Profil uživatele Bejvalej poloblb


Pro prohlížení profilu uživatele musíte být přihlášeni/zaregistrováni.

Recenze:

Nova, Aldo - Blood on the Bricks
2018-12-08

Nova, Aldo / Blood on the Bricks

5 stars

Aldo Nova měl snový, raketový start kariéry. Jeho eponymní debut se vyšplhal na osmé místo žebříčku Billboard a odnesl si zlatou desku. Kombinace roztančených klávesových melodií a mužných kytarových riffů se trefila do tehdejšího vkusu posluchačů. A právě v době natáčení debutního alba se Aldo seznamuje ve studiu Power Station s jistým Johnem Bongiovim, který ve studiu svého strýčka Tonyho dělal pomocného zvukaře, čti holku pro všechno. A možná právě proto, že se oba seznámili ještě jako "nuly", jim přátelství vydrželo mnoho let a příběh Aldo Novy je i příběhem Bon Joviho a naopak. Aldo Nova vydal do roku 1985 ještě dvě solidně přijaté desky Subject a Twitch, a pak už se jen marně snažil vyvázat s labelem Portrait. Nevýhodná nahrávací smlouva a nezájem ze strany vedení o řešení umlčely kytaristovy aktivity na dlouhých šest let až do roku 1991.

Když Bon Jovi koncertovali roku 1989 v kanadské Montreal Aréně, vytáhl Jon na pódium Aldo Novu před rozvášněný dav dvaceti tisíc lidí a pozval ho na týdenní cestu s kapelou. Aldo Nova byl jako politý živou vodou a okamžitě začal s Johnem skládat společně písničky a hostoval na bestselleru Blaze Of Glory. Wiki uvádí, že Nova napsal ústřední riff právě k titulní skladbě. Album se nahrávalo na více místech v Kanadě a Kalifornii a neslo název Blood On The Bricks.

První, co vás na něm trkne do očí, je povedený obal. Kytara zazděná ve zdi. Perfektní nápad včetně grafického ztvárnění. Titulní skladbou ze sebe Aldo setřásá všechny ty letité útrapy a předkládá energií nabitý rockový vál s jeho pověstnými riffy. Další položky na albu představují šťavnatý hard rock amerického střihu stojící pevně na bluesovém základu. Písním nejsou cizí velké melodie, často přecházející do stadiónových refrénů opatřených líbivými sbory. Produkce je opravdu velkolepá a album je dotažené do nejmenších detailů a nebojí se ukázat ambici dostat album k co největšímu počtu posluchačů. Nebojí se ani sáhnout do řad osvědčených hitmakerů jako v případě Jima Vallance v hitůvce Young Love. Aldo je kromě excelentního kytaristy i obstojný zpěvák, jehož hlas snadno rozeznáte v kteroukoliv hodinu. Záda mu jistí výbušný bubeník Kenny Aronoff a velmi uznávaný baskytarista Randy Jackson. Album veze do cíle ve velkém stylu nespoutaná šestiminutová rocková jízda Bright Lights rezignující na líbivost a předkládající prvotřídní muzicírování. Zároveň jde o jedinou skladbu, na kterou nepřispěl autorským vkladem Bon Jovi.

Deska vyšla na labelu Jambco Records odkazující na křestní jména a příjmení Johna a jeho bratrů Anthonyho a Matta. Na tomto vydavatelství vyšly pouze dvě desky - tato a Pretty Blue World neworského písničkáře Billy Falcona, poté John "zavřel krám". Mastering má na svědomí Bob Ludwig a po technické stránce nelze albu nic vytknout. Krásný přehledný zvuk, jednotlivé nástroje jsou od sebe pěkně separované a třešničkou je stará poctivá analogová (AAD) dynamika nahrávky.

