Profil uživatele Frajerlukee


Pro prohlížení profilu uživatele musíte být přihlášeni/zaregistrováni.

Recenze:

Prince - Prince
2008-03-27

Prince / Prince

5 stars

Album na kterém jsem se stal po určitou dobu závislý, musel jsem si ho pouště kdykoliv jsem nastartoval svoje PC. Kombinace dunivých funky rytmů s chytlavými syntetizátorovými vyhrávkami, doprovázená Princiovým nenasytným chtíčem, vzdechy a skřeky:) když se k tomu všemu ještě občas připojí kytarové rify, za které by se nemusel stydět lecjaký rocker, vznikne věc, která vydrží i neuprosný třicetiletý test času a zapíše se nesmazatelně do dějin hudby. Nemám co vytknout, poctivá práce (všechny nástroje nahrával princ sám) a geniální talent prostě musí nést svoje ovoce.
I Wanna Be Your Lover,Why You Wanna Treat Me So Bad? patří k tomu nejlepšímu v Princové skutečně rozsáhlé tvorbě. Jediným trošku slabším místem, je pětka, která mi dost připomíná styl Michaela Jacksona.. track, který ji předchází je také ploužáček, ovšem s typickými rysy Prince a při srovnání dává na obdiv, kreativitu a originalitu, se kterou přistupuje k hudbě. Na rozdíl od prvně zminované With You, When We're Dancing Close and Slow tak nenudí ani po nesčetných posleších. Další kousky na albu jsou rovněž geniální. A Texty? ty jsou přesně o tom co se mě nejčastěji honí hlavou:)Mistrovské dílo, zásadní album

» ostatní recenze alba Prince - Prince
» popis a diskografie skupiny Prince


Prince - Purple Rain
2007-12-06

Prince / Purple Rain

5 stars

Těžko hledat vyrovnanější album, co track to skvost. Jedno z nejlepší alb vůbec. Fialová, výkladní skřín Princova citu pro rytmus a hudební aranž. Směs popu, rocku, funku, interpretovaná s brutálním sexy drivem, namyšleného ega, kterým Prince dozajista oplývá, stejně jako hlavní postava, mladého začínajícího umělce, snažícího se prosadit ve světě showbussinesu, hlavního hrdiny filmu Purple Rain. Náladu celého alba nejlíp vystihuje jak po hudební tak lyrické stránce, moje veleoblíbená Baby I'm a Star. Všem kteří znáte pouze titulní skladbu a aspon trochu se vám líbí, doporučuji ponořit se hloub do vrcholného období popularity malého génia, jež ovládá hru na 25 hudebních nástrojů.

» ostatní recenze alba Prince - Purple Rain
» popis a diskografie skupiny Prince


Who, The - Live at the Isle of Wight Festival 1970
2007-11-12

Who, The / Live at the Isle of Wight Festival 1970

5 stars

Pokud by na naši planetu přistáli mimozemťané a já jim měl vysvětlit co je to rock, pustil bych jim vystoupení The Who z roku 1970 na Isle of Wight festivalu. Nikdy nebyla, není a nebude lepší, energičtější a inteligentnější rocková skupina, než The Who. Z pódia doslova prýští gejzíry energie. Kapitolou samou pro sebe je pak Keith Moon. To co předvádí téměř hodinu a půl by se klidně mohlo pouštět jako samostaný klip, při kterém by jste se ani chvíli nenudili. Zběsilý nástup, při kterém chce zřejmě bicí set zatlouct do země pokračuje prakticky celý koncert. Souprava se třese a Moon mrská rukama v neskutečném tempu na všechny strany, jako šílený dirigent svoji taktovkou. Sem tam nějaká odlétne a je ihned nahrazena novou. Jak říká Daltrey rock je z 50 procent hlavně skvělá zábava. Legendární čtveřice prožívá hodinu a půl dlouhý rauš a je jí jedno pro koho, nebo pro kolik lidí hraje, kdo chce může se připojit a zažít rockovou nirvánu. Takřka bez jakýchkoliv světelných efektů, bez připravených proslovů či čehokoliv jiného, na pódiu, kam se sotva vejdou všichni čtyři aktéři, protkaném kabely a hromadou zvukové aparatury jaká byla vždy nezbytná, vytvořili zřejmě nejlepší záznam rockového koncertu jaký byl kdy natočen. Hodina a půl, která není o ničem jiném než o hudbě do které je dáno naprosto vše co v Petovi, Keithovi, Johnovi a Rogerovi je. Hodina a půl o mistrovském, nenapodobitelném ovládnutí bicích, basové, elektrické kytary a lidského hlasu, jejichž souhra přivádí čtveřici do skutečného hardrockového orgasmu. Jak říká klasik Join together with the band! Hodnotit nemá smysl, tento koncert je měřítkem pro všechny ostatní. www.youtube.com/watch

