Profil uživatele stargazer


Pro prohlížení profilu uživatele musíte být přihlášeni/zaregistrováni.

Recenze:

Clarke, Stanley - East River Drive
2020-07-26

Clarke, Stanley / East River Drive

3 stars

Stanley Clarke v devadesátých letech, co do počtu jeho solových alb nějak zamrzl. Neříkám, že nic netvořil, spíš se věnoval různým projektům, jako skvělé Vertú, nebo fantastické Rite Of Strings, taky spolupracoval s George Dukem a taky tu máme projekt Animal Logic II, který jsem spolu s jedničkou z kompletu vyřadil a odnesl do sklepa na to nejvzdálenější a nejtemnější místo.
Stanley si zahrál i ve slavném klipu Michaela Jacksona Remember The Time. Taky hodně dělal filmovou hudbu, což je zachyceno na cd pod návem: Stanley Clarke - At The Movies/1995/.

East River Drive je jediné Clarkeho studio album mezi lety 1990 až 1999.
Úvodní skladba je soundtrack k filmu Poetic Justice. Clarke skvěle hraje, ale motiv skladby je imrvére dokolečka stejný. G.Duke obsluhuje piano a nic zajímavého nepředvedl. Druhá skladba je jediná nazpívaná s textem. Je to slaďák, jak hrnek medu. Ale Howard Hewett zpívat umí. Třetí song je taky nazpívaný, ale jakýmýsi africkými slovy, které spíš působí jako doprovod k nástrojům a nemají sdílný obsah. Clarkeho hra opět vyniká. Další věc se nese v klidnější poloze, je postavena na smyčcovém orchestru a saxofonu, Stanley opět exeluje.
I'm Home Afrika je taky zpívaná a text se točí pořád dokola tohoto názvu. Je to rychlá, proaranžovaná píseň....lehká kytara, perkuse, syntezátory, ságo a pravidelné elektrické bicí.
Boyz N The Hood, další víceměné pomalejší soundtrack, vystavěný na string orchestru, saxo. a akustické kytaře.
7má skladba je takový topík alba. Atmosféra skladby vybízí k tanci, pohodlně vas přenese někam do nočního baru, kde hraje kapela a tančí se tam. Clarke opět předvádí své bassové kusy a sekundují mu slavní Hubert Laws - flétna a Jean Luc Ponty - elektrické housle.
"Co když zapomenu šampáňo" je ryze bassová záležitost, propojená s piánem a opět vystavěná na smyčcových aranžích.
Na postu deváté písně je pohodová, ve středním tempu vedená skladba, opět vystřižená jako z tanečního baru... string arange, basa jako z partesu, opět J.L.Ponty el. violin a H. Laws flétna.
Až dosud to bylo silně komerčně pojaté album. Závěrečné tři skladby jsou už jen pro opravdové fajnšmekry, co mají nervy z oceli. 10 a 11 skladba je jen o technice a stupnicích, možná i o procvičování prstů. Tohle neuznávám, tohle není hudba a je to moc dlouhé poslouchat, na cd pro normální posluchače to tu nemá co dělat.
Taky poslední funky track se na tohle album moc nehodí. George Duke se tu trochu víc odhalil, než na začátku alba, ale tenhle kus by se hodil víc na jejich projekty Clarke - Duke I nebo II.

Celkem to pojímám jako dobrou desku. Je sice zatraceně komerční, ale hodí se třeba, když přijede tchýně na návštěvu a vy tohle pustíte. Tchýně nebude prudit a vy si vychutnáte Clarkeho a i jiných, vinikající techniku hry. Ovšem bacha na ten závěr. Ten je jak z jiného alba. Hodnocení Tři a půl. Bye Bye.

» ostatní recenze alba Clarke, Stanley - East River Drive
» popis a diskografie skupiny Clarke, Stanley


Di Meola, Al - Tirami Su
2020-07-11

Di Meola, Al / Tirami Su

3 stars

Al Di Meola je umělec, který v druhé půli sedmdesátých let produkoval jedno lepší album, jak druhé. Tento trend ukončila koncertní deska z roku 1982 Tour De Force a tímto počinem uzavřel jednu hudební kapitolu jeho života. Pak v jeho tvorbě nastala doba, kdy se tak trochu hledal. Experimentoval /což je velmi dobře/ s kytarovými technickými novinkami osmdesátých let. Doba všeobecně přála synthy nástrojům a Al se tomuto trendu musel jako většina přizpůsobit.

Album Tirami Su volně navazuje na jeho předcházející desku Soaring Trough A Dream. U alba Ti Su nechci rozvíjet detailně jednotlivé písně, spíš se zaměřím na komlexní hodnocení. Rytmicky tento počin se nese spíš ve středním tempu.
Tohle album je z části zpívané. Al si vybral jako zpěváka brazilce Jose Renata, majitele jednoho z nejkrásnějšího vokálu v dané zemi./Té doby/
Okolo virtuozity a feelingu Alovy hry nemá opět cenu nic řešit. Jako vždy perfektní výkon. Jen dodám, Di Meola hraje na synclavieru, akustických a elektrických kytarách, v určitých momentech přichází na scénu i kytarové krabičky. Čistý zvuk Gibsona střídájí právě tyto vychytávky.
Al si vypujčil na tuto desku "Song To The Pharaoh Kinds" od jeho mateřské kapely Return To Forever /Chick Corea/ a oproti originálu si to přearanžoval po svém. Zkrátil track na půlku času /originál 14 minut, Alova verze 8 min a nějeké drobné/. Co je hlavní, tato skladba je vedena kytarovým stylem a vůbec to není na škodu. Má to grády!
Alova tvorba si zakladá taky na perkusích a etnických rytmických nástrojích. I tady si bedlivý posluchač příjde na své. Mnoho zvukových zákoutí.

Celkem vzato a závěrem dodávám: Tohle album si užije jen ten, kdo má tvorbu Al Di Meoly rád, proto Di Meoláři, oprašte, vyndejte ze sklepů nebo skříní tohle album a pustě si ho do srdce. Není vůbec špatné. Ostatním ho vůbec nedoporučuji.

Hodnocení. Deska je super, není to sice žádná revoluce v hudbě, potěší hlavně fan club. "Čím starší, tím lepší" Dávám TŘI A PŮL.
Kdysi jsem tohle album nemohl ani vystát.


» ostatní recenze alba Di Meola, Al - Tirami Su
» popis a diskografie skupiny Di Meola, Al


Johnson, Eric - (& Alien Love Child) - Live and Beyond
2020-06-28

Johnson, Eric / (& Alien Love Child) - Live and Beyond

4 stars

Především tohle album není pod hlavičkou Eric Johnson, i když se tak tváří. Jedná se krátkodobý projekt jménem Alien Love Child, který existuje pouze v koncertním provedení. Eric Johnson / člen uskupení ALCh / zde zajištˇuje jakousi obchodní značku a jméno, propagující tento projekt. Proto ten divný název Eric Johnson - Alien Love Child - Live And Beyond.

Album je zachyceno živě v lednu roku 2000 v americkém Texasu.
Zenland je otvírák jako prase. Rozjíždí se pomalu a klidně, pak přechází v opravdovou kytarovou divočinu, Eric zde kombinuje zvuky kytar, zní to jako kdyby vedle něj hráli další dva borci.
Druhý track, Last House On The Block je zpívaný blues song v texas stylu, ale uprostřed tohoto tracku Eric opouští zavedené blues stupnice a vydává se se svojí kytarou na úžasný jazzový výlet. Potom opět návrat do zavedené šablony Last House... Album se dál nese v duchu jižanského bluesového pojetí hry a těší na srdci i na poslechu.
V pátém songu se představí host koncertu, zpěvák Maldorf Milligan. Jeho hlas mi připomíná Joe Cockera, ale jen velmi vzdáleně. Tenhe doják na pátém postu desky se jmenuje Once A Part Of Me, je to top song na albu.
Skladba č.7 je taky zajímavá. Začíná blues tributem John Lee Hookerovi a končí fantastickou kytarovou exhibicí.
Jdeme do finále!
Koncert uzavírá rokenrol jménem Shape I'm In zpívaný Ericem Johnsonem. Zapoměl jsem dodat, že tohle album je v trio obsazení: basa, bicí a kytara.

