Profil uživatele Luboš


Pro prohlížení profilu uživatele musíte být přihlášeni/zaregistrováni.

Recenze:

Zappa, Frank - Freak Out!
2016-10-07

Zappa, Frank / Freak Out!

5 stars

V roce 1966 vyšlo mnoho desek, jedna zásadní vyšla ve Velké Británii a vydala ji skupina Beatles, ale na druhé straně Atlantiku se chystalo něco mnohem zásadnějšího, společnost Verve vydala debutové album Velvet Underground, a taky debutové dvojalbum Freak Out skupiny Franka Zappy Mothers Of Invention. Nebylo až tak obvyklé, aby kapela začínala dvojalbem a vypustila singly. Po revoluci patřilo tohle album k prvním deskám, které jsem si pořídil na CD.

Freak Out se skládá ze dvou naprosto odlišných desek. Na prvním albu jsou písničky, jako od Beatles. Písničky jako Motherly Love, Wowie Zowie, Any Way The Wind Blows jsou prostě kouzelné, k těm nemám jiných slov. Trochu experimentálně zní skladby Who Are The Brain Police? a You're Probably Wondering Why I'm Here, výborná a tvrdá je skladba I'm Not Satisfied. Druhé album to je trochu jiné kafe uvodní tvrdé blues Trouble Every Day hrával Frank Zappa v různých obměnách na hodně koncertech, výborná je třeba verze na albu Roxy & Elsewhere, v experimentální skladbě It Can’t Happen Here se dokola v různých tóninách opakuje věta „to by se tady stát nemohlo“ doprovázené různými elektronickými zvuky. Závěrečná skladba The Return Of The Son Of Monster Magnet je úžasná, shrnuje vše to co bylo použito v předchozích skladbách, pozpátku puštěné pásky, různě zrychlovaný a zpomalovaný vokál, skvěle zní opakování jména Zuzanky Šťabajzny, kterou na tomhle albu hraje Jeannie Vassoir. Už na téhle desce skupina předvádí, to co ji odlišovalo od ostatních, náhlé změny temp a nálad v průběhu jedné skladby, kontrast normálního vokálu Ray Collinse a hluboký hlas Franka Zappy a nekonečný výsměch konzumní společnosti v textech.

Hodnocení alba pro mě pět hvězdiček.

» ostatní recenze alba Zappa, Frank - Freak Out!
» popis a diskografie skupiny Zappa, Frank


Colosseum - Colosseum Live
2016-10-04

Colosseum / Colosseum Live

5 stars

Diskuse pod albem Kuře v hodinkách od pražského Flamenga mě zaujala tak, že jsem začal přemýšlet o svém vztahu k používání žesťů v rocku a pustil jsem si zrovna tuhle desku britské kapely Colosseum. Na počátku sedmdesátých let jsem nahrával všechna LP, které se mi dostalyy pod ruku. Jedním z alb, která jsem si tehdy nahrál, bylo výběrové album The Collectors Colosseum, když jsem to poslouchal poprvé, tak jsem to chtěl vymazat, ty dechy mi tehdy hodně vadily, ale po druhém a dalším poslechu jsem zjistil, že to není vůbec špatné. Dechy dávají všem skladbám obrovský tah a drsnost, kterou jiné nástroje nedovedou. Začal jsem shánět alba s tímto typem muziky a objevil jsem mimo jiné perlu jménem Hot Rats od Franka Zappy a tenhle koncert.

Tohle album z roku 1971 je snad nejlepší živá nahrávka co jsem kdy slyšel. Skupinu založili hudebníci, kteří předtím hráli ve skupině Johna Mayalla Bluesbreakers, vynikající bubeník Jon Hiseman a saxofonista Dick Heckstall-Smith. Na této desce zpívá Chris Farlowe, který po rozpadu Colossea přešel k jiné vynikající britské kapele a to k Atomic Rooster. Koncert začíná skladbou Rope Ladder To The Moon původně uvedenou na albu The Grass Is Greener, které vyšlo pouze v USA. Již v této skladbě se předvedou všichni instrumentalisté v tom nejlepším světle, zamiloval jsem si bubnování Jona Hisemana, saxofon Dick Heckstall-Smith a zpěv Chrise Farlowa. Další skladba Walking In The Park byla úvodní skladbou jejich debutového alba. Zbytek koncertu tvoří skladby, které dosud nevyšly na žádném jiném albu. Vynikající blues s názvem Encore…Stormy Monday Blues a zvláště závěrečná Lost Angeles. Do všech skladeb jsou zakomponovány motivy z jiných skladeb mimo jiné i z jejich pro mě nejlepší skladby třídílné instrumentálky s názvem Valentyne Suite.

Tahle deska si zasluhuje pět hvězdiček. Kdyby někoho hudba téhle skupiny zaujala, tak letos vycházejí první dvě alba na vinylu.

» ostatní recenze alba Colosseum - Colosseum Live
» popis a diskografie skupiny Colosseum


King Crimson - Larks' Tongues in Aspic
2016-09-17

King Crimson / Larks' Tongues in Aspic

5 stars

Po středečním koncertě jsem si pustil tuhle desku, která patří k mým nejoblíbenějším od King Crimson. Dlouho jsem je neposlouchal, mám je naposlouchané z dob dávno minulých. Tahle deska patří asi i mezi oblíbená alba Roberta Frippa, protože z něj na koncertě hráli čtyři skladby.

Úvod desky stejně jako koncertu patří skladbě Lark´s Tongues In Aspic Part I., skladby, kde se třídají extrémně drsné kytarové pasáže s lyrickými plochami mellotronu a elektrických houslí. Na koncertě houslové party Davida Crosse nahradil Mel Collins na flétnu. Tahle skladba má naprosto úžasnou dynamiku, ševelení mellotronu, cinkání na různé tyčinky a zvonečky je přehlušeno ohromným kytarovým rifem a parádními bicími Billa Bruforda. Book Of Saturday je krátká lyrická skladba, kde se za doprovodu mellotronu a houslí představí baskytarista a zpěvák John Wetton, od prvního poslechu téhle desky patří k mým hodně oblíbeným zpěvákům. Exiles je delší melancholická skladba z rodu In The Court Of Crimson King, kde dominuje mellotron a procítěný zpěv Johna Wettona. Hodně dynamickou skladbou Easy Money si mě tehdy i dnes koupili. Saxofonové sólo Mela Collinse na koncertě mi na desce schází. The Talking Drum je krásná instrumentální skladba, která od naprostého ticha graduje v totální odvaz, v téhle skladbě je úžasná práce bubeníka Billa Bruforda. Závěr desky patří druhé části titulní skladby, která je ještě tvrdší a syrovější než úvodní část.

Tohle album patří k těm, které bych si vzal na pustý ostrov. King Crimson jsou skupina, která nemá žádnou desku stejnou a Robert Fripp směřuje svou tvorbu pořád kupředu a hledá nové směry. Tahle deska se mi líbí a hodnocení je pět hvězdiček.

» ostatní recenze alba King Crimson - Larks' Tongues in Aspic
» popis a diskografie skupiny King Crimson


Special Providence - Essence Of Change
2016-09-11

Special Providence / Essence Of Change

4 stars

Do 5. 9. 2016 jsem neměl o skupině Special Providence ani ponětí, na jejich brněnský koncert mě pozval kamarád, který je před lety viděl a slyšel. Koncert se mi líbil a koupil jsem si tam jejich poslední CD, které si od té doby poměrně často pouštím.

