Profil uživatele Simon


Pro prohlížení profilu uživatele musíte být přihlášeni/zaregistrováni.

Recenze:

Rush - Signals
2019-03-04

Rush / Signals

4 stars

Pánové z Rush ovlivnili svou hudbou spoustu kapel a celkově i svět rocku. Svůj vrchol měli možná v 70. letech, ale mám pocit, že se dokázali dál vyvíjet a nezůstat úplně stát na místě, nebo se o to alespoň pokoušeli.

Na tomto albu slyším současně své staré Rush a taky hudbu počátku 80. let - víc syntezátorů a určitou metalovou uspořádanost. V hudbě je energie, nástroje mají tah a pánové občas předvedou, že na ně fakt umí. Trochu mi tady ale chybí větší dobrodružství, jaké měly starší věci - trochu víc tmavých chodeb a tajných skrýší. Jako bych šel širokou hlavní chodbou, ve které se nedá zabloudit. Takhle to mám třeba v Chemistry nebo v New World Man, přitom to nejsou špatné kousky, to určitě ne. V některých písních je zase zajímavé sledovat, jak se Rush daří kamuflovat hity - vpasují do nich "rušivé" momenty tak, že vás nakonec stejně dostanou, třeba v Losing it. Zejména Neil Peart je vynalézavý, tlačí na vás a zase ubírá sílu a když už je všeho moc, zavelí ke zvolnění a k pročištění, jako ve výborném kousku The Weapon. Tam vás kapela nechá, ať si na ni prostě chvíli počkáte. Countdown na úplný konec dá zapomenout na drobné výhrady a když si tak u ní kloužu ve stavu beztíže, mám chuť si to dát znovu.

» ostatní recenze alba Rush - Signals
» popis a diskografie skupiny Rush


Humble Pie - Humble Pie
2019-02-18

Humble Pie / Humble Pie

5 stars

Album beze jména a taky další výrazný počin kapely. Na rozdíl od minulého Town & Country tu slyším víc hard rocku a celkově dravější rockový přístup, třeba jako v silové One Eyed Trouser Snake Rumba nebo v pěkně rozcupované I'm Ready. V té trochu vnímám vliv Led Zeppelin, ale ne jako opisování, spíše jako podobný proud, ale je to hezká věc. A to sólo, to je typický Frampton - líbí se mi jeho kytary. Hard rock bez kompromisu je v Red Light Mama, Red Hot! Tam už není pochyb, kudy se kapela posouvá dál. A je to dobře, syrovější tvář jim sluší. Ten více rockový rukopis se objevuje i v pomalejších kusech a takový ten akustický spodek tu na mnoha místech je taky, vypadá ale trochu jinak. Překvapilo mě country v Only a Roach, a nevím proč, tady trochu slyším Rolling Stones, kteří si taky s něčím podobným pohrávali a ani u nich mi to nevadí, i když nejsem zrovna fanda country hudby. Country vliv vnímám i u Theme from Skint (See You Later Liquidator), ta je postavená na akustické kytaře a ostatní nástroje se k tomu přidají až na konci.

Za mě jsou nosníky tohoto alba hned zahajovací Live With Me a podobně dlouhá Earth and Water Song. Ani u jedné mi delší čas nevadí, naopak si alespoň vychutnám každý kousek těch písní. Moc hezky je to poskládáno co se týká nástrojů a zpěv tomu kraluje, úplně nad tím vším svítí. Když už se blíží konec alba, objeví se další akusticky postavený kus Sucking on the Sweet Vine a je to zase dobrá volba na závěr. Mám pocit, že kapela tady byla na vrcholu.

» ostatní recenze alba Humble Pie - Humble Pie
» popis a diskografie skupiny Humble Pie


Humble Pie - Town & country
2019-02-18

Humble Pie / Town & country

5 stars

Tohle album od Humble Pie mám rád. Je to hodně dané akustickým zvukem a takovým pro mě příjemným klidem v písních. Až mi to trochu připomíná kapelu Crosby, Stills, Nash & Young. I když se tady hraje bigbít s výraznými bicími a přitvrdí se, pořád tam tu pohodu mám. Jediná skladba, kde tak nějak nevím, je The Light of Love - připadá mi škrobená, jako kdyby tam ten sitár moc nepatřil a použili ho, protože to bylo moderní. A Every Mother's Son mohla být možná kratší. Je sice pěkná, ale na konci už jen přešlapuje, jak se tam pořád opakuje to samé.