» ostatní recenze alba Who, The - Live at the Isle of Wight Festival 1970
» popis a diskografie skupiny Who, The


Springsteen, Bruce - Bruce Springsteen & The E Street Band: Live In Barcelona
2007-09-15

Springsteen, Bruce / Bruce Springsteen & The E Street Band: Live In Barcelona

5 stars

Chcete nakouknout na 180 minut do rockového nebe? Źádný problém stačí si opatřit tohle dvd. Poporavdě řečeno lepší koncert se už asi udělat nedá. Bruce solí téměř bez přestávek jednu pecku za druhou a diváci jsou ve varu. Takové sepjetí s publikem jsem ještě u nikoho jinýho neviděl. Celý kotel intujitivné doprovází Bosse téměř při každé písni z čehoš běhá mráz po zádech. Koncert nemá hluché místo je to zběsilá jízda od začátku až do konce. Pasáže jako třeba v Spirit in the night kdy se Bruce zastaví, podrbe na hlavě a spolu s diváky hledá v paměti zapomenutá slova stojí za několikeré zopakování:) Jen přídavek vděčnému publiku trvá bezmála hodinu a obsahuje takové skvosty jako Born To Run, Born In The USA, Thunder Road, začátek klenotu pak stojí na baladách v té době posledního alba The Rising.Tohle prostě musíte mít! Kdyby to šlo dal bych 6 hvězdiček.

» ostatní recenze alba Springsteen, Bruce - Bruce Springsteen & The E Street Band: Live In Barcelona
» popis a diskografie skupiny Springsteen, Bruce


Who, The - Who Are You
2007-07-27

Who, The / Who Are You

4 stars

Nesmírně přímočaré a výrazné album. Pro mě vlajková loď přístupu Who k hudbě. Hned napoprvé je vám jasné sdělení té které písně. Není třeba nic hledat, stačí jen nastoupit a nechat se povozit. Každý part je dominantní, plynule zapadající k předchozím a následujícím. Mám pocit, že Who Are You je tak trochu minimalistické, ačkoliv v pozadí někdy zazní celý orchestr. Jsou nám servírovány jen ty podstatné, nosné noty. Rogera je podle mě archytypální rockový zpěvák. V naučném slovníku by mělo u spojení mužský hlas stát jméno Roger Daltrey. Pokud se vám nelíbí Sister Disco a Who Are You, zřejmě pro vás bude lepší přesunout svoji pozornost na jiné rockové skupiny. Ačkoliv ranná, střední a pozdní alba této skupiny jsou diametrálně odlišná, myslím, že zde je odkryta podstata Who, která se vine všemi obdobími. Had Enough patří k nejlepším Johnovým písním ještě s Boris The Spider a Heaven and Hell. Oproti tomu hned následuje nejslabší místo 905, rovněž nese visačku John Entwistle. Moc rád mám také Guitar And Pen i Love Is Coming Down. Možná si málokterý posluchač všimne, že Music Must Change je nahrána prakticky bez bicích. Excelentní přírůstek do každé sbírky

» ostatní recenze alba Who, The - Who Are You
» popis a diskografie skupiny Who, The


Who, The - Face Dances
2007-07-27

Who, The / Face Dances

4 stars

Nesmyslně opovrhované album. Kenney Jones na sebe nestrhává svoji hrou tolik pozornosti jako Keith Moon, ale pořád ještě zbývají tři fenomenální muzikanti. I když se na Face Dance posouvají do měkčích vod, předvádí představení, které by jim mohla závidět leckterá jiná skupina. You Better You Bet, patří do zlatého fondu a málo který koncert se bez ní obejde. Ani jeden track z devíti není odfláknutý a zaujme vaší pozornost hned při prvním poslechu. Pete po těžkém životním období přispívá především jako autor, jeho kytara tentokrát jen zřídka přehluší syntetizátory a klávesy. Na druhou stranu dostává prostor John, který burácí na basu všude kde je to jen možné. Já třeba miluji úvod How Can You Do It Alone. Roger už ostřílený nejedním odzpívaným albem s radostí proplouvá přívětivými, houpavými vodami celého Face Dances. Mě nejvíc zaujme v Did You Steal My Money. Zajímavostí je, že Pete tuším v nějakém rozhovoru označil za nejlepší píseň co kdy udělal Another Tricky Day. Suveréní čtyři hvězdy.