Maďarská skupina se na této desce prezentuje výhradně instrumentální tvorbou, kterou tvoří zajímavá směs rocku s esencí jazzu. Z celé desky je slyšet, že hudebníci prošli nějakou verzí maďarské hudební školy, ta akademičnost je z jejich skladeb slyšet. Ty melodie jsou jiné, než jaké známe z desek skupin anglo americké produkce, je tam slyšet i něco typické pro střední Evropu. Z instrumentalistů mě na koncertě i na desce ohromil bubeník Adam Markó, který by mohl s kýmkoliv. Ze skladeb na desce, které mě zaujaly, bych mohl jmenovat hned úvodní Awaiting the Semicentennial Tidal Wave, lyrickou Darkness a skladbu Gas Giants, kde má krásné barevné sólo srbský kytarista David Maxim Micic. Mám radost, že se i v krajích bývalého mocnářství tvoří skvělá hudba.

Trochu mi vadí absence vokalisty a pro přitvrzení bych přidal žestě, ale tahle kapela je skvělá a jde kupředu. Hodnocení tohoto alba je pro mě za čtyři hvězdičky.

» ostatní recenze alba Special Providence - Essence Of Change
» popis a diskografie skupiny Special Providence


Captain Beefheart & His Magic Band - Bat Chain Puller
2016-09-05

Captain Beefheart & His Magic Band / Bat Chain Puller

5 stars

Hudební kariéra Dona van Vlieta alias Captain Beefhearta je plná střetů a rozcházení se spolužákem a kamarádem Frankem Zappou. Spolu založili první skupinu s názvem Blackouts, po čase si Frank Zappa založil Mothers Of Invention a Don zůstal sám, on si založil Magic Band a nahrál první album s názvem Safe As Milk, které se nejen v mých očích stalo legendou. Druhé album s názvem Strictly Personal obohatil producent Bob Krasnow elektronickým fázováním, to vedlo k roztržce a producent byl odejit. V této chvíli potkal Don svého spolužáka Franka Zappu, který mu nabídl produkovat jeho další album se slovy „všechno bude v pohodě a nebudou žádné problémy s elektronickým blbnutím“. Don začal připravovat své životní dílo, které vyšlo pod názvem Trout Mask Replica, tohle dílo mu záviděl i sám Frank Zappa, svým spoluhráčům tehdy říkal „podívejte se, co ten chlapík dokázal, zkušte to taky“. Don se zúčastnil nahrávání Hot Rats, kde nazpíval skladbu Willie The Pimp a taky učinkoval na koncertech Mothers. Poté došlo k roztržce mezi spolužáky, které řešil Beefheart odchodem od firmy Straight a vydal serii čtyř alb počínaje Spotlight Kid, poslední album této serie Bluejeans And Moonbeans vydala úplně jiná sestava Magic Bandu a to album bylo hodně komerční. V této chvíli potkává Don opět Franka Zappu a dochází k usmíření, zpívá na koncertech Mothers a vychází jim album Bongo Fury. Mezi koncerty připravuje vydání svého nového alba, album je prezentováno v tisku pod názvem Bat Chain Puller a jeho vydání je avizováno na rok 1976. Problémy s vydáním tohoto alba vedly k odchodu od vydavatelství Franka Zappy a album s jiným obsahem i názvem vyšlo v Evropě na značce Virgin pod názvem Shiny Beasts. Dva roky po Donově smrti vydává Zappa Family album pod původním názvem a s původním obsahem, jako takovou tečku za tvorbou Dona Van Vlieta a taky jako takovou třešničku na dortu Donovy diskografie.

Album otevírá titulní bluesová skladba, která je hraná opravdu hodně syrově a ostře, touto skladbou navazuje na alba Trout Mask Replica a Lick My Decals Of Baby. Následující skladba Seam Crooked Sam je opět pěkné blues, které předtím nikde nevyšlo. Skladbu Harry Irene mám hodně rád už z alba Shiny Beast, následující deklamace 81 Poop Hatch vyšla později na albu Ice Cream For Crow. Instrumentálka Flavor Bud Living vyšla na následném albu Doc At Radar Station, stejně jako skladba Brick Bats, která je rovněž ozdobou alba Doc At Radar Station, už kvůli krásné Donově hře na saxofon. Oficiálně album končí stejně, jako Shiny Beast kratinkou skladbou Apes Mama. Na albu Bat Chain Puller je ještě trojice bonusů v podobě jiné verze titulní skladby, skladby Candle Mambo. Album ukončuje nádherné dřevní blues s názvem Hobo-Ism, které mě úplně facsinuje. O Donu Van Vlietovi se píše, že proslul jako interpret nemelodických skladeb, které zpíval hrubým hlasem. V jeho písních melodie jsou a vnímavý posluchač si je najde. Tohle album je důstojnou tečkou za hudební tvorbou Captain Beefhearta, ke které se budu často vracet.

Tohle album je pro mě za pět hvězdiček.

» ostatní recenze alba Captain Beefheart & His Magic Band - Bat Chain Puller
» popis a diskografie skupiny Captain Beefheart & His Magic Band


Zappa, Frank - The Lost Episodes
2016-09-02

Zappa, Frank / The Lost Episodes

4 stars

V prosinci roku 1993 zemřel Frank Zappa a po jeho smrti vycházejí alba s jeho hudbou s labelem Zappa Family. Jedním z těchto posmrtných alb je i CD s názvem The Lost Episodes. Tohle album nezachycuje konkrétní koncert, nebo určitou etapu v jeho tvorbě, ale jsou to takové raritní nahrávky, které se tehdy nevešly na oficiální album, nebo ukázky jeho tvorby z období před vydáním alb Mothers Of Invention. Tahle deska je určená sběratelům a obdivovatelům tohoto umělce.

Hned první dvě skladby jsou z repertoáru jeho první skupiny Blackouts, ve které učinkuje taky Don Van Vliet, který se později proslavil pod jménem Captain Beefheart. Již tyhle dvě skladby ukazují, kde jsou kořeny, jak Frankovy, tak Donovy tvorby, je jimi mezi jiným hlavně černošské blues. Jsou zde jiné verze skladeb Fountain Of Love, Any Way The Wind Blow z prvních desek Mothers Of Invention, první Frankovy pokusy se Synclavierem a podobně. Zaujaly mě písně zpívané Captain Beefheartem, jako I'm A Band Leader, Alley Cat a hlavně experimentální verze skladby Grand Wazoo, kde vynikne jeho nádherný hlas. Výborně provedená je i skladba Wonderful Wino z alba Zoot Allures zpívaná na rozdíl od Franka, Ricky Lancelottim. Dalšími perlami jsou skladby RNDZL, I Don't Wanna Get Drafted a k nepoznání přetvořená Inca Roads. Skladba Lil' Clanton Shuffle zůstala po sessions k albu Hot Rats a můžeme si na něm poslechnout nádherné sólo na kytaru od samotného Franka a taky elektrické housle Dona Sugercane Harrise. Celou desku uzavírá dvanáctiminutová výborná verze skladby Sharleena, kterou svého času hrávala pražská legenda Plastic People Of The Universe. Tahle deska není rozhodně pro někoho, kdo se s hudbou Franka Zappy seznamuje a žádnou jinou jeho desku nezná.

