Profil uživatele angus16


Pro prohlížení profilu uživatele musíte být přihlášeni/zaregistrováni.

Recenze:

Genesis - The Lamb Lies Down On Broadway
2019-02-07

Genesis / The Lamb Lies Down On Broadway

5 stars

Dnes jsem si udělal magický večer s tímto magickým albem. Musím dodat, že toto byl teprve můj druhý poslech alba a jelikož jsem měl možnost se naprosto v klidu a nerušeně celou hodinu a půl nechat unášet na vlnách této báječné muziky, musím dodat, že to, co jsem právě slyšel, bylo něco spektakulárního. Už od dob objevení "Dark Side" od Floydů, Close To The Edge od Yes nebo Thick as A Brick od Jethro Tull a mnoha dalších jsem ani nedoufal, že někdy objevím ještě další tak obsáhlé koncepční dílo, které mě opravdu překvapí. Od svého nedávného znovushledání (v dobrém) s kapelou Genesis mám právě teď plodné období v objevování nové muziky.

Toto album jsem si poprvé pouštěl asi před měsícem pouze do pozadí, když jsem pracoval na diplomové práci, a proto jsem nebyl na muziku samotnou soustředěný na sto procent. Dnešní druhý poslech mi otevřel oči. Fenomenální album jak po stránce hudební, tak i obsahové. Často se zde experimentuje se zvukem a skladby do sebe výborně zapadají. Celé album je nasáklé jakousi harmonií a vyvážeností a milovník progresivní muziky si zde přijde na své. Z celého alba mi v hlavě utkvěly skladby jako Cuckoo Cukcoon, In The Cage, Anyway, The Colony, The Light Dies Down On Broadway, ale hlavně a především Carpet Crowlers. Tato skladba ve mě vyvolala nesmírný příval emocí, až jsem vytlačil slzu. Opravdu dlouho se mi nestalo, abych byl u muziky tak naměkko. Musím říci, že pokud zde většina lidí pokládá toto album za vrchol tvorby Genesis, rád se k nim přidám. Toto je opravdu "masterpiece". Ještě nedávno bylo mé nejvíce oblíbené album A Trick of the Tail, ale situace se právě změnila. Toto je pro mě nyní "top 1" od Genesis.

Pět a půl hvězdy. Pro mě je to objev alba roku starého 45 let. Myslím, že si to půjdu dát ještě jednou.

» ostatní recenze alba Genesis - The Lamb Lies Down On Broadway
» popis a diskografie skupiny Genesis


Genesis - A Trick Of The Tail
2019-02-06

Genesis / A Trick Of The Tail

5 stars

Poprvé jsem se dozvěděl o kapele Genesis, když se mě moje mamka zeptala zhruba před deseti lety zda bych jí nemohl sehnat nějaké jejich album, protože má velmi ráda Phila Collinse. Toho jsem tehdy znal díky jeho rádiovým hitům, na které jsem začal být téměř alergický. Zeptal jsem se jí, jaké album by chtěla. Bylo to album Invisible Touch. Pořídil jsem jí tedy toto album, které jsem si s ní dokonce jednou poslechl a řekl jsem si: "Ok dál už se touhle kapelou nebudu nijak zabývat. Nic pro mě." Tím jsem odstrčil kapelu na téměř celých deset let.

Asi před měsícem jsem se však čirou náhodou dostal k poslechu rané tvorby Genesis. Po poslechu Trespass jsem si říkal zda mě nešálí sluch. Zda jsou tohle opravdu Genesis, protože to vůbec nebyla ta kapela, kterou mi pouštěla mamka. Tak jsem se jejich alby prokousával dál a dál až jsem se zastavil u alba A Trick Of The Tail, které mě zaujalo nejvíc. Poslechl jsem si ho ten den ještě dvakrát za sebou a bylo vymalováno. Kapela Genesis mě naprosto uchvátila.

Když jsem si začal pročítat jejich stručnou biografii, styděl jsem se, jak jsem mohl tuto kapelu tak dlouho opomíjet. Já, fanoušek progresivní muziky, jsem celých deset let o Genesis ani nezakopl. Co dokáže udělat jeden poslech alba, které patří mezi zrovna ne ty nejlepší kousky a dokáže tak odradit. Vůbec jsem netušil, že v této kapele dominoval jiný zpěvák než Phil Collins. U poslechu Trespass jsem měl dojem, že zde zpívá celou dobu Collins až záhy jsem se dozvěděl, že onen zpěvák je Peter Gabriel.

Jak jsem však zmínil, toto album mě z jejich tvorby v let sedmdesátých zaujalo nejvíce. Dočetl jsem se, že v té době byl již Peter Gabriel pryč a post zpěváka tedy přebral Phil Collins. Už úvodní Dance On A Volcano s majestátním nástupem mě dostala do kolen. Následující balada Entangled člověku dokáže zahřát srdce a rockovější Squonk nenechá člověka v klidu. Po ní přichází další balada Mad Man Moon, kterou jsem si také velice oblíbil. Robbery, Assault and Battery, Ripples - všechny skladby na tomto albu na mě opravdu zapůsobily.

Neberte toto jako recenzi, ale spíše jako ukázku lidské blbosti. Nikdy nedejte pouze na první poslech. Tak jako se mi to stalo u Genesis, kde mě odradily otravné rádiové hity Phila Collinse a popové album Invisible Touch a připravilo mě to tak o léta poslechu této skvělé muziky. To, co na mě vyskočilo, když jsem nadzvedl pokličku jejich rané tvorby, byl doslova jiný vesmír. Genesis právě získali nového fanouška. Pět hvězd je jasných.

» ostatní recenze alba Genesis - A Trick Of The Tail
» popis a diskografie skupiny Genesis


King Gizzard & The Lizard Wizard - Nonagon Infinity
2017-05-23

King Gizzard & The Lizard Wizard / Nonagon Infinity

5 stars

Nonagon Infinity, Open The Doors! Těmito slovy začíná album Nonagon Infinity. Kapelu King Gizzard and The Lizzard Wizzard mi představil kamarád před několika dny videoklipem k písni Robot Stop z tohoto alba. Klip byl šokující a hypnotizující. Co mě ale zaujalo více, byla samozřejmě muzika těchto australských jinochů.