U některých dnešních kapel se s muzikou moc pospíchá, v písních je všeho moc, aby to posluchače hned chytilo. Na Town and Country je na všechno dost času, v klidu se písněmi můžete procházet a nechat je na sebe působit. Asi nejnadupanějšími kousky jsou Down Home Again a trochu "psycho" Silver Tongue. V obou to rytmice vyloženě šlape, moc hezká je basová kytara. A zpěv v Silver Tongue je síla, ten doporučuji si v klidu vychutnat. Sólová kytara hraje pěkně bluesově. Na kytaře zase víc stojí Heartbeat, což je podle autorství předělávka, ale originál neznám. I tady se vkusně kombinuje melodičnost a rytmický výraz. Asi se mi o trochu víc líbí kusy, které sem napsal Frampton, ale to jen, že ty mi vyloženě sedí se vším všudy a jsou víc postavené na kytarách. Jeho sólo v Only You Can See je hodně povedené. Home and Away jako zakončovací kousek je dobře vybraná. Za mě je všechno tak, jak má být.

» ostatní recenze alba Humble Pie - Town & country
» popis a diskografie skupiny Humble Pie


Nine Inch Nails - With Teeth
2019-02-08

Nine Inch Nails / With Teeth

5 stars

Pokud by mě dusili, škrtili a musel bych v diskografii Nine Inch Nails ukázat na jedno album, pak by to bylo toto. With Teeth je pro mě ze všech alb NIN nejvyrovnanější a muzika na něm mě prostě trefila. Líbí se mi, jak se tu mísí Reznorova divokost s hloubavými proudy a stejně tak zvuková alchymie přirozeně prorůstá do písňové podstaty. Hned úvodní All The Love in the World je toho důkazem. Tam, kde se přitlačí na pilu, je základem výborně postavená muzika, zajímavá aranž a ne samoúčelná agresivita, výsledná zvuková masa mě svou energií úplně nabíjí. A pohlcuje. Pokud bych měl nějaké kousky vyzdvihnout, pak určitě The Collector s výbornými bicími (ty hraje pan mistr Dave Grohl) a tuhým základním riffem, který jako by se neustále ne a ne poskládat do připravené formy. Moc mě baví i následující The Hand That Feeds, u které se vždycky musím dobře zaposlouchat do muziky pod zpěvem, abych si uvědomil, jak promyšleně prostý a současně fascinující je ten proud hudby. A úplný vrchol pro mě představuje Love Is Not Enough, u které si připadám jak na lodi za bouře, kterou jsme si všichni na palubě vlastně přáli. Reznor je navíc tentokrát, i když zcela po svém, velmi sdílný.

Střídají se tu opravdu masivní bloky, jako Every Day Is Exactly the Same, která je vytvořena z temnějších odstínů a člověku se z toho přítmí s podivnou vůní vůbec nechce, s bezmála roztančenými kusy. Tanec pana Reznora je ale hodně divoký. Zvukové koktejly jsou tady v jednotě s písňovými rysy nahrávek a pokud jsou tu záměrně zakalené výjevy a zasekávané tahy, jako třeba v titulní skladbě With Teeth nebo v The Line Begins to Blur, pak to jen dotváří pocit apokalyptického znovuzrození. Alespoň takový pocit z toho mám já. Závěrečná a pro mě báječná Right Where It Belongs nás vrací na úplný začátek a kruh se uzavírá, protože připustit si, že se brána za chvíli zavře, vlastně vůbec nechceme. Je to hodně dobré album, ze kterého emoce a energie směrem ke mně proudí velmi silně.

