Profil uživatele northman


Pro prohlížení profilu uživatele musíte být přihlášeni/zaregistrováni.

Recenze:

Crosby, Stills, Nash & Young - Déjà Vu
2018-11-01

Crosby, Stills, Nash & Young / Déjà Vu

5 stars

V roce 1969 vytvořili skupinu David Crosby, Stephen Stills a Graham Nash, takto hlavní hvězdy skupin Byrds, Buffalo Springfield a Hollies. Desku, kterou bezprostředně nahráli, nazvali jednoduše svými příjmeními, tedy Crosby, Stills & Nash. Na albu jsou použity pouze akustické nástroje, a proto se mu taky říká "dřevěné". Najdeme na něm písně jako Suite: Judy Blue Eyes, Marrakesh Express a Wooden Ships. Písně z tohoto alba zazněly na legendárním festivalu ve Woodstocku, kde skupina hrála ještě s kolegou Stephena Stillse z Buffalo Springfield Neilem Youngem. Hraní ve čtveřici se jim osvědčilo, a ve složení Crosby, Stills, Nash & Young nahráli toto album.

Deska, která tehdy vznikla, obsahuje shrnutí toho, co přinesl rok 1967 a léto lásky, a představuje vrchol populární hudby. Už úvodní píseň s krátkým názvem Carry On je pro mě nádhernou ukázkou práce čtyř invenčních hráčů. Střídají se u hlavního vokálu i na pozici sólových kytaristů. Pro nahrávání alba si přizvali basáka Gregory Reevese a bubeníka Dallase Taylora, jako hosté jsou uvedeni také Jerry Garcia a John Sebastian.

Mně se líbí všechny písně a nemůžu říct, která nejvíc. Nádherné je blues Almost Cut My Hair zpívané Davidem Crosbym, výborné je vyjádření bezmoci v Helpless zpívané Neilem Yougem. Tato a další píseň byla použita ve filmu Jahodová proklamace, který byl promítán tehdy i u nás. Pohodu vyjadřuje písnička Our House zpívaná Grahamem Nashem. Na desce zazní i mini symfonie s názvem Country Girl zpívaná Neilem Youngem. Vzpomínku na festival ve Woodstocku oživí píseň od Joni Mitchell s prozaickým názvem Woodstock. Text téhle písně jako jediný nebyl uveden v příloze supraphonského vydání. Možná by bylo dobré uvést, že tahle deska se líbila Jimmy Pageovi tak, že prosadil na následující album Led Zeppelin akustické kytary a výsledek si můžete poslechnout na albu Led Zeppelin III.

Pro mě je tahle deska jednou z nejlepších desek, co mám ve sbírce a nedá se jí dát méně než pět hvězd.

» ostatní recenze alba Crosby, Stills, Nash & Young - Déjà Vu
» popis a diskografie skupiny Crosby, Stills, Nash & Young


All Them Witches - ATW
2018-10-15

All Them Witches / ATW

4 stars

All Them Witches jsou skupina, která mě uchvátila hned první deskou, kterou jsem slyšel, a tou bylo album Our Mother Electricity. Tuhle desku jsem si poslechl po přečtení recenze tady na stránkách. Věděl jsem, že musím mít vše, co tahle kapela vydala - nejlépe na vinylech. Netrpělivě jsem vyčkával, až dorazí balíček z Anglie, kde jsem si tohle album objednal, když deska dorazila, tak neposlouchám nic jiného.

Úvodní skladba s názvem Fishbelly 86 Onions je monotónně se opakující rytmický útvar se zpěvem, který mi nejvíce připomíná MC5. Následující Workhorse a zvláště 1st vs. 2nd jsou písně hodně ovlivněné blues. Blues jsou ovlivněny všechny písně na tomto albu. U nejdelší skladby s názvem Harvest Feast si vždy, když ji slyším, vzpomenu na How Many More Times od Led Zeppelin, akorát ty skluzy na kytaru se více povedly Jimmy Pageovi. V předposlední skladbě HJTC jsou určité názvuky country, které dokazují, že All Them Witches jsou americká skupina. I když to není jejich vrcholné dílo, mně se tahle deska hodně líbí. V poslední době je to pro mě kapela, která hraje pořádný bigboš, kterému se v jejich případě říká "stoner rock". Abych nezapomněl, písně na téhle desce mají v sobě velkou porci psychedelie.

Maximum jim nedám, ale čtyři hvězdy si zaslouží.

» ostatní recenze alba All Them Witches - ATW
» popis a diskografie skupiny All Them Witches


Mu - Mu
2018-10-13

Mu / Mu

5 stars

Skupinu MU, která si dala název podle bájného kontinentu, který jako Atlantida byl kdysi uprostřed Pacifiku jsem objevil nedávno při brouzdání po internetu. Do téhle skupiny, kterou založil Merrell Fankhauser, odešel po nahrání slavné Trout Mask Replica Jeff Cotton alias Antenae Jimmy Semens. Měl toho peskování od hlavního protagonisty Magic Bandu dost a chtěl si odpočinout ve skupině, která hrála tehdy populární psychedelický rock.

Skupina na svém debutovém albu hraje psychedelický rock podobný tomu, co tehdy hrály skupiny jako Grateful Dead, Jefferson Airplane a Moby Grape - tedy hudbu, která vychází z blues, má takovou pro psychedelii typickou zasněnou atmosféru s táhlými melodiemi a dominuje jí vícehlasý vokál. V některých písních jsou parádní klarinetová sóla podobná těm na Trout Mask Replica. Ve skladbě Interlude způsob kytarové hry Jeffa Cottona upomene na výše zmiňované album. V nejdelší skladbě Eternal Thirst nechybí tehdy populární bubenické sólo. Mě hodně zaujala už úvodní dvojice blues s názvy Ain't No Blues a Blue Form.

Tahle deska mě hodně zaujala a chci si poslechnout i další album s názvem The Last Album, které má být ještě lepší než debut, který je podle mě dokonalý a já mu dávám pět hvězd.

» ostatní recenze alba Mu - Mu
» popis a diskografie skupiny Mu


Univers Zero - Univers Zero (1313)
2018-09-29

Univers Zero / Univers Zero (1313)

5 stars

Kdo poslouchá klasiku, tak musí vědět, které provedení od kterého interpreta se mu líbí. Ono je sice pěkné si koupit 9. symfonii od Beethovena, ale toto v provedení symfonického orchestru z Horní Dolní jaksi nebude ono. Já klasiku neposlouchám, protože nevím, jakou verzi a co si koupit a poslechnout. Proto jsem uvítal vznik hnutí s názvem Rock in Opposition. Hnutí produkovalo a provádělo distribuci desek skupin z celého světa, které hrály netradiční formy populární hudby. Jedna z nejzajímavějších skupin vznikla v Belgii a říká si Univers Zero.

Tahle skupina podobně jako spříznění Art Zoyd či Etron Fou Leloublanc hraje na svých deskách i koncertech hudbu velice podobnou klasickým tématům, ale hraje jí s použitím běžných akustických i elektrických nástrojů. Debutové album skupiny, které se prodávalo i pod názvem 1313, vyšlo v roce 1977. Už úvodní patnáctiminutovou skladbu s názvem Ronde mohl napsat třeba Antonín Dvořák, ale tady jsou použity nástroje jako elektrická kytara a klasická bicí souprava. Na bicí hraje jeden z nejlepších bubeníků Daniel Denis, který hrával i na deskách spřízněných Art Zoyd. Kytarista Roger Trigaux po vydání druhé desky s názvem Heresie odešel a založil si vlastní skupinu s názvem Present. Neodešel ve zlém, protože se pravidelně vracel ke skupině a hrál na jejich deskách.

Hudba Univers Zero na téhle desce posluchači nejen "supluje" poslech klasických témat, ale je to také hudba hraná špičkovými hráči. Všechny jejich desky jsou výborné (a jak jsem si tady v reakci přečetl) nebo ještě lepší.

Tahle deska je určitě výborná, a i když ještě lepší jsou následující Heresie a Ceux du Dehors, stejně je za pět hvězd.

» ostatní recenze alba Univers Zero - Univers Zero (1313)
» popis a diskografie skupiny Univers Zero


Angels of Light - New Mother
2018-09-28

Angels of Light / New Mother

4 stars

V roce 1997 odchodem Jarboe ukončila tehdejší podoba americké alternativní legendy Swans svou činnost. Jarboe se věnovala svým sólovým projektům a druhá polovina Swans Michael Gira začal pracovat na svém projektu s názvem Angels Of Light. V roce 1999 vydal na svém labelu Young God první album této formace s názvem New Mother.

Když vložíte CD do přehrávače a zmáčknete play, tak se nestačíte divit. Ten, kdo znal skupinu podle desek z osmdesátých let, si může myslet, že to je deska od nějaké folkové skupiny. Jsou to vlastně písničky Swans v provedení unplugged, i když takové repetitivní záseky, jak je známe z desek Greed a Holy Money, tu jsou taky, ale zní to tak přístupně a poslouchatelně. Dokonce jsou v některých písních slyšet názvuky country, protože ani Michael Gira nezapře svůj původ. Michael Gira tohle naznačil už na své předchozí sólové desce Drainlad. V některých písních si můžeme vychutnat i industriální zvuky typické pro desky mateřské skupiny. Líbí se mi celá deska, ale tehdy, před skoro dvaceti lety mě zaujala skladba s názvem Real Person.

Rozhodně se jedná o zajímavý projekt, mně se ale líbí více to, co dělala mateřská skupina, a proto téhle desce dávám čtyři hvězdy.

» ostatní recenze alba Angels of Light - New Mother
» popis a diskografie skupiny Angels of Light


Can - Tago Mago
2018-09-27

Can / Tago Mago

5 stars

Na konci šedesátých let vznikala spousta vynikajících hudebních skupin, stejně tomu bylo i v Německu. Dají se jmenovat skupiny Faust, Guru Guru, Amon Duul II a další, ukázky jejich tvorby vyšly na celkem třiceti CD pod názvem Krautrock Music For Your Brain Volume 1 až 5. Jedna z nejzajímavějších skupin vznikla v Kolíně nad Rýnem pod názvem Can. Baskytarista Holger Czukay a klávesák Irmin Schmidt byli žáky skladatele moderní vážné hudby Karlheinze Stockhausena, na první desce zpíval Američan Malcolm Mooney, na druhém albu jej v některých písních vystřídal japonský mladík Damo Suzuki a třetí desku nazpíval celou Suzuki.

Že se nejedná o standartní desku naznačuje už název Tago Mago, ten název vzbuzuje v posluchači touhu poznat to Mago, čili něco kouzelného. Úvodní krátká píseň s názvem Paperhouse je velice pěkná a melodická, hudebníci se nepředvádějí hrají účelně, takže tu nejsou kytarové onanie a podobné zhovadilosti. První strana 2LP obsahuje ještě dvě kratší písně s názvy Mushroom a OhYeah, jedná se opět o poslouchatelné melodické věci, změna přichází stranou B desky, píseň Halleluhwah je z mého pohledu úžasná, monotónní rytmus, do toho pilovité zvuky syntezátorů, kvílivá kytara a vypravěčský vokál Dama Suzukiho.

Ještě větší šok si pro posluchače připravila skupina Can na druhou desku, zde se nacházejí tři delší písně, přičemž hned Aumgn nemá ani ten základní rytmus, jedná se prolínání syntezátorových zvuků s kytarou. Tahle píseň se hodí jako hudba k filmu, oni vlastně i předchozí desky byly koncipovány jako hudba k filmu.

