Profil uživatele pinkman


Pro prohlížení profilu uživatele musíte být přihlášeni/zaregistrováni.

Recenze:

Mr. Big - What If...
2018-11-14

Mr. Big / What If...

5 stars

Všichni čtyři členové kapely Mr. Big patří k absolutní hráčské světové špičce. Nedávno jsem si pouštěl jejich desku What if a potvrdil tak, že jde o nahrávku, která si dokáže udržet vysokou kvalitu  a stále patří k tomu nejlepšímu, co v hardrockové muzice vyšlo. Kapela se jejím prostřednictvím vrátila v původním složení s kytaristou Paulem Gilbertem, který po epizodě s bývalým kytaristou Poison Richiem Kotzenem opět v roce 2009 posílil řady kapely.

Deska navazuje jak na poslední počin s Gilbertem Hey Man z roku 1995, tak na dvě věci právě s Ritchie Kotzenem. Je tu plno riffů, kterým Gilbert dokáže roztáhnout křídla a společně s jeho propracovanými sóly nepřestává udivovat konkurenci. A zpěvák Eric Martin má jeden z charakterově nejdokonalejších hlasů v rockové hudbě.

S albem What If dostanou všichni příznivci fachmansky zahrané hardrockové hudby přesně to, co žádají. Ten kdo je měl rád před lety, bude s tímto materiálem spokojený i dnes. Eric Martin je tradičně díky svému bluesově nakřáplému hlasu rozpoznatelný od prvních momentů, stejně jako instrumentální schopnosti pánů Sheehana a Torpeye.

Hudebně nikdy nebylo Mr. Big co vytknout. Každý tón sedí naprosto přesně. Je tu řada vynikajících skladeb. Úvodní šleha Undertow, nátlaková American Beauty, procítěné Stranger In My Life a All The Way Up. Ukrutně silné kytarové mašinérie Nobody Left To Blame a I Won't Get In My Way - vrcholy alba, kvapík Still Ain't Enough For Me. Obligátní parádička s Gilbertovými vyhrávkami I Get The Feeling v závěru a skvělý bonus Kill Me With A Kiss s dalšími citacemi virtuóza Gilberta.

Abychom to shrnuli. Komu se líbí ostatní desky této kapely a nejen To Be With You, Wild World nebo koneckonců Nothing But Love a Just Take My Heart, ten rozhodně zklamaný nebude. Ani já nejsem. Tohle album si soustředěný poslech zaslouží, ale i jako kulisa funguje výborně. A co se týče hodnocení. Ani ve snu mě nenapadá jiná známka než ta nejvyšší.

Momentální TOP skladba: Undertow

» ostatní recenze alba Mr. Big - What If...
» popis a diskografie skupiny Mr. Big


Styx - Cornerstone
2018-10-03

Styx / Cornerstone

5 stars

Tvrdit o Styx, že jejich vrcholné období rámují desky Equinox a Pieces of Eight je stejně nesmyslné, jako označit kupříkladu to nej od Yes pouze v proporcích Yes Album – Relayer. Přinejmenším dvojice desek Cornerstone a Paradise Theater patří k tomu kvalitnějšímu, co pod štítem zaoceánského A.O.R. parníku značky Styx vzniklo.

Soubor devíti vysoce melodických, přívětivých a hudebně rozmanitých písní si vás rozmazlí hned napoprvé, co desku uslyšíte. Samozřejmě se předpokládá, že tvorbu Styx znáte z dřívějška a nechcete se u předešlé Pieces of Eight zaseknout. Cornerstone rozvíjí původní model na velice melodické bázi a jde ještě o centimetry dál. Tommy i Dennis zpívají úžasně a jejich léty proškolené hlasy získaly na síle i intenzitě. Spolu se sbory tvoří nedílnou součást původní muziky, takzvaný druhý styxovský "herní plán". Skladby jsou nápadité, pompézně rozmáchlé, ucelené a hlavně nenudí. Nic není přemrštěno a omáčky je tak akorát.

Lights je v začátku klasickou Styx kompozicí, ve které se Tommy hlasově našel a dokáže se v ní dokonale "vyznat". Jeden z nejlepších openerů celých Styx. Následuje Why Me s pěkným sólem na saxofon, ta zní pro rok 1979 moderně, naštěstí není přebujele teatrální ani kýčovitá. Třetí Babe nás zavede do dětských let svou bezstarostnou náladou a naléhavým Dennisovým zpěvem. Podobně je na tom i Never Say Never, ale tady je cítit dost silná křeč. Vrcholem desky je nepochybně folk-rocková výpravná pompa Boat on the River. Podobnou skladbu Styx doposud nezkomponovali, tohle je skutečně unikátní kus. Ať už v melodii, kterou hraje mandolina, ve vstupech akordeonu nebo fantastickým Tommym. B strana má rockovější břity - Borrowed Time a především jediný příspěvek Jamese Younga, drsnou Eddie prostřídají slzavá údolí First Time a velice emotivní Love in the Midnight.

Momentální TOP skladba: Boat on the River.

» ostatní recenze alba Styx - Cornerstone
» popis a diskografie skupiny Styx


Deep Purple - Stormbringer
2018-08-15

Deep Purple / Stormbringer

5 stars

Krátce po velkolepém návratu s deskou Burn přicházejí Deep Purple ještě téhož roku s další nahrávkou Stormbringer. David Coverdale a hlavně Glenn Hughes se stále častěji začínají zapojovat do skladatelského procesu, což nelibě nese doposavad hlavní skladatelský lídr Ritchie Blackmore. V atmosféře malého porozumění vzniká velmi pestré a různorodé album, kterého kvality jsou doceňovány až daleko později.

Jen si vy dříve narození vzpomeňte, jak jsme byli namlsáni Burn a Stormbringer nehodlali absolutně akceptovat. Dobová kritika se s deskou taky dvakrát nemazlila a tak se stalo, že album částečně zapadlo. Jenže písně umístěné na Stormbringer skutečnou kvalitu mají a jsou i po mnoha letech velebeny zejména fajnšmekry stojícími mimo sféru klasických gillanovských párplů a oblibujícími si spíše funky a vše, co je spjaté s černošskou hudbou. Právě nejednotnost pohledů všech muzikantů v kapele způsobila, že se deska tolik povedla. Do popředí se drali oba noví členové Glenn Hughes a David Coverdale a jejich skladatelská i hlasová spolupráce silně ovlivnila vzniklé písně a jejich celkové vyznění. Jon Lord a Ian Paice se novým impulsům otevřeli a nováčky v jejich snažení podpořili. Blackmore se cítil opomíjený a zakrátko na to kapelu razantně opustil.

Deska prosta slabých míst je přínosná především po vokální stránce a fakt, že právě David Coverdale na ní hlasově exceluje a ještě je doplňován zcela odlišným, ale rovněž skvělým Hughesem, nahrávce hodně prozpívá. Od zpupné jízdy Stormbringer s Lordovými úchvatnými klávesami přes Davidovu silovou Love Don't Mean A Thing a vzorový střed desky, kde jedna kompozice je lepší než druhá, přichází velké finále s The Gypsy a Soldier Of Fortune.

Poslední nahrávka sestavy nazvané Mark III je hodně netradičním albem celé diskografie purple a znamená velmi odvážný krok slavné rockové kapely, na zcela netradiční území funky a soulu.

Momentální TOP skladba: Stormbringer

» ostatní recenze alba Deep Purple - Stormbringer
» popis a diskografie skupiny Deep Purple


Def Leppard - Songs from the Sparkle Lounge
2018-08-12

Def Leppard / Songs from the Sparkle Lounge

4 stars

Celých šest let museli příznivci Def Leppard čekat na nové album, o kterém se v roce 2007 začalo nahlas mluvit. Joe Elliott tehdy v dobovém rozhovoru zmínil, že kapele byla po albu X vyčítána přílišná náklonnost k popu, a proto se s novinkou chce vrátit ke klasickému soundu a vlastním kořenům ležícím v sedmdesátých letech. Ke klasickému soundu se ale na Songs From The Sparkle Lounge kapela vrátila jen z části. S odstupem let totiž tohle album působí jako kompilát všeho, co Def Leppard za svou kariéru nahráli.