» ostatní recenze alba Nine Inch Nails - With Teeth
» popis a diskografie skupiny Nine Inch Nails


Genesis - Invisible Touch
2019-02-07

Genesis / Invisible Touch

3 stars

Po Selling England By The Pound zkusím nějak ohodnotit i toto kuří oko v diskografii Genesis, album Invisible Touch. Kromě chemického zvuku a nejasného zacílení (jakým posluchačům je album určeno?) mu podle mě ubližuje zejména jedna věc - úvodní stejnojmenná píseň. Jakoby vypadla z jiného vesmíru. Je to vlastně odrhovačka se vším všudy a tedy hit, který si díky té pitomoučké melodii po chvíli broukáte. Ve své době fanoušky Genesis pořádně vyděsila a trochu se bojím, že odepsala ne až tak špatnou kolekci. Na druhou stranu, právě takováto produkce přinesla kapele vyprodané koncerty v londýnském Wembley a nové fanoušky, kteří o existenci skvostů jako Selling England By The Pound nebo A Trick Of The Tail možná neměli ani potuchy. Album je typický kočkopes, jsou na něm hity pro nový typ posluchačů a tedy do hitparád; současně kompozice hlubšího významu pro fanoušky staré. Ti se ale s novým zvukem kapely těžko vyrovnávali a album odzívali. Z mého pohledu neprávem, ale rozumím jim.

Úvodní věc... prostě hit, který na jedné straně svou přece jen muzikálností válcoval pitomé hitparádové popěvky jiných "hvězd", na druhé straně mezi ně ale vlastně patřil. Mě tahle věc neuráží, ale žádný zázrak to není. Následující skoro devítiminutová Tonight, Tonight, Tonight mě ale baví. Působí na mě jako kaleidoskop všeho, co měla kapela k dispozici: vlastní artrockovou minulost, realitu současného hudebního světa a vůbec nepochybuju o tom, že i chuť vytvořit něco nového. A to nikdy není snadné. Dělat nové skladby, které se budou podobat těm starým, naopak snadné je, ale to se tu neděje. Land of Confusion je další díl té bizarní skládačky a i tato skladba byla tehdy velkým hitem. Klip, který ji provázel, se mi docela líbil. Skladba samotná je zvláštní, jsou v ní nápady, které ji pro mě drží nad vodou, ale ani tato věc nepředstavuje nic převratného. Následující In Too Deep se mi ale líbí.

Anything She Does mi vždycky přišla podobná třetí písni Land of Confusion. Vím, že není, ale takhle to vnímám. A u ní jsem v té typické šedé zóně, neodsuzuju ji, ani si to nějak zvlášť neužívám. Už toho moc nezbývá, ale pro mě to podstatné, vrchol alba, skladba Domino. Tohle je pro mě nádherná věc, hudba se tu v dobrém rozložení potkává s hlasem Phila Collinse a celek se mi vrývá pod kůži. Tohle mě baví a i tady si opět myslím, že se kapela pokusila propojit svět art rocku a přístupnost. Následující Throwing It All Away je taková subtilní hudební stavba, ve mně ale opět dobře rezonuje. Mám rád úvodní a vlastně všudypřítomný kytarový motiv i ten malý prostor, ve kterém se skladba pohybuje. Závěrečná The Brazilian mě naopak moc nebaví, je to na mě takové umělé, ale třeba to opět jen nechápu správně.

Je škoda toto album úplně odepsat, stejně tak v něm ale nevidím něco zásadního. Za vše pro mě pozitivní bych dal 2,5 hvězdy.

» ostatní recenze alba Genesis - Invisible Touch
» popis a diskografie skupiny Genesis


Genesis - Selling England By The Pound
2019-02-07

Genesis / Selling England By The Pound

5 stars

Rozebírat takt po taktu album, které pro mě funguje jako důmyslný celek, je asi v případě Selling England By The Pound zbytečné. Přesto pro mě jednotlivé skladby fungují i jednotlivě a uvědomuju si, že jde vlastně o dobře poslouchatelné "široké" písně, které mají jen delší stopáže, nejsou rozděleny na obligátní sloky, refrény a nějaké mezihry a probíhá v nich vrstvení nápadů a nálad.