Album jsem si ještě tentýž večer po seznámení s kapelou pustil. Po prvním poslechu jsem byl unesen a motivován si poslechnout album ještě jednou. Něco se mi však nezdálo. Album končilo melodií, kterou album otevíralo a konec byl ustřižený. Po chvíli jsem se dopátral, že toto album má větší umělecký přesah a význam. Název Nonagon Infinity (nekonečný) není náhodný. Zpěvák prohlásil, že album má fungovat jako nekonečné album. Je to jedna velká nekonečná smyčka. Zapnul jsem si tedy automatické znovupřehrávání a hle!!! Konec alba navazuje na začátek a jedete celou tvrdou psycho/garážovou jízdu znovu. Je to prostě skvělé! Úchvatné a s originálním nápadem, který jsem u žádné kapely neviděl. "Nekonečné album". První čtyři písně máte pocit, že hraje stále ta samá skladba. To jste ale na omylu, jelikož skladby na sebe nádherně navazují a prolínají se navzájem.

K muzice samotné žádné výhrady nemám. Je to rychlé, svižné, tvrdé, nápadité a s originální myšlenkou. Skladby Robot Stop a Big Fig Wasp jsou jasnými favority z celého alba. Přesně něco takového jsem hledal už velmi dlouho. Za mě pět nekonečných hvězd. Album jsem dnes poslouchal ve smyčce celé 4 hodiny a nemohl jsem se nabažit. Nakonec vám sem ještě hodím speciální stránku kde nekonečné album hraje nonstop a vy si ho můžete poslechnout zdarma. http://nonagoninfinity.com/

» ostatní recenze alba King Gizzard & The Lizard Wizard - Nonagon Infinity
» popis a diskografie skupiny King Gizzard & The Lizard Wizard


Sonic Youth - Goo
2017-05-06

Sonic Youth / Goo

4 stars

I když je to takovej virvál a melodie se občas ztrácejí pod hromadou vazbících kytar, tak i přes to všechno se mi to líbí. Sonic Youth jsem objevil díky seriálu Simpsonovi, kde Homer přijde do obchodu s deskami a zmiňuje se o kapelách, které jsou pro něj neznámé - a zmíní právě i kapelu Sonic Youth.

I když mi trvalo nějakou tu chvíli, než jsem se s jejich noisy rockem (nebo jak to nazvat) spřátelil, dodnes patří mezi mé favority. A právě album Goo patří mezi mé nejoblíbenější kusy od Soniců. Skladby jako Tunic, Dirty Boots nebo Mildred Pierce jsem si zamiloval na první poslech. Při poslechu alba Goo se ve mě vždy vzbudí ten vzdorný teenager, který ve mě řádil před deseti lety.

I když se tu slabá místa najdou, je mi to vcelku jedno, jelikož je to opravdu srdcovka a nostalgická záležitost. Za mě osobně dávám čtyři hvězdy. Věc která nikdy nezklame.

» ostatní recenze alba Sonic Youth - Goo
» popis a diskografie skupiny Sonic Youth


Beatles, The - A Hard Day´s Night
2016-06-16

Beatles, The / A Hard Day´s Night

5 stars

The Beatles je snad jediná kapela, kterou jsem poznal díky rodičům. Ostatní muziku, kterou dnes poslouchám jsem objevil buď sám nebo díky kamarádům. Pamatuji si, že jsem nejdříve viděl film A Hard Days Night na ČT2 když mi bylo asi deset let a poté jsem slyšel samotné album, které jsem našel na vinylu vydané u Supraphonu. Nedávno jsem byl dokonce v kině když projekt 100 uvedl film znovu do kin. Právě dnes mě čeká koncert Paula McCartneyho v Praze a podle setlistu, který jsem projížděl by měli zaznít tři skladby z tohoto alba. A Hard Days Night, And I Love Her a Cant Buy Me Love.

Při poslechu na vás dýchá totální pohoda a pozitivní vibrace. Půlhodinka naprosto oddechové nenáročné muziky vás vtáhne a uteče jako nic. Na albu není slabého místa a osobně mám nejradši Titulní píseň A Hard Days Night, Cant Buy Me Love a Any Time At All. Po albu Help je právě toto moje druhé nejoblíbenější album od Beatles. Jak jsem se zde dočetl od Pana Gratiase, samotný film byl u nás uveden už v šedesátých letech. Musel to být tehdy velmi silný a neopakovatelný zážitek.

Jelikož jsem dá se říci s tímto albem vyrůstal a mám k němu velmi osobní vztah musím dát pět hvězd. Doufám že se dnes dočkám a Paul zahraje i nějakou tu skladbu z této desky.
You Know I work all day. To get you money to buy you thing....

» ostatní recenze alba Beatles, The - A Hard Day´s Night
» popis a diskografie skupiny Beatles, The


Pink Floyd - The Wall
2016-06-15

Pink Floyd / The Wall

3 stars

Projekt The Wall je víceméně Watersovo dílo. Zbytek kapely zde působí spíše jen jako doprovodná kapela. Samozřejmě i zde najdeme mnoho hudebních příspěvků například od Davida Gilmoura a jeho sólo v Comfortably Numb prý bylo vyhodnoceno jako nejlepší kytarové sólo všech dob. Ovšem nikdy jsem nemohl vystát a baštit to Rogerovo neustálé fňukání o tom jak vyrůstal bez otce. Tímto krmí své fanoušky už dlouhá léta. Nikdy jsem neupíral Rogerovi jeho tvůrčí nadání a talent a musím podotknout že je velmi silná osobnost, ale tím jak se zachoval k ostatním členům kapely a zejména k Rickovi mě velice odpudilo a proto ho nemám moc v lásce.
První část alba je snesitelnější než druhá část se kterou mám větší problém. Kromě kousků jako Vera, Comfortably Numb, Run Like Hell a The Trial si vždy říkám aby už to bylo za mnou. Také bych rád citoval pana Gratiase, "Opakování motivu Another Brick In The Wall je místy nesnesitelné". Zejména mě také dokáže dopálit to jak mnoho lidí slyšelo Another Brick In The Wall Part 2 a už vám vykládají jak milují Pink Floyd.
Pane bože to opravdu ne!!!
Ale abych jen nepomlouval tak musím říci, že album jsem velmi často poslouchal když mi nebylo hej a psychicky mě celkem dost pomáhalo. Album má určitě skvělou myšlenku a opravdu zde nemohu popřít Rogerovo talent. Film The Wall jsem viděl několikrát a musím říci že jako film to určitě bylo pro mě snesitelnější než samotné album.
Bohužel však nikdy nebudu patřit mezi jeho velké obdivovatele a The Wall pro mě nikdy nebude patřit mezi zásadní alba Pink Floyd. Taková Ummagumma nebo Atom Heart Mother jsou mi mnohem bližší. Z mého pohledu pouze průměr.

