vincent Crane opravdu nezasloužil!
V dalších skladbách za doprovodu skupiny Dexys Midnight Runners jako by autor rezignoval na svoji originální klávesovou hru, když ve skladbě One Of Those Things slyším dokonce housle (violu?). Je mu ale odpuštěno, protože ani tuto ani následnou skladbu Because Of You naneštěstí nesložil (zní jako to nejhorší country, když zpěvák zpívá takovým způsobem, že mám chuť vypnout přehrávač). Crane na tom musel být opravdu zle, když kývl na účast v tak strašlivém projektu. Ale naštěstí je tu závěrečná Solar Myth/Extro Boogie s výborným pianem V. Cranea, která mi při poslechu jeho brilantní klávesové hry opravdu zvedne náladu.

Těžko toto 2CD hodnotit. Pro milovníky Atomic Rooster je to opravdu zajímavá deska, která ukazuje autorův záběr v plné šíři. A sběrateli určitě na ni v jeho diskografii nebude padat prach.
Hodnotit první CD nedělá problém (jasných pět). Když u druhého CD zapomenu na těch pár slabších skladeb (a ty jsou opravdu jenom pro sběratele), tak celkově bych to zaokrouhlil nahoru na tři. A tím je výsledný průměr jasný. Ty čtyři hvězdičky si tento zajímavý výběr bezesporu zaslouží.

» ostatní recenze alba Atomic Rooster - VINCENT CRANE - Close Your Eyes: A Collection 1965-1986
» popis a diskografie skupiny Atomic Rooster


Plastic People Of The Universe, The - Passion Play / Pašijové hry velikonoční
2011-04-22

Plastic People Of The Universe, The / Passion Play / Pašijové hry velikonoční

5 stars

Pašijové hry velikonoční začaly vznikat již na podzim 1977, kdy již všichni členové skupiny měli pobyt ve vazbě nebo výkon trestu za sebou. Hudbu složil Milan Hlavsa, ale jednalo se vlastně o jeho první větší hudební celek, když předtím skládal pouze krátké rockové písně. Libreto vytvořil nedostudovaný teolog Vratislav Brabenec na základě volného zpracování Starého a Nového zákona, mnohé citace jsou podle Matoušova evangelia z původního vydání Kralické bible (1579-1593).
Zkoušení probíhalo v naprostém utajení v bytech přátel. Každou skladbu nosil podle vzpomínek bubeníka Jana Brabce Milan Hlavsa pečlivě rozepsanou do notových partů. Skládal u malého popelníčku jen s obyčejnou tužkou, gumou a akustickou kytarou a trpělivě hodiny a hodiny plnil notové osnovy. Tehdy dle jeho slov nebylo úplně jednoduché se soustředit, neboť všude se jako mávnutím proutku zjevovali estébáci. Při zkoušení nešlo o žádné tápání či omílání písní pořád dokola. Každý z hudebníků měl svoje pasáže nacvičené už z domova a na zkouškách se jen dolaďovala dynamika či konce a začátky.
Pečlivě utajovaná koncertní premiéra proběhla 22. dubna 1978 na Hrádečku Václava Havla. Tato deska vyšla v roce 1980 pod názvem Passion Play u kanadské firmy Boží Mlýn založené Paulem Wilsonem. Nahrávka vzniká během jednoho květnového víkendu opět na Hrádečku. Mixážní pult a magnetofon Revox A 77 zapůjčil Martin Kratochvíl, nahrával zvukař Jazz Q Lubomír Nováček.
Těžko popsat, jaký šok ve mně tato nahrávka způsobila, když jsem ji někdy v roce 1979 poprvé slyšel. Znal jsem samozřejmě předešle skladby s texty Egona Bondyho, ale toto bylo něco úplně jiného. Náboženská kázání jsem vlastně ani neznal. Výjimkou byla krátká českobratrská kázání, která jsem slyšel v barokní kapli sv. Maří Magdaleny /nedaleko Úřadu vlády - pod svícnem bývá největší tma :-)/, kde krátce po odchodu z Extempore hrál během mší na kytaru její člen "bratr" J.J. Neduha. Ale při nich se více zpívalo než kázalo.
Hudebně se jedná téměř až o barokně pojaté oratorium, které úplně vybočuje z hudebních hranic, které jsem do té doby znal. Zde se opravdu hudba a text vzácně doplňují, jedno bez druhého by toto dílo zásadně devalvovalo.
Nejsilněji na mě působí skladba Trojjediná, kde do citace: "Nepotřebujeme krále v ustanovení římského impéria dost je nám Pilát hejtmanem a klid v zemi klid ..., Ježíši Nazaretský, králi židovský rouhal ses pořádku světa a kněžím za chudého krále na oslátku za beránka božího se vydával za Mesiáše jenž přijíti má ..., nepotřebujeme lásku a slepých kteříž vidí nepotřebujeme uzdravených je klid a pořádek impéria přednější kněžím i lidu" fantasticky kvílí Brabencův saxofon, do toho slyšíme výkřiky davu "Ukřižovat!" V hudbě lze zaslechnout nejen středověké litanické pasáže, ale skrz nejrůznější hluky takřka scénickou ozvěnu jeruzalemských ulic včetně hlomozu tržiště!
Velice těžko se toto dílo popisuje. Já sám si každoročně v období Velikonoc tuto desku pouštím, stal se z toho téměř rituál. Nejsem znalec hudby s náboženskou tématikou, která mě vlastně ani nikdy nezajímala. Ale tuto desku pokládám za vrchol rockové hudby, do které byla zakomponována naše křesťanská tradice. Poslechnout si tuto desku by měla být pro věřícího rockera téměř povinnost. Pochybuji, že něco silnějšího v našich končinách s touto tématikou vůbec kdy v rocku vzniklo.
A jak vzpomíná Jan Brabec: "Plastici měli obecně pověst primitivních opilých vlasáčů, ale třeba můj otec, teolog a bývalý politický vězeň, při poslechu Pašijí dojetím plakal."
Milan Hlavsa se měl o své hudbě vždycky vyjadřovat ostýchavě. Často tvrdil, že jen obyčejným "řeznickým učněm" z Břevnova. Svým dílem se ale stal (aspoň pro mě) nesmrtelným. Milan Hlavsa byl věřící, nechal se pokřtít v roce 1974. Bohužel je to již deset let, co nás opustil. I jako nevěřící bych mu ten pobyt na věčnosti moc přál.

» ostatní recenze alba Plastic People Of The Universe, The - Passion Play / Pašijové hry velikonoční
» popis a diskografie skupiny Plastic People Of The Universe, The


Andromeda - Definitive Collection
2011-03-12

Andromeda / Definitive Collection

5 stars

Koncem 60. let vzniklo množství výjimečných kapel, které nám zanechaly pouhé jedno jediné album, jehož kvalita, v tom nepřeberném množství nových nahrávek, nebyla řádně doceněna. A když byla, tak jenom úzkou vrstvou znalců a kritiků, široká vrstva posluchačů ho ani nezaznamenala.
Mezi ně patří i toto 2CD, které nám ukazuje průřez tvorbou mimořádného autora a kytaristy Johna Du Canna ve formaci Andromeda.