Aldo Nova se přes mírný úspěch alba opět stáhl do ústraní a slavil úspěchy spíše jako producent a externí autor hudby. Roku 1996 získal Grammy za produkci desky Falling Into You kanadské zpěvačky Celine Dion, která získala i cenu za nejlepší album roku. Psal i pro další popové hvězdy, získal nominaci na Latin Grammy se skupinou La Ley a stál za největšími úspěchy Claye Aikena. Pro nás rockery je podstatné, že po šedesátce se Aldo rozhodl otočit další list ve svém životě a letos vyšla "novinka" s názvem 2.0, která odkazuje k debutnímu albu znovu nahranému a obohacenému o jeden nový song. Tak uvidíme, co přinesou další dny.

Procentuální vyjádření 95 %

» ostatní recenze alba Nova, Aldo - Blood on the Bricks
» popis a diskografie skupiny Nova, Aldo


Guns N’ Roses - Chinese Democracy
2018-12-04

Guns N’ Roses / Chinese Democracy

4 stars

Nedávno tomu bylo deset let, co vyšlo album Chinese Democracy. Album se rodilo spoustu let, stálo balík peněz, a i proto se do něj v recenzích rádo kopalo. Pojďme si desku zrevidovat pěkně píseň po písni a zjistit, zda obstojí v souboji s časem.

Chinese Democracy - orientální motiv mezi shlukem ambientních zvuků rozerve hluboký buben a ostrý kytarový riff. Moderně naefektovaná kytara přivítá pějícího Axla, že na tom nezáleží. Drží se v nižších polohách, které mu hodně sluší, kytarová sóla lítají z jednoho kanálu do druhého a song profituje ze svojí punkové nasranosti. Velmi příjemný začátek alba. Shackler´s Revenge - první zkouška shovívavosti a velkorysosti starých fans. Industriální kytarová figura připomínající zvuk sirény, mě i po letech ničí svojí šíleností. Dva Axlovy hlasy nad sebou ženou skladbu k relativně klidnému refrénu. Vrchol skladby přichází s Bumblefootovými sólíčky.

Better - jednoduchá pecka ve středním tempu s hezkou melodickou linkou a solidním refrénem. Ve skladbě je milion zbytečných kytarových sólíček na pozadí, asi proto aby je strčilo do kapsy to nejprostější, citlivě zahrané v závěru skladby. Street Of Dreams - skladba nesoucí ještě před nástupem do studia název Blues. Klasická Axlova polobalada, která má předobraz v November Rain. If The World - monotónní taneční rytmus s flamencovou kytarou a rozmáchlé orchestrální plochy přináší zatím největší odklon od podstaty kapely. Ale Axl zpívá jako o život a jeho výkon nedovoluje skopnout skladbu pod stůl.

There Was A Time - kdo má dobře sestavenou aparaturu, jistě ocení úvodní údery bicích. Střední tempo a zajímavá variace na Estranged. Axl tyhle rozmáchlé kompozice umí. Umí je dobře vystavět, zaranžovat a hlavně zazpívat. Catcher In The Rye - aneb Kdo chytá v žitě. Axl byl na tuhle skladbu asi nejvíc pyšný a v době vydání ji pouštěl kde komu, aby z něj vymámil zpětnou vazbu. Ale já nikdy skladbě nepřišel moc na chuť navzdory tomu, že jde o klasickou rockovou boogie vypalovačku s křivými kytarovými sóly.

Scraped - vkusný a capella úvod zničí kobercovým náletem agresivní riff a přináší moderně znějící rock s přepjatými vokály. Na mě zbytečně moc agrese. Rhiad And The Beduins - plantovské vokální variace a agrese pokračuje ve zlostně odsekávané sloce podporovanou svižným funky rytmem. Líbí se mi změna rytmů v refrénech, aby se pak lokomotiva znovu rozjela. Zajímavé moderní pojetí rokenrolu. Sorry - kdo byl loni na Letné, mohl slyšet tuhle vypalovačku naživo. Axlovi z nějakého pro mě neznámého důvodu záleželo na textu a melodiích, protože údajně měl natočených přes šedesát (!) verzí. Jde o velice náladou sevřený až depresivní song s líbivými vokály. Přesto perfektní. I.R.S. - konzervativněji pojatá ostrá rocková věc se značně vypjatou náladou zejména v refrénech, kde Axl zařezává jako břitva.