Hendrix ... Nirvana ... Cream ....Johnson and many many more.

Na závěr alba nám Eric uvařil studiovku jako z partesu. World Of Trouble.

» ostatní recenze alba Johnson, Eric - (& Alien Love Child) - Live and Beyond
» popis a diskografie skupiny Johnson, Eric


Di Meola, Al - Across The Universe
2020-06-21

Di Meola, Al / Across The Universe

3 stars

Jestli pocta The Beatles ve fussion music a ke všemu od mistra Di Meolu, tak asi takhe se mi to líbí. Tahle deska je nabitá energií. Je skvěle proaranžovaná, jak symfonickým kombem, přes el. a akustic. kytary, spousty perkusí, akordeonu, lidského hlasu a jiných sound vychytávek. A najednou si to přifrčí skladba Yesterday jen v podání dvou akustických kytar a nic víc. Prostě oddech v pravou chvíli.
Pak se album opět pomalu rozjíždí do aranžersky propracovaných momentů.
Závěr alba sklidní song Here, There, And Erverythere, hraný na nylon strunou kytaru a úplně nakonec si zaspívá dětský hlásek z Di Meolova rodinného klanu ve skladbě Octopus's Garden.

V porovnání s Alovou první poctou kapele The Beatles / deska All Your Life /, musím konstatovat to, že album Across The Universe je mnohem barvitější, přístupnější a podmanivější. A to díky bohaté produkci, které album All Your Life chybí.
Ale tohle je pouze můj názor, nic víc.

Album hodnotím třemi a půl hvězdami.

» ostatní recenze alba Di Meola, Al - Across The Universe
» popis a diskografie skupiny Di Meola, Al


McLaughlin, John - Industrial Zen
2020-05-31

McLaughlin, John / Industrial Zen

5 stars

Pod celkem strohým obalem /bukletem/ se ukrývá vinikající hudební materiál, který když jsem slyšel poprvé, docela mě srazil na kolena. Album jsem si pořídil ihned po vydání do distribuce a po prvním poslechu mě napadla hláška "termonukleární fůze v hudební branži"

Album otvírá dynamická záležitost jménem For Jaco a je nad slunce jasné, komu je věnována. Jízda na silném basovém základě Hadriena Ferauda.
Druhá věc na albu není ani rychlá ani pomalá je spíš taková plíživá a jedná se duet J.McL. a dalšího mého oblíbence Ericka Johnsona. Nejsilnější moment cédéčka.
Wayne's Way je pocta saxofonu a hudebníkovi a kamarádovi Johna, Wayne Shorterovi. Ságo vede Ada Rovatti a na basu hraje Tony Grey. Skladba má dvě úrovně. Uvolněný a pomalejší první set vystřídá dynamický nástup, říznutý hrou na tabla Zakira Hussaina.
4tý song se nese v duchu hry na saxofon , který ovládá Bill Evans / hráč na dechy v Mahavishnu Orch. osmdesátých let / a programovaných bicích a percusích.
Pátá skladba je pro Michaela Breckera. Je silně syntezátorová a aranžersky vybroušená k dokonalosti. Opět silný moment alba.
Dear Dalai Lama je do čtvrté minuty takovou malou meditací s podpůrným vokálem, kterou pak střídá dynamická hra na tabla a bicí plus kytarový syntezátor a el. kytara. Tato písen je v určitých momentech předzvěstí posledního McLaughlinova alba Is That So?
Senor C.S. je další perla z tohoto alba. Opět dynamika jako blázen, dva bubeníci, kytarové běhy, lehké synty klávesy dokreslují pozadí, basové solíčko pana Ferauda. Napadá mě, že Senor C.S. by mohl být Senor Carlos Santana.
Mother Nature, poslední track je opět zpívaný od inda Shankara Mahadevana a bylo použito programingu na bicí, reálné basy, kytarového syntezátoru. Nádherné, uvolněné rozloučení s albem Industrial Zen.

Album je nabité hosty, je různorodé, avšak zní kompaktně. Tady nemůže být řeč o ničěm jiném, než o plném počtu stárs.

» ostatní recenze alba McLaughlin, John - Industrial Zen
» popis a diskografie skupiny McLaughlin, John


Johnson, Eric - Live from Austin TX
2020-05-03

Johnson, Eric / Live from Austin TX

4 stars

Tohle live album je nahráno v roce 1988.
Eric album otvírá rychlou rockovou instrumentální písní, střídá kytarové zvuky, hraje jako by stála na podiu armáda kytaristů. Další song je od Jimi Hendrixe, je skvěle coverversován a to samé platí o poslední písni Are You Experienced? opět od Hendrixe. Jestli někdo umí skvěle přejímat a oživovat hudbu co by zapadla někam do ztracena, tak tu mám hned dva Ericky. Clapton a Johnson.

Ale zpět k live albu. Je zahrané s naprostým nadhledem kytarového mistra, co si nemusí nic dokazovat, jeho styl je lehký , vzdušný , nekonfliktní , oslavující hru na úžasný nástroj Fender Stratocaster. Živák je složen z intrumentálních a zpívaných písní, zpívá pouze Johnson a jeho kámoši na podiu ve složení basa Kyle Brock a bubny Tommy Taylor jsou víc než jen spoluhráči. Ta symbioza je slyšet. Hrají v triu, ale zní to jako by hráli s více jak několika hosty.

Vůbec se nedivím, že Eric Johnson dostal taková ocenění za svůj přínos kytarovému a hudebnímu světu.
Stačí si poslechnout nějakou jeho práci. Jeho sola na jeho deskách nejsou samoůčelné exhibice, jsou mˇnam mˇnam, zrovna mi jedno hraje....Cliffs Of Dovers z tohoto recenzovaného alba. AH VIA JOHNSON

» ostatní recenze alba Johnson, Eric - Live from Austin TX
» popis a diskografie skupiny Johnson, Eric


McLaughlin, John - Devotion
2020-04-18

McLaughlin, John / Devotion

3 stars

Alan Douglas. To je producent, který zaplatil McLaughlinovi v roce 1970 pouhých 2000 dolarů za nahrání dvou studiových alb. John byl v té době členem skupiny Tony Williams Lifetime a tento kontrakt na jeho dvě studiovky byl nevýhodný.
První album této podivné spolupráce se jmenuje Devotion, to druhé My Goals Beyond.

Na rozdíl od jiných světových jazzových kytaristů, John nahrál své první tři desky v diametrální rozlišnosti. Jeho první Extrapolation je jazzově pojaté album. John využil čistý kytarový zvuk a celé toto dílo působí jaksi lehce, až křehce. Jeho třetí studiovka se nese v akustickém duchu s prvky indické hudby.
A jeho druhá deska Devotion je hudba, která mi připomíná ranné věci od Pink Floyd. Hlavně motivy z Saucerfull.., ale toto album jsem dlouho neslyšel, je to pouze takový můj osobní dojem. Album Devotion je založeno na psychadelickém zvuku kytar, progresivních jazzrockových bicích vinikajícího Buddy Milese a hammondkách Larryho Younga, coby v té době asi největší eso na svůj nástroj v oblasti jazzu i rocku.
Album má takovou temnou, až naléhavou atmosféru, John v některých tracích vrství kytary na sebe, hraje zkresleně aby pak vystřídal vybuzenou kytaru za kvílející, nervy drásající tony.
Do tohoto kytarového mumraje se míchaj hammondky a baterie bicích na pevném basovém základě a světlo světa spatřil elektrický psychadelický úlet jménem Devotion.
I když se údajně pásky z natáčení tohoto alba poškodily a musely být rozsekány a složeny křížem krážem, album je stále narvané pekelnými riffy a kombíky různých hudebních směrů.
Z McLaughlinovy LP trojice je tato deska jasně nejlepší, je živelná, ohnivá a tajemná. Dávam tři a půl hv.

