Profil uživatele lover-of-music


Pro prohlížení profilu uživatele musíte být přihlášeni/zaregistrováni.

Recenze:

Moody Blues - The Moody Blues - Days Of Future Passed Live
2018-10-13

Moody Blues / The Moody Blues - Days Of Future Passed Live

5 stars

Píše se 10. listopad 2017 a snad nejlepší album všech dob slaví své neuvěřitelné 50. výročí. Já byl v tento den v pohotovosti a už od rána jsem pařil. Ale to by bylo, abych tuto významnou událost hudebních dějin oslavil jen já sám.

Moody Blues se rozhodli oslavit to ve velkém stylu a monument Days Of Future Passed zazněl v koncertní podobě v plné kráse. Sešli se zde bohužel jenom tři - Justin Hayward, John Lodge a Graeme Edge. S Mikem Pinderem nevím co se stalo a Ray Thomas bohužel 4. ledna 2018 odešel do hudebního nebe. Tato zpráva mě samozřejmě hluboce zasáhla. Tak ten koncert beru taky jako takovou poctu Ray Thomasovi.

Já nemám nic, co bych tomuhle fantastickému záznamu vytkl. Hochům to stále hraje i zpívá perfektně. Songy jako vždy bezchybné. Tady vážně není o čem diskutovat. Jsou to prostě MOODY BLUES. Kapela kapel. Dát tomu méně než pět hvězd je prostě trestný čin.

» ostatní recenze alba Moody Blues - The Moody Blues - Days Of Future Passed Live
» popis a diskografie skupiny Moody Blues


Deep Purple - Machine Head
2018-08-06

Deep Purple / Machine Head

2 stars

Touto recenzí nechci nikoho provokovat, ale chci, aby se vědělo, že také existuje odlišný pohled na přeceňované album, na které se valí festivaly superlativů.

Deep Purple – kapela, o které jsem si dlouho myslel, že se schovávají za lživé klišé, že hrají progresivní rock. Přitom se jedná o prachobyčejný hard rock. V této jediné věci jsem jim křivdil. Myslím, že nikdy z jejich úst nezaznělo, že by hráli progresivní rock, ALE nechtěli si připustit, že hrají hard rock, a že ovlivnili mnoho metalových kapel. Mám pocit, že členové kapely žili v jakémsi bludu, a pořád o sobě říkali, že nehrají hard rock. Aspoň tak jsem to pochopil z jednoho rozhovoru. Přitom to hard rock je. Tak o co jim jako jde?

Album Machine Head znám už nějakou dobu. Vždycky jsem ho vnímal jako ne moc zajímavé a spíše nudné. Do dnešních dnů se na tom nic nezměnilo, i po několikanásobných seriózních a soustředěných posleších. U písniček jako Maybe I’m Leo, Pictures Of Home, Lazy nebo Space Truckin‘ jsem málem usnul. Co je pro mě naprosto zničující je délka těch skladeb. Poslouchat víc než 5 minut ten samý jednoduchý, laciný riff je nad moje síly. Připomínám, že všeobecně mi délka skladeb nevadí. Ať si trvá třeba i 30 minut, ale musí se v ní neustále něco zajímavého dít. Písničky na albu Machine Head se mi zdají už v polovině strašně dlouhé. Jediná skladba, která stála za to, je úvodní Highway Star, která je opravdu povedená a to sólo je fakt fantastické. Ještě také Never Before není špatná, ale tu už jsem odněkud znal. Určitě jsem ji musel několikrát slyšet ještě před tím, než jsem to album poznal.

Co se týče neuvěřitelné odrhovačky Smoke On The Water, tak tu automaticky přeskakuji a nevěnuji jí ani vteřinu. Ten riff už je tak neskutečně profláklý, že už jsem na tu píseň vysloveně ALERGICKÝ. Ale text této odrhovačky je hodně zajímavý, a vlastně je to pravdivý příběh, kdy nějaký magor vystřelil světlici při koncertu Franka Zappy v Casinu ve Švýcarsku a celé Casino shořelo.

Na album Machine Head se už léta pějí chvalozpěvy. Jsem rád, že patřím do skupiny lidí (nejspíš je ta skupina lidí moc malá, ale o to lépe!), kteří toto album rozhodně neobdivují. Je to album vhodné na rockové mejdany, ale ne na seriózní poslech. Sice Deep Purple jsou výborní instrumentalisté, ale tyto písničky mi přijdou na jejich schopnosti hodně málo. Pořád přemýšlím, a ptám se, jak se můžou vejít mezi takové hudební velikány, jako jsou Yes, King Crimson, Moody Blues, The Who, Pink Floyd, Genesis, Jethro Tull a klidně i třeba Van Der Graaf Generator. Na tuto otázku mi asi nikdo rozumně neodpoví. Ani ten nejvíc moudrý muzikolog.

» ostatní recenze alba Deep Purple - Machine Head
» popis a diskografie skupiny Deep Purple


Genesis - Nursery Cryme
2018-08-01

Genesis / Nursery Cryme

5 stars

Genesis znám už docela dlouho. Jejich diskografii znám výborně do alba The Lamb Lies Down On Broadway. Dál už jsem nešel z dobře známého důvodu. Stále platí, že se mi od nich nejvíce líbí jejich nádherný debut From Genesis To Revelvation z roku 1969. Ale i následující alba mají něco do sebe a jsou svým způsobem velkolepá. To platí zejména pro Nursery Cryme. Do té doby jsem ctil Foxtrot jako nejlepší z progrockové éry Genesis - ale dovolte, abych pozměnil svůj názor.

Podle mého soudu se jedná o velmi složitou hudbu, kterou dokáže plně vnímat jen člověk s vysokou hudební inteligencí, protože některé jejich skladby jsou opravdu těžký level. Mě to trvalo více než tři roky, než jsem se do toho nějak ponořil. Já neznám snad žádnou jinou progrockovou kapelu, která by měla v písničkách tak složité postupy. Skladby jako The Return Of The Giant Hogweed, Seven Stones, nebo závěrečná The Fountain Of Salmacis jsou toho důkazem. Melodie těchto skladeb jsou velmi originální, ale strašně sofistikované, takže po jednom nebo dvou posleších se to rozhodně nevstřebá. Člověk musí pozorně naslouchat a naslouchat, a teprve potom začne odhalovat ony geniální detaily. Jak říkám, trvalo mi to strašně dlouho, ale podařilo se mi to. Taky některým může vadit Gabrielův teatrální zpěv, ale na ten jsem si už zvykl.

Co je opravdová bomba, tak je to úvodní The Musical Box. A ten závěr je přímo neskutečný. „Why Don’t You Touch Me, Touch Me, Now! Now! Now! Now!“ To, přiznám se, jsem ještě nezažil. Gabriel už ze sebe nemohl vydat víc. Taky se mi strašně líbí roztomilá Harlequin, která je takovou úlevou mezi progrockovými děly. A moje nejoblíbenější písnička na albu je, sice krátká, ale nádherná For Absent Friends. Pouštím si ji vždycky několikrát za sebou. Ten text a ta melodie mě pokaždé dostanou. Když si vzpomenu na čas, kdy jsem musel nedobrovolně opustit své nejlepší kamarády a kamarádky, tak ukápne i slza. Dávám plný počet.

Ještě bych chtěl říct, že jsem nedávno poslouchal album The Lamb Lies Down On Broadway v kuse, na jeden zátah. A to byl teprve "záhul". Na další poslech už si asi netroufám. Normálně mě to fyzicky vyčerpalo, protože je to ještě asi tak tisíckrát složitější než Trespass, Nursery Cryme, Foxtrot a Selling England By The Pound dohromady.

» ostatní recenze alba Genesis - Nursery Cryme
» popis a diskografie skupiny Genesis


Oldfield, Mike - Tubular Bells
2018-07-23

Oldfield, Mike / Tubular Bells

5 stars

Budu stručný. Na tento monument jsem narazil před čtyřmi dny. Od té doby si ho neustále pouštím a nemůžu se ho nabažit. Doufám, že nikdy nepřijde den, kdy mě to album omrzí. Tohle je vážně v první řadě HUDBA! A jaká! Střídání nálad fantastické, melodie geniální, instrumentální dovednost neuvěřitelná.

Absolutně nejkrásnější moment je ke konci první půlky, kdy se postupně přidávají hudební nástroje do opravdu majestátní melodie plus mluvené slovo k tomu. "Bass guitar, mandolin" - prostě absolutní hudební extáze. Tohle album by mělo být studované. Pro mě to album znamená svátek hudby. Hluboce se skláním před tímto mistrovským dílem.

» ostatní recenze alba Oldfield, Mike - Tubular Bells
» popis a diskografie skupiny Oldfield, Mike


Jethro Tull - Stand Up
2018-06-17

Jethro Tull / Stand Up

5 stars

Stand Up - myslím, že patří mezi nejvýznamnější alba roku 1969, protože Jetrho Tull tady objevili svůj nový styl a ukázali, že jsou něco mnohem víc, než jen obyčejná blues-rocková skupina s foukací harmonikou (jak se prezentovali na předchozím albu This Was, které mě moc nezaujalo), kterých v tomto období bylo na hudební scéně mraky.

A New Day Yesterday sice ještě má tu náladu z předešlého alba, ale na rozdíl od jiných blues-rockových skladeb té doby, se dá krásně vydržet. Ovšem následující Jeffery Goes To Leicester Square už je úplná bomba. Jedná se o výbornou folkovou a zpěvnou záležitost, při které vždy dávám tzv. "volume right". A stejně výborný už je i zbytek alba. Klasika Boureé, rockově melodická Back To The Family, krásná balada Look Into The Sun, pravý folklór Fat Man.

Pak je tu We Used To Know. Je to výborně vystavěná skladba a já jsem přesvědčený, že ti nýmandi Eagles ukradli z této písně akordový postup pro svou odrhovačku Hotel California. Kdyby v hudbě vládla spravedlnost, tak by We Used To Know levou zadní přeprala Hotel California. Pak je tu píseň Reasons For Waiting. Za sebe prohlašuji, že se jedná o nejkrásnější píseň Jethro Tull. Ta příčná flétna a smyčce, prostě nádhera.

Jak říkám, Stand Up patří bez debat mezi majstrštyky Jethro Tull. Jsem rád, že tuto bandu znám, protože přinesla do mého hudebního světa výrazné světlo, které jsem víc než 2 roky hledal.

» ostatní recenze alba Jethro Tull - Stand Up
» popis a diskografie skupiny Jethro Tull


Beatles, The - Magical Mystery Tour
2018-05-26

Beatles, The / Magical Mystery Tour

5 stars

Magical Mystery Tour - poslední fenomenální skvost téhle kapely. Tady musíme být vděční především firmě Capitol, protože firma EMI v Británii to vydala jenom jako 2EP Soundtrack. V Americe se z tohoto projektu rozhodli udělat plnohodnotné album. A tento čin byl více než rozumný.

Beatles v roce 1967 vyplodili tak výjimečné skladby, které v sobě spojovaly výbornou melodičnost, hodně zajímavé texty, chuť experimentovat, používat specifické nástroje a velkou instrumentální dovednost. Album Magical Mystery Tour samozřejmě obsahuje všechny výše zmíněné aspekty. Je krásně srovnatelné s předcházejícím, úchvatně fenomenálním Seržantem. Vždyť alba Sgt. Pepper a Magical Mystery Tour jsou jako sourozenci. Aspoň já to tak cítím. Ve své skromné sbírce mám tyto klenoty dané hned vedle sebe - jako bratr a sestra, kteří se mají opravdu rádi.