Lepší otevření alba, než jaké se daří písni Go, si těžko představíme. Energický výkop plný svižných kytar a melodických výpadů. Takový úvod jsem na posledních albech postrádal. Nine Lives je typická hitovost v balení Def Leppard. Skladba šilhající po hitparádových stupíncích, s potřebnou harmonickou silou a zapamatovatelným refrénem. Z podobného pytle vytáhli kluci i třetí věc, křížence s tvorbou Gotthard - píseň C'mon C'mon. Obligátní balada nese pořadové číslo čtyři a má název Love. Se srdceryvnými oplodňováky z dob Hysteria má už pramálo společného. Jak album poslouchám dál, nemůže se zbavit pocitu určité setrvačnosti. Další skladby jsou tak jen dobře odvedenou prací, což je u DL docela běžný jev. Nevím o žádné jejich nahrávce, která by nesla parametry vyrovnanosti.

Dobové recenze sice kvitovaly návrat k tvrdšímu vyznění, o kterém mluvil právě Joe Elliott, ale žádné milionové prodeje, na které byla kapela zvyklá v osmdesátých letech se nekonaly. Ovšem i tak se hned týden po vydání album vyhouplo na pátou pozici oficiální americké hitparády, což je nejlepší výsledek, jakého kapela dosáhla od dob Adrenalize. A tady je vidět jedna věc. Že se z Def Leppard během let stala skutečně velká kapela, skutečná legenda, o jaké snil Joe Elliott, když v roce 1978 čmáral jméno své bandy na zeď slavného klubu Marquee.

Momentální TOP skladba: Go

» ostatní recenze alba Def Leppard - Songs from the Sparkle Lounge
» popis a diskografie skupiny Def Leppard


Extreme - III Sides To Every Story
2018-07-21

Extreme / III Sides To Every Story

5 stars

III Sides to Every Story je třetím albem americké kapely z Bostonu Extreme. Bylo nahráno v originální sestavě a v roce 1992 jej vydala společnost Atlantic coby nástupce úspěšného alba Pornograffitti. Hudebně se od něj dost odděluje a celé množství anomálií lze vystopovat v nejrůznějších směrech.

Album je rozvrženo do tří segmentů jako koncepční příběh. Ambiciozní projekt se díky nesnadné srozumitelnosti setkal jen s malou komerční odezvou. Sedmdesátiminutová nahrávka je ale po umělecké stránce naprostou progresivní lahůdkou.

Jako hlavní inspirační zdroje si Američané vybrali legendární britské rockové kapely sedmdesátých let Queen nebo The Who. Deska pojednává o mezilidských vztazích a rovněž o způsobech jednání či nahlížení na téma sporu mezi dvěma lidmi. Vlastní až filosofický podtext a je konceptuálně rozdělena do tří stylově vcelku odlišných částí, které jsou nazvány - Yours, Mine a The Truth.

V první části dostanou prostor klasické rockové kusy, spojující vlivy zemitějšího rocku s funky. Druhý úsek je v přímém kontrastu. Převládají pomalé věci s aranžemi smyčců a klavíru. Tady dostává velký prostor Gary, jehož explodující několikaoktávový pěvecký výkon je zde nepopiratelnou ozdobou. Třetí pasáž zapůsobí rozměrným dojmem, pocitem epiky a velkoleposti. Jedná se o jednu dvacetiminutovou sondáž, progresivně vygradovanou do působivého finále. Vlivy Beatles a Queen jsou nepopiratelné.

Ne nadarmo a právě díky těmto vlivům považuje řada lidí třetí desku Extreme za progresivní. Rockově naladěna kapela se rozhodla vyzkoušet muzikální model. Působivé.

Momentální TOP skladba: Color Me Blind

» ostatní recenze alba Extreme - III Sides To Every Story
» popis a diskografie skupiny Extreme


Lukather, Steve - Transition
2018-07-01

Lukather, Steve / Transition

4 stars

Cesta, která byla nastolena předchozí nahrávkou, se ukazuje jako nejpřirozenější vyústění kytaristových skladatelských potřeb. Fusion parketa Steva zajímala odedávna a s přibývajícími roky je mu určena jako osudová. Hnacím motorem nahrávky jsou tempové obměny. Kytarista je dávkuje v přirozeném sledu, využívá je v dynamické síle, ale rovněž jako jeden ze stavebních prvků. Špičkové zvukové sejmutí a stále stejně pevný zpěvákův vokál patří mezi klady této nahrávky. Z dalších plusům zmiňme perfektní rytmické cítění a obsluhu bicích a basových nástrojů.

Kdo chce novou desku Toto, která ne a ne vyjít, sáhne do roku 2013 po sólovém výletu jednoho z jejich zakládajících členů a neprohloupí.

Momentální TOP skladba: Judgement Day

» ostatní recenze alba Lukather, Steve - Transition
» popis a diskografie skupiny Lukather, Steve


Van Halen - Van Halen
2018-06-24

Van Halen / Van Halen

5 stars

Van Halen vždy kašlali na nějaké dodržování určitých pravidel. Bohužel se postupem let nevyhnuli ani klišé, reprezentující hudební průmysl té doby. Svou tvorbou z konce sedmdesátých let zažehli novátorský postoj, odlehčený přístup k rockovým songům coby popěvkům, mísícím v sobě vlivy blues, boogie, swingu a hard rocku, ale i stylem pestrobarevného oblékání. Z dnešního pohledu se dá říci, že Van Halen ve svých začátcích zachránili pro Spojené státy rockovou muziku. Dinosauří rock byl totiž na sklonku sedmdesátých let brán jako něco senilního a zastaralého. Z hudby prostřednictvím svých show udělali zábavu. Stalo se tak nejen díky vynikajícímu muzikantskému nadání, ale i prostřednictvím hromady čerstvé energie a neokoukaného pozitivního přístupu. Van Halen se záhy stali kapelou, díky které právě kalifornská vlasovitá scéna nabrala na obrovské síle.

Kapelu pocházející z Pasadeny objevil Gene Simmons z Kiss a v roce 1977 její demosnímky podstrčil do rukou producenta Teda Templemana, díky čemuž si jich všiml kolos Warner Bros. Templeman sám se chopil studiových prací a později se stává na mnoho let dopředu jejich dvorním producentem. Období patřící Van Halen tak může začít. Je ohraničeno náhlým úpadkem Aerosmith v roce 1978 a nástupem Guns´n´Roses roku 1987.

Titánský debut je napěchovaný energií a rychlými sóly Eddieho, hromovými údery Alexe a entuziasmem diamantového pěvce Rotha. Stále patří k nejlepším hardrockovým albům nejen sedmdesátých let, ale historie celkově. Podle názoru samotných hudebníků dosud nebyl kapelou překonán. Na svou dobu překvapila zejména novátorská kytarová hra a energické album obsahuje mnoho klasik jako Runnin With The Devil, Ain´t Talkin´´Bout Love, Jamie´s Cryin nebo předělávku You Really Got Me od Kinks. Nemá slabších míst. Eddie Van Halen zde poprvé předvádí zcela nové techniky hry na elektrickou kytaru a stává se okamžitě jejím největším inovátorem od časů Jimiho Hendrixe. Album je naprosto zásadní pro následné vybudování celé americké rockové scény osmdesátých let. Hvězda kapely začíná okamžitě stoupat.

» ostatní recenze alba Van Halen - Van Halen
» popis a diskografie skupiny Van Halen


Premiata Forneria Marconi - Storia Di Un Minuto
2018-06-21

Premiata Forneria Marconi / Storia Di Un Minuto

5 stars

Neskutečně pohodová a příjemná muzika pro navození té pravé, bezstarostné nálady. Rozmanitá hudba plná křehké atmosféry a vyspělé hráčské erudice. Na debut jde o hodně promakaný kus, který bych označil za nejlepší album Premiaty. Možná je můj soud přehnaný, možná odvážný, ale já to tak slyším. Jejich přednes je komplexní každým coulem, klávesové barvy jsou podány v širokém spektru a občas zabloudí k jazzovým hranicím. Vokál je příjemný, ořezaný od patosu podobně hrajících francouzů Mona Lisa, což působí daleko věrohodněji a divák nemá pocit klamu.