Na CD1 je prvních osm skladeb z jediné stejnojmenné LP desky Andromeda, kterou kapela natočila v roce 1969.
Již její hardrockový úvod ve skladbě Too Old je mimořádný, když k baskytaře se přidává kytara (střídavě z levé a pravé strany), a po zpívané střední části vše vrcholí rychlým hardrockovým závěrem.
Další skladba The Day Of The Change zní melancholicky, zasněně, opět musím obdivovat Du Cannovu kytarovou hru, celá skladba má atmosféru.
Skladba Now The Sun Shines řadím k průměrným. Zajímavá je hlavně tím, že v jejím průběhu jsou slyšet smyčce (že by chello?).
Další kousek Turns To Dust je rozdělen do tří částí tak zajímavých, že by to jiné kapele stačilo na dalších několik písní.
Podobně je stavěna následná perla a jeden z vrcholů desky - skladba Return To Sanity. Po delším gradujícím úvodu (dominují hlavně bicí) se postupně přidává baskytara, v klidnější střední části zní krásné kytarové sólo se zpěvem Du Canna. Skladba má neskutečnou atmosféru, obdivuji její dynamiku, klidná pasáž vystřídá rychlou a naopak, vedle toho vynikající kytarové sólo hrané tak, až běhá mráz po zádech.
Průměrná skladba alba The Reason opět zaujme zpěvem a zajímavým kytarovým sólem.
Následuje vrchol desky. Překrásná balada I Can Stop The Song, která má snad jedinou chybu. A to tu, že trvá pouhé dvě minuty. Slyším procítění zpěv a kytaru, v dáli sbory zní tak, že by jednomu ve slabší chvíli i slzy do očích vehnaly. Překrásná věc!
Album končí skladbou When To Stop, která se opět skládá ze tří částí a střídajících se rychlých a pomalých pasáží. Sborový zpěv doplňují melodická kytara, lehká basa, do toho gradující kytara, kterou vystřídá latinskoamerická vsuvka, až člověk lituje, že to nemůže poslouchat někde daleko u moře ... Kvalitní to závěr podařeného alba.

A co ostatní výběr? Na závěr CD1 jsou zařazeny jejich nejstarší demo nahrávky z počátků kapely. Na druhém CD jsou uvedeny vedle prvních nahrávek z roku 1967 i ta poslední před rozpadem v roce 1970. Vedle toho si můžeme poslechnout, jak kapela zněla ve studiu BBC a na koncertech. Většina skladeb ale má pouze dokumentační hodnotu, žádnou velkou technickou kvalitu záznamu zde hledat nemůžeme.
Skladby Ode To The Sea a Lonely Streets z CD2 byly natočeny v průběhu jejich jediné desky, na kterou ale nebyly zařazeny vzhledem k celkové délce alba.
A jak kvalitní byla např. skladba Lonely Streets si můžeme udělat už jenom podle toho, že po odchodu autora k Atomic Rooster byla pod názvem Seven Lonely Streets zařazena na jejich druhé album Death Walks Behind You! V ní ale již dominovaly skvělé varhany Vincenta Crana. To je ale již úplně jiný příběh ...

Velice těžko se toto 2CD posuzuje hvězdičkami. Pokud bych měl hodnotit pouze základní LP desku, tak s přihlédnutím k roku vzniku, pocitu, že jsem ho poprvé mohl slyšet až 40 let od nahrání, zaokrouhluji nahoru na pět hvězd.

» ostatní recenze alba Andromeda - Definitive Collection
» popis a diskografie skupiny Andromeda


High Tide - Sea Shanties
2010-11-29

High Tide / Sea Shanties

5 stars

Pokud bychom hledali znamenitou naprosto zapomenutou skupinu z přelomu 60. a 70. let, High Tide by stáli v jejím čele. Jsou tak zapomenutí, že nic od nich za mnoho let existence sobotního pořadu "Staré poledne" nezaznělo ani na Radiu 1. A to tam Tomáš Vydra pouští nějaké vypečené kousky!
Úvodní skladba Futilist's Lament jako by nás poklidným tempem chtěla připravit na to, co bude následovat v další skladbě Death Warmed Up.
V ní se divoká souhra sólové kytary a houslí doplňuje tak, až posluchače přechází zrak. Simon House na skřipky hraje tak fantasticky, že se barvou a zvukem vyrovná famózní kytaře Tonyho Hilla. Mnozí metalisti by se ještě dneska mohli učit, jak po dobu téměř deseti minut vytvořit v posluchači dojem, že snad uplynulo minut pět, neboť člověk se vůbec nenudí, nástroje se zde neustále mísí v dokonale organizovaném chaosu.
Skladba Pushed, But Not Forgotten střídá tempa tak, že člověk při zvuku houslí zavzpomíná na Family, při dokonalých změnách rytmu se mu v hlavě mihne vzpomínka na Deža Ursinyho (náladou, barvou hlasu) z období Provizoria v letech 1969-1971.
I v další skladbě Walking Down Their Outlook se opakují podobné postupy, místy dokonce kytara s houslemi dokonalé imitují hru kláves!
Missing Out patří mezi další téměř deset minut trvající skvost, v které "úpící" zpěv jenom v povzdálí nechává místo pro rytmickou sekci baskytaristy Petera Pavliho a bicí Rogera Haddena. Do toho opět kvílí skvělé housle proplétající se s kytarou zleva a zprava, mísí se jedno přes druhé ... Dokonalá zvuková psychedelie!
Závěrečná skladba Nowhere se přes počáteční chaos zklidňuje chlácholivým zpěvem, což je dobře, slabší povahy uklidnění na závěr této desky opravdu potřebují. Tolik smutku a zoufalství, které je z této desky cítit, by člověk v historii rockové hudby mnoho nenašel.
Toto album patří mezi nejlepší debuty v historii rocku. A pět hvězd to jenom potvrzuje.

Skladby 7-11 vyšly jako bonusy až v roce 2006 a vysvětlují mnohé. Jednak to, že High Tide natočili toto album (šest skladeb a další dvě, které se na původní LP desku nevešly) za pouhé 4 dny!
Skladba The Great Universal Protection Racket vysvětluje, proč mohla být kapela přirovnávána ke cantenburské scéně, ten vliv Soft Machine (případně Caravan) z období Third je tam opravdu slyšitelný.
Ale opravdu jenom v náznacích. A protože demo skladby Death Warmed Up a Pushed, But Not Forgotten byly natočeny již v březnu 1969, tak je zřejmé, že vliv King Crimson mohl být jedině zprostředkovaný, neboť jejich první deska se teprve rodila.
A jak v bookletu k této desce uvádí Tony Hill, větší vliv na něj při natáčení měl Eric Clapton, který ve stejné době nahrával v Olympic studios desku Blind Faith, kde hrál na housle Rick Grech (dříve Family). Ale tentokrát "žák" (Simon House) předčil učitele! A originálního zvuku kapela docilovala tak, že nahrávala přes mikrofon umístěný vysoko v centrální části studia.
Klidnější skladby Dilemma a závěrečná Time Gauges předznamenávají další vývoj kapely, kterým se vydala v následujícím období druhé stejnojmenné desky.

» ostatní recenze alba High Tide - Sea Shanties
» popis a diskografie skupiny High Tide