Can jsou jednou z prvních skupin, jejichž tvorbě se začalo říkat posměšně krautrock, myslím si, že byli velkou inspirací třeba pro takové Faust. Co se týká hodnocení tak pět hvězd.

» ostatní recenze alba Can - Tago Mago
» popis a diskografie skupiny Can


Swans - Public Castration Is A Good Idea
2018-09-24

Swans / Public Castration Is A Good Idea

5 stars

Na téhle desce je sestřih vystoupení z Londýna a Nottinghamu z jara 1986. Hlavní obsah koncertu jsou písně z desek Greed a Holy Money. Spousta lidí opovrhuje hudbou z osmdesátých let, posměšně se o ní vyjadřuje jako o "ejtís soundu", tak toto je taky zvuk "ejtís", ale trochu jiný.

Tenhle koncert je vlastně takový šamanský obřad v opuštěné vybombardované tovární hale. Hudebníci tlučou na traverzy, plechy a kolejnice. Hlavní zaříkávač Michael Gira proklíná peníze a srovnává je s křesťanstvím a Ježíšem. Na obalu desky je motto "play at maximum volume" - tohle není hudba pro legraci. Tomu všemu napomáhá ještě hodně pochmurná atmosféra. Písničky jsou plné totálních melodií - když chcete nějakou slyšet, tak si ji můžete vymyslet. Ona už ta sestava: dvoje bicí, dvě basy, kytara a občas do toho zapíská Jarboe na nějakou píšťalu.

Pouštím si tuhle desku v poslední době dost často a čím více to poslouchám, tím více se mi to líbí. Hodnocení pět hvězd.

» ostatní recenze alba Swans - Public Castration Is A Good Idea
» popis a diskografie skupiny Swans


Swans - Love Will Tear Us Apart
2018-09-23

Swans / Love Will Tear Us Apart

5 stars

V roce 1987 vyšla skupině Swans deska s názvem Children Of God ve které vyjádřili svůj vztah ke křesťanství. Snad tady působil vliv Jarboe a skupina již bez bubeníka Theodora Parsonse vydala maxi singl s názvem Love Will Tear Us Apart s titulní písní od britské legendy gotického rocku Joy Division. Tento singl určil další pokračování tvorby skupiny Swans.

Na desce se mimo dvou verzí titulní skladby, která tu zazní v elektrické i akustické podobě, nacházejí ještě dvě skladby z alba Children Of God, a to Trust Me a Our Love Lies v poloakustickém provedení. Nikdo tehdy nečekal, že toto provede skupina, která byla známá díky svým hodně hlučným koncertům, na kterých hrála své zvláštní písně připomínající doprovod k šamanským obřadům v ocelových chrámech. Křehkou podobu svých písní ukázal Michael Gira a Jarboe na bočním projektu s názvem Skin, který přinesl písně, které by mohla vydat společnost 4AD.

Mám tuhle krátkou desku hodně rád, už kvůli tomu, že tyto písně nevyšly na žádné další desce a deska je velkou raritou a nedá se koupit. Hodnocení pět hvězd.

» ostatní recenze alba Swans - Love Will Tear Us Apart
» popis a diskografie skupiny Swans


Allman Brothers Band, The - The Allman Brothers Band At Fillmore East
2018-09-19

Allman Brothers Band, The / The Allman Brothers Band At Fillmore East

5 stars

Allman Brothers Band byli a jsou jedinou skupinou hrající tak zvaný jižanský rock, kterou poslouchám již nejméně čtyřicet pět let. Jako první jsem slyšel a měl nahranou právě tuhle desku, zkoušel jsem i jiné skupiny hrající jižanský rock, ale všechny tam mají na můj vkus příliš country, to je nešvar všech amerických skupin, esenci country postrádají americké kapely typu Swans a Sonic Youth, a možná ani tohle nebude pravda. První fáze Allman Brothers Band by se dala charakterizovat jako čistý blues rock, po smrti Duana Allmana se začala ta esence country zvětšovat a pak už to nebylo to co se mi na téhle skupině líbilo.

Koncertů skupiny v newyorkském sále s názvem Fillmore East proběhlo tehdy v červnu roku 1971 více. Z těchto koncertů byla sestříhaná tahle deska, Po smrti Duana Allmana vyšla část koncertů zvláště Mountain Jam na desce Eat The Peach. První desku a možná i úvod koncertu tvoří převážně převzaté bluesové standardy hrané jejich stylem s výbornou kytarou Duana Allmana a dvojicí bicích. Na druhé desce zazní jako zástupce druhé studiové desky Idlewild South skladba In Memory Of Elizabeth Reed, trochu natažená, ale to není na škodu. Tuhle skladbu miluji, jedná se o instrumentálku na rozdíl od ostatních zpívaných. Desku ukončuje slavná píseň z prvního studiového alba, na dvacet tři minut natažený Whipping Post, který hrával i Frank Zappa.

Neznám lepší koncert, snad mimo živáků Franka Zappy, hodnocení, tahle deska by si zasloužila mnohem více hvězd, než pět.

» ostatní recenze alba Allman Brothers Band, The - The Allman Brothers Band At Fillmore East
» popis a diskografie skupiny Allman Brothers Band, The


Allman Brothers Band, The - Beginnings
2018-09-15

Allman Brothers Band, The / Beginnings

5 stars

Kombinaci rocku, blues a country hrály skupiny z jihu USA, a proto se tomuto stylu začalo říkat jižanský rock (southern rock). Jednou z prvních skupin, která tento styl hrála, byla skupina založená v roce 1969 bratry Duannem a Gregem Allmanovými v Georgii. Skupinu Allman Brothers Band jsem poznal v roce 1973 prostřednictvím živého alba At The Fillmore East z roku 1971 - to už byli hlavní skladatel a kytarista Duan Allman i basista Berry Oakley po smrti, oba se zabili tragicky na motocyklu.

Na hudbě produkované skupinou mi zpočátku vadila ta příměs country, ale časem jsem si zvykl a jejich počáteční desky jsem si oblíbil. Na zmíněné desce se živým záznamem koncertů v hale Fillmore East jsou všechny jejich největší hity. Ta vystoupení musela být něco úžasného, dokonce zaujala Franka Zappu, který určitě navštívil jejich koncert a od té dobý hrával na svých koncertech jejich píseň Whipping Post.

Album Beginnings vyšlo v roce 1973 a obsahuje první dvě studiová alba skupiny - eponymně pojmenované debutové album a Idlewild South. Když posloucháte tuhle kompilaci, tak zjistíte, že Duanne Allman byl jako skladatel a kytarista nenahraditelný. Pro nic za nic by si jej nevybral Eric Clapton, aby s ním nahrál nesmrtelné album Layla and Other Assorted Love Songs pod hlavičkou Derek and The Dominos. První desky obsahují hity, které byly obsaženy rovněž na albu At Fillmore East: skladby Whipping Post, Black Hearted Woman, In Memory Of Elizabeth Reed a mohl bych vyjmenovat klidně všechny - jsou to základní pilíře stylu zvaného southern rock. Na první album umístila kapela cover Trouble No More od Muddy Waterse a na druhé (I'm Your) Hoochie Coochie Man od Willie Dixona, od kterého si rád půjčoval Jimmy Page. O hudbě na prvních deskách Allman Brothers Band nemá cenu psát ani číst, ty se musí poslouchat.

Koupil jsem si tuhle kompilaci, abych si později koupil jednotlivá alba. Ostatní skupiny, které hrají southern rock, neposlouchám, protože jejich hudba vychází z prvních desek této skupiny. I když debutové album je mírně lepší a druhé trochu slabší, tak jako celek si zaslouží deset hvězd, tady to dát nemůžu, tak dávám zdejší maximum.

» ostatní recenze alba Allman Brothers Band, The - Beginnings
» popis a diskografie skupiny Allman Brothers Band, The


Soundgarden - Screaming Life (EP)
2018-09-11

Soundgarden / Screaming Life (EP)

4 stars

Od Soundgarden jsem si pořídil jejich diskografii na CD i na vinylech - tahle kapela mě brala od okamžiku, kdy jsem je slyšel poprvé. Oni byli vedle Mudhoney ti, kteří to celé v Seattlu odstartovali, vedle Mudhoney měli také největší podíl na vydání sampleru Sub Pop 200. jejich píseň na sampleru s názvem Sub Pop Rock City je oslavou města Seattle.

EP Screaming Life vyšlo ještě před vydáním sampleru a obsahuje to, co skupina tehdy v roce 1987 hrála. Tehdy se tomu neříkalo grunge, ale hardcore punk a Soundgarden hráli dokonale - výborná kytara Kima Thayila, perfektní rytmika a už tehdy skvělý hlas Chrise Cornella s typickým vibratem. Už úvodní Hunted Down je pořádná pecka, mně se líbí následující nejdelší píseň s názvem Entering. Každou další písní dokazují, jak se má hrát tvrdá muzika. Vrchol v podobě alb Badmotorfinger a Superunknown mají ještě před sebou, ale tohle CD se mi hodně líbí.

Tohle je bigbít jak se patří a za tohle CD (já mám na něm obě první EP Screaming Life a Fopp) si zaslouží čtyři hvězdy.

» ostatní recenze alba Soundgarden - Screaming Life (EP)
» popis a diskografie skupiny Soundgarden


Soundgarden - Badmotorfinger
2018-08-31

Soundgarden / Badmotorfinger

5 stars

Soundgarden byli jednou ze skupin, které jsem poznal díky sampleru Sub Pop 200, a byli ze všech tamějších kapel asi nejmetalovější. Po revoluci jim asi Globus vydal tohle album s redukovaným bookletem za dvě sta padesát korun, ostatní zahraniční desky stály kolem pěti stovek. Koupil jsem si tohle CD, abych jej za půl roku nahradil americkým originálem od A&M Records.

Název desky Badmotorfinger vznikl složením názvů dvou oblíbených kapel hudebníků (Badfinger a Motorhead). Tehdy mě zaujala zmínka o kapele v magazínu Uni Jazz, kde Chris Cornell prohlásil, že některé písničky od Beatles jsou tvrdší než nejtvrdší metal. Tenhle názor se mi hodně líbil a to, že vlastním album od Soundgarden jsem si hodně vážil. Při nahrávání téhle desky už chyběl původní baskytarista japonského původu Hiro Yamamoto, kterého nahradil Ben Shephard.

Když si tohle album pustíte, tak je to jako byste si pouštěli nové modernější album Black Sabbath, na mě to tak působí. Už úvodní Rusty Cage je pěkný nářez, výborná je skladba Jesus Christ Pose, kde se vypořádávají se vztahem ke křesťanství. Pro mě jsou výborné ještě skladby Outshined, Slaves & Bulldozers a Holy Water, v podstatě celá deska je skvělá, není tu pouze hit typu Black Hole Sun, který byl přítomen na následující desce. Co se týká hudby: výborná rytmika, nápaditý kytarista Kim Thayil a vynikající zpěvák Chris Cornell. V některých skladbách jsou noisové plochy, které ukazují na vliv další legendy Sonic Youth.

Soundgarden patří ke skupinám, jejichž desky jsem si pořídil všechny i na vinylu. Tahle deska patří k mým nejoblíbenějším a proto je hodnocení jednoduché - pět hvězd.