Od úvodní titulní pecky přes krásnou baladu Fool On The Hill, sice řádně popovou, ale jinak výbornou záležitost Your Mother Should Know, naprostou klasiku I Am The Walrus, neuvěřitelně výtečný singl Strawberry Fields Forever / Penny Lane až k závěrečné hymně All You Need Is Love zde nenalézám slabé místo. Co se týká Strawberry Fields Forever, tak její samotnou melodii považuji za jednu z nejkrásnějších a nejpovedenějších všech dob. Sice může nějaký "chytrolín" brblat, že je zde moc překombinovaná. Ano, jsou v ní tisíce experimentů, ale mně vyhovují všechny její verze.

Beatles albem Magical Mystery Tour dle mého názoru zakončili výrazně plodnou kariéru, která se nenápadně začala albem Help, a kterou u Beatles nehorázně obdivuji. K následujícímu "dílu" zvanému White Album se radši nebudu vyjadřovat, protože to bych skončil u absolutně jiných slov, než fenomenální, výborný, jedinečný atd. Sice pravda, albu Abbey Road jsem dal 4 hvězdy, ale kdybych Abbey Road srovnal třeba se Seržantem, tak Abbey Road výrazně pokulhává a ještě výrazněji ztrácí na kvalitě. To se však alba Magical Mystery Tour netýká a okamžitě získává plný počet. Jak říkám, Seržant a Magical Mystery Tour jsou jako bratr a sestra, kteří všude chodí spolu.

» ostatní recenze alba Beatles, The - Magical Mystery Tour
» popis a diskografie skupiny Beatles, The


Caravan - Caravan
2018-04-18

Caravan / Caravan

4 stars

Caravan jsem objevil, když už jsem byl na pokraji hudebního zoufalství, a tato kapela donesla výrazné světlo do mého hudebního světa. Dočetl jsem se o nich, že pochází z nějaké Canterbury Scene, kde se hraje především jazz a avantgarda. Po poslechu tohoto alba jsem dospěl k závěru, že tomu tak není.

Toto album je jedna velká parádní psychedelická jízda. Jestli chcete zažít pořádný trip, tak ani nepotřebujete LSD. Stačí si lehnout na vodní postel, nasadit sluchátka, zavřít oči a pustit si debut od Caravan a ještě k tomu dýchat jahodovo-vanilkový dým. Zaručuji vám takových 35 minut, jaké jste ještě nezažili. Skladby jako fantastická Ride, hitovka Policeman, šílená Cecil Rons, originálně melodická Grandma's Lawn a nebo nádherná Magic Man (tu prostě miluji) patří k těm nejlepším psychedelickým skladbám, jaké jsem kdy slyšel.

Ale kdyby bylo na mě, nechal bych okamžitě vyměnit obal, protože ten mi ve spojení s hudbou vůbec nesedí. Možná taky produkce sem tam zakolísá a člověk musí některé části poslouchat opravdu soustředěně, ale jinak je to debut jako hrom a výborné 4 hvězdy jsou na místě.

» ostatní recenze alba Caravan - Caravan
» popis a diskografie skupiny Caravan


Caravan - In the Land of Grey and Pink
2018-04-07

Caravan / In the Land of Grey and Pink

4 stars

Skupinu Caravan jsem objevil v době, kdy jsem byl v zoufalém hudebním stavu a nemohl jsem najít tu další "správnou" kapelu pro moje uši. Opět jsem bloudil v recenzích a zjišťoval, které album by mohlo od nich být nejlepší. Došel jsem k In The Land Of Grey And Pink (a taky ještě debut z roku 1968 je velmi povedený).

Úvodní Golf Girl je prostě výborná, melodická záležitost, která mě vždycky dostane z ponuré nálady a zaplaví mě optimismem. No... zkrátka nemá chybu. Následuje krásné kouzlení s notami v podobě Winter Wine. Poté tu máme Love To Love You. Tahle skladba přímo svádí k tanci, ať chcete nebo ne. Pro mě je to zaručený hit a okamžitě jsem svolal nejhezčí holky ze třídy, ať si se mnou na tohle zatančí. Je to paradox, protože nesnáším taneční hudbu, ale tohle... tak nádherně jsem si ještě nezapařil. A opět ze skladby srší optimismus. První stranu desky zakončuje titulní skladba. Opět se jedná o melodickou, nevlezlou a zpěvnou záležitost. Moc pěkné.

No jo, ale druhá strana mě výrazně zklamala. Suita Nine Feet Underground pro mě představuje naprosto nudnou 20 minutovou jízdu odnikud nikam. Fakt se to strašně táhne a je to takový kontrast k první straně, která je famózní. Sice ke konci zazní jeden dobrý rockový riff, ale jinak....

Velká škoda. První strana fenomenální, druhá nudná. Co s tím? Je to půlka, takže 3 hvězdy? NE!!! Dám poctivé 4, protože na tu první stranu fakt nedám dopustit.

» ostatní recenze alba Caravan - In the Land of Grey and Pink
» popis a diskografie skupiny Caravan


Rolling Stones, The - Exile on Main St.
2018-03-09

Rolling Stones, The / Exile on Main St.

1 stars

Ach jo. Jak to začalo. Chtěl jsem si opět připomenout pár nejslavnějších kapel a dorazila řada i na Rolling Stones. Brouzdal jsem jejich diskografií a téměř všude jsem se dočetl, že právě Exile On Main Street je jejich nejlepší album. Řekl jsem si: „Vždyť to jsem slyšel asi před 2 roky a zdálo se mi jako naprosto nudné a nezajímavé. Ale co, určitě jsem album v té době neposlouchal seriózně a soustředěně a beztak mi spousta skvělých okamžiků uniklo“.

Album vyšlo v roce 1972. Dobře jsem věděl, že Stounům v roce 1968 přeskočilo v palici a vrátili se ke svým hudebním kořenům (přesně jako Beatles) čímž opět promrhali svůj talent experimentovat, skládat velmi zajímavé, výrazně melodické skladby s úchvatným aranžmá. Kouzlo a krásná atmosféra alb Aftermath, Between The Buttons a Their Satanic Majesties Request se totálně vytratila a místo obsadil nudný, nevýrazný blues-rock, rock’n’roll, R’n’B, dokonce i country. No prostě všechno ty americké styly. Fakt o ničem.

Album Exile On Main Street jsem si teda pustil, krásně jsem si to rozdělil tak, že první den si poslechnu první desku, druhý den druhou, aby toho na mě nebylo moc. Soustředěně jsem poslouchal každý akord (ono jich tam stejně dohromady moc není), každou notičku, každý moment a zjistil jsem, že Exile On Main Street na tom není o nic lépe. Je to kolekce prachobyčejně průměrných a podprůměrných písní a absolutně nechápu, proč zrovna tohle většina vyhlásila jako nejlepší album od Stounů. Písně jsou leda dobré tak akorát na to večerní trsání na mejdanu a ošoupání bot, ale v žádném případě to není na krásný a mimořádný hudební zážitek. Bohatě tyto skladby vystačí jako nevýrazná kulisa při žehlení a nebo dělání nějaké práce. V některých písních se střídají pouze dva akordy. Já vím, že to teď zní, že písně, kde je málo akordů jsou blbé. Tak to nemyslím, ale tady… To fakt nejde. Člověk něco čeká a ani se toho nedočká.

Já netvrdím, že ty písně jsou otřesné či se nedají poslouchat. Oni jsou jenom nudné, nezáživné a laciné až to bolí. Znova se ptám: Kam se vytratilo kouzlo tak výborných písní jako Ruby Tuesday, Lady Jane, She’s A Rainbow, Paint It Black, Sittin‘ On A Fence, Mother’s Little Helper, In Another Land, 2000 Man.
Kam? Slyšíte? Já se ptám KAM ??? Omlouvám se Voytusovi a dalším kteří toto album zbožňují, ale nevydržel bych sám se sebou kdybych tohle nevypustil do éteru.
Jednu hvězdičku dávám za úvodní Rocks Off, protože je to lepší průměr.

» ostatní recenze alba Rolling Stones, The - Exile on Main St.
» popis a diskografie skupiny Rolling Stones, The


Pink Floyd - The Early Singles
2018-03-04

Pink Floyd / The Early Singles

5 stars

Psychedelické období Pink Floyd mám velmi v oblibě. Byli prostě skvělí, ta světla na koncertech jedinečná, oblečení famózní (vždycky jsem to chtěl nosit), zvuk originální. Syd Barrett - génius psychedelie, kterého zničila i podpořila halucinogenní droga LSD.

Tyto první singly podle mě patří mezi to nejlepší, co Pink Floyd vytvořili. Ano, je to hodně, ale opravdu HODNĚ odvážné tvrzení, ale já to tak cítím. Arnold Layne pro mě představuje první geniální skladbu Pink Floyd o člověku, který kradl spodní prádlo. Ten příběh je mi velmi blízký, protože já sám jsem, asi ve 14 letech, ukradl na zahradě na prádelní šňůře podprsenku jedné holce, kterou jsem nesnášel a tu podprsenku hodil do potoka. Není divu, že se Arnold Layne stal jednou z mých nejoblíbenějších písní od Pink Floyd.

See Emily Play - tak ta je myslím jasná. Další, která patří k mým nejoblíbenějším, výborná melodie, výborné efekty, prostě všechno výborné. Scarecrow - tu mám taky hrozně rád nejen díky textu. Richard Wright se zde představil se svou první skladbou Paint Box a myslím, že to zvládl na jedničku s 1000 hvězdičkami. Fakt výborná záležitost. Bravo, Richarde.

Singl It Would Be So Nice/Julia Dream jednou Nick Mason ohodnotil jako "podělanou hrůzu". Nechápu jeho hudební vkus. Já to můžu říct o jeho "Grand Vizier's Garden Party".
Obě skladby - jak ta Wrightova, tak Watersova Julia Dream jsou výborné a hezké, a lze se jen dotazovat, proč se nedočkaly úspěchu. Point Me At The Sky je na tom stejně. Výborná, melodicky nápaditá skladba a přesto nebyla úspěšná. Ach jo.

Se závěrečnou Careful... jsem si vždycky nevěděl rady, ale teď už s ní bojuji úspěšně. Takže, 5 hvězd jako Brno.

» ostatní recenze alba Pink Floyd - The Early Singles
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd


Jethro Tull - Thick As A Brick
2018-02-17

Jethro Tull / Thick As A Brick

5 stars

Jethro Tull – to je můj zásadní, nejmilejší a nejpřekvapivější objev z konce roku 2017. Samozřejmě, že jsem je znal už mnohem dřív, ale absolutně jsem je ignoroval a dnes vůbec nevím proč. Celých 17 let (teď už skoro 18) jsem přicházel o tolik hudebního blaha, mimořádna a krásna jaké oni nabízejí. Celý rok 2017 jsem objevoval nějaké bandy, ať už progrockové či rockové, a vždy mě od nich zaujaly maximálně 2-3 písničky a zbytek byl pro mě ztracený čas. Už jsem z toho začínal být totálně znechucený a to se samozřejmě promítlo i do osobního života. Nebavilo mě nic. Kamarádi, hudba, holky, prostě vůbec nic. To všechno jenom proto, že jsem prostě nenašel žádnou novou kapelu, která by mi dokázala, že na tom světě ještě stojí zato žít.

Ale to všechno se změnilo v půlce listopadu roku 2017, kdy jsem objevil JETHRO TULL. Bylo to jako zjevení, blesk z čistého nebe, prostě zázrak. Od té doby je neustále poslouchám a mám z jejich hudby fantastický pocit. (Podobně jako u The Who nebo Bee Gees).