DG 307 - Siluety
2010-01-01

DG 307 / Siluety

5 stars

Když jsem si někdy před 12 lety poslechl na ČT2 pochvalnou recenzi moderátora Rádia 1 Ondřeje Štindla na čerstvě vydanou desku undergroundové legendy, tak jsem zpozorněl. A to ne proto, že jsem si ho vážil jako novináře Lidových novin, nebo proto, že jeho dcera chodila s mým synem do školy. Spíše jsem nevěřil, že by se vyjádření básnické tvorby Pavla Zajíčka hudební tvorbou mohlo ještě někam dále posunout, zvláště když předchozí deska "Kniha psaná chaosem" mi nějak unikla, a album "Uměle ochuceno" z roku 1992 jsem odzýval jako desku horší tvorby kapely Půlnoc. A to se na ní po 17(!) letech naposledy sešli zakladatelé DG 307 Zajíček a Hlavsa.
Již úvodní skladba "Tango" mě přes následnou nervní kytaru "Alfréda" Michla (jinak bývalého člena Umělé hmoty) ve skladbě "Siluety letících ptáků" přesvědčil, že dneska bude všechno jinak. Pryč jsou všechny industriální nástroje z let 70. - pila, vrtačka, elektrikářský "husí krk" a další nezbytné rekvizity. Tady je slyšet vyzrálý hudební doprovod hotových hudebníků. Ve třetí skladbě "A co" se fantasticky doplňuje recitace Pavla Zajíčka s violoncellem Tomáše Schilly (hrál také s Plastic People). Skladbu zvelebuje skvostné rockové kytarové sólo. Tuto skladbu pokládám (hudebně) za pravděpodobný vrchol tvorby DG 307. Harmonium v další skladbě "Podivný místa" nám dá vzpomenout na nástroj, který tak ráda používala tajemná kráska Nico na svých sólových albech. Úvod skladby "Sedm perel" začíná zajímavou basou Evy Turnové, která určitě (bohužel) ještě netušila, že jednou nahradí M. Hlavsu v Plastic People. Provedení "půlnoční" skladby "Tyger" pokládám za slabší, než na LP vyšlé ještě za bolševika v roce 1988 nebo na Live in New York, kde to Zajíček zpívá jako host právě s Půlnocí. A už je tu další hudební lahůdky - skladba "Rozlitý vody nelze sesbírat", kde se setkává tajemné harmonium se skvělou recitací Pavla Zajíčka. Ta skladba má neskutečnou vnitřní sílu, kterou by jí mnohé technicky zdatnější kapely mohly jenom závidět! A to skladba trvá téměř 10 minut, ale člověk se ani na vteřinu nenudí! Ani v závěru desky neklesá její kvalita. Ať už je to pulzující "Popelační středa", přes starozákonní "Zabil Kain Ábela nebo Ábel Kaina" (opět s výborným Schillovým violoncellem) a závěrečnou "Ukolébavku", která završuje tuto vynikající desku.
Tak nevím, jestli tato deska patří do šuplíku popmusic. Ale každému, kdo se chce bez ohledu na škatulky poprvé seznámit s tvorbou DG 307, tuto desku vřele doporučuji.
Jedná se o mistrovské dílo českého undergroundu.

» ostatní recenze alba DG 307 - Siluety
» popis a diskografie skupiny DG 307


Eloy - Floating
2009-12-30

Eloy / Floating

5 stars

Ten, kdo slyšel poprvé v životě o skupině Eloy pouze v souvislosti s Pink Floyd, může být klidný. Jejich třetí deska se nese ve stylu toho nejlepší hardrocku první poloviny 70. let! A vliv Pink Floyd jsem tam nenašel ani na několikátý poslech (však ono to na dalších deskách ještě přijde!).
Po úvodní zahřívací skladbě "Floating" je zde jeden z vrcholů desky - téměř 15 minutová skladba "The Light from Deep Darkness". Základní kostru skladby tvoří skvělé hammondovy varhany Manfreda Wieczorka prolínající se s bassou Luitjena Jansena, sólovkou Franka Bornemanna a bicími Fritze Randowa. Třetí skladba "Castle in the Air" s pěknou bassovou linkou jako by nás chtělo připravit na vrchol desky - skladbu "Plastic girl". Po úvodním intro hammondových varhan skladba preluduje ve fascinující melodii tak okouzlující, že člověku mimoděk hlavou probleskne vzpomínka na první desky britské kapely Caravan z canterburské scény. V závěrečné skladbě "Madhause" je velice zajímavá střední část se zkresleným hlasem leadra kapely Franka Bornemanna, na kterou plynule navazuje jeho skvělé kytarové sólo.
Na CD jsou v závěru live skladby, které vzhledem k nedobré technické kvalitě ze slušnosti nehodnotím, i když mně kvalitou nahrání připomínají nedokonalé nahrávky Plastic People, které byly natočeny v průběhu 70. let.
Podobné německé kapely se v těch letech dávaly do škatulky s napůl hanlivým označení kraut (zelí) rock. No nevím, ale takhle deska se (aspoň pro mě) řadí k tomu nejlepším, co v té době v hardrockovém světě vyšlo. Jenom je škoda, že mi tato kapela tenkrát (na rozdíl od takových Can, Faust, Birth Control, Lucifer's Friend, Kraftwerk, Tangerine Dream a dalších) nějak ušla. Tak si sypu popel na hlavu a dávám za pět (hvězd).

» ostatní recenze alba Eloy - Floating
» popis a diskografie skupiny Eloy


Gryphon - Red Queen to Gryphon Three
2009-06-14

Gryphon / Red Queen to Gryphon Three

4 stars

"Snad si posluchači BEATu nebudou myslet, že poslouchají sousedy?" - tak okomentoval před pár lety jindy velice tolerantní moderátor mojí snahu seznámit posluchače taky s něčím jiným, než co se tam normálně hraje. Těmi sousedy myslel Rádio Country sídlící ve stejném patře budovy. Asi ho zmátla ta tichá střední pasáž úvodní skladby "Opening Move". Škoda, že nepočkal s hodnocením na závěr! Skladba fantasticky graduje, jednotlivé nástroje se prolínají tak, že by jim to jiné "tzv. klasické" rockové skladby mohly závidět. Skladba "Second Spasm" se nese v poklidném duchu, aby opět vyvrcholila v grandiózní závěr. Následuje pro mě další vrchol desky - skladba "Lament" s překrásným motivem, který jako by nás svojí atmosférou a zvukem fagotu (?) vracel o staletí zpátky. V názvu závěrečné skladby "Checkmate" je symbolika. Jedná se o šachmat v pravém slova smyslu - všem těm, kteří tuto hudbu nepochopili a asi nikdy nepochopí. K jejich škodě.

» ostatní recenze alba Gryphon - Red Queen to Gryphon Three
» popis a diskografie skupiny Gryphon


Mahagon - Mahagon
2009-05-01

Mahagon / Mahagon

4 stars

Tato deska (natočená v březnu 1977) je vlastně jednou z mála, na které uplatnil (bohužel naposledy) své mistrovství kytarista Jiří Jelínek (v té době hrající s Mišíkovými Etc). Jeho velký talent vyniká zvláště ve skvělé skladbě "Oči nevidomých zrcadel", kde se pěkně doplňuje jeho kytara s houslemi Honzy Hrubého. Tuto skladbu by mohl klidně zařadit na svoji desku s Mahavishnou Orchestra John McLaughlin, a jak by se tam vyjímala!
Je vidět, jaký vliv na Jelínkovu tvorbu tato kapela měla. Jestli mě paměť neklame, tak skupina Expanze, kde s ním hrál i Michal Pavlíček, skladby Mahavishny Orchestra hodně hrála. A výborně! Líbí se mi zde i piano Michala Kocába, trochu rušivě na mě působí občasné vysoké vokály Zdeny Adamové (mám dojem, že byla partnerkou kapelníka Petra Klapky, spolu i emigrovali). Tu desku jsem neslyšel asi dvacet let, ale patří z českého jazz-rocku k tomu nejlepšímu, co u nás v 70. letech vyšlo.

» ostatní recenze alba Mahagon - Mahagon
» popis a diskografie skupiny Mahagon


Blue Cheer - New! Improved!
2008-11-01

Blue Cheer / New! Improved!

4 stars

Deska dvou naprosto rozdílných stran. Tak rozdílných, že nám v roce 1972 první strana LP nestála ani za to, aby jsme si ji (brácha) nahráli na magnetofonový pásek. A druhou stranu jsme vměstnali někam na konec pásku! Ale ani tam záznam dlouhou nevydržel, a byl později smazán. A ani se z odstupem 36-ti let moc nedivím, že jsme tak krutý výběr dělali (toho smazání jsem litoval dlouhá léta).
Snad jsme z první strany LP slyšeli country (nezvyklý zvuk kytary), možná nás dráždil vyřvávaný zpěv Dick Petersona. Dneska mému sluchu z 1. strany nejvíce lahodí odpichovka "I Want My Baby Back", která navazuje na jejich první dvě předchozí "pra heavy-metalová" alba, jak o mnoho let později zjišťuji.
Ale druhá strana LP je jak od jiné kapely. Lví podíl na tom má zpěvák, kytarista a autor všech skladeb Randy Holden. Již úvodní překrásná "Peace of Mind" patří k naprosto opomíjeným klenotům, které koncem 60. letech vůbec vznikly. Těžko měla pro svoji délku více jak sedmi minut šanci uspět v rozhlasovém éteru jak tenkrát tak i dnes. Skladba po lehkém úvodu graduje výborným kytarovým sólem, až leze mráz po zádech. Kytara dominuje i v následné skladbě "Fruit & Iceburgs" a dává zapomenout na nepříliš technicky kvalitní hru Dick Petersona z přechozích alb.
Jako nostalgik bych dal rád za pět, ale první strana si více jak tři hvězdy nezaslouží. Ale excelentní je to album každopádně!