» ostatní recenze alba Soundgarden - Badmotorfinger
» popis a diskografie skupiny Soundgarden


Alice in Chains - Alice in Chains
2018-08-31

Alice in Chains / Alice in Chains

5 stars

Desky Alice In Chains jsem si od koupě desky Dirt kupoval automaticky, nejinak tomu bylo s tímto albem. Mrzí mě, že jsem si tehdy nekoupil vinyl, protože v současné době je jeho cena minimálně dvě sta dolarů. Jedná se vlastně o rozlučkové album, po něm vyšel pouze záznam MTV Unplugged a pak následovalo třináctileté ticho.

Jestli je Dirt pro mnoho posluchačů nejlepším albem této skupiny, pak tahle deska je podle mě nejtvrdší a je zde nejméně melodií, ale kdo hledá najde. Hned první tři písně Grind, Brush Away, Sludge Factory jsou řádně zatěžkané, po nich následuje poloakustická Heaven Beside You s fantastickým kytarovým sólem uprostřed. Tahle skladba se dočkala akustické podoby, stejně jako Sludge Factory, Frogs a závěrečná akustická Over Now. Over Now mám z téhle desky nejradši. Ještě tu je jedna skladba s názvem Shame In You, která by si zasluhovala akustické provedení. Layne Staley tady zpívá, jako by to byla jeho poslední nahrávka a taky byla - myslím si, že MTV Unplugged bylo nahráno dříve. Stejně jako všechny americké skupiny se Alice In Chains nezbavila esence country.

Vynikající deska, která je pro mě za maximum.

» ostatní recenze alba Alice in Chains - Alice in Chains
» popis a diskografie skupiny Alice in Chains


Alice in Chains - Rainier Fog
2018-08-30

Alice in Chains / Rainier Fog

4 stars

Po třináctileté odmlce jsem uvítal obnovení činnosti skupiny a začal jsem rozšiřovat sbírku. Po vydání desky The Devil Put Dinosaurs Here v roce 2013 jsem už nečekal, že by skupina ještě něco vydala - o to větší byla moje radost, když jsem si přečetl, že 24. srpna 2018 má vyjít další deska oblíbené skupiny. Koupil jsem si oba možné nosiče a tuhle desku nyní točím hodně často.

Deska Rainer Fog je klasické album obnovených Alice In Chains bez zpěvu zesnulého Layna Staleyho. Úvodní píseň The One You Know je velká porce těžkého rocku stejně jako následující titulní píseň. V písni Drone hraje na akustickou kytaru Chris DeGarmo, který hrával a možná ještě hraje v glam rockových Queensryche. Je zajímavé, že všechny písně Alice In Chains na této desce včetně nejtvrdší úvodní písně by snesly akustickou úpravu. V úvodní skladbě si pro hutný zvuk bicích vždy vzpomenu na své oblíbené Swans.

Poslouchatelné album, které se mi jen tak neoposlouchá. Hodnocení za čtyři hvězdy - Dirt nebo Jar Of Flies se mi líbí více.

» ostatní recenze alba Alice in Chains - Rainier Fog
» popis a diskografie skupiny Alice in Chains


Swans - The Burning World
2018-08-24

Swans / The Burning World

3 stars

Skupina Swans se po vydání Children Of God rozešla, zůstali pouze manželé Michael Gira a Jarboe. Pod hlavičkou Swans vydali písničku Joy Division Love Will Tear Us Apart (Láska nás rozdělí) na singlu a za vzájemné pomoci vytvořili pod hlavičkou Skin desky Blood, Woman, Roses (Jarboe) a Shame, Humility, Revenge (Michael Gira). Ty tam jsou zvukové stěny, jedná se o desky, které by mohla vydat společnost 4AD nebo Nick Cave.

Desku Burning World nahráli manželé doplnění o kytaristu Normana Westberga a spoustu hostů v čele s výborným kytaristou a houslistou Fredem Frithem, hráčem na sitar a housle Lavi Shankarem, který by měl být synem slavného Ravi Shankara. Písničky na této desce jsou opět v duchu písniček takových This Mortal Coil, ale obsah textů bude asi temnější. Miluji zpěv Michaela Giry i Jarboe. Střihli si tu cover písničky Blind Faith Can't Find My Way Home, v originále zpívá tuhle píseň Steve Winwood, tady se toho zhostila Jarboe. Jarboe zpívá na desce pouze dvě písničky, mimo té coververze ještě I Remember Who You Are. Komu chyběly na raných deskách melodie, tak tady je jich požehnaně.

Mám radši jejich rané desky, ale tuhle si taky celkem rád pustím, najdou se posluchači, kteří považují tuhle desku za jejich nejlepší, ale mezi ně se já nepočítám.

» ostatní recenze alba Swans - The Burning World
» popis a diskografie skupiny Swans


Alice in Chains - MTV Unplugged
2018-08-24

Alice in Chains / MTV Unplugged

3 stars

Po vydání LP desky Alice In Chains s třínohým psem na obalu byla skupina zralá na ukončení činnosti. Layne Staley byl kvůli drogové závislosti naprosto nepoužitelný. Ještě v průběhu roku 1995 vydal se skupinou Mad Season výbornou desku Above. Skupina doplněná o kytaristu Scotta Olsona se rozhodla udělat album na způsob MTV Unplugged In New York od Nirvany.

Na živé provedení zařadila skupina skladby, které už měly akustickou podobu na prvních vydáních. Jedná se o písničky z poloakustických desek Jar Of Flies (Nutshell, No Excuses) a Sap (Brother, Got Me Wrong. Z nejslavnějšího alba Dirt zařadila skupina největší hity (Rooster, Down In A Hole) a už na desce pomalé skladby (Would?, Angry Chair). Z poslední desky Alice In Chains zařadila skupina opět poloakustické Heaven Beside You a Over Now. Mě zajímalo, jak se vypořádají s těžkotonážními skladbami jako Sludge Factory a Frogs, dopadlo to z mého pohledu dobře. Pro mě nejzajímavější skladbu zařadila skupina na závěr nikdy nevydanou písničku Killer Is Me, líbí se mi z celé kolekce nejvíce.

Když bych to měl shrnout, tak Alice In Chains mám radši než Nirvanu, ale Unplugged od Nirvany se mi líbí více. Pro mě se v tomto případě jedná o průměrnou desku za tři hvězdy.

» ostatní recenze alba Alice in Chains - MTV Unplugged
» popis a diskografie skupiny Alice in Chains


Swans - Feel Good Now
2018-08-22

Swans / Feel Good Now

5 stars

Skupinu Swans založil na počátku osmdesátých let v New Yorku Michael Gira (ročník 1954), který je jediným stálým členem kapely. Polemizovalo se o jeho českém původu, ale zřejmě to nebude pravda, i když jeho vztah k Čechám je kladný a poměrně často zde vystupuje. Skupina se zařadila po bok skupin Sonic Youth, Foetus, UT nebo Lydia Lunch do neoficiálního sdružení s názvem „no wave“, které bylo protipólem „new wave“ vzniklé ve Velké Británii.

Debutové album Filth (Chlívárna) vyšlo v roce 1982 a nahrála ho skupina ve složení dvě basy, dvoje bicí a kytara, na kterou už tehdy hrál detroitský kytarista Norman Westberg. Hudba na této desce jsou písničky postavené na jednom tónu, písničky bez začátku a konce, hlavně hrané hodně hutně a hlasitě. V podobném duchu se nese i následující deska s názvem Cop a deska se živým záznamem z tohoto období s poetickým názvem Public Castration Is A Good Idea. Po vydání prvních dvou desek přišla k souboru zpěvačka a klávesistka Jarboe, která účinkuje už na následujících albech Greed a Holy Money. Na těchto deskách je probíráno prokletí peněz a majetku, které symbolizuje značka dolaru na obalech. Po těchto albech následovala deska s názvem Children Of God, kde se pro změnu vypořádává Michael Gira s náboženstvím, při následném turné provedla skupina dvě vystoupení v Praze a Brně, o kterých komunisté nic netušili. Ze záznamů z koncertů vzniklo toto album, na kterém by mělo být i něco z vystoupení v Brně, jak je uvedeno v bookletu.

Živá nahrávka z evropského turné v roce 1987 vyšla jako oficiální bootleg na 2LP a CD. Na live kompilaci se nacházejí hlavně písničky z aktuální desky Children Of God. Písničky hrané živě jsou mnohem hutnější než na studiové desce, jejich součástí je spousta industriálních zvuků a feedbacku. Nahrávka připomíná náboženský obřad, kde se střídají dva kazatelé Michael Gira a Jarboe, jako ďábel a anděl, stačí si vedle sebe postavit skoro brutální píseň Beautiful Child zpívanou Girou a křehkou Blackmail zpívanou Jarboe, podobně vyzní New Mind a Blood And Honey. Hudba má razanci parního kladiva a nepřipraveného posluchače doslova přibije k podlaze. Vím, o čem mluvím, byl jsem na jejich koncertě a někteří návštěvníci měli špunty do uší. Hudba to není melodická, ale já zastávám názor, že mnoho melodií i mnoho not hudbě škodí. Písničky se mi v živém provedení líbí více než na studiové verzi.

Co se týká hodnocení tak pět hvězd.

» ostatní recenze alba Swans - Feel Good Now
» popis a diskografie skupiny Swans


Alice in Chains - Jar of Flies (EP)
2018-08-20

Alice in Chains / Jar of Flies (EP)

5 stars

Na podzim roku 1988 vyšel box tří vinylů s názvem Sub Pop 200 na kterém byly nahrávky začínajících kapel z města Seattlu na severozápadě USA. Na deskách byly písničky kapel jako Nirvana, Mudhoney, Soundgarden, Screeming Trees, Tad a další. Hudba těchto kapel mě hodně zaujala a nahrál jsem si tehdy jedinou dostupnou desku a tou byl debut Mudhoney, postupně jsem si nahrával, jak tyhle kapely vydávaly desky, další byl debut Soundgarden a potom následovala Nirvana s Bleach. Vstoupila do toho revoluce a v obchodě se objevila deska, to už jsem si kupoval CD, skupiny s nádherným názvem Alice In Chains. Deska se jmenovala Dirt a byla fantastická, ihned jsem objednal Facelift. Když se v obchodě objevilo CD s názvem Jar Of Flies, tak jsem neváhal, protože jsem šel na jistotu.

Deska Jar Of Flies se od předchozích liší délkou pouhých třiceti minut a formou. Před nahráváním alba odešel baskytarista Michael Starr, kterého nahradil Mike Inez. Mike Inez hrál před tím na albu No More Tears Ozzyho Osbourna. Ve všech písničkách hraje prim akustická kytara vynikajícího Jerryho Cantrella. Hned úvodní Rotten Apple je vynikající, I Stay Away má hodně tvrdou střední část. Další vynikající skladbu No Excuse zpívá Jerry Cantrell, tuhle skladbu mám z celé desky asi nejradši. Co skladba to perla. Od počátku mám rád zpěv Layna Staleyho a kytaru Jerryho Cantrella. CD je to sice krátké, ale proč si jej nepustit dvakrát za sebou.

Tuhle desku skupina podle mě nepřekonala a nejen proto ji dávám pět hvězd.

» ostatní recenze alba Alice in Chains - Jar of Flies (EP)
» popis a diskografie skupiny Alice in Chains


Sonic Youth - Confusion Is Sex
2018-08-15

Sonic Youth / Confusion Is Sex

5 stars

V době vydání debutového alba s názvem Confusion Is Sex byla skupina Sonic Youth hlavní hvězdou směru, který si říkal „no wave“. Album jsem si nahrál krátce po vydání na kazetu a skupina se zařadila na špičku mého zájmu.

