Profil uživatele Óin


Pro prohlížení profilu uživatele musíte být přihlášeni/zaregistrováni.

Recenze:

Alamaailman Vasarat - Vasaraasia
2015-05-24

Alamaailman Vasarat / Vasaraasia

4 stars

Kdybych měl debutové album kapely Alamaailman Vasarat zařadit do nějaké škatulky, dělalo by mi to asi trochu potíže. Můžeme zde totiž zaslechnout vlivy klezmeru, balkánské dechovky, metalu, RIO či jazzu.

Hned první skladba nás zavede někam na Blízký východ, druhá pak zní trochu bondovsky. Pak se nálada mírně zklidní a na řadu přichází tango, následované dalšími dvěma blízkovýchodními/balkánskými opusy - písní Asuntovelka s metalovými rysy a songem Kebab, nebo život!

Do druhé poloviny alba se přehoupneme s pomalejší Žízní, k jejímuž uhašení můžeme využít Tankkaustunti neboli Drinking happy hour ve stejnojmenné skladbě číslo osm. Pak nás čeká Merikäärme - Mořský had, líně se převalující ve vlnách Baltu. Dalšího hada potkáme i v následujícím songu - a to už jsme téměř na konci.

V písni Delhi nights zavítáme, jak nám napovídá její název, až do vzdálené Indie. Představuju si, že za zvuků podobné melodie by nám mohla zatančit i nějaká kobra, abychom zůstali mezi těmi hady. Album stylově končí něčím jako pohřebním pochodem, pojmenovaným Siltojen alla.

Takže - jaké jsou klady a zápory tohoto díla? Někomu by možná mohlo vadit to, že čistě instrumentální album může působit trochu monotónně, někdo by mohl poukázat na stylovou roztříštěnost. Já byl ale rozhodně s prvním (a určitě ne posledním) setkáním s těmito Finy spokojen a těším se na další hudební dobrodružství, které s nimi určitě ještě zažiju. U mě 3,75 hvězdičky.


» ostatní recenze alba Alamaailman Vasarat - Vasaraasia
» popis a diskografie skupiny Alamaailman Vasarat


Moving Gelatine Plates - Moving Gelatine Plates
2013-11-15

Moving Gelatine Plates / Moving Gelatine Plates

4 stars

Prvotina kapely, kterou můžeme s klidným svědomím zařadit mezi špičku francouzských představitelů canterburské scény. Hudebně je toto album asi nejblíže dvojce a trojce Soft Machine, můžeme tady ale najít i styčné plochy s Frankem Zappou, Colosseem či Caravan.

Nejvíce je na debutu MGP slyšet multiinstrumentalista Hemlinger, za kterým nezaostává ani rytmická sekce. Mimochodem - bratrem Gerarda Ponse je baskytarista Dominique z kapely Magma. Co se týče textů, jsou zpívány v angličtině, ale nehrají podstatnou roli. Tu má hudba, která je místy až hardrockově dravá.

Vrcholem alba jsou skladby Gelatine a Last Song - ta obsahuje přibližně čtyřminutové sólo na bicí, které může někoho místy i nudit. Nudné ale rozhodně není toto 36minutové album, které mohu všem fanouškům progresivního rocku směle doporučit. Za mě 4,5 hvězdičky.

» ostatní recenze alba Moving Gelatine Plates - Moving Gelatine Plates
» popis a diskografie skupiny Moving Gelatine Plates


Gilgamesh - Gilgamesh
2012-10-14

Gilgamesh / Gilgamesh

4 stars

Eponymní debut kapely, jejímž lídrem a hlavním autorem byl předčasně zesnulý Alan Gowen. Album se hudebně blíží projektům spřízněných kapel Hatfield and the North, respektive National Health. Můžeme na něm zaslechnout i hlas Amandy Parsonsové, jedné z členek vokálního tria The Northettes.

Součástí alba jsou tři delší jazzrockové suity, ve kterých hrají prim především Gowenovy klávesy a sólová kytara Phila Leeho. Mě osobně okouzlila atmosférická skladba Island of Rhodes/Paper Boat/As If Your Eyes Were Open, kterou můžu směle doporučit všem milovníkům jazz rocku a fusion, obdobně kvalitní jsou ale i všechny ostatní songy, ze kterých se toto ani ne čtyřicetiminutové album skládá.

Je o mně známo, že jsem velkým milovníkem canterburské scény. Tahle hudba, neagresivní a pohodová, neztratila ani po téměř čtyřiceti letech své kouzlo a charisma a myslím si, že bude mít vnímavým posluchačům co říci i po dalších desítkách let.

» ostatní recenze alba Gilgamesh - Gilgamesh
» popis a diskografie skupiny Gilgamesh


Allen, Daevid - Banana Moon
2012-10-04

Allen, Daevid / Banana Moon

4 stars

Trochu jsem tušil, co od Allenova alba čekat. Bylo jasné, že člověk, který se podílel na založení Soft Machine a Gongu, musí na svém sólovém debutu vycházet z těchto základů. A opravdu - bylo tomu tak. Skladbám nechybí smysl pro dadaistický humor, můžeme se potkat i s prvky psychedelie či jazzu.

Z celého alba se line velice pozitivní atmosféra, je vidět, že se hudebníci při jeho nahrávání dobře bavili. Jediným výrazně melancholickým momentem je skladba Memories, původně z repertoáru Soft Machine, kterou nazpíval Robert Wyatt; zároveň ale patří k mým nejoblíbenějším.

Asi nejexperimentálnějím opusem je dvoudílná skladba Stoned Innocent Frankenstein/And His Adventures In The Land Of Flip - já v ní zaslechl dokonce i pár českých výrazů, ale možná mě jen zklamal sluch.

Takže co dodat závěrem? Jedná se o zajímavé album, kterému bez většího váhání uděluju čtyři hvězdičky. Už se těším, až se do Allenovy diskografie ponořím hlouběji.




» ostatní recenze alba Allen, Daevid - Banana Moon
» popis a diskografie skupiny Allen, Daevid


Ant, Adam - Friend or Foe
2012-09-19

Ant, Adam / Friend or Foe

4 stars

Nejúspěšnější Adamovo sólové album, které svým soundem navazovalo na LP Prince Charming. Ze sestavy kapely Adam and the Ants tady můžeme najít jen kytaristu Marca Pirroniho, na nahrání alba se pak dále podíleli bubeník Bogdan Wiczling (ex Fingerprintz) a dva studioví hudebníci Martin Drover a Jeff Daly.

Největším hitem Antova sólového debutu byla skladba Goody Two Shoes, která se dostala na první místo britského a dvanácté místo amerického žebříčku. Úspěšnými singly byly i písně Friend or Foe a Desperate But Not Serious, mě osobně pak nejvíce zaujaly songy Place in the Country, Here Comes The Grump a Crackpot History, které se můžou směle rovnat s těmi největšími šlágry z předchozích alb Mravenců.

Když se na tohle album zadívám zpětně, jednalo se asi o vrchol Adamovy kariéry. Od roku 1982 už nic lepšího nikdy nenatočil a možná i proto se začal více věnovat filmu a televizi. Určitě se ale budu jeho dalšími sólovými počiny ještě zabývat, byť by to bylo jen z nostalgických důvodů.

» ostatní recenze alba Ant, Adam - Friend or Foe
» popis a diskografie skupiny Ant, Adam


Adam and the Ants - Dirk Wears White Sox
2012-09-14

Adam and the Ants / Dirk Wears White Sox

4 stars

Ač se jedná o prvotinu téhle kapely, dostal jsem se k ní až v době, kdy už jsem měl slušně naposlouchána dvě další alba Mravenců i první Adamovu sólovku. Mohl jsem tedy srovnávat a zjišťovat, co předcházelo úspěchu, kterého Adam and the Ants dosáhli díky elpíčkům Kings of the Wild Frontier a Prince Charming. A také zapřemýšlet nad tím, proč se Stuart Leslie Goddard a spol. neprosadili už svým debutem.

Takže - oproti druhému albu postrádá tenhle projekt z roku 1979 několik zásadních věcí. Tím nejdůležitějším elementem je asi nepřítomnost sólového kytaristy Marca Pirroniho, který vnesl do kapely jednak nový, agresivnější zvuk, jednak se autorsky podílel na tvorbě všech nových skladeb. Neméně významným krokem, který přinesl Mravencům kýženou slávu a komerční úspěch, bylo i angažování druhého bubeníka. Pro jejich "antmusic", inspirovanou rytmy z afrického Burundi, byla souhra dvou bicích souprav něčím jako ochrannou značkou. No a konečně svou roli sehrál i ten necelý rok, který obě alba od sebe dělí. Prvky punku a glam rocku sice v projevu skupiny zůstaly, stylově už se ale přece jen vymezila coby příslušník nastupující nové vlny.

Ale abych se vrátil k Dirkovi, který nosí bílé ponožky. Skladby na tomhle albu nejsou tak prvoplánově hitové jako ty z dalších let, o tom nemůže být sporu. Ale když se člověk do téhle hudby pořádně zaposlouchá, své oblíbence si určitě najde. Ať už se jedná o úvodní píseň Cartrouble, atypicky pomalou skladbu Table Talk či bláznivý song Animals and Men, připomínající Human Beings z Kings of the Wild Frontier. No a co se týče mého favorita, je jím jednoznačně opus "Never Trust a Man (With Egg on His Face)", který se možná už brzy objeví i v progparádě.

Hvězdičkování je subjektivní záležitost. Chápu, že většině zdejšího osazenstva se asi tahle muzika líbit nebude, jelikož jsem ji ale začal poslouchat ve svých 16 letech, mám na ni dodnes spoustu nostalgických vzpomínek. Takže za čtyři hvězdy. Howgh. Nebo raději Goklayeh-ho!




» ostatní recenze alba Adam and the Ants - Dirk Wears White Sox
» popis a diskografie skupiny Adam and the Ants


Budka Suflera - Cień wielkiej góry
2012-07-14

Budka Suflera / Cień wielkiej góry

4 stars

Tak jako někdejší Československo obohatilo světovou rockovou hudbu Kuřetem v hodinkách či Huascaránem, tak i socialistické Polsko přispělo do pomyslné síně slávy například alby Czeslawa Niemena, SBB či právě Budky Suflera. Cień wielkiej góry z roku 1974 patří do dnešní doby k polským rodinným klenotům a i po těch téměř čtyřiceti letech stále stojí za poslech.

Podobně jako již zmíněný Huascarán, tak i toto album připomíná tragickou smrt dvou horolezců, Zbigniewa Stepka a Andrzeje Grzązka. Jejich osud posluchačům v titulní písni přibližují verše básníka Adama Sikorského, autora textů na prvních dvou albech BS.

Co se týče hudby, můžeme zde najít velice různorodé vlivy. Podle mě je nepřeslechnutelný vliv Niemenův (ten se podílel i na nahrávce téměř dvacetiminutové suity pod názvem Szalony koń), některé pasáže nám pak mohou připomenout Deep Purple, Led Zeppelin, Cream, ale třeba i King Crimson či Yes.

Ocenit rozhodně musím zpěv Krzysztofa Cugowského, kterého osobně řadím do první pětky polských rockových zpěváků. I ostatní členové Budky Suflera se rozhodně nemusí hudebně za nic stydět, ve své době patřili bez diskuse k tuzemské špičce.

Celá pětice písní tohoto alba je vysoce kvalitní, kdybych si ale měl vybrat svou nejoblíbenější, byla by to asi balada Jest taki samotny dom, začínající klasicky párplovským kytarovým riffem Andrzeje Ziólkowského a končící sborovým zpěvem sextetu Alibabki.

Být Polákem, dal bych Stínu velké hory nekompromisních pět hvězdiček. Takhle dávám jen čtyři, ale rozhodně jsou silné a zasloužené.



» ostatní recenze alba Budka Suflera - Cień wielkiej góry
» popis a diskografie skupiny Budka Suflera


Gnidrolog - Gnosis
2012-06-20

Gnidrolog / Gnosis

3 stars

S oběma skvělými alby, která kapela vydala počátkem sedmdesátých let, se její comeback z roku 2000 bohužel nedá srovnat. I když se ale jedná spíš o AOR než o progresivní rock, dají se na Gnosis najít zajímavé počiny, stojící za poslech.

Vynikající jsou úvodní dvě skladby - blízkovýchodní melodikou ovlivněná Reach for Tomorrow, kterou následuje našlapaná rocková instrumentálka Reverend Katz. Kdyby Gnidrolog vydal jen EP, obsahující kromě těchto songů ještě třeba Deventer a Bells of Prozac, neváhal bych a ocenil je čtyřmi hvězdičkami.