Madagaskar - hudební koláž stojící jen kousek od filmové hudby, obsahující pasáže z proslovů Martina Luthera Kinga (I have a dream & Why Jesus call man a fool) a z několika hollywoodských filmů (Hořící Mississippi, Frajer Luke, Sedm, Statečné srdce a Oběti války). This I Love - Axlovy fantasticky vygradované vokální linky za doprovodu piana a orchestru včetně nádherného sóla, dělají ze skladby horkého favorita celé desky. Dotek geniality! Prostitute - konec dobrý, všechno dobrý aneb vzpomínka na staré dobré časy bez všech těch moderních vymožeností, které provázely celou desku. I když orchestr na pozadí si Axl neodpustil.

Těžko říct, zda Axl nabral takto pojatou deskou nové fanoušky. Spíš přišel o mnoho starých, kteří prostě nepřekousli po patnáctiletém čekání album plné experimentů. Sázka na moderní, nabroušený, agresivní sound a rezignace na vlastní bluesové kořeny, které se vždy táhly hudbou Guns jako červená nit, se Axlovi krutě vymstila. Za sebe musím říct, že po deseti letech se mi deska líbí o trochu méně než v době vydání. Ale! Co album tratí v uměleckém dojmu, to dohání v technickém provedení. Produkce alba je velkolepá. A to se cení. Obzvlášť v dnešním světě, kdy mnoho interpretů na kvalitu CD kašle a bere ho jen jako promo ke koncertům.

Procentuální vyjádření 75%

» ostatní recenze alba Guns N’ Roses - Chinese Democracy
» popis a diskografie skupiny Guns N’ Roses


Tesla - Into the Now
2018-12-01

Tesla / Into the Now

3 stars

Pojďme se podívat, jak dopadl návrat jedné ze zásadních kapel amerického hard rocku. A co mu předcházelo? Kapela vydala roku 1994 svoje čtvrté album do ovzduší plného kostkovaných košil, nemytých hlav a depresivních textů o drogách. I když se jednalo o nejtvrdší materiál v dosavadní historii kapely, mladí už měli nové idoly. Sám si to velice dobře pamatuji. Jeden den s kámošem posloucháte Guns N'Roses a on druhý den přijde ostříhaný, v kostkované košili a s tričkem Nirvany. Nicméně všechno zlé je pro něco dobré, a tak přichází čas na seberealizaci.

Troy Lucketta jako jediný nevydává žádný nosič a věnuje se hraní v lokálních partách. Brian Wheat je nejpilnější a vydává hned dvě desky se svojí stoner rockmetalovou grupou Soulmotor. Jeff Keith a Tommy Skeoch se svým projektem Bar7 připravili jednu desku, velmi připomínající tvorbu domovské kapely. Frank Hannon poodkrývá své southernrockové choutky v projektu Moon Dog Mane. Velice zdařile. Jedno skvostné album! V mezidobí Tommy Skeoch prochází úspěšně drogovou odvykačkou. V roce 2001 vychází nečekaně živé 2 CD Replugged Live, zachycující kapelu v neskutečné fazoně a ze záznamu stříká energie na všechny strany. Velmi doporučuji!

9. března 2004 vychází u dnes již neexistující firmy Sanctuary Records comebackové album Into The Now. Natáčelo se ve studiu u Franka Hannona a o mastering se postaral proslulý George Marino. Produkce se ujímá Michael Rosen, známý svou spoluprací s metalovými soubory Testament, Forbidden, Flotsam and Jetsam nebo Konkhra. A na albu je to znát. Kytary notně přibrousily a zadírají se pod kůži. Výsledný sound je mocně natlakovaný až k prasknutí, ubylo kytarových exhibicí a sól a celková hravost kapely, kterou známe zejména z Psychotic Supper, je pryč. Dokonce se v jedné skladbě věnované obětem 11. září objevuje efekt na hlasu JK a samplovaný zvuk bicích. Takže už žádné ...and no machines.