Pro začátek jsem si vybral jejich opravdu mistrovské a skvostné dílo Thick As A Brick. K tomuto monumentu prostě nemám slov. Co také k němu říci? Že je to nejlepší album od Jethro Tull? Že je to nejlepší album 70. let? Že je to naprosto zásadní konceptuální dílo, které se nedá jen tak překonat? Kamila napsala něco v tom smyslu, že si není jistá, zda-li Thick As A Brick nepředběhlo všechny ty Fragily, Foxtroty, Relayery. Kamilo, tady máš ode mě odpověď: ANO. Třikrát ANO. Thick As A Brick předběhlo všechny ty Fragily, Foxtroty atd. Už jen představa, když poslouchám třeba část „The Poet And The Painter“, tak se na mě řítí slast. Kdosi tady napsal, že tohle není hudba pro každodenní poslech. Jeví se mi to jako lež. Já tohle album můžu poslouchat denně a nikdy mě neomrzí. A navíc, Thick As A Brick není tak krkolomné jako třeba jiné projekty té doby. Sází na famózní a originální melodie, které dokážou s člověkem hnout v tom nejlepším slova smyslu. Pamatuji si, že někdy v lednu tohoto roku jsem album neslyšel asi 4 dny a normálně mi chybělo jako silnému kuřákovi cigareta.

Thick As A Brick je prostě geniální. Kdo to album miluje stejně jako já, ví o čem mluvím. Jeden fantastický moment tu střídá druhý. Geniální melodie i aranžmá jsou zárukou. Textům sice moc nerozumím ani když si to přeložím, ale to nevadí. Jsem strašně rád, že toto album můžu zařadit do své TOP 10. Pět hvězdiček je zoufale málo. Ach jo.

» ostatní recenze alba Jethro Tull - Thick As A Brick
» popis a diskografie skupiny Jethro Tull


Progres 2 - Dialog s vesmírem
2017-12-15

Progres 2 / Dialog s vesmírem

4 stars

Progres 2 moc neznám, jejich tvorbu nemám naposlouchanou a důvěrně znám pouze Dialog S Vesmírem, ke které mám docela vřelý vztah. Poprvé jsem ho uslyšel asi před rokem, kdy mi jen tak prosvištěl přehrávačem a řekl jsem si jen: "Hm.. docela dobré album". A potom se na něj celou dobu prášilo. Až včera jsem si ho poslechl důkladně a dnes opět.

Nadšeně jsem spráskl ruce nad tím, co jsme v té době byli schopni vytvořit. Opravdu mimořádný projekt (promiňte, ale Prázdniny Na Zemi mám stále radši), který už se asi jen tak nedožene.

Opravdu nevím, jak to bylo s tou cenzurou, co museli zrušit, a co ne, ale faktem je, že dnes už naprostá klasika české rockové hudby Planeta Hieronyma Bosche II se skvělou, nezapomenutelnou melodií, která se jen těžko dostane z hlavy, má v té cenzurované podobě to správné tajemno díky tomu "áá éé óó é ííí". Slyšel jsem i tu novou verzi z roku 1999, ale už nemá takové kouzlo.
Stejně dobrá je i V Zajetí Počítačů. Ta píseň je tak chaotická, až je vlastně geniální. U písně Odlet tuším, že Progresáci chtěli z ní udělat hit, a to díky té výrazné melodii. Bohužel Země 2555 a první část Planety Hieronyma Bosche mě moc nezaujali.

Ovšem co mě naprosto dostalo, je klenot PÍSEŇ O JABLKU. Jedná se o přenádherný skvost a podle mě snad o nejkrásnější českou píseň všech dob. Když se do ní hlouběji ponořím, tak se prostě neubráním slzám.

Vychází mi nádherné 4 hvězdy.
Dialog S Vesmírem bez debat patří mezi zásadní česká alba a já si ho kdykoliv rád připomenu. Zejména Píseň O Jablku.

» ostatní recenze alba Progres 2 - Dialog s vesmírem
» popis a diskografie skupiny Progres 2


Pink Floyd - A Saucerful of Secrets
2017-11-04

Pink Floyd / A Saucerful of Secrets

4 stars

Opět jsem si musel připomenout tenhle psychedelický kousek a po poslechu jsem opět výrazně tleskal, což jsem po úplně prvním poslechu neudělal. Tenkrát mi to album jen tak prosvištělo ušima a víc nic. Až nedávno jsem se do něj hlouběji ponořil a dorazilo ke mě to, co jsem si téměř dva roky odpíral. Parádní svérázná atmosféra, jakou umí vytvořit snad jen Floydi v psychedelickém období. Těžko se to popisuje, ale je to prostě ono.

Zde se poprvé museli projevit jako skladatelé i ostatní členové kapely, protože Syd Barret už začal všelijak blbnout a... Však víme. Gilmour zatím ještě nepřispěl ani notou, ale to nevadí, protože tady máme Waterse a Wrighta. Roger přispěl skladbami Let There Be More Light se skvělým úvodním rifem, ale myslím, že kratší délka by jí neuškodila. Dále Set The Controls... Tu melodii fakt nelze dostat z hlavy a Corporal Clegg. Ta mě zaujala jasně nejvíc, protože je tak krásně ujetá, svérázná a melodicky nápaditá. Richard Wright přispěl moc krásnou skladbou Remember A Day s moc krásným textem plných vzpomínek na dětství. A potom přispěl pěknou, uklidňující skladbou See-Saw. Pojednává o vztahu mezi bratrem a sestrou. Toto téma je mi velmi blízké.

Syd Barret tu má svou labutí píseň v Pink Floyd - Jugband Blues. Píseň melodicky barretovská. V první minutě zní tak, a ve druhé úplně jinak. Ale je skvělá. "I don't care if the sun don't shine, And I don't care if nothing is mine". To si zpívám dost často.
Titulní palba A Saucerful Of Secrets, tam si vždy poslechnu jen tu nádhernou část s varhanami a sborem. To běsnění před tím moc nemusím. Ale když jsem tu píseň uslyšel na Live At Pompeii z roku 1972, tak to byla opravdová bomba. Tisíckrát lepší verze než na albu. I to běsnění bylo skvělé.

Takže, A Saucerful Of Secrets řadím k těm hodně dobrým albům od Pink Floyd a pochopitelně mezi zásadní desky roku 1968. Tak nádherné 4 hvězdy jsem snad ještě nedával. Hodně mě ale zklamala následující deska Ummagumma. To fakt nevím, co to mělo znamenat. Ale to je jedno. A Saucerful Of Secrets - album, které si kdykoliv a rád pustím.

» ostatní recenze alba Pink Floyd - A Saucerful of Secrets
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd


Moody Blues - A Question of Balance
2017-10-27

Moody Blues / A Question of Balance

5 stars

The Moody Blues – naprosto unikátní a jedinečná kapela, u které zažívám opravdovou slast z hudby. Je opravdu strašně málo kapel, které bych si tak užíval. Všechno to začalo na štědrý den 24.12. 2013, kdy jsem už byl celý otrávený, jak se všech stran hráli ty stupidní a otřesné koledy. Tak jsem zabloudil do dědovy sbírky LP desek a našel tam album s nádherným obalem, na jehož vrchu bylo napsáno DAYS OF FUTURE PASSED a pod tím modře THE MOODY BLUES. Především jsem byl příjemně šokovaný z toho obalu a tak jsem byl mimořádně zvědavý, jaké tam budou písně. Začalo to hrát a mě padla brada. Celých 40 minut jsem nedýchal a po skončení alba jsem nebyl schopný cokoli někomu říct. U štědrovečerní večeře jsem nemohl ani v klidu jíst, pořád mnou projížděly ty vibrace a nevnímal jsem nikoho. Jenom Moody Blues. Následující den jsem si stáhl jejich další album IN SEARCH OF THE LOST CHORD a hned jsem pochopil, že bez kapely MOODY BLUES nemohu existovat.

Do 70. let vpluli Moody Blues v podstatě v podobném zvuku jako měli v 60. letech. A hned v roce 1970 vydávají další svůj majstrštyk A Question Of Balance. Album se nějak moc neliší od předešlých, i zde chybí mezery mezi jednotlivými písněmi, mellotron a příčná flétna zde zastupují zásadní místo, a stále tu dokazují, že jsou všichni schopni psát jedinečné, krásné a čisté písně, které si na nic nehrají.

Začnu baskytaristou Johnem Lodgem, který si získal mé srdce především díky famózní a neuvěřitelné skladbě House Of Four Doors z alba In Search Of The Lost Chord. Zde je další, jeden z jeho nejlepších kousků – píseň Minstrel’s Song. Strašně se divím, že se z této písně nestal hit. Ale možná je to tak dobře. Bubeník Graeme Edge zde překvapil písní Don’t You Feel Small s tajemně krásným nádechem. Mike Pinder si zde též vede výborně. Např. How Is It (We Are Here) nebo Melancholy Man. Ray Thomas tu má velmi krásnou a příjemnou And The Tide Rushes In. V momentě kdy zpívá „I Should Laaaay“ lítám v oblacích a mám husinu snad všude. A můj favorit s blonďatou hřívou Justin Hayward se zde představil s výbornou Dawning Is The Day. Při pasáži „Wake Up In The Morning To Yourself“ nikdy nevydržím v klidu a musím zpívat z plných plic. A úvodní megaskvost Question patří k těm nejkrásnějším písním, co jsem kdy v životě slyšel. A nebojím se nahlas říct, že když je mi nějak smutno, tak u této skladby brečím jak malý parchant. Vždy u ní zvolávám „Bravo, Justine. A díky !“. Ano, takhle rozvibrovat a dojmout duši dokážou snad jenom Moody Blues.

Se skřípěním zubů přiznávám, že skladba It’s Up To You mi do toho konceptu nějak nesedí, ale dát tomu albu míň jak pět hvězd by byl hřích největšího kalibru. Takže je to jasné.

» ostatní recenze alba Moody Blues - A Question of Balance
» popis a diskografie skupiny Moody Blues


Olympic - Ulice
2017-07-30

Olympic / Ulice

4 stars

Ulice - mnohými posluchači označováno jako nejlepší album Olympicu. Je to zkreslené až to bolí. Ulice měla obrovský náklad, byla hodně propagována a mladí se po tom mohli utlouct. Evidentně nostalgie stále pracuje, protože ti, kteří na tom albu vyrostli, stále stojí za tím, že Ulice je jejich nejlepší album. Je pravda, že Ulice patří rozhodně k těm lepším albům od Olympicu, ale rozhodně NENÍ nejlepší. Čím dál víc si kladu otázku: Jak může taková Ulice překonat album JEDEME, JEDEME? Ale konec teoretizování a pojďme k písním.

Úvodní Ulice (Život) je nádherná, silná, atmosférická skladba s výtečným textem od Mistra slova Zdeňka Rytíře. Občas to dohromady může vyvolat mrazení v zádech. Úvod snad nemohl být lepší. Poté přichází Okno Mé Lásky. Tato píseň už je tak neskutečně ohraná, že už mě vůbec nebaví a v poslední době ji vždy sebevědomě přeskakuji. I když jde o krásnou baladu, tak banda konzumentů si jí přijala za svou a já už jí k sobě v míru nepřivítám.
Poté přichází několik skvělých skladeb opět s výtečnými texty jako Úspěšný Mladý Muž, Tváře Slov (opět může dorazit husí kůže) Paní Nostalgie, Já-Sobectví (to je prostě "moje" píseň. Fantastický rokenrol s refrénem, který se stal mou hymnou. Jako kdyby zpívali o mě)
Černá Mše mě vůbec nezaujala a sólo na kytarou bylo zdlouhavé a nudné. Každý Den je takové shrnutí všeho kolem, ovšem je to průměrná píseň.
A na závěr opět skvost z úvodu.