» ostatní recenze alba McLaughlin, John - Devotion
» popis a diskografie skupiny McLaughlin, John


Mahavishnu Orchestra - Live At Montreux 1974 / 1984
2020-04-03

Mahavishnu Orchestra / Live At Montreux 1974 / 1984

4 stars

V sedmdesátém čtvrtém přijeli MO na prestižní jazz festival Montreux s velmi složitým projektem Apocalypse a o deset let později se vrací opět s grandiozní, novátorskou hudbou zpět na místo činu.

MO přijeli do Montreux Casino 18.6.1984 na svoji dobu s naprosto unikátní hudební výpravou. John McLaughlin obklopen výrazně mladšími spoluhráči předvádí na svůj kytarový speciál pro mě do té doby neslýchané kreace. John hraje na kytaru, ale zní to jako by hrál na klávesy. V určitých momentech se musím plně soustředit, co je vlastně digi kytara anebo syntezátory. Celé tohle tohle je podporováno špičkovým hráčem zkrz bicí Danny Gottliebem, který nahradil odevšího Billy Cobhama. A taky nesmím opomenout basáka, J. Hellborga / v půlce koncertu si zahraje solo / a Billa Evanse, který to tu válí na dechy, místy říznuté taky nějakou tou elektronikou. Závěrem koncertu jamují klávesák Michaell Forman a J. McL. v písni Mitch Match, z pera mistra Formana.

MO hrají věci převážně z jejich studiového alba Mahavishnu/1984/, ale přidali věci navíc z další připravované desky Adventures To Radioland. Recenzi píšu k audio cd, které mám v kolekci Montreux Conserts.
Na tomto jazz koncertě je zachycena nálada, technika, zvuk a vychytávky osmdesátých let. John promítnul ty nejmodernější technologie a prvky do své hry. Jak geniální, mnohostrané a novátorské.

» ostatní recenze alba Mahavishnu Orchestra - Live At Montreux 1974 / 1984
» popis a diskografie skupiny Mahavishnu Orchestra


Johnson, Eric - Up Close
2020-03-25

Johnson, Eric / Up Close

4 stars

Tento fenomenální kytarista z amerického Austinu není v Evropě moc známý. V časopise Guitar player získal několik ocenění a rovmou v té nejtěžží a nejvíce sledované kategorii BEST OVERALL GUITARIST.
Eric netouží nijak zvláště být superhvězdou, dělá si hudbu jakou on chce. Dělá hudbu, v které není zlost, hněv, obavy atd.

Jako všechny jeho alba i Upclose je kombinací instrumentálních a zpívaných písní. Album je koláží kytarových zvuků, od čistých kytarových linek až po tvrdé hardrockové riffy. Eric hraje taky na piano, hamondky{učil se v dětství}, sem tam na basu.
Upclose je stylově rozmanitá deska, jazz, rock, blues a krapet texaskeho country, vše se prolíná a dokonale do sebe zapadá.
Když jsem album slyšel poprvé, hned se mi líbilo a po každém dalším poslechu jde výš a výš. Má dva silné momenty, song A Change Has Come To Me a song Austin. Dle mého názoru není zde slabší moment, takže hodnocení bude vysoké. Album řadim k prvním třem deskám a dávám čtyři a půl hvězdy.

» ostatní recenze alba Johnson, Eric - Up Close
» popis a diskografie skupiny Johnson, Eric


Mahavishnu Orchestra - Live At Montreux 1974 / 1984
2020-03-15

Mahavishnu Orchestra / Live At Montreux 1974 / 1984

5 stars

V době, kdy jsem začínal poslochat mahavišnácké album Apocalypse, položil jsem si po nějaké době otázku, jak můžou s tímto albem vyrazit na turné. Apocalypse je nesmírně náročná hudba jak na poslech, tak i na provedení. A jak jsem začínal kompletovat McLaughlinovu tvorbu, zakoupil jsem v roce 2008 kolekci 17 cd John McLaughlin Montreux Concerts. Byla to moje zatím největší investice do hudby. Box stál 7500 kč a byl zakoupen v Bontonlandu v Praze. No a hned jako cd 1 a 2 byla Apocalypse naživo. Tento živák byl zahrán 7 června 1974 a na podiu hrálo 11 hudebníků. Krom kytary, basy, kláves a bicích také smyčce a dechy. Vše ve špičkové zvukové kvalitě. Mahavisnu opravdu hrají přesně to, co je na studio albu, akorát jak to na jejich koncertach bývá, skladby prodlužují o nějakou tu minutu navíc. Nejvíce na mě zapůsobila hra bubeníka Michaela Waldena, který naprosto skvěle nahradil svého bývalého kolegu Billyho Cobhama. Jako přídavek MO přidali song Sancuary (Bisrds Of Fire), který natáhli z pěti na sedmnáct minut. V tomto přídavku si zaspívala Gayle Moran a hned na to spolu jamují JMcL kytara a Jean Luc Ponty na housle. Opravdu úžasný souboj.

Tato hudba není na každodenní poslech, je vyjímečná, poslouchat tenhle koncert je pro mě malý svátek. U bodování se řídím tím malým textem, co je nad hvězdičkama. Vyjímečný koncert....vyjímečné hodnocení.******* sedm kulí jako v Sarajevu. Hodnocení a recenze se netýká dvd, to jsem neviděl, ale asi bych ho dohledal na YouTube.

» ostatní recenze alba Mahavishnu Orchestra - Live At Montreux 1974 / 1984
» popis a diskografie skupiny Mahavishnu Orchestra


Return To Forever - Returns
2020-03-13

Return To Forever / Returns

3 stars

Rok 2008. Returni po dvaceti pěti letech spolu a v té nejsilnější sestavě. Bohužel pouze v live provedení. Asi už nikdy nedojde ke studio návratu, jelikož jsou členové kapely každý jinde. Myslím tím jejich novodobá hudební vyjádření. Tento cd koncert z turné 2008 je kvalitou záznamu nedostižný. Pro posluchače této kapely snad nemusím nic dodávat o naprosté hudební genialitě, souhře, entuziasmu, virtuozitě a bůhví čím vším. Pro toho, kdo neměl tenhle soubor ještě tu čest slyšet, popíšu to asi takto:

Jedná se o hudbu ve které se mistrovsky mísí prvky jazzu, rocku, španělské a latinoamerické hudby. Hlavními protagonisty jsou všichni muzikanti, ale jeden z nich mírně vyniká. Je to Chick Corea, kapelník skupiny, hrající hlavně na piano, které střídá s různými rejstříky synthi kláves. Stanley Clarke, bass guitar. Stanley kombinuje elektrickou basu a kontrabas. Jeden z nejlepších hráčů na basu všech dob. Al Di Meola, opět fenomenální virtuóz ovládající el. a akustic. kytaru, vnášející rock, jazz a latino prvky do palety stylů této grupy. Lenny White, bubeník. Mistr svého nástroje. V jeho vzoru hry je cítit takové rockové pozadí, i když se jedná o jazzové stupnice. Někde jsem četl, že skoro všichni rockoví bubeníci obdivovali Johna Bonhama a Bonzo miloval hru Billyho Cobhama a právě Lennyho Whitea.

Na tomto dvojalbu se mi nelíbí jen taková malichernost a to je na cd2 až přehnaně dlouhé sola Corey, Clarkeho a i Whita. Proto cd1 5hv. , cd2 3hv.

» ostatní recenze alba Return To Forever - Returns
» popis a diskografie skupiny Return To Forever


Di Meola, Al - Flesh On Flesh
2020-02-29

Di Meola, Al / Flesh On Flesh

4 stars

Když se psal rok 2002, pracoval jsem jako barman ve vyhlášené pražské hospodě. Chodil k nám chlapík, který prodával z takové obrovské tašky fejkové cedéčka, říkali jsme mu bulhar a on to bulhar skutečně byl. No a tento bulhar mi prodal cd Flesh On Flesh a já objevil hudbu Al Di Meoly.