Takto kompaktně a přitom až bezmála hitově na mě působí I Know What I Like (In Your Wardrobe), do sebe uzavřený hudební kus s výborným vokálem Petera Gabriela. Na principech kontrastních částí je tady vystavěno několik skladeb, krásně posmutnělá úvodní Dancing With The Moonlit Knight, ze které na mě dýchá cosi jako atmosféra staré Anglie, třetí kousek Firth Of Fifth, ve kterém mám moc rád střední část s flétnou, klavírem, Banksovými klávesami (myslím, že ne vždy byl tak účelný jako tady) a krásným kytarovým sólem. Návrat zpívané části mi pak zní až mysticky. Je tu čas si trochu vydechnout a přitom s grácií, to je pro mě More Fool Me. Ta taky uvádí ústřední skladbu, velkoplošnou The Battle Of Epping Forest. Ta není jako předešlé delší skladby zasněně rozmlžená, táhne nás za sebou velmi rázně a když se pak zlomí do volnějšího tempa, je pořád dostatečně energická. U instrumentálky After The Ordeal mám pocit, že nemohla vzniknout jinde, než v Anglii a jak už jsem napsal, cosi jako duch Anglie na mě vykoukne na více místech alba.

Pro mě je tou příjemně nejpodivnější skladbou alba The Cinema Show. Na začátku mám skutečně pocit, že sedím v potemělém sále a začíná nějaký film s rozostřeným obrazem. Nemůžu se odtrhnout, i když vlastně netuším, o čem film je a jen z něj do mě vstupují zvláštní pocity. Když se pak obraz filmu zrychlý a přede mnou ve zrychlených záběrech ubíhá krajina, naše životy, rozpohybované dny a děje v nich, nechápu toho o moc víc a přitom vím... Líbí se mi to. Záverečná Aisle Of Plenty ke mně promlouvá: "Tak si chvilku odpočiň a dej si album znovu."

Vlastně se omlouvám, že se tuto hudbu pokouším vyjádřit slovy.

» ostatní recenze alba Genesis - Selling England By The Pound
» popis a diskografie skupiny Genesis


Bowie, David - Hunky Dory
2019-02-06

Bowie, David / Hunky Dory

4 stars

Hunky Dory je první Bowieho studiovka, kterou jsem kdysi dobře znal. Dodnes mi její poslech dělá radost a když mám chuť, dám si ji z vinylového LP i dvakrát. Nevím, jak pojmenovat styl alba, je to něco jako psychedelický folk s rockovým přídechem.

Zvuk nahrávky s výraznými akustickými kytarami je mi moc příjemný. Podle mě tady velký kus práce odvedl kytarista Mick Ronson a když se tak dívám na zadní stranu obalu LP, vidím, že navíc ty nejvýraznější písně alba i aranžoval; aranže k Changes i Life On Mars? jsou jeho práce. Stejně tak jsou důležité party piána, na které hraje Rick Wakeman z Yes. Uvádí nás třeba do Oh! You Pretty Things, kde se klavírní sloky přehoupnou do příjemně klouzavého refrénu s přerývanými hlasy.

Následná Eight Line Poem je pro mě trochu nevýrazná a zasadil jsem si ji sám pro sebe do role předehry k vrcholu alba, k písni, která mě dojímá i po těch mnoha letech, k Life On Mars?. Jak se v ní motivy tak zvláštně vlní, mě baví. A podobně se mi podařilo neoposlouchat si i druhý hit tady - Changes. Líbí se mi neposednost melodie v Kooks, která se pořád jakoby napojuje sama na sebe a úplně miluju tu přitlumenou trubku, která se tu objevuje. Parádní kousek. První strana vinylu končí skladbou Quicksand, která začíná tak nenápadně, až mám vždycky pocit, že se to snad ani nedá do pohybu. Nakonec se ale všechno podstatné vyloupne a já oceňuju, jak dobře tady fungují prudké změny nálad.