Závěrem bych chtěl říct, že kdyby na albu nebyla Okno Mé Lásky a možná ještě Já-Sobectví, tak by to album nebylo zas tak slavné, protože by konzumní společnost "něco" odradilo. Každopádně nádherné 4 hvězdy vychází.
Z celé té trilogie je jasnou jedničkou Prázdniny Na Zemi. Nedostižná koncepční česká deska všech dob.

» ostatní recenze alba Olympic - Ulice
» popis a diskografie skupiny Olympic


Queen - A Night At The Opera
2017-06-30

Queen / A Night At The Opera

3 stars

Bylo to před 2 týdny, kdy jsem debatoval o hudbě s pár kámoši, kteří stejně o KVALITNÍ hudbě věděli prd. (Většinou jsem vedl dlouhé monology já). Už ani nevím jak jsme narazili na skupinu Queen, ale tolik pochvalných ód jsem ještě neslyšel. Prý: "Mercury je bůh, je to nejlepší zpěvák na světě, mají ty nejlepší písničky". Když jsem si vzpomněl na hrůzy jako We Will Rock You, I Want To Break Free nebo We Are The Champion, tak jsem jim to hned vyvrátil a byl jsem ten nejhorší já. (Jako vždy). Poté jsem to řekl mému učitelovi hudby a ten mi řekl, že Queen ze začátku byli výborní a až pak se dali do komerce. Doporučil mi právě album A Night At The Opera. Dokonce i má kámoška mi říkala: "Hej, poslechni si to. Je to fakt výborné". Tak jsem se k tomu donutil a už dopředu jsem si nedělal žádné iluze a viděl to spíš negativně. Pravda se od prvních tónů potvrdila. Převládá zklamání.

Death On Two Legs je pro mě nic neříkající nudná rockárna, která sice má jeden dobrý melodický motiv, ale celou skladbu to neutáhlo.
Lazing On A Sunday Afternoon, Seaside Rendezvous a Good Company jsou takové kabaretní nablblosti s dobrými instrumentálními výkony, které si stačí bohatě vyslechnout jednou.
Hodně vyzdvihovaná je tady I'm In Love With My Car, přitom pro mě je to jen další nevýrazná, nudná rockárna. You're My Best Friend a '39 jsou takové melodické průměry z nichž druhá má trošku country nádech. Nenudí to, ale ani nenadchne.
U skladby The Prophet's Song oceňuji ten originální nápad hrát si s vokály, ale mě nějak příliš nezaujal.
Konečně přichází Love Of My Life. Nádherná balada s procítěným Freddieho hlasem. A ta závěrečná harfa... Skoro jako staří Bee Gees.
Co se týká Bohemian Rhapsody, tak tady musím se skřípěním zubů uznat, že se jedná o opravdu nádhernou a výtečnou skladbu. A proč se skřípěním zubů? Protože tuhle píseň zná každý blb v okolí a to jí podle mě trošku shazuje. Kdyby nebyla tolik známá, určitě by v mém přehrávači hrála častěji a já bych k ní měl větší respekt.

Celkově je to tak na 2 a půl hvězdy, ale když si uvědomím, že v roce 1975 (rok, kdy zemřela hudba) už byla kvalitní muzika totálně v žumpě (výjimek je opravdu strašně málo), tak tady je to ještě na vcelku dobré úrovni a proto zaokrouhluji nahoru.

» ostatní recenze alba Queen - A Night At The Opera
» popis a diskografie skupiny Queen


Beach Boys, The - Pet sounds
2017-06-23

Beach Boys, The / Pet sounds

5 stars

Pet Sounds. Naprosto zásadní album hudební historie. Kdybych měl vyjmenovat pro mě TOP 10 nejlepších alb všech dob v historii hudby, Pet Sounds by se objevilo hned v první pětce.

Brian Wilson tímto albem dokázal, že je opravdový hudební génius. Jen si to představte, slyšet jen na jedno ucho a vytvořit takový proaranžovaný, nádherný opus. Takoví lidi se nerodí každý den.

Jak jsem byl na koncertě Beach Boys v Praze 10. června (škoda, že Brian nepřijel, to jediné mě fakt mrzelo) a začali hrát úvodní pecku z tohoto alba Wouldn't It Be Nice, tak nikdo neodolal a všichni si stoupli a vytvořila se taková atmosféra, na kterou se jen tak nezapomíná. A já si málem vyřval hlasivky a jakmile se objevil na plátně obal Pet Sounds, tak jsem byl dojatý.
Následuje nádherná balada You Still Believe In Me. Její melodie vám bude ještě dlouho znít v uších.
God Only Knows - tak to snad netřeba představovat. Famózní melodie zazpívaná famózně Carlem Wilsonem.

Už fakt nevím, co bych k tomu monumentu napsal. Jedině to, že fakt nemám slov. Kdybych měl na sobě jakoukoliv pokrývku hlavy a uviděl někde toto album, tak tu pokrývku smeknu.

» ostatní recenze alba Beach Boys, The - Pet sounds
» popis a diskografie skupiny Beach Boys, The


Olympic - Prázdniny na Zemi
2017-06-17

Olympic / Prázdniny na Zemi

5 stars

Po dlouhé době jsem si opět pustil tenhle monotematický majstrštyk a nestačil jsem žasnout. Sedm ekologických témat (voda, země, strom, vzduch atd.) zpracovaných do skvělého konceptu.

Famózní a nadčasové texty Zdeňka Rytíře, ze kterých mám občas dokonce i husí kůži. (Tak silné to je - a vůbec Rytíře považuji za opravdového Pana Textaře). Potom samozřejmě i skvělé melodické nápady. Všechno je to zarámované do návštěvy mimozemšťanů.

Vždycky mě fascinoval závěr desky, kde se opakuje stále stejná, opravdu nádherná melodie, která poté zničehonic skončí. Nevěděl jsem nejdřív, co to mělo znamenat, až později jsem zjistil, že to signalizuje, že mimozemšťané už jsou tak daleko, že přestalo fungovat spojení.

Já nemám nic, co bych tomuhle opusu vytknul. Samozřejmě, že existuje plno "chytrolínů", kteří říkají, že Prázdniny Na Zemi je čisté kopírování pro mě naprosto ubohého Planetária a docela povedeného Dialogu S Vesmírem. Je to lež jako věž. Prázdniny Na Zemi jsou naprosto originální album s originálním konceptem a já jsem před tímto albem měl, mám a budu mít velký respekt.

Dvojce Janda-Rytíř (to, co předvedli na albu Jedeme, Jedeme, se dá těžko vyprávět) tímto albem dokázala, že má stále obrovskou sílu dělat mimořádné projekty.

» ostatní recenze alba Olympic - Prázdniny na Zemi
» popis a diskografie skupiny Olympic


Beatles, The - Rubber Soul
2017-04-22

Beatles, The / Rubber Soul

5 stars

Rubber Soul je pro mě první album Beatles, které si zaslouží plný počet. Rubber Soul považuji za zásadní zlom v jejich kariéře. Sice už i na Help! byl jistý náznak změny, ale na Rubber Soul to dotáhli do absolutní dokonalosti. Album už si dobré 3 roky hýčkám na vinylu.

Beatles se už vzdalují od zamilovaných písniček pro zamilované slečinky s IQ 10 a dávají do svých skladeb takové NĚCO, co dělá z populární hudby něco výjimečného. A i když už tu je nějaká píseň o lásce, tak její text není stupidní, jak tomu bývalo v začátcích.

Většina písní se opravdu krásně poslouchá a já jsem rád, že je znám. Z alba čiší pohoda (Nowhere Man), radost z tónů, klidná i veselá atmosféra. George Harrison už byl trochu ovlivněný Indií a tak do skvělé Norwegian Wood zařadil sitár. Paul zde taky předvedl výtečný výkon v podobě Michelle. John Lennon mě taky velmi příjemně překvapil. Jeho přenádherná záležitost In My Life je věc, u které vždy zjihnu. Div, že u této skladby neuroním slzu. Nádherná melodie, nádherný text plný krásných vzpomínek. A mohl bych pokračovat.

Doufám, že mě album nikdy neomrzí a budu ho stále poslouchat s radostí a úctou jako vždy. Nechci provokovat, ale rok 1965 je pro mě rokem, kdy se narodila HUDBA.

» ostatní recenze alba Beatles, The - Rubber Soul
» popis a diskografie skupiny Beatles, The


Who, The - The Who Sell Out
2017-03-10

Who, The / The Who Sell Out

5 stars

The Who je pro mě naprosto fantastická a neohratelná kapela, která ve mě dokáže vyvolat opravdové spontánní nadšení z hudby. Proto je poslouchám tak často.

Toto album se trošku liší od předešlých dvou. Jednak tím, že Townshend si začal hrát s tóny a melodie tu jsou opravdu originální (i když někdy byly i předtím) a většinou se vstřebají až po několika posleších. Já když jsem tohle album slyšel poprvé, tak mě vůbec nezaujalo a bylo to jako jedním uchem tam, druhým uchem ven. No a dnes ho řadím mezi má oblíbená alba. A druhá věc, kterou se liší je, že je tak trochu "nenápadně" koncepční díky znělkám pirátského rádia. Kdyby byly ale vypuštěny, tak by mi to vůbec nevadilo. Ale to je věc názoru.

Jak říkám, ona určitá originálnost melodií se zjistí až po několika posleších. Ale u jiných posluchačů třeba hned. Většina písní se příjemně poslouchá a možná vám jejich některé části vykouzlí nevinný úsměv na tváři. V některých malých částech desky se trošku ztrácím, ale to jsou opravdu jen detaily. Přejdu rovnou k mým absolutním srdcovkám, které si pouštím minimálně pětkrát týdně. Určitě je to hitovka I Can See for Miles, ze které mám opravdu radost. Pro mě božský zpěvák Roger Daltrey zde sice ještě neprojevil svůj úplný potenciál, ale i tady se pozná, že je to opravdu famózní zpěvák. Nebudu zastírat, že se mi strašně líbí i I Can't Reach You, ze které mám možná ještě větší radost a strašně dobře se zpívá. Townshend dal do té písně srdce a nadšení. Entwistlův opus Silas Stingy je melodicky promakaná skladba a dokazuje, že Entwistle je taky Pan Skladatel. Ale hlavně je hodně nakažlivá. "Money, money, money bags". To si zpívám snad ještě 3 hodiny po jejím poslechu. No a závěrečné finále snad nemohlo být lepší. Miniopera Rael je vlastně taková předzvěst Tommyho. Pro mě je výrazně lepší než A Quick One While He's Away a opět je z ní cítit velkolepost a ze mě srší nadšení když jí slyším.

Album SELL OUT řadím spolu s BEATLES - SGT. PEPPER, MAGICAL MYSTERY TOUR, BEE GEES - 1ST, PINK FLOYD - THE PIPER AT THE GATES OF DAWN a MOODY BLUES - DAYS OF FUTURE PASSED mezi nejzásadnější alba roku 1967.

» ostatní recenze alba Who, The - The Who Sell Out
» popis a diskografie skupiny Who, The


Beatles, The - Abbey Road
2017-03-04

Beatles, The / Abbey Road

4 stars

Po včerejším odstřelu Bílého Alba nastal čas se trochu uklidnit. V životě by mě nenapadlo, že tohle řeknu, ale Abbey Road mám opravdu rád.