» ostatní recenze alba Blue Cheer - New! Improved!
» popis a diskografie skupiny Blue Cheer


Prúdy - Zvoňte, zvonky
2008-08-17

Prúdy / Zvoňte, zvonky

5 stars

Už to bude 40 let, co byla nahraná 1. slovenská bigbeatová deska. Přiznám se, že když jsem jí v roce 1969 poprvé slyšel, nijak zvlášť mě nezaujala. Už jsem měl doma singl "Čierna ruža / Zaklínač hadov", věděl jsem o ocenění 1. písně (za text?) na 2. beatovém festivalu v Praze (prosinec 1968), dokonce i v televizi byla slyšet (a Pavol i vidět!) převzatá skladba "Tam v Massachusetts", ale tohle bylo úplněně něco jiného. Písně se mi zdály nesourodé, skladbu "Keď odcháza kapel" jsem jako 14-letý už vůbec nepochopil: co tam vlasně dělá ta dechovka?
Ale čím jsem tu desku stále dokola poslouchal, stával se zázrak. Ta deska zrála jako nejlepší víno, čím více jsem jí poslouchal, tím více se mi líbila!
Těžko vyzvedávat jednotlivé skladby, navazují na sebe jedna na druhou, jako kdyby byly nahrávány na jeden zátah. Dneska díky poznámkám Fedora Freša víme, v jaké dusné mezilidské atmosféře se jednotlivé skladby nahrávaly, ale na výsledku se to vůbec neprojevilo! Tím více vyniká mistrovství jednotlivých hudebníků, Vargou s Hammelem počínaje a Frešem, Sallerem, Mallým a dalšími konče. Ještě po 40 letech mi při skladbě "S rukami vo vreckách" běhá mráz po zádech, úvodní "Zvonky zvoňte" nebo závěrečná "Čierna ruža" se mi neoposlouchají, i kdyby je všechna naše rádia u nás hrála každý den (což bohužel nehrozí).
Bonusové nahrávky nehodnotím, vznikaly v jiné době a s jinými lidmi. Ale jsem rád, že jediná převzatá skladba patří mezi ty slabší kusy, vždyť taková skladatelská esa jako Varga s Hammelem žádné covery přebírat nemuseli.
O této desce kdysi publicista Jiří Černý prohlásil, že jí pokládá za to nejlepší, co v československé pop music kdy vzniklo. Když ještě vzpomenu na "Kuře v hodinkách", tak mu musím dát za pravdu: Je to vynikající nadčasová deska, jejíž kvalitu prověřil čas, a těžko kdy bude překonána. Možná za dalších 40 let. Ale to už já tady nebudu.

» ostatní recenze alba Prúdy - Zvoňte, zvonky
» popis a diskografie skupiny Prúdy


Can - Tago Mago
2008-02-23

Can / Tago Mago

5 stars

Třetí desku se kapela rozhodla vydat rovnou jako dvojalbum, a je otázkou, zda to bylo (pro méně náročné posluchače) dobře. Abych zachoval objektivitu hodnocení, rozdělím kritiku na dvě části, a to na :
LP č. 1.
Výborná je hned úvodní skladba "Paperhouse", s klidným výrazem hlasu zpěváka Dama Suzukiho doprovázeného úspornou, nádherně kvílivou kytarou Michaela Karoliho. Suzukův zpěv ve skladbě "Mushroom" naopak úpí, sténá tak, jako když je to jeho poslední hodinka. Za vrchol desky (a možná i celé tvorby Can) pokládám fantastickou skladbu "Oh Yeah". Po úvodním výbuchu nastupuje se šumícími bicí a jednoduchými klávesami Irmina Schmidta zajímavě vemlouvavý Damův zpěv, který ve střední části přechází z anglické recitace do jeho rodné japonštiny! To celé opět podbarvuje skvělá kytara. Druhá strana první desky patří výborné skladbě "Halleluhwah", v které vedle jednoduchých bicích a úsporné kytary opět vévodí skvělý zpěv Dama. To vybrnkávané kytarové sólo je opravdu zajímavé, ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti je krása! V závěru skladby čarují i klávesy, monotonní bicí stále dokazují, že nepotřebují žádného automatického bubeníka, který kazil (napadá mě jeden výstižný vulgarismus) celá 80. léta. Fantastická skladba!
LP č. 2.
Druhá deska je experimentální, a tam je hodnocení těžké, neboť jde vždy o momentální rozpoložení posluchače. Určitě by to byla výborná doprovodná hudba k nějakému hororovému filmu, zvláště když člověk slyší ty kvílivé housle, v pozadí umrlčí brukot přecházející v záhrobní zpěv. To už i ty zombie z hrobu vstávající si člověk okamžitě vybaví.
Jenom se divím, že po tom nikdo z filmové branže nesáhl. Vynikající soundtrack! Lepší snad nevytvořili ani moji oblíbenci Art Zoyd nebo DG 307, když hráli na koncertech doprovod k filmové klasice Nosferatu (1922) od F.W.Murnaua.
Hodnocení: 1. deska za pět, druhá pro náročnost za čtyři hvězdy. Celkové hodnocení ale nemůže být jiné (hejkal promine) než za pět!

» ostatní recenze alba Can - Tago Mago
» popis a diskografie skupiny Can


Caravan - In the Land of Grey and Pink
2008-01-19

Caravan / In the Land of Grey and Pink

5 stars

Výborná deska zakladatelů tzv. Canterburské scény, která je inspirována mystickou atmosférou děl J.R.R. Tolkiena. A to nejenom zajímavým obalem (že by bájná Středozem?), ale i v textech a v hudebním doprovodu, ve kterém dominují "uklidňující" hlasy Richarda Sinclaira a Pye Hastingse. Vrcholem desky (a pro mě i jejich celé tvorby) je skladba, která dala současně název albu: "In the Land of Grey and Pink". Zpěv Richarda Sinclaira je doprovázen uklidňujícím klávesovým doprovodem jeho bratra Davida, celá skladba má fascinující atmosféru. Píseň, která se neoposlouchá, a proto se v rádiích nikdy hrát nebude. Člověk si mimoděk vzpomene na podobně vynikající skladby od zakladatele britské psychedelické scény - Syda Barretta. Pátá skladba trvá přes celou stranu desky, a nese se v duchu jejich velkých jazzrockových souputníků, kterými byli Soft Machine. Vždyť Robert Wyatt, Hugh Hopper a Kevin Ayers spolu s Richardem Sinclairem společně zakládali (již v roce 1964!) kapelu The Wilde Flowers (v roce 1965 se k nim přidává i Pye Hastings).
Chce-li někdo hledat progresivitu v rocku, má jí tady jak na talíři. Normálně bych za rušivý zpěv a celkové vyznění skladby "Love to Love You", která jako by předznamenala pozdější trochu "popové" období, dal tak 4 a půl hvězdičky. Ale byla to od nich moje první deska, kterou jsem si někdy v roce 1979 na burze na Letné koupil (za 220 Kčs!).
Takže z nostalgie za pět.