Nechci ale zbytek alba odsuzovat - najdeme tady zajímavé momenty, ať už jde o použití australského didjeridoo nebo o účinkování hostujícího Chrise Coppinga z Procol Harum. Fanoušky někdejšího Gnidrologu může zaujmout i to, že celou polovinu alba tvoří instrumentální skladby.

A hodnocení? Váhal jsem mezi dvěma a třemi hvězdičkami, nakonec jsem se přiklonil ke třem, i když se jedná spíš o dvě a půl. Rozhodně je škoda, že Gnidrolog nenahrál více alb v sedmdesátých letech, kdy byl na vrcholu svých tvůrčích sil.

» ostatní recenze alba Gnidrolog - Gnosis
» popis a diskografie skupiny Gnidrolog


Hoelderlin - Clowns & Clouds
2011-12-11

Hoelderlin / Clowns & Clouds

3 stars

Album Clowns & Clouds, které vydávají němečtí Hoederlin v roce 1976, je jakýmsi pokusem o koncepční album. Podobně jako například LP Roberta Wyatta Ruth Is Stranger Than Richard je album rozděleno na dvě poloviny, přičemž ta druhá, věnovaná oněm v názvu zmíněným mrakům, je hodně ovlivněna skladatelským přínosem nového člena Hoelderlin, baskytaristy Hanse Bäära, očividně fandícího německému space rocku.

První, cirkusová část, by mohla být v klidu považována za tři nevydané skladby gabrielovských Genesis. Je to vidět především v třídílném opusu Circus, ale rozhodně nejde o nějaké odsouzeníhodné kopírování stylu, berme to prostě jako poctu mistrům svého oboru. Na rozdíl od tehdejší tvorby Genesis je ale album Clowns & Clouds oživeno saxofonem a smyčcovými nástroji.

Hudebně tohle album rozhodně neurazí, i když nedosahuje vysoké úrovně svých dvou předchůdců. I z tohoto důvodu se přikláním ke třem hvězdičkám, ač by si zasloužilo o půl hvězdičky víc. Mně osobně se asi nejvíc líbí závěrečná dvanáctiminutová instrumentálka Phasing.


» ostatní recenze alba Hoelderlin - Clowns & Clouds
» popis a diskografie skupiny Hoelderlin


Hoelderlin - Hölderlin
2011-09-28

Hoelderlin / Hölderlin

4 stars

Druhé album Hoelderlin vychází po tříleté pauze, kterou bohužel zapříčinily spory členů kapely s producentem Rolf-Ulrichem Kaiserem, týkající se jejich dalšího hudebního směřování.

Eponymní album z roku 1975, produkované slavným Conny Plankem, který stál například za úspěchy Kraftwerku, se už víceméně odvrací od progfolku a v některých pasážích se hodně blíží tvorbě gabrielovských Genesis. Za mikrofonem vystřídali Nanny de Ruig Joachim Grumbkow a Chris Noppeney, sestavu dále rozšířil druhý z bratří Käsebergů, Joachim.

Jak už jsem se zmínil u předešlého alba, nacházím i zde vlivy tvorby Curved Air a Traffic, a není to jen zvukem houslí a flétny. Je to slyšet především v titulní instrumentálce Schwebebahn a pak na vrcholu celého alba, takřka osmnáctiminutové skladbě Death Watch Beetle, která podle mě patří do zlatého fondu německého rocku.

Za poslech stojí pochopitelně i další písně, milovníky Petra Gabriela rozhodně zaujme skladba Honeypot, která by klidně mohla zaznít na albech jako Nursery Cryme či Foxtrot. Pro mě jasné čtyři hvězdičky, doporučuju progboardovým badatelům k prozkoumání.


» ostatní recenze alba Hoelderlin - Hölderlin
» popis a diskografie skupiny Hoelderlin


Hoelderlin - Hölderlins Traum
2011-05-19

Hoelderlin / Hölderlins Traum

5 stars

Flétny, akustické kytary, housle, cello, ale k tomu i mellotron, sitár a tabla, to je debutové album německé kapely Hoelderlin, pojmenované podle známého romantického básníka. LP Hölderlins Traum, které vyšlo v roce 1972 u nahrávací společnosti Pilz, je na rozdíl od pozdější tvorby skupiny znatelně ovlivněno folkem a folkrockem, výraznou roli zde hraje zpěvačka Nanny DeRuigová. Je škoda, že tato vokalistka nizozemského původu později Hoelderlin opustila, její projev byl totiž opravdu velice příjemný. Když ji dobový hudební tisk označil za německou Sandy Denny, možná nebyl tak daleko od pravdy.

Co se týče samotných skladeb, pohybují se v rozmezí od klasického protestsongu přes středověký minnesang až po složitější progfolkovou kompozici. Do té první kategorie můžeme zařadit songy Peter či Wetterbericht, vrcholem alba je pak dle mého názoru závěrečná píseň Traum, připomínající něco z dílny Traffic či Curved Air. Náladou je celé elpíčko velice lyrické, čímž nepochybně navazuje na básnickou tvorbu svého patrona.

Jak už jsem se zmínil v úvodu, další alba téhle kapely už se od folkového debutu výrazně liší. Hoelderlin se nechává inspirovat tvorbou Genesis, Camel či King Crimson a má blíže k symfonickému rocku. Přesto, nebo právě proto, patří debut k nejpovedenějším počinům téhle německé party a já mu dávám pět hvězdiček.

» ostatní recenze alba Hoelderlin - Hölderlins Traum
» popis a diskografie skupiny Hoelderlin


Wigwam - Hard N‘Horny
2011-04-29

Wigwam / Hard N‘Horny

3 stars

Jak už jsem zmínil v profilu Wigwamu, můžeme jejich debutové album z roku 1969 rozdělit na dvě části. Tu první, ovlivněnou jazzem, má na svědomí Jukka Gustavson, na druhé straně LP pak vládne Jim Pembroke.

Obě strany elpíčka, ta finská i ta anglická, se poslouchají velice příjemně. Mně osobně sedí víc Gustavsonovy skladby, nevadí mi ani finština, kterou tady můžeme místy zaslechnout. Zkoušel jsem si přeložit některé pasáže z Neron Muistolle; Hyvää Yötä, nebyl jsem z toho ale moc moudrý. Každopádně Hyvää Yötä znamená finsky Dobrou noc :-)

Co se týče Pembrokeovy suity, mezi jejími inspiračními vlivy můžeme najít jak Beatles z období Sgt. Peppera, tak třeba i Procol Harum nebo Family. Jde o skladby poměrně krátké, ta nejdelší netrvá ani 3 a čtvrt minuty, Hard And Horny All-Niter pak má dokonce jen minutu a 12 vteřin.

K hodnocení: prvotina Wigwamu mě rozhodně nezklamala, s klidným svědomím ji můžu obodovat silnými třemi hvězdičkami. Za poslech určitě stojí.

» ostatní recenze alba Wigwam - Hard N‘Horny
» popis a diskografie skupiny Wigwam


Curved Air - Phantasmagoria
2011-04-12

Curved Air / Phantasmagoria

4 stars

Poslední řadové album, které Curved Air nahráli v prapůvodní sestavě, vychází u Warner Bros. Records v roce 1972. Asi by se dalo označit za labutí píseň téhle kapely, která určitě mohla dosáhnout mnohem výš, než se jí to během její kariéry povedlo.

Album obsahuje další velký hit, píseň Marie Antoinette z dílny autorské dvojice Darryl Way/Sonja Kristina, vysoce je hodnocena i skladba Francise Monkmana, která dala celému albu název. Nesmím zapomenout ani na dvě skvělé instrumentálky Cheetah a Ultra-Vivaldi.

Zvuk Curved Air obohatili na Phantasmagorii hostující hráči na žesťové nástroje, nepřeslechnutelná je i hra na xylofon v podání Franka Ricottiho, známého jazzmana a výtečného studiového muzikanta.

Phantasmagoria je i díky němu hodně nadžezlá, podobně jako tři alba, která po odchodu z CA vydal Darryl Way se svou kapelou Wolf, jejíž profil bych tady rád někdy v dohledné době přidal.

Co se týče hodnocení, je Phantasmagoria považována za nejlepší album Curved Air. Možná bych i souhlasil, nebýt Monkmanova syntezátorového experimentování v písni Whose Shoulder Are You Looking Over Anyway?, kterou bych vám asi doporučil přeskočit.

» ostatní recenze alba Curved Air - Phantasmagoria
» popis a diskografie skupiny Curved Air


Curved Air - Second Album
2011-03-31

Curved Air / Second Album

3 stars

Na druhém albu Curved Air nemá poučeného posluchače co překvapit. Dominantní roli hrají opět hlas Sonji Kristiny, housle Darryla Waye a klávesy Francise Monkmana. Nenajdeme na něm sice tak výraznou skladbu, jakou byl na předchozím albu Wayův Vivaldi, přesto můžeme vliv klasické hudby zaznamenat i zde.

Co se týče hudebního stylu, připomínají mi písně Curved Air na tomto albu svou rozmanitostí první elpíčka skupiny Family. Můžeme tady zaslechnout něco jako folkovou baladu (Puppets), klasickou psychedelii z přelomu 60. a 70. let (Young Mother), téměř popové skladby (You Know a Jumbo) či skoro třináctiminutový opus Piece of Mind, který můžeme směle přiřadit k progrockové klasice.

Nemám ještě tuhle kapelu tak naposlouchanou, musím ale souhlasit s názory, srovnávající její tvorbu s klasickými alby Renaissance. A nemůže za to jen jejich zpěvačka, i některé čistě instrumentální pasáže mi výše zmíněnou skupinu připomínají.

Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, Second Album se mi ale přece jen zdá o něco slabší než prvotina CA. Možná ale časem svůj názor změním, čím déle totiž toto album poslouchám, tím příjemněji mi zní.

» ostatní recenze alba Curved Air - Second Album
» popis a diskografie skupiny Curved Air


Van Der Graaf Generator - A Grounding In Numbers
2011-03-24

Van Der Graaf Generator / A Grounding In Numbers

3 stars

Po třech letech od výtečného Trisectoru přichází Van der Graaf Generator na hudební trh s novinkou - albem A Grounding In Numbers.

Když vydá nové album legendární kapela, působící v oblasti progresivního rocku už více než čtyřicet let, přibližuje se vrcholům své tvorby jen stěží. Fanoušci by tomu byli moc rádi, a leckteré to může i rozladit, ale čas nejde zastavit a s přibývajícími lety prostě ubývá nadšení, se kterým kdysi členové VdGG k hudbě přistupovali.

Někdo může tuto novinku označit za další ze sólových alb Petra Hammilla, dalšímu může vadit to, že se zde nevyskytuje žádný dvacetiminutový opus, který by se podobal třeba geniální skladbě Plague of Lighthouse Keepers, jiní mohou poukázat na to, že bez Jacksonova saxofonu už to stejně není ten starý dobrý Generator... Ale pořád jde podle mého názoru o kus velice dobré muziky v podání skvělých muzikantů.

Nebudu tohle album rozebírat skladbu po skladbě, i když se na něm nacházejí horší i lepší kousky. Po několikánasobném poslechu jsem si ale nejvíce oblíbil úvodní píseň Your Time Starts Now, příjemně se poslouchá Medusa a velice povedená je podle mě i skladba All Over The Place, která celou novinku VdGG uzavírá.

Co se týče bodování, je to jednoduché. Míň než tři hvězdičky prostě dát nemůžu, natolik mě tohle album nezklamalo. Jsem zvědav, zda uslyšíme něco z nového alba i na blížícím se pražském koncertě, a zajímá mě, jak to na pódiu vyzní.

» ostatní recenze alba Van Der Graaf Generator - A Grounding In Numbers
» popis a diskografie skupiny Van Der Graaf Generator


13th Floor Elevators - Bull of the Woods
2011-03-01

13th Floor Elevators / Bull of the Woods

3 stars

Poslední album 13th Floor Elevators, které vyšlo u International Artists v roce 1969, je vzhledem k psychickým i jiným problémům, trápícím tou dobou Rokyho Ericksona, z větší části dílem autorské dvojice Sutherland/Hall. Tommy Hall dokonce odložil i svůj zamilovaný jug a ujal se namísto Rokyho i role zpěváka.

Jde sice dle mého názoru o změnu k horšímu, ale neznamená to, že by se jednalo o album vyloženě slabé. Přiklání se více k blues, ale psychedelické prvky tady můžeme najít i nadále. Hodně výraznou roli hraje Sutherlandova kytara, místy můžeme zaslechnout i žestě, coby překvapivé oživení klasického zvuku Elevators.

Co však rozhodně nikoho překvapit nemůže, to jsou dvě písně, složené a odzpívané Rokym, které beze sporu patří k vrcholům posledního elpíčka tohoto texaského seskupení. Jedná se o skladby Never Another a především May The Circle Remain Unbroken, kterou Bull of the Woods končí.