Typickým představitelem zatěžkané a zmetalovělé Tesly je čtyřka Heaven Nine Eleven a devátá Got No Glory. I pro nás, co jsme čekali starou dobrou hravou Teslu, je tu pár povedených skladeb. Naději probouzí třetí položka What A Shame a v polovině alba kralující trio písní - bluesy odrhovačka Words Cant Explain, Caught In A Dream s překrásně klenutým refrénem nad slide kytarou a sedmiminutová Miles Away, kde se vkusně kloubí nová tvář kapely se starou. Radost udělá i skotačivá Come To Me. Na konci alba se nachází akustická balada se smyčci s velmi jímavým textem, kde se JK vyznává z lásky ke svému čtyřnohému mazlíčkovi.

Vyplatilo se tedy desetileté čekání? Za mě určitě ano, i když mám mnoho výhrad a to zejména k naprosto nevhodnému výběru producenta. Kdoví, jak by deska dopadla s osvědčenou produkcí Thompson/Barbiero. Procentuální vyjádření 65%.

» ostatní recenze alba Tesla - Into the Now
» popis a diskografie skupiny Tesla


Bigelf - Closer to doom
2018-11-27

Bigelf / Closer to doom

4 stars

Big Elf stojí a padají s osobou Damona Foxe, talentovaného multiinstrumentalisty v amerických hudebních kuloárech velebeného pro jeho vášeň v analogu a starých nástrojích, ze kterých umí dostat tu správnou retro náladu. Jeho kouzlení s klávesami a vyvolávání starých zvukomaleb se nebály využít pop hvězdy Alicia Keys, Christina Aquilera nebo divoška Courtney Love. Je to prostě takový americký Roman Holý, který našel spřízněné duše a postavil si kapelu. V roce 1996 vydávají ve Státech šestipísňové EP Closer To Doom. O čtyři roky později švédský prog label Record Heaven Music přidává další čtyři dříve nezveřejněné songy a vydává desku v Evropě. Následuje turné po Skandinávii a zbytek už je historie.

Tuto desku prodává obal - protože kdo si dá na obal pyramidu svých vintage nástrojů? Namátkou: Hammond C3, Hammond B3, Leslie 122, Mark II Mellotron (FX console, ex-Gracious!), 2x Mellotron M400s, 1x Chamberlin M2, 2x Chamberlin M1s, MiniMoog, Stage grand piano, Hohner Pianet a okolo toho vyskládá 9 kytar a dvě sady bicích. Při představě, že tohle všechno na nahrávce uslyším, jsem si desku pořídil. A dobře jsem udělal.

Ticho rozrazí bicí a do uší se vkrádá plíživý riff opírajíc se o hradbu hammondů a Damonův naléhavý hlas podkreslují psycho zvuky kláves. Po refrénu přichází s rošťáckým punkovým riffem a nápěvem změna (Change) nálady, aby se poslušně vrátila zpátky k plíživému riffu. Druhá Crazy - rozmazané klávesy pod svižným rokenrolovým riffem, slaďoučký refrén, psycho fanfáry, kytarové sólo, klávesové sólo... a takhle to pokračuje celých třicet osm minut. V hlavě vám lítají všelijaké space zvuky a bzučící kytary a vy si připadáte, jako kdybyste seděli v malém zakouřeném klubu na předměstí Londýna z kraje sedmdesátých, kdy sex byl ještě bezpečný a slovo negr nebylo sprosté.