Tahle deska není takový trhák jako třeba Hot Rats, nebo Waka Jawaka, ale pro mě má hodnotu minimálně čtyř hvězdiček.

» ostatní recenze alba Zappa, Frank - The Lost Episodes
» popis a diskografie skupiny Zappa, Frank


Fleetwood Mac - Then Play On
2016-08-30

Fleetwood Mac / Then Play On

5 stars

Skupinu Fleetwood Mac založili bývalí členové jedné z fází Mayallových Bluesbreakers. Peter Green byl podle Mayallových slov jedním z mála umělců, který dokázal tvořit blues na úrovni černošských bluesmanů z delty. Po vydání čtyř studiových alb odchází Peter Green, a skupina zvolna opouští nastavenou bluesovou linii a nastupuje cestu mně sympatickému pop rocku, ale to je jiná skupina.

Deska Then Play On je takovým vyvrcholením bluesové cesty, kterou vytvořila skupina se třemi špičkovými kytaristy v čele Peterem Greenem. Hned úvodní skladba Comin Your Way dá tušit, kde bral inspiraci mladý Carlos Santana. Na desce jsou klasické bluesové skladby jako Show-Biz Blues, Rattlesnake Shake a další. Nebudu popisovat jednotlivé skladby, to udělal podrobně Petr Gratias, jen takové upozornění v seznamu uvedená skladba Oh Well je pouze na CD verzi alba, na vinylu se místo ní nachází skladba One Sunny Day. Mimochodem se jedná o singl a velice hlučnou dvoudílnou skladbu.

Tahle deska pro mě představuje takový vrchol britského bílého bluesrocku a je srovnatelná s Mayallovou deskou Blues From Laurel Canyon. Obě tato alba mám hodně rád a když mám hodnotit tohle album, tak mu dávám pět hvězdiček.

» ostatní recenze alba Fleetwood Mac - Then Play On
» popis a diskografie skupiny Fleetwood Mac


Orange Wedge - No one left but me
2016-08-24

Orange Wedge / No one left but me

5 stars

Tahle skupina není moc známá, ale když jsem jí poprvé slyšel, tak přede mnou vyvstaly takové legendy jako Led Zeppelin, Cream, nebo Who. Skupina vydala pouze dvě vzácná alba, z nichž to druhé se mi líbí více.

Celé album je velice zajímavá ukázka americké formy tvrdé rockové hudby ovlivněné blues a psychedelií. Nejlepší skladbou na desce je hodně syrové blues Whisky And Gin. Výborná je najazzlá skladba People, která je na CD uvedena ještě v singlové podobě. Nejdelší skladba The Gate se mění jako dubnové počasí, skladba přechází od tvrdých riffů do akustických pasáží a já slyším Rogera Daltreye ve skladbě Were Gonna Také It z opery Tommy. Vynikající písničky, skvělý rockový zpěvák.

Pro mě představuje album No One Left But Me jednu z nejzajímavějších hard rockových desek počátku sedmdesátých let, které dávám pět hvězdiček.

» ostatní recenze alba Orange Wedge - No one left but me
» popis a diskografie skupiny Orange Wedge


Far Cry, The - The Far Cry
2016-08-14

Far Cry, The / The Far Cry

4 stars

Ke koupi CD této americké skupiny mě vedla doba vzniku a taky popis na obalu, na kterém stojí, že skupina hraje tak, jakoby se spojili Blood, Sweat & Tears s Captain Beefheartem. Obě jmenovaná seskupení mám rád, a tak jsem neměl jinou volbu, než si CD koupit.

Tahle deska pochází z druhé poloviny šedesátých let, cokoliv z té doby mám hodně rád. Čekal jsem něco na způsob Strictly Personal, ale to se nekonalo, ale deska je to skutečně pěkná plná rocku ovlivněného blues s dechovou sekcí a zpěvem Jere Whitinga, který v některých skladbách opravdu připomíná Dona Van Vlieta. Výborná jsou sóla Dicka Martinana tenor saxofon.

Výborné album, které si zaslouží čtyři hvězdičky.

» ostatní recenze alba Far Cry, The - The Far Cry
» popis a diskografie skupiny Far Cry, The


This Heat - This Heat
2016-08-14

This Heat / This Heat

5 stars

This Heat byla nejzajímavější skupina, která vznikla na konci sedmdesátých let. Skupinu založili pánové Charles Bullen a Charles Hayward, skupina byla takovým pokračováním německé skupiny Faust.

Jejich debutové album je vytvořeno jako nekonečná smyčka, začátek skladba Testcard je postupně zesilující elektronický zvuk a závěr alba tvoří skladba se stejným názvem, kde pro změnu jde elektronický zvuk do ztracena. Skladby na desce přecházejí jedna v druhou a střídají se instrumentální skladby se zpívanými. Úvodní skladba Tescard přejde mohutným riffem do instrumentální skladby Horizontal Hold, ve které se mění rytmy a nálada skladby přesně tak jak to můžeme slyšet třeba u Mothers Of Invention. Zpívaná skladba Not Waving má hodně potemnělou náladu a působí dost depresivně, jako ostatně celé album. Instrumentální skladba Water začíná zvonkohrou a postupně přechází do skladby Twilight Furniture, tady mi This Heat hodně připomínají Joy Division na jejich albu Closer. Na druhé straně alba převažují instrumentální skladby, výjímkou je dvojhlasem recitovaná parádní skladba The Fall Of Saigon, která přejde do závěrečného zvolna se ztrácejícího elektronického zvuku. Skupina je dokonalá při používání studia jako dalšího nástroje. Na jejich hudbu si musí člověk zvyknout, a pak, alespoň na mě působí jako droga.

Tohle album je pro progresivní hudbu něco jako The Piper At The Gates Of Dawn pro britský psychedelický rock. Tohle album si zasluhuje pět hvězdiček.

» ostatní recenze alba This Heat - This Heat
» popis a diskografie skupiny This Heat


Zappa, Frank - Fillmore East, June 1971
2016-08-13

Zappa, Frank / Fillmore East, June 1971

4 stars

Desky Franka Zappy a jeho kamaráda Dona Van Vlieta jsem si oblíbil již z počátku sedmdesátých let. Na jeho deskách se mi líbila pestrost a fakt, že dokázal namíchat dokonalý mix, kde se nachází vše od popových popěvků po klasiku. V jeho hudbě jsou experimenty, blues, tvrdý rock, art rock i tak zvaná klasika. Při mojí rekapitulaci jsem dospěl k tomu, že nejvíce se mi líbí jeho živé nahrávky. Tyhle nahrávky v jeho diskografii jednak převažují, ale ukazují jeho hudbu bez všech pozlátek a zvukových úprav.