» ostatní recenze alba Pink Floyd - The Wall
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd


Led Zeppelin - III
2016-06-02

Led Zeppelin / III

5 stars

Tuším že na Led Zeppelin jsem narazil díky skladbě Immigrants Song. Tehdy bez jakéhokoliv tušení co je to za kapelu jsem myslel že to zpívá žena. Až můj o dva roky starší metalový kamarád mě upozornil s kým mám tu čest a že to není žádný zpěv ženy nýbrž zpěv Roberta Planta. Byl jsem ohromen. Tak nádherný hlas. Delší dobu trvalo než jsem album získal na vinylu a mohl si ho tak vychutnat v plné kráse. Opravdu mě překvapilo jak jsou Led Zeppelin rozmanití a každé své album pouští jiným směrem. Blues Rocková jednička, našlápnutá dvojka, která s vámi doslova zatočí a trojka, která se víceméně drží v akustickém duchu.

Pokud jde o mě dodnes se nemůžu rozhodnout, které s prvních tří alb se mi líbí nejvíce. Je zde tolik skvělých a rozmanitých skladeb. U trojky jsem si velice oblíbil jemnou Tangerine, dupačku Gallows Pole samozřejmě nezastavitelný Immigrant Song se severskou tématikou a Out On Tiles. Pamatuji si ten záchvat smíchu když kamarád prohlásil u písničky Friends, abych si představil jak by to vypadalo kdyby tato skladba hrála v úvodu seriálu přátele. Celkem komická myšlenka. Album na mě vždy působilo velmi vyrovnaně. Střídají se tu skladby klidné a skladby divočejšího rázu. V poslední době zjišťuji že je to právě toto album, které se mi na gramofonu točí nejčastěji. Rozkládací obal s pohyblivým vloženým kotoučem je skvělý nápad a při poslechu si vždy s obalem pohrávám.

U Zeppelinů je to bez jakéhokoliv váhání pět hvězd. Jen bych se měl omluvit Robertovi za to že při prvním poslechu Immigrant Song, jsem myslel že jde o zpěvačku nikoliv o zpěváka. Před Robertem klobouk dolů. Jeho hlas mě nikdy nepřestane udivovat.

» ostatní recenze alba Led Zeppelin - III
» popis a diskografie skupiny Led Zeppelin


Dead Meadow - Old Growth
2016-06-02

Dead Meadow / Old Growth

5 stars

Kapela Dead Meadow patří mezi novodobou vlnu Psychedelické rocku. V Evropě nejsou tak známí jako v USA. S touto grupou pocházející s Washingtonu jsem se seznámil právě díky skladbě What Need Must Be z tohoto alba zhruba před třemi lety. Velmi mě zaujalo jejich atmosférické podání psychedelické hudby a musím říct, že nejlépe se mi poslouchá v letních horkých dnech. Dle mého je tato tato muzika také z velké části určena lidem, kteří rádi požijou sem tam nějakou tu psychedelickou pomůcku :)

Kapela se zde hodně soustředí na táhlé pomalejší skladby avšak velmi melodické a najdeme zde i nějakou tu akustickou lahůdku jako například skladbu Down Here nebo Seven Seers. Zpěv Jasona Simona je místy až hypnotický a občas zní jako kdyby byl i unavený. Jak říká můj kamarád "je z toho cejtit feťácká muzika". Skladba What Need Must Be patří mezi největší hity této kapely a já osobně jí mám také nejradši, podlazené kytary krásně drží rytmus v motivu, který se stále během slok opakuje a sólo s použitím wah-wah je odzbrojující a hned si vzpomenete na kvákání Jimiho Hendrixe. V podobném duchu jako výše jmenovaná skladba se nese i The Great Deceiver jen odlišně akordově poskládaná s pomalejším tempem.

Psychedelický rock se za posledních deset let opět snaží dostat na výsluní a je zde doslova hromady kapel, které se snaží ve svých písních přinést zpět staré časy šedesátých let. Díky jejich novátorskému přístupu a kombinaci psychedelického rocku tak vzniká vlna novodobého Stoner, Psychedelick, Space, Indie Rocku a Dead Meadow jsou vlajkovou lodí této vlny. Jejich muzika se celkem snadno poslouchá a cesta se k nim dá najít velmi rychle. Proto doporučuji toto album jako první seznámení pokud si někteří z vás chtějí zahalucinogenovat. Za mě pět hvězd jelikož jsem si Dead Meadow a zvlášť tohle album velmi oblíbil.

» ostatní recenze alba Dead Meadow - Old Growth
» popis a diskografie skupiny Dead Meadow


Pink Floyd - The Endless River
2016-05-31

Pink Floyd / The Endless River

4 stars

Na toto album jsem se velice těšil a schválně jsem si nevyhledával žádné novinky ani recenze když album vyšlo abych si nezkazil první poslech. Po pořízení Endless River a prvním poslechu jsem byl překvapen že je až na skladbu Louder Than Words celé instrumentální. Přišlo mi velmi atmosférické, klidné a vyrovnané. Později jsem se zde dočetl, že Pink Floyd pouze otevřeli staré šuplíky a použili materiál nahraný původně pro album The Division Bell s čímž problém nemám. Také mě překvapilo, že někteří zde toto album srovnávají s velkými díly jako například Darkside. Pokud vím tak jsem se dočetl, že album je především pocta Rickovi, který zde má opravdu velký a slyšitelný podíl.

Album je rozlučkové a jsou zde cítit velké ozvěny minulosti. Velká loď Pink Floyd mizí pomalu v dálce za horizontem a celá deska jsou takové dozvuky jejich předchozích počinů, které mizí v nekonečnu. Opravdu si myslím, že srovnávat toto album s Darkside nebo Animals je holý nesmysl. Pánům zde už o nic nešlo a chtěli jen vydat něco s čím by se mohli důstojně rozloučit se svými fanoušky a naposled si připomenout zesnulého Ricka. Nechápu jak někdo mohl opět čekat nějaké převratné dílo. Podle mě pánové odvedli dobrou práci a u alba se velmi dobře relaxuje a příjemně se poslouchá. Jediné co mi vadí, že je album poněkud zdlouhavé. Ke konci jsem měl takový pocit, že se již několik motivů opakuje.