Když slyšíme Rokyho Ericksona deklamovat parafrázi na klasická Archimédova poslední slova, ve kterých prosí římského legionáře, ať se nedotýká jeho kruhů v písku, můžeme to považovat i za jakýsi epitaf za tvorbou 13th Floor Elevators, jedné z průkopnických skupin americké psychedelie.

» ostatní recenze alba 13th Floor Elevators - Bull of the Woods
» popis a diskografie skupiny 13th Floor Elevators


13th Floor Elevators - Easter Everywhere
2011-02-23

13th Floor Elevators / Easter Everywhere

4 stars

Druhé LP 13th Floor Elevators, které vydala společnost International Artists v listopadu roku 1967, je fanoušky i kritiky považováno za nejlepší počin tohoto texaského seskupení. Polovina z písní, které album obsahuje, pochází z autorské dílny Hall/Erickson, můžeme zde najít ale i jednu přejatou skladbu, a to Dylanovu It's All Over Now, Baby Blue.

Já osobně si myslím, že se fanoušci ani kritici rozhodně nemýlí. Z desítky písní na Easter Everywhere můžeme cítit obrovskou energii, kterou byli členové kapely nabiti, a nejspíš i to množství psychotropních látek, jejichž užívání se nadšeně věnovali.

Co se týče složení kapely, oproti prvotině postrádáme v jejím obsazení baskytaristu Bennyho Thurmana, kterého nahradil Dan Galindo, počet jejích členů pak rozšířil další bubeník Danny Thomas.

K vrcholům elpíčka patří skladby Earthquake, Slip Inside This House, Slide Machine a I've Got Levitation, rozhodně za nimi ale nezaostávají ani ty ostatní. Žánrové rozpětí alba se pohybuje od dylanovského folku až k drsnosti raných Rolling Stones, Elevators ale nejsou žádní epigoni, oni sami ovlivnili řadu jiných kapel, namátkou třeba i ZZ Top.

Takže k hodnocení. Dal bych asi i pět hvězdiček, nebýt toho prokletého elektrického jugu Tommyho Halla :-) Na prvním albu jsem to ještě snesl, dávalo to hudbě Elevators jiný, odlišný zvuk, ale tady už se mi to mírně přejedlo. Silných 4,5 hvězdičky bude asi tak akorát. Ale rozhodně si to poslechněte, určitě nebudete litovat!

» ostatní recenze alba 13th Floor Elevators - Easter Everywhere
» popis a diskografie skupiny 13th Floor Elevators


Wyatt, Robert - Ruth Is Stranger Than Richard
2011-01-31

Wyatt, Robert / Ruth Is Stranger Than Richard

4 stars

Kdo čekal, že svým třetím sólovým albem naváže Wyatt na předešlé LP Rock Bottom, byl možná mírně zklamán. Ale takové veledílo, jakým Rock Bottom rozhodně je, se v životě muzikanta může zřejmě zrodit jen jednou. Přesto vás od poslechu RISTR nehodlám odradit, spíš naopak.

Při jeho nahrávání se opět sešlo velice vybrané uskupení skvělých hudebníků, podílejících se (podobně jako na druhém albu Matching Mole) velkou měrou na tvorbě většiny skladeb, ke kterým dodal Wyatt své texty. Výjimkami jsou Wyattova předělávka Offenbachovy barkaroly z Hoffmanových povídek, instrumentálka Sonia Mongeziho Fezy, kterou jako jedinou na RISTR produkoval Nick Mason z Pink Floyd a Song for Ché Charlieho Hadena.

Co se týče žánrového zařazení alba, jde o zajímavý mix jazzrocku a blues s prvky RIO, za což je samozřejmě zodpovědný Fred Frith, autor třetiny skladeb. Vrcholem alba je nejen podle mého mínění skladba Team Spirit, kterou složili basista Bill MacCormick a Phil Manzanera z Roxy Music. Nepřeslechnutelné jsou rovněž klasicky ulétlé Wyattovy texty a jeho skatovaný zpěv.

Nevím, zda za to může to, že bylo třetí Wyattovo album přijato kritiky méně příznivě než jeho "opus magnum" z roku 1974, ale další jeho sólové album přichází na svět až roku 1985. K němu se časem snad taky dostanu :-)

» ostatní recenze alba Wyatt, Robert - Ruth Is Stranger Than Richard
» popis a diskografie skupiny Wyatt, Robert


Hammill, Peter - The Future Now
2010-12-25

Hammill, Peter / The Future Now

4 stars

Poté, co se na albu Over (1977) Hammill pokusil vypořádat se svým rozvodem, vychází v roce 1978 LP The Future Now, které opět Peterovi slouží coby jakási terapeutická pomůcka. Zpěvák se vyrovnává s ukončením činnosti Van der Graaf Generatoru, s pocitem ztráty soukromí, který nutně poznamenává život každé veřejně působící osobnosti (skladba Energy Vampires), a v neposlední řadě i s neúprosně přibývajícími roky (v písních Pushing Thirty a The Mousetrap).

Nebyl by to ale Peter Hammill, aby se kromě osobních nočních můr ve svých textech nezabýval rovněž problémy celé společnosti, ať už souvisejícími s apartheidem (A Motor-Bike in Africa), s problematikou Boha a náboženství (Mediaevil) či s jistou beznadějností našich životů (titulní Future Now). Tohle album je opět silně depresivní, rozhodně nedoporučuji začínat s ním poslech sólových Hammillových projektů.

Co se týče hudební stránky, dalo by se Future Now srovnat s prvními sólovými alby Petera Gabriela, zaslechneme tady i skladby, připomínající tvorbu Davida Bowieho či některý z experimentů Roberta Frippa. To se týká především písní Mediaevil, A Motor-Bike in Afrika a The Cut. Hammilla na albu doprovázejí David Jackson na saxofon a houslista Graham Smith.

Na mě hudebně nejvíce zapůsobila titulní skladba, Mediaevil, Energy Vampires a rozhodně i úvodní Pushing Thirty. Ohledně hvězdiček je to jednoduché - tři hvězdičky svým oblíbencům dávám jen velice zřídka, takže i když to nejsou čisté čtyři, ale spíš 3,5, nesmíte se na mě zlobit.

» ostatní recenze alba Hammill, Peter - The Future Now
» popis a diskografie skupiny Hammill, Peter


Matching Mole - Little Red Record
2010-11-05

Matching Mole / Little Red Record

5 stars

Jak už jsem uvedl dříve, druhé album Matching Mole, které vychází v listopadu roku 1972, dává mnohem více prostoru zbývajícím členům kapely. Robert Wyatt se podílí pouze na textech, autorem většiny skladeb je hráč na klávesové nástroje Dave McRae.

LP Little Red Record, parafrázující svým názvem známou brožurku předsedy Maa, produkoval Robert Fripp, jako host zde vystupuje i další skvělý hudebník Brian Eno. Takovéto seskupení famózních muzikantů prostě nemohlo vytvořit nic jiného, než hudební klenot.

Možná ze mě mluví zaujatost a láska ke canterburské scéně, myslím si ale, že opravdu dobrá muzika žádné chvalozpěvy nepotřebuje. Prostě si tohle album poslechněte a sami posuďte, nejsem-li při jeho posuzování příliš neobjektivní.

Písně jsou vesměs silně ovlivněny jazzem a jazzrockem, mírně se vymyká God Song, přiklánějící se k progresivnímu popu, tak jak ho známe z tvorby Caravan. Já osobně jsem si oblíbil skladby Nan True's Hole a Flora Fidgit, tohle elpíčko ale nemá žádné slabé místo. Jasných pět hvězdiček.

» ostatní recenze alba Matching Mole - Little Red Record
» popis a diskografie skupiny Matching Mole


13th Floor Elevators - The Psychedelic Sounds of the 13th Floor Elevators
2010-09-05

13th Floor Elevators / The Psychedelic Sounds of the 13th Floor Elevators

4 stars

Debutové album 13th Floor Elevators, vydané společností International Artists v listopadu roku 1966, lze bez dlouhého váhání označit za jeden ze základních stavebních kamenů psychedelického rocku. Můžeme zde sice zaslechnout vliv Rolling Stones či ranných Byrds, přesto se však jedná o vysoce originální počin, který inspiroval řadu jiných umělců, mezi nimi i Jima Morrisona.

K poznavacím znamením soundu Elevators rozhodně patří kromě vypjatého zpěvu Rokyho Ericksona i elektrický jug Tommyho Halla. Někoho může tenhle poměrně monotónní zvuk iritovat, nelze však popřít, že díky němu si tuhletu kapelu nemůžeme splést s žádnou jinou.

Co se týče autorského podílu na tomto albu, většinu písní složila a otextovala trojice Hall, Erickson a Sutherland. Tři písně z jedenácti pak pro Elevators napsal Powell St. John, přední postava texaské folkové/rockové hudební scény, jehož skladby nazpívala i řada dalších umělců, například Janis Joplin.

K vrcholům alba patří You're Gonna Miss Me Rokyho Ericksona, singlový hit Elevators, se kterým se tahle kapela prosadila i na celoamerickém žebříčku. Ostatní skladby se od tohoto singlového hitu odlišují, každopádně však mají i ony svou kvalitu. Já si oblíbil mezi jinými Kingdom of Heaven a Don't Fall Down.

Svým způsobem se jedná o zásadní album, předznamenávající celý jeden hudební styl, za mistrovské dílo se však tato prvotina pravděpodobně označit nedá. Za zpěv Rokyho Ericksona a za originální zvuk dávám čtyři hvězdičky.

» ostatní recenze alba 13th Floor Elevators - The Psychedelic Sounds of the 13th Floor Elevators
» popis a diskografie skupiny 13th Floor Elevators


Soft Machine - Volume Two
2010-08-16

Soft Machine / Volume Two

4 stars

V pořadí druhé album Soft Machine se po psychedelické prvotině naplno obrací k dadaistickému jazzrocku, kterému jsme si navykli říkat hudba canterburské scény. Všechny skladby (a patafyzické hříčky) z tohoto alba pocházejí z tvůrčí dílny trojice Wyatt, Rattledge a Hopper. A je právě zásluhou Hugha Hoppera, vystřídavšího původního baskytaristu Kevina Ayerse, že se SM odvrací od psychedelií říznutého popu k více sofistikované hudbě.

Album působí oproti debutu kompaktnějším dojmem, díky dechové sekci a Wyattovu scatovanému zpěvu ani nepostřehneme, že se kapela obejde bez klasické sólové kytary. V textech se členové SM mimo jiné vyrovnávají s odchodem Ayerse, který dal před náročnými koncetními šňůrami přednost životu na Ibize a sólové tvorbě (píseň As Long As He Lies Perfectly Still začíná slovy ... Here's a song for 'clean machine Kevin Majorca'), slova písně "Have You Ever Bean Green" jsou pak věnována společnému koncertování s Jimi Hendrix Experience ("Thank you Noel and Mitch, thank you Jim, for our exposure to the crowd").

K mým nejoblíbenějším písním patří obě nejdelší - Hibou, Anemone and Bear a 10.30 Returns To The Bedroom, které jsou z větší části instrumentální a předznamenávají další vývoj muzikantů ze Soft Machine, směřujících ke složitějším jazzrockovým a free jazzovým kompozicím. Ale ani ty minutové až dvouminutové skladbičky, které jsou rovněž součástí tohoto alba, nepředstavují žádné bezduché vycpávky, jedná se vesměs o místy téměř geniální hudební miniatury.

První dvě alba Soft Machine bývají vydávána společně, představují totiž jednu etapu v historii této kapely, kterou v nadcházejících letech čeká další výrazná změna stylu. Už jejich třetí elpíčko vás o tom přesvědčí. Co se týče hodnocení, míň než čtyři hvězdičky si Volume Two nezaslouží.

» ostatní recenze alba Soft Machine - Volume Two
» popis a diskografie skupiny Soft Machine


Soft Machine - The Soft Machine
2010-08-08

Soft Machine / The Soft Machine

4 stars

První oficiální album Soft Machine sice nepředstavuje žádný zásadní průlom v dějinách rockové hudby, to ale neznamená, že by se nejednalo o vysoce kvalitní a výsostně zajímavý počin.

Podobně jako v případě prvotin Pink Floyd, Caravan či Van der Graaf Generatoru se jedná o dílo silně ovlivněné psychedelií, můžeme zde už však zaslechnout náznaky stylu, který bude pro Soft Machine v budoucnu typický.

Jak už jsem se zmínil v profilu SM, album produkoval manažer Jimiho Hendrixe a bývalý baskytarista Animals Chas Chandler. Soft Machine mimo jiné vystupovali i jako předkapela na americkém turné Jimmyho Hendrixe a jistou dobu byli tak ve Spojených státech známější než doma ve Velké Británii.