Tato deska je ryze instrumentální kytarové dílo. Al míchá ve svých skladbách různé stupnice, takže jeho písně jsou velmi rozmanité a bohaté na melodie. K tomu všemu na tomto albu Al pouští uzdu na špacír své fenomenální hře. Míchá akustic. a eletric. kytary dohromady jako o život a souputnicí této desky je flétna Alechandra Santose, což tomuto dílu přidává na jedinečnosti a originalitě. Album je skvěle proaranžované i po rytmické stránce, střídají se tady jemné niance bicích a perkusí s dravou technikou hry. Navíc já musím ocenit i ten fakt, že album má 55 minut, takže na mě je dlouhé tak akorát. Musím ještě vyzdvihnout dva songy, ten první je tango z pera mistra Piazzolly a ten druhý je od mistra Corey, song Senor Mouse. Když se S.Mouse nahrával poprvé u Return To Forever, kytaru vedl tenkrát Bill Connors. Al si tento song nejpíš moc oblíbil, protože už jednou ho nahrál na jeho album Casino a i zde na Flesh On Flesh. Na tomto albu je tento song zahraný hodně vzdáleně od původní verze.

Co dodat závěrem? Velké díky bulharovi a jeho fejkovému cd. Objevil jsem Al Di Meolu. Dnes mám jeho tvorbu komplet na original cd a dvd.

Toto dílo bude zajímat spíš kytarové fajnšmekry nebo milovníky fussion. Deska je mnou ceněná na 4 pěticípý. Je to výborné album, ale Al má i o něco lepší kousky.

» ostatní recenze alba Di Meola, Al - Flesh On Flesh
» popis a diskografie skupiny Di Meola, Al


Clarke, Stanley - I Wanna Play For You
2020-02-08

Clarke, Stanley / I Wanna Play For You

5 stars

"Poslední velké album Stanleyho Clarka". Tak bych začal s recenzí na tento počin. Trochu mě mrzí, že vinyl se liší od cd a to velmi výrazně, řekl bych, až diametrálně. Na vinylu je víc skladeb a hlavně pořadí skladeb na cd je tak překopané, že LP a cd mají určitě jinou atmosféru.

Cédéčko otvírají dvě funky písně s ženskými vocály, aranžersky velmi bohaté, doslova koláže nástrojů a rytmiky. Třetí věc se jnenuje Streets Of Philadelphia, Philly je rodné město Stanleyho. Krásná, melodická skladba s nostalgickou příchutí. IWPFY je namíchána studio a live tracky a jeden s těch super živých tracků je písen Quiet Afternoon a druhý je R'n'R Jelly. V písni Quiet Afternoon musím vyzdvihnout kytarový duel, to na studio albu není a proto není nad dobrou živou verzi. Za zmínku stojí i Jamaican Boy, studio reggae song s hostujícím Jeffem Beckem. Finále posledních tří skladeb je opět live provedení. Závěr... School Days a Hot Fun Closing. Školní dny jsou v live provedení v podstatě neoposlouchatelné. Mám šest verzí tohoto songu a každý je svým způsobem stejný a současně rozdílný.

Sečtěno, podtrženo. IWPFY je velké album, zaslouží si plný počet *****. Clarkeho hra mě baví, je zábavná, melodická a na virtuozní. Málokdo tohle umí spojit dohromady. On je pro mě absolutně nejlepší basák všech dob. AMEN.

» ostatní recenze alba Clarke, Stanley - I Wanna Play For You
» popis a diskografie skupiny Clarke, Stanley


Mahavishnu Orchestra - The Complete Columbia Albums Collection (5CD, Box Set)
2020-02-02

Mahavishnu Orchestra / The Complete Columbia Albums Collection (5CD, Box Set)

5 stars

Tento 5ti cd komplet obsahuje vše co kapela MO vydala u Columbia Records a současněje to komplet prní party Mahavishnu. Recenze na alba jsou už napsané, až na jedno bonus cd a to je pokračování live záznamu Betweem Nothingness & Eternity a právě tomuto albu chci věnovat pár řádků.

Koncert se konal 17 a 18 srpna v Central Parku v New Yorku. Skupina byla zachycena ve vrcholové formě a po zvukové stránce tento záznam nemá chybu. Basák Rick Laird si v písni One Word střihl zatím nejdelší solo, jaké jsem u něj slyšel. V té době kapela už slušně vydělávala, dostávali velké peníze, které si spravedlivě dělili, což bylo pro Billyho, Jana , Jerryho a Ricka fajn, protože z prodejů alb nic neměli. Poslední koncert MO v této sestavě se odehrál 30 prosince 1973 v Detroidu, stát Michigan. Nikdo s fanoušků tenkrát netušil, že skupinu v této sestavě vidí naposledy.
V tomto setu jsou první tři cd imitací vinylů a na cd Inner Mounting Flame je patnácti minutový bonus skladby Noonward Race, live záznam z Mar y Sol, Puerto Rico Pop Festival.

Pět hvězd dávám bonus disku, kvůli špčkovému zvuku a hudební virtuozitě.

» ostatní recenze alba Mahavishnu Orchestra - The Complete Columbia Albums Collection (5CD, Box Set)
» popis a diskografie skupiny Mahavishnu Orchestra


Mahavishnu Orchestra - Adventures In Radioland
2020-01-26

Mahavishnu Orchestra / Adventures In Radioland

4 stars

AIR je druhé a poslední studiové album formace MO v osmé dekádě. Udajně je lepší jak album před, ale to jsou názory profi kritiky a muzikantů a to já nejsem. Pravdou však zůstává ten fakt, že od této desky už McLaughlin nepojmenuje nikdy žádný další soubor Mahavishnu Orchestra.

AIR se nahrávalo v únoru 1986 v Miláně a na této desce John používal moderní kytarové technologie mnohem střídměji jak na desce před. I když Synclavier využívá tady taky hodně. Akustické bicí Dannyho Gottlieba jsou doplněny o digi bubny, jak jinak, bylo to moderní, vzájemně a nevtíravě se doplnují. A s odstupem času mi to vůbec nevadí, právě naopak. McLaughlin se na albu prezentuje jako hráč, který v syntezátorovém pojetí hudby vrací zpět zvuk akutické a el. kytary do vzájemného prolínání, tak famozně, že tyto dva světy můžou spolu existovat.

Z Adventures In Radioland si asi nikdo nesedne na prdel, ale musí se nechat na hlavě za ty nápady a nové technologie co nabizí obě alba MO z osmdesátek. A John McLaughlin je inovátor a propagátor jakých koliv nových tecnologií, proto můj obdiv a respekt.

» ostatní recenze alba Mahavishnu Orchestra - Adventures In Radioland
» popis a diskografie skupiny Mahavishnu Orchestra


Mahavishnu Orchestra - Mahavishnu
2020-01-10

Mahavishnu Orchestra / Mahavishnu

4 stars

John McLaughlin začátek osmdesátých let pojal víceméně akusticky. V roce 1984 vyrazil na syntezátorovou jízdu pod staronovým názvem Mahavishnu Orchestra. Ze staré party přizval ke spolupráci Billyho Cobhama a Billy na Johna apeloval, aby se sešla na natáčení ta první parta MO. No nedopadlo to. A navíc Billy a John měli mezi sebou osobní i pracovní problem, tak Billy po skončení frekvencí odešel.

Album Mahavishnu se rozjíždí zcela nenápadně, z naprostého ticha....do jamování mezi saxofonem, synty kytarou a klávesy až po gradace bicích...a celé to padá do zracena.
Nostalgia je balada, která jako by pohřbívala hudební směr fusion. Další song je jediný, na kterém je možné si poslechnuot hru J.McL. na el.kytaru.
Album jede dál neskutečnou rychlostí...brejky saxofonu, bicích, basy, kláves a synclavieru....to je skladba East Side West Side.
Na postu osmé písničky je záležitost, která nese název Pacific Express a dokonale evokuje jízdu tímto jazzfusion vlakem, neuvěřitelná koláž zvuků....jízda do jazzfusion enkláv. To se musí slyšet. Nemá chybu. No a na závěr Mahavishnu končí akustickou meditací v kombinaci intro piana, pak tabla, flétna a 12strunná kytara.

Toto album jasně zapadá do své doby, je obrazem tehdeších technologií a možností, tlaku určitých subjektů atd. Ukazuje muzikantský kumšt, který je nepopiratelný. Pro mne, jako pro obdivovatele Johnovy tvorby, má MO v osmdesátých letech v mém srdci stálé místo.