Za mě jsou to čtyři hvězdičky. Kdyby album nebylo tak zdlouhavé dal bych pět. Pink Floyd odpluli po nekonečné řece a já jim tímto děkuji za jejich skvělou práci, kterou za ta léta odvedli.

» ostatní recenze alba Pink Floyd - The Endless River
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd


Yuri Gagarin - Yuri Gagarin
2016-05-25

Yuri Gagarin / Yuri Gagarin

4 stars

Na tuhle kapelu jsem narazil nedávno, když jsem se prokousával skrz různé novodobé počiny současných psych/space rockových kapel. Zaujal mě přebal jejich prvního alba a tak jsem se rozhodl probádat neprozkoumanou psychedelickou měsíční krajinu a společně se s Yurim dostat do jiné dimenze. Musím upozornit, že celé album je instrumentální a místy mi přijde že se zde některé motivy a postupy stále opakují, ale i tak má kapela co nabídnout.
Desku otevírá skladba FIRST ORBIT. Slyšíme rusky mluvící hlasy z vysílačky, když tu se najednou proti vám vyřítí mohutný kytarový sound, který právě odstartoval tu vesmírnou show a vy jste právě vzlétli nad orbitu v raketě a řítíte se mezi hvězdami do zdánlivého nekonečna a hloubky vesmíru. SONIC INVASION. Vesmírná show pokračuje. Sólová kytara zde ždíme všechny hvězdy, planety, prstence, asteroidy, černé díry a vše co vás neustále obklopuje. Skladba je poněkud rychlejší než předchozí ovšem na atmosféře stále neztrácí. Když se vše uklidní ocitáme se ZA KOSMOSOM a dobrodružství pokračuje. Opět zde vévodí mohutný sound a sólová kytara. Pravda už je to malinko unavující a mám pocit že už na desce nic nového nepřijde. Poslední skladba THE BIG RIP se opět drží podobné instrumentální konstrukce, ale i tak si stále připadám že letím vesmírem. Konec. Jsme na druhé straně černé díry, ale přežily jsme.
Co říci na závěr? Ačkoliv album místy působí velmi atmosféricky, nic nového nepřináší. Opakující se nebo podobné motivy vás časem omrzí. Přemýšlel jsem zda dát tři nebo čtyři hvězdičky. Za tu atmosférickou vesmírnou jízdu po prvním poslechu musím dát čtyři. Nevím zda se deska časem neomrzí. To však uvidíme.

» ostatní recenze alba Yuri Gagarin - Yuri Gagarin
» popis a diskografie skupiny Yuri Gagarin


Deep Purple - In Rock
2016-05-17

Deep Purple / In Rock

5 stars

Deep Purple jsem hodně dlouhou dobu nějakým způsobem opomíjel, protože skladba Smoke on the water kterou jsem slyšel tolikrát z rádií a v podání různých kapel na všelijakých akcích se mi natolik znechutila že jsem zanevřel na další objevování jejich hudby. Prostě je to tak. Zavřel jsem za nimi dveře a vydal jsem se cestou Pink Floyd, Jimiho Hendrixe, Jefferson Airplane, Led Zeppelin a tak dále a tak dále. Ano mnoho progboardistů by mi určitě hned chtělo jednu vlepit nebo v lepším mě přizdít či zazdít. Ale není to tak dlouho co jsem zavítal do obchodu s deskami kde jsem se probíral mezi alby tak dlouho až jsem narazil na toto dílo. Nakonec jsem přeci jen dostal rozum, popadl jsem tento vinyl a ihned s ním zamířil k pokladně.
Když jsem dorazil domů, hladově ale opatrně jsem rozbalil desku vytáhl jí a šoupnul na gramofon. Když jsem pustil jehlu na desku tak to najednou začalo. To co se začalo valit z reproduktorů mě odfouklo ke zdi div mě to neprohnalo skrz zeď. SPEED KING mě opravdu nastartoval a já jen s úžasem stál a poslouchal. Po ní následuje BLOODSUCKER a ten mě opět nenechal v klidu, ovšem už jsem se na to musel posadit protože mi bylo jasné jaká jízda mě ještě čeká. Ano, ano, ano. Je to tady. Epická CHILD IN TIME. Tuto skladbu jsem samozřejmě také znal už z dřívějška ale jaksi jsem na ní docela pozapomněl a až teď mi jí toto album znovu připomnělo. Ach jak nádherný kousek to je. Opravdu skvost z celého alba. Skladba končí a já obracím desku na druhou stranu, kterou nakopává opět další skvělá věc FLIGHT OF THE RAT, kterou jsem si velice oblíbil. INTO THE FIRE je další těžkotonážní skladba, která mě přibíjí do křesla ještě více. Přes rytmickou LIVING WRECK se dostáváme ke konci. To co se děje v závěru HARD LOVIN MAN mě opravdu dostává. A najednou ticho. Klid po bouři a já jsem omámen. Jdu se polít studenou vodou a říkám si jak jsem mohl sakra tak dlouho opomíjet tak skvělé album? Shame on me!!! Plný počet hvězd za to co se skrz mé uši prohnalo. Bomba! Nic víc nic míň.