Na záznamu z koncertu v auditoriu Fillmore hrají s Frankem Zappou Mothers Of Invention ve fázi s Ianem Underwoodem na klávesy, Aynsley Dunbarem na bicí a s dvojicí vokalistů Markem Volmanem a Howardem Kaylanem. Čím více tenhle koncert poslouchám, tím více se mi líbí. Velice pěkně působí fragment slavné skladby z Hot Rats Willie The Pimp zakomponované do parádního blues Latex Solar Beef, to hovězí je narážka na Dona Van Vlieta, který tuhle skladbu na Hot Rats zpíval. Komický rozhovor na máš rád moje nové auto přejde postupně do úvodní skladby alba Hot Rats, Peaches In Regalia, aby před tím předvedl parádní kytarové na způsob nekonečného sóla z Willie The Pimp. Výborné je i blues The Mud Shark, v jedné části diskutují Mark Volman a Howard Kaylan o Alice Cooperovi, kterému Frank Zappa produkoval první dvě desky a v té době byl Cooper hodně v laufu skladbami I´m Eighteen a School´s Out. Koncert končí výbornou skladbou s názvem „slzy začínají kanout“. Vynikající deska, která se dá doporučit těm, kteří by chtěli začít s poslechem desek jednoho z nejlepších hudebních skladatelů dvacátého století.

Co se týká hodnocení tak tady bych volil čtyři hvězdičky.

» ostatní recenze alba Zappa, Frank - Fillmore East, June 1971
» popis a diskografie skupiny Zappa, Frank


Voivod - Dimension Hatross
2016-08-13

Voivod / Dimension Hatross

5 stars

Kanadskou skupinu Voivod jsem poznal přes tohle album, které jsem slyšel bezprostředně po vydání. Tahle kapela hrála úplně jinak, než ostatní tehdejší metalové kapely. Ten zvuk, zpěv a zvláště kytara Denise d'Amoura zvaného Piggy byla něco neslýchaného.

Jejich thrashové desky jsem neznal a tak mě tahle deska naprosto okouzlila a svým způsobem vzbudila můj zájem o heavy metal, kterým jsem jinak opovrhoval. Z tohoto alba slyším velký vliv Pink Floyd z jejich nejpsychedeličtějšího období, z doby kdy v této britské skupině působil podle mě největší genius britského rocku Syd Barrett. Voivod touhle deskou vnesli do metalu pojem koncepční deska a vytvořili svůj nový originální styl. Vrcholná čísla tohoto alba jsou všechny písničky bez rozdílu, neumím tak dobře anglicky, ale soudím, že tvoří nějaký souvislý příběh, něco jako příběh Zera z planety Gong.

Tohle album je pro mě za pět hvězdiček.

» ostatní recenze alba Voivod - Dimension Hatross
» popis a diskografie skupiny Voivod


Thinking Plague - ...A Thinking Plague
2016-08-12

Thinking Plague / ...A Thinking Plague

4 stars

Thinking Plague (myslící mor) už ten název a krátký článek v Rocku & Popu mě zaujal a začal jsem se zajímat o tuhle skupinu, kterou založil počátkem osmdesátých let skladatel a kytarista Mike Johnson společně s baskytaristou Bobem Drakem. Doplňoval je bubeník Mark Fuller klávesista Harry Fleishman dvojice vokalistů Sharon a Mark Bradford, bratr a sestra, možná manželé. Toto seskupení začalo pracovat na debutovém albu, které vyšlo v roce 1984 v limitovaném nákladu pěti set kusů v ručně dělaném obalu různých barev. Vlastním oranžové provedení a vím o zeleném. Na druhém albu s názvem Moonsongs s nimi mimo dva hlavní protagonisty spolupracovala houslistka, kytaristka a vokalistka Suzanne Lewis. Těmito deskami skupina upoutala pozornost Chrise Cutlera, který jim nabídl vydávání desek na labelu Recommended Records, kde taky vyšlo následující album In This Life. Na tomto albu bubnuje David Kerman, spolupracovník Recommended Records a zakladatel jeho americkíé formy adHoc. Skupina od té doby vydala několik desek, již pouz na CD, a první dva vinyly vyšly na jednom CD s názvem Early Plague. Všechna alba Thinking Plague vychází na americké verzi Recommended Records u firmy Cuneiform.

Na debutovém albu představují Thinking Plague svůj originální styl plný odsekávaných rytmů, náhlých změn temp, místy operní zpěv vokalistek. Z celé tvorby kapely je cítit vliv Franka Zappy, King Crimson a zakladatelů opozičního směru skupinu Henry Cow. Takový je i charakter debutového alba. Neumím psát traktáty typu bublající kytary, ocelově tvrdé a podobně, pro to se omezím na konstatování. Z debutového alba mám nejradši skladby Possessed a závěrečnou nejdelší skladbu Thorns of Blue and Red / the War, kterou zpívá Mark Bradford. Tohle album možná není tak vyšperkované jako následující, ale podle mě představuje velmi zdařilou práci.

Moje hodnocení tohoto alba je čtyři hvězdičky.

» ostatní recenze alba Thinking Plague - ...A Thinking Plague
» popis a diskografie skupiny Thinking Plague


Smith, Patti - Horses
2016-08-10

Smith, Patti / Horses

5 stars

S Patti Smith jsem se seznámil stejně jako většina mých vrstevníků prostřednictvím článku Jiřího Černého v Melodii a následně na jedné z jeho Antidiskoték. To, co nám Jiří Černý pouštěl, pocházelo z alba Horses, a byla to skladba Birdland, něco naprosto úžasného na tehdejší dobu, kdy punková smršť představovaná v Británii Sex Pistols a Clash smetla překomplikovaná art rocková monstra a ovládla rockovou scénu.

Desku Horses produkoval bývalý klávesák, houslista a příležitostný zpěvák Velvet Underground, který měl zkušenosti z produkce vlastních desek i debutového alba Cristy Poffgen alias Nico. Úvodní skladba předělávka slavné Glorie od irské skupiny Them a legendární začátek slova „ Ježíš zemřel pro naše hříchy, ale ne pro moje“. Tahle skladba je úžasná temnou náladou a fantastickým zpěvem Patti Smith. Po krátké rockové skladbě Redondo Beach následuje pro mě vrchol alba skladba Birdland s vynikajícím textem, který nám tehdy Jiří Černý přečetl. Free Money, Kimberly a Break It Up jsou svým způsobem normální rockové písničky, po nich následuje další vrchol alba třídílná skladba Land, stejně smutná i temná jako skladba Birdland. Jedna část nese název alba. Album uzavírá žalozpěv Elegie, kterou Patti zpívá jen za doprovodu kytary a klavíru. Album Horses pro mě představuje spolu s následujícím albem Radio Ethiopia vrchol tvorby Patti Smith. Málem bych zapomněl, v doprovodné skupině hraje na baskytaru český rodák Ivan Král.

Jedna z nejlepších desek rockové historie si zasluhuje pět hvězdiček.

» ostatní recenze alba Smith, Patti - Horses
» popis a diskografie skupiny Smith, Patti


Joplin, Janis - Cheap Thrills
2016-08-05

Joplin, Janis / Cheap Thrills

5 stars

Janis Joplin jsem začal objevovat pozpátku a po její smrti, první album, které jsem slyšel bylo Pearl, po něm I Got Dem´Ole Kozmic Blues Again Mama, a pak tuhle desku. Ball & Chain byla její oblíbená koncertní skladba, a když jsem ji viděl naživo v rakouské televizi v záznamu festivalu v Monterey z roku 1967, toužil jsem mít tenhle skvost nahraný.