» ostatní recenze alba Caravan - In the Land of Grey and Pink
» popis a diskografie skupiny Caravan


Persona Grata - Reaching Places High Above
2007-11-17

Persona Grata / Reaching Places High Above

3 stars

I když to album poslouchám asi popáté, stále nevím, co mi vlastně na něm tak vadí. Ale když nyní slyším ani ne 3 minuty dlouhou a moc pěknou skladbu "Istanbul" (že bych zde slyšel sitar?), tak už tuším co. Do dlouhých skladeb se toho jinak výborní muzikanti snaží dostat co nejvíce, až vznikne něco na způsob pohádky Josefa Čapka: "Když pejsek a kočička vařili dort". Opět slyším tu kytaru ala Petrucci, jako by kytarista jiný vzor neměl, stále stejná barva, podobná sóla. Výborně zahrané, ale lepší hrát technicky ne tak dokonale, ale dostat tam i něco jiného, svého. Oživením je občasná flétna, a když se k ní přidá také cembalo jako v zajímavé skladbě "Orient Express", tak hned vše dostane úplně jiný spád, a nevadí ani její téměř 10-ti min. délka. Další perlou je skladba Venice, při které si vzpomenu na holandské Focus a jejich "Hamburger Concerto", kde také použili cembalo. Vůbec klávesák se mi moc líbí. V závěrečné skladbě slyším po zajímavém začátku syntetizátor s tak archaickým zvukem, že se divím, co tam dělá. Nevím, kdo jim dělá produkci, ale asi to chce pevnou ruku, a trochu více to příště osekat, ty nápady více rozvést. Potom by ani délka jednotlivých skladeb nemusela vadit.
Takže dobré album to beze sporu je. Ale to je asi vše. Takže za tři.

» ostatní recenze alba Persona Grata - Reaching Places High Above
» popis a diskografie skupiny Persona Grata


Life After Life - Just Trip
2007-11-10

Life After Life / Just Trip

5 stars

Když se mi před těmi deseti lety dostalo toto album do ruky, nestačil jsem se divit. Ne, že bych Jima Čerta neznal. Slyšel jsem ho počátkem 80. let na parníku pořádaného Jazzovou sekcí a byl jsem šokován. Hlavně jako harmonikář odchovaný LŠU, když jsem si uvědomil, že někdo neznaje not hraje tak, kam jsem se nedostal ani po mnoha letech akordeonové výuky. Od té doby raději hraji v okruhu svých nejbližších pouze na vánoce - koledy, samozřejmě pouze podle not ...
Hned úvodní sklaba Harrahya naznačuje, že chlapci hrají něco, pro co by se hodil název "accordian-punk-metal". Tahací harmonika ve spojení s démonickým zpěvem Jima Čerta vytváří neopakovatelnou atmosféru, hudbu naprosto originální, oproštěnou od běžných hudebních vlivů té doby. Vynikající hru na bicí předvádí Erno Šedivý, až si říkám (vzhledem k jeho pozdějším výkonům u nás), hraje-li to vůbec on.
Skladba "Marijuana" (mám dojem, že autorem je "pološílený" David Peel) je vzpomínka na klasické Čertovo písničkářské období. Textovou část neposuzuji, je pro mě podobně jako u Franka Zappy nepodstatná (taky moje nedokonalá znalost angličtiny na to nestačí). Na vulgarismy ani opěvování drog si nepotrpím, pouze by mě to odvádělo od soustředění se na výbornou hudbu. Vrcholem pro mě je skladba "I Died One Monday", kdy po akordeoneovém začátku se přidává kapela, skladba neskutečně šlape, valí se dál, ten harmonikový zvuk s rockovým doprovodem je naprosto fascinující. Závěrečná skladba "Still Is Still Moving To Me" tvoří dokonalý závěr této naprosto originální desky.
Nebo znáte ještě jinou desku, v které je tak dokonale skloubena tahací harmonika s hutným kytarovým doprovodem? Vybavuji si Fanánkovy "Tři sestry", potom dlouho nic. Ta deska by za normálních okolností byla maximálně za 4, ale jako harmonikář (bývalý) dávám za pět.

» ostatní recenze alba Life After Life - Just Trip
» popis a diskografie skupiny Life After Life


Riverside - Rapid Eye Movement
2007-10-31

Riverside / Rapid Eye Movement

4 stars

Málokdy se mi dostane do ruky album pro mě neznámé kapely, jež oficiálně vyšlo 1. dne měsíce, ve kterém jej (již poněkolikáté) poslouchám. Kdyby mi to album dal někdo jako hádanku, domníval bych se, že se jedná o neznámé Dream Theater nebo Porcupine Tree, což jsou kapely, které mám aspoň částečně naposlouchané. Na první poslech se to příjemně poslouchá, ale dalším a dalším poslechem začne člověk přemýšlet, kde už tu kytaru nebo hudební postup slyšel. Ale jsou tam perly, jako nádherná skladba č. 4. "Schizophrenic Prayer" doprovázená nádhernými vokály a podbarvená klávesami v barvě mého oblíbeného mellotronu. Následuje další zajímavá skladba "Parasomnia", v které je opět slyšet kytara ala John Petrucci nebo David Gilmour, což na někoho může působit trochu rušivě. Trochu origanality by neškodilo, zvláště když ta skladba je pěkně vystavěna, zvuk kláves (včetně varhan) se mi opravdu moc líbí. Další melancholické skladby jsou v podobném duchu, pokud ale skupina trochu "přitvrdí", jako ve skladbě "Cybernetic Pillow" a závěrečné "Ultimate Trip", poslouchá se to opravdu příjemně.
Kdyby se jednalo o klasiky výše zmíněné, bylo by to za tři, ale polské kapely jsem měl vždycky moc rád, takže kluci sice vykrádají kde co, ale poslech stojí určitě za to (a za 4).

» ostatní recenze alba Riverside - Rapid Eye Movement
» popis a diskografie skupiny Riverside


Wishbone Ash - Theres The Rub
2007-10-21

Wishbone Ash / Theres The Rub

3 stars

Tak už půl roku po několikáté poslouchám tuto pro mě "novou" desku, která mě před více než 30-ti lety minula ... Byl jsem totiž velice zklamán z jejich následujícího alba "Locked In", že jsem je přestal sledovat. A protože jsem v nějaké své poznámce slíbil, že se s ní seznámím, tak taky činím, zvláště když jí ostatní dávají po 5-ti hvězdičkách. Ale bohužel musím říct, že tohle zklamání trvá. A co mně na ní tak vadí? Zpěv. Hned úvodní skladba s unylým výrazem ve zpěvu (že by Laurie Wisefield?) nemůže zachránit ani klasicky výborný kytarový doprovod. Ta skladba je prostě "doják", který se v té Americe určitě musel líbit, ale čiší z ní vypočítanost na sto honů. Druhá skladba je v pohodě, tam se ten zpěv srovnává do mezí daných předešlými alby. "Persephone" - nejlepší skladba alba, opět s fantastickou souhrou kytar, kterou bych zařadil k takovým perlám, jako je např. balada "Erroros of My Way" nebo skvělá "Warriors" s počátečním nedoceněným geniálním rifem, který mnohonásobně překonává vychvalovaný "Smoke on the Water" od DP. Ve 4. skladbě "Hometown" se vše vrací do starých kolejí. V pozadí slyším pro mé uši nepříjemné vícehlasé vokály, opět mě za uši tahá ten nepříjemný zpěv (viz skladba č. 1). Škoda, že neumím určit, komu patří, ale doufám že ne Andy Powelovi ani Martinu Turnerovi. Jejich hlasy bych našel v následující krásné skladbě "Lady Jay", vracející se k jejich počátkům, pro které je mám stále tak rád. Zvláště ta sólovka je opravdu skvostná, opravdu mě pohladí po duši. Poslední skladba je zbytečně dlouhá, sóla průměrná, jako by hoši nevěděli, kdy skončit, a chtěli jen vyplnit konec 2. strany desky. Ale aspoň tam neslyším ten nepříjemný zpěv .....
Pořídit si tuhle desku před 30-ti lety, dopadla by podobně jako ta následující. Výběrem dvou skladeb na konec magnetofonového pásku. Skladeb opravdu 5-ti hvězdičkových. Což na stejné celkové hodnocení nestačí. Původně jsem chtěl dát té desce dvě hvězdičky. Ale pro ty dvě skladby dávám celkově za tři.