» ostatní recenze alba Deep Purple - In Rock
» popis a diskografie skupiny Deep Purple


Pink Floyd - A Saucerful of Secrets
2016-05-10

Pink Floyd / A Saucerful of Secrets

5 stars

Tak tohle album je pro mě opravdu lahůdka. A Saucerful of Secrets opravdu není pro každého avšak přijde mi méně náročné než například dvojalbum Ummagumma. Celá deska je protkána zasněnými, zvláštními a psychedelickými melodiemi tehdejšího floydího space rocku. Zajímavý je také obal desky, který je poskládán z komiksových obrázků marvelovského Dr. Strange a je zahalen různými obrazci mezi kterými je vložena fotka Pink Floyd.
Desku jsem poprvé slyšel v horkých letních dnech kdy jsem si vychutnával ledovou kávu. Při první poslechu na mě deska působila opravdu atmosféricky, ostatně jako i jiná alba Pink Floyd. Ovšem z tohoto alba do mě proudila jakási vesmírná energie a například při poslechu Set Controls for the Heart of the Sun jsem si připadal jako při dlouhém pochodu po obrovské horké poušti bez konce, marně hledajíc alespoň trocha stínu abych unikl před tím pražícím sluncem. Tato skladba se stala ihned mým nejoblíbenějším kouskem z desky.
Vrátíme se ale na záčátek. Desku otevírá Let there be more light, kde kytara načíná rychlé tempo které poněkud klame a skladba po té zpomaluje. Atypické melodie zde nejsou vyjímkou. V Remember a day se mi opravdu líbí Richardovo vyhrávky na piano, opět zvláštní a pro mě poněkud zasněná skladba. Set the controls jsem zmiňoval již výše jako můj nejoblíbenější kus na desce, ale po ní následuje Corporal Clegg ke které jsem si nikdy cestu nenašel. Velmi zvláštní skladba, ale nikdy jsem si jí neoblíbil. Poslechnu si jí vždy jen jako součást desky. Nikdy jako samostatnou píseň. Teď však přichází velmi zajímavý a nejdelší počin na desce. A saucerful of secrets je dle mého velmi procítěná kompozice kterou je třeba prozkoumat až na kost aby jsme pochopili jaké tajemství skrývá. Skladba je rozdělena na čytři části a osobně mám nejraději poslední část Celestial Voices. Je to obrovská nádhera a dovedu si velmi živě představit jak ji poslouchám v nějaké obrovské katedrále zatímco z bočních protáhlých oken na mě svítí slunce a já si připadám jako bych byl zasažen vyšší mocí. See-saw je pro mě takovou uklidňující skladbou. Její táhlé tempo vás dokáže krásně ukolébat. Poslední skladba Jugband blues a poslední skladba Syda Barreta vydaná pod jménem Pink Floyd ve mě vždy vyvolává pocit lítosti k Sydovi. Tolik talentu potopeného v neskutečném množství LSD. No a co říci na závěr? Deska má sice slabší místa jako pro mě například skladba Corporal Clegg a je stále cítit, že floydi hledají směr. Ovšem při hledání je nejlepší ta rozmanitost která se už většinou nevrací. Proto musím dát plný počet hvězd.
"Je to hrozné, že chcete, abych tady byl
A jsem vám moc vděčný, že jsme si vyjasnili
Že už tu nejsem "

» ostatní recenze alba Pink Floyd - A Saucerful of Secrets
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd


It's A Beautiful Day - It´s A Beautiful Day
2016-02-09

It's A Beautiful Day / It´s A Beautiful Day

5 stars

K této kapele jsem se dostal poměrně pozdě. Myslím že to je tak rok zpátky. Brouzdal jsem přes hudební službu Spotify, která streamuje hudbu a narazil jsem na písničku White Bird v jakémsi šedesátkovém výběru. Skladba mě naprosto okouzlila a pohltila svou slunečnou kalifornskou náladou. Velice mi připomínala tvorbu Jefferson Airplane a jelikož Jefferson Airplane patří mezi mé nejoblíbenější kapely okamžitě jsem začal zjišťovat o kapele více informací a jejich debut jsem si velice oblíbil. Několik dní jsem si ho přehrával pořád dokola a nemohl se ho nabažit. Z celého alba na vás sálá kalifornské slunce, léto a svoboda. Proto tohle album velice rád poslouchám při letních procházkách lesem. Musím se přiznat, že album jsem také slyšel pod vlivem LSD a byl to velice silný zážitek. Album na mě působilo v některých částech nesmírně pohádkově velmi mě uklidňovalo. Použití elektrických houslí je velmi kouzelné. Byl jsem opravdu překvapen kolik krásných momentů jsem zde objevil. White Bird, Girl With No Eyes a Time Is jsou pro mě nejsilnější kousky na albu. Nedávno jsem si udělal radost a album jsem sehnal v bazaru na vinylu.
Album doporučuji opravdu každému. Milovníci psychedelické hudby, kteří tuto kapelu neznají budou jistě po prvním poslechu překvapeni. Protože jsem si poslech desky okořenil kouzelným psychedelickým papírkem, který mě provedl všemi kouty alba dal bych nejradši deset hvězd. Málo alb mě v posledních dvou letech uchvátilo tolik jako debut kapely It's a Beautiful Day. Pět hvězd je jasných.

Muzika je osvobození. Výlet do cizích a krásných zemí plných překvapení.

» ostatní recenze alba It's A Beautiful Day - It´s A Beautiful Day
» popis a diskografie skupiny It's A Beautiful Day


Ramones - Rocket to Russia
2016-01-26

Ramones / Rocket to Russia

5 stars

Ten okamžik kdy se jako teenager musíte rozhodnout kam budete patřit. Rok 2007 kdy mi bylo 15 let bylo pro mě zlomovým. Ten rok se ve mě vyklubalo punkové neposedné já, které se potřebovalo pořádně vyřádit a řádilo tak až do roku 2011. Křivák, potrhané Jeany, Conversky a triko Ramones. Nic jiného jsem snad nenosil. Občas mě i mamka nechtěla s tímto vzezřením pustit ven. Ramones, Ramones a zase jenom Ramones. Jejich alba jsem mohl poslouchat do zblbnutí a nikdy se mi jejich tříakordová muzika neoposlouchala.
Album Rocket To Russia jsem si zvláště oblíbil. Určitě je to díky hitům jako Sheena Is a Punk Rocker, Cretin Hop, Teenage Lobotomy či Locket Love. Celkový zvuk je hodně živý a z alba pulzuje energie, která vás donutí si trsnout. Když se mi do ruky dostalo tohle album poprvé, okamžitě jsem si ho zamiloval. Celé album je energické. Každá skladba se nese ve stejném duchu. Některé jsou pomalejší, některé rychlejší a jejich konstrukce je v podstatě stejná, ale každá je svým způsobem vyjímečná, melodická a chytlavá a co je nejdůležitější...SKVĚLE SE NA NĚ PAŘÍ!!!! Toto kouzlo se jim dařilo udržet podle mě až do alba Road To Ruin. Od roku 1980 už se mi jejich alba jako celek moc nelíbí až na pár výjimek. Jak jsem už zmínil výše, nejsilnější skladby tohoto alba jsou Sheena Is a Punk Rocker, Cretin Hop, Rockaway Beach, Teenage Lobotomy, Locket Love a Do You Wanna Dance. Zdařilý je také cover Surfin Bird od The Trashmen. Na obalu alba jsou tradičně jako na obou předchozích Joey, Johnnny, Tommy a Dee Dee. Album Rocket To Russia je také poslední studiové album na kterém bubnuje Tommy Ramone.
Bez rozmýšlení dávám pět hvězd. Tato muzika mě provázela jako neposedného teenagera celých 5 let a držela mě v bezpečné vzdálenosti od tehdejších narůžovělých šampónů a jejich divné moderní muziky.