Album začíná písní (She's In A) Bad Mood a to brnkání mi připadá, jako kdyby brnkali na dráty natažené mezi židlemi. Těžký rytmus, polomluvený zpěv a do toho houkání zpětných vazeb. Dvojskladba, jejíž součástí je původně poměrně klidná skladba Stooges I Wanna Be Your Dog začíná předehrou Freezer Burn (Zmražený plamen). Jakmie dojde k rozmrazení, vybuchuje hodně divoká varianta skladby Stooges s řevem Kim Gordon.

Skladba Inhuman mě tehdy šokovala, bylo to přesně takové, jak jsem si tehdy představoval, že by měla znít undergroundová kapela. Ke skladbě The World Looks Red napsal slova Michael Gira ze spřátelených Swans. Deska končí skladbou Lee Is Free - instrumentálkou, která je pokračováním toho, co dělal s Glennem Brancou a později vydal na albu From Here To Infinity. Hra obou kytaristů byla tehdy hodně revoluční a neobvyklá.

Tahle deska je pro mě za pět hvězdiček bez komentáře.

» ostatní recenze alba Sonic Youth - Confusion Is Sex
» popis a diskografie skupiny Sonic Youth


Sonic Youth - Bad Moon Rising
2018-08-14

Sonic Youth / Bad Moon Rising

5 stars

Skupinu Sonic Youth jsem si oblíbil po poslechu alba Confusion Is Sex, ale nadchla mě až tato deska už svým obalem (strašák ze symbolu Ameriky mrakodrapu s hlavou, která evokuje závěrečnou bonusovou skladbu). Stylu, který skupina hraje na prvních deskách se říkalo různě - no wave, noise a taky alternativní pop.

Na této desce vykrystalizovalo vše, čím se kapela prosadila později - dokonalá souhra dvou distorzovaných kytar, pevná rytmika a baskytara v rukou ženy. Hudba, kterou skupina na tomhle albu předvádí, se hodí do opuštěných továrních hal, kde se prohání ocelový vítr ve formě tun feedbacků. Vinylové vydání končí skladbou Death Valley 69, které připomíná zavraždění herečky Sharon Tate tlupou narkomanů kolem Charlese Mansona. Píseň zpívá mimo členů skupiny i královna newyorkského undergoundu Lydia Lunch. Už od prvního vydání alba na CD je na desce bonus ve formě tří písniček s názvy Satan Is Boring, Flower a Halloween. Nejvíce se mi líbí závěrečná křehká Halloween zpívaná Kim Gordon. První bonus je zajímavý názvem Satan je nudný, ta skladba ale rozhodně nudná není.

Sonic Youth byli inspirací pro mnoho kapel z oblasti grunge a ovlivnili spoustu převážně japonských noiseových kapel - například Merzbow. Vedoucí kapely Thurstone Moore hrál mimo jiné i na albu Monster skupiny R.E.M. Z tvorby kapely preferuji spíše začátek (alba Sister, Evol), i když třeba taková Rather Ripped nebo Dirty taky stojí za poslech. Tahle deska je pro mě za pět hvězdiček.

» ostatní recenze alba Sonic Youth - Bad Moon Rising
» popis a diskografie skupiny Sonic Youth


Plastic People Of The Universe, The - (+ Agon Orchestra) - Obešel já polí pět
2018-08-01

Plastic People Of The Universe, The / (+ Agon Orchestra) - Obešel já polí pět

5 stars

Písničky obsažené na tomto CD byly součástí koncertů v letech 1979 a 1980 a poprvé byly vydány na roku 1992 na albu Slavná Nemesis, který je součástí boxu Plastic People Of The Universe. V roce 2002 vyšlo remasterované album s názvem Jak bude po smrti jako součást dřevěného boxu s šestnácti CD. V roce 2010 vyšlo zpracování této desky s orchestrem Agon.

Titulní skladba je zhudebněná báseň Ladislava Klímy z počátku dvacátého století. Zpracování živého vystoupení Plastic People Of The Universe s orchestrem Agon je zarámované dvěma skladbami s názvem Dechovka I. a Dechovka II. Tyto skladby byly zařazeny možná i z důvodů obliby tohoto žánru Martinem Jirousem. Po dechovkovém úvodu následují skladby z desky Slavná Nemesis se vsuvkou s názvem Eterna (K Denici mluví Dryáda) - je to vlastně deklamace dvou různých textů podbarvená hudbou, deklamujícími jsou Eva Turnová a Vratislav Brabenec. Jako bonus je na CD živé vystoupení z roku 1980, tento koncert je velice syrový a surový, hra Vratislava Brabence na alt saxofon si nezadá se hrou Dona Van Vlieta na ten samý nástroj na albu Trout Mask Replica. CD vyšlo v roce 2009 na labelu Guerilla Records, ale nahrávka je z divadla Archa z roku 2003. Mrzí mě, že nám režim nedopřál více veřejných vystoupení této kapely v sedmdesátých letech. Pro mě všechny tři podoby těchto písní patří k tomu nejlepšímu, co v Čechách vyšlo - výborné texty s opravdu zajímavou a invenční hudbou.

Když to mám hodnotit, tak maximum.

» ostatní recenze alba Plastic People Of The Universe, The - (+ Agon Orchestra) - Obešel já polí pět
» popis a diskografie skupiny Plastic People Of The Universe, The


VARIOUS ARTISTS - Salute Zappa
2018-07-03

VARIOUS ARTISTS / Salute Zappa

4 stars

Tahle deska vyšla jako pocta Franku Zappovi od českých alternativních skupin k desátému výročí jeho úmrtí. Jedná se v některých případech o svérázné úpravy, například Willie The Pimp od Mad Little Machine. Zajímavá je verze Frankova největšího hitu Bobby Brown s českým textem, který je doslovným překladem originálu. Mě nejvíce zaujaly mimo jmenovaných úpravy písniček Yo´ Mama, Hungry Freaks, Daddy a What´s The Ugliest Part Of Your Body?. V posledně jmenované písni s českým textem se dozvíme, že nejošklivější částí těla není hlava či nohy, ale že je to mysl.

Mně se tahle deska líbí nejen výběrem písniček, ale i provedením. Není to deska za maximum, ale čtyři hvězdy jí dám.

» ostatní recenze alba VARIOUS ARTISTS - Salute Zappa
» popis a diskografie skupiny VARIOUS ARTISTS


White Stripes, The - Under Great White Northern Lights
2018-06-09

White Stripes, The / Under Great White Northern Lights

5 stars

Duo Jack & Meg White mě nadchlo již po poslechu desky White Blood Cell, kterou jsem si koupil po upozornění v časopise Rock & Pop. Zaujala mě jejich fascinace barvami červená, černá a bílá a nesouhlas s moderními technologiemi nahrávání desek. Svoje desky nahrávají striktně analogově, tak jako za starých časů. Při poslechu jejich desek prožívám stejné pocity jako při poslechu Jimi Hendrixe, nebo Led Zeppelin. Jack White neskrývá obdiv k těmto mistrům, a navíc ve svém vydavatelství Third Man Records vydává desky starých bluesmanů včetně výročního vydání legendární Trout Mask Replica od Captain Beefhearta.

Tohle album zachycuje sestřih koncertů ve Spojených státech a Kanadě a jsou na něm všechny hity, kterými se duo prezentovalo v předchozích letech. Vyzdvihl bych i perfektní zpracování hitu Dolly Parton Jolene. Na CD je zachycena i autentická atmosféra, kdy všichni zpívají s interprety, pískot křik, tak jak je tomu na rockových koncertech. Tohle nemá nic společného s koncerty filharmonie nebo i mých milovaných King Crimson, kde lidé sedí v nábožné úctě a po ukončení produkce zatleskají a vynutí si přídavek. Součástí krabičky je i film stejného obsahu s CD, rozdíl je ten, že vidíte hudebníky v akci. Obdivuji styl bubnování Meg White - ví, kdy do toho bouchnout. No a Jack White, to je kapitola sama pro sebe.

Tohle je pro mě jejich nejlepší deska, a proto je za maximum.

» ostatní recenze alba White Stripes, The - Under Great White Northern Lights
» popis a diskografie skupiny White Stripes, The


Picchio dal Pozzo - Picchio Dal Pozzo
2018-04-25

Picchio dal Pozzo / Picchio Dal Pozzo

5 stars

Italskou skupinu Picchio dal Pozzo jsem poznal nedávno, myslím, že když vyšlo debutové album, tak se k nám v té době nedostalo a skupina hrála hudbu, která nebyla až tak posluchačsky vděčná. Seznámil jsem se s nimi prostřednictvím prvních dvou nově vydaných desek na vinylu. Původní vydání dosahují vysokých cen, nedivím se, jedná se o kvalitní hudbu, která tehdy nevyšla ve velkém nákladu.

Podle mě skupina připomíná rozcinkanou a melodickou verzi britských Soft Machine a hodně se podobá skupinám jako National Health a Hatfield & The North. Jedná se převážně o instrumentální skladby s místy polo mluveným a sborovým vokálem, který působí spíše jako další nástroj. Co vás zaujme jsou výborné instrumentální výkony jednotlivých hráčů a po remasteru má deska dobrý zvuk. Tuším, že jsem někde četl, že skupina měla být zařazena do katalogu Recommended Records, neznám důvod, proč z toho sešlo. Místy jsou slyšet vlivy Franka Zappy hlavně v aranžmá dechů, Frank Zappa byl velkou inspirací pro skupiny v tomto sdružení. Mně osobně se líbí skladby Merta, Seppia a Napier, ale ani zbytek není vata.

Tahle deska je skutečně výborná a určitě si zaslouží větší pozornost, než jaké se jí dostává. Já této desce dávám maximální počet hvězdiček.

» ostatní recenze alba Picchio dal Pozzo - Picchio Dal Pozzo
» popis a diskografie skupiny Picchio dal Pozzo


Jethro Tull - Living in the Past
2018-04-23

Jethro Tull / Living in the Past

5 stars

Skupina Jethro Tull vydala v roce 1968 (tehdy ještě s kytaristou Mickem Abrahamsem) album This Was se silným bluesovým vlivem. Tehdy v nich hudební veřejnost viděla nové Cream. Už na této desce se však objevily názvuky specifických písniček s folkovým podkladem - autorem skladby Song For Jeffrey byl tehdy dvacetiletý Ian Anderson. Skupina vystupovala v kostýmech žebráků a bezdomovců a Ian Anderson hrál na flétnu a zpíval na jedné noze. Stav dvou kohoutů na jednom smetišti se vyřešil odchodem Micka Abrahamse, který si založil výbornou kapelu Blodwyn Pig.

Jethro Tull posléze vydali výborné album Stand Up s unikátním obalem i obsahem. Takhle nějak začala hvězdná dráha Jethro Tull, nyní již pod taktovkou Iana Andersona. Skupina vydala tři vynikající desky s názvy Stand Up, Benefit a Aqualung, po nich následovala taková rekapitulace v podobě desky Living In The Past.

Deska Living In The Past vyšla jako dvojalbum v obalu, který napodoboval knihu v kožených deskách, uvnitř je skutečná kniha s mnoha fotkami i z koncertů. Vinyly byly vloženy do speciálních kapes. Docela mě mrzí, že nové vydání vypadá úplně jinak - napodobenina kůže s prolisy je nahrazena plochým tiskem a vnitřek alba obsahuje sice knížku, která ale není vlepena. Co se týká obsahu, tak ten se změnil k lepšímu - remaster Stevena Wilsona je dokonalý.