Tahle deska je složená ze studiových a živých nahrávek. Už úvodní skladba Combination Of The Two je špičkovou ukázkou bigbítu, který se hrál na západním pobřeží Spojených států, hudba, jejíž základy jsou v blues hrané s maximálním nasazením a silným zvukem. Již v této skladbě zpívá Janis výborně. I Need A Man To Love výborná skladba opět s bluesovým základem a následuje Gershwinova skladba Summertime, neznám lepší verzi téhle skladby. V Piece Of My Heart nám Janis ukazuje obraz své duše. Nádherné života zpytné želví blues za doprovodu klavíru poslouchám se zatajeným dechem, úžasná skladba. Po více méně instrumentální skladbě Oh, Sweet Mary už vidím před očima Sama Andrewa a Jamese Gurleye jak jim vlají vlasy v předklonu a nádherným rifem začínají Ball And Chain, Janis v pletených kalhotách si podupává nohou v pantoflích na podpatku. Tahle skladba to je klenot v diskografii Janis Joplin, ostatně nechybí ani na albu Joplin In Concert, kde jí zpívá za doprovodu Full Tilt Boogie. Mám i verzi z desky co vyšla v Gramoklubu, co verze to jiné provedení, ale vždy úžasné.

Tahle deska je pro mě za pět hvězdiček

» ostatní recenze alba Joplin, Janis - Cheap Thrills
» popis a diskografie skupiny Joplin, Janis


Van Der Graaf Generator - H to He, Who Am the Only One
2016-08-05

Van Der Graaf Generator / H to He, Who Am the Only One

5 stars

Van Der Graaf Generator byli jednou z prvních kapel, kterou jsem si počátkem sedmdesátých let nahrál a zařadili se vedle King Crimson a Gentle Giant k mým nejoblíbenějším art rockovým skupinám. Název tohoto alba je vlastně popis termonukleární reakce a každý to zkusí pouze jednou.

Úvod skladba Killer pojednává o zabijákovi z mořských hlubin, krakatici a už úvodní nástup hammondů ve spojení se saxofonem a úžasným zpěvem Petera Hammilla je prostě úžasný. House With No Door je baladická skladba s akustickou kytarou leadra skupiny. Dvoudílná skladba The Emperor in his War-Room patří k mým nejoblíbenějším skladbám od Van Der Graaf Generator, možná taky kvůli úžasnému sólu Roberta Frippa ve druhé části. Skladby Lost a Pioneers Over C přecházejí plynule v jednu skladbu, v těchto skladbách se blýsknou všichni hráči, mně učarovala hra Davida Jacksona na saxofon. Peter Hammill je příklad dokonalého zpěváka a všestranného umělce, který skládá, hraje, aranžuje a navíc píše výborné texty.

Mám rád všechny desky, které Peter Hammill udělal s Van Der Graaf Generator, ale první čtyři patří k mým nejoblíbenějším. Téhle desce dávám pět hvězdiček

» ostatní recenze alba Van Der Graaf Generator - H to He, Who Am the Only One
» popis a diskografie skupiny Van Der Graaf Generator


Captain Beefheart & His Magic Band - Safe as Milk
2016-07-31

Captain Beefheart & His Magic Band / Safe as Milk

5 stars

Dona Van Vlieta jsem poprvé slyšel na albu Franka Zappy Hot Rats, kde mě jeho projev totálně odrovnal. Zjistil jsem, že Frank Zappa a Don Van Vliet byli spolužáci na střední škole a po ukončení školy spolupracovali na mnoha projektech, jedním z nich byla hudba k filmu Captain Beefheart versus Grunt People (Kapitán Hovězí srdce versus chrochtající lidé), tenhle projekt nebyl nikdy dokončen, Frank Zappa založil Mothers Of Invention a Donu Vlietovi zbyla přezdívka. Sestavil Magic Band, jak říkal z “poušťních hudebníků“ a začal pracovat na vlastním albu.

Na první desku nahrál písničky, které složil a hrál již v roce 1965, protože to co hráli v době vydání alba na koncertech, by mu nikdo nevydal, výsledkem práce byla deska s názvem Safe As Milk. Úvodní ostré blues “Sure 'Nuff 'N Yes I Do“ vystřídá výborný odvaz“Zig Zag Wander“. “Call On Me“ je poklidná skladba se sbory a po ní následuje moje nejoblíbenější skladba z tohoto alba “Dropout Boogie“, parádní odvaz, který by mu záviděl i Frank Zappa. “Electricity“ je opět odvaz s bluesovým podkladem, country skladba “Yellow Brick Road“ a po ní “Abba Zabba“, skladba, kterou mám hodně rád. “Plastic Factory“ je opět blues a zároveň i název, pod kterým se tohle album prodávalo. Na celé desce vynikající zpěv hlavního protagonisty, dokonalá souhra dvojice kytar, která se stala pro další alba typická. Hra kytaristů se proplétá a v každém okamžiku jdou proti sobě, tenhle způsob aranžmá neznám od jiných interpretů. K dokonalosti to dovedl na dalších albech zvláště na Trout Mask Replica a Lick My Decals Off, Baby. Na tomto albu hostuje mimo jiné Ry Cooder hráč na slide kytaru. Revoluční alba měla teprve přijít, přesto patří tohle album do jedné řady vedle takových alb jako debutová alba Doors, Pink Floyd, Velvet Underground a Mothers Of Invention.


Téhle desce dávám pět hvězdiček.

» ostatní recenze alba Captain Beefheart & His Magic Band - Safe as Milk
» popis a diskografie skupiny Captain Beefheart & His Magic Band


Budgie - Budgie
2016-07-29

Budgie / Budgie

5 stars

Kdyby za mnou přišel před pár lety syn, abych mu doporučil nějakou hard rockovou skupinu, tak bych mu doporučil Led Zeppelin, skupinu, která je pro mě symbolem tvrdého rocku se vším co k tomu patří „sex, drogy a rock and roll“. Kdyby za mnou přišel nyní tak bych mu doporučil Budgie. Od téhle velšské skupiny jsem měl před více jak čtyřiceti lety nahranou desku In For The Kill, která mě tehdy nezaujala, navíc mi vadil vokál Burke Shelleye. Navíc kamarád dostal po roce tehdy nové album Bandolier, a když jsem viděl obal s komiksovými postavami jezdců, tak jsem si jej ani nenahrál, nyní vidím i slyším, že to byla zásadní chyba. Budgie jsou pro mě nyní představiteli toho nejryzejšího a nejtvrdšího rocku, který na britských ostrovech vznikl na počátku sedmdesátych let. Kdybych se tehdy oprostil od předsudků a poslechl si i předchozí desky, tak by v mých očích tahle skupina možná přerostla i mé tehdejší rockové bohy.

Na téhle desce skupina představuje skupina svou verzi tvrdého rocku, jedná se o nekompromisní hudbu s výbornými instrumentálními výkony všech tří hráčů. Úvodní skladba Guts je extrémně tvrdá, fantastické bicí Ray Phillipse a ostrá kytara Tonyho Bourge, jsou hlavní deviza tohoto power tria. Zapomněl jsem na dunivou baskytaru Burke Shelleye a ten vokál mi nyní při poslechu ani nevadí. Velice pěkné je střídání tvrdých skladeb s akustickými skladbami, jako Everything In My Heart, nebo You And I, které jsou velmi krásné. Výborné skladby jsou například úvodní Guts, Rape Of The Locks, Homicidal Suicidal, nebo skladba s dlouhým názvem Nude Disintegrating Parachutist Woman. Již debutové album patří mezi nejtvrdší alba, která vznikla na počátku sedmdesátých let a tahle skupina se stala jedním z inspirátorů pozdější vlny heavy metalu v čele s Metallicou.