Joo to byli časy....15 divně vypadajících lidí sedělo v parku popíjelo krabicové víno s kolou, které kolovalo tak dlouho dokud většina neodpadla a k tomu všemu nás doprovázela muzika RAMONES.

» ostatní recenze alba Ramones - Rocket to Russia
» popis a diskografie skupiny Ramones


Pink Floyd - Animals
2015-12-10

Pink Floyd / Animals

4 stars

Takže kde bych mohl začít? Stejně jako u alb Atom Heart Mother či Ummagumma jsem si ke zvířátkům hledal dlouho cestu. Zřejmě to bylo tím hudebním dospíváním nebo jsem prostě neměl chuť to poslouchat. Ať to bylo jak to bylo, k poslechu alba jsem se nakonec dostal a musím říci že jsem byl chvílemi na vážkách ale čím více jsem ho poslouchal tím více mě překvapovalo. Jelikož jsem spíš Gilmourovec než Watersovec tak mě trošku štve, že zde už víceméně má největší skladatelský podíl Roger. Zvláště kvůli Rickovi, kterého jako hudebníka velice obdivuji a v této době už neměl téměř žádný skladatelský prostor. Avšak vidím, že Roger je přeci jenom zkušený mohu-li říci, geniální skladatel především co se týče textů, ale i hudby. Gilmourovo podíl na skladbě Dogs je velmi znát. Jeho typická sólová kytara se zde hodně odráží a je dobře že je dost dlouhá na to aby se David mohl vyřádit.
K samotnému albu mohu říci, že mě jeho koncept přirovnání lidského druhu ke zvířeti velmi zaujal. Pink Floyd se zde opět dotýkají velkého tématu a to mám rád. Album je velmi tvrdé. Zejména v písničce Sheeps je cítit agresivnější styl hraní což u Floydů není moc obvyklé. Sheeps mám z celého alba nejraději. A když jsem jí slyšel v podání Brit Floyd na živo...PÁNI TO BYL NÁŘEZ!!!...Pigs(Three Different Ones) mě naopak zaujali nejvíce textově a akustické Pigs On the Wing, které otevírají a zavírají album jsou od srdce krásně složené a zahrané skladby.
I když jsem měl u tohoto alba nejdříve problém ho strávit, našel jsem si k němu nakonec cestu a já osobně ho řadím určitě mezi to lepší co Pink Floyd vytvořili i když u mě v žebříčku je pořád níže než Darkside, Wish, Meddle či dokonce Atom Heart Mother. Prostě mi tohle album nepřirostlo tolik k srdci, ale líbí se mi. Jen si ho nepouštím tak často. Nakonec dávám albu poctivé čtyři hvězdy. Na farmě se mi nikdy moc nelíbilo, ale občas je fajn si tam odpočinout.

» ostatní recenze alba Pink Floyd - Animals
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd


Bush, Kate - The Kick Inside
2015-12-09

Bush, Kate / The Kick Inside

4 stars

Je nedělní srpnové ráno. U kamaráda v domě se právě všichni probouzejí po náročné oslavě "už ani nevím čeho, zřejmě oslava léta". Po ranní kávě když se všichni dají trochu dohromady, se začne uklízet nepořádek který jsme přes noc napáchali. Tu jsem si všiml položené bílé kazety na poličce. Opodál stálo rádio s přehrávačem na kazety. Kazetu jsem ihned vložil do přehrávače. "Tak si pustíme něco k tomu uklízení hoši. Zmáčknul jsem tlačítko PLAY. Chvíli bylo ticho. "Co je vůbec na té kazetě?" Zeptal se kamarád. "Co já vim, tobě se to tady válí". A v tu ránu se z rádia vyvalili první lechtivé tóny Wuthering Heights. Kate Bush okamžitě nasadila svůj pověstně lehký a vysoký hlas. "What the Hell is This!!!!!" Když má člověk kocovinu tak ho tohle samozřejmě trochu zatahalo za uši. Chvíli jsme se tomu smáli jako malý kluci, ale po chvíli kamarád prohlásí: "Hele to je docela dobrý". I mě se to zalíbilo. Po dohrání písničky jsem vytáhl kazetu a podíval se na málo čitelný nápis. Kate Bush Running Up That Hill Best Of.

To bylo mé první seznámení s Kate Bush. Když jsem přišel domů okamžitě jsem si sehnal o Kate pár informací a poslechl si první album. Pravda na jejím debutu mě zaujalo pouze pár skladeb. Avšak nelituji že jsem se seznámil s její hudbou a navíc tak náhodně. Písně jako Moving, Wuthering Heights, Feel It, Oh to Be In Love mě vždy chytí za srdce. Musím dát tomuto debutu poctivé čtyři hvězdy. Vždy když si pustím Kate tak si vzpomenu na onu oslavu u kamaráda a to skvělé ráno kdy nás zpět do reality poslal hlas krásné a magické Kate Bush.