Na tuto desku zařadil Ian Anderson reprezentativní ukázky písniček ze všech čtyř dosud vydaných desek. Z debutového alba je tu Song For Jeffrey, z alba Stand Up nechybí Bouree, Benefit zastupuje Inside a z Aqualungu je na kolekci zařazen jejich největší hit Locomotive Breath. Zbytek tvoří nevydané písničky a singly, našlo se místo i pro dvě živé ukázky z raných koncertů v podobě skladby z debutového alba Dharma For One a předtím nevydané By Kind Permission Of.

Já neberu album Living In The Past jako kompilaci, ale jako regulérní album, které mám hodně rád a když si chci pustit Jethro Tull, tak si pouštím tuhle desku. Pro mě tahle deska představuje to nejlepší co skupina vytvořila a proto má pro mě hodnotu pěti hvězdiček.

» ostatní recenze alba Jethro Tull - Living in the Past
» popis a diskografie skupiny Jethro Tull


Mayall, John - Blues Breakers With Eric Clapton
2018-04-16

Mayall, John / Blues Breakers With Eric Clapton

5 stars

Ve všech časopisech koncem šedesátých let (Melodie, Aktuality Melodie a Pop Music Expres) bylo možné najít informace o koncertech, deskách a rozhovory s hudebníkem Johnem Mayallem. Zaujal mě kozí bradkou, vyžilým vzhledem a hlavně dlouhými blond vlasy. Toužil jsem po tom slyšet jeho nějakou desku, což se mi povedlo albem Blues From Laurel Canyon, která je mimochodem fantastická.

V rozhovorech se chlubil, že jeho kapelou prošlo mnoho hudebníků, kteří se poté proslavili jinde: Eric Clapton z Cream, Peter Green, John McVie a Mick Fleetwood z Fleetwood Mac, v Bluesbreakers hrál i Jon Hiseman a Dick Heckstall-Smith - základ Colossea. John Mayall tehdy plnil roli jakéhosi talent scouta (na druhém břehu Atlantiku měl tu roli Frank Zappa). Pro spolupráci na svém albu si tehdy vybral dvacetiletého Erica Claptona, který působil v Yardbirds a na koncertech se dle dobového tisku chlubil až dvacetiminutovými breaky.

Deska, která ze spolupráce Johna Mayalla a Erica Claptona vznikla, je základ bílého blues a nesnese srovnání s ničím. Na desce se mimo bluesových standardů nachází i několik blues, které složil John Mayall, a blues Double Crossing Time složil John Mayall spolu s Erikem Claptonem. Už úvodní Dixonovo blues All Your Love je parádní jízda. Blues Another Man je pouze John Mayall a foukací harmonika, do skladby Ray Charlese What'D I Say se vešlo i bubenické sólo. Na desce zazní i známý Parchman Farm, který zařadili na svou desku i američtí Cactus. Hodně se mi líbí Steppin Out s parádní Claptonovou kytarou. S odstupem se psalo v tisku, že Eric Clapton už nedokázal nikdy tak citlivě zahrát, jako na této Mayalově desce.

Desky, které John Mayall nahrál na konci šedesátých let, patří k tomu nejlepšímu, co v té době vzniklo, a tahle deska je skutečný klenot, který nestárne. Hodnocení jasně maximální.

» ostatní recenze alba Mayall, John - Blues Breakers With Eric Clapton
» popis a diskografie skupiny Mayall, John


Captain Beefheart & His Magic Band - Bluejeans & Moonbeams
2018-04-16

Captain Beefheart & His Magic Band / Bluejeans & Moonbeams

2 stars

Po vydání alba Uconditionally Guaranteed opustila Dona Van Vlieta původní sestava Magic Bandu, aby si založila skupinu Mallard. Don Van Vliet se pustil pod producentským vedením Andy Di Martina do nahrávání nové desky, která vyšla pod názvem Bluejeans & Moonbeams, s úplně jinými muzikanty. Po vydání téhle desky se Don Van Vliet tradičně pohádal s producentem Di Martinem a po setkání s Frankem Zappou vyrazil s jeho Mothers na turné, ze kterého vzniklo album Bongo Fury.

Dvojici těchto desek mám ve sbírce, ale takřka je neposlouchám. Pořádně jsem si je poslechl až nyní pro účely napsání hodnocení. Úvodní skladba Party Of Special Things To Do mě docela překvapila, připomíná totiž písničky na albech Spotlight Kid a Clear Spot. Následující píseň s názvem Same Old Blues složil J. J. Cale a Don Van Vliet ji zpívá svým originálním hlasem v duchu interpretů z mississippské delty. Další písničky jsou takové, že je mohl složit kdokoliv jiný. Jediná skladba se vymyká, a to Futher Than We've Gone. Jedná se o píseň v duchu blues nádherně zazpívanou Donem Van Vlietem. Všechno na této desce je dokonalé, zpěv, instrumentální doprovod, ale mně chybí takové to překvapení, když následuje něco, co nečekáte.

Téhle desce nemůžu dát více, jak dvě hvězdy.

» ostatní recenze alba Captain Beefheart & His Magic Band - Bluejeans & Moonbeams
» popis a diskografie skupiny Captain Beefheart & His Magic Band


Captain Beefheart & His Magic Band - Lick My Decals Off, Baby
2018-04-15

Captain Beefheart & His Magic Band / Lick My Decals Off, Baby

5 stars

Po vydání Trout Mask Replica začalo mezi spolužáky dohadování, co kde kdo komu ukradl a použil na svých deskách. Don Van Vliet to vyřešil po svém - oprostil se od producentského dohledu Franka Zappy a přijal bývalého člena Mothers Of Invention Arta Trippa jako druhého hráče na percussion a marimbu. Jelikož všichni členové Magic Bandu měli přezdívky podle toho na co hráli, dostal Art Tripp přezdívku Ed Marimba a na celé desce je marimba hodně slyšet.

Co se hudby na desce týká, je to volné pokračování Trout Mask Replica, podle mě mírně vyklidněné a uhlazenější. Na desce se nachází romantické melodické instrumentálky v podobě písní s názvy Peon a One Red Rose That I Mean. V instrumentálce s názvem Japan in a Dishpan hraje Don fantasticky na dechové nástroje včetně harmoniky. Mně se asi nejvíce líbí freak-outy (odvazy) typu Bellerin Plain, Lick My Decals Off, Baby a Doctor Dark. Výborné je hospodské blues s názvem I Love You, You Big Dummy. Největší odvaz je ovšem závěrečná skladba Flash Gordon's Ape s téměř šílenou hrou leadera na různé dechové nástroje (radši nepíši, o jaké se jedná, nejsem schopen to přesně identifikovat). Opět dokonalá souhra dvojice kytar a snad nejlepší zpěv leadera.

Jedná se o výborné album, které snese srovnání se svým předchůdcem a v některých aspektech ho možná i předčí. Co se týká hodnocení, tak pro mě pět hvězd - jak jsem se dočetl níže sám autor považuje tuhle desku za svou nejlepší, takže tak.

» ostatní recenze alba Captain Beefheart & His Magic Band - Lick My Decals Off, Baby
» popis a diskografie skupiny Captain Beefheart & His Magic Band


Captain Beefheart & His Magic Band - The Grow Fins Box Set
2018-04-14

Captain Beefheart & His Magic Band / The Grow Fins Box Set

4 stars

Box Captain Beefheart & His Magic Band, pojmenovaný podle blues z LP Spotlight Kid, vyšel v roce 1999 a obsahuje samé raritní záležitosti. Obsah je rozložen do pěti CD, nebo do tří dvoj LP. Pokusím se popsat CD verzi, kterou vlastním. Samozřejmě mám i vinylovou verzi.

První CD má podtitul Just Got Back From the City (1965-67) a obsahuje převážně demo nahrávky. Písně I´m Glad, Call On Me, Sure 'Nuff 'n Yes I Do, Yellow Brick Road a Plastic Factory později vyšly na albu Safe As Milk. CD neobsahuje jejich první singl s písní Diddy Wah Diddy.

Druhé CD s podtitulem Electricity obsahuje živé provedení některých písní z debutového alba (hlavně Electricity je ve dvou provedeních) a demo nahrávky, které byly použity na albu Strictly Personal. Zajímavá je verze písně Kandy Korn.

Třetí CD s podtitulem Trout Mask House Sessions obsahuje téměř všechny písničky z legendárního alba Trout Mask Replica v instrumentálním provedení bez nádherného hlasu leadera. To je skoro škoda, ale již na první poslech je jasné, že měli materiál perfektně nacvičený. Některé písničky (třeba Hair Pie, nebo Frownland) jsou ve více verzích. Mě zaujala instrumentální verze Ella Guru.

Na čtvrtém CD nalezneme mimo čtyř skladeb několik video sekvencí s písněmi z debutového alba, z Trout Mask Replica, Lick My Decals Off, Baby a ze Spotlight Kid.

Na pátém CD s podtitulem Captain Beefheart & His Magic Band Grow Fins jsou live nahrávky z období od roku 1969 do roku 1981, kdy Don Van Vliet ukončil hudební činnost. Celé CD uvede Frank Zappa, který v některých písničkách i hraje. Mě zaujala verze písně Bellerin Plain a písnička Black Snake Moan I zpívaná živě do radiotelefonu bez instrumentálního doprovodu. V písničkách z konce kariéry hraje Don Van Vliet dokonce i na mellotron a syntezátory způsobem, který zavedl při hře na dechové nástroje. Zjevně musel pořád něco objevovat.

Tenhle box je určen hlavně fanouškům Dona Van Vlieta - myslím, že pro toho, kdo jej má rád, je to dokonce povinnost vlastnit. Tohle se nedá hodnotit, protože verze písní, které vyšly na deskách jsou lepší, ale pro mě má tento box hodnotu čtyř hvězd.

» ostatní recenze alba Captain Beefheart & His Magic Band - The Grow Fins Box Set
» popis a diskografie skupiny Captain Beefheart & His Magic Band


Captain Beefheart & His Magic Band - Unconditionally Guaranteed
2018-04-12

Captain Beefheart & His Magic Band / Unconditionally Guaranteed

2 stars

Od začátku roku poslouchám s přestávkami všechny desky Dona Van Vlieta s vyjímkou Uconditionally Guaranteed a Bluejeans & Moonbeams. Každou z těchto desek jsem slyšel maximálně třikrát, nyní nemám odvahu si je pouštět. Odkaz na písničku This Is The Day mě navedl k tomu, abych si tohle album pustil. Sám autor kdysi o těchto deskách prohlásil „ta první je roztomilá, ta druhá je opravdový šmejd“ (Melodie 10/1977).

Když posloucháte Lick My Decals Off, Baby, a potom vložíte do přehrávače tohle album, máte dojem, že posloucháte úplně jiného interpreta. Tohle album je plné sladkobolných písniček, které mohl nahrát kdokoliv jiný, třeba Tom Jones. Možná chtěli zapůsobit náladou písní na holky, to věděl snad jen autor. Hrají zde všichni ti, kteří stvořili klenoty jako Trout Mask Replica, Lick My Decals Off, Baby a poslouchatelné Spotlight Kid a Clear Spot. Krátce po vydání těchto dvou desek rozpustil Beefheart skupinu a dal se dohromady se svým spolužákem ze střední a vyrazil s ním na turné, ze kterého vzešla deska Bongo Fury (která se mi líbí), nazpíval první verzi Torture Never Stops a začal pracovat na albu s názvem Bat Chain Puller. Já jsem si po čtyřiceti letech poslechl tohle album , abych mohl konstatovat, že to opět za moc nestojí. Ta písnička This Is The Day je výborná, ale nesnese srovnání třeba s takovou Dropout Boogie.