Italové jsou specialisté ve vykreslování instrumentální scenérie, která se opírá o různé druhy nástrojů, především z dechové sekce. Ani Storia di un minuto není žádná vyjímka. PFM kdysi bývala načechraná agilní jednotka, složená ze samých mistrů svého oboru. Neříká se jim náhodou multiinstrumentalisté?

Momentální TOP skladba: Impressioni di Settembre

» ostatní recenze alba Premiata Forneria Marconi - Storia Di Un Minuto
» popis a diskografie skupiny Premiata Forneria Marconi


Van Halen - A Different Kind of Truth
2018-06-17

Van Halen / A Different Kind of Truth

5 stars

Sen mnoha tisíců příznivců kapely z celého světa se stal skutečností a věčně extravagantní boy David Lee Roth, se udobřil s bratry Van Halenovými a vrátil se zpět ke své kojné. Ke kapele, která z něj takřka přes noc učinila hvězdu první velikosti. K jedné z předních stálic na rockovém nebi, souboru, který pomáhal na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let definovat šou, jako součást hudebního výrazu.

Na tuto událost čekal celý hudební svět takřka třicet let. I když ke spojení těchto hudebníků došlo krátce po albu Balance, studiová připomínka zůstával na dlouho mimo realitu. V roce 2012 spatřilo svět nové album pojmenované A Different Kind of Truth. Jenže hudební klima bylo tomu původně Rothovskému už natolik vzdáleno, že reakce zůstali vesměs chladné a zdrženlivé. Ani já, ani lidé z mého okolí, nevnímali tuto nahrávku jako převratnou. Rozporuplné pocity se nesly napříč celým rockovým spektrem, které si od nových Van Halen slibovalo přesvědčivější porci muzikantského řemesla.

Čas je ovšem mocný kouzelník. Je skutečně zajímavé, jak se s přibývajícím intervalem dokáže v člověku jasně vymezený názor na konkrétní dílo transformovat. Po šesti letech, které uběhly jako voda, nejsem k tomuto střípku ani z třetiny tak kritický, jako kdysi. Ba naopak. Dnes bych ho zhodnotil jako nadprůměrný comeback, hodný značky Van Halen.

Stylově a šíří záběru jde o ambiciózní dílo, které v sobě vstřebává oba Van Halen-ovské světy.
Najdeme tu jak rychlé vypalovačky, tak baladické polohy. Největší sila alba tkví ve středních, drtících tempech a bleskurychlých Eddieho sólech. Roth se předvádí, křičí, ječí i pokorně artikuluje a opět dokazuje, jak výborným je zpěvákem a famózním showmanem.

Ať sáhneme po výborném singlu Tattoo, spurtující She's the Woman, další rychlovce China Town, muskulaturních As Is a Honeybabysweetiedoll, nebo southovce Stay Frosty, pokaždé nás bude pálit ruka, hrdlo i uši.

A Different Kind of Truth dnes dostane 5 hvězd a poděkování k tomu.
Momentální TOP skladba: She's the Woman


» ostatní recenze alba Van Halen - A Different Kind of Truth
» popis a diskografie skupiny Van Halen


Van Halen - III
2018-06-13

Van Halen / III

5 stars

Zvláštní úkaz se v hudební historii stal roku 1998. To když k Van Halen přišel zpěvák Extreme, Gary Cherone. Ten se snažil svým osobitým charakterem navázat na odkaz nastolený oběma jeho velkými předchůdci. U fanoušků se toto album s velkým pochopením nesetkalo, čehož si byl zakrátko vědom i Eddie a Gary se musel zase poroučet. Jenže tento nováček v řadách Van Halen odvedl sakra dobrou práci. Bohužel však materiál zněl starým fans až příliš pokrokově a se značkou VH měl jen pramálo společného.

Jde o poměrně moderně znějící hardrockové album, se zemitým zvukem a skladbami vykazujícími na Van Halen poměrně delší stopáž. Vyrovnaný materiál, který v porovnání se starší tvorbou zapadl, neměl vyložených vrcholů, ovšem ani slabin. Favority není těžké vystopovat. Without You, From Afar, Dirty Water Dog, Once, Josephina, Year to the Day, How Many Say I. Dobrou polovinu tvoří mistrovsky vysoustružené písně, ve kterých zkušené ucho Van Halen snadno identifikuje. Eddieho hra je natolik rozpoznatelná, že ani několik progresivních příkras, které do skladeb jejich skladatelé dosadili, je nepřetáčí na mimoúrovňovou rovinu.

Sestava s Garym Cheronem v popředí však nevydržela příliš dlouho a brzy následovalo dlouhé období tahanic, kdy se řešilo, zda-li budou VAN HALEN pokračovat s Hagarem nebo Rothem (jak je už dnes jasné, nakonec s každým z nich absolvovali zhruba dvouleté reunionové období mezi roky 2003 – 2007). Nebo zda-li vůbec budou pokračovat, protože rovněž Eddie Van Halen svedl krátce před těmito událostmi (zhruba někdy na přelomu století) svůj osobní boj s rakovinou. Naštěstí úspěšný. Trojka tak zůstala na čtrnáct let jejich posledním studiovým albem, na které v únoru 2012 navázali až deskou A Different Kind Of Truth s logickou účastí Davida Lee Rotha za mikrofonem.

Momentální TOP skladba: Once

» ostatní recenze alba Van Halen - III
» popis a diskografie skupiny Van Halen


Van Halen - Balance
2018-06-10

Van Halen / Balance

5 stars

Deskou Balance pokračují bratři Van Halenové v krasojízdě započaté svou předchozí kolekcí F.U.C.K. Rozdíly mezi oběma alby jsou dle mého jen minimální a závisí pouze na kosmetických detailech. Někde jsou hudebníci stejně bombastičtí, v pomalejších akustických skladbách vzdušnější, jinde zas zemitější, což nahrává předpokladu o jistém rekapitulačním charakteru. Na škodu to však není, protože kompaktnost alba je opět nezpochybnitelná.

Mohutný a zároveň tvrdý a do čista vypilovaný sound kapele velmi sluší, takže se Balance zařazuje k tomu nejlepšímu z jejich diskografie. Schválně si poslechněte hned úvodní song nahrávky The Seventh Seal a budete mít záhy o tehdejší nabušenosti Van Halen jasno. Mnoho skladeb oplývá nemalými hitovými ambicemi. Kapela v nich staví zejména na vrstevnaté kytarové instrumentaci (v sólech jsou doslova geniální) a živelném Hagarově přednesu, který skladby dotahuje do refrénového vyústění s naprostou grácií. Producent Bruce Fairbairn se tehdy ve studiu musel překonávat, protože zvuk kytar je zde opravdu nádherný. Celý materiál platí za ukázku moderního a velmi sebejistého hardrockového díla se spoustou klenotů. Can´t Stop Lovin´You, Don´t Tell Me (What Love Can Do), Aftershock nebo Feelin. Tolik k letmo vypíchnutým zlomkům.

Přestože v té době probíhala v plném proudu recese hudebního průmyslu, na návštěvnosti koncertů se tato situace projevila pouze minimálně. Balance je posledním albem obsahujícím rozmáchlý hlasový projev Sammyho Hagara, po kterém následovalo období rošád, kdy byl jednu chvíli frontmanem David Lee Roth (dvě nové věci nazpívané právě jím vyšly na emisi největších hitů koncem roku 1996), aby nakonec následující řadovku odzpíval znamenitý Gary Cherone z Extreme.

Van Halen znovu nahráli lahůdkové hardrockové album. Světu tím potvrdili svou dominantní pozici na rockovém trůnu.

» ostatní recenze alba Van Halen - Balance
» popis a diskografie skupiny Van Halen


Van Halen - F.U.C.K.
2018-06-08

Van Halen / F.U.C.K.

4 stars

Deváté studiové album vydávají Van Halen v létě roku 1991. Po velkém komerčním úspěchu předchozích nahrávek, se i tentokrát od kapely očekávají velké věci. Ještě s Rothem vypuštěná deska 1984 boduje po celém světě, stejně jako její pokračovatelé 5150, respektive OU812. To už je v kapele nový zpěvák Sammy Hagar a skladatelská a koncertní chuť souboru pokračuje dál. Kapela si v půli osmdesátých let našlápla hodně vysoko a ve svém nadšení nechce polevit.