Co se týče mých oblíbených skladeb, jsou to rozhodně Hope For Hapiness, Lullabye Letter, We Did It Again, Certain Kind a Why Are We Sleeping. Jsou to možná ty nejpopovější písně téhle kapely, ale mají v sobě to, čemu my latiníci říkáme Zeitgeist :-)

» ostatní recenze alba Soft Machine - The Soft Machine
» popis a diskografie skupiny Soft Machine


Fruupp - Seven Secrets
2010-07-18

Fruupp / Seven Secrets

4 stars

Druhé album Seven Secrets, které vychází v dubnu roku 1974, se hudebně značně odlišuje od prvotiny Fruupp. Skladatelsky už se na albu nepodílí pouze kytarista McCusker, připojuje se k němu i Stephen Houston, díky kterému můžeme na albu zaregistrovat silné vlivy klasiky, především v jeho skladbě Elizabeth.

Nepřeslechnutelný je Houstonův hoboj, skvělé jsou i smyčcové aranže, celkově je ale zvuk alba výrazně změněný, proti prvotině zde převládají poměrně klidné pasáže, místy působící až uspávajícím dojmem.

Jak už jsem se zmínil, k vrcholům alba rozhodně patří Houstonova Elizabeth, příjemně se poslouchají ale i ostatní skladby, z nichž bych asi vyzvedl ještě Wise As Wisdom a Faced With Shekinah. Žádnou výraznou slabinu tohle LP nemá, určitě stojí minimálně za jeden poslech.

Co se týče hodnocení, přiklonil bych se k slabším čtyřem hvězdičkám. Tři by se mi zdály jako příliš málo.

» ostatní recenze alba Fruupp - Seven Secrets
» popis a diskografie skupiny Fruupp


Caravan - Blind Dog at. St. Dunstans
2010-06-22

Caravan / Blind Dog at. St. Dunstans

4 stars

Sedmé studiové album Caravan, na jehož obalu můžeme najít ulici sv. Dunstana v Canterbury, je víceméně autorským projektem Pye Hastingse, který složil a nazpíval osm z devíti písní BDASD. I z tohoto důvodu se jedná o dosud nejpopovější LP v historii téhle kapely.

Dalším výrazným prvkem, poznamenávajícím vznik i sound tohoto alba, je rovněž odchod Davida Sinclaira, kterého za klávesami nahradil Jan Schelhaas, v minulosti působící například ve skupině Garyho Moora. Z původní sestavy Caravan tak na Blind Dog působí jen Coughlan s Hastingsem.

Opět ale musím zdůraznit, že pop music v případě Caravan neznamená nic ve stylu tehdejších kapel, vydělávajících si tímhle způsobem na chleba. Je to totiž hudba inteligentní, výrazně poznamenaná jazzem a produkovaná velmi kvalitními muzikanty.

Skladby jako Here am I, Jack and Jill, Can You Hear Me či All The Way patří k velmi kvalitním počinům, které můžeme směle zařadit k těm lepším věcem z repertoiru Caravan. Sám za sebe dodávám, že velkou měrou se na zvuku i kvalitě alba podílí opět i viola Geoffreyho Richardsona a hostující dechová sekce, tvořená Jimmym Hastingsem :-)

Co dodat závěrem? Křičte si na mě, bijte si mě, mučte si mě chlebovou polívkou, míň než čtyři hvězdičky tomuhle slepému psovi nedám :-)

» ostatní recenze alba Caravan - Blind Dog at. St. Dunstans
» popis a diskografie skupiny Caravan


Family - A Song For Me
2010-05-30

Family / A Song For Me

4 stars

Třetí studiové album Family vychází 23. ledna roku 1970. Oproti předchozím dvěma albům už nenajdeme v sestavě Family Ricka Grecha, kterého vystřídal John Weider z Animals, místo Jima Kinga pak zaujal John 'Poli' Palmer, jehož hra na flétnu a vibrafon velmi zajímavě rozšířila zvuk kapely.

Co se týče stylu, zůstává Family věrna svému osobitému mixu psychedelie, rocku, folku a country. Kolik rockových kapel se může pochlubit tím, že zapracovalo do svých skladeb takové nástroje, jako banjo, dobro, harfu, housle a vibrafon?

Všechny písně alba, až na poslední dvě, pocházejí z tvůrčí dílny Whitney/Chapman. K těm nejsilnějším se podle mě řadí úvodní Drowned In Wine a závěrečná A Song For Me, které jsou zároveň i nejrockovějšími skladbami ASFM.

Opominout ale nelze ani další povedené skladby, ať již folkovou Some Poor Soul, ve které se Chapman snaží vyvarovat svého typického mečení, nebo instrumentálku 93's O. K. J, ve které se Weiderovy housle skvěle doplňují s Palmerovým vibrafonem.

Co dodat závěrem? Jedná se o další výtečné album téhle zapomenuté kapely, jejiž tvorba ovlivnila světovou rockovou muziku možná víc, než by se mohlo zdát. Rozhodně si to poslechněte, opravdu to stojí za to.



» ostatní recenze alba Family - A Song For Me
» popis a diskografie skupiny Family


Caravan - Cunning Stunts
2010-05-08

Caravan / Cunning Stunts

4 stars

Album Cunning Stunts (nebo taky Stunning Cunts, jak se komu líbí), považují skalní příznivci Caravan za jakýsi počátek konce téhle kapely. Proti předchozím albům je totiž jeho zvuk výrazně popovější, což je podle některých fanoušků zásluhou nového člena kapely, baskytaristy Mika Wedgwooda z Curved Air, vystřídavšího Johna G. Perryho.

Největším trnem v oku je fandům Caravan právě Wedgwoodova skladba Lover, která je opravdu silně přeslazená a nezachraňují ji ani Richardsonovy housle, které opět patří k základním stavebním prvkům soundu celého elpíčka. V tehdejších hitparádách se prosadila i skladba Stuck in a Hole Pye Hastingse, nejúspěšnější (nejprodávanější) singl téhle kapely.

Při poslechu prvních pěti skladeb alba se vám může zdát, že místo Caravan posloucháte třeba něco od Alan Parsons Projectu (Welcome the Day) nebo od Wings Paula McCartneyho, ale musím zdůraznit, že se rozhodně nejedná o nepovedené písně. Právě naopak - pokud upustíme od přísného progrockového kádrování, musíme přiznat, že jsou to skladby povedené a zpěvné.

To platí i pro osmnáctiminutový opus Dabsong Conshirto, ve kterém se Caravan snaží přiblížit svým někdejším kompozicím For Richard nebo Nine Feet Underground. Přiznejme si ale otevřeně - třikrát do jedné řeky opravdu nevstoupíš. Není to špatné, nemá to už však v sobě tu naléhavost a hutnost.

Když mám Cunning Stunts zhodnotit, nedokážu být tak kritický, jako recenzenti na Progarchives.com, kteří albu přisoudili 3,06 bodu z pěti. Pro mě to jsou slabší čtyři hvězdičky, tři by se mi opravdu zdály jako dost málo. Zkuste si to poslechnout, a pak posuďte, kdo má pravdu.

» ostatní recenze alba Caravan - Cunning Stunts
» popis a diskografie skupiny Caravan


Wyatt, Robert - Rock Bottom
2010-02-14

Wyatt, Robert / Rock Bottom

5 stars

Druhé sólové album Roberta Wyatta se rodilo v bolestech. Nemyslím tím ale bolest tvůrčí, ale bolest reálnou - jeho vzniku totiž předcházela tragická událost, kdy pád z okna během divokého večírku odsoudil jednu z vůdčích osobností britského progresivního rocku ke strávení zbytku života na vozíčku. Na albu Rock Bottom je poznat, za jakých okolností vznikalo, a právě to jej asi činí tak výjimečným.

Výjimečné je však toto album nejen okolnostmi svého vzniku, ale rovněž mimořádnou hudební kvalitou. Není se ale čemu divit, neboť se na jeho vzniku podílely takové osobnosti, jako Mike Oldfield, Fred Frith, Richard Sinclair nebo Hugh Hopper. Wyatt se vzhledem ke svému postižení musel vzdát hry na bicí, bohatě to ale nahrazuje svým expresivním zpěvem a hrou na klávesy a kytaru.

Už první skladba Sea Song vás zasáhne svou melancholií, která prostupuje celým albem. Tahle melancholie má ale svůj terapeutický účel. Wyatt se tímto způsobem loučí se svým minulým životem, snaží se vyrovnat s radikální změnou, která jej postihla, a dle mého názoru se mu to daří. Někomu by se to možná mohlo zdát příliš osobní, ale má to rozhodně svou sílu.

Podobně zní i následující skladba, A Last Straw, kterou vystřídá Little Red Riding Hood Hit the Road s úžasnou trumpetou v podání hostujícího jihoafrického jazzmana Mongeziho Fezy. A pak už přichází řada na vrchol celého alba, opus Alifib/Alife. To se prostě musí slyšet, popsat se to dá jen stěží.

Závěr Rock Bottom patří skladbě Little Red Robin Hood Hit the Road a sólu Mike Oldfielda, které dělá tečku za celým albem. Vlastně ne, tečku dělá proslov Ivora Cutlera, skotského básníka a humoristy, doprovázejícího se na tahací harmoniku.

Rock Bottom se výrazně liší od Wyattovy experimentální prvotiny, pro mě je to ale rozhodně jeden z vrcholů jeho celoživotní tvorby i celé canterburské hudební scény. Tohle si rozhodně musíte poslechnout, určitě nebudete litovat.

» ostatní recenze alba Wyatt, Robert - Rock Bottom
» popis a diskografie skupiny Wyatt, Robert


Hatfield and the North - The Rotters' Club
2010-02-06

Hatfield and the North / The Rotters' Club

4 stars

V roce 2006 vyšel v nakladatelství Odeon mírně autobiografický román Jonathana Coea s názvem Pár trotlů. Děj knihy se z větší části odehrává v Birminghamu a popisuje školní léta tří jejích hlavních hrdinů, se kterými společně projdeme od roku 1973 až po blížící se nástup Margaret Thatcherové do čela konzervativní strany.

Co to má společného s Progboardem a rockovou hudbou, ptáte se? Odpověď je jednoduchá. Kniha se v originále jmenuje The Rotters' Club, což je shodou okolností i název druhého a bohužel i posledního řadového alba kapely Hatfield and the North. Společně s jedním z hrdinů, Benem Trotterem, navštívíme i koncert HATN v jednom z birminghamských hudebních klubů.

Děj knihy vám prozrazovat nebudu, připravil bych vás totiž o velice příjemný literární zážitek. Můžu se ale pokusit přiblížit vám pár mých dojmů z poslechu výše zmíněného alba, které přišlo na svět v roce 1975. Sestavu Phil Miller, Pip Pyle, Richard Sinclair a Dave Stewart na něm doplňují opět významní hosté, kterými jsou Mont Campbell z Egg (lesní roh), Lindsay Cooper a Tim Hodgkinson z Henry Cow (hoboj, resp. klarinet) a Jimmy Hastings z Caravan (flétna a saxofon).

Co se hudby samotné týče, pokračuje opět v intencích předchozího alba. Obsahuje jak zpívané, tak instrumentální skladby, přičemž hned úvodní Share It je asi tím největším a nejznámějším hitem HATN. Vrcholem a mistrovským opusem téhle kapely je ale více než dvacetiminutová skladba Mumps, která v sobě zahrnuje všechno, čím Hatfieldi obohatili světovou rockovou hudbu. Skvělé instrumentální výkony, příjemný zpěv Richarda Sinclaira a The Northettes a v neposlední řadě i klasický britský humor v textu vložené písně The Alphabet Song.

Byl bych rád, kdyby vás tahleta má minirecenze přitáhla jak k tvorbě kapely Hatfield and the North, kterou považuji za jednoho z nejvýznamnějších představitelů canterburské scény, tak i k výše zmíněné knize. Přeju příjemný poslech a hezké zážitky z četby.



» ostatní recenze alba Hatfield and the North - The Rotters' Club
» popis a diskografie skupiny Hatfield and the North


Hatfield and the North - Hatfield and the North
2010-02-06

Hatfield and the North / Hatfield and the North

4 stars

Na prvním eponymním albu Hatfield and the North se kromě kmenových členů kapely podíleli další významní hosté z okruhu canterburské scény, konkrétně Robert Wyatt (Soft Machine, Matching Mole), Didier Malherbe z Gongu a Geoff Leigh z Henry Cow.