» ostatní recenze alba Wishbone Ash - Theres The Rub
» popis a diskografie skupiny Wishbone Ash


Plastic People Of The Universe, The - Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned
2007-09-19

Plastic People Of The Universe, The / Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned

5 stars

Jedná se o zásadní album čs. rockové historie. Album srovnatelné a svým významem přesahující taková alba, jakými jsou Kuře v hodinkách nebo Zvoňte zvonky.
Nahrávka vznikla v prosinci 1974 na hradě Houska, kde byl správcem depozitáře Svatopluk Karásek. Nejedná se ve své podstatě o klasickou studiovou nahrávku, neboť se nahrávalo živě, bez playbacků.
Těžko se dá nahrávce vytýkat zvuková kvalita, neboť původní originální kompletní nahrávka byla při domovní prohlídce v roce 1976 zabavena, a záznam pak byl úředně smazán. Také samotné nahrávání neprobíhalo zrovna v idylických podmínkách, na hradě byla zima a zatopit se pořádně nedalo.
Ale technická kvalita je naprosto nedůležitá proti konečnému výsledku, a tím je souznění hudby Milana Hlavsy s texty o generaci staršího Egona Bondyho.
Výsledkem jsou skladby, jež vypadají, jako by byly v těch dusných 50. letech psány pro ta léta sedmdesátá, normalizační.
Na původní desku se sice nedostala nejstarší "Bondyovka" - skladba Francovka, ale ostatní skladby už byly v repertoáru kapely a hrály se na koncertech v roce 1973 a 1974. Deska vyšla až na podzim roku 1978 zásluhou bývalého zpěváka Plastic People Paula Wilsona, v roce 1977 vyhoštěného zpět do Kanady.
Mám-li vyzdvihnout jednu ze skladeb alba, je to skladba Magické noci. Začátek je uvozen zvukem prvního elektronického nástroje - thereminu, ke kterému se přidá ve své jednoduchosti geniální riff baskytary společně s "magickým" zpěvem Milana Hlavsy. Přidávají se housle Jiřího Kabeše a klavifon Josefa Janíčka. Skladba graduje se stále stejným riffem, v závěru opět slyšíme zvuk thereminu.
Když jsem si tuto desku poprvé nahrál na pásek někdy na přelomu let 1978/79, tak jsem netušil, že ani po třiceti letech neztratí nic na své kvalitě. Naopak zraje jako víno.
Vzorem "Plastiků" byli kdysi Velvet Underground. Málokdy se stane, aby žák překonal svého učitele. Hlavsovy se touto deskou podařilo. Oba již nežijící autoři vytvořili mistrovské dílo a zásadní album nejenom naší rockové historie.

» ostatní recenze alba Plastic People Of The Universe, The - Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned
» popis a diskografie skupiny Plastic People Of The Universe, The


Hawkwind - Doremi Fasol Latido
2007-07-22

Hawkwind / Doremi Fasol Latido

5 stars

Třetí deska Hawkwind byla ve znamení opětovné výměny na postu baskytaristy, kdy do kapely vstupuje bývalý "bedňák" J. Hendrixe Ian Fraiser Kilmister, jinak známý pod pseudonymem Lemmy. Na desce se to projevuje výrazně nejenom zvukem, tepavý zvuk baskytary je všudypřítomný, ale dokonce i skladatelsky, kdy je autorem a současně také zpěvákem v závěrečné skladbě "The Watcher".
Hned úvodní skladba "Brainstorm" nenechává nikoho na pochybách, že kapela pokračuje ve svých fascinujících monotónních skladbách, kterými se vyznačovaly i některé skladby na jejich předešlých deskách. Další lahůdkou je skladba "Down Through the Night", kdy po něžném začátku pískající flétny se přidává zpěvák Dave Brock stereotypním opakováním slova down, down, .... Vrcholem monotónnosti je skladba "Time We Left This World Today". Dva hlasy (každý z jedné strany posluchače) opakují stereotypem pravěkých šamanů stále stejná slova, jejichž význam je pro posluchače naprosto bezvýznamný. Asi si takhle tvůrci této výborné sklady představovali odchod z tohoto světa. Lemmyho bassa tam opakuje stále stejnou linku, a šamani zaříkávají a zaříkávají. Tahle skladba se neoposlouchá, ani kdyby jí člověk slyšel několikrát za sebou. A aby člověk po té dávce šílenosti odešel od desky v pokoji, uklidní nás Lemmy závěrečnou skladbou kombinovanou jenom jeho hlasem a kytarou.
Vynikající deska, která měla být ještě překonána dalším albem.
Hodnocení je jasné, za pět!

» ostatní recenze alba Hawkwind - Doremi Fasol Latido
» popis a diskografie skupiny Hawkwind


Deep Purple - Deep Purple
2007-06-11

Deep Purple / Deep Purple

4 stars

Třetí stejnojmenná deska Deep Purple je jejich první deskou, jež jsem od zakladatelů čistokrevného hard rocku v životě slyšel. Z těch prvních třech desek je bezesporu nejlepší, ale že mě čekají ještě silnější kousky, tak to mě někdy na přelomu let 1970/1971 nenapadlo ani náhodou. Deska natočená začátkem roku 1969 je ještě silně poznamenaná autorským rukopisem dvou znamenitých hudebníků - zpěvákem Rodem Evansem a baskytaristou Nickem Simperem, který se asi nejsilněji projevil ve skvělé skladbě "Why didn't Rosemary?" Oba hudebníci byli vlastně už na nuceném odchodu z kapely, když v hledáčku Ritchie Blackmora byli na doporučení Johna Gustafsona a hlavně Micka Underwooda ze skupiny Quatermass bývalí spoluhráči Johna Gustafsona, a sice členové Episode Six - zpěvák Ian Gillan a baskytarista Roger Glover. Rod Evans později zakládá skupinu Captain Beyond (1972), Nick Simper kapelu Warhorse (1970) - výborné ale bohužel naprosto nedoceněné progresivní skupiny počátku 70. let.
Hned úvodní skladba desky "Chasing shadows" má nádhernou podmanivou atmosféru doprovázenou neobvyklou hrou bubeníka Paice a znějící tak, jako kdyby to odkoukal někde od domorodců z Afriky.
Lordova "Blind" je čarovná skladba doprovázena nádherně znějícím renesančním čembalem a procítěným zpěvem Roda Evanse.
Donovanova "Lalena" je jediná převzatá skladba na albu. Trochu zde vybočuje z celkového znění desky, ale určitě nikoho neurazí.
Psychedelicky znějící "Faul line", v které se prolínají monotónně znějící klávesy s baskytarou a Blackmorovým sólem, přechází bezprostředně do další skladby "The Painter", v které opět vévodí (jako na celé desce, zvláště ve skladbě "Bird Has Flown") kvákavý zvuk sólové kytary.
Více než 12 minutová skladba "April" je předzvěstí velkolepé Lordovy kompozice s královskou filmarhonií řízenou Malcolmem Arnoldem na příští desce Deep Purple. Nádherná artrocková skladba, která mi v některých částech silně připomíná další perlu perel a sice skladbu Atom Heart Mother ze stejnojmenné desky, kterou ale Pink Floyd natočili až v roce 1970!
Kdo mohl tušit, že Deep Purple ani ne za rok natočí ještě lepší desku "In Rock", která se stane základním pilířem hard rocku?
Jenom proto dávám pouze ty 4 hvězdičky ...

» ostatní recenze alba Deep Purple - Deep Purple
» popis a diskografie skupiny Deep Purple


Hammill, Peter - The Silent Corner And The Empty Stage
2007-05-07

Hammill, Peter / The Silent Corner And The Empty Stage

5 stars

Moje nejoblíbenější sólová deska P.H., kvalitou naprosto rovnocená nejlepším albům Van Der Graaf Generator (Pawn Heart, Godbluff či Still Life).
Díky překladům v publikaci "Rocková poezie", kterou vydala před lety Jazzová sekce, jsem mohl taky vychutnat i nádherné texty, které si nezadají (co do kvality) s nádhernou Hammillovou hudbou. Tohle album se mi neoposlouchá nikdy, i kdyby ho v éteru rozhlasových stanic hrály od rána do večera. Což na rozdíl od jiných a "provařenějších" (typu Pink Floyd) bohužel nehrozí.