Deska debutovala rovnou na první příčku v Bilboardu 200 a svou pozici si udržela celé tři týdny. Byla zkráceně pojmenovaná F.U.C.K. a od svých předchůdců se výrazně liší. Samotné album bylo uváděno jako návrat k tvrdým rockovým kořenům Van Halena, většina písniček byla řízena kytarou a syntetické zvuky byly vypuštěny úplně. V přímém porovnání se starší tvorbou (snad vyjma debutu) nestvořili do té doby Van Halen tak ostré, útočné a energií napěchované album.

Kapela se smířila s producentem Tedem Templemanem, který už produkoval jejich dřívější nahrávky. Ten desce ušil ocelovější kabát, ze kterého přehledně vykukují všechny nástroje. Od zvonivé Eddieho kytary, přes důrazné bicí jeho bráchy, až po mohutný vokál Sammy Hagara.

Bezprostředně nasazená úsečná rocková maska nebyla jen zlatým pozlátkem schovávajícím soubor za nově se rodící kapely americké obrozenecké scény. Měla etablovat Van Halen do nového desetiletí jako zkušené rockové matadory, kteří budou těm mladým ukazovat cestu. Jejich vedoucí pozice zůstávala i nadále velice silná.

V tomto případě jde o nahrávku, která musí všem rockerům, kteří se po celá osmdesátá léta snažili neutopit v syntetickém bahně, působit velkou radost. Momentální TOP skladba: Pleasure Dome

» ostatní recenze alba Van Halen - F.U.C.K.
» popis a diskografie skupiny Van Halen


Gilmour, David - About Face
2018-05-04

Gilmour, David / About Face

5 stars

Se zpěvákem, kytaristou a skladatelem Davidem Gilmourem jsme vždy v dobré společnosti. Ať už se s ním vydám ve stopách jeho Pink Floyd, nebo si zamluvíme společnou pouť na některý z jeho sólových výletů, pokaždé to bude stát za trochu té námahy. Šest let mezi sebou dělí první a druhé album. Sociálně kulturní společnost se během té doby promění k nepoznání, stejně propastný je rozdíl mezi obsahy těchto děl.

Do About Face kytarista vtiskl větší dávku svého charakteru a daleko lépe vystihnul jedinečnost vlastního ducha. Proto není problém k této desce správně dosadit jméno jejího hlavního interpreta.
Náladotvorné písničky z jedničky vystřídali atmosférické klenoty, vybudované Pink Floyd-ovskými proprietami ve velkém stylu. David povolil opratě melancholii. A to dost výrazně. Emoční gejzíry tu stříkají jako čerstvá voda z Fontána di Trevi. Pro úplnost si stačí prostudovat seznam hostí, kteří se na Davidově nahrávce podíleli. Plejáda rockové smetánky určitě nejdnou zasáhla při tvořivém procesu nahrávání a nutno podotknout, že je tomu jenom dobře.
Deska, patřící k zlatému fondu rockových dějin!
Momentální TOP skladba: trojice - Murder, Love on the Air, Blue Light.

» ostatní recenze alba Gilmour, David - About Face
» popis a diskografie skupiny Gilmour, David


Kansas - Power
2018-04-24

Kansas / Power

4 stars

Když se smíchá rock a pop v adekvátním množství, vznikne Adult Oriented Rock, neboli A. O. R. V průběhu osmdesátých let měl tento styl zelenou a americká rádia si jej přivlastnila na denní menu. Většina z takto vyprodukovaných nahrávek se dnes poslouchat nedá a pokud neoddělíme zrno od plev, zůstane nám nesmírně zvláštní pachuť na jazyku.

Na Kansas čekal v té době podobný osud. Pokud chtěla kapela nahrávat, musela se podřídit trhu, jinak by si ani neškrtla. Dlouholetou oporu Kerry Livgrena nahradil ještě nevyprofilovaný Steve Morse, který tu čest svému jménu zrovna nedělá. Desku drží nad vodou stále výborně intonující Walsh a jeho skladatelské portfolio.

Kupodivu se k této desce nebudete vracet pro klasické rockové dupárny (například Silhouettes in disguise či Power), jak by se dalo předpokládat. Pompézní aranžmá a triumfálně klenuté oblouky kytar, kláves a nápěvů vyluzovaných Walshovým hrdlem patří k tomu nejpříjemnějšímu, co můžeme v písních Kansas objevit. All I wanted, dětským sborem dozdobena Taking the view, heavy záležitost Three pretenders, konglomerát Asia/Styx v Tomb 19 a nádherná balada Can't cry anymore patří mezi ty lepší skladby, jaké se v té době rodily jako houby po dešti.

Bodově bych to viděl mezi 3-4. Jelikož se tady na půlky nehraje, za silnou stranu B dám čtyřku. Momentální top skladba: Taking the view, která voní původními Kansas.

» ostatní recenze alba Kansas - Power
» popis a diskografie skupiny Kansas


Weather Report - Tale Spinnin‘
2018-04-19

Weather Report / Tale Spinnin‘

5 stars

Kapelu Weather Report hýčkám ve své sbírce už hezkých pár let. V těžkých časech pro mě byla její muzika výraznou vzpruhou a skoro pokaždé mě dokázala nějakým způsobem pocitově obohatit. Hudební varianta, ve které je Shorterovo ságo vytáhlé na(d) úroveň ostatních nástrojů, nebyla nikdy v podobné oblasti umělecky překonána. Tohle je opravdový unikát.

Hlavního nepřítele prostoduchosti a tuctovitosti v hudbě vidím v osobě Joe Zawinula. Jeho muzikální sex-appeal působí jako nikdy nevysychající studna nápadů a hravosti. I když se v případě Weather Report jedná o nesmírně náročnou muziku s uvolněným postem elektrické kytary, který zastupují klávesy, perkuse a v sólech také saxofon, není potřeba k ní přistupovat s přehnaným despektem. Proto ji vřele doporučím každému, kdo má rád náročné hudení struktury a dokáže se bezpečně zorientovat v bohaté zvukové rafinovanosti fusion muziky.

Momentální TOP skladba: Man in the Green Shirt

» ostatní recenze alba Weather Report - Tale Spinnin‘
» popis a diskografie skupiny Weather Report


Gilmour, David - Rattle That Lock
2018-04-16

Gilmour, David / Rattle That Lock

5 stars

Kytarista David Gilmour bude už navždy spojován s Pink Floyd. Poslední album jeho bývalého kumpána Rogera Waterse dokazuje, že kouzlo, na kterém tahle dvojice vždycky mohla stavět a které stálo převážně na jiskřivé chemii mezi principálem a právě Davem G., povážlivě vymizelo a jeho náplň tře bídu s nouzí. David už v minulosti jasně předvedl, že může být i samostatnou jednotkou, která se svojí vlastní hudbou snadno obstojí. Asi nejpřesvědčivějším (což ve značné míře vychází z určitého momentu překvapení) důkazem tohoto tvrzení je jeho první sólové album.

Jak nejlépe tuhle desku charakterizovat? Asi jako naprosto konzervativně pojatou, až úzkostlivě staromilskou, nikoli však zamrzlou v čase. Na druhou stranu zase jako desku, která zní zatraceně svěže, přestože využívá minimum jakýchkoliv moderních technologií nebo postupů. Ryzí art-rock, který nemohou fanoušci starých Pink Floyd zavrhnout.

Nejpřitažlivějším momentem na desce je skutečnost, že David Gilmour ani v nejmenším nehrál na efekt, vsadil na muzikantskou duši a upřímnost, i když se úplně nevzdal pouta ke své štědré minulosti a kapele, která mu dala všechno. Nabízí nový pohled na své muzikantské cítění, a i když nejsilnější ingrediencí alba je jeho legendární kytarové cítění, nemusí být člověk příznivcem tohoto stylu, aby jej deska plně zasáhla.

Rattle That Rock je velice silnou kolekcí a jestli se David Gilmour ještě někdy studiově navrátí, tento svůj magnum opus už těžko překoná. Momentální TOP skladba: Rattle That Lock, bez debat.