» ostatní recenze alba Bush, Kate - The Kick Inside
» popis a diskografie skupiny Bush, Kate


Quarter After, The - Changes Near
2015-12-07

Quarter After, The / Changes Near

5 stars

Když jsem narazil začátkem tohoto roku na kapelu The Quarter After, okamžitě se mi na první poslech jejich muzika zalíbila. Netradiční smíchání Follku a Psychedelic Rocku dodávají jejich muzice svěžest. Album Changes Near, které jsem slyšel jako první jsem si okamžitě zamiloval a poslouchal ho hned několikrát dokola. Písničky mají takový cestovatelský nádech. Už se vidím jak v létě při západu slunce jedu autem někam do neznáma při doprovodu právě tohoto alba.
Album se celou dobu nezastaví a sype vám do uší jednu pecku za druhou. Určitě bych vyzdvihl skladby jako Sanctuary, She Revolves, pomalejší a atmosférický Winter Song a podle mě nejlepší song z celého alba Sempre Avanti. Poslední dobou mě tyto málo známe psychedelické kapely opravdu baví a The Quarter After jsou důkazem toho že ani v současnosti kvalitní hudba nezaniká. Jejich zvuk je někdy tak matoucí, že si chvílemi myslíte, že posloucháte kapelu ze šedesátých či sedmdesátých let. Jediný problém je ten že alba se u nás sehnat nedají a tak je jediný možný zdroj internet, platformy jako Itunes nebo Spotify na kterém jsem právě narazil na spoustu skvělých kapel včetně této.
Co říct na závěr. Určitě vám doporučuji si tohle album poslechnout. Budete příjemně překvapeni. Dokonalá hudba do auta, k práci a samozřejmě k odpolednímu relaxu. Pět hvězd si chlapci bezpodmínečně zaslouží.

» ostatní recenze alba Quarter After, The - Changes Near
» popis a diskografie skupiny Quarter After, The


Pink Floyd - The Dark Side of the Moon
2015-12-07

Pink Floyd / The Dark Side of the Moon

5 stars

"I've been mad for fucking years, absolutely years, been over the edge for yonks, been working me buns off for bands..."
Jestli jsem někdy velice něčeho litoval tak je to právě to, že jsem Darkside neslyšel poprvé jako celek. Jako první jsem z alba zaslechl Great Gig In the Sky, Money, Us and Theme a tuším že Breathe. Písničky se mi zalíbili tak jsem si tedy pořídil celé album. Bohužel, při poslechu celého alba už to jisté kouzlo bylo pryč, protože jsem znal výše jmenované skladby. A tohle si dodnes pořád připomínám. Kdybych si tak mohl celé album z hlavy vymazat, pak si sednou to temné místnosti a album si pustit hezky v klidu celé znovu. Hypnotizovat ten magický hranol na obalu. Kéž by.
Ale co. Stalo se, stalo se. Album miluji tak i tak. Je to nejzásadnější dílo jak pro mě tak určitě pro celý svět. Deska Darkside mi ukázala nejen odvrácenou stranu měsíce, ale i odvrácenou stránku hudby. Hudba není jen o tom si na ní někde zatancovat, nebo si jí pouštět do pozadí při chlastačce s klukama. Hudba může být soundtrack k životu. Donutí vás přemýšlet, začnete si díky ní formulovat své myšlenky a mnohé se vám může vyjasnit. Hudba Pink Floyd je v určitém směru tak dokonalá, že už to není jen hudba. Nevím jak to popsat. Pro mě jejich hudba představuje vesmírný koráb, který vás může vzít kamkoliv si přejete. Kdykoliv slyším Darkside, jsem unášen touto nadčasovou hudbou pryč za horizont. Měl jsem možnost vidět první půlku alba na živo v provedení kapely Brit Floyd. Neubránil jsem se slzám. Great Gig In The Sky je tak nádherná píseň, která dokáže beze slov vyjádřit půvab a krásu života. Jednou až se odeberu na onu odvrácenou stranu měsíce, kde se nakonec všichni sejdeme bude mi při odchodu hrát právě tato skladba.
Album, dle mého názoru nemá jedinou chybu. Jako po obsahové tak i hudební stránce. Zde Floydi ze sebe vydali maximum a definovali skrytý význam smyslu života a smrti. O rozbor skladeb se zde již postarali ostatní takže já jen na závěr řeknu, že album na mě působí jako jedna velká kompozice. Ani se nedivím, že Floydi zakázali na Itunes a jiných platformách prodávat písničky jednotlivě. Můžete si pořídit pouze celé album. A v tom je právě to kouzlo. Celek je vždy pevnější než osamocený kus, stejně tak jako nezlomíte svazek proutků, nezlomíte muziku Pink Floyd, která zde vydrží ještě hodně hodně dlouho zatímco mnoho rádoby dnešních úspěšných skladeb se utopí v močálu hitparád.
Pět hvězd je samozřejmost. Díky Rickovi, Davidovi, Nickovi a Rogerovi za to co vytvořili.

» ostatní recenze alba Pink Floyd - The Dark Side of the Moon
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd


Pink Floyd - Atom Heart Mother
2015-12-06

Pink Floyd / Atom Heart Mother

5 stars

Musím říct že k tomuto albu jsem si hledal cestu delší dobu. Sám nevím proč, jestli mě odlákal obal hned na první pohled nebo že když jsem slyšel začátek Atom Heart Mother tak jsem to okamžitě vypnul. Každopádně kličkováním mezi alby Pink Floyd jsem nakonec zakopl a hlavou narazil na tento "kravý" počin. Celou první stranu zabírá jeden velký dvaceti minutový kus. Musím říct že čím víc jsem suitu poslouchal, tím víc se mi začala líbit. Ze suity Atom heart Mother se nakonec vyklubala píseň, která mnohdy uzavírala můj den před odchodem do říše spánku. Rogerovo "If" už jen svou melodickou ospalou kytarou práci dokončí. Příjemně mě překvapila skladba Summer 68 od Richarda Wrighta. Velice nostalgická, veselá a atmosférická píseň. Ovšem teď přichází počin od mého oblíbence Davida. Ano, jsem spíše Gilmourovec. Jeho Fat Old Sun mě od začátku do konce nepustila a ještě mě donutila pustit si ji několikrát dokola znovu a znovu. Ta jeho klouzavá kytara zde opět nesmí chybět. Prostě nádhera. Ale teď přichází oříšek pro lidské ucho. Tato psychedelická snídaně mi připomíná v částech kdy je slyšet Alanovo hltání, mě samotného. Kdybych se při snídani někdy nahrál, znělo by to podobně. I tato věc, i když je vcelku zvláštní se mi nakonec zalíbila. Já osobně na této desce nevidím žádné slabé místo a poslouchám jí velice rád. U této desky je podle mě typickým příkladem to, že někdy chvíli trvá než se vám určitá hudba zaryje do kůže, vstřebá se a najednou bum! Vám se to líbí. Zde se Floydi předvedli více než dobře i když to byl teprve rozjezd k těm velkým počinům, které se teprve klubali ven. Bez rozmyslu dávám krásné Pink Floydí krávě plný počet hvězd.