Pro mě je tahle deska jejich nejlepší album a proto mu dávám pět hvězdiček

» ostatní recenze alba Budgie - Budgie
» popis a diskografie skupiny Budgie


Zappa, Frank - Over-Nite Sensation
2016-07-27

Zappa, Frank / Over-Nite Sensation

5 stars

Někdo si v autě pouští Abbu, jiný italskou operu a další klasiku. Já si pouštím Franka Zappu, protože se líbí mně i manželce. Máme rádi jeho písničkové desky z počátečního období s Mothers Of Invention, pobrukujeme si písničky jako Motherly Love, Any Way The Wind Blows, Wowie Zowie, manželka miluje jeho rockové období a z něj zvláště tuhle desku.

Desku Over-nite Sensation nahrála možná nejsilnější sestava, ve které nechybí Ian Underwood, Ruth Underwood, Jean Luc Ponty a George Duke. Výborná je rovněž dechová sekce, nejmenoval jsem pouze baskytaristu a bubeníka, ale ti jsou taky par excellans. Co skladba to perla počínaje Camarillo Brillo, mám rád rádiovku Dirty Love, kterou hrají i na Beatu. Od počátku jsem si zamiloval skladbu o vlkodlakovi Zomby Woof, zajímavý a pěkný je i příběh ženy jménem Hučení dynama a v závěrečné skladbě Montana s nádechem country odjíždí kovboj sbírat do pouště dentální vlákna. Nedílnou součástí písní Franka Zappy jsou texty, které opravdu stojí za to. Tohle je podle mě vedle One Size Fits All nejlepší album z Frankova rockového období. I po instrumentální stránce stojí albu za poslech, výborná mistrova kytara, nápaditá marimba Ruth Underwood, housle Jean Luc Pontyho a v neposlední řadě klávesy George Duka.

Hodnocení téhle desky je pro mě pět hvězdiček.

» ostatní recenze alba Zappa, Frank - Over-Nite Sensation
» popis a diskografie skupiny Zappa, Frank


Zappa, Frank - Roxy & Elsewhere
2016-07-26

Zappa, Frank / Roxy & Elsewhere

5 stars

Desky a hudbu Franka Zappy jsem si zamiloval již před více jak čtyřiceti lety, mezi první díla, které jsem slyšel, byla famózní alba Hot Rats, Waka/Jawaka, Over-nite Sensation, Apostrophe a tenhle záznam koncertů Roxy & Elsewhere. Desky Mothers Of Invention přišly později a o to více se mi líbí.

V případě tohoto dvojalba se jedná o záznam z několika koncertů v klubu Roxy v Los Angeles a Auditoria v Chicagu. Každou stranu dvojalba uvozovala mistrova předmluva, na CD vydání jsou předmluvy součástí příslušných skladeb. Na albu jsou písničky, které mimo More Trouble Every Day nevyšla na jiné desce, ani u této skladby se nejedná o původní verzi. Už úvodní skladba Penguin in Bondage je úžasná, typické zappovské změny rytmů a skvělá mistrova kytara stojí za to. Pygmy Twylyte představuje pro mě skladbu, která se mi hodně líbí. Výborná písnička Village of the Sun s jazzovými názvuky. Cheepnis skladba, ve které si dělá Frank Zappa legraci z filmů o příšerách a monstrech. Do skladby Son of Orange County jsou zakomponovány motivy i text skladby How Could I Be Such A Fool z debutového alba Freak Out. Výborné blues More Trouble Every Day je takovou variací a pokračováním skladby Trouble Every Day rovněž z debutového alba s výborným sólem Franka Zappy na kytaru. Závěr desky Be-Bop Tango je koláží improvizovaných motivů a mluveného slova, záležitost na mnoho poslechů, nejlépe s textovou přílohou. Vynikající výkony všech hudebníků, na albu hraje taky černý bubeník Chester Thompson, který také bubnoval na albu Genesis And Then There Were Three... Tahle deska, představuje vedle alba Live In New York koncertní záznam, který se mi hodně líbí.

Tuhle desku mám hodně rád a dávám jí pět hvězdiček.

» ostatní recenze alba Zappa, Frank - Roxy & Elsewhere
» popis a diskografie skupiny Zappa, Frank


Granicus - Granicus
2016-07-23

Granicus / Granicus

3 stars

Skupinu Granicus jsem objevil na těchto stránkách, zaujalo mě na ní srovnávání s mými oblíbenci a taky název, který je jméno říčky v Malé Asii a místo vítězství Alexandra Velikého nad perským králem Dareiem III.

Granicus jsou americká skupina, ale zní opravdu hodně evropsky. Jistá podoba s Led Zeppelin se mi taky vkrádá do mysli při poslechu jejich debutového alba. Tahle deska je skutečně parádní ukázkou tvrdého rocku, jaký se hrál v první polovině sedmdesátých let. Výborná akustická instrumentálka Twilight připomene Led Zeppelin, následuje nejdelší a možná i nejzajímavější skladba Prayer, ve které se střídají vypjaté pasáže se zasněnými plochami. Prvoplánový hit kapely nese název Cleveland, Ohio. Mně se hodně líbí balada Nightmare. Vynikající výkony všech instrumentalistů, jediná věc, která to všechno kazí je zpěv Francise Leffela, to ječení mi není příjemné, ale možná si najde své příznivce. Občas si to pouštím a možná si časem na ten jeho zpěv zvyknu, stejně jako na zpěv Burka Shelleye z Budgie.

Co se týká hodnocení tak bych dal čtyři, ale za ten zpěv hodnocení snížím na tři.

» ostatní recenze alba Granicus - Granicus
» popis a diskografie skupiny Granicus


Pink Floyd - The Piper at the Gates of Dawn
2016-07-22

Pink Floyd / The Piper at the Gates of Dawn

5 stars

První album Pink Floyd, které jsem slyšel, bylo A Saucerful Of Secrets a Relics. Zvláštní písničky na těchto albech zněly jako takoví psychedeličtí Beatles. Od kamaráda jsem se dozvěděl, že úžasná skladba Interstellar Overdrive pochází z jejich prvotiny, to byl důvod si je opatřit.

Tohle album patří k základním albům veškeré progresivní hudby, Pink Floyd ovlivnili všechny progresivní kapely, King Crimson počínaje. Syd Barrett si brnkal motiv ze skladby Stephanie Knows Who z alba Da Capo americké psychedelické skupiny Love tak dlouho, až z toho vznikla skladba Astronomy Dominee, výborná skladba se kterou pak začínali všechny koncerty. Tahle skladba se dočkala zpracování od progresivních metalistů Voivod na albu Nothingface. Na tomhle albu není naprosto slabá písnička, skladby Lucifer Sam, Matilda Mothe , nebo Flaming mají zajímavé texty, kde se cestuje telefonem a podobné nesmysly. První strana alba končí zvukovými orgiemi skladbami Pow R. Toc H. a Take Up Thy Stethoscope And Walk. Druhá strana začíná již zmiňovanou instrumentálkou Interstellar Overdrive, která na to, že jí bude zanedlouho padesát let rozhodně nehraje. Po honičce mezi planetami nás skupina uklidní skoro romantickými písničkami The Gnome, Chapter 24 a Scarecrow. Závěr alba patří skladbičce Bike, která má dvě části úvod patří zpívanému motivu, který přejde do elektronického blbnutí. Tuhle desku stavím hodně vysoko nejen v tvorbě skupiny.