» ostatní recenze alba Gilmour, David - Rattle That Lock
» popis a diskografie skupiny Gilmour, David


Santana - Shape Shifter
2018-04-06

Santana / Shape Shifter

4 stars

Nejenže byla Shape Shifter důležitá deska, ale je to taky moc příjemná deska. Santanova tvorba se někdy v době po albu Borboletta začala ubírat komerčním řečištěm a na přelomu dekád byla pro nás progresivity naprosto nepřijatelná. Carlos skládal pro hitparády, holčičky a středně-proudaře. Období Abraxas nenávratně zazdili komerční cajdáky a zdálo se, že mistr Santana je navždy mrtev. Shape Shifter je jako blesk z čistého nebe. Žádné černošské hulákání do davu, už jen čistá instrumentální muzika. Čtveřice rozjívených snivých skladeb které pochodují v jednom sledu: Metatron, Angelica Faith, Never the Same Again a In the Light of a New Day jsou jako dokonale hojivá mastička na desetiletí ušního strádání s jeho komerčním bahnem.

Momentální TOP skladba: Nomad

» ostatní recenze alba Santana - Shape Shifter
» popis a diskografie skupiny Santana


King Crimson - Beat
2018-04-05

King Crimson / Beat

5 stars

Tohle nové hudební pojetí, se kterým přišli King Crimson na začátku osmdesátých let na trh, je dodnes neskutečně povedené. Ve své pro někoho druhé, pro někoho třetí, pro mě dokonce čtvrté periodě naprosto zbořili obvyklé zažité systémy moderní hudby. Všechny mýty, které je spojovaly s minulostí, dali stranou a trojicí barevných alb si totálně zazdili komerční úspěch.

Dávno vyprofilovaná kapela si znovu hledala své pevné místo na trhu. Trojice Discipline/Beat/Three of a Perfect Pair je nepřekonatelná. Jde o totální instrumentální orgie čtveřice individualit, naplno ponořených do svých partů. Zvuk desky je krystalicky čistý, skoro bych řekl až chemický a netradiční zvuky jsou hojně využívány ve všech písních. Belew je výborný zpěvák a vývojově posunul kapelu na vyšší stupeň. Někomu může připadat taková hudba akademicky chladná až ledová. Mě naopak dokáže roztavit jako horké slunce. Pod pojmem progresivní hudba si představuju přesně tyto nahrávky.

Momentální TOP skladba: Sartori in Tangier. Neskutečný masakr s řeznickým maestro Brufordem!

» ostatní recenze alba King Crimson - Beat
» popis a diskografie skupiny King Crimson


Dire Straits - Brothers In Arms
2018-04-03

Dire Straits / Brothers In Arms

5 stars

Při poslechu desky Brothers in Arms Knopflerových Dire Straits pokaždé přemýšlím, nakolik má výsledný komerční dopad podobného rozměru vliv na celkové posuzování takovéto nahrávky. Úspěch této desky stojí výhradně na trojici skladeb v jejím začátku. To je celkem nezpochybnitelný fakt. Tyhle věci zná každý rocker, aniž by tušil, komu vlastně patří.

Walk of Life je středněproudá popina, až z ní uši zabolí, ale to neznamená, že stojí za pendrek. Kdo dnes dokáže napsat podobnou harmonii, no? Stingova Money for Nothing má určité kouzlo a kytarová stopa zase koule, tudíž si za nejslabší označím suchopárný cajdák So far Away. Zbytek desky je z úplně jiného těsta. Další trojice je nadýchaná známou Knopflerovou dynamickou hrou, která se stále přidržuje floydovsky plíživé linie. Nezapomenutelná je saxofonová melodie vně Your Latest Trick a harmonické ozvěny na trubku a perkuse v Ride Across the River. Následující skladby jsou živelnější, takový profesorský art-rock osmdesátých let. Textově vychází nejzajímavěji příběh titulní sentimentální skladby Brothers in Arms.

V souvislosti s tvorbou Dire Straits se často ozývají hlasy o jejím nudném akademismu a chladné atmosféře. Znám pár jedinců, kteří se dlouhodobě nedokážou ztotožnit s Markovým odměřeným vokálním výrazem. Podobný zorný úhel mně přijde přehnaně zúžený. Každý má právo na svůj názor. Já shledávám jeho projev příjemný a nezaměnitelný.

Momentální Top skladba: Ride Across the River

» ostatní recenze alba Dire Straits - Brothers In Arms
» popis a diskografie skupiny Dire Straits


Gillan, Ian - Clear Air Turbulence [Ian Gillan Band]
2018-03-21

Gillan, Ian / Clear Air Turbulence [Ian Gillan Band]

5 stars

V posledních dnech se tu několikrát probíraly termíny jazz-rock a fusion. Myslím si, že nejde určit přesná hranice mezi těmito dvěmi dosti podobnými frakcemi.
Wikipedie cituje: Jazz fusion (také „jazz-rock fusion“ nebo „fusion“) je hudební styl, který spojuje prvky Jazz s ostatními styly, zvláště s Rock, Funk, Latin musicem, Jazz rock, Electrick jazz, R&B, a Blues rock.
Podle mě je úplně jedno jak určité album pojmenujeme, ať tak či onak, všem by mělo být jasné, co taková hudba v sobě obsáhne. Fusion zaujímá pružný rockový postoj, do kterého se přimíchávají různé jazzové substráty.

Gillanova deska Clear Air Turbulence naplňuje takové představy v plném rozsahu. Je to čistý jazz-rock, řekněme tedy fusion. Fúze slučující dvě rodílné entity. Ale Gillanovo pojetí je od toho klasického Weather Reporter-ovskégho úplně jiné. Svobodnější, laškovnější, hravější, přesně jak uvádí deset let strá Palova recenze, plné muzikantských srandiček. Průměrná stopáž atakující hranici sedmi minut dokonale prověří muzikantské renomé party, kterou okolo sebe Ian shromáždil. Jména jako Nauseef, Gustavson, Fenwick, nebo Towns nejsou hvězdy první velikosti, ale ve srovnání s nimi hrají daleko přesvědčivěj.
Clear Air Turbulence je instrumentálně brilatní deska zvládnutá na jedničku. Určitě jeho nejlepší. A přiznejme si popravdě, vedle ní bledne závistí i podstatná část katalogu Ianových mateřských DEEP PURPLE.

» ostatní recenze alba Gillan, Ian - Clear Air Turbulence [Ian Gillan Band]
» popis a diskografie skupiny Gillan, Ian


Procol Harum - Broken Barricades
2018-03-04

Procol Harum / Broken Barricades

3 stars

Každá kapela zažila své vrcholy a pády. Ani Procol Harum nejsou výjimka. Od konce šedesátých let začali chrlit jedno album za druhým. Každý rok jedna deska. Jenže tohle závratné tempo si začalo říká o pořádný kraťas. A taky k němu došlo. Vůdčí skladatel a kytarista se s přípravami pátého alba rozhodl dát kapele navždy sbohem. Jestli došlo k vzájemné domluvě už před návštěvou studia, snáz by se vysvětlil přímý dopad této informace na nahrávanou muziku. Jestli až poté, tušící dusná atmosféra a na Procol Harum až zarážející impotence v nápadech a silnějších melodiích předznamenávaly brzký pád této sestavy.

Chybí emoce, chybí šarm, chybí téměř vše, co do té doby Procol Harum charakterizovalo. Top skladbu hledat nebudu. Neznamená to, že by se materiál neměl čím pochlubit, ale pro mě byla tahle deska zklamáním.

» ostatní recenze alba Procol Harum - Broken Barricades
» popis a diskografie skupiny Procol Harum


Genesis - The Lamb Lies Down On Broadway
2018-02-18

Genesis / The Lamb Lies Down On Broadway

5 stars

Tuhle važnou hudební výpoveď by měl mít doma každý, kdo má v progresivní muzice vysoké nároky na kvalitu. Její ambice dokázali dostat Genesis mezi nesmrtelné. Pro posluchače kteří desku zbožňují je její poslech svátkem, který se neprožívá každý den. A právě pro objemnou délku rozloženou mezi dvě cd je potřeba si vytvořit speciální příležitost.
Naštěstí je mezi tak masivním počtem skladeb několik odpočinkových, ve kterých může každý přemýšlet nad krásou kytarových výpadů Steva Hacketta, rozmanitostí poloh Petera Gabriela, nebo propastnými rozdíly v hudební dynamice nahrávky.
Těch skutečně závažných skladeb je tady hodně a nemá smysl je uvádět. Jehně je uzavřené a těžko prostupné hudební vřídlo, které prověřil čas a vlastní hodnota.