Prvním vrcholem alba je Calyx s nepřeslechnutelným vokálem Roberta Wyatta, k dalším jeho vrcholům pak rozhodně patří hned následující skladba, Son of "there's no place like Homerton", kde můžeme slyšet na pixiefon hrajícího Jeremyho Bainese. Vyzvednout musím i další instrumentálku Shaving is Boring, která mi něčím připomíná Fermatu. Kratší zpívané skladby v závěru alba, konkrétně Licks for the Ladies a Bossa Nochance, mi zase znějí jako něco z dílny Gentle Giant. Celá druhá polovina prvotiny HATN je zpěvnější, velice příjemně tady zní dívčí vokální trio The Northettes.

Prvotinu Hatfield and the North můžu rozhodně doporučit nejen všem příznivcům canterburské scény, ale i všem fanouškům výborné muziky. Obě alba téhle superskupiny právem patří k vrcholům britského jazzrocku první poloviny sedmdesátých let.

» ostatní recenze alba Hatfield and the North - Hatfield and the North
» popis a diskografie skupiny Hatfield and the North


Wyatt, Robert - The End of an Ear
2009-12-11

Wyatt, Robert / The End of an Ear

3 stars

První sólové album Roberta Wyatta vzniká před jeho odchodem ze Soft Machine, bylo nahráno v pauze mezi vydáním třetího a čtvrtého alba téhle kapely. Na jeho nahrávání se rovněž někteří členové SM podíleli, jedna píseň na TEOAE je přímo věnována trombonistovi Soft Machine Nicku Evansovi.

Zajímavé je, že ač Wyatt odešel ze Soft Machine z důvodu rozdílných názorů na další hudební směřování skupiny, je jeho prvotina ještě avantgardnější a free jazzovější, než jím kritizovaná tvorba SM. Někteří fanoušci dokonce označují The End of an Ear za album žánru RIO.

Musím říct, že se to místy poslouchá dost obtížně, milovníky melodického progresivního rocku by některé kakofonické pasáže mohly od poslechu alba odradit, ale byla by to asi chyba. Jednak tady hrají opravdu vynikající muzikanti, jednak si vás ta hudba ve finále stejně ochočí a přitáhne. Mě osobně nadchly některé až hypnotické pasáže ze stěžejní skladby celého alba, dvoudílného Las Vagas Tanga.

Tímhle albem rozhodně své seznamování se sólovou tvorbou Roberta Wyatta nezačínejte, kdybyste totiž na jeho další alba zanevřeli, byla by to věčná škoda. Už další album Rock Bottom je totiž počítáno za jedno z nejlepších LP z celé canterburské hudební školy.

» ostatní recenze alba Wyatt, Robert - The End of an Ear
» popis a diskografie skupiny Wyatt, Robert


Samla Mammas Manna - Snorungarnas Symfoni (Symphony of the Brats)
2009-12-06

Samla Mammas Manna / Snorungarnas Symfoni (Symphony of the Brats)

4 stars

Na dlouhých 24 let poslední album pod tímhle názvem a v tomhle složení. Kapela a její členové vystupovali v následujících letech jako Zamla Mammaz Manna, Von Zamla či Ramlösa Kvällar, věnovali se i sólové kariéře.

Snorungarnas Symfoni je hodně zajímavé album. Jednak je poměrně krátké (33 minut), jednak jsou všechny skladby dílem ve Švédsku žijícího Američana Gregory Allana FitzPatricka. Pokud to někoho zajímá, na internetu se o jeho spolupráci se Samlou píše trochu obšírněji.

Sestavu SMM na tomto albu posílili hráči na dechové nástroje Kalle Eriksson a Ärtan Wallander, kteří dodali celé "symfonii" hodně zajímavý zvuk. Zajímavé je to, že ač Snorungarnas Symfoni skládal člověk, nemající s kapelou nic společného, můžeme tady najít spoustu pro SMM typických znaků, jako třeba inspiraci severskou lidovou hudbou či cirkusovým nebo kabaretním prostředím.

Takže krátce - jedná se o povedené dílo, obsahující prvky jazzu a symfonického rocku a možná lze litovat, že spolupráce skladatele s kapelou neměla už žádné další pokračování. Rozhodně doporučuju k poslechu.

» ostatní recenze alba Samla Mammas Manna - Snorungarnas Symfoni (Symphony of the Brats)
» popis a diskografie skupiny Samla Mammas Manna


Caravan - Caravan & The New Symphonia
2009-11-30

Caravan / Caravan & The New Symphonia

4 stars

První živé album vydává Caravan v roce 1974, a jak bylo tenkrát v módě, natáčí ho za doprovodu symfonického orchestru. Sestavu kapely posiluje oproti předchozímu albu ještě perkusionista Morris Pert.

Většina písní pochází z alba For Girls Who Grow Plump in the Night, doplňují je dvě úplně nové skladby Mirror for the Day a Virgin on the Ridiculous, které byly údajně dodělávány ještě těsně před koncertem. No a jako třešničky na dortu obsahuje živák velké hity Caravanu The Love in Your Eye a For Richard.

Netuším, jak dlouho se Caravan se symfoniky sehrával, občas je ale znát, že by to chtělo delší čas. Ale tam, kde se kapela s orchestrem sejdou, můžeme slyšet něco téměř geniálního. Takhle je tomu rozhodně u skladby For Richard, která v tomhle podání opravdu vyniká.

Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale tři hvězdičky dávám tady na Progboardu jen výjimečně. Takže mi to vyšlo na takových 3,6 až 3,7 hvězdičky a zaokrouhlil jsem nahoru :-)

» ostatní recenze alba Caravan - Caravan & The New Symphonia
» popis a diskografie skupiny Caravan


Caravan - For Girls Who Grow Plump in the Night
2009-11-21

Caravan / For Girls Who Grow Plump in the Night

4 stars

Jeden Sinclair se vrátil, druhý pro změnu odešel. Baskytarista a zpěvák Richard Sinclair opustil Caravan, aby společně s Philem Millerem a Pipem Pylem založili kapelu Hatfield and the North. Album For Girls Who Grow Plump in the Night už nahrává Caravan s baskytaristou Johnem G. Perrym a s hráčem na violu Geoffem Richardsonem.

A je to právě Richardsonova viola, která dodává tomuhle albu nové dimenze a jiný, zajímavější zvuk. Po mírně experimentální Waterloo Lily se fanoušci Caravan mohou radovat, kapela je zpátky opět téměř v tradiční podobě a v písních, jako jsou Surprise, Surprise a The Dog, the Dog, He's at It Again navazuje na svá klasická čísla.

Já si na FGWGPITN oblíbil hned úvodní Memory Lain a skladbu C'thulu Thulu, která má pravděpodobně něco společného s literární tvorbou H. P. Lovecrafta. A nesmím zapomenout na závěrečnou instrumentálku L'Auberge Du Sanglier, připomínající hlavně v závěru podobné počiny Alan Parsons Projectu.

Dávám obligátní čtyři hvězdičky, rozhodně se jedná o zajímavé elpíčko, které zaujímá v rámci diskografie Caravan jedno z předních míst.

» ostatní recenze alba Caravan - For Girls Who Grow Plump in the Night
» popis a diskografie skupiny Caravan


Caravan - Waterloo Lily
2009-11-18

Caravan / Waterloo Lily

4 stars

LP Waterloo Lily, které vychází v roce 1972, se značně vymyká z předchozí tvorby Caravan, a není mezi fanoušky kapely příliš oblíbeno. Když se podíváme na sestavu, která album nahrála, je nám jasné, proč je tomu tak. Kde je Dave Sinclair? Jak to, že na klávesy hraje místo něj jazzman Steve Miller?

Takže. Dave se vydal zkusit štěstí jinam, jeho ambice ho táhly ke kapelám, které se ve své tvorbě nepřikláněly tak často k popu. Jeho účinkování v Matching Mole a Hatfield and the North bylo však jen epizodní, objevuje se už na na příští desce Caravan. Nahradit se ho pokusil bratr kytaristy Phila Millera (Matching Mole, National Health, atd.), ale tenhle úkol byl nad jeho síly.

Já ale názor většiny fandů nezastávám. Naopak si myslím, že je škoda, že Phil nevydržel u Caravan déle. V písních jako Nothing at All a The Love in Your Eye (která je mimochodem asi nejlepší věc tohohle alba), mi jeho jazzový klavír opravdu ladí a dodává dle mého názoru kapele novou šťávu.

Zbývající skladby, až na titulní Waterloo Lily, jsou opět příkladem kvalitního kultivovaného pop rocku, který učitě stojí za poslech. A mé resumé? Tohle album je podle mě to nejcanterburštější v tvorbě Caravan, níž než na čtyři hvězdy rozhodně nepůjdu.

» ostatní recenze alba Caravan - Waterloo Lily
» popis a diskografie skupiny Caravan


Caravan - In the Land of Grey and Pink
2009-11-08

Caravan / In the Land of Grey and Pink

4 stars

Názory na třetí album Caravan, které vyšlo v roce 1971, nejsou jednoznačné. Obecně je považováno za nejlepší počin téhle kapely a za jeden z vrcholů tvorby canterburské školy, najdou se však i tací, kteří ITLOGAP považují za nesourodou směs pop rocku a psychedelie.

Svým způsobem mají pravdu oba názorové směry. Caravan nikdy nebyla stylově vyhraněná skupina, jejich písně sázely na melodičnost a humorné texty, přibližující se například i nonsensové lyrice Edwarda Leara. Na druhou stranu přináší tahle karavana posluchačům i rozsáhlé epické skladby, mezi které se rozhodně řadí i Nine Feet Underground z tohoto třetího alba. (Ale obdobně rozsáhlý opus For Richard z dvojky je podle mě lepší).

Skladatelsky se na albu největší měrou podílí bratranci Sinclairové, jediným tvůrčím přínosem kytaristy Pye Hastingse je asi nejpopovější píseň Love to Love You (And Tonight Pigs Will Fly). Hudebně jsou na albu nejvíce slyšet klávesy Davea Sinclaira, ostatní muzikanti však za ním rozhodně svým uměním nijak nezaostávají.

Mě chytila nejvíc za srdce skladba Winter Wine, ale i ostatní věci z tohoto alba stojí za poslech, především pro svůj pozitivní náboj, optimismus a hravost. Možná se nejedná o mistrovské dílo progresivního či jiného žánru, rozhodně je to ale výborná muzika, dobře se hodící k poslechu u krbu se sklenicí dvanáctileté whisky :-)

» ostatní recenze alba Caravan - In the Land of Grey and Pink
» popis a diskografie skupiny Caravan


Caravan - If I Could Do It All Over Again, I'd Do It All Over You
2009-10-11

Caravan / If I Could Do It All Over Again, I'd Do It All Over You

4 stars

V roce 1970 nazrál čas pro to, aby Caravan vydal své druhé, už mnohem méně psychedeličtější a více jazzem ovlivněné album. Sestava se nezměnila, opět se zde objevuje jako host Pye Hastingsův bratr James.

Kromě pěti kratších skladeb se na IICDIAOAIDIAOY (to je ale hrozná zkratka) objevují i tři více než osmiminutové opusy, mezi nimiž ční snad nejpopulárnější dílo Caravan, Can't Be Long Now/Francoise/For Richard/Warlock, později známé jen jako For Richard.

Kdyby Caravan nesložili už žádnou jinou píseň, tahle jim podle mě zaručuje nesmrtelnost. Mohl bych se tady rozepisovat, jak skvěle se doplňují bratranci Sinclairovi a bratři Hastingsovi, ale lepší bude, když si to poslechnete sami. Možná v ní někdo z vás zaslechne ozvu Valentine's Suite, možná něco z tvorby King Crimson...

Samozřejmě stojí za poslech i ostatní skladby, ze kterých čiší pohodová nálada počátku sedmdesátých let a optimismus kapely, kterou už brzy čekalo její vrcholné dílo, album In The Land of Grey and Pink.

Ale o tom zase někdy příště, asi až se vrátím z dovolené :-) Dvojka Caravan má u mě silné čtyři hvězdičky.

» ostatní recenze alba Caravan - If I Could Do It All Over Again, I'd Do It All Over You
» popis a diskografie skupiny Caravan


Caravan - Caravan
2009-09-26

Caravan / Caravan

4 stars

Debutové album Caravan, které vyšlo v roce 1968, má ještě poměrně daleko ke klasickému zvuku canterburské školy, k jejímž čelným představitelům je kapela počítána.

Jeho ladění je převážně psychedelické, s lehkými náznaky progresivního popu, můžeme zaznamenat i některé prvky folku či jazzu. Dominantní jsou Sinclairovy klávesy, místy znějící jako varhany Matthewa Fishera z Procol Harum.

A právě Procol Harum, společně s prvními alby Family, Traffic a Pink Floyd barrettovské éry, jsou prvotině Caravanu hudebně nejblíž. Písně jako Grandma's Lawn nebo Cecil Rons by se klidně mohly objevit na Piperovi.