Pro mě jedna z nejlepších desek, které v rocku vznikly. Hodnocení pět hvězdiček.

» ostatní recenze alba Pink Floyd - The Piper at the Gates of Dawn
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd


Captain Marryat - Captain Marryat
2016-07-22

Captain Marryat / Captain Marryat

4 stars

Skupinu Captain Marryat jsem objevil na těchto stránkách, zaujala mě svým názvem, jehož součástí bylo příjmení spisovatele dětských dobrodružných románů Piráti a Dobrodružství kadeta Keena, které jsem kdysi četl. Zajímalo mě, co může takto pojmenovaná skupina hrát, koupil jsem si její CD. Skupina vydala toto album v roce 1974 v limitované edici prodávané na koncertech. Rovněž v limitovaném nákladu vyšla i reedice 500 kusů CD, 500 kusů vinyl a
200 kusů transparentní vinyl. Edice v takovém množství udělala z desky raritu.

V době, kdy tato deska vznikla se každá nová kapela snažila hrát jinak, aby se odlišila od ostatních. Jistým vlivům se žádná kapela nevyhnula, v případě téhle kapely by se daly jmenovat soubory, kde převládaly klávesy. Deska není dlouhá má asi třicet čtyři minut a obsahuje velice příjemně poslouchatelnou hudbu. Kostelní varhany uvedou skladbu Blindness a skupina pokračuje v příjemném duchu i v dalších pěti skladbách. Mně se nejvíce líbí skladba Songwriter's Lament, která začíná folkovým motivem za doprovodu akustické kytary. Výborná je i závěrečná instrumentálka s názvem Dance of Thor, ve které vzdávají hold vikingskému pánu hromů a blesků a taky vydavatelství, kde toto album vyšlo. Tahle deska není žádný zázrak, existují jistě lepší alba, ale ten pocit pohody , který mi navozuje je neopakovatelný.

Moje hodnocení je tak mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami a vzhledem k tomu, že se jedná o raritu tak dávám čtyři.

» ostatní recenze alba Captain Marryat - Captain Marryat
» popis a diskografie skupiny Captain Marryat


Soho  Orange - Soho Orange
2016-07-21

Soho Orange / Soho Orange

4 stars

Na tuhle skupinu jsem narazil na těchto stránkách a zaujala mě dvakrát, nebyl uveden seznam hráčů a ohromně se mi líbil název souboru. Tahle deska patří asi k totálně zapomenutým, byla nahrána v roce 1971 a oficiálně vyšla až po dvaceti letech.

Desku jsem si pořídil a nyní si užívám parádního blues rocku s psychedelickým podtónem. Kdybych měl hudbu skupiny někomu přirovnat, tak bych volil Cream a místy jsou tam takové názvuky původních bluesových Fleetwood Mac. Už úvodní skladbu Kong Of The Road si dovedu představit na některém albu jmenovaných skupin. Dvoudílná skladba Mississippi Tales / The Wish – Tears má paralelu ve skladbě Oh Well, která rovněž sestává ze dvou částí, tady úvodní těžké blues Mississippi Tales nahradí akustická The Wish – Tears. Líbí se mi celá deska a těžko bych si vybíral nějakého favorita. Komu se líbí jmenované skupiny, tak se mu bude líbit i tahle.

Výborná deska i kapela, škoda, že neměla následovníka. Co se týká hodnocení tak čtyři hvězdičky.

» ostatní recenze alba Soho Orange - Soho Orange
» popis a diskografie skupiny Soho Orange


Zappa, Frank - Sleep Dirt
2016-07-18

Zappa, Frank / Sleep Dirt

4 stars

V letech 1978 a 1979 vydala firma Warner Brothers alba Studio Tan, Sleep Dirt a Orchestral Favourits bez souhlasu Franka Zappy, protože jim je podle smlouvy dlužil. Tahle alba nás v době vzniku moc neoslovila, byla taková nedodělaná. Z těch tří alb jsem si nejvíce oblíbil tuhle desku

Tahle deska byla v době vzniku ryze instrumentální, ryze instrumentální bylo i první CD vydání tohoto alba v Japonsku, ale první CD vydané ještě za Frankova života vyšlo obohacené o zpěv černošské zpěvačky Thany Harris. S hlasem této zpěvačky se můžeme setkat i na první CD verzi vydané po smrti Franka Zappy firmou Ryko Disk. Gail Zappa a její firma Zappa Family vydala toto CD v roce 2012 v původním vinylovém provedení, a jak píší v bookletu z původních masterů.

Tahle deska je takové pokračování desek Hot Rats a Waka/Jawaka a byla nahrána ve stejném duchu. Myslím, že zrovna zpěv Thany Harris ve skladbách Flambay, Spider Of Destiny a Time Is Money byl to co tam Franku Zappovi chybělo v původním vydání. Album začíná instrumentální skladbou Filthy Habits s krásnou typicky zappovskou kytarou. Následující skladbu Flambay si dovedu představit v nějaké jazzové kavárně. Bluesový zpěv za doprovodu jazzové kapely. Mám rád akustickou titulní skladba a závěrečný jam jazzového tria ve složení Frank Zappa, Patrick O´Hearn a Terry Bozzio. Kdo má rád hudbu Franka Zappy tak se mu bude tahle deska líbit, pro mě je úžasná.

Důstojné pokračování desek Hot Rats a Waka/Jawaka s zaslouží čtyři hvězdičky.

» ostatní recenze alba Zappa, Frank - Sleep Dirt
» popis a diskografie skupiny Zappa, Frank


Tucky Buzzard - Warm Slash
2016-07-17

Tucky Buzzard / Warm Slash

4 stars

Se slovy to jsou “Taky bazard“ nám před mnoha lety pustil kamarád svůj nejnovější přírůstek. Zapamatoval jsem si pouze ten ptačí název a úvodní skladbu „Týraná žena“. Před několika lety jsem zjistil, že se tahle deska dá koupit a tak jsem neváhal. Trochu smůla, protože nyní vychází komplet jejich desek (5 CD´s) v krabičce za opravdu lidovou cenu. Tuhle kapelu znalo v době vzniku málo lidí a nyní si myslím, že je nezná skoro nikdo.

Tahle deska z roku 1971 není jejich debutové album, ale druhá deska, která debut převyšuje. Úvodní skladba Mistreating Woman vám vyrazí dech, ale je to nic proti tomu co bude následovat. Klasický hard rock s názvem (She's A) Striker, poloakustická Need Your Love a nejdelší skladba alba blues Which Way, When for Why. Druhá strana desky je podle mě lepší výborná Burnin´a ještě lepší Heartbreaker s výbornými přechody a střídáním klidných a vypjatých pasáží. Následující Sky Balloon je podle mě nejlepší skladbou alba, tahle skladba začíná varhanní předehrou a pak se rozpoutá pravá rocková bouře. Hodně se mi líbí výkon zpěváka Jimmy Hendersona, skupina má hodně blízko k Led Zeppelin a tahle deska by si měla najít cestu ke skutečnému milovníkovi tvrdé rockové hudby.