» ostatní recenze alba Hammill, Peter - The Silent Corner And The Empty Stage
» popis a diskografie skupiny Hammill, Peter


SBB - Pamieć
2007-04-15

SBB / Pamieć

4 stars

Také 3. LP skupiny pokračuje v tradici a kvalitě předešlé desky. V některých skladbách jí ještě překonává. Hned 2. skladba "Z których krwi krew moja" je asi nejkrásnější skladba v jejich tvorbě s výborným a procítěným zpěvem J. Skrzeka. Také společná hra synthesizeru (hraje monotónně jednu linku) a kytary je nádherná. Opravdu fantastická skladba!
Taky 2. strana je výborná, díky hammondovým varhanům si člověk vybaví prvotní Genesis. Tahle deska je pravděpodobně vrcholem jejich tvorby.
Koukám, že vydali 2. a 3. LP na jednom disku.
To byl výborný nápad. Společně to zasluhuje 4 a půl hvězdičky.

» ostatní recenze alba SBB - Pamieć
» popis a diskografie skupiny SBB


SBB - Nowy horyzont
2007-04-15

SBB / Nowy horyzont

4 stars

Málokdy se posluchači čs. bigbeatu 1. poloviny 70. let mohlo poštěstit, aby si po nákupu výborné desky v oficiálním obchodu (zásluhou prodejny Polské kultury) mohl téměř okamžitě poslechnou špičkovou středoevropskou kapelu v originále.
Takže nevím, zda recenzuji tuto desku, nebo fantastický koncert z prosince 1975 v Hudebním divadle Karlín, kde SBB ten večer účinkovali. Ten, kdo očekával, že skupina zahraje nebo bude hrát jinak, než na té čerstvé desce, musel být zklamán, ale mezi ty jsem já rozhodně nepatřil. Kapela potvrdila pověst vynikajících instrumentalistů, hrála perfektně, a v divadle by byl při tichých pasážích slyšet i padnoucí špendlík. Tolik "mániček" najednou tam už od té doby určitě nebylo. Pro mě osobně to byl nejlepší koncert 1. poloviny 70. let. Koncert určitě byl za 5 hvězdiček.
Nyní k desce. Konec 1. strany LP kazí Skrzekova promluva, což člověk neznalý polského jazyka těžko docení. 2. strana LP je pro mě jedním z vrcholů tvorby SBB. Ta skladba má silné napětí, piano (v Karlíně hrál Skrzek na velký místní klavír - křídlo) má atmosféru jako u P. Hammilla, kvalita hry A. Antymose si nezadá s hrou McLaughlina, bicí J. Piotrowského nehrají víc, než je třeba.
Touhle deskou si SBB nasadili laťku proklatě vysoko.

» ostatní recenze alba SBB - Nowy horyzont
» popis a diskografie skupiny SBB


Paternoster - Paternoster
2007-04-14

Paternoster / Paternoster

4 stars

Výborná deska, po jejímž poslechu musí člověk smeknout nad tím, že takovou muziku mohli vymyslet naši bývalí spoluobčané z Rakouska. Hudba zní jako když smícháte hammondovy varahany z ranně psychedelických Pink Floyd s kytarovými riffy německých Can, do kterých zamícháte něco z monotónnosti Hawkwind, a výsledkem je deska, kterou můžete poslouchat od rána do večera. Jedině trochu rušivý zpěv (kňouravý jak u muslimského vyvolávače) mi zabraňuje dát plný počet hvězdiček.

» ostatní recenze alba Paternoster - Paternoster
» popis a diskografie skupiny Paternoster


Pink Floyd - Relics
2007-04-14

Pink Floyd / Relics

5 stars

Má-li člověk tenhle výběr objektivně hodnotit musí "zapomenout" na všechno, co do roku vydání tohoto alba skupina vytvořila. Samozřejmě že se dalo vybrat i něco z raritních nahrávek a nevydaných singlů, ale ty zásadní a pro mě už dále nepřekonané skladby tu nechybí: Arnold Layne a See Emily Play. Je mi vcelku lhostejné, pod jakým vlivem (LSD, alkoholu) je Barrett vytvořil, ale to co vzniklo, je dodnes nepřekonané.
Ty skladby se mi do smrti neohrají, i kdyby to rádia hrála od rána do večera. Což bohužel nehrozí. Ale na rozdíl od té příšernosti a údajně nejoblíbenější skladby od PF: Another Brick In The Wall (s odstrašujícím dětským sborem, kterým si Waters asi léčil ty své komplexy) tady z každé skladby zní progresivita (to je hledání něčeho nového a dosud nevyzkoušeného pro ty, kdo chtějí její jednoduchou definici) jak vyšitá.
A pro tzv. odborníky, kteří si myslí, že vše ostatní skládal už jenom Waters, tak si mohou poslehnout Wrightovi skladby Remember A Day a Baintbox. I když musím uznat, že kvality Watersových skladeb Julia Dream a hlavně The Nile Song (asi nejtvrdší skladby od PF), nedosahují.
Zásadní album to není, ale mistrovské dílo bezesporu. Takže za ty dvě skladby je to za pět.

» ostatní recenze alba Pink Floyd - Relics
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd


Genesis - Genesis Live
2007-04-13

Genesis / Genesis Live

5 stars

Když se mi toto album pro mě naprosto neznámé skupiny dostalo někdy na přelomu roku 1973/1974 do ruky, byl jsem u vytržení, že existuje skupina na úrovni King Crimson, a používající mellotron se zručností Roberta Frippa.
A proč si toto bez nadsázky geniální album koupit? Protože je to pravděpodobně nejlepší live album rockové historie. Co do kvality provedení jednotlivých skladeb (lepší než na originálu!), ale hlavně jejich výběru, protože hudebníci sáhli po tom nejlepším, co před tím na jednotlivých albech vytvořili.
Pro mě je toto období (po vydání LP Foxtrot) jejich vrcholem. Ale laťku si nasadili tak vysoko, že jí už těžko mohli v budoucnosti překonat. A konečně po odchodu P. Gabriela už to ani nešlo.

» ostatní recenze alba Genesis - Genesis Live
» popis a diskografie skupiny Genesis


Synkopy - Suita pro J.S. Bacha
2007-04-12

Synkopy / Suita pro J.S. Bacha

3 stars

Ve své době kvalitní dílko "brněnských Beach Boys", na kterém se zásadně autorsky podílel mladý Olin Veselý. Z dnešního pohledu zní texty Františka Jemelky (v základním popisu nesprávně uveden jako Jemenka) naivně, ale to nám mladým školou povinných teenagerům vůbec nevadilo (podobně jako Plickovy texty u Petra Nováka).
Ale slyšet v tom čase v radiopřijímači z Brna takový Tichej kout nebo Suitu pro ..., když tam prakticky neustále hlaholila naprosto úděsná hudba, tak to byl balzám na uši.

» ostatní recenze alba Synkopy - Suita pro J.S. Bacha
» popis a diskografie skupiny Synkopy


Progres 2 - Dialog s vesmírem
2007-03-23

Progres 2 / Dialog s vesmírem

3 stars

Tak jsem asi po 20-ti letech sáhnul do šuplíku, oprášil gramofon, a pustil desku. Přiznám se, že mě k tomu "přinutila" ta výměna názorů týkající se Live verze z roku 1978. Pocity mám smíšené. Bohužel se na té desce projevuje velice silně zub času. Zvláště to používání elektroniky (syntetizérů a moogu) zní archaicky, takže člověk vděčně vzpomíná na klasické hammondovy varhany, které kapely houfně počátkem 70. let opouštěly právě "díky" jim. Každopádně je ale na 1. straně perla "Píseň o jablku", ale hned následující skladba "Odlet" neví, kdy by měla skončit. Na 2. straně je další kvalitní skladba "Planeta Hieronyma Bosche" s pěkným sólem Pavla Váněho. Deska končí opravdu tragickou skladbou "Hymna robotů", za jejíž text by se nemuseli hanbit ani sovětští soudruzi, když v 50. letech tvrdili, že je "kybernetika buržoazní pavěda". A hudebně je to parodie nebo co?
Takže jako singl, kde by byly "Píseň o jablku a Planeta ..." by to bylo za 4 a půl hvězdičky, takhle z nostalgie maximálně za 3. A že to ještě vydali celé jako live? Vzpomínám si, že jsem koncem 70. let na koncertu pomalu z té délky rozmělněných skladeb usínal, jak to bylo dlouhé. A to měli ještě zajímavé scénické provedení!
To si tu live desku raději pořizovat nebudu. Na to je mám moc rád, zvláště za tu jejich vynikající 1. desku "The Progess Organization". To je opravdu 5-ti hvězdičková deska. A další desky bohužel vykazují klesající tendenci.