Z podobného soudku jako Quicksand, tedy zdánlivě nenápadná, je i úvodní z druhé strany Fill Your Heart. Tu ale přece jen vnímám méně výrazně. Studiové vtípky nás pak uvedou do druhého vrcholu alba a tím je pro mě Andy Warhol. Píseň doprovází jen vrstvy akustické kytary, přitom na mě působí pevně a až tvrdě, nejsou tu žádné kolotoče akordů, jen pořád ten ústřední motiv, který se moc nehýbá. No a skvělý Bowie. Následný Song For Bob Dylan mi ale nesedí. Je to možná tím, že věci před ním jsou tak dobré. Stejně tak mi rokenrolově nastartovaná Queen Bitch s celkem na Hunky Dory moc neladí a sama o sobě mi připadá taková podivně se kroutící. Ovšem závěrečná The Bewlay Brothers, to je další perla tohoto alba a mám ji moc rád.

Hunky Dory je velmi dobré album a tak nějak předznamenalo to, co se u Bowieho odehrávalo dál. Nerad ale posuzuju alba v souvislosti s jinými, album pro mě musí fungovat samo o sobě a tohle mi nabízí, i přes místa, kterým rozumím méně, obrovskou porci skvělé muziky.

» ostatní recenze alba Bowie, David - Hunky Dory
» popis a diskografie skupiny Bowie, David


Gabriel, Peter - Peter Gabriel 2
2019-02-05

Gabriel, Peter / Peter Gabriel 2

4 stars

Gabrielovu "dvojku" vnímám jako pokračování debutu, i když nejde o úplně stejnou hudbu. A líbí se mi. Cesta k ní byla u mě ale trochu delší a dodnes tam mám pár momentů, u kterých se zvláštně ošívám. Někde je to časté opakování kratičké fráze tak nějak pořád dokola, jako v případě D.I.Y., až si přeju, aby přišla změna. A je to škoda, protože skladba se mi i přes určitou vyosenost líbí. Jinde mi postupy připadají podobné těm z debutu, takhle na mě působí třeba Animal Magic nebo Perspective. Na druhou stranu, pořád je to dobrá hudba a vnímám to tak, že nám Gabriel i v tomto "přechodovém" období nabízí zajímavý materiál a tyto "poznámky z cest" jsou pro mě silné a tu pestrou skládačku si opět moc užívám. Pokud jsou na albu chvilky, kdy mi hudební kousky do sebe nezapadají až tak dokonale, pak je to možná dáno mým očekáváním a musím se jednoduše smířit s tím, že Gabriel to prostě cítil jinak. Abych to nějak shrnul, i když mám "dvojku" trochu níž než debut, při každém poslechu si uvědomuju, že mé výhrady nejsou pro vyznění alba jako celku až tak podstatné. Album je pestré a přitom kompaktní a v mých uších dobře funguje. Rád se k němu vracím. A skladba Indigo patří k mým vůbec nejoblíbenějším.

» ostatní recenze alba Gabriel, Peter - Peter Gabriel 2
» popis a diskografie skupiny Gabriel, Peter


Gabriel, Peter - Peter Gabriel 1
2019-02-04

Gabriel, Peter / Peter Gabriel 1

5 stars

Mám tohle album rád a vůbec ho nevnímám jako to, na kterém je Solsbury Hill a pak nějaký zbytek. Užívám si ho celé, asi taky proto, že to bylo to první, které jsem od Gabriela měl. Dokázal se na něm vyhnout postupům, které používal u Genesis a hledal svoji cestu. To je mi moc sympatické. A podle mě se mu to podařilo. Skladby mají jasnější strukturu, ale nejde o typický písňový rock, jsou propracované. A tak taky celé album jako celek. Vnímám ho jako pestrou mozaiku nálad, pocitů a různých postupů. Vedle sebe tu stojí svižný rock, odlehčená Excuse Me, zadumaná a má oblíbená Humdrum, bluesovým oparem ochucená Waiting For The Big One s dramatickými vsuvkami... A stavbu korunuje Here Comes The Flood, z té mám mrazení v zádech. Ani po letech mě poslech Gabrielovy "jedničky" nepřestal bavit.

» ostatní recenze alba Gabriel, Peter - Peter Gabriel 1
» popis a diskografie skupiny Gabriel, Peter


Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000