Absolutní vrchol hudby Genesis? Možná ano!
Momentální TOP skladba? Stejně jako u The Wall je nemožné z takového počtu vybrat pouze jednu:
Cuckoo Cucoon
In The Cage
Hairless Heart
Carpet Crawlers
Anyway
The Lamia
The Light Dies Down On Broadway

» ostatní recenze alba Genesis - The Lamb Lies Down On Broadway
» popis a diskografie skupiny Genesis


Pink Floyd - The Wall
2018-02-17

Pink Floyd / The Wall

5 stars

O Pink Floyd byly už popsány stohy papírů, stejně jako o jejich mega projektu The Wall. Místo několika obvyklých faktů raděj připojím svůj osobní názor, který bude demonstrovat postoj hudebního fandy oddaného kapele i tomuto dílu.
Dnes už si bohužel nepamatuji kdy přesně jsem album slyšel poprvé, ale bezpečně vím, že trojici předešlých nahrávek jsem měl dobře naposlouchanou.
Pink Floyd vnímám jako kapelu, která výrazně spoluutvářela dějiny art-rocku. Byla jejich hlavním vojevůdcem. Vlastně dodnes považuju album DSotM za jejich jakože debutní nahrávku. Bezpečně silnou, stylotvornou, stěžejní a naprosto geniální. Ona změnila dějiny rockové hudby, žádné z dalších desek PF krom The Wall se to už nepodařilo. To co vyšlo před ní určitě mělo na konci šedesátých let svou váhu a patřičný dopad na britskou scénu, ale měřeno dnešním pohledem s odstupem padesáti let, se všechno zdá v poměru k oběma vyjmenovaným nahrávkám nepodstatné.
Pink Floyd svou rannou psychedelii postupně odstraňovali a na DSotM ji vymazali úplně. Ale není to tak, že by kráčeli s dobou. Pokaždé byli o dva kroky napřed. Asi proto byli a stále jsou tak velcí a uctívaní.
Watersovská genialita kulminovala právě na The Wall. Takové album se autorovi povede položit na papír jednou za život. Rogerovi bylo v té době třicet šest let. Poměrně zralý, v hudební branži žádný mladíček tak postavil pomník Pink Floyd a své osobě. Koncepce desky leží v textové rovině, která se zabývá tématy osamocení a ztráty komunikace. Producet Bob Ezrin odvedl špičkovou práci a na albu si zahrál na piano a syntetizátory.
Vybrat momentální TOP skladbu v tak početné konkurenci je těžké:
mám rád některé ne zrovna protěžované kusy jako jsou Another brick in the wall Part one, Mother, Goodbye blue sky, Young lust, Hey you, Waiting for the worms a především muzikální dekadentní kus The Trial. Pak je tady samozřejmě nesmrtelná dvojice Another brick in the wall Part two s nejněžnějším dětským sborem jaký si umím představit a velkolepá Comfortably numb.


Z dnešního pohledu není těch osmdesát minut vůbec přemrštěná délka a nikdy bych na rozdíl od mých kolegů neřekl, že ho snad tvoří nějaké vycpávky. To ani omylem. Však třicet milionů prodaných výlisků a dvacet tři platinových ocenění hovoří nanejvýš výmluvně.
Společně s pozdními Beatles je právě The Wall tím nejúžasnějším albem rockové historie!!!!!



» ostatní recenze alba Pink Floyd - The Wall
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd


Styx - Equinox
2018-01-11

Styx / Equinox

5 stars

Pokud mám mladému neználkovi doporučit nějakou desku od Styx, jako první bude nejvěrohodnější vybrat album Equinox. Na dalších nahrávkách, abych byl přesnější v některých skladbách, se Styx opaří komerční omáčkou. Ta se jim na Equinox ještě nestihla navařit a předešlé desky jsou, abych použil znovu kuchařskou terminologii takové nedopečené.
Pětasedmdesátková kolekce je výrazně vyrovnaná. Od houpavé Light up, přes komerční trhák Lorelei, až po inspirativní Mother Dear, ve které si vokální souboje dělí John Curulewski s Dennisem DeYoungem. Sebevědomě silná kapela se vehementně tlačí mezi prog-rockovými mantinely, ale když vystřelí další perlu Lonely Child je jasné, že přesně zaškatulkovat Styx už není možné.
Kapele se daří prozkoumávat celé rozsáhlé spektrum rockových a progových vlivů. Equinox je silné filozofické album, jak stylově, tak lyricky.
Momentální TOP skladba: Born for Adventure

» ostatní recenze alba Styx - Equinox
» popis a diskografie skupiny Styx


Camel - Camel
2018-01-05

Camel / Camel

4 stars

Mám trochu problém přijmout stanovisko pana Snakea, který v předcházející recenzi podepřel debut Camel nad jejich druhé veledílo Mirage, které je skálopevně označeno jako vrchol pyramidy této art-rockové legendy. Ovšem významný zápis se Camel tenkrát skutečně povedl. Jedná se o jeden z vůbec nejlepších debutů sedmdesátých let. Od první skladby jde vypozorovat jasná koncepce díla, řada vynikajících momentů, precizní souhra hammondů s vytříbenou melodikou, zkušenosti v oblasti práce s dynamickými odstíny a velká rovnováha v harmonických proměnách. Kapele není cizí výrazný instrumentální rozlet a její síla leží v možnosti využítí hned trojice suverenních zpěváků. Tento debut dokázal rychle nastartovat kariéru Camel, jednoho z předních představitelů zasněného melodického art-rocku. Od poslední nahrávky uplynulo patnáct let a novou desku už Andy nejspíš připravovat nebude, ale možnost vrátit se spolu s ním na dromedárovu startovní čáru si rozhodně nenechte ujít.
Momentální TOP skladba: Mystic Queen

» ostatní recenze alba Camel - Camel
» popis a diskografie skupiny Camel


Caravan - Caravan
2017-12-28

Caravan / Caravan

4 stars

V hudební branži existují debuty výborné, dobré i ty absolutně nezáživné. Naštěstí první album Caravan patří do té lepší poloviny. Alespoň A strana desky rozhodně. Ta se nese na příjemné písňové vlně s decentním využitím hammondů a místy břitkými, zapamatovatelnými melodiemi, schovanými pod mlžným canterburyovským oparem. Chutnají podobně jako raní Traffic a jsou dobrým příslibem pro věci příští. Zhruba v polovině vystrčí růžky také psychedelie, která zčistajasna naruší do té doby poklidný písňový model a občas to celé trochu zasukuje.

Caravan už na svém trošičku roztěkaném debutu věděli, kudy jít. Některé věci si ještě potřebovaly sednout, ale i tak jde o velice sofistikované hudební propojení, se kterým se dá příjemně probendit odpoledne. Věřte mi, mám to vyzkoušené.
Momentální TOP skladba: Grandma's Lawn

» ostatní recenze alba Caravan - Caravan
» popis a diskografie skupiny Caravan


Caravan - In the Land of Grey and Pink
2017-12-13

Caravan / In the Land of Grey and Pink

5 stars

Kapela Caravan byla díky své zeměpisné poloze(pochází přímo z Kentského města Canterbury ) často milně vtěsnaná do pozice vůdců z početného davu Canterbury scény. Snad jejich debut tuto příslušnost potvrzuje, ale další desky tuto fabulaci začínají vyvracet. Caravan nešlo stůj co stůj o progresivní linii (jako kupříkladu Soft Machine), rozumněj dobře - progrese na prvním místě a pak teprve to ostatní, ale měli rádi písňový koncept a subtilní melodie. Psychedelické motivy šli brzy stranou a nejpozději od tohoto alba je rozvíjen daleko košatější hudební projev. Mnohdy inklinovali až k popu, což jim mnozí fanoušci nedokáží odpustit dodnes. Přitom spíš než pop můžeme v jejich charakteru zaznamenat zvláštně dráždivé až jemně pitoreskní melodie, s nimiž vytváří svůj vlastní a nezaměnitelný hudební kolorit. Jejich ucelená a harmonicky čistá krása představená pomocí komorního projevu, dokáže svou hravostí krásně zalechtat u srdce. Caravan jsou vedle podobně smýšlejících Camel značně oživující soft-rockovou fosílií, kterým nedělá problém důstojně pohladit bystrého posluchače na duši.
Momentální TOP skladba: Nine Feet Underground