» ostatní recenze alba Mahavishnu Orchestra - Mahavishnu
» popis a diskografie skupiny Mahavishnu Orchestra


Vai, Steve - The 7th Song
2019-12-28

Vai, Steve / The 7th Song

2 stars

Po předcházející desce / pro mě vynikající album The Ultra Zone /, Steve vydal polokompilační album The 7th Song. Album je do první půlky poskládáno z písní, které byly na jeho předcházejících dílech vždy na sedmé pozici a všechny jsou v pomalejšín tempu. Nejvíce zde vyniká For The Love Of God z alba Passion And Warfare. Klip k této písni patří do první desítky klipů, natáčených v horách.
Na sedmou pozici Steve nasadil novinku, dominuje tu hra na akustiku, opět zvukové vychytávky ala Steve. Ale nějaký velký hit to rozhodně není.
Další novinkou je vánoční Christmas Time Is Here. Vánočí téma skloubené se Stévovou kytarou mi vyluzuje úsměv na tváři. Desátá písenička je zvuková koláž, nic jiného a ani nic neříkající. Na závěr alba je nasazena opět novinka Boston Rain Melody a mystery track, to je skutečná balada s krásnou melodií. Celkem vzato, závěr tuto celkem zbytečnou placku povýšil z jednohvězdičkového levelu do dvouhvězdičkového. Album je pouze pro kompletisty a sběratele. O Stevově tvorbě toho moc neukázalo, jen ty balady.

» ostatní recenze alba Vai, Steve - The 7th Song
» popis a diskografie skupiny Vai, Steve


Johnson, Eric - Souvenir
2019-12-15

Johnson, Eric / Souvenir

2 stars

"To je docela dobrá hudba. kdo to je?" Zeptala se mě Oli v roce 2004, když jsem u ní strávil noc a pustil si čerstvě pořízeného Johnsona a jeho Souvenir.

Při poslechu Venus Isle lítám někde ke hvězdám a v myšlenkách nevím co je gravitace, tančím, hraju na imaginární kytaru.... při poslechu tohoto alba se vracím střemhlav k zemi a zpět do reálu. Album otvírá bluesová Get To Go. Celkem fajn. Ani se nedivím Oli jak reagovala. Následuje taková magická kytarová plocha se synty a pravidelnými bicí, instrumentálka. Paperback Writer je jediná, co Eric na tomhle albu nesložil. Tento song je dílem Lennon/McCartney a Eric ho moc krásně s covervesoval. Je to dle mě nejsilnější moment alba. 4 písen je akustická kytarovka a zpěv. Má krásnou melodii. Tady platí hláška méně znamená více. Další song je opět zpívané blues, solo je zahrané tak nějak jinak, než běžně Eric hraje, asi pocta někomu. Následují opět dva akustické kytarové tracky, zpěv a silné melodie. Další písnička instrumental a je tak trochu ve westernovém duchu. Přeskočím zvukovou koláž a hurá na poslední vocal song s názvem Virginia. Tady je ten Eric, co ho znám. Zde hraje jako z jeho super alb. Poslední dvě věci jsou kytarové akustic a jediná výhoda je ta, že nejsou příliš dlouhé.

Album Souvenir jsem v té době poměrně komplikovaně sháněl. Bylo ke koupi pouze na jeho stránkách a moje zdroje Cd přes internet vyschly. Ale podařilo se. A ted hodnocení. Když jsem ocenil debut třemi hvězdami, tohle mi příjde o něco slabší, musím dát dvě a půl. Je prostě slabší než Tones, ale pořád je to Eric Johnson, záruka kvality.

» ostatní recenze alba Johnson, Eric - Souvenir
» popis a diskografie skupiny Johnson, Eric


Clarke, Stanley - If This Bass Could Only Talk
2019-12-03

Clarke, Stanley / If This Bass Could Only Talk

4 stars

Stanley Clarke, Chris Squire, Mark King je trojice mých nejoblíbenějších basistů. Jaco Pastorius mě tak nějak v životě minul, jeho hudba a moje uši (až na pár výjimek) nepřišly do kontaktu. Budu se snažit, to nějak napravit, ale vrátím se ke Clarkovi, jehož tvorba a styl hry je pro mě fenomenální.

Album If This Bass... otvírá skladba, v níž stepuje Gregory Hines a Stanley vybrnkává na basu. Následuje cover verze Mingusova Goodbye Pork Pie Hut, první studio verze, jinak ji Clarke často hrál live. Zde válí Wayne Shorter na ságo a Clarke soluje, ale live provedení jsou lepší. Další track je s vokálem, Clarke zpívá přes syntezátor. Jediná zpívaná věc na albu. Ve skladbě Stories To Tell jsou jako hosté Stevart Copeland a Alan Holdsworth. Jediná kytarovka na albu. Funny How Time Flies je co do výkonu zajímavá hrou Freddieho Hubbarda na trumpetu. Working Man je cover jeho slavné Lopsy Lu ze sedmdesátých let, ale tady je hraná trochu jinak, takže se zříkám slov "vykrádání sama sebe". V následující písní je opět na vrchním postu opět Clarke a jeho magická hra. Druhá od konce je postavena na hře saxofonu George Howarda a pianu George Duka. A závěr je jako otvírák. Bass solo a step.

ITBCOT je podle mě to nejlepší, co Clarke nahrál v osmdesátých letech. Oprostil se od středního proudu a vrátil se k jazzovějšímu pojetí hry. Dávám 4 kousky.

» ostatní recenze alba Clarke, Stanley - If This Bass Could Only Talk
» popis a diskografie skupiny Clarke, Stanley


McLaughlin, John - Shakti with John McLaughlin– Natural Elements
2019-11-13

McLaughlin, John / Shakti with John McLaughlin– Natural Elements

4 stars

Po Mahavishnu Orchestra je McLaughlinovo odbočení k indické skupině Shakti opravdu experimentální. Ono v Mahavishnu je na posledním albu znát, že se blíží konec a John hledá nové hudební horizonty. A našel. Něco jako Shakti a McLaughlin tu do té doby nebylo. Jedná se o propojení typické indické hudby a jazzového kytarového pojetí hry. A to vše akusticky.

První song Mind Ecology nastupuje s rytmikou, kterou směle přirovnám k technařům devadesátých let./Deska je nahraná ve Švýcarsku v roce 1977./ Indické perkusní nástroje, housle, akustická kytara a občas nějaký vokál, to je to, co dělá na svoji dobu z této kombinace něco neskutečného. Až na Johna všichni hudebníci jsou indové. Jestli Jerry Goodman a Jean Luc Ponty v Mahavishnu byli esa přes housle, tak v Shakti mají obrovskou konkurenci. L. Shankar hraje na housle zrovna tak zajímavě, jako mahavišnáci. Autorství songů je v režii McLaughlina s výpomocí L.Shankara. Z této hudby cítím vitalitu a radost z hraní. Není to album vytvořené na bůhví jaké prodeje, ale Shakti a John McLaughlin si svým přístupem našli další posluchače, ale myslím, že armáda lidí to nebude.

Nicméně, tato hudba se mi líbí, už na první poslech mě zaujala a časem je čím dál lepší.
Natural Elements hodnotím nejvýš ze všech Shakti. Dávám čtyři a půl hvězdy.

» ostatní recenze alba McLaughlin, John - Shakti with John McLaughlin– Natural Elements
» popis a diskografie skupiny McLaughlin, John


Di Meola, Al - All Your Life
2019-11-03

Di Meola, Al / All Your Life

3 stars

Někde jsem psal, že si musím pořídit okamžitě novinky od Al Di Meoly a Steva Vaie. Co se týče alba All Your Life, koupil jsem ho hned po vydání.
Přišel malý šok. Písně The Beatles a vybrnkávat pouze na kytaru??? No nevím. The Beatles jsem nikdy neposlouchal(znám jen ty největší hity) a Alovy práce pouze akusticky, bez další produkce mě strašně nudí. Tato deska je ryze akustická, Al na sebe vrství kytary, na natáčení desky použil šest různých modelů. Co se týče techniky a stylu hry, ani tady se nezapře jeho genialita a poctivá práce. V písni Eleonor Rigby si AL vypůjčil smyčce od Beatles a na konci songu je mírně upravil oproti originálu, protože přetáhl čas zmíněné písně. Nevěděl bych to, kdyby jsem dnes neposlouchal jednotlivé tracky, napřed Beatles a hned potom Ala, pro srovnání. Hudba je doplněna jemnými perkusemi a rytmy od Hermana Romero.