Na desce se nachází opravdu zatraceně málo slabých míst. Pro mě je to třeba hned úvodní Come Together. Píseň, která mi vůbec nic neříká a sebevědomě jí přeskakuji. Ovšem následující Something - to už je jiný kafe. Nádherná balada od Harrisona, která byla prý vyhlášena jako nejlepší píseň lásky za posledních 50 let. No nevím, ale jedno jí upřít nemůžu - je opravdu krásná, procítěná a silná. Co uvízne v paměti, je i refrén písně Oh, Darling, kde má Paul brutálně ostrý hlas. Ringo zde má svůj další životní part v podobě Octopus's Garden, příjemné melodické skladby, mnohonásobně lepší, než nějaká Don't Pass Me By. Akorát jsem toho názoru, že píseň I Want You mohla klidně skončit po čtvrté minutě.

Následuje druhá strana, kde není ani jedno slabé místo a zasloužila by si plný počet. Otevírá ji Harrisonova výrazně melodická Here Comes The Sun, plná příjemné a letní atmosféry. V písni Because se myslím chtěli Beatles vrátit do roku 1967 a to já jenom vítám. Podobná je i trošku meditativní Sun King. Následující trojce skladeb šlape jako hodinky a parádní melodicko-rockové prvky se na nás valí jako lavina. Další trojce skladeb je něco neuvěřitelného. Přenádherná Golden Slumbers citlivé duše okamžitě dojme. Zvolna přechází do velkolepé Carry That Weight, při které dorazí husina, ať chcete nebo ne. Zopakuje se v ní i motiv z nádherné You Never Give Me Your Money. The End už nám bohužel oznamuje konec, se kterým se nějak nechceme smířit. A závěrečná pocta královně je labutí písní Beatles.

Albu dávám 4,5 hvězd, ale jelikož v roce 1969 vyšly i lepší alba např. BEE GEES - ODESSA nebo geniální THE WHO - TOMMY tak se omlouvám, ale zaokrouhluji dolů.

» ostatní recenze alba Beatles, The - Abbey Road
» popis a diskografie skupiny Beatles, The


Beatles, The - The Beatles
2017-03-03

Beatles, The / The Beatles

2 stars

Když jednou řekl George Martin (četl jsem to v knize), že některým skladbám na White Album chybí požadovaná úroveň, a přímo v dokumentu Antologie Beatles řekl, že by to radši vydal jako jednu desku, tak jsem jen souhlasně zajásal.

Začnu raritou alba, čili světlými stránkami. Určitě to jsou Paulovy věci, např. nádherné folkové balady Blackbird, I Will či Mother Nature's Son. I třeba Bungalow Bill nebo dojemná Juila jsou hodně dobré věci.

Tak a jdeme na to!
Písně jako např. Glass Onion, I'm So Tired, Rocky Raccoon, Don't Pass Me By, otřesná Why Don't We Do It In The Road, ještě otřesnější Yer Blues, pekelně nudná Long, Long, Long, neuvěřitelně utahaná Revolution 1, stupidní Honey Pie, Revolution 9 (to je kapitola sama o sobě) jsou pro mě opravdové vaty a zbytečnosti.
Neuvěřitelně zničená je u mě While My Guitar Gently Weeps. Eric Clapton jí vůbec nepomohl. Akustická verze je mnohem, mnohem krásnější a působivější. Albová verze je zbytečně překombinovaná a zdlouhavá. Další poškozenou písní je u mě Good Night. Jinak nádhernou melodii pohřbil Ringův nevýrazný hlas. Já bych jí dal nazpívat Paulovi. Když už jsme u toho, tak Paulovi jsem vždy fandil a mám ho ze všech Beatlů nejraději.

Když si představím, že v roce 1968 vyšly tak skvělá a pro mě naprosto zásadní alba, např. BEE GEES - HORIZONTAL, IDEA, MOODY BLUES - IN SEARCH OF THE LOST CHORD, THE KINKS - VILLAGE GREEN PRESERVATION SOCIETY, ZOMBIES - ODESSEY AND ORACLE, tak nějaké vait album je pro mě vzduch omaštěný větrem.

» ostatní recenze alba Beatles, The - The Beatles
» popis a diskografie skupiny Beatles, The


Kinks, The - The Kinks Are The Village Green Preservation Society
2017-02-04

Kinks, The / The Kinks Are The Village Green Preservation Society

5 stars

Krásné, pohodové a neuvěřitelně příjemné album, ze kterého přímo srší nostalgie. Pokaždé, když tuto desku slyším, tak roním slzy a vzpomínám na ty nádherné, idylické časy, kdy jsem ještě neměl občanku, kdy všechno bylo tak, jak má být, kdy jsem se nemusel o nic starat. Nechci být pesimista, ale mám 17 a už mám pocit, že je všechno za mnou. A tahle deska mě aspoň vráti do těch krásných časů.

Ray Davies touto deskou dokázal, že je skladatelská i textařská jednička. Samozřejmě, že válel i dřív na deskách Something Else či Face To Face, ale tímto albem dosáhl vrcholu. Nebudu rozepisovat jednotlivé skladby, ty jsou výborné a drží pohromadě. Je to vlastně koncepční deska, která se věnuje těm vzpomínkám v dané obci. Takové to kamarádství, rodinné výlety, první lásky, ale i obyčejné příběhy lidí žijící v této obci. Nevím jestli ta obec je fiktivní anebo opravdu existuje. To vše je podloženo opravdu krásnými a nápaditými melodiemi, na které byl Ray Davies machr.

Toto album si právem zaslouží plný počet. Samotnou skupinu Kinks řadím mezi nejvýznamější skupiny, která nakopla hudbu do správné sféry.

» ostatní recenze alba Kinks, The - The Kinks Are The Village Green Preservation Society
» popis a diskografie skupiny Kinks, The


Katapult - Hit album 1 (SP 1976 - 1988)
2017-01-29

Katapult / Hit album 1 (SP 1976 - 1988)

4 stars

Katapult je pro mě jedna z mála stravitelných českých kapel a je u mě také velkou výjimkou, protože od většiny kapel, které znám, mám rád spíše písně neznámé, ale u Katapultu mám rád pouze hity. Je to i tím, že jejich nehitové písně na řadových albech (ať už je to 2006, Rock De Luxe či Live stříbrné album) jsou pro mě skutečně melodicky i textově nezáživné. Ale rozhodně si o Katapultech nemyslím, že jsou ostuda českého bigbítu, jak si to myslí Petr Gratias.

Písně jako Až, Někdy příště, Katapult, Lesní Manekýn jsou už dnes naprostou klasikou. Mám strašně rád i krásnou baladu Já Nesnídám Sám a přiznám se, že Hlupák Váhá je moje srdcovka. Trošku mi tady chybí Vojín XY Hlásí Příchod.
Jak říkám. Co se týče Katapultu, vystačím si bohatě s tímto albem.

» ostatní recenze alba Katapult - Hit album 1 (SP 1976 - 1988)
» popis a diskografie skupiny Katapult


Collegium Musicum - Zelená pošta
2017-01-22

Collegium Musicum / Zelená pošta

4 stars

"Aj moja pieseň chce být takou poštou, s ktorou vietor k uchu doletí"

Po včerejším poslechu Zelené Pošty jsem si ťukal do hlavy a říkal: Jak jsem mohl být takový blb a tohle album tak podceňovat.
Je sice pravdou, že u mě nedosahuje takové kvality jako např. Konvergencie či Zvoňte, Zvonky, ale musím uznat, že je to další slovenský hudební poklad. V knize o Vargovi jsem se dočetl, že předešlé Konvergencie byly typicky zimní záležitostí a Zelená Pošta zase letní. Je to svatá pravda. Ze Zelené Pošty opravdu čiší letní pohoda.
Skladby jako Z Ďatelín, Nechtiac či některé motivy ze závěrečné Zelené Pošty jsem si pořád pobroukával a už je umím skoro nazpaměť. Co se týká Smutné Ranné Električky, tak ta je fakt psycho. Samozřejmě v dobrém slova smyslu. Musím se ale bez mučení přiznat, že Krajina Bielych Dievčat či Tenis se mi moc nelíbily. Byl bych mnohem raději kdyby tam byl místo nich skvost Ĺaľia poľná. Bohužel v té době ještě neexistovala.

Já bych zařadil titul slovenský Sgt. Pepper spíše Zvonkům než Poště, ale to je věc názoru.

"Páv marně volá, končí sa slávnosť v zahradách, páv marně volá, každý sa náhle skrývá v tmách"

» ostatní recenze alba Collegium Musicum - Zelená pošta
» popis a diskografie skupiny Collegium Musicum


Led Zeppelin - IV
2017-01-20

Led Zeppelin / IV

4 stars

Led Zeppelin je legenda. Zbylo po nich spousta dobré a kvalitní muziky. Ovšem já mám problém, protože se mi vždycky líbí jenom půlka jejich alba. Od I až po III. U IV se to trošku zlomilo, ale pořád je tam u mě to ALE.

Když se řekne Led Zeppelin IV, tak se mi vybaví bez debat píseň Stairway To Heaven. Většina lidí jí také považuje za vrchol alba. Chápu. Je to famózní píseň. Při její melodii se jakoby vznáším v oblacích a i někdy husina naskočí. Ovšem pro mě je vrchol alba opus The Battle Of Evermore. Pro mě je to nejzdařilejší a nejlepší folková píseň jakou jsem kdy slyšel. Troufám si i říct, že to je nejlepší píseň od Led Zeppelin. Podle mého názoru samozřejmě. Ta mandolína, to je něco nádherného. Další píseň folkového ladění je Going To California. S touto písní mám i jeden osobní zážitek. Jednou jsem byl v Jížních Čechách. Konkrétně ve Slavonicích. V podvečer jsem seděl u lesa u ohně a koukal jsem se na nádhernou louku. A do toho jsem si do sluchátek pustil tuhle skladbu. Takový nádherný stav beztíže jsem ještě nezažil. Doporučuji zkusit. Jediné čeho jsem se bál bylo, aby na mě z lesa nevyletěl žádný kňour. To by bylo po Zeppelínech a možná i po mě. Ale zpět k písni. Mandolína už tu sice není tak výrazná, ale pořád krásně zní. Misty Mountain Hop je pořádná a chytlavá rocková vypalovačka. Robertovo ječení jsem si opravdu užíval.

Musím se přiznat, že se mi příčilo dát tomu albu míň jak pět hvězd, ale musím, protože se mi vůbec nelíbila Four Sticks a Rock And Roll. Takové nudné rockárny prostě nemám rád. Ach jo.

Ale stejně Led Zeppelin mají skvělý zvuk i v těch nudnějších skladbách.

» ostatní recenze alba Led Zeppelin - IV
» popis a diskografie skupiny Led Zeppelin


Velvet Underground, The - The Velvet Underground & Nico
2017-01-06

Velvet Underground, The / The Velvet Underground & Nico

4 stars

Přesně si pamatuji ten den před pěti lety, tedy v mojich 12 letech, kdy jsem hrál na koncertě absoloventů na klavír skladbu Sunday Morning. Ta nádherná a podle mě už klasická melodie mi pořád zněla v uších a já stále nevěděl od koho to je. V notách bylo jen psáno, že nějaký Lou Reed. V té době mi to jméno vůbec nic neříkalo. Až o 4 roky později jsem narazil na toto album a poslechl si ho celé. A vůbec nelituji, že jsem tak učinil.