Co se mých favoritů týče, vyzvedl bych úvodní skladbu, pak Love Songs With Flute, obsahující sólo na flétnu v podání hostujícího Jimmy Hastingse a konečně i závěrečný devítiminutový opus, předznamenávající další hudební vývoj téhle party.

Pro úvod do tvorby Caravan bych tohle album nedoporučil, rozhodně je ale zajímavé poslechnout si, z jakých kořenů kapela vychází. Dávám silné čtyři hvězdičky.





» ostatní recenze alba Caravan - Caravan
» popis a diskografie skupiny Caravan


Samla Mammas Manna - Klossa Knapitatet
2009-06-28

Samla Mammas Manna / Klossa Knapitatet

5 stars

V pořadí třetí album Samla Mammas Manna, které vychází v roce 1974 pod názvem Klossa Knapitatet (slovní hříčka, která znamená něco jako "zničte kapitalismus"), opět přichází s originální směsí mnoha hudebních stylů. Můžeme zde zaslechnout švédskou lidovku, ruskou častušku, polku a bláznivé jódlování, ale i skvělé jazzrockové skladby či variace na klasickou barokní hudbu.

Sestava SMM se proti předchozímu albu nezměnila, doplnil ji pouze hostující Brynn Settels, jehož akordeon zní v titulní skladbě celého alba. Prim opět hrají kapelník Lasse Holmer se svými klávesami a ulítlým smyslem pro humor a kytarista Coste Apetrea. Co se týče zpěvu, ten zde nehraje žádnou důležitou roli, musíme si vystačit s klasickými skřeky a mumláním :-)

K vrcholům alba patří jeho nejdelší skladba Liten dialektik (zase ten marxismus!), moc se mi líbí i Långt ner i ett kannihål (liten tuva stjälper ofta stort lass), píseň, odkazující pravděpodobně na Alenčinu cestu dolů králičí dírou.

Samla Mammas Manna sice patří k zakládajícím kapelám hnutí Rock in Opposition, na rozdíl od jiných představitelů RIO jsou však jejich skladby melodické a chytlavé. Pokud chcete začít s touhle kapelou, je jejich třetí album asi tím nejideálnějším startem. Já mu dávám obligátních pět hvězdiček.

» ostatní recenze alba Samla Mammas Manna - Klossa Knapitatet
» popis a diskografie skupiny Samla Mammas Manna


Procol Harum - The Well’s On Fire
2009-06-14

Procol Harum / The Well’s On Fire

4 stars

Po dvanácti letech od comebackového alba Prodigal Stranger vychází v roce 2003 zatím poslední řadové CD Procol Harum, tentokrát ale bez Robina Trowera. Sólové kytary se tady ujal Geoff Whitehorn, na basovou kytaru hraje Matt Pegg, syn bývalého baskytaristy Fairport Convention a Jethro Tull Davea Pegga.

Co se týče kvality alba, můžeme TWOF zařadit k těm kvalitnějším počinům PH ze sedmdesátých let. Gary Brooker pořád zpívá jako za mlada, souhra jeho klavíru s klávesami Matthewa Fishera je taky dokonalá. Škoda, že oba dva přivedl o pár let později spor o autorská práva až k soudu.

Hudebně se album pohybuje v klasických kolejích, můžeme tady slyšet blues, baladu i rock'n'roll, vše organicky doplněno básnickými Reidovými texty. Já si nejvíc oblíbil skladby Shadow Boxed, typicky procoláckou píseň Robe of Silk a závěrečnou instrumentální Weisselklenzenacht, připomínající místy slavnou Whiter Shade of Pale.

V roce 2007 oslavila kapela 40 let své činnosti, k této příležitosti byl vydán na dvou CD best-of výběr pod názvem Secrets of the Hive. V letošním roce by mělo podle slov manažera PH Chrise Cooka vyjít živé DVD a zbrusu nové studiové album. Těšme se!

» ostatní recenze alba Procol Harum - The Well’s On Fire
» popis a diskografie skupiny Procol Harum


Samla Mammas Manna - Mältid
2009-05-07

Samla Mammas Manna / Mältid

5 stars

Po necelých třech letech od nahrání své prvotiny vydávají v roce 1973 švédští hudební klauni další album Måltid (něco jako Oběd). Jejich sestavu rozšiřuje jazzrockový kytarista Coste Apetrea a je opravdu hodně slyšet.

Změna v sestavě nepřináší výraznou změnu stylu, SMM zůstávají stále stejní, avantgardní, pohybující se virtuózně mezi Zappou, Wyattem a Akkermanem. Z jejich hudby vyzařuje takový ten levičácký optimismus, ale být levičákem ve Švédsku počátkem sedmdesátých let mohla být celkem legrace.

K nejsilnějším opusům alba patří hned úvodní skladba Dundrets Fröjder, ve které nás kapela oblaží mimochodem i excentrickým zpěvem, připomínajícím jódlování Thijse van Leera z Focusu. K dalším výborným věcem patří určitě i Den Återupplivade Låten a Syster System.

Co se týče bodování, na ProgArchives získalo tohle album hodně silných 4,43 hvězdičky, takže i já se přidám se svými pěti, tím nemůžu nic zkazit. Určitě si na SMM udělejte někdy čas, nebojte se jich!

» ostatní recenze alba Samla Mammas Manna - Mältid
» popis a diskografie skupiny Samla Mammas Manna


Locanda delle Fate - Forse Le Lucciole Non Si Amano Più
2009-02-01

Locanda delle Fate / Forse Le Lucciole Non Si Amano Più

4 stars

První, a na dlouhou dobu i poslední album italské kapely Locanda delle Fate, které produkoval Vangelisův bratr Niko Papathanassiou, bylo vydáno po dvou letech od založení skupiny v roce 1977.

Doba už moc symfonickému rocku nepřála, takže i přes příznivé odezvy hudebních kritiků k vydání dalšího alba nedošlo. Je to určitě škoda, protože tohle LP lze zařadit na přední místa nejen italských, ale i světových žebříčků progresivního rocku.

Hudebně tady můžeme slyšet ozvěnu Genesis z dob Selling England by the Pound, místy lze zaslechnout pasáže, inspirované takovými hvězdnými kapelami, jakými byly například Yes, Camel či Gentle Giant.

Mě osobně nejvíce oslovily první dvě skladby, výborná je i závěrečná Vendessi saggezza (Moudrost na prodej). Pro LDF je typický procítěný zpěv Leonarda Sassa, stejně tak i souhra klavíru s hammondkami.

Doporučuju všem milovníkům italského a světového progresivního rocku, dávám zasloužené čtyři hvězdičky.




» ostatní recenze alba Locanda delle Fate - Forse Le Lucciole Non Si Amano Più
» popis a diskografie skupiny Locanda delle Fate


Hammill, Peter - A Black Box
2009-01-23

Hammill, Peter / A Black Box

4 stars

Černá skříňka je jakýmsi rozloučením Petra Hammilla se sedmdesátými lety, texty jsou jako obvykle pesimistické, plné odcizení a neschopnosti komunikace.

Hudebně je to album velice různorodé, jeho první polovinu tvoří skladby, které nám mohou připomenout tvorbu Briana Ena i Davida Bowieho, podle mého názoru tady hledal inspiraci pro své sólové projekty i Peter Gabriel.

Druhá polovina Black Boxu nás pak přenáší zpět do dob ještě fungujícího Van der Graaf Generatoru. Dvacetiminutová skladba Flight, která se skládá ze sedmi takřka samostatných částí, představuje po bufetovém stole první strany klasickou progrockovou hostinu, na jaké jsme bývali celá sedmdesátá léta zvyklí.

Nevysvětlujte si to ale tak, že prvních sedm písní Black Boxu odsuzuju, najdou se tam rozhodně výborné věci, moc jsem si oblíbil například Losing Faith in Words a Fogwalking.

Co dodat závěrem? Pro fanoušky Petra Hammilla a VDGG je to povinnost, milovníci progresivního rocku taky nepřijdou při poslechu zkrátka. Zasloužené čtyři hvězdičky.

» ostatní recenze alba Hammill, Peter - A Black Box
» popis a diskografie skupiny Hammill, Peter


National Health - National Health
2009-01-16

National Health / National Health

4 stars

Jak už jsem předeslal v profilu National Health, vydání jejich prvního alba předcházely téměř dva roky koncertování v poměrně proměnlivém obsazení. Je možná škoda, že se na nahrávání nepodíleli bývalí členové Bruford, Lee a Campbell, ale i přes jejich absenci jde o skvělou nahrávku. To nejlepší ze sestav kapel, jakými byly Gilgamesh a Hatfield and the North, přece nemůže natočit slabou desku, i když se jedná o prvotinu.

Najdou se hlasy, které kritizují přílišnou technickou dokonalost NH, některým schází na jejich prvním albu víc jakéhosi vnitřního pnutí, někomu může vadit třeba i zpěv Amandy Parsonsové, která místy připomíná Annie Haslam z Renaissance. Ale to jsou všechno nepodstatné detaily, tohle album má podle mého názoru chybiček jen málo.

Za nejlepší skladbu považuji úvodní takřka patnáctiminutové Tenemos roads, dokonalá je především souhra obou hráčů na klávesy. Závěr alba patří kompozici Elephants, která může někomu připomenout úvodní skladbu z Discipline od King Crimson, ale nejsou sloni jako sloni :-)

Budu se asi opakovat, ale jedničku National Health mohu opět jen doporučit všem fanouškům dobré muziky, kterým nesejde na tom, kolik let už od jejího nahrání uteklo. Pět hvězdiček nedám, ale čtyři si tohle elpíčko rozhodně zaslouží.





» ostatní recenze alba National Health - National Health
» popis a diskografie skupiny National Health


Egg - Egg
2008-12-19

Egg / Egg

4 stars

Člověk by od debutu Egg očekával něco canterburského, ale dostane se mu hudebního nářezu z úplně jiného šuplíku. Dave Stewart tady zní místy velice emersonovsky, Brooks s Campbellem ho výborně doplňují - takhle nějak si představuju dokonalou rytmickou sekci.

Co se týče hudební inspirace, je tady ta klasika hodně slyšet. Kromě bachovské fugy se v závěrečném symfonickém čísle dočkáme i Griega se Stravinským, další autory už ale neodhalím, natolik klasickou hudbu naposlouchanou nemám. Je vidět, že Hugo Martin Montgomery Campbell nezdědil po svém dědečkovi Martinu Shawovi, který byl poměrně známým skladatelem vážné hudby, jen jedno ze svých křestních jmen.

Kromě ozvěn vážné hudby můžeme ale na prvotině Egg zaslechnout jak něco z Emersona, tak třeba z Frippa. Mě asi nejvíce oslovily skladby While Growing My Hair a pak ta s tím šíleně dlouhým názvem :-) Co se týče závěrečné Symphony No. 2, té musím ještě určitě nějaký čas věnovat.

Bodování je jednoduché, jsou to hodně silné čtyři hvězdičky. Nezbývá než litovat, že tahleta kapela vydala jen tři klasická elpíčka, je to vážně výborná muzika.





» ostatní recenze alba Egg - Egg
» popis a diskografie skupiny Egg


Fruupp - Future Legends
2008-12-12

Fruupp / Future Legends

4 stars

Prvotina Fruupp vychází se slušným odstupem od vzniku kapely, je na ní znát sehranost a zkušenosti, které členové Fruupp nabrali na stovkách klubových vystoupení. Obálku vytvořil zpěvák Peter Farrelly, všechny skladby složil Vincent McCusker, jen na Graveyard Epistle se skladatelsky spolupodílel manažer Fruupp Paul Charles.

Na Future Legends je zajímavé především to, že v každé skladbě můžeme najít motivy, připomínající tvorbu úspěšnějších souputníků Fruupp. V As Day Breaks With Down a Graveyard Epistle lze zaslechnout Genesis z dob Trespass, Olde Tyme Future mi připomíná Camel z období The Snow Goose, Song For a Thought zase zní trošičku jako Wishbone Ash. Ale jak píšu v profilu Fruupp, nejsou to plagiáty, kapela se prostě jen nechala inspirovat mistry svého oboru.

Kdybych si měl vybrat favorita, byla by to asi Decision, která údajně přesvědčila Robina Blanchflowera, majitele Dawn Records, k uzavření kontraktu s kapelou. Text téhle písničky prý vychází z básně jedné velké příznivkyně Fruupp. Ale všechny písně z Future Legends se poslouchají moc hezky, opět mohu jen doporučit.

Mistrovské dílo ani zásadní album progresivního rocku to není, ohodnotil bych ho mezi třemi až čtyřmi hvězdičkami. Opět se ale přikloním k těm čtyřem, už jen proto, že je to opravdu asi nejlepší LP téhle kapely.