» ostatní recenze alba Pink Floyd - Atom Heart Mother
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd


Pink Floyd - The Division Bell
2015-12-06

Pink Floyd / The Division Bell

5 stars

Pink Floyd jsou má krevní skupina. Tato kapela je pro mě jak hudebně ale i obsahově velice důležitá. Jejich muzika doprovázela několik krásných okamžiků v mém životě. Pár okamžiků zachytily právě některé skladby z tohoto alba. Jak ironické. Sedmnáctiletý nekompromisní punkáč s červenými vlasy a ručně vyrobeným trikem I Hate Pink Floyd nakonec propadl kouzlu jejich tak originální a překrásné hudby. Tento hudební vývoj trval několik let. V rádiu jsem ve dvaceti letech zaslechl High Hopes a řekl jsem si "To přece znám". Nemohl jsem si vzpomenout co je to za kapelu až jsem se dopátral k názvu Pink Floyd. Celou diskografii jsem si okamžitě stáhl. Ano stáhl. Hanbím se. Avšak vynahradil jsem si to kompletní sbírkou Pink Floyd na vinylu. Ale zpět k věci. Jelikož první písnička kterou jsem slyšel, byla z tohoto alba, rozhodl jsem se tedy stručně napsat svůj názor na toto album. Do jejich muziky jsem se ihned na první poslech zamiloval. K mnoha skladbám mám přímo citovou vazbu. Připomínají mi ty krásné chvíle, které byli onou písničkou doprovázeny. Jsou to například Cluster One, Take It Back, High Hopes a nebo Coming Back to Life. Celkově vzato, kdykoliv si album pustím okamžitě si vybavím léto 2011. Venku může být klidně -30 stupňů, ale když hraje tohle album, sluníčko se na mě valí ze všech stran.
Samozřejmě že alba jako Darkside, Wish, nebo Animals jsou nepřekonatelná díla, ale toto album je podle mě jedinečné tím, že není zatížené žádným Watersovským konceptem a je díky tomu velice osvěžující, lehčí a veselejší. Jelikož Gilmourovo hudební stránka je velice silná, a jeho atmosférické a snivé melodie vás okamžitě pošlou do světa snů. Zajisté to není nejlepší album Pink Floyd, ale je prosté, melodické a snivé. A pro mě je díky vzpomínkám důležité. Jako fotoalbum. A proto nekompromisně dávám pět hvězd.

» ostatní recenze alba Pink Floyd - The Division Bell
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd


Pink Floyd - Ummagumma
2015-12-06

Pink Floyd / Ummagumma

4 stars

Uf! Uf! Mé první review zde na progboardu. Dlouho jsem přemýšlel na jaké album ho udělám. Pink Floyd byli jasná volba, jelikož mé srdce je jim oddáno. Ovšem výběr alba už byl těžší. Avšak vzpomněl jsem si jak jsem tohle album slyšel poprvé. Na rozdíl od ostatních alb Floydů, které jsem na poprvé okusil v pohodlí mého domova, jsem tuhle placku slyšel poprvé na poněkud netradičním místě a navíc lehce omámen zeleným listem :)
Byl horký červencový den a já se rozhodl využít nádherného počasí, vzít svůj fotoaparát a vyrazit za město do přírody. Když jsem se blížil k lesu vytáhl jsem ubalený zelený list, který se rázem proměnil v kouř a okolo mě se objevil nádherný svět plný radosti. Když jsem už omámen dorazil na jedno mé oblíbené místo v lese s výhledem a lavičkou na kterou jsem si sedl, rozhodl se že je čas na muziku. Vytáhl jsem sluchátka a do nich pustil již z domova předvolené album Ummagumma, kterému jsem se delší dobu vyhýbal obloukem kvůli špatným hodnocením. Rozhodl jsem se že pokud je album tak špatné jak říkají zlý jazykové v recenzích, udělám to velice odlišným způsobem. Album si poslechnu poprvé méně tradičním způsobem abych měl na tento první poslech pěkné vzpomínky.
A je to tu. Živá část alba se mi valí do uší a Astronomy Domine rozhrnuje oblaka přede mnou. Stejně tak Careful with that Axe, Set Controls a Saucerful of Secrets skladby pro mě už dávno známe, avšak v živé verzi na sebe berou dočista jinou podobu, která mě uchvátila. U Set control jsem málem vypustil duši.
Druhá část, tedy studiová část alba už byla zajímavější.
Když se na mě vyvalil Rickovo Sysyphus tak jsem se téměř sesypal. Hudební šílenost, která nepostrádá to velké nasazení a ducha. Připadal jsem si jako kdybych při těchto kompozicích vstupoval do katakomb. Rogerovo Grantchester Meadows mě odneslo opět zpět do přírody a reálné zvuky lesa, hmyzu a zpívajícího ptactva, které se smíchaly se zvuky na nahrávce v tu chvíli vytvořili nádherný 3d sound. Nádherná skladba, která mě vždy uklidní. Several species...a tak dále a tak dále. Co si o tom myslet. Když to potřebuješ dostat ven tak to prostě musíš dostat ven. Ale pozor! Teď přichází má nejoblíbenější část alba. Davidovo The Narrow Way. Tohle je ta nejpsychedeličtější věc co jsem od Floydů slyšel. Obzvláště třetí část. Jakmile jsem tohle uslyšel, nemohl jsem uvěřit vlastním uším. Tak nádhernou junky psychedelic věc jsem od Floydů opravdu nečekal. Tahle píseň mě opravdu odstřelila jinam. No a závěrečná Nickovo The Grand Vizier's Garden Party je zřejmě má nejméně oblíbená a neméně záživná část. Zde jsem bohužel nic zajímavého nenašel a Nick jako skladatel není opravdu moc dobrý.

Celkově vzato, kdybych album neslyšel poprvé pod vlivem a navíc v lese, asi by na mě zapůsobilo jinak. Nebýt Nickovo Garden Party, která zakončuje poslední stranu tak dám plný počet hvězd. Pro mě osobně je to velice zajímavé album, a jako třešnička na dortu jsou nádherné živé verze Set controls a Careful with that axe Eugene.

» ostatní recenze alba Pink Floyd - Ummagumma
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd


Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000