Big Elf vám namalují jakýkoliv obraz sedmdesátkového heavy progu. Vše, na co si vzpomenete. Damon Fox sám popisuje hudbu kapely jako "něco" mezi Beatles a Black Sabbath. Zdá se vám to málo originální? Ale jděte. Procentuální vyjádření - 80%

» ostatní recenze alba Bigelf - Closer to doom
» popis a diskografie skupiny Bigelf


Tesla - The Great Radio Controversy
2018-11-24

Tesla / The Great Radio Controversy

5 stars

Tesla se hodně vymykala všem zažitým pořádkům okolo kalifornské scény tehdejší doby. Žádná líčidla, žádné natupírované vlasy a žádné výstřední oblečení. Celá jejich image byla založena na co největší autentičnosti. Signifikantní zpěvák, dva výteční kytaristé a perfektní rytmika. Další devízou byla vysoká instrumentální vyspělost ruku v ruce se skvělou skladatelskou formou málokdy ovlivňovanou nájemnými hitmakery. I když se bavíme jenom o hard rocku, Tesla z něj dokázala udělat něco neobyčejného a na svojí dobu velmi výjimečného.

Nezvykle dlouhou dobu dvaceti šesti měsíců si kalifornský kvintet vybral pro realizaci své druhé desky. Druhé a třetí desky bývají zpravidla pro existenci kapel zásadní a ukáží, zda v souboru dříme potenciál, nebo zda se jen střílí slepými. A protože debut se pyšnil platinou, byla očekávání převeliká.

V momentu, kdy v otvíráku Hang Tough rozčísne bublající basu nabroušený kytarový riff podpořený líbivou vyhrávkou a nakřáplý hlas Jeffa Keitha se opře do mikrofonu, jste lapeni. Když se po pár taktech vynoří z obou reproduktoru skvělé kytarové sólo, už vás nemůže od desky nic odtrhnout. Následující Lady Luck se uvádí syrovým houpavým riffem, energie po refrénu povoluje a nechává vás nabrat síly. Jižanský feeling s klouzáním válečku po strunách se láme do valivé smršti kytar v Heavens Trail (No Way Out), aby se v sólech opět vynořil. Za zmínku stojí nesmírně jedovatý zpěv v refrénech, kdy JK slova naštvaně odsekává. Stadiónová vydupávačka Be A Man stojí pevně v kramflecích a vše jistí emotivní zpěv.

Jeff Keith je stejně úkaz. Bývalý řidič kamiónu vůbec nešetří svůj neškolený chraplák a zpívá téměř vždy na plný plyn. Lazy Days And Crazy Nights se nikam nežene, kytary se hezky proplétají s pianem a skladba si tak v poklidu doběhne.Skočný rokec Did It For The Money lehce akcentuje dění v okolí Sunset Stripu, ale s grácií. Rychlík Yesterdaze Gone s příjemným refrénem posouvá desku na konec první strany.

Poslouchám z CD, ale vinyly měly něco do sebe. Třeba to že i otvírák na B straně byl většinou hit. Makin´ Magic tyto kriteria splňuje do puntíku. Nadupané sloky držící otěže povolí a vystřelí v jeden z nejzpěvnějších refrénů desky. Předvedou se i oba kytaristé a každý si zahraje po sólíčku.
Polo balada Way It Is dává vyniknout bluesovým kořenům a přiznávám se, je to jedna z mých oblíbených skladeb na albu. Zvuk leteckého motoru se přes krátkou vyhrávku přehoupne do metalové smršti, čím se Flight To Nowhere stává nejkovovější skladbou alba. Love Song je prostě love song. Oplodňovák. Akustické kytary v barokní vyhrávce, konečně volnější zpěv a pomalé tempo. Hospodyňky v kuchyni jistě pookřejí. Rozvážná Paradise, kterou nad vodou drží Keithův zpěv a povedená gradace v druhé polovině s improvizovanými sóly obou chlapců.
Turn out the lights, The Party´s Over je důstojný závěr alba.

Great Radio Controversy je pravý hard rockový monolit. Nesmírně kompaktní sada písní. Dvojitá platina, více než 2 miliony prodaných alb... and No Machines.

» ostatní recenze alba Tesla - The Great Radio Controversy
» popis a diskografie skupiny Tesla


Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000