» ostatní recenze alba Who, The - Face Dances
» popis a diskografie skupiny Who, The


Doors, The - The Doors
2007-07-03

Doors, The / The Doors

5 stars

Jedna z nejmagičtějších, nejmystičtějších, nejšílenějších a nejgeniálnějších postava rockové hudby. Skutečný umělec, básník, ještěrčí král.Mám pocit, že kdyby zpíval cokoliv, třeba i songy Pavla Lišky vytvořil by z nich mistrovské dílo. Jeho mimořádný hlasový projev a osobnost dominují hudbě Doors. Jejich první zápis do historie pro mě představuje nejlepší debutové album, které jsem kdy slyšel. Je neuvěřitelné a pro mě stále nepochopitelné jak hudba Doors postavená převážně jen na třech nástrojích funguje, vytváří stále nové nálady, melodie, zákoutí a přitom se to pořád úžasně poslouchá. Tohle je pro mě progrese, nic podobného jsem nikdy neslyšel a už nejspíš ani nikdy neuslyším. Nemá smysl rozebírat epické legendy Light My Fire nebo The End, stejně tak profláklou Break On Through. Všechny patří k tomu nejlepšímu co bylo v minulém století nahráno. Ikdyž přeskočím tyto tři písně pořád ještě zbývá množství prvotřídní muziky. Křišťálově čisté tóny End Of The Night patří k mým nejoblíbenějším, The Crystal Ship však není o nic horší. Mistrovské dílo, zásadní album.

» ostatní recenze alba Doors, The - The Doors
» popis a diskografie skupiny Doors, The


Rush - Grace Under Pressure
2007-06-05

Rush / Grace Under Pressure

3 stars

Labutí píseň Rush, na které se už začíná výrazně projevovat, podobně jako u předchozího alba, se kterým jsou si dost podobné, typický zvuk 80.let. Oproti Signals je však vyrovnanější, v každé skladbě se dá najít skvostný moment. Především úvody všech osmi kousků stojí za to.

» ostatní recenze alba Rush - Grace Under Pressure
» popis a diskografie skupiny Rush


Rush - A Farewell to Kings
2007-06-03

Rush / A Farewell to Kings

4 stars

Jedno z mých nejoblíbenějších alb Rush. Úvodní vypalovačku jsem slyšel snad stokrát a přitom mě i při stoprvé její razantně stavěný rytmus a hysterický Geddy zvedne tep:)Nejlepší "jednoduchá" píseň od Rush společně s Passage To Bangkok. Propracovaný skvost Xanadu v 11 minutách nenudí ani vteřinu. Další majstrštik Closer to the heart netřeba komentovat.Cinderella man rovněž patří k těm nejlepším syrovým věcem od Rush. Pohodový Madrigal a až příliš uječený a přitvrzený Cygnus X-1 už mě tolik neoslovují. K dokonalosti (*****) tak albu chybí 2 písně dosahující kvalit prvních čtyř.

» ostatní recenze alba Rush - A Farewell to Kings
» popis a diskografie skupiny Rush


Who, The - Tommy
2007-06-01

Who, The / Tommy

5 stars

Tommy ja někdy označován za první rockovou operu, já bych spíš napsal první komerčně úspěšnou operu. Ikdyž používat u tohoto majstrštiku slovo komerční se opravdu moc nehodí. Například režisér Ken Russel, který album převedl v roce 1975 na filmové plátno, označil tuto směsici pinballu, náboženství a popabsurdity za největší umělecké dílo 20. století.
Já mohu jen dodat, že se vymyká všemu co jsem doposud slyšel. Album je to vskutku magické, aby vás uvrhlo plnou silou do světa němého, hluchého a slepého Tommyho je zapotřebí poslouchat od začátku až do konce. Ačkoli Pinball Wizard, See Mee, Feel Mee, Amazing Journey nebo Overture znějí úžasně i samostatně, jako celek se efekt násobí. Pokud hledáte tzv. progrock, zde vyrůstají jeho kořeny. Tommy sloužil jako inspirace mnohým následovníkům, nejznámější je např. The Wall.