Je tu opravdu neuvěřitelná různorodost stylů. Jsou tu krásné, melodické písně např. už zmíněná Sunday Morning, I'll Be Your Mirror či Femme Fatale. Melodie Femme Fatale občas zní, jako by ji napsal sám Karel Svoboda. Dále jsou tu skvělé rockové vypalovačky typu There She Goes Again. Ta mě chytla okamžitě a má správný přidrzlý Reedův zpěv.
Vydáme se i do říše tvrdých drog a zvráceného sexu - Heroin, Venus In Furs. "Shiny, shiny boots of leather". Ta je originál.
Ovšem, co nemůžu skousnout jsou poslední dvě "písně". The Black Angel's Death Song a European Son. To fakt nechápu, co to mělo znamenat. Ano, Velveti jsou experimentální skupina, ale... Nevím, no.

Nico mi zde nevadila a byl jsem překvapen, jak může mít žena hluboký kontraalt.

» ostatní recenze alba Velvet Underground, The - The Velvet Underground & Nico
» popis a diskografie skupiny Velvet Underground, The


Beatles, The - Revolver
2016-12-18

Beatles, The / Revolver

5 stars

Léta 1965-1967 u Beatles prostě miluji. Hlavně proto, že se konečně oprostili od pouhých jednoduchých a zamilovaných písní pro mladé slečinky a navlékli svým skladbám jedinečný kabát umění plný geniálních melodií a geniálních textů. To platí i o tomto opusu Revolver. Samozřejmě, že kvalit mého milovaného miláčka Sgt. Peppera nedosahuje, ale pořád je to album s velkým A, u kterého bych si v žádném případě nedovolil dát mu míň, jak pět hvězd.

Nějak se mi tu nechce rozebírat jendnotlivé skladby. Vše podstatné už tu bylo řečeno. Jsou prostě skvělé a drží pohromadě. Např. taková Doctor Robert. To je přímo originál. Pojednává o doktorovi, který léči své pacienty halucinogenními drogami. (No, kdo by takového doktora nechtěl). Tomorrow Never Knows je šílená (samozřejmě v dobrém) psychedelická palba, která se dá na živých koncertech předvádět opravdu těžko. Kytary puštěné pozpátku, to v té době v hudbě ještě nebylo. Album přineslo revoluci.
Myslím, že k celé té velkoleposti alba tomu trochu pomohl mistrovský počin Beach Boys - Pet Sounds. Hlavně Paul to chtěl dotáhnout někam. Jeho nádherná balada Here, There And Everywhere a mistrovká Eleanor Rigby myslím mluví za vše. George taky válí v indické Love You To a Ringo zde odzpíval svůj životní part. Yellow Submarine fakt netřeba představovat.

Drogy jsou sice odporná věc, ale někdy můžou pomoct k napsání jedinečných skladeb.

» ostatní recenze alba Beatles, The - Revolver
» popis a diskografie skupiny Beatles, The


Zombies - Odessey and Oracle
2016-12-09

Zombies / Odessey and Oracle

5 stars

Omlouvám se dopředu, ale holt jsem cítil potřebu napsat další recenzi k dalšímu báječnému albu.

Na Odessey And Oracle jsem v tomto roce úplně zapomněl a nevím proč. Dnes jsem si ho po dlouhé době opět pustil a nikdy by mě nenapadlo, že stačí pouze mellotron na to, abych měl husinu. Prostě když je silná melodie, tak je silné všechno.

Care Of Cell 44 nám dává znamení, v jakém duchu se ponese toto album. Čili rozhodně bude melodické, pohodové, na nic si nebude hrát, poctivé, hrané i zpívané s láskou a s vokály podobné Beach Boys či Beatles.
A Rose For Emilly je roztomilá, výrazně melodická skladba s krásným klavírem a ještě krásnějším zpěvem.
Maybe After He's Gone dokazuje, že basista Chris White dokáže také napsat silnou a melodicky nápaditou píseň. Ovšem jeho nejlepší a nejkrásnější písní je bezpochyby Brief Candles. Je to také zároveň nejsilnější píseň na albu. Hung Up On A Dream je prostě nádherná psychedelická, vznešená skladba, která má tři části. Ta první je strašně hezká, druhá ještě hezčí a třetí nejhezčí. Tady právě ten mellotron stačil na to, aby mi mohla naskočit husí kůže a zavěsit se na sen. Dalši opus je Changes. Mellotron se zvukem flétny začne hrát velkolepou melodii a přechází z levého ucha do pravého, aby zde také skončil a mohl začít famózní sbor, při kterém opět dorazí husina. White se opět vytáhl s docela temnou skladbou Butcher's Tale, kde jsem poprvé slyšel hrát harmonium. Album uzavírá notoricky známá Time Of The Season.

Album doporučuji poslouchat se sluchátky, aby jste zjistili jak si Zombies umí hrát se stereem. Album se také krásně hodí na letní období. Teď v zimě nemá ten správný náboj.
Album si právem zaslouží plný počet.

» ostatní recenze alba Zombies - Odessey and Oracle
» popis a diskografie skupiny Zombies


Rolling Stones, The - Their Satanic Majesties Request
2016-12-03

Rolling Stones, The / Their Satanic Majesties Request

4 stars

Krásná deska. Tady mě Stouni překvapili. Jejich tvorbu jsem vždy považoval za průměrnou až někdy podprůměrnou. Nicméně o letech 1966-1967 to v žádném případě neplatí. Stouni se vydali na psychedelickou cestu. Tento čin někteří nemohli skousnout, ale podle mě se jim to vydařilo. Přirovnání Stounovský Sgt. Pepper se k tomu myslím docela hodí.

In Another Land mi připomíná barevnou jízdu jako v Lucy In The Sky With Diamonds. Píseň je vyšperkovaná cembalem a zpěvem, který se jakoby třepe. (Tento "třepotavý" zpěv jsem slyšel i v Lullaby To Tim od The Hollies). 2000 Man je melodická, chytlavá stounovka. Dokážu si jí představit i na jiných albech od Stounů. Gomper je zas typická jemná psychedelie. Vrchol pro mě je bez debat She's A Rainbow. Nádherná melodie, roztomilý text, nádherný klavír, nádherné smyčce. Mick Jagger se nám zamiloval do slečny Psychedelie. Tahle píseň to jasně dokazuje. Ovšem album má i slabší kusy např. nikdy nekončící improvizace v Sing This All Together. Ale dá se to přežít.

Jsem rád, že to album znám, protože mi ta hudba přinesla další čistou, panenskou a krásnou psychedelii. Nemůžu vystát tu poskvrněnou, odpornou psychedelii typu Jimi Hendrix, Jim Morrison a hlavně největší hippiesáckou špínu Janis Joplin.
Jak říkám. Není nad panenskou psychedelii typu Pink Floyd - Piper, Moody Blues, Sgt. Pepper, Magical Mystery Tour, Donovan, Stones.

» ostatní recenze alba Rolling Stones, The - Their Satanic Majesties Request
» popis a diskografie skupiny Rolling Stones, The


Beatles, The - Let It Be
2016-11-19

Beatles, The / Let It Be

2 stars

Tak. A teď si dovolím rýpnout do jedné z nejslavnějších, ale podle mě také jedné z nejpřeceňovanějších kapel všech dob. Po neskutečně skvělém Sgt. Pepperovi a podobně skvělém Magical Mystery Tour přišel velký útlum a to bylo White Album. První album od Beatles, kde bych vyřadil víc než polovinu písní. Abbey Road jsem přežil v pohodě, ale taky bych něco z něho vyřadil. A teď přichází omyl Let It Be.

Na tomto albu můžeme vidět Beatles v absolutním úpadku a taky v něm najdeme nespočet důkazů, že Lennon-McCartney už spolu prostě nemůžou. Něco dávám na vinu i té odporné Yoko. K těm lepším písním se na albu řadí určitě spirituální Across The Universe. A možná ještě The Long And Winding Road. Zbytek je opravdu laciná blues-rock'n'rollová nuda. Co se týká samotné písně Let It Be, tak ta už mi příjde neskutečně ohraná a pokaždé, když jí někde slyším tak odejdu pryč.

Ano. Beatles se chtěli vrátit ke svým kořenům, ale tím promrhali svůj velký talent, který v plné síle projevili na albech Rubber Soul, Revolver, Sgt. Pepper a Magical Mystery Tour.
A dost. Už se mi nechce kydat hnůj.

» ostatní recenze alba Beatles, The - Let It Be
» popis a diskografie skupiny Beatles, The


King Crimson - In the Court of the Crimson King
2016-11-11

King Crimson / In the Court of the Crimson King

4 stars

Hodně svérázné a zajímavé album, které je potřeba slyšet. Před pár měsíci jsem si tu desku pustil poprvé a hned mě odradila píseň 21st Century..., která mi strašně připomínala hudbu Flamenga na Kuřeti V Hodinkách. Tak jsem to hned vypnul. Ten šílený jazz-rock prostě nemám rád stejně tak jako saxofon. Ale to je myslím o mě notoricky známá věc. Když jsem to sdělil mému učitelovi hudby, tak mi řekl, že jsem udělal blbost, protože další skladby jsou čistě umělecká kvalitní hudba tak, jak mám rád.

A měl pravdu. Po pro mnohé z vás vyýborné, ale pro mě nezáživné 21 Century se na mě vyřítila krásná, jemná balada s flétnami a výborným melancholickým, smutným textem I Talk To The Wind. Flétny zase naopak mám strašně rád. I když mám určité podezření, že to je mellotron se zvukem flétny. Nevím. Dále Epitaph je hodně slušná, Moonchild je pěkná, temná balada opět s výborným textem. "Lonely moonchild dancing in the shadow of the river". Krásné tajemno. Ovšem to, co se děje po zhruba 2 minutách je zase něco jako uspávanka s tichým cinkáním, zvoněním atd. Tuhle pasáž bych rozhodně o polovinu zkrátil. Někoho to může uspávat a někoho nudit. Jenže pak přichází největší opus jaký kdy prog-rock vytvořil. THE COURT OF THE CRIMSON KING mě od prvních tónu výrazné melodie, která se okamžitě zaryje do hlavy, shodila do kolen. To prostě musíte slyšet jinak nezjistíte, co je prog-rockový hymnus. Mellotron na to bohatě stačí, aby vás to uzemnilo a šokovalo.

Nebýt té Flamengovské 21 Century a zdlouhavé nudné pasáže v Moonchild, bylo by to album za plný počet.

» ostatní recenze alba King Crimson - In the Court of the Crimson King
» popis a diskografie skupiny King Crimson


Olympic - Souhvězdí šílenců
2016-11-04

Olympic / Souhvězdí šílenců

3 stars

I když Olympic miluji, tak jsem toho názoru, že to měli zabalit po albu Bigbít. Od Želvy až po Bigbít opravdu znám všechno nazpaměť a mám rád každou jejich píseň. (Jedeme, Jedeme je můj nejsrdečnější poklad, o který se budu rvát do krve). Ovšem po Bigbítu už se střídal jen průměr s podprůměrem. A to platí i o tomto albu. Z celé té trilogie Souhvězdí je ale ta nejlepší.

Světlé chvilky tady jsou. Třeba klasické Jandovo rockové písničkářství v Pane Můj. I krásné balady se zde najdou např. Já nejsem Zlej, Vzpomínky Založím a možná ještě Prázdnej Dům. Ale zbytek je opravdu celkem nuda. Je to takový ten typ melodií, který vám zajede do jednoho ucha a druhým uchem vyletí ven. Prostě nic moc. Janda už je fakt skladatelsky večerpaný. Přesto na jejich koncerty rád chodím.