» ostatní recenze alba Fruupp - Future Legends
» popis a diskografie skupiny Fruupp


Hammill, Peter - Nadir's Big Chance
2008-12-05

Hammill, Peter / Nadir's Big Chance

4 stars

Tohle album, které vyšlo v roce 1975, krátce po oznámení o obnovení činnosti VDGG, bychom mohli považovat za jedno z prvních (částečně) punkových britských alb. John Lydon ze Sex Pistols o Hammillově sólově tvorbě kdysi prohlásil: "Když člověk poslouchá jeho (Hammillovu) sólovou tvorbu, vidí, jak moc ovlivnila třeba takového Davida Bowieho." No, řekl to vlastně trošku drsněji :-)

Čistě punkové NBC není, ale třeba první dvě skladby by si člověk rozhodně dokázal představit na albu takových Clash nebo třeba i toho Davida Bowieho. Kromě výkřiku "Smash the system with the song!" zde najdeme i typicky hammillovské mírně depresivní balady, jako například Been Alone So Long, dle mého mínění jednu z nejkrásnějších skladeb celého alba. Jo - a nesmím zapomenout zmínit skladbu People You Were Going To, která poprvé vyšla na prvním singlu Van der Graaf Generator.

Sestava je klasická, Hammill tady mimo jiné poprvé použil klavinet Hohner D-6, který se později objevil i na Goodbluff od VDGG. Alb téhle kapely opravdu mohlo vyjít víc, škoda té pauzy v letech 1972-74, ale na druhou stranu - Peter nahrál spoustu sólových alb, která mají k tvorbě jeho mateřské skupiny hodně blízko.

Takže k hodnocení. Dlouho jsem váhal mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, ale - s přihlédnutím k tomu, že v Hammilově tvorbě můžeme najít i větší skvosty -, jsem se nakonec přiklonil ke čtyřem. Ale hodně silným čtyřem!



» ostatní recenze alba Hammill, Peter - Nadir's Big Chance
» popis a diskografie skupiny Hammill, Peter


Colosseum - Those Who Are About To Die Salute You
2008-11-30

Colosseum / Those Who Are About To Die Salute You

5 stars

Je možná nošením dříví do lesa, snažit se přidat sem něco nového po obšírné recenzi mého předchůdce. Ale tohleto je album, které si alespoň minimální glosu zaslouží. Už jen proto, abych k němu zase po čase přitáhl trochu pozornosti.

Kdybych měl tuhle prvotinu Colossea k něčemu přirovnat, napadla by mě asi tvorba Cream - jednak pro poměrně dominantní roli bicích, jednak pro silné ovlivnění klasickým blues, o čemž svědčí jak úvodní skladba Grahama Bonda, tak i Backwater Blues Huddieho Ledbettera.

Co se týče mých oblíbených skladeb, je to určitě Mandarin se skvělým sólem na baskytaru a Beware The Ides Of March, kde se Collosseum po vzoru Procol Harum nechalo inspirovat J. S. Bachem. Tohle album ale nemá žádné slabé místo, s takovými muzikanty to totiž ani nejde.

Takže - za geniální skloubení jazz rocku a blues dávám pět hvězdiček, jelikož víc opravdu dát nejde. Nehleďte na to, že má tohle album už čtyřicítku na krku, rozhodně stojí za kousek přízně :-)




» ostatní recenze alba Colosseum - Those Who Are About To Die Salute You
» popis a diskografie skupiny Colosseum


Traffic - Shoot Out at the Fantasy Factory
2008-11-28

Traffic / Shoot Out at the Fantasy Factory

4 stars

Dva roky po The Low Spark of High Heeled Boys vychází Shoot Out at the Fantasy Factory, poslední z tria nejlépe hodnocených alb Traffic. Sestava se mírně změnila, baskytaristu a houslistu Ricka Grecha vystřídal skvělý studiový hudebník David Hood (www.hoodbass.com/main.html)

SOATFF nebylo kritikou přijato s takovým nadšením, jako jeho předchůdce, na žebříčku Billboardu se však umístilo o příčku lépe. Obsahuje pět skladeb, které - až na instrumentálku Tragic Magic Chrise Wooda - opět složila sehraná dvojice Winwood/Capaldi.

Úvodní skladbou nás provází zdařilý kytarový riff, který může někomu mírně připomenout Smoke on the Water. Pak přichází nejdelší opus tohoto alba, píseň Roll Right Stones, která byla na pozdějších remasterovaných vydáních o dvě minuty zkrácena. Následuje melancholická balada Evening Blue, pak již zmíněná instrumentálka a na závěr bluesová Uninspired, která možná naznačuje blížící se tvůrčí krizi kapely.

Co se týče hodnocení, jsou to u mě slabší čtyři hvězdičky. Jak už jsem se zmínil ve svých předešlých recenzích, nemusí styl Traffic každému vyhovovat, ale v každém případě jde o povedené album šestice excelentních muzikantů.

» ostatní recenze alba Traffic - Shoot Out at the Fantasy Factory
» popis a diskografie skupiny Traffic


Van Der Graaf Generator - Trisector
2008-11-21

Van Der Graaf Generator / Trisector

4 stars

S tříletým odstupem od alba Present vychází v březnu letošního roku Trisector (něco jako And Then There Were Three od VDGG). Pochopitelně narážím na absenci Davida Jacksona, stabilního člena kapely od roku 1970. Trošku jsem se bál, jak bez něj bude Generátor znít, ale trio Hammill, Banton a Evans to ustálo bez ztráty kytičky.

Zní to pochopitelně jinak, než starší alba VDGG, ale pořád to v sobě má to kouzlo... Podmanivý Peterův hlas, jeho dokonalé texty... Například tenhle verš se mi moc líbí: "It takes a lifetime/to unlearn all that you know/to return the things/you borrowed for a day. A Banton (*1949) s Evansem (*1947) hrají taky jako za mlada.

Kdybych měl vyzdvihnout některou ze skladeb, byly by to pravděpodobně právě Lifetime, Only In a Whisper a Over The Hill, kterou bych zařadil na čestné místo mezi klasickými "hity" kapely. Jo - a nesmím vynechat úvodní instrumentálku The Hurlyburly - ta jako by vypadla ze soundtracku k Pulp Fiction :-)

Trisector je pro mě jednou z velkých hudebních událostí letošního roku, pět hvězdiček ode mě nedostane jen z úcty k předešlým skvělým počinům téhle kapely. Ale doufám, že brzy vyjde zase něco nového, budu se moc těšit! Koncert někde v Kongresovém centru by taky nebyl špatný.

» ostatní recenze alba Van Der Graaf Generator - Trisector
» popis a diskografie skupiny Van Der Graaf Generator


Wishbone Ash - Argus
2008-11-17

Wishbone Ash / Argus

5 stars

Ani já neporuším zdejší tradici a nedám tomuhle mistrovskému dílu méně než pět hvězdiček. Bylo to první album, které jsem od Wishbone Ash slyšel, a musím říct, že mě dostalo. Vím, že to bude nošení dříví do lesa, ale ty dvě kytary jsou prostě úžasné! A když se k perfektní muzice přidají i skvélé texty s nádechem fantasy, nemůže se to nepovést. Samo za sebe mluví i to, že se k albu Argus vyjádřila už téměř stovka uživatelů na Progachives.com. A můj tip? Warrior a následující Throw Down The Sword jsou jako jednovaječná dvojčata, ale i ostatní skladby jsou téměř dokonalé, byť místy možná trošku pompézní... Škoda jen, že po tomhle albu už WA nikdy nepřekročili svůj stín.

» ostatní recenze alba Wishbone Ash - Argus
» popis a diskografie skupiny Wishbone Ash


Traffic - John Barleycorn Must Die
2008-11-17

Traffic / John Barleycorn Must Die

5 stars

Jak už jsem se zmínil v profilu kapely, tohleto album mělo původně vyjít jako sólový projekt Steva Winwooda, nakonec se ale rozhodl pozvat k nahrávání JBMD i další členy Traffic (kromě Masona) a vydal LP pod zavedenější hlavičkou.

Dle mého názoru se jedná o vrchol tvorby Traffic. Skupina se zbavila rušivého Masonova vlivu, odvracejícího ji od progresivnější tvorby, a vydala ze sebe to nejlepší. Album má dva vrcholy - tím prvním je úvodní instrumentálka Glad, výborná jazzrocková věc, tím druhým titulní skladba, pro změnu předělávka staré anglické lidové písničky, alegoricky popisující výrobu alkoholu :-)

Slabé nejsou ani zbývající skladby, všechny z osvědčené tvůrčí dílny Winwood/Capaldi. V písni Stranger to Himself, kterou později převzala bluesrocková kapela Firebird, hraje na všechny nástroje Steve, Jim Capaldi přidává jen doprovodný zpěv.

Těm, kteří se dosud s tvorbou Traffic neseznámili, mohu Johna Barleycorna upřímně doporučit, pro mě je to jasných pět hvězdiček.



» ostatní recenze alba Traffic - John Barleycorn Must Die
» popis a diskografie skupiny Traffic


Procol Harum - Procol's Ninth
2008-11-14

Procol Harum / Procol's Ninth

4 stars

Zaráží mě, že má tohle deváté (osmé studiové) LP Procol Harum poměrně nízké hodnocení na Progarchives.com. Nemyslím si totiž, že by bylo horší, než třeba Something Magic, ale proti gustu holt žádný dišputát.

Možná fanouškům vadila větší přítomnost dechů, možná jim nesedl závěr alba s cover verzí Beatles, možná jim připadlo, že už PH pomalu ztrácejí tah na branku, ale připomeňme si, že se psal rok 1975 a kapely, které začínaly svou dráhu na sklonku šedesátých let, už měly prostě své odehráno a občas obtížně hledaly další inspiraci.

Co se mě týče, považuji úvodní song Pandora's Box za jeden z největších hitů Procol Harum. Mými dalšími favority jsou pak Fool's Gold, I Keep Forgetting, Without a Doubt a The Piper's Tune, které mi tak trošku připomíná Čechomor, ani nevím proč :-)

Takže k hodnocení - myslím si, že si Procol's Ninth zaslouží solidní čtyři hvězdičky. Možná to nejsou čisté čtyři, možná spíš tak 3,75, ale rozhodně tohle album doporučuju všem fanouškům dobré rockové muziky.

P.S.: Všiml jsem si, že s panem Merhautem odešel i profil PH, budu ho asi časem muset dodělat.

» ostatní recenze alba Procol Harum - Procol's Ninth
» popis a diskografie skupiny Procol Harum


Traffic - The Low Spark of High Heeled Boys
2008-10-31

Traffic / The Low Spark of High Heeled Boys

4 stars

Na Progarchives.com je to nejlépe hodnocené album Traffic, i když já dávám přednost jeho předchůdci, elpíčku John Barleycorn Must Die. Rozhodně to ale stojí za poslech, sestava s Rickem Grechem a Reebop Kwaku Baahem je asi ta nejlepší v historii kapely.

Podle obecného mínění je nejlepší skladbou alba titulní píseň. Nic proti ní nemám, ale na mě osobně působí asi nejvíce Rock & Roll Stew a Rainmaker. Musím ale přiznat, že když jsem Rainmakera pouštěl kamarádům, nijak je nenadchnul. Nevím, jestli jim vadil Stevův zpěv, nebo spíš zvuk Traffic jako takový...

Tohleto období psychedelie a hudebních experimentů mělo ale stejně něco do sebe, připadá mi, že rocková hudba před těmi cca 35-40 lety bývala mnohem rozmanitější. Možná i proto se snažím občas tyhlety kapely tady na Progboardu připomenout, bylo by moc smutné, kdyby jen tak upadly v zapomenutí.

Takže - na pět hvězdiček to nemá, ale na desetistupňové stupnici dávám TLSHHB minimálně osmdesát procent. Neurazí to, někoho to může překvapit, mnohé určitě potěšit.

» ostatní recenze alba Traffic - The Low Spark of High Heeled Boys
» popis a diskografie skupiny Traffic


Matching Mole - Matching Mole
2008-10-25

Matching Mole / Matching Mole

4 stars

Robertu Wyattovi se zdálo, že nedostává v Soft Machine dost prostoru, proto v roce 1971 kapelu opustil a natočil své první sólové album The End Of An Ear. Zároveň s tím se rozhodl založit i vlastní skupinu, jejíž název je vlastně do angličtiny zkomolený francouzský překlad názvu jeho původní kapely (Machine Molle).

Prvotina Matching Mole je výrazně ovlivněna canterburskou scénou, hrají na ní totiž kromě Wyatta i bývalý člen Wylde Flower David Sinclair, kytarista Phil Miller z Delivery a Bill McCormick (Quiet Sun).