Když to mám hodnotit, tak za tu jednu skvělou skladbu dvě hvězdy.

» ostatní recenze alba Captain Beefheart & His Magic Band - Unconditionally Guaranteed
» popis a diskografie skupiny Captain Beefheart & His Magic Band


Velvet Underground, The - White Light/White Heat
2018-04-12

Velvet Underground, The / White Light/White Heat

5 stars

Velvet Underground, skupina představující newyorskou scénu v polovině šedesátých let, vydala debutové album se stylovým obalem od Andy Warhola ve stejném roce a na stejné značce, na které debutoval Frank Zappa se svými Mothers Of Invention z druhého konce USA. Na albu nazpívala několik písniček Christa Poffgen, známá pod přezdívkou Nico. Album se ale neprodávalo, a to vedlo k rozchodu s Andy Warholem. Další album vyšlo na značce Verve v roce 1968 a představuje podle mě hudbu, která z Velvet Underground udělala legendu.

Všechny skladby na albu jsou podřízeny kultu monotónnosti, tak jak to nazval ve svém článku v Melodii Petr Dorůžka. V tom článku píše, že jeden fanoušek nemohl v noci spát a slyšel vrčení ledničky. Ten zvuk mu připomínal hudbu jeho oblíbenců. Ve skupině bubnovala žena, podle mě to byla velká rarita na tehdejší dobu. Už v úvodní titulní skladbě je nasazen rytmus, který se takřka nemění ve všech skladbách. Skladbu Gift mám rád, John Cale přednáší nezúčastněně a do toho Lou Reed nemilosrdně vazbí. Skladba Here She Comes Now představuje lyrickou baladu. Pro mě je nejlepší a nejzajímavější závěrečná sedmnáctiminutová skladba Sister Ray, která přesvědčila spoustu následovníků, že tohle je ta správná cesta. Siouxsie & The Banshees tuhle skladbu zařadili pod názvem Lord´s Prayer na své album Join Hands. To, co se Velvet Underground povedlo na této desce, je základem toho, co vytvářejí a vytvářely noiseové kapely po celém světě. Jako příklad by se daly jmenovat američtí Sonic Youth a japonští Merzbow. Hudba Velvet Underground byla velkou inspirací i pro naše Plastic People Of The Universe.

Tohle je jedna z nejdůležitějších desek rockové historie a pro mě je za pět hvězd.

» ostatní recenze alba Velvet Underground, The - White Light/White Heat
» popis a diskografie skupiny Velvet Underground, The


Captain Beefheart & His Magic Band - Mirror Man
2018-04-11

Captain Beefheart & His Magic Band / Mirror Man

5 stars

CD verze desky Mirrorman, kterou vlastním, obsahuje původní LP se skladbami v mírně pozměněném pořadí a čtyři bonusy ve formě skladeb Trust Us, Safe As Milk a Gimme Dat Harp Boy v jiném provedení, než v jakém byly zveřejněny na albu Strictly Personal. Jediná Moody Liz nevyšla na žádné desce. Všechny skladby pocházejí z nekonečných sessions, které později vykrystalizovaly v klenot s názvem Trout Mask Replica.

Úvodní skladba Tarotplane je volná improvizace na bluesovém podkladu s již tradiční perfektní souhrou dvojice kytar a výborným Donovým zpěvem. V této skladbě použili klepání na hrudník jako určitou formu percussion. 25th Century Quaker je opět skladba na bluesovém podkladu, kde hraje Don na saxofon přesně v tom duchu, v jakém jej používal později na Trout Mask Replica, tedy "na nástroj se neučím, to bych potom nic neobjevil". Skladba Mirrorman dala název celému albu a její pokračování je na albu Strictly Personal. Kandy Korn je rovněž na albu Strictly Personal, ale tahle verze se mi líbí více. Na Beefheartovy poměry se jedná o melodickou skladbu se sborovým zpěvem Magic Bandu. První bonus je verze nádherně psychedelické skladby Trust Us, mrtvolné převalování je ukončeno nádherným breakem s výborným zpěvem leadera. Je docela škoda, že skladba Moody Liz není na nějakém řadovém albu.

Všeobecně mám k live nahrávkám nedůvěru, stejně to bylo v případě téhle desky, netušil jsem totiž, že se jedná o živé hraní ve studiu. Mirrorman patří k ozdobám mé sbírky, mám jej v CD provedení a minimálně tři vinylové verze včetně původní.

» ostatní recenze alba Captain Beefheart & His Magic Band - Mirror Man
» popis a diskografie skupiny Captain Beefheart & His Magic Band


Captain Beefheart & His Magic Band - Doc at the Radar Station
2018-04-06

Captain Beefheart & His Magic Band / Doc at the Radar Station

5 stars

Don Van Vliet alias Captain Beefheart patří již více jak čtyřicet pět let k mým velkým oblíbencům. Jeho písničky jsem si zamiloval hned po poslechu alba Safe As Milk, pak jsem jeho tvorbu sledoval průběžně, tak jak vydával desky.

Doc At Radar Station je jeho předposledním studiovým albem, které vydal na značce Virgin. Když album vyšlo, tak v souvislosti s vydáním alba vyšel poměrně obsáhlý článek v Melodii, nevím, kdo byl autorem, ale to jak ji chválil mě tehdy hodně nalákalo k tomu, abych si ji sehnal. Hned úvodní písnička Hot Head je volným pokračováním písní z Trout Mask Replica, melodií i rytmů je v této skladbě několik, a hlavně jsou naráz a jsou nesouzvučné, jako i hra dvojice kytar. V této a několika dalších hraje mistr na mellotron. Ashtray Heart je píseň v podobném duchu jako Hot Head, parádní kytary a zpěv. Píseň A Carrot Is As Close As A Rabbit Gets To A Diamond je roztomilá lyrická písnička na jeden řádek v akustickém provedení. Následuje pro mě největší pecka alba s názvem Run Paint Run Run, kterou zpívají sborem všichni členové Magic Bandu, tehdy tuším Zdeněk Kluka v Melodii v rubrice Jak já to slyším prohlásil „to je pěkná soda“. Celé album se odehrává v duchu odkazu alb Trout Mask Replica a Lick My Decals Off, Baby, hodně se mi líbí tvrdé skladby Brickbats a Best Batch Yet . Miniatury Telephone a Flavor Bud Living jsou milé, a po nich následuje geniální song Sheriff of Hong Kong, ve kterém hraje John French (Drumbo) na bicí. John French bubnoval na legendárním opusu Trout Mask Replica. Sheriff of Hong Kong byla skladba, která mě zaujala tehdy na první poslech a doposud mě neomrzela.

Co se týká hodnocení, tak pro mě jednoznačně maximum.

» ostatní recenze alba Captain Beefheart & His Magic Band - Doc at the Radar Station
» popis a diskografie skupiny Captain Beefheart & His Magic Band


Edgar Broughton Band - Wasa Wasa
2018-04-04

Edgar Broughton Band / Wasa Wasa

5 stars

Skupinu Edgar Broughton Band jsem poznal díky desce Sing Brother Sing na počátku sedmdesátých let. Deska mě tehdy úplně očarovala, skupina tu zněla podobně jako americký Magic Band. Ještě větší zaujetí pro Edgara Broughtona způsobilo album Wasa Wasa, které bylo přesně podle mých tehdejších představ - syrová kytara a skvělý zpěv leadera.

Desku odstartuje skladba Death Of An Electric Citizen, která jako by se nevešla na první alba Captain Beefhearta. Skladba American Boy Soldier je v duchu amerických skladeb s nádechem country, ale už následující Why Can't Somebody Love Me? je opět hodně podobná skladbám Captain Beefhearta, ale tady se nejedná o klon - Edgara Broughtona Don Van Vliet pouze inspiroval k vytvoření kapely, která hraje evropskou verzi odvazového rocku v duchu Magic Bandu a Mothers Of Invention.

Vynikající album, které doporučuji všem těm, kteří oblibují Mothers Of Invention a Captain Beefhearta. Dlouho jsem tuhle desku neslyšel a k poslechu alb Wasa Wasa a Sing Brother Sing jsem se dostal díky zakoupení vinylových verzí a nyní si je náležitě užívám. Tahle deska rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co koncem šedesátých let nabízela britská rocková scéna.

» ostatní recenze alba Edgar Broughton Band - Wasa Wasa
» popis a diskografie skupiny Edgar Broughton Band


Moody Blues - Days of future passed
2018-04-03

Moody Blues / Days of future passed

3 stars

Moody Blues - skupina, která začínala písničkami ve stylu Beatles, tehdy byli jejich písničky uváděny i v našem rozhlase na stanici Československo třeba v pořadu Mikroforum. S normalizací sice tyto písničky z rozhlasu vymizely, ale na VKV stanici Vltava v programu Větrník bylo uvedeno jejich celé album To Our Children's Children's Children - název této desky tehdy překládali jako Dětem dětí našich dětí.

Tahle deska, když vyšla, tak byla revoluční použitím symfonického orchestru. Moody Blues byli tehdy jedni z prvních, kteří doplnili své písničky symfonickými plochami. Deska skutečně začíná, jako nějaký film z padesátých let. Symfonický orchestr přehraje melodie skladeb, které budou následovat. Deska Days Of Future Passed je zároveň jednou z prvních koncepčních desek. Z celé desky bych vyzdvihl skladby Lunch Break: Peak Hour, nádherně psychedelickou Evening: The Sun Set, Twilight Time a hlavně opus magnum Nights In White Satin, která je naprosto úžasná a nadčasová. Tohle je taky jediné album, které bych si od nich možná v budoucnu koupil, zatím mi stačí v kopii.

Hudba Moody Blues je skvělá pro všechny milovníky melodických písniček, mně na tomhle album vadí, to čím je revoluční, použitím symfonického orchestru, který hraje plytké filmové motivy ze čtyřicátých a padesátých let. Hodnocení je hodně těžké, ta deska je pro lidi, kteří poslouchají hlavně melodickou hudbu výborná, ale mně se taková hudba až tak nelíbí a volím kompromis 2,5. Zaokrouhlím na tři už kvůli Nights In White Satin.

» ostatní recenze alba Moody Blues - Days of future passed
» popis a diskografie skupiny Moody Blues


Hawkwind - Hawkwind
2018-03-23

Hawkwind / Hawkwind

4 stars

V roce 1972 kralovala hitparádám skladba Silver Machine, byl to na tehdejší poměry hodně tvrdý rock s prvky space rocku. Skupina Hawkwind upoutala tehdy mojí pozornost už jen tím, že jejich desky nebyly moc mezi fanoušky rozšířené. Skupina tehdy hrála svou verzi space rocku a její živá nahrávka Space Ritual je jednou z nejlepších živých nahrávek.

Debutové album je ovšem hodně odlišné od toho co následovalo, na téhle desce naleznete pouze jeden tvrdý kus s názvem Be Yourself, který ovšem stojí za to. Úvodní Hurry On Sundown je sympatická poloakustická písnička. Paranoia (part 1) a Paranoia (part 2) jsou zajímavé skladby s názvuky psychedelie, které se mi dost líbí svou tajuplnou atmosférou. Pěkná je i závěrečná Mirror Of Illusion. Na CD verzi je několik bonusů, a k nejzajímavějším patří Cymbaline z alba More skupiny Pink Floyd.

Určitě to není nejlepší deska Hawkwind, mně se líbí, ale plný počet jí nedám.