» ostatní recenze alba Progres 2 - Dialog s vesmírem
» popis a diskografie skupiny Progres 2


Captain Beefheart & His Magic Band - Bluejeans & Moonbeams
2007-03-10

Captain Beefheart & His Magic Band / Bluejeans & Moonbeams

2 stars

Album natočil Captain Beefheart po rozpadu kapely, která se nesmířila se směřováním autora do klidných vod rock&pop music. Po natočení alba Unconditionally Guaranteed zakládají Bill Harkleroad, Mark Boston a Art Tripp skupinu Mallard, a C.B. musí opět hledat nové hudebníky.
Tato deska není špatná, a kdyby ji natočil jiný rockový hudebník, určitě by sklidil úspěch. Již začátek desky vypadá slibně, úvodní skladba navazuje na ty lepší kousky z Kapitánovy tvorby. Zvláště skvostná je bluesovka "Same Old Blues", kterou si C.B. vypůjčil od J.J.Calea. Jedna z nejkrásnějších bluesových skladeb co znám, po jejímž poslechnutí člověk lituje, proč se C.B. jejich nahráváním (a hlavně zpěvu!) nevěnoval více.
Dále ale album sklouzává do průměru, a končí asi nejslabší skladbou C.B. z veškeré jeho tvorby "Bluejeans and Moonbeams".
Takže kapitáne, promiň, ale více jak dvě hvězdičky Ti dát nemohu, měl jsi navíc! Ale následujícím albem si vše odčinil, každý člověk občas šlápne vedle.
Jinak toto album jako první k poslechu doporučuji pro všechny ty, kterým je autor naprosto neznámý. Je to příjemná "komerce".

» ostatní recenze alba Captain Beefheart & His Magic Band - Bluejeans & Moonbeams
» popis a diskografie skupiny Captain Beefheart & His Magic Band


Captain Beefheart & His Magic Band - Shiny Beast (Bat Chain Puller)
2007-03-03

Captain Beefheart & His Magic Band / Shiny Beast (Bat Chain Puller)

5 stars

Moje nejoblíbenější deska od Captaina Beefhearta!
Výborný umělecký návrat C.B. po slepé uličce, do které se dostal v roce 1973 a 1974 komerčně nejúspešnějšími alby "Unconditionally Guaranteed" a "Bluejeans & Moonbeams".
Album pod názvem "Bat Chain Puller" v produkci Franka Zappy však pro osobní neshody C.B. se Zappovým manažerem Herb Cohenem nikdy nevyšlo, až ho po dvojletém čekání C.B. nahrál a vydal pod novým názvem Shiny Beast. Tím začalo druhé kolo problémů, než se britská firma Virgin dohodla s americkým distributorem ohledně autorských práv, aby v Evropě vůbec mohlo vyjít.
Tohle opakované nahrávání se však kladně projevilo na hudební kvalitě desky. Tentokrát C.B. pracoval s hotovými hudebníky, které nemusel nic učit, neboť za ty roky, které uplynuly od začátku Magic Bandu, se beefheartovským vkusem nainfikovali všichni hráči na dálku. V čele nové sestavy skupiny stojí bývalý student mořské biologie Jeff Tepper, poslední z řady Beefheartových slide kytaristů. Díky klávesovým nástrojům Eric Drew Feldmana a trombónu s marimbou bývalých Zappových spoluhráčů Bruce Fowlera a Art Trippa se posunulo i zvukové spektrum nahrávky.
Již úvodní skladby 1. a 2. strany LP "The Floppy Boot Stomp" a "When I See Mommy I Feel Like a Mummy" nenechávají nikoho na pochybách, že noví kytaristé Tepper s Redusem hrají stejným "beefhartovským stylem", jako jejich slavní předchůdci Alex St. Clair, Ry Cooder, Jeff Cotton nebo Bill Harkleroad.
Tahle geniální desku by nemohla chybět mezi těmi deseti alby, jež bych si musel jako jediné sebou odnést (na věčnost, pustý ostrov ...).
Pět hvězdiček na hodnocení je málo.

» ostatní recenze alba Captain Beefheart & His Magic Band - Shiny Beast (Bat Chain Puller)
» popis a diskografie skupiny Captain Beefheart & His Magic Band


Flamengo - Kuře v hodinkách
2007-02-18

Flamengo / Kuře v hodinkách

5 stars

Co ještě může člověk více dodat k hodnocení alba, které je všeobecně pokládáno jako nejlepší v naší rockové historii posluchači všech věkových kategorií?
Tak snad vzpomínkou člověka nejpovolanějšího, a to bubeníka "Erna" Šedivého, jak na tuto dobu nedávno vzpomínal v souvislosti se zesnulým Ivanem Khuntem: "Velká škoda, že Ivan ve své skromnosti nenazpíval více skladeb, pouze Stále dál. Na koncertech toho zpíval hodně, bohužel se více skladeb v jeho podání nezachovalo. Tu desku jsem vzal po své emigraci i do Ameriky, kde jsem to pouštěl různým /i slavným/ rockerům, např. Alice Cooperovi, kteří z té desky byli nadšeni, a ptali se mě, kde a kdy si tu výbornou kapelu mohou poslechnout."
Další moje hodnocení pokládám za zbytečné, vždyť ta deska se mi líbí i po těch 35-ti letech od vydání snad více než kdy jindy. Je to neskutečně nadčasové album, před kterým posluchač může jenom smeknout nebo stát v němém úžasu. Zvláště ten, kdo ví, v jakém dusnu u nás doma to album vznikalo.

» ostatní recenze alba Flamengo - Kuře v hodinkách
» popis a diskografie skupiny Flamengo


Zappa, Frank - Hot Rats
2007-02-11

Zappa, Frank / Hot Rats

5 stars

První deska, kterou jsem od Zappy slyšel někdy počátkem 70. let, na které se mi v jediné zpívané skladbě "Willie the Pimp" poprvé představil i jeho spolužák ze střední školy Don Van Vliet, jež byl více znám pod pseudonymem Captain Beefheart.
V "Pasáku Willie" kapitán svým úvodním chraplavým hlasem uvozuje jedno z nejlepších Zappových sól, o kterém kytarista Roxy Music Phil Manzarena poznamenal: "To sólo se zdá nekonečné, zkusil jsem ho zahrát ve stejném tempu jako on a vyčerpaný jsem toho musel nechat. Zappa zdvojnásobil počet not v oktávě, které může rockový kytarista zahrát."
Zpěv je doplňován téměř hardrockovými houslovými figurami Sugar Cana Harrise.
I ostatní skladby jsou velice melodické, dalo by se říct "jazzrockové", kdyby se tento termín koncem 60. let již běžně používal. Je to hlavně díky jazzovému klavíru a dechům Iana Underwooda, které doplňuje i hostující Jean-Luc Ponty. Snad právě pro toto skvělé album vzaly Zappu na milost i další jazzové osobnosti, které se na jeho tvorbu do té doby dívali spíše skrz prsty.

» ostatní recenze alba Zappa, Frank - Hot Rats
» popis a diskografie skupiny Zappa, Frank


Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000