» ostatní recenze alba Who, The - Tommy
» popis a diskografie skupiny Who, The


Who, The - Quadrophenia
2007-05-02

Who, The / Quadrophenia

5 stars

Mistrovské dílo, grandiózní vyvrcholení potenciálu všech čtyř pilířů The Who, kteří zde dosáhli nepřekonatelné quadrophenie. Vrcholné představení rockových velikánů, vytvářející nepřetržitý gejzír energie, prýštící ohromnou, bouřlivou silou po 82 minut.Keith Moon vyučuje všechny svoje pozdější nástupce zběsilou kulometnou palbu. Sám nikdy neměl zapotřebí nehrávat klasická bicí sóla, jelikož exhibuje kdykoliv a v čemkoliv se mu zachce. Příběh roztříštěné osobnosti, dospívajícího chlapce Jimmyho je toho nejlepším příkladem. Who jsou velice netradiční skupina, které popírá tradiční role čtyřčlenných rockových skupin. Podle Peta, vlastně nikdy neměli skutečného basáka, jelikož John často přebírá úlohu sólové kytary, famózně patrné např. v The Real Me. Rytmus naopak často drží Pete, rytmicky vypalovanými rify. Neudržitelný Keith je pak spíše ekvivalentem hráče na klávesy, nežli tradiční bubeník. Do toho všeho brilantně vstupuje Roger, ačkoliv u většiny ostatních zpěváku by tyto polohy byly považovány spíše za řev, nežli procítěný vokál. Nejen výkon na hranici lidských možností v Love Reign O'er Me mu zajistil nehynoucí slávu. Chemie mezi progresivními Brity, kteří chtějí přehlušit jeden druhého, tak vytváří nenapodobitelný unikát a řadí Quadrophenii na rockový Olymp.

» ostatní recenze alba Who, The - Quadrophenia
» popis a diskografie skupiny Who, The


Who, The - Who's Next
2007-05-01

Who, The / Who's Next

5 stars

Mezi klasickými rockovými operami Tommy a Quadrophenia, vzniklo v roce 1971 další legendární album, v té době již veleúspěšné a především skvěle na živo hrající čtveřice. Ne každý však dnes ví, že i toto album vychází z koncepčního příběhu, jehož dějová zápletka by se dala přirovnat k bezmála o 30 let mladšímu filmu Matrix. Příběh se odehrává ve světě, kde část lidí prožívá svoje životy jako virtuální realitu, přes napojení těla na počítač a menší skupinka lidí se uchýlila do hlubokých lesů, kde uctívá primitivní sílu zvanou rock‘n’roll. Tato síla pak měla napomoci osvobodit lidstvo ze zajetí počítačů a uvrhnout posluchače do stavu nekonečné extáze, či nirvány. Tento příběh měl být částečně zfilmován a jeho vyvrcholením měla být série interaktivních koncertů v jednom Londýnském divadle, kde diváci měli spoluvytvářet hudbu přímo na podiu. Tento mamutí projekt, dost možná nejambicióznější počin historie rockové hudby měl podle Peta Townshenda znamenat novou hudební revoluci a maximálně propojit posluchače s písněmi. Ačkoliv vše nedopadlo tak jak si Pete přál, jednak díky nepochopení celého záměru většinou zainteresovaných a také nervovým kolapsem samotného autora, zapsaly se torza Lifehouse projektu nesmazatelně do dějin a to pod názvem Who's Next. Další písně inspirované tímto příběhem se pak objevovaly po celou tvorbu The Who na albech Odds and Sods, Who By Number, Who Are You a také na Petových sólových počinech, kde nakonec celý projekt po 30 letech zkompletoval. Stěžejní písní měla být Pure And Easy, která se však na Who's Next nedostala. To otvírá syntetizátorový epos Baba O'Riley, který zdobí Daltreyho hymnický vokál a zakončuje zběsilý houslový part. Tato nevšední spojení vytváří jednu z nejoriginálnějších a zároveň nejgeniálnějších rockových skladeb. Téměř na celém albu je markantně patrný zvuk syntetizátoru, bezpečně rozpoznatelný také na závěrečné Won't Get Fooled Again, ve které si můžete vychutnat co je to rock v podání bicích, basové a sólové kytary a na závěr padnou do kolen při Rogerově vsuvce, zřejmě napodobující lva v říji:) Dále tu máme Petovo náboženské vyznání Bargain, které neztrácí lesk ani po nesčetných posleších a stále šlape jako švýcarské hodinky. Dokonale melodická Behind Blue Eyes, se závěrečným energickým vpádem bicích a řízné kytary se dočkala mnoha coververzí a je zřejmě nejznámější skladbou The Who. Vážné Getting In Tune a The Song Is Over by zřejmě vyzněly ještě lépe jako součást Lifehouse, naproti tomu lehce poťouchlý Going Mobile vyloudí spíše úsměv, ale později také údiv nad prazvláštními kytarovými rify. Johnova My Wife se stal po právu koncertní stálicí. Co dodat k tomuto téměř dokonalému albu? Snad jen to, že i obal desky inspirovaný filmem 2001: Vesmírná Odysea dostal četná ocenění.


» ostatní recenze alba Who, The - Who's Next
» popis a diskografie skupiny Who, The


Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000