» ostatní recenze alba Hawkwind - Hawkwind
» popis a diskografie skupiny Hawkwind


Captain Beefheart & His Magic Band - Shiny Beast (Bat Chain Puller)
2018-03-20

Captain Beefheart & His Magic Band / Shiny Beast (Bat Chain Puller)

5 stars

Popis vzniku a trable s vydáním tohoto albu tu již byly popsány. Deska byla nahrána pod názvem Bat Chain Puller v roce 1976 a vydána na Virgin o dva roky později pod názvem Shiny Beast. Původní syrovou nahrávku s jiným pořadím skladeb a počtem vydala v roce 2012 Zappa Family v limitovaném nákladu na CD. Docela by mě zajímalo, co znamená slovo Puller.

Beefheart po vydání alb Trout Mask Replica vydal taková zvláštní alba, kterými možná chtěl dosáhnout komerčního úspěchu, tato alba nejsou špatná, ale není to ten umělec, který stvořil nesmrtelná díla s názvy Trout Mask Replica a Lick My Decals Off, Baby. Rozchod s Frankem Zappou po vydání alba Trout Mask Replica provázelo obviňování z použití nápadů z Trout Mask Replica na albech Mothers Of Invention, a na druhé straně pomluvy, že Don nedokáže udržet rytmus. Písničky na desce Shiny Beast vycházejí spíše z Beefheartovy ranné tvorby, než z desek vydaných v mezidobí. Úvodní skladba The Floppy Boot Stomp je podle mě povedené blues, a při poslechu skladby Tropical Hot Dog Night si představuji chůzi po promenádě se sklenkou mojita v ruce. Skladbu o muži jménem Harry Irene jsem si zamiloval hned po prvním poslechu, tahle skladba za doprovodu akordeonu a pískání autora mi připomíná francouzský šanson. Písnička Bat Chain Puller by mohla být klidně na albu Lick My Decals Off, Baby, představuje mojí nejoblíbenější skladbu z této desky. Candle Mambo je náladou hodně podobná písni Tropical Hot Dog Night, mám rád i ostatní písničky, které jsou vycizelované k maximální dokonalosti. Zapomněl jsem na úžasné blues s názvem Love Lies. Myslím si, že Beefheartova poloha z této desky byla velkou inspirací pro Toma Waitse. Pozoruhodné jsou i výkony jednotlivých muzikantů, naprosto dokonalá souhra obou kytaristů a hlavně obdivuji Bruce Fowlera při hře na různé dechové nástroje.

Beefheartova tvorba je pro mě celkově za maximum a nechci v ní rozlišovat, něco se mi líbí více, něco méně, ale celkově je to za plný počet.

» ostatní recenze alba Captain Beefheart & His Magic Band - Shiny Beast (Bat Chain Puller)
» popis a diskografie skupiny Captain Beefheart & His Magic Band


Captain Beefheart & His Magic Band - Trout Mask Replica
2018-03-17

Captain Beefheart & His Magic Band / Trout Mask Replica

5 stars

Desky Revolver, Freak Out, White Light, White Heat, The Piper At The Gates Of Dawn, Third, Faust byly avantgardou a určovaly další vývoj rockové hudby. K těmto deskám se určitě podle mě počítá i album Trout Mask Replica od Captain Beefhearta. Tahle deska vznikla za producentského dohledu Franka Zappy, takto spolužáka hlavního protagonisty, průběh nahrávání tohoto alba je dostatečně znám díky článkům v Melodii, bulletinu Jazz a hlavně z knihy Petra Dorůžky Šuplík plný Zappy. Slovům, že tohle album složil Beefheart u klavíru za osm hodin moc nevěřím, tu desku nahrávali skoro rok, ale možné je všechno. Nevím, jak se album prodávalo, protože Beefhearta jsem poznal díky totalitě až v roce 1972 a to prostřednictvím trochu komerčnějšího alba s názvem Spotlight Kid, které jsem si tehdy hodně oblíbil.

Z historie nahrávání se mi líbí pasáž, kdy Frank Zappa donesl do studia několik sad zvonečků, na dotaz, co s tím budeme dělat, tak Beefheart řekl, přehlušíme je. Po vydání alba byl Frank Zappa tou deskou tak nadšen, že povzbuzoval hráče svých Mothers Of Invention slovy „podívejte se co ten chlapík dokázal, udělejte to taky“. Pro nahrávání alba složil Beefheart svůj Magic Band podle jeho slov z pouštních hudebníků a na albu sám mimo zpěvu hraje na saxofon a klarinet, na tyto nástroje necvičí, protože by kvůli tomu při hře nic neobjevil, tohle je na celém albu znát, vynikající jsou jeho free jazzová sóla právě na tyto dechové nástroje.

Úvodní skladbou je Frownland, temná skladba bluesového charakteru po ní následuje skladba The Dust Blows Forward 'N the Dust Blows Back v provedení a capella, kde Beefheart on line deklamuje text a vždy před pronesením dalšího verše udělá přepnutí mikrofonu, krásné lupance. Dachau Blues je skutečné blues s textem inspirovaným známým koncentračním táborem. Skladbu Ella Guru mám rád stejně jako Moonlight On Vermont, které jako by na tuhle desku nepatřilo, taky vzniklo při nahrávání předchozího alba Strictly Personal. Nebudu probírat všechny písničky, pro mě je hodně zajímavé blues China Pig, kde hostuje kytarista Doug Moon. Dali´s Car je instrumentálka, kde vynikne zajímavá hra kytaristů Magic Bandu, kteří hrají tak nesouzvučně, až je to nádherné a na tuhle skladbu se pokaždé těším. Líbí se mi skladby Pena, Fallin´Ditch a vynikající je další a capella deklamace Orange Claw Hammer. Pro mě, co skladba to perla a největší na závěr v podobě Veteran´s Day Poppy. Tohle album není na jeden poslech, při každém objevím něco, co jsem před tím neslyšel.

Pro mě je tohle album za maximum a patří k tomu nejlepšímu co v oblasti rocku vzniklo.

» ostatní recenze alba Captain Beefheart & His Magic Band - Trout Mask Replica
» popis a diskografie skupiny Captain Beefheart & His Magic Band


Captain Beefheart & His Magic Band - Strictly Personal
2018-03-14

Captain Beefheart & His Magic Band / Strictly Personal

5 stars

Strictly Personal je prvním ze série čtyř alb, kterými se Don Van Vliet nesmazatelně zapsal do rockové historie, zároveň je to jeho první album, na kterém jej podvedl jeho producent Bill Krasnow, který nahrávku upravil bez souhlasu mistra elektronickým fázováním. Nevím, co to v důsledku znamená, ale kapitán v rozhovorech uváděl, že to je důvod, proč je ta deska tak špatná. Po vydání Strictly Personal potkal svého bývalého spolužáka Franka Zappu, který mu nabídl produkci jeho následujícího alba a ujistil jej, že nebudou žádné potíže s elektronickým blbnutím.

Podle mě ta deska vůbec není špatná, jedná se o dřevní blues podané svérázným způsobem, jakého je schopen pouze Captain Beefheart. Skladba Ah Feel Like Ahcid je to správné blues z mississipské delty uvozené „a capella“ zpěvem autora. Další skladba Safe As Milk dala název debutovému albu, na které se jaksi nevešla a po této skladbě následuje poměrně dlouhé psychedelické blues s názvem Trust Us, ve kterém se vystřídá několik poloh jeho hlasového projevu včetně psychedelických zvuků. Tahle skladba patří k mým nejoblíbenějším na téhle desce. Následující skladba dala jméno další perle v diskografii Captain Beefhearta, která vyšla až v roce 1971 po deskách (perlách) s názvy Trout Mask Replica a Lick My Decals Off, Baby. Ve skladbě Beatle Bones 'N' Smokin' Stones (Beatlovské kosti a kouřící kameny) cituje velice svérázným způsobem slogan Strawberry Fields Forever, pro mě jedné z nejlepších skladeb Beatles. Závěr desky obstará skladba Kandy Korn, která se vyskytuje i na albu Mirrorman, verze na Mirrorman se mi líbí více. Tomuhle albu se podle mě nedá nic vytknout vynikající zpěv a dokonalá souhra dvojice kytar, jakou neuslyšíte na deskách jiných umělců. Tohle album a zvláště jeho následovník patří k tomu nejlepšímu co vzniklo v USA v oblasti rock blues. Strictly Personal se špatně shánělo za komunismu a nyní to není o moc lepší, jako jediné nevyšlo v reedici na vinylu a mám pocit, že není na trhu ani jeho CD verze.

Pro mě jsou všechny desky Captain Beefhearta za maximum, snad jen dvě desky z počátku sedmdesátých let vydané v Anglii, jsou trochu slabší. Kdo se orientuje v diskografii, tak ví o kterých deskách je řeč.

» ostatní recenze alba Captain Beefheart & His Magic Band - Strictly Personal
» popis a diskografie skupiny Captain Beefheart & His Magic Band


All Them Witches - Dying Surfer Meets His Maker
2018-02-17

All Them Witches / Dying Surfer Meets His Maker

4 stars

Po zajímavých recenzích a poslechu desek All Them Witches jsem si pořídil všechny jejich studiové desky na vinylu a snažím se postupně vstřebat hudbu na těchto albech. Jak už bylo řečeno první album je hodně bluesové, druhé album je hardrockové, ve třetím albu se hojně používá akustická kytara, hned v úvodu první skladby s názvem Call Me Star. Poslední album jsem ještě neslyšel, ale věřím, že bude opět nadprůměrné.

Deska s názvem Dying Surfer Meets His Maker mě zatím zaujala nejvíce. Zřejmě to bude tou akustickou kytarou a tím ve mně evokuje zeppelinovskou trojku, kterou mám hodně rád. Tahle kapela a její desky na mě působí jako živá voda po šedi různých progů a neoprogů. Pro mě je to volné pokračování kapel jako Led Zeppelin, Jefferson Airplane a grunge kapel z počátku devadesátých let Nirvana, Pearl Jam a ve skladbě Dirt Preachers slyším postupy Sonic Youth, v některých skladbách by se daly najít vlivy i takových Meat Puppets, protože jako správná americká kapela mají All Them Witches ve svých skladbách esenci country, které se ještě žádná americká kapela nezbavila. Nádherné je blues This Is Where It Falls Apart a ani ostatní skladby nejsou blbosti. Pro mě je tahle kapela objevem poslední doby a na každé jejich další album se budu těšit, jejich desky nejsou jako přes kopírák. V současné době nemůže žádná kapela přijít s něčím novým, tak jak tomu bylo na konci šedesátých let, vždycky budou slyšet vlivy jejich předchůdců.

Určitě to není album za plný počet, ale čtyři hvězdy si rozhodně zaslouží.

» ostatní recenze alba All Them Witches - Dying Surfer Meets His Maker
» popis a diskografie skupiny All Them Witches


Soft Machine - Fifth
2017-11-17

Soft Machine / Fifth

4 stars

Skupina Soft Machine začínala v sestavě Mike Ratledge, Kevin Ayers, Robert Wyatt a Daevid Allen. K jejich začátkům patří vystupování v londýnském klubu UFO společně s tehdy začínajícími Pink Floyd, každá skupina hrála odlišnou hudbu a obě byly první vlnou psychedelických kapel ve Velké Británii. Při návratu z dovolené na Ibize nedostal Daevid Allen jako Australan pracovní povolení a zůstal ve Francii, kde založil mezinárodní skupinu Gong. Soft Machine nehledali náhradu a započali práci na prvním albu v triu, deska, která vyšla v roce 1968 se hodně odlišovala od produkce ostatních skupin té doby. Absence kytary, nástroje, bez kterého si mnozí nedovedli představit produkci rockové skupiny, zvláštní, plechový zvuk varhan Mike Ratledge, jaký neměla žádná tehdejší kapela a výborný chladný zpěv Roberta Wyatta. To byla tehdy první deska skupiny. K natáčení druhého alba už nenastoupil Kevin Ayers, kterého nahradi jejich bedňák Hugh Hopper, tahle deska ještě nabízí psychedelické písničky. Na následujícím albu Third hraje skupina doplněná o saxofonistu Eltona Deana a další hosty v čele s Nickem Evansem, který později hrál i na deskách King Crimson. Tohle album představuje pro mě to nejlepší, co tehdy hudební scéna nabízela. Co následovalo po albu Third byla silně jazzová záležitost.