» ostatní recenze alba Caravan - In the Land of Grey and Pink
» popis a diskografie skupiny Caravan


Beck, Jeff - Wired
2017-11-25

Beck, Jeff / Wired

5 stars

Beckovu stylotvornou desku Wired bych bez rozpaků zastrčil do pytle s nášivkou jazz-rock. Když se poptáme u gurmánů poslouchajících jazz a fusion, každý z nich vám vyjmenuje několik interpretů, většinou kapel a na sólové umělce-kytaristy si málokdo vzpomene. Přitom jsou Beckovi desky Blow by Blow a právě Wired seřazeny na nejvyšším vrcholku tohoto stylu. Na albu najdeme plejádu známých jmen a zkušených hudebních harcovníků, kteří kytaristovi pomohli dotvořit tak ucelené a kvalitně výrazné dílo jakým Wired je. Někteří z nich přispěli také jako songwriteři. Předně je to však Jeffův muzikantský talent, který brázdí tuhle masivně vyrobenou loď mezi několika hudebními proudy a směřuje ji k dokonalosti. Každá skladba na albu je nadčasová. Svým originálním uchopením a Jeffovou nezaměnitelnou prací uvnitř těžce srovnatelná. Přítulný, nevtíravě něžný zvuk jeho nástroje se tu noblesně snoubí s basou Wilbura Bascomba a dokáže navodit stavy, při nichž se budou jazz-rockové uši koupat radostí.
Momentální TOP skladba: Love is Green

» ostatní recenze alba Beck, Jeff - Wired
» popis a diskografie skupiny Beck, Jeff


Gentle Giant - Octopus
2017-11-20

Gentle Giant / Octopus

5 stars

Octopus je poslední nahrávka na které se podílí kompletní Schulmanovská bratrská trojice. Zaujetí staroanglickou renesanční dobou se přetavuje v nespočet čarokrásných melodií, podpořených ohromující nástrojovou pestrostí. Vše spolu krásně ladí a souzní a přitom jde pořád o velice náročnou hudbu. Gentle Giant byli mistři v propojování zdánlivě nespojitelných motivů do jednoho funkčního celku a ten se na Octopus podařilo dotáhnout za hranice dokonalosti. Je až s podivem, že u tak náročné muziky dokáže člověk vypnout a spokojeně relaxovat. Přitom kapela nikdy neprahla po masovém úspěchu a dobývání hitparád. Do svých služeb vkládala intelekt a obrovskou profesionální zručnost. Jejich tvorbu dnes zná jen hrstka vyvolených, pro ně jsou však Gentle Giant skutečnými velikány oboru.
Momentální TOP skladba: Think Of Me With Kindness

» ostatní recenze alba Gentle Giant - Octopus
» popis a diskografie skupiny Gentle Giant


Gentle Giant - The Power and the Glory
2017-11-20

Gentle Giant / The Power and the Glory

5 stars

Šesté album Gentle Giant lze označit jako jeden z milníků jejich tehdejší tvorby a zároveň milníků art-rockové muziky všeobecně. Kapela se snažila pokaždé přijít s maximálně progresivní účastí, ale občas nechala do své tvorby vstoupit také písničkovou formu. Tady se podobný změr nepodařil, možná ani podařit neměl a tak máme co do činění s nejnepochopitelnější nahrávkou kapely. Jazzové postupy, krkolomné rytmické zlomy a množství neprodyšných „Schoenbergovských“ prvků činí desku ne zrovna oblíbenou u svých zákazníků. Nálepka jazz-rock ji sluší stejně dobře jako postavení vedle trojice podobně zaměřených alb Wettonovského období King Crimson. Pokud máte dostatek prostoru věnovat se poslechově náročné muzice, nemusíte se obávat, že by vás mohla tato kolekce zklamat.
Momentální TOP skladba: Playing the Game

» ostatní recenze alba Gentle Giant - The Power and the Glory
» popis a diskografie skupiny Gentle Giant


Santana - III
2017-11-06

Santana / III

5 stars

Santanova III-ka završuje jeho pestré rockovo latino období. Energií nadupaná muzika v sobě ztělesňuje to čím Carlos za svého života proslul. Ďábelská, rytmicky precizní souhra v živelném tempu se tu vystřídá s malebnějšími jazzovými průhledy. Práce perkusionistů a dechové sekce je zřejmě tou nejlépe odvedenou prací ze všech Santanových děl. Energická šlupka číslo tři s přehledem dokáže setřást z trůnu i tolik proslavený Abraxas. Je vyvrcholením jeho prvního nejstěžejnějšího a jasně nepřekonatelného období.
Momentální TOP skladba: podmanivá 3. Taboo

» ostatní recenze alba Santana - III
» popis a diskografie skupiny Santana


Yes - Fragile
2017-11-01

Yes / Fragile

5 stars

Pokud si chci spravit náladu nebo zavzpomínat, sáhnu po albu Fragile. Našel bych hodně lidí, kteří tuhle desku obdivují. Často patří mezi nejoblíbenější alba YES. To chápu. Je epochální a velkolepé. Snadněj se do něj proniká. Další nahrávky už potřebují delší časové rozpětí. To ale neznamená, že by bylo Fragile jednodušší. Stalo se učebnicí art–rocku v sedmdesátých letech a dokonce z něj čerpali i některé ostře řezané metalové spolky. Stačí se zaposlouchat do drhnutí baskytary a rytmických brejků v ostrém tempu Heart Of The Sunrise, to jsou němčouři Mekong Delta jak dělaní.
Pět kratších a oddychových libůstek doplňuje velkokapacitní umělecká čtyřka. Nechtějte po mě název té nejlepší, protože tady taková není. Každá skladba je jedinečná a silně nadprůměrná. Fragile je jak už název napovídá křehké, ale rovněž nerozbitné krásou prorostlé album, které přišlo v pravou chvíli do správné doby.

» ostatní recenze alba Yes - Fragile
» popis a diskografie skupiny Yes


Toto - Kingdom of Desire
2017-10-24

Toto / Kingdom of Desire

5 stars

Stevu Lukatherovi by měl nějaký architekt-všeuměl navrhnout sochu v nadliské velikosti. Třeba jen proto, jak ladně dokázal přenést(svoje)Toto přes práh devadesátých let a nezkřivit v repertoáru kapely ani notu. Tento fenomenální kytarista a výborný zpěvák je majitelem, kuchařem i číšníkem v přepychovém hotelu s názvem Toto. Právě on má nejmarkantnější zásluhu na úspěchu kapely kterou stále udržuje při životě a ta díky jeho elánu existuje dodnes. Deska Kingdom of Desire je úžasnou předváděčkou jeho kvalit a schopností.
Toto nejsou žádný spolek amatérů, ale Art-rock pro gurmány.
Momentální TOP skladba: 7. She Knows the Devil

» ostatní recenze alba Toto - Kingdom of Desire
» popis a diskografie skupiny Toto


Yes - Going for the One
2017-10-17

Yes / Going for the One

5 stars

I po čtyřiceti letech se musím často a spupně divit. Stačí otevřít internet, trochu se začíst a objevím zářný příklad toho, jak je jeden z art-rockových slabikářů a neodmyslitená část vývoje celé historie hudby často nepochopen a schytává mizerná hodnocení. Pro rockové dědečky a odborníky jde o hrubé rouhání a porušení všech estetických hledisek, která dokáží nazírat na hudbu v daleko širších souvislostech, než je pouze vlastní egoistická cetralita.
Going for the One je monumentální rockové monstrum a mělo by tak být i hodnoceno. Má specifickou atmosféru. Čistota a éteričnost z něj probublává formou překrásně střižených hymnických melodií, kterým nesmazatelné kouzlo propůjčuje hlas Jona Andersona. Mimořádné vzepětí sil celé Yes-ovské pětky vyústilo do vzniku tak strhujícího díla, jakým Going bezesporu je. Já osobně přikládám největší podíl na tomto skvostu návratu Ricka Wakemana. Ponor do Going for the One přináší pokaždé mimořádně povznášející zážitek.
Momentální TOP skladba: 2. Turn Of The Century !!!!!