Album doporučuji pouze pro sklaní fandy Olympicu, kteří opravdu od nich můžou všechno. Pro posluchače, kteří o ně ještě ani nezavadili, tak v žádném případě ne. A následující dvě alba už jen vám tak prosviští přehrávačem a můžete na ně zase zapomenout. Nic zásadního se tam neděje.

» ostatní recenze alba Olympic - Souhvězdí šílenců
» popis a diskografie skupiny Olympic


Genesis - Foxtrot
2016-10-30

Genesis / Foxtrot

4 stars

Po smazané recenzi od Kamily jsem se rozhod přidat i já svou troškou do mlýna, aby se zjistilo, jaký má názor na toto album kluk, kterému pomalu táhne na 17. Z období, kdy Genesis hráli hudbu, která je pro mě hromada složitých slepovaných koláží, je LP Foxtrot asi mé nejoblíbenější.

Už hned úvodní Watcher Of The Sky je znamením něčeho velkolepého. Mellotron a hammondky Tonyho Bankse k sobě pasují dokonale. Ale mohla mít aspoň trošku větší gradaci. Ovšem, když vidíte Gabriela při této písni s netopýřími křídly, tak na to zapomenete. Zaujala mě také Can-Utility se zvláštně pěknou melodií. Ovšem skladba, na které je Foxtrot stavěn je pochopitelně legenda Supper's Ready. "Walking across the sitting room, I turn the television off". Prostě bomba od začátku do konce. Skladba střídá jemné pasáže s těmi tvrdými, kde Gabriel tlačí ten svůj teatrální hlas do poslední síly. Co vždycky vítám, je ta Gabrielova příčná flétna. To holt musíte slyšet.

Teď se mnou asi celý progboard nebude souhlasit. Foxtrot sice chválím, ale jejich debut From Genesis To Revelation a moje nádherná vzpomínka na něho, ho přejede jak těžkotonážní vlak.

» ostatní recenze alba Genesis - Foxtrot
» popis a diskografie skupiny Genesis


Yes - Yes
2016-10-28

Yes / Yes

4 stars

Hodně povedený debut od kapely, ze které se stala prog-rocková klasika. Už i zde je malinko cítit budoucí znamení Yes a to především ostrá basa od Squireho.

Pro mě je jasně nejlepší a nejkrásnější jemňoučká Yesterday And Today. Samozřejmě Survival s nádhernými vokálními harmoniemi. Sweetnes, Looking Around, Beyond And Before (úvod jak se patří). Co mě hodně nudilo byla I See You. Harold Land taky nic moc a Every Little Thing od Beatles jsem málem nepoznal.

I tak je to hodně dobrý debut, který si zaslouží pozornost. Třeba následující Time And A Word mě nezaujalo vůbec. Oslovila mě jen stejnojmenná píseň.

» ostatní recenze alba Yes - Yes
» popis a diskografie skupiny Yes


Yes - Tales From Topographic Oceans
2016-10-22

Yes / Tales From Topographic Oceans

5 stars

Jaký blázen mohl říct, že je to nejnudnější prog-rockové album všech dob? Pro mě je to vrchol tvorby Yes. Je to velmi krásné, pohádkové a nadčasové album. Pro správného fanouška prog-rockové hudby naprostá povinnost.

The Revealing Science Of God má správnou úvodní gradaci aby vás potom mohla vymrštit do sféry plné výrazných melodií a promakaných vokálů. Vůbec celých 20 minut se na vás valí kopec nápaditých melodií. Fakt super suita.
Když poslouchám The Remembering, tak si připadám jako v pohádce o smutném moři, které pluje dál a dál do nekonečna.
The Ancient je zpočátku hodně elektronická a experimentální, ale pak přejde ve velmi krásnou akustickou vznešenost s roztomilým hláskem Jona Andersona. "And I heard a million voices singing". Ojedinělá nádhera.
Ritual je suita s krásným hlavním motivem. Pozornost ovšem upoutá střední pasáž, kde je divoké sólo na bicí.

Skoro u všech vítězí Close To The Edge. Chápu. Je to skvělé album, ale nemůžu si pomoct. Topographic Oceans je výraznější, nápaditější a má krásný obal.

» ostatní recenze alba Yes - Tales From Topographic Oceans
» popis a diskografie skupiny Yes


Pink Floyd - The Piper at the Gates of Dawn
2016-10-21

Pink Floyd / The Piper at the Gates of Dawn

5 stars

Výborné album. Podle mě, nejlepší a nepřekonatelná psychedelická nálož, jaká existuje. Nevím, jestli Barretovi tak moc pomáhalo to LSD nebo byl skutečně génius na hudbu a zvláště na texty. Ze všech stran je cítit těžký surrealismums. Což je jenom dobře.

Nejlepší kusy? Matilda Mother, Flaming, surrealistické povídky The Gnome či Scarecrow, Lucifer Sam a mohl bych pokračovat.

Na album mám též jednu vzpomínku. Nedávno jsem to poslouchal s mojí krásnou kamarádkou. Hned v úvodu Astronomy Domine jsme si sedli na zem a kolem nás byly barevné svíčky z vánočního stromu a zběsile blikali. Efekt to byl neskutečný. A ona jen řvala: To je psychóóóó!!! A písnička Flaming se jí tak zaryla do hlavy, že mi ještě 2 týdny zpívala pasáž "Travelling by telephone, hey hou, here we go".

Akorát s čím mám trošku problém, je Interstellar Overdrive. Začíná sice výborně hard rockově, ale po takových 2-3 minutách už se vysloveně nudím. Ale co. Že to jsou Floydi, tak jim to dokážu odpustit.

» ostatní recenze alba Pink Floyd - The Piper at the Gates of Dawn
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd


Moody Blues - In Search of the Lost Chord
2016-10-15

Moody Blues / In Search of the Lost Chord

5 stars

Další nádherné, bezchybné album od absolutních borců Moody Blues. Opravdu nedokážu říct, které album od nich je lepší, jestli Days Of Future Passed nebo tohle. Zároveň je to od nich další album, které se parádně hodí k vánocům.

Departure je rozjezd, jak se patří. A pak už to zas jde samo. Neuslyšíš - nepochopíš. Usylšíš - padneš do kolen.
Vrchol alba? Těch je hned několik. Např. originální opus Legend Of A Mind, která oslavuje krále LSD Timothyho Learyho. Poslední 2 minuty jsou famózní. "He'll take you up, he'll bring you down". Dál třeba House Of Four Doors s nezapomenutelně krásným refrénem. "House of four doors I could live there forever". Visions Of Paradise s výrazně nádhernou příčnou flétnou Raye Thomase. Už i samotná melodie je ráj. Ride My See-Saw, The Actor atd. atd.

Ano, Moody Blues jsou moje krevní skupina. Podle mě, kdo neslyšel Moody Blues, neví, co je HUDBA.

» ostatní recenze alba Moody Blues - In Search of the Lost Chord
» popis a diskografie skupiny Moody Blues


Yes - Close to the Edge
2016-10-14

Yes / Close to the Edge

4 stars

Ke Close To The Edge jsem hledal dlouhou dobu cestu. Když jsem to slyšel poprvé, tak ta hudba byla pro mě jen hromada neuvěřitelného chaosu. Asi po dvou týdnech jsem se začal do toho dostávat. A potom jen: Hergot, to je dobrý.

Co jsem si u Yes oblíbil hned, byl jemný a roztomilý hlásek Jona Andersona.

Titulní suita se na první poslech obyčejným uším asi nebude líbit, ale po nějaké chvíli se najdou ty drobnosti, které vás donutí nastražit sluch. Pak se zjistí, že je to fakt namakané.
And You And I. Tak ta je myslím jasná. Má nejoblíbenější z alba. No tak ono toho tady na výběr moc není. Pasáž, která začíná asi 45 vteřin po třetí minutě a trvá zhruba 2 minuty, mě donutí k extázi a mám husinu snad po celým těle.
No a poslední Siberian Khatru je taková nemastná neslaná.

Close To The Edge je určitě setsakramensky dobré album. Klidě bych dal plný počet. Ale ta, pro mě nevýrazná, Siberian Khatru to ničí. Škoda.

» ostatní recenze alba Yes - Close to the Edge
» popis a diskografie skupiny Yes


Moody Blues - Days of future passed
2016-10-08

Moody Blues / Days of future passed

5 stars

Je to nádherné album. Ani nevíte, jak rád ho poslouchám. Zvláště o vánocích. Nevím, čím to je, ale hudba Moody Blues dokáže tak neuvěřitelně zpříjemnit vánoční atmosféru. Možná to bude tím, že jsem to album poprvé slyšel na Štedrý den. Jen si to představte. Vánoční strom svítí, venku padá sníh, vůně prskavek, máma smaží řízky. Thomasova příčná flétna a Pinderův mellotron mají obrovskou sílu.

The Day Begins nás seznámí s pár motivy, které na albu zazní a pak už to jde samo. To prostě musíte slyšet, jinak to nepochopíte. The Morning, Peak Hour, Tuesday Afternoon, Sunset, notoricky známá Nights In White Satin. To jsou jedinečné mistrovské kusy, které mohou produkovat jedině Moody Blues. Vůbec tuto kapelu považuji za absolutní špičku art rockové scény. Narozdíl od jiných art rockových kapel, kteří se jen předháněli, kdo udělá nejdelší a nejsložitější suitu, mají zázračný cit pro melodii.

Už se nemůžu dočkat prosince.

» ostatní recenze alba Moody Blues - Days of future passed
» popis a diskografie skupiny Moody Blues


Genesis - From Genesis To Revelation
2016-10-08

Genesis / From Genesis To Revelation

5 stars

Je to strašně krásné album. Slyšel jsem opravdu všechny alba z Gabrielovy éry a musím říct, že tohle se mi líbilo absolutně nejvíc. Peter Gabriel tady nemá tak tlačený a teatrální hlas, nejsou tam žádné komplikované koláže, ale krásou nabitá hudba s inspirací Bee Gees, což jenom vítám.

Už úvodní Where The Sour Turns To Sweet nás zavede do nadměrné melodičnosti. Dál by jsem vyzdvihl třeba přenádhernou a dojemnou Fireside Song. Potom Am I Very Wrong, In The Wilderness s nezapomenutelným refrénem "Music, all i hear is music". Krásnou a příjemnou In Hiding, Window, Silent Sun (zde je přímo viditelná inspirace Bee Gees)

Na album mám taky jednu moc krásnou vzpomínku. Rodiče odjeli někam pryč, barák volný, tak jsem si k sobě pozval mojí krásnou a věrnou kamarádku. Rozhodli jsme se, že večer strávíme s hudbou. Dal jsem volbu na toto album. Ale ona řekla, že Genesis neposlouchá a že Gabriel je mimozemšťan atd. Přesvědčil jsem jí. Po pár vteřinách úvodní skladby se začala tak něžně usmívat a bylo vidět, že se jí to moc líbí. Když album skončilo, tak řekla: To bylo nádherný. Nakonec to byl příjemně strávený večer a šli jsme hajat. Kolem 1. hodiny ráno se vzbudím, otočím se a ona nikde. Ale z vedljěší místnosti něco hraje. Vždyť je to Genesis, konkrétně Fireside Song a pasáž "Once upon a time there was confusion". Za chvíli slyším Am I Very Wrong. Jdu za ní. Povídám ji: Co tady děláš? A ona jen: Prosím tě, dovol mi poslouchat tu nádheru.

Tak to vidíte. My, mladí milovníci kvalitní hudby netoužíme po nějaké velké komplikovanosti, ale o písně se silnou a výraznou melodií. A album From Genesis To Revelation tuhle věc splňuje dokonale.