Původně jsem se chtěl na recku týhle desky vys..., ale jak jsem to začal porovnávat s Brouky, vše je jinak, jinak to slyším. Ten, kdo miluje hudbu The Beatles a ještě ke všemu Di Meolovu virtuozitu, musí chrochtat blahem. Mě se tato kombinace netýká , proto dávám tři hvězdy. Je to dobré album. Ale neslyšet to s těmi Beatles, tak bych to ani nehodnotil.

» ostatní recenze alba Di Meola, Al - All Your Life
» popis a diskografie skupiny Di Meola, Al


Clarke, Stanley - Hideaway
2019-10-23

Clarke, Stanley / Hideaway

3 stars

Album Hideaway navazuje na předcházející práce, typická osmdesátá léta. Clarke si pozval poměrně dost hostů na natáčení, ale produkci drží pevně v ruce. Nahrávka nepůsobí roztříštěně. Z deseti písní jsou pouze tři nazpívané. Když jsem Hideaway slyšel poprvé, deska se mi moc líbila. Nebyla náročná na poslech, měla zajímavé, silné melodie a přesto nepůsobila lacině. Dnes si ji pouštím v rámci odpočinku od jiných, náročnějších hudebních žánrů.
Clarkeho hra je pořád na vysoké úrovni, nejvíc to rozjel v tracku 6, ale oproti albu před, je méně výrazná. Jedna z písní na Hideaway byla nominována na cenu Grammy, ale už nevím která.

Hideaway je dokladem doby, kdy vznikla. Myslím, že na osmdesátej šestej to není vůbec špatný. Ale taky se nejedná o nějaký super produkt. Prostě jen dobrá deska, která to má u mě spočítaný za tři hvězdy.

» ostatní recenze alba Clarke, Stanley - Hideaway
» popis a diskografie skupiny Clarke, Stanley


McLaughlin, John - After Rain
2019-10-17

McLaughlin, John / After Rain

3 stars

Legendární kytarista, hudební všežravec, inovátor a vizionář John McLaughlin si na tomto albu pozval do studia jednoho z nejlepších jazzových bubeníků, technicky nadupaného Elvina Jonese a vinikajícího hráče na Hammondky B3, Joeyho De Francesca. Toto trio nahrálo album, které patří k těm nejjazzovějším v McLauglinově diskografii. Deska je složena s cover verzí, John je autorsky zastoupen ve dvou tracích, z toho jeho song Tones For Elvin Jones je pro mě stěžejní věc na nahrávce.
Co se týče stylu a techniky Johnovy hry, hraje víc klidněji a je víc nakloněn k jazzovému zvuku. Joey De Francesco válí na Hammondky jedno solo lepší jak druhé a perfektně sekunduje McLaughinovým kytarovým výletům. Elvin Jones bubnuje svým technickým stylem hry. Deska je na poslech poměrně náročná, hlavně z počátku, než to člověk do sebe dostane. Ale pak je to nádhera. Myslím, že After The Rain není pro každého posluchače, spíš pro milovníky jazzu, je to čistá práce, bez nějakých fusion.

Mám tuhle desku rád, i když nepatří mezi moje nej, na její poslech musím mít vyloženě apetit, proto dávám tři a půl kousku.

» ostatní recenze alba McLaughlin, John - After Rain
» popis a diskografie skupiny McLaughlin, John


Clarke, Stanley - Let Me Know You
2019-10-05

Clarke, Stanley / Let Me Know You

1 stars

Ačkoliv mám tvorbu Stanleyho Clarka moc rád (líbí se mi jeho širší záběr, co se týče hry jak na el. basu, tak i kontrabas) tato placka z roku 1982 je totální průser. Ještě horší už je snad projekt Animal Logic, který nahrál s bubeníkem od The Police a zpěvačkou Deborah Holland. Album LMKY je snůška druhořadých maistremových songů, které nezachránila ani účast Carlose Santany jako hosta alba, který si střihl sólo ve dvou písních.

Ne úplně vše je na albu podělané, druhá skladba je super, jinak ani Clarkova basa tady nečaruje jako jinde na albech. Chápu jedno: Stanley toho v době vzniku alba měl hodně. Dělal hudbu s G. Dukem a podílel se na tvorbě akustických projektů Echoes Of An Era a The Griffith Park Collection. Možná proto ta slabota Let Me You Know. Poslouchal jsem ho víckrát v domnění pozdějšího uznání, ale nic. Mám ho jen do počtu kompletu. Nedoporučuji.

» ostatní recenze alba Clarke, Stanley - Let Me Know You
» popis a diskografie skupiny Clarke, Stanley


Johnson, Eric - Bloom
2019-10-02

Johnson, Eric / Bloom

4 stars

K Ericu Johnsonovi jsem se dostal přes knížku 33 + 333 kytaristů. Tou kapitolou, co mu byla věnována, jsem byl tak nadšen, že jsem si pořídil do té doby všechny jeho vydaná CD, aniž bych cokoliv z jeho tvorby slyšel. A vyplatilo se. Dnes mám jeho celou diskografii včetně alba Bloom.

Bloom je album rozdělené do tří kapitol; hudebně nejsou nějak zvlášt rozdílné, spíš mi pomáhají v orientaci mezi šestnácti skladbami. Hudba EJ je naplněna pohodou a vyrovnaností, všechny jeho práce mají vysokou úroveň. Bloom navazuje na první tři studiová alba, celkově je deska vyrovnaná. Co u Johnsona obdivuji (krom hry na kytaru) je jeho zpěv. Žádný super zpěvák sice není, ale v kombinaci jeho stylu hry a produkce si nedovedu představit na jeho místě někoho jiného. Bloom = 4 hvězdy.

» ostatní recenze alba Johnson, Eric - Bloom
» popis a diskografie skupiny Johnson, Eric


McLaughlin, John - To The One (with the 4-th Dimension)
2019-09-21

McLaughlin, John / To The One (with the 4-th Dimension)

3 stars

Začnu tím, že albu dávám tři a půl hvězdy. Je to první studio album JMcL a skupiny 4th Dimension. Co se týče zvuku, deska je super produkovaná. Ale na předešlou práci nemá. Obě práce jsou si podobné, až na to, že tomuto dílu chybí trochu širší záběr. Má to grády, ne že ne, ale celé je to takové ploché. Na To The One navazuje další studiovka, která zde na progboardu není uvedena... Now And Then. Ta se mi líbí o něco víc, než TTO. Dostala by čtyři hvězdy. To The One je instrumentální kytarové fusion, mistrovská jazzrocková kytara, klávesové vyhrávky, progresivně jazzové bicí a basa, kterou ovládá mistr hrající v rukavicích, nejspíš kvuli rychlosti hry/snížení tření dlaně o hmatník/. Komu se líbí instumental kytarovky, at zkusí poslechnout.

» ostatní recenze alba McLaughlin, John - To The One (with the 4-th Dimension)
» popis a diskografie skupiny McLaughlin, John


McLaughlin, John - Floating Point
2019-09-08

McLaughlin, John / Floating Point

5 stars

Albem Floating Point John McLaughlin nastartoval období tzv. 4té Dimenze. Až na malá odbočení s Chickem Coreou a Carlosem Santanou a pár hostování, se jeho tvorba pohybuje od roku 2007 v konstantním duchu. Toto album bylo nahráno v Indii. A vliv této země se promítl na nahrávku. FP je dynamická fusion jazzu, rocku a indických prvků. Bicí Ranjita Barota /mistr na polyrytmy/ je doplněna perkusemi, celé to má obrovskou štávu, bassman Hadrien Feraut /hrál s Johnem na předešlém albu Industrial Zen/ je mladý talent z Francie, který to vše drží pokupě. John hraje střídavě na el. kytaru a kytarový syntetyzer, který zní jako kdyby mistr hrál na klávesy. Na desce hraje několik hostů, převážně z Indie. Elektrický sitar, soprano sax, bamboo flétna, slide kytara, mandolina a vokál, to vše jednotlivě dochucuje toto album.