» ostatní recenze alba Yes - Going for the One
» popis a diskografie skupiny Yes


Led Zeppelin - Houses Of The Holy
2017-10-15

Led Zeppelin / Houses Of The Holy

4 stars

Od rozpadu Led Zeppelin protekla řekou Temží už spousta kalné vody. Jejich návrat si přály milióny lidí po celém světě, které tihle muzikanti nikdy nepřestali fascinovat. Spolu tvořili silnou čtyřčlennou formaci, ve které se stal každý jedinec vyzrálou a silnou osobností s velkým hráčským apetitem. Jedním z důvodů, proč se kolem kapely vytvořil kultovní statut, byla tajemná duchovní aura která Plantovce provázela - na rozdíl od vyrovnané skladatelské kvality.

Led Zeppelin mají alba dobrá, ale taktéž mizerná a Houses of the Holy stojí někde těsně za křižovatkou, ale ještě stále na té lepší straně. Dvojice Page/Plant tvořila buď silné originály, nebo lascivní nedodělky. I ty jsou na zdejším albu přibaleny v podobě skladeb Dancing Days a The Ocean, i funky záležitost The Crunge byla tehdy zkouškou nervů mnohých fans. Zbytek je samozřejmě velkolepý, jenže ono "ale" u tohoto alba visí ve vzduchu stejně, jako u následujících i některých předešlých nahrávek LZ. Hledání nových principů kapele upřít nelze, jenže ne každý model se povede vždy vybrousit do dokonalého lesku.

Momentální TOP skladba: 7. No Quarter

» ostatní recenze alba Led Zeppelin - Houses Of The Holy
» popis a diskografie skupiny Led Zeppelin


Yes - The Yes Album
2017-10-14

Yes / The Yes Album

5 stars

První a pro rozbíhající se kariéru kapely Yes skutečně důležitou nahrávkou byla až jejich třetí souborná práce, lakonicky nazvaná The Yes Album. Na předchozích dvou dílech se chemie kapely teprve hledala a v dnešní době tyto nahrávky pozbyly klíčový význam.

Do kapely však vstoupila nová, instrumentálně velice schopná osoba v podobě precizního kytaristy Steva Howea, který pozvedl kompoziční schopnosti o nezanedbatelný kus vzhůru. Tudíž se může zdát, že jeho předchůdce Peter Banks velkou kreativitou neoslňoval, což není úplně pravda.

Přesto, že deska působí mírně rozkolísaným dojmem, prvotně jde o velice nápaditou a instrumentálně dotaženou nahrávku. Její součástí je rovněž skladba Starship Trooper, která se stala základem Yes repertoáru prakticky dodnes. The Yes Album je dnes vnímáno jako vybroušená a duchaplná, veskrze klasická záležitost, hájící si u fanoušků přední pozice v oblíbenosti.

Momentální TOP skladba: 1. Yours is No Disgrace (s fenomenální Chrisovou bass linkou) R.I.P.

» ostatní recenze alba Yes - The Yes Album
» popis a diskografie skupiny Yes


Lukather, Steve - All's Well That Ends Well
2017-10-11

Lukather, Steve / All's Well That Ends Well

5 stars

Steve Lukather je roku 2010 přistižen ve fusion záběru. Vytvořit desku tak barevnou a na mnoha pólech odlehčenou jako je právě kolekce All's Well That Ends Well chce velkou míru invence. Ta ke Stevimu přichází neustále - ať je to v Toto nebo v tvorbě vlastní. Jde o promakanou a značně progresivní nahrávku, složenou z neuvěřitelně silných melodií a výborných nápadů.

Pozvaný instrumentální výkvět z kytaristova okruhu drží laťku kvality pevně nahoře a zpívající kytarista se tak může věnovat tomu, co mu jde nejlépe - silným kompozičním schématům. Naprostou lahůdkou je závěrečná fusion třaskavina Tumescent, připomínající kapelu Planet X.

Momentální TOP skladba: 03. Can't Look Back

» ostatní recenze alba Lukather, Steve - All's Well That Ends Well
» popis a diskografie skupiny Lukather, Steve


Kansas - Monolith
2017-10-11

Kansas / Monolith

5 stars

Jedna z vůbec nejlepších desek Kansas. Odtajněný poklad věnovaný skutečným fandům kapely, kteří nehledí na prvoplánovitost a nepotřebují si nechat radiostanicemi diktovat do omdlení to stejné. S Monolith jsou Kansas na vrcholu. Ne hitparádovém, ale osobním.

Pole, která svou hudbou orají, jsou roztažena do nedozírné šířky. Tohle je skutečný, umělecky hodnotný art-rock top prostoru a nebýt dotěrné čtyřky How my soul cries out for you, jde taktéž o nejvyrovnanější album hochů z jižní strany US polokoule.

Momentální TOP skladba: 03. Angels have fallen

» ostatní recenze alba Kansas - Monolith
» popis a diskografie skupiny Kansas


Kansas - Point of Know Return
2017-10-10

Kansas / Point of Know Return

5 stars

Jedinečné dílo v mnoha směrech. Každý se ho snaží srovnávat s Leftoverture nebo mu podsouvat druhořadou pozici. Chyba lávky. Point je svrchovaně jedinečné, velice melodické a duchaplné album. Chemie skupiny jako celku (přestože ji tvořilo šest velice silných individualit) na něm funguje bez sebemenší chybičky. Všechny nástroje krásně vepředu a na své pozici, každý z hráčů podává neskutečně dobrý výkon. Aby také ne, když se zas jednou podařilo napsat silné songy. Walsh zpívá klidně, dá se říct až prostince. Ale tóny, které z hrdla vytlačuje, tvoří jeden ucelený umělecký fascikl.

A tolik proslavená píseň Dust in the wind je JEN jednou z mála průměrných věcí Kansas. Momentální TOP skladba: 9. Nobody's home.

» ostatní recenze alba Kansas - Point of Know Return
» popis a diskografie skupiny Kansas


Blackfield - V
2017-10-08

Blackfield / V

5 stars

Letošní novinka Blackfield, symbolicky pojmenovaná římskou pětkou, není o nic lepší, ale ani horší než předešlá melancholicky vyvedená čtyřka. Dá se tudíž pojmenovat opět přívlastkem geniální. Geffen i Wilson jsou momentální allstars v písničkově posazeném uměleckém rocku. Velká dávka citu, který jejich hudbu vždycky provázel, má enormně silný charakter. Styl přítomný ve Wilsonově mateřské kapele v předvečer nového milénia je komprimován i u Blackfield. Melancholicky založený konzument si vždycky dokáže najít k takovéto muzice cestu a naplno se do její vnitřní síly položit.

Momentální TOP skladba: 3. How Was Your Ride?

» ostatní recenze alba Blackfield - V
» popis a diskografie skupiny Blackfield


Porcupine Tree - Lightbulb Sun
2017-10-07

Porcupine Tree / Lightbulb Sun

5 stars

Když smícháme písňové proporce z alba Stupid Dream, přidáme trochu dodekafonie ze Signify a podepřeme to naléhavostí ze Sky, dostaneme jednu z nejlepších desek Porcupine Tree pojmenovanou Lightbulb Sun. Wilsonova parta se představuje v tom nejideálnějším "žárovkovém" světle, které od nich očekávám. Bojuje s emocemi, energií a neskutečně silnou melancholií.

Na dalších albech už sílí deprese a nový bubeník Gavin Harrison tlačí kapelu do ostřejších zátočin. Ročník 2000 však patřil právě Porcupine Tree a jejich fenomenální Lightbulb Sun.

Kdo z progrockerů neposlouchá P.T., nemá ani tucha, jaká krása se dá do muziky přetransformovat. Momentální TOP skladba: How Is Your Life Today ?

» ostatní recenze alba Porcupine Tree - Lightbulb Sun
» popis a diskografie skupiny Porcupine Tree


Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000