» ostatní recenze alba Genesis - From Genesis To Revelation
» popis a diskografie skupiny Genesis


Olympic - 4
2016-10-07

Olympic / 4

4 stars

Chápu nízké hodnocení této desky, protože pro mnohé z vás už to není ten želvovský nebo rosomákovský Olympic, nýbrž popové slátaniny. Někteří říkají, že Korn Olympic potopil. Já říkám, že ho svým způsobem zachránil. I když hráli pop. Byla prostě taková doba. A aby Olmypic přežil, musel se podrobit.

Přejdeme ke skladbám. V Karnevalu se Petr Hejduk pokusil o rock a docela mu to vyšlo. Stará Láhev je prostě senzační, atmosférická. Nejspíš je o námořníkovi, který umíral a tak hodil vzkaz do flašky. Tady se Janda vytáh. Konec Konců je pěkná Hejdukovka s výraznou melodií. Ovšem text mohl být lepší. Blázen je zde nejkritizovanější píseň. Proč? Je to prostě jen jedna z těch hopsavých písní Olympicu typu Agáta, Tony, Závody lodí. Je chytlavá a refrén vám uvízne v hlavě. Harém (kde se Janda vydal trošku do progresivního stylu) a Jsem Zvláštní jsou takové průměry. Není to nic extra, ale není to ani k zahození. Vůně Benzínu je prostý pomalejší rock. Taky dobrý. Ale finále je přímo famózní. Zde se zase Korn vytáhl. Kánon je závěr, jak se patří. To musíte slyšet sami.

No na závěr jsem si nechal opravdickou bombu, zaručený megahit všech megahitů. Píseň, kterou chorobně miluji. Jedná se o pecku ÚNOS. Tento opus schválně pouštím všem, kterí se chystají na dovolenou letadlem. Já cestování letadlem nenávidím. Takže tu píseň miluji ještě víc než chorobně. Směji se do tváře všem, kteří pořád říkají jak v létě pojedou letadlem do Egypta atd. Však já ty blázny Únosem zkrotím. A na komunistickou propagandu vám kašlu. Stejně jsem v ní žádnou nenašel.

» ostatní recenze alba Olympic - 4
» popis a diskografie skupiny Olympic


Beatles, The - Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band
2016-10-02

Beatles, The / Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band

5 stars

Pro mě je to klasika všech klasik. Poslech toho alba je naprostou povinností všech milovníků kvalitní hudby, jako já. Je to zároveň také mé první album, které se mi zdálo jako jedinečné, špičkové a geniální. V té době jsem ještě toho tolik neznal. A pak už to šlo samo.
Sgt. Pepper je prostě základ, který je třeba mít.

Všechny písně na albu jsou skvělé, ale na onu nejvyšší špici bych jsem vyzdvihl třeba nádherný psychedelický sen v podobě Lucy In The Sky With Diamonds. Určitě první dvě, dále třeba famózní She's Leaving Home s nádhernou úvodní harfou. Zde hraje pouze orchestr. Indickou Within You Without You, Lovely Rita a závěrečný opus A Day In The Life u kterého vždycky tajím dech.

Já neznat Sgt. Peppera, tak se propadnu hanbou.

» ostatní recenze alba Beatles, The - Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band
» popis a diskografie skupiny Beatles, The


Who, The - Tommy
2016-10-01

Who, The / Tommy

5 stars

No tak to teda byla prvotřídní diamantová jízda. Takhle špičkové album aby svět pohledal. Troufám si i říct, že to je to nejlepší album, co jsem za těch svých 16 let slyšel.
Je to album plné geniálních melodií, geniálních textů, geniálního příběhu.
Když jsem v náladě, tak některé písně ve mě vyvloají nádherný pocit extáze.
Určitě bych vyzdvihl na nejvyšší horu světa písně It's A Boy, 1921, Fiddle About, PINBALL WIZARD, Go To The Mirror, Tommy Can you Hear Me?, SENSATION, I'M FREE, Welcome, WE'RE NOT GONNA TAKE IT. To jsou opravdu neskutečně skvělé skvosty až to bolí. A závěrečná Listening To You je přímo grandiózní finále, které mi ještě dlouho znělo v uších. Při pasážích See Me, Feel Me mi zase běhá mráz po zádech a chce se mi brečet. Akorát píseň The Acid Queen byla u mě znehodnocena tou uječenou hrůzou Tinou Turner. Ale verze zpívaná Townshendem je skvělá. Tommy právem patří mezi nejlepší alba všech dob v historii hudby.

» ostatní recenze alba Who, The - Tommy
» popis a diskografie skupiny Who, The


Flamengo - Kuře v hodinkách
2016-10-01

Flamengo / Kuře v hodinkách

2 stars

Tak. A teď se k vám vloupal nezvaný návštěvník.

Na návrh několika uživatelů jsem si našel čas a pustil si Kuře V Hodinkách podruhé. Napoprvé mě vůbec nezaujalo a napodruhé je výsledek stejný.
Zajímalo by mě, co tady všichni tak opěvují. Tu nevýraznou melodičnost? Rychleší písničky jsou si tady podobné jak vejce vejci. Saxofón jsem taky musel přetrpět. Žádný magický hudební moment jsem tady nenašel. Ani žádnou výraznou linku, která by se mi zaryla do hlavy.
Omlouvám se všem, ale pro mě je skoro celé album jen nuda, nuda a zase nuda. Jednu hvězdu dávám za to, že to Flamengo s těmi nástroji umí a druhou za píseň Já A Dým. Ta byla fakt pěkná.

Tak. A teď mě ukamenujte.

» ostatní recenze alba Flamengo - Kuře v hodinkách
» popis a diskografie skupiny Flamengo


Prúdy - Zvoňte, zvonky
2016-09-28

Prúdy / Zvoňte, zvonky

5 stars

Další slovenský hudební poklad, který jsem objevil ještě dříve než jedinečné Konvergencie. Toto album se stalo mým obrovským letním hitem a od té doby snad neexistuje den, kdy bych si z něho nepustil aspoň tři písně.

Na desce je každá skladba jedinečná, ale přece bych některé vyzdvihl ještě výš. Třeba hned titulní skladbu Zvonky, Zvoňte. Tu jsem si hned zamiloval a skoro každou chvíli mi zní v hlavě. Balada O Smutnom Jánovi je neuvěřitelně silná věc. Běhá mi mráz po zádech v části "smiech je praskot suchých konárov, to vie i Ján" Chudák se nejspíš oběsil. Poď So Mnou má zase skvělé protijízdy. Chvílemi je skoro hard rocková, chvílemi zase něžná. Možno je zase taková optimistická lidovka. S Rukami Vo Vreckách je další silná skladba.

Pokud by jste se mě zeptali, které slovenské album je nejlepší, jedná-li se o Zvoňte, Zvonky nebo Konvergencie, tak vám odpovím jednoduše. Já fakt nevím.

» ostatní recenze alba Prúdy - Zvoňte, zvonky
» popis a diskografie skupiny Prúdy


Olympic - Jedeme jedeme
2016-09-24

Olympic / Jedeme jedeme

5 stars

Pokud se bude uvažovat normálním rozumem a nebude se brát ohled na to, na jakém albu od Olympicu někdo vyrost, tak zjistíme, že se jedná o jedno z jejich nejlepších, co kdy vydali.

Jak už tady někdo napsal: 10 písniček - 10 perel. Na albu není slabé místo. Od úvodního vlaku až po závěrečný rockový nářez Tobogán. Jedna píseň tu střídá lepší. Máme tady nádherné balady typu Mr. Den A Lady Noc, legendární klasiku Bon Soir Mademoiselle Paris. U dalšího skvostu Danny jsem si až později uvědomil, že je to Hey Jude ala Olympic.

Pokud jste pozorně poslouchali text písně Elixír, tak jste určitě zjistili, že se jedná o reklamu na viagru. (Dokonce tady zpívají "trochu modré barvy", "trochu ptačích radostí" co to asi může být?) V některých písní, třeba Brouk, je zase znát trošinku vliv Jethro Tull.

Prostě album doporučuji všem, kteří pořád jen vyzdvyhují Želvu, nebo Ulici či Prázdniny Na Zemi.

» ostatní recenze alba Olympic - Jedeme jedeme
» popis a diskografie skupiny Olympic


Pink Floyd - Atom Heart Mother
2016-09-23

Pink Floyd / Atom Heart Mother

5 stars

Tomuto albu prostě musím dát plný počet, protože je to nejlepší a také nejmelodičtější album od Pink Floyd, co jsem kdy slyšel.

Atom Heart Mother - Hlavní motiv skladby je fakt pěkný a klidně by se hodil do nějakého velkolepého filmu. Pasáže se sborem taky nejsou špatné, ale přeci bych to trošku zkrátil, protože některé části (zvlášť ta experimentální) jsou takové nemastné, neslané.

If - Nádherná, dojemná, silná, folková balada, ve které Waters poprvé použil témata odcizení.

Summer '68 - Velice příjemná, melodická skladba, ve které se Wright upřímně zpovídá, co dělali v noci po koncertu.

Fat Old Sun - Jak už tady napsal jeden uživatel: To se prostě musí slyšet. Přenádherná nostalgická skladba plná vzpomínek. Pokud jste těžký nostalgik, tak ukápnete slzu.

Alan's Psychedelic Breakfast - Ulítlý Floydovský experiment, který nemusí lahodit každému, ale mě vůbec nevadil. Poslední hraná část má velice zajímavou melodii.

Obal jsem předtím trošku nepochopil, ale když jsem se dozvěděl, že Floydi oznámili svému designerovi, že chcou na obal něco obyčejného, tak potom jsem to bral.

» ostatní recenze alba Pink Floyd - Atom Heart Mother
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd


Collegium Musicum - Konvergencie
2016-09-23

Collegium Musicum / Konvergencie

5 stars

Ke Konvergenciím jsem se dostal nedávno, když jsem poznával slovenskou hudbu. Hned mě očarovalo. Krásně zpestřilo moje nudné prázdniny. Hned jak začala P.F. 1972 jsem tušil, že to bude něco naprosto senzačního. Potom jsem se zničehoš nic přesunul do sváteční nálady díky krásnému dětskému sboru. Náhle Collegium přeřadili rychlost a mě unášel stejný motiv. Bící byly opravdu jako ohňostroj. Pak nastává trochu rockovější část, ale potom se zase vrátíme do oné sváteční nálady. Opravdu zaručená P.F. vhodná pro vánoce i silvestr. Pak tu je Suita Po Tisíc A Jednej Noci. Je to opravdová ukázka, jaký je Varga borec. Zvláště mě chytnula první a poslední část jejichž melodii nelze dostat z hlavy. Jako třetí pecka tu jsou Piesňě Z Kolovrátku. V životě nedám dopustit na část, kterou zpívá Hammel. "Tak sa pozri, veď já všetko dnes ti dám". Nejkrásnější píseň o lásce, co jsem v životě slyšel. Tenhle skvost jsem několikrát zpíval mojí krásné kamarádce pod oknem, ale to sem nepatří. Pak je tu Tvoj Sněh a kostelní Chorál. No a na závěr se tu nachází opravdový experimentální bonbónek zvaný Eufónia. Tahle "skladba" je dobrá akorát tak na odrovnání reprobeden. Nebo když mají vaši sousedé v noci mejdan a vy nemůžete spát, tak ráno dejte před jejich dvěře obrovské repráky a pusťte Eufóniu na plno. Zaručuji vám, že pomsta bude sladká. Konvergencie právem řadím mezi nejlepší slovenská alba všech dob.

» ostatní recenze alba Collegium Musicum - Konvergencie
» popis a diskografie skupiny Collegium Musicum


Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000