Na albu Fifth hraje z původní sestavy pouze klávesista Mike Ratlege a album balancuje na hraně jazzrocku a free jazzu, obdivuji na něm hlavně výkon saxofonisty Eltona Deana a klávesisty Mike Ratlege. Jejich vstupy jsou téměř dokonalé, opět musím zmínit nezaměnitelný zvuk kláves Mike Ratledge, když začínali, tak neměl na drahé Hammondy, a tak si pořídil levnější klávesy, které doplnil různými krabičkami. V té době podobnou hudbu hrál snad jen Frank Zappa. Skupina hrála pro rockové posluchače velice náročnou nestravitelnou hudbu, ale pro jazzmany byli pouhý bigbít. Prvních pět desek kapely je pro mě jedním slovem famózní.

Soft Machine představují pro mě silně nedoceněnou skupinu, a jejich desky zvláště Third představují nadprůměrná alba té doby. Mně se nejvíce líbí album Third a tak tomuto albu dávám čtyři hvězdičky.

» ostatní recenze alba Soft Machine - Fifth
» popis a diskografie skupiny Soft Machine


Ten Years After - Ssssh
2017-11-14

Ten Years After / Ssssh

5 stars

Ve druhé polovině šedesátých let vznikala spousta zajímavých kapel, každá hrála trochu jinak a většinou byla okamžitě rozpoznatelná, ať podle hlasu zpěváka, tak podle rukopisu výrazného instrumentalisty. Ten Years After byli jednou z těch kapel rozpoznatelných po prvním tónu a rifu kytary Alvina Lee. Skupina hrála bluesově orientovaný rock a svým způsobem připomínala legendární Cream Erica Claptona. Alvin Lee tehdy držel primát nejrychlejšího kytaristy.

Na jedné taneční zábavě hrála kapela skladbu s výrazným stále se hypnoticky opakujícím rifem s názvem Love Like Man. Touhle skladbou mě kapela dostala, nahrál jsem si desku Cricklewood Green, ze které skladba pochází a ještě desky, které tomuto albu předcházely. Ten Years After byli výraznou postavou na poli rockové hudby a jejich desky se poslouchaly vedle desek skupin jako Led Zeppelin, Jimi Hendrix Expirience a zmiňovaných Cream. Z jejich desek mi nejvíce učarovala tahle s nic neříkajícícm názvem Ssssh. Na albu mimo bluesových standardů jako Good Morning Little Schoolgirl a I Woke Up This Morning jsou i skladby, které složili členové kapely. Tvrdý rock s bluesovým podtónem, špičkovou kytarou Alvina Lee, k tomu se nedá více napsat, to se musí poslouchat. Vzácně vyrovnaná kolekce, kde všechny skladby jsou svým způsobem pro mě hity.

Skupina i tohle album patří k mým oblíbeným z té doby a hodnocení je pět hvězd.

» ostatní recenze alba Ten Years After - Ssssh
» popis a diskografie skupiny Ten Years After


Magma - Merci
2017-11-04

Magma / Merci

3 stars

Christiana Vandera a jeho skupinu Magma obdivuji již čtyřicet pět let. Příběh planety Kobaia stvárněný na deskách Kobaia, 1001 Degrees Centigrade, Mekanïk Destruktïw Kommandöh a Köhntarkösz mě dodnes fascinuje. Desky zpívané umělým jazykem kobaištinou, která je směsí francouzštiny a starogermánštiny jsou plné tajemna a temnoty, sbory připomínají místy německé opery. Christian Vander vytvořil vlastní styl s názvem zeuhl, který se snaží napodobit stovky kapel po celém světě. Před několika lety jsem navštívil jejich koncert v pražské Akropoli a byl jsem nadšen. Desky skupiny Magma jsem do dnešní doby poslouchal do alba Udu Wudu, pustil jsem si ze zvědavosti jejich album Merci a jsem v šoku, mám pocit, že poslouchám jinou kapelu.

Kamarád mě varoval, že ty novější desky za moc nestojí, ale něco takového jsem nečekal. Je pravda, že tahle hudba se může někomu líbit, ale já to asi nikdy nebudu. Při úvodní skladbě mám pocit jako by hrála skupina Fleetwood Mac z alba Tango In The Night. Další skladby jsou jak velko-kapelový pop, který dělal Frank Sinatra, pouze tady není vůdčí hlas pouze dua a sbory na způsob sester Havelkových. Možná si v budoucnu album ještě pustím, ale ať se snažím, jak můžu, tak nenacházím k tomuto albu cestu.

Když to mám hodnotit tak slabé tři hvězdy, podotýkám někomu se to opravdu může líbit. Tahle hudba neruší, ale od milované skupiny Magma jsem něco podobného neslyšel.

» ostatní recenze alba Magma - Merci
» popis a diskografie skupiny Magma


Emerson, Lake & Palmer - Welcome Back My Friends To The Show That Never Ends (live)
2017-10-16

Emerson, Lake & Palmer / Welcome Back My Friends To The Show That Never Ends (live)

4 stars

Na společných koncertech The Nice a King Crimson se potkali Greg Lake a Keith Emerson, a tady padla nabídka spolupráce na dalším projektu Keitha Emersona, který zvažoval založení superskupiny složené z hvězd. Přibrali ještě Carla Palmera ze skupiny Crazy World Of Arthur Brown a Atomic Rooster a začali s přípravou debutového alba. Z debutového alba vás zaujme skladba Knife Edge s úryvkem z Janáčkovy Simfoniety a hlavně nádherná balada Lucky Man, po debutu následovalo album Tarkus, které pro mě představuje vrchol tvorby skupiny. Následující Trilogy mám rád, ale trochu lepší na úsovni Tarkusu je pro mě album Brain Salad Surgery s nádherným úvodem s názvem Jerusalem a rozsáhlou skladbou Karn Evil.

To nejlepší z prvních čtyřech alb zazní na live záznamu s nádherným názvem Welcome Back My Friend To The Show That Never End, tímto proslovem začíná po úvodní Hoedown z alba Trilogy vlastní koncert. Po Jerusalemu s alba Brain Salad Surgery následuje živé provedení Tarkusu s veršem ze skladby Epitaph, kterou Greg Lake hrál se svou mateřskou skupinou. Závěr prvního disku obstará balada Lucky Man.

Druhý disk začíná klavírní improvizací Keitha Emersona, při které možná použil nože, jako na koncertě se skupinou Nice v Praze. Následují Jeremy Bender z Tarkusu a The Sheriff z Trilogy, skladby téměř hardrockové. Závěr koncertu patří rozsáhlé symfonii Karn Evil z Brain Salad Surgery. Výkony všech účinkujících jsou fantastické, mně se vždycky líbil a líbí zpěv Grega Lakea a bubnování Carl Palmera.

Tohle 2CD, nebo 3LP patří k nejlepším živým záznamům, které jsem slyšel, ale plný počet jim nedám.

» ostatní recenze alba Emerson, Lake & Palmer - Welcome Back My Friends To The Show That Never Ends (live)
» popis a diskografie skupiny Emerson, Lake & Palmer


Magma - (Jannick Top) Infernal Machina
2017-10-02

Magma / (Jannick Top) Infernal Machina

4 stars

O vydání téhle desky jsem se dozvěděl poměrně dost dlouho po jejím vydání, v současné době se už nedá koupit. Desku na námět Jannicka Topa nahrála v podstatě původní sestava francouzské skupiny Magma, takže zde učinkují mimo Jannicka Topa také leader Magmy Christian Vander, jeho žena Stella Vander a Klaus Blasquiz.

Celá deska je rozdělena do dvanácti jednoduše nazvaných částí Part I. až Part XI., celá deska vrcholí skladbou Resolutio. Deska je magmovitější než současná Magma, skladby jsou pouze tvrdší a nechybí sborový zpěv typický pro Magmu. Jedná se o ucelený příběh s parádními instrumentálními výkony.

Magma zde nemá mnoho příznivců, ale přesto i těm, kteří normálně Magmu neposlouchají tohle album doporučuji. Co se týká hodnocení tak za čtyři hvězdy, alba Mekanik Destruktiw a Köhntarkösz se mi líbí více.

» ostatní recenze alba Magma - (Jannick Top) Infernal Machina
» popis a diskografie skupiny Magma


Univers Zero - Phosphorescent Dream
2017-09-28

Univers Zero / Phosphorescent Dream

5 stars

Skupinu Univers Zero jsem poznal díky článku v bulletinu Jazz a po poslechu prvních alb jsem si ji zamiloval. Hlavním leaderem byl od počátku vynikající bubeník Daniel Denis, zpočátku ještě s kytaristou Rogerem Trigauxem, který hraje na prvních dvou deskách, po vydání těchto alb ale odešel, aby si založil svou vlastní skupinu Present. Nebyl to rozchod pro neshody mezi nimi, ale Roger se chtěl na deskách Present více realizovat. Daniel Denis od té doby v jeho kapele hostuje stejně, jako Roger Trigaux hraje na deskách Univers Zero.

Žádná s desek Univers Zero není stejná jako předešlé, jen klesá míra temnosti a strašidelnosti. První dvě desky a zvláště Heresie je ztělesněním hrůzy. Jinak neznám dokonalejší spojení jazzu, rocku a moderní vážné hudby. Myslím, že takto se to nepovedlo ani Robertu Frippovi a jeho King Crimson na Lizardu. Desku Phosphorescent Dream jsem si nakonec objednal kvůli kompletaci z USA a zaplatil jsem dokonce DPH a clo, protože jsem tu desku prostě musel mít.

A jaké to album je? Fantastické, protože pokud všechna alba Univers Zero (jak jsem si tady v reakcích přečetl) jsou vynikající nebo ještě lepší, pro tohle album platí to "ještě lepší". Mně se více líbí ty první desky, tohle album není tak plné temnoty a hrůzy, ale je plné mistrovského hraní a s každým dalším poslechem roste. Vynikající, doporučuji a hodnocení za plný počet.

» ostatní recenze alba Univers Zero - Phosphorescent Dream
» popis a diskografie skupiny Univers Zero


Myrrors, The - Hasta La Victoria
2017-08-21

Myrrors, The / Hasta La Victoria

4 stars

Objevil jsem tady profil výborné americké skupiny, která dokazuje, že zajímavá hudba vzniká i v těchto letech. Při poslechu nejnovějšího alba se vracíte na konec šedesátých let, kdy hudebnímu světu vládla psychedelie a skupiny jako 13th Floor Elevators, Grateful Dead a na druhé straně Atlantiku Pink Floyd. Sound kapely je obohacen nástroji, jako flétna, saxofon a bouzouki. Pro mě je tato deska příjemným návratem do doby mládí a za tento pocit ji dávám tři hvězdy.

» ostatní recenze alba Myrrors, The - Hasta La Victoria
» popis a diskografie skupiny Myrrors, The


Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000