Floating Point byl nahrán v roce 2007 a i dnes tato deska zní neskutečně dobře. Pro mě se jedná o nadčasové dílo a proto dávám pět ježatejch.

» ostatní recenze alba McLaughlin, John - Floating Point
» popis a diskografie skupiny McLaughlin, John


Clarke, Stanley - Stanley Clarke & Friends - Live At The Greek
2019-08-31

Clarke, Stanley / Stanley Clarke & Friends - Live At The Greek

4 stars

Tohle je boží živák. Má neuvvěřitelně zmáklej zvuk. Album otvírá song ve stylu jazzové garden párty Minute By Minute a pak se produkce vrací do první půle sedmdesátých let skladbou Stratus od Billy Cobhama.
Pak něco trochu od Milese Davise, All Blues je v podání piano solo a semi akustic guitar a kontrabas a flétny. Goodbye Por Pie Hut musí být Clarkeho oblíbena, protože tady končí legrace a nastupuje pan virtuos. Kdo neslyšel, přišel o hodně, nedá se to popsat slovy. Her Favorite Song je mini skladbička od Larryho Carltona, čistě malé kytarové dílo. Larry Carlton tomu albu sluší víc, jak nějaký super hvězdný kytarista. A na zavěr School Days...........to nemá chybu.

» ostatní recenze alba Clarke, Stanley - Stanley Clarke & Friends - Live At The Greek
» popis a diskografie skupiny Clarke, Stanley


McLaughlin, John - The Promise
2019-08-25

McLaughlin, John / The Promise

4 stars

Příliš mnoho kuchařů zkazí polévku. Toto pořekadlo však neplatí pro album Promise, kde hraje na dvacet hostů. Bylo nahráno ve studiích v různých částech světa. Co se týče finálního zvuku, tak to není vůbec znát.
Desku otvírá vynikající duel Jeffa Becka a McLaughlina. Album je žánrově velmi rozmanité, elekrické kytary střídají akustické, blues střídá jazz pak trochu etnického jazzu , flameca, jazzrocku, klasického pojetí hry, prostě jak se říká, každý pes jiná ves. Ovšem album vůbec nepůsobí roztříštěně, jednotlivé tracky jsou vyplněny takovou hudební vatou, jakýmisy intermezzy a celé je to propojené v jeden logický celek. Na desce si zahrál také Sting, ale velmi krátce.
The Promise je výborné album, ukazuje McLaughlinův široký hudební záběr, průřez žánry, jeho kytarovou genialitu. Dávám čtyři stáry.

» ostatní recenze alba McLaughlin, John - The Promise
» popis a diskografie skupiny McLaughlin, John


Di Meola, Al - Scenario
2019-08-18

Di Meola, Al / Scenario

3 stars

Když jsem se začínal zajímat o tvorbu Al Di Meoly /bylo to pár let po roce 2000/, na tohle album jsem nikde nemohl narazit. Nikde nebylo k sehnání, ani v obchodě, ani po cd bazarech. Měl jsem všechny jeho cd, jen v tomto případě byla díra. Nakonec jsem ho sehnal v zahraničí a těšil se co to bude zač. Už podle hudebníků jsem si říkal, že půjde o super album. Hammer, Collins, Bruford, Levin, samí moji oblíbenci. No, super album se nekonalo, krom Hammera ostatní hráli jen okrajově. Až na dva tituly, celé je to o tandemu Di Meola - Hammer.

Scenario je syntezátorová deska, některé songy by mohly hrát i komerční rádia. Ve dvou případech si Al zahrál i akusticky. Scenario je obbrazem své doby, půlky osmdesátých let, je oproti jeho pozdějším pracem celkem dobře stravitelná pro širší masy. Toto dílo není podprůměr, ani výborné, natož exelentní. Dávám tři hvězdy.

» ostatní recenze alba Di Meola, Al - Scenario
» popis a diskografie skupiny Di Meola, Al


McLaughlin, John - Black Light
2019-08-11

McLaughlin, John / Black Light

5 stars

V době vzniku alba Black Light bylo McLaughlinovi 73 let. Je neuvěřitelné, co člověk v tomto věku dokáže natočit. BL je deska nabitá energií, kde se prolínají styly jazzrocku, indie, funky, flamenca, a trochu blues a celé je to smícháno do luxusního koktejlu. John v některých skladbách vzpomíná na své, již zesnulé přátele a spoluhráče, kteří ho v jeho tvorbě inspirovali a hudebně s ním spolupracovali. Co se týče obalu alba, stojí za zmínku vnitřní obal CD, kde je vyfocen krk kytary Paul Reed Smith, kde je vyobrazeno po celé délce mezi pražci panorama Manhattanu, včetně dvojčat. BL je deska, kterou byh doporučil každému, kdo se zajímá o fusion a moderní jazz. Pro mě je to jízda do čtvrté dimenze. Musím dá 5 hvězdiček, nemůžu jinak.

» ostatní recenze alba McLaughlin, John - Black Light
» popis a diskografie skupiny McLaughlin, John


Satriani, Joe - Engines Of Creation
2019-08-03

Satriani, Joe / Engines Of Creation

3 stars

Období kolem roku 2000 bylo vrcholem elektronické taneční hudby. Tento styl zasáhl celý vyspělý svět. Není divu že tomuto fenoménu podlehl sám kytarový mistr Joe Satriani. Vydal se prostudovat tento styl a promítnout ho do své jinak rockové až metalové tvorby. Jeho fanouškům určitě spadla brada mezi prsa, když si koupili a pustili toto cd. Bylo to něco nového, něco co nikdo nečekal. Tato deska opouští rockovou hudbu a je postavena na samplování i když kytarové rify zní pořád rockově. Já tohle album mám rád, protože za prvé, bylo to moje první nebo druhé album, co jsem si od něj pořídil a za druhé, v té době mě taneční elekronická hudba bavila. Joe však brzo zjistil, že tudy cesta nevede a vratil se k jeho klasické tvorbě. Všem jeho fanouškům musel spadnout kámen ze srdce, když vydal následně výborné Strande Beatiful Music. Engines Of Creation je malým odbočením z celkově vyrovnané rockmetalové diskografije Satrianiho. Díru do světa neudělala ani ve světě ani na progboardu/nikdo ji nehodnotil a ani hvězdy nemá,až doted/, ALE musím vyzdvihnout,že spojení taneční hudby a jeho hry se povedlo. Kdo by to čekal. Dávám tři a půl hvězdy.

» ostatní recenze alba Satriani, Joe - Engines Of Creation
» popis a diskografie skupiny Satriani, Joe


Clarke, Stanley - Find Out!
2019-07-13

Clarke, Stanley / Find Out!

3 stars

Když jsem se začal zajímat o tvorbu Clarka, Find Out nebylo vůbec k sehnání na cd. Koupil jsem desku a nechal převest na cedéčko. První dojem z alba mě nadchl. Po opakovaném poslechu jsem vystřízlivěl a album už slyšel trochu jinak. Stanleyho hra na basu je opět famozní, dává base víc prostoru, než na albu před. V každém tracku je prostor pro basové solo. Syntezátory a přesné elekrické bicí plus zpěv skoro na celém albu, toto dílo posouvá směrem ke střednímu proudu.

Ale pozor. V témže roce hrál Clarke Band na Bratislava Jazz Days 85 a předvedli skvělé jazzové výkony. Jako důkaz mám vinyl od Opusu, kde je víc jak desetiminutový záznam.

Find Out v dnešní době bude asi poslouchat jen ortodoxní fanušek Clarkovy tvorby. Jako já.