Není to za plný počet, ale čtyři hvězdičky si tohle album zaslouží.

» ostatní recenze alba Tucky Buzzard - Warm Slash
» popis a diskografie skupiny Tucky Buzzard


Zappa, Frank - Hot Rats
2016-07-14

Zappa, Frank / Hot Rats

5 stars

Po vydání hudby k filmu Strýček Maso rozpustil Frank Zappa dočasně Mothers Of Invention a k nahrání dalšího alba si přizval multiinstrumentalistu Iana Underwooda, hráče na dechové a klávesové nástroje. V té době také potkal bývalého spolužáka ze střední školy Dona Van Vlieta, kterého opět podvedl producent. Frank Zappa mu slíbil, že mu bude produkovat další album, když s ním bude spolupracovat na jeho chystané desce. Na baskytaru angažoval mladinkého sedmnáctiletého baskytaristu Shuggy Otise, který předtím zazářil na albu Kooper Session. Druhým baskytaristou byl Max Bennett a na albu hraje trojice bubeníků John Guerin, Paul Humphrey a Ron Selico. Nahrávání se zúčastnila také dvojice houslistů černý Don Sugar Cane Harris a Jean Luc Ponty. Výsledkem činnosti těchto hudebníků je úžasné dílo s názvem Hot Rats.

Album je převážně instrumentální, jedinou skladbu Willie The Pimp zpívá Don Van Vliet svým mohutným, hrubým hlasem přesně v duchu textu (Pasák Willie), v textu je rovněž citován název alba “horké krysy“. Co skladba to perla skvělé pokračování příběhu pana Zeleného, hra houslisty Dona Sugar Canea Harrise ve skladbě Willie The Pimp. Vynikající výkon Jean Luc Pontyho ve skladbě It Must Be A Camel. Jean Luc Ponty potom několik let hrál s Frankem Zappou a jeho Mothers, naposled na albu Over-nite Sensation. Nekonečné sólo Franka Zappy na kytaru ve skladbě Willie The Pimp. Celé album zdobí svou hrou na různé dechové nástroje a klávesy Ian Underwood. Tahle deska je klenotem mé sbírky

Tohle album je pro mě za pět hvězdiček.

» ostatní recenze alba Zappa, Frank - Hot Rats
» popis a diskografie skupiny Zappa, Frank


Flock, The - Flock
2016-07-13

Flock, The / Flock

5 stars

V roce 1973 začínali Jazz Q koncert skladbou od Mahavishnu Orchestra, od té doby jsem toužil po nějaké nahrávce téhle skupiny. Když jsem si sehnal album Birds Of Fire, tak mě na něm mimo kytaristy Johna McLaughlina zaujal houslista Jerry Goodman, od kamaráda jsem dostal info, že před působením v Mahavishnu Orchestra hrál ve skupině s krásným názvem Hejno (The Flock). Jejich první album zanedlouho obohatilo mojí fonotéku.

Album začíná dialogem akustické kytary a houslí s názvem Introduction, důstojný úvod alba. Skladba Clown je klasická skladba s bluesovým podkladem anádhernými sóly na dechové nástroje a právě housle Jerryho Goodmana, následující křehká skladba I Am the Tall Tree s dvanáctistrunnou kytarou vícehlasým vokálem připomene westcoastové kapely. Skladby Tired of Waiting a Store Bought - Store Thought jsou takový úvod k závěrečnému monumentálnímu blues s názvem Truth, kde září všichni instrumentalisté.

Od té doby mám rád všechny kapely, které používají klasické, nebo elektrifikované housle od King Crimson s Davidem Crossem po Franka Zappu. Tahle deska je takový pilíř, a patří k prvním jazzrockovým deskám a pět hvězdiček si plně zaslouží.

» ostatní recenze alba Flock, The - Flock
» popis a diskografie skupiny Flock, The


Budgie - Never turn your back on a friend
2016-07-11

Budgie / Never turn your back on a friend

5 stars

Od téhle skupiny jsem měl před mnoha a mnoha lety nahranou desku In For The Kill, hudba byla skvělá, ale ten zpěv. Vokalista zpíval v těch nejvyšších polohách a to mi vůbec nesedělo. Několik let zpět mi kamarád říkal, že si koupil CD téhle skupiny a celkem nadšeně o nich mluvil, půjčil mi ty CD a já jsem si je po několika týdnech objednal také. To co Budgie předvádějí na prvních čtyřech pěti deskách je něco úžasného, nekompromisní tvrdost střídá něha, kterou jsme dosud znali z desek kalifornských west coastových kapel. Hudba co hrají Budgie se musela líbit i Larsi Ulrichovi ze skupiny Metallica, na jejich EP coverů The $5.98 E.P. - Garage Days Re-Revisited zařadil skladbu Crash Course In Brain Surgery z alba In For The Kill a na pozdějším 2CD Garage Days skladbu Breadfan z alba Never Turn Your Back On A Friend.

Album Never Turn Your Back On A Friend zachycuje podle mě skupinu v nejlepší formě, album začíná nářezem s názvem Breadfan, následuje skladba Baby Please Don't Go s nádechem blues. Akustickou baladu You Know I'll Always Love You střídá skladba tvrdý kus s nízvem You're The Biggest Thing Since Powdered Milk, který začíná sólem na bicí. Ve stření části skladby In The Grip Of A Tyrefitter's Hand mám pocit jako bych slyšel Ó hory ó hory od českých Stromboli. Závěr alba obstará skladba Parents z rodu poloakustických skladeb jako od Led Zeppelin. Tuhle skupinu jsem si s třicetiletým odstupem zamiloval a můžu říct, že si zaslouží být zařazena po bok takových kapel jako Led Zeppelin, Black Sabbath a Deep Purple, možná je v některých směrech i převyšuje.

Co se týká hodnocení tak tahle deska se mi líbí ze všech desek od Budgie asi nejvíc a můžu jí směle dát pět hvězdiček.

» ostatní recenze alba Budgie - Never turn your back on a friend
» popis a diskografie skupiny Budgie


Bodkin - Bodkin
2016-07-06

Bodkin / Bodkin

4 stars

Skotskou skupinu se slovanským (přímo ruským) názvem jsem objevil nedávno, ale okamžitě jsem si ji zamiloval. Tahle skupina vydala pouze jednu desku, která zřejmě v té na rockovou hudbu plodné době zapadla.

Na desce je pět delších skladeb hraných s ohromným nasazením. Všechny skladby podkreslují rozskřípané Hammondy. Výborný zpěvák Zeik Hume a kytarista Mick Riddel. Úvodní dvoudílná skladba Three Days After Death je uchvatná, parádní rocková jízda se vším co k tomu patří. Skladba Aunty Mary's Trashcan s výborným riffem, tahle deska se mi líbí od začátku do konce. Nejde mi na rozum, že něco takového jsme mohli v té době opominout. V té době jsem měl oči a uši v této kategorii pro Led Zeppelin a ostatní kapely šly bokem.

Vynikající deska, které se vyrovnají v kategorii hard rocku snad jen jmenovaní Led Zeppelin a Atomic Rooster. Není to za maximum, ale čtyři hvězdy jsou dostatečné.

» ostatní recenze alba Bodkin - Bodkin
» popis a diskografie skupiny Bodkin


Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000