» ostatní recenze alba Clarke, Stanley - Find Out!
» popis a diskografie skupiny Clarke, Stanley


Clarke, Stanley - Time Exposure
2019-07-05

Clarke, Stanley / Time Exposure

3 stars

Rozhozenej. Takový pocit mám , když poslouchám TE, někdo namítne tak to neposlouchej, jenže já musím to dát až do konce. Deska je jak vystřižená z půlky osmdesátek, vrací se do dob mého mládí ne-li dětství. Clarke na basu válí jako bůh, každý zářez čistý a čitelný. Jeff Beck jako hlavní kytarista desky odvádí svou invenci vcelku dobře, ovšem nečekejte, že se tady jedná o kytarové veledílo. Jeff hraje na desce sporadicky. Celý sound je o synty zvuku a skoro přesných až auto bicích. Osmdesátky jak vyšitý. Dávám desce tři hvězdy, protože dvě jsou moc málo a čtryři si nezaslouží. Tři za nostalgii. Ten kdo má rád tvorbu Clarka at si TE poslechne.

» ostatní recenze alba Clarke, Stanley - Time Exposure
» popis a diskografie skupiny Clarke, Stanley


Vai, Steve - Modern Primitive / Passion & Warfare (25th Anniversary Edition)
2019-07-04

Vai, Steve / Modern Primitive / Passion & Warfare (25th Anniversary Edition)

4 stars

Nebyl by to Steve kdyby poslední dobou nezačal na úvod něčím extra. BA BE BI BO BE BU atd. je zajímavý úvod do alba. Vše na solidním bass základě, ukončeno gitar solo. Následně ryclá kytarovka ala Steve. A další song s Devin Townsendem mi připoměl album Sex and Religion. A další songy se nesou v duchu předešlých alb, ala zapometutý šupík s novou ideou, aranží a technologií. Mě to vůbec nevadí, ba naopak, vnímám to jako valutu. Ovšem jeho hra na kytaru je par exellans, Jen nemůžu rozlousknuot ten poslední song. Slyšel jsem ho asi pětkrát a pořád nic. Marně přemýšlím, kde vzal Steve inspiraci k tomuto opusu. Možná pro zhulence /vím o čem mluvím/. Tato deska patří do sektoru mých moc oblíbených alb. Dávám čtyři hvězdy.

» ostatní recenze alba Vai, Steve - Modern Primitive / Passion & Warfare (25th Anniversary Edition)
» popis a diskografie skupiny Vai, Steve


Vai, Steve - The Story Of Light
2019-06-29

Vai, Steve / The Story Of Light

4 stars

Steve Vai a AL Di Meola jsou autoři, kteří když něco vydají, musím to okamžitě mít. I když sbírám všechno možné i nemožné okolo Johna McLaughlina, tihle dva jsou ti, kam hned mířej moje peníze. The Story Of Light je druhé pokračování trilogie Real Illusions. Nejvyšší čas vydat závěrečné dílo Steve?! Kdybych měl krátce vystihnout tvorbu Steva pro někoho kdo ji ještě neslyšel, shrnul dych to asi takto, rocková a hardrocková kytarová alchymie a virtuozita snoubící se s propracovanými aranžmá rytmické sekce, kláves, zpěvu Steva i jeho hostů a nezbytných moderních technologií. To vše zabaleno do geniálního zvuku.
Ta ruština na úvod alba mi příjde jako zajímavý nápad. Neznám nikoho ze západních umělců, kdo to před tím použil. Tahle deska zasluhuje čtyři hvězdy / pět dávám jen Passion... a Sex.... /,Story bych doporučil všem, stojí za poslech.

» ostatní recenze alba Vai, Steve - The Story Of Light
» popis a diskografie skupiny Vai, Steve


McLaughlin, John - Music Spoken Here
2019-06-28

McLaughlin, John / Music Spoken Here

3 stars

Music Spoken Here je druhé studiové album McLaughlina a francouzských hudebníků The Translators nahrané v červnu a v červenci roku 1982. Nechce se mi věřit, že je to skoro 40 let stará hudba. Netvrdím, že "Music" je nadčasová deska, ale kdyby mi někdo tvrdil, že byla vydána včera, tak bych věřil. Co se týče skladeb, "Music" volně navazuje na jeho předchůdce Belo Horizonte, ale malé rozdíly tu jsou. Třetí, čtvrtá a sedmá skladba dodává tomuto dílu podle mého cítění takový industriální rozměr. Na závěr si John zahrál duet s vynikající klávesovou hráčkou Katiou Labeque a desku uzavírá rozpustilá písnička Loro z dílny Egberta Gismonti. Music Spoken Here nesmí chybět v žádné kolekci milovníků McLaughlinovy hudby. John už nikdy nenatočil nic podobného jako je Belo nebo Music, proto dávám tři a půl hvězdy.

» ostatní recenze alba McLaughlin, John - Music Spoken Here
» popis a diskografie skupiny McLaughlin, John


McLaughlin, John - Belo Horizonte
2019-06-26

McLaughlin, John / Belo Horizonte

3 stars

Kytarista John McLaughlin začátek deváté dekády zahájil v akustickém duchu. V roce 1980 nahrál živě s Alem Di Meolou a Pacem De Luciou slavné akustické Friday Night In San Francisco, komerčně velmi úspěšné. Následující rok se přidal ke francouzské skupině hudebníků The Translators a nahrál s ní dvě studiová alba.

Belo Horizonte, první z nich, je deska nesoucí se ve středně rychlém tempu. John hraje jen akustickou kytaru samozřejmě přesně v jeho stylu techniky, který se prolíná s klávesovou virtuozitou Katii LaBeque. Úžasná rychlost jejích hbitých prstů se mísí s Johnovou kytarou a nesmím opomenout zvukový rejstřík kláves z osmdesátek, úplná lahoda. Na desce si zahraje i saxofon a housle, ale každý jen v jedné skladbě. Před koncem alba dojde i na basové sólo a na závěr si McLaughlin střihne duet s Pacem De Luciou. Závěrem dodávám, že Belo Horizonte je kvalitní deska, nicméně jeho top to není. Proto dávám tři hvězdy a půl.

» ostatní recenze alba McLaughlin, John - Belo Horizonte
» popis a diskografie skupiny McLaughlin, John


McLaughlin, John - Where Fortune Smiles
2019-06-23

McLaughlin, John / Where Fortune Smiles

3 stars

Whhere Fortune Smiles vlastně není McLaughlinova solovka, i když cédečko se tak tváří. Je to projekt pěti hudebníků, nahraný v N.Y.C. v roce 1969. Vinyl má úplně jiný obal než cd. Hudebně se deska dá přiřadit do kategorie takového free jazzu. Paleta zvuků vibrafonu, saxofonových úletů, kvílejících a uvolněných kytar, rytmických setů. Na poslech je to trochu těžší album, pro milovníky disharmonických melodií jako dělané, až na ten vibrafon mi deska vzdáleně připomíná album od Jacka Bruce Things We Like. Autorsky McLaughlin má tři kousky, zbylé dva patří saxofonistovi Johnu Surmanovi. Dávám tři hvězdy.

» ostatní recenze alba McLaughlin, John - Where Fortune Smiles
» popis a diskografie skupiny McLaughlin, John


Mahavishnu Orchestra - Apocalypse
2019-06-23

Mahavishnu Orchestra / Apocalypse

4 stars

Apocalypse je album, které se mi moc líbí. Musím vyzdvihnout vynikající zvuk - vše je naprosto čisté a čitelné, každý nástroj. Co se týče koncepce alba, musel to být pro fanoušky Mahavishnu naprostý šok, co jim McLaughlin a nová parta uvařili. Album se neprodávalo zrovna nejlíp, což svědčí o odlivu posluchačů, nicméně mně deska přijde zajímavá. Bicí, housle a kytara jsou fantastik, jako dřív. Trochu ubylo klávesové virtuozity (to mi chybí), ale přibyly nové elementy, jako texty a zpěv Gayle Moran a klasické kombo dodávající albu nový rozměr. Dost lidí to asi nestrávilo - já osobně jsem s tím taky trochu bojoval, ale nakonec jsem to celé pochopil a je to bomba. Mám Apocalypse ještě jako živák z Montreaux, a to je taky jízda. Dávám čtyři hvězdy.

» ostatní recenze alba Mahavishnu Orchestra - Apocalypse
» popis a diskografie skupiny Mahavishnu Orchestra


Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje GMMedia.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000