Album by se dalo rozdělit na tři části. Po úvodní O Caroline, která je asi největším hitem Matching Mole, pokračují v přibližně stejném duchu další dvě písně, pak přichází na řadu mix jazz rocku s prog rockem, který v závěru alba přechází do experimentální fáze, srovnatelné s projevem kapel hnutí RIO.

Autorsky se na prvním LP Matching Mole nejvíce podílel Wyatt, což mu bylo posléze mírně vytýkáno. Na druhém albu MM už proto dostávají prostor i ostatní členové kapely.

Rozhodně můžu tuhle muziku doporučit všem příznivcům canterburské scény, fandům jazz rocku a především kvalitní hudby. Zasloužené čtyři hvězdičky, možná tak čtyři a čtvrt.

» ostatní recenze alba Matching Mole - Matching Mole
» popis a diskografie skupiny Matching Mole


Family - Music in a Doll's House
2008-10-12

Family / Music in a Doll's House

4 stars

První a nejlepší album Family, na kterém se jako producent podílel bývalý kytarista Traffic David Mason. A Doll's House se původně mělo jmenovat album Beatles z téhož roku, které je nyní známo jako The White Album. Většinu skladeb na MIADH složila dvojice Whitney/Chapman.

Hudebně se jedná o směs žánrů, spojující především prvky blues a psychedelie, výraznou měrou originální zvuk alba spoluvytvářejí nezaměnitelný hlas Rogera "Chappo" Chapmana, housle a cello Ricka Grecha a foukací harmonika, na kterou hrají jak Chapman, tak King.

Pokud vás neodradí mečivý zpěv Rogera Chapmana, myslím si, že si prvotinu Family zamilujete, stejně jako já. Skladby mají šťávu, houslové a harmonikové riffy se zcela vyrovnají obvyklejším kytarovým. K mým nejoblíbenějším písním patří především Hey Mr. Policeman a See Through Windows, nezaostávají za nimi ale ani ty zbývající.

Dávám 4,5 hvězdičky, tohle 40 let staré album si to zaslouží. Budu moc rád, když si ho na základě mé minirecenze poslechnete i vy, návštěvníci Progboardu. Jo - a rozhodně se chystám v nejbližší době přidat sem i profil Traffic, tahle kapela tady naprosto nepochopitelně chybí!

» ostatní recenze alba Family - Music in a Doll's House
» popis a diskografie skupiny Family


Samla Mammas Manna - Samla Mammas Manna
2008-10-09

Samla Mammas Manna / Samla Mammas Manna

5 stars

Vážně jsem tady první? Nikdo nepovažoval za nutné vyjádřit se ke kapele, patřící ke špičce Rock in Opposition? Přiznávám, jde o zvláštní hudbu, pohybující se opravdu na rozmezí několika žánrů. Ale nehledě na specifičnost tvorby SMM, je to rozhodně výborná muzika, stojící za poslech.

Eponymní prvotina Samla Mammas Manna obsahuje jednu zpívanou a 11 instrumentálních skladeb. Hudebníci si na tomhle albu vystačili bez sólové kytary, ale sestava bicí, klávesy, basa a perkuse působí dojmem, že ani kytaru nepotřebuje. A jaká ta hudba je? Někomu může připomínat Zappu, někomu možná Doors, někdo tam může slyšet něco úplně jiného. Ale rozhodně je to hudba originální, nenechte si ji ujít!

Co se týče jednotlivých skladeb, oblíbil jsem si hned tu první zpívanou, výborné jsou i vytleskávaná Overture to a Kind Horse a Manna Jamma, která mi asi nejvíc připomíná Doors. Tohle album ale nemá slabé místo, přesvědčte se.

Když jsem to takhle vynachválil, nezbývá mi, než dát pět hvězdiček - byl bych sám proti sobě, kdybych dal míň.




» ostatní recenze alba Samla Mammas Manna - Samla Mammas Manna
» popis a diskografie skupiny Samla Mammas Manna


England - Garden Shed
2008-10-03

England / Garden Shed

4 stars

Další z polozapomenutých kapel, která ke vší smůle vydala svou prvotinu v roce, kdy se za progresivním rockem pomalu zavíraly dveře. Špatný timing ale neznamená, že by se jednalo o špatnou muziku, právě naopak. I když někdo může namítnout, že se svým velkým vzorům podobá až příliš.

Ani mě nepřekvapuje, že zde přidávám svou minirecenzi jako první, England rozhodně nejsou žádnou hvězdnou kapelou, trochu i proto, že nevydali víc, než jen jedno album. CD The Last Of The Jubblies, které vyšlo v roce 1997, totiž obsahuje skladby, které se na Garden Shed nevešly.

Jaké že to album vlastně je? Kdo má rád Selling England By The Pound a Going For The One, kdo si rád poslechne patnáctiminutovou skladbu plnou skvělé muziky a s výbornými instrumentálními výkony, toho Garden Shed příjemně potěší a překvapí. Možná, že tahle kapela vydala svou prvotinu ve špatné době a na špatném místě, ale místo v historii ji nikdo nemůže upřít.

Mě osobně nejvíc zaujaly obě nejdelší skladby, výborná je i Paraffinalea s krásnými sborovými vokály. Rozhodně to stojí za poslech, za čtyři hvězdičky se tahle kapela stydět nemusí. Dal bych těch hvězdiček pět, to by ale jejich tvorba musela být o chloupek původnější.

» ostatní recenze alba England - Garden Shed
» popis a diskografie skupiny England


Sinfield, Peter - Still
2008-09-21

Sinfield, Peter / Still

4 stars

Velice rád objevuji pozapomenuté perličky progresivního rocku, mezi které rozhodně patří i Still Petera Sinfielda. Vzhledem k sestavě hudebníků, podílejících se na vytvoření alba, by člověk možná čekal něco víc podobného tvorbě raných King Crimson, není tomu ale tak.

Album otevírá asi nejpovedenější skladba, The Song of the Sea Goat, nádherná rocková balada, za kterou by se memusel stydět ani Peter Hammill. (Jeho sólová alba mi mimochodem Sinfieldova prvotina místy připomíná.) V písni Still dostává prostor Greg Lake ve své nejlepší formě, ke třetímu vrcholu alba patří The Night People s povedeným textem. (Tady je inspirace tvorbou King Crimson trošku znát.)

Zbývající písně se pohybují na rozmezí folk rocku, progresivního rocku i klasického bigbítu, jejich organickou součástí jsou především texty. Peter je totiž hlavně básník a textař, i když na albu hraje i na kytaru a syntetizér.

Rozhodně doporučuju k poslechu, byla by škoda nechat tohle album zmizet na smetišti dějin rockové muziky. Dávám poctivé čtyři hvězdičky, zaslouží si je.

» ostatní recenze alba Sinfield, Peter - Still
» popis a diskografie skupiny Sinfield, Peter


Gentle Giant - The Missing Piece
2008-09-15

Gentle Giant / The Missing Piece

3 stars

Voytus už se přede mnou vyjádřil k tomuto albu poměrně rozsáhle, přidám jen několik dalších dojmů.

Prvních pět skladeb na The Missing Piece můžeme asi považovat za reakci na nástup punku či poprocku (AOR), ať už ale vznikly na nátlak nahrávací společnosti, či z vlastní vůle členů kapely, pořád je to hodně dobrá muzika, nepostrádající typické atributy tvorby Gentle Giant.

Slyším tam místy collinsovské Genesis (I'm Turning Around), místy Davida Bowieho, Mountain Time mi silně připomíná Procol Harum.

Naopak zbývající čtyři skladby si nespletete, ty by mohly být zařazeny na libovolné předešlé album kapely. Nejsilnější věc jsou asi Memories Of Old Days, nejen pro svou délku, která je ve srovnání se zbytkem TMP zhruba dvojnásobná.

S hodnocením mám trošku problém, čtyři hvězdičky by si tohle album asi zasloužilo, ale ve srovnání s jinými čtyřhvězdičkovými alby tady na webu přece jen trošičku zaostává. Zkusím to takhle - první strana TMP za slabší tři, druhá za lepší čtyři, celkový výsledek 3,5.

» ostatní recenze alba Gentle Giant - The Missing Piece
» popis a diskografie skupiny Gentle Giant


Ursiny, Dežo - Provisorium
2008-09-08

Ursiny, Dežo / Provisorium

5 stars

Mé první setkání s Ursinym se odehrálo ve Větrníku na Vltavě, pouštěli tam tenkrát Modrý vrch. Musím se přiznat, že mě to tenkrát až tak moc nenadchlo, můj hudební vkus v oné době byl trošku někde jinde. Ale rozhodně to byla hudba, která stála za poslech.

Přešlo nějakých 25 let, přečetl jsem si pár článků a recenzí a rozhodl se začít s Provisoriem, které je vesměs považováno za nejlepší Ursinyho dílo. Musím konstatovat, že je to na svou dobu a místo vzniku velice slušná věc, srovnatelná s počiny kapel, jako jsou třeba Cream nebo King Crimson...

Osobně hodnotím asi nejvýše epickou skladbu Christmas Time, ostatní tři věci jsou neméně dobré, věčná škoda, že v době svého vzniku neměly šanci se prosadit na světovém hudebním trhu. Těším se na další Ursinyho elpíčka, dobrou hudbu čas nenahlodá, jen ji nechá jistý čas odpočívat.

Dávám pět hvězd, myslím si, že Provisorium patří rozhodně do první desítky alb, vzniknuvších na území bývalého Československa.

» ostatní recenze alba Ursiny, Dežo - Provisorium
» popis a diskografie skupiny Ursiny, Dežo


SBB - SBB (Wolanie o brzek szkla)
2008-03-14

SBB / SBB (Wolanie o brzek szkla)

5 stars

Tak tohle album bylo nahráno v Supraphonu a myslím, že se zvukově hodně povedlo. (Ve srovnání s Poltonem nebo Tonpressem pochopitelně.) Jak už tady bylo zmíněno, je to naprosto pohodová muzika, která plyne jako voda - jen málo dvacetiminutových kompozic mi tak rychle uteklo.

Hudebním bonbónkem je pro mě Skrzekovo sólo na foukačku v titulní skladbě alba - jinak Skrzek na Wołaniu mimo kláves hraje ještě na dvoukrkou kytaru, jak jsem kdesi vyčetl... Piotrowského bicí Skrzekovy klávesy citlivě doprovázejí, Apostolis dodává albu nějaké to koření od Středozemního moře.

Texty k obou skladbám opět složil básník Julian Matej (... odchodzę coraz dalej za najcichszy widnokrąg/okolice wschodzącego deszczu mijam ...).

Supraphonská CD reedice vyšla se dvěma, polská reedice dokonce se čtyřmi bonusy (jako součást antologie SBB). Poprvé jsem Wołanie slyšel jako vinylový rip, k CD jsem se dostal až časem. Ale i to praskání má něco do sebe.

No a doporučení? Musíte to slyšet, SBB patří ke kapelám, které si rozhodně zaslouží místo v pomyslné Síni slávy progresivního rocku (jazz rocku). Bez přemýšlení za pět hvězdiček.




» ostatní recenze alba SBB - SBB (Wolanie o brzek szkla)
» popis a diskografie skupiny SBB


SBB - Ze slowem biegne do ciebie
2008-03-09

SBB / Ze slowem biegne do ciebie

5 stars

Tysiące planet czerwonych, niebieskich... Tysiące planet dalekich, milczących - I ona jedna jedynie zielona. I ona jedna jedynie mówiąca.

Jedním slovem paráda. Jde o první album, které jsem od SBB slyšel, a zaujalo mě na první poslech. Albu dala jméno báseň slezského autora Juliana Mateja, zhudebněná a nazpívaná Józefem Skrzekem. Je to dokonalá věc, nenašel jsem na ní chybu.

Druhý opus, Przed premierą, je hudebně trochu jiný. Je to možná jen můj názor, ale slyším tam pasáže podobné mému oblíbenému LP Trespass. Rozhodně je to ale taky hudební laskomina.

Jako bonus je na CD přidána remasterovaná pětidílná suita Odejście, opět se zpívanými pasážemi. Ta zase může někomu připomenout Meddle od Pink Floyd, ale rozhodně nejde o žádný plagiát. V původní verzi vyšla na albu Wołanie o brzęk szkła.

A hodnocení? Pět těch nejhvězdičkovatějších hvězdiček, tohle musíte slyšet!

» ostatní recenze alba SBB - Ze slowem biegne do ciebie
» popis a diskografie skupiny SBB


Fermata - Biela planéta
2008-02-08

Fermata / Biela planéta

3 stars

Biela planéta mě oslovila víc než Dunajská legenda, i když se dá říci, že obě alba znějí dost podobně. Možná je to tím, že mi jsou velcí světoví objevitelé sympatičtější než nějaká nitranská knížata.

Hudebně jsou všichni členové Fermaty v té nejlepší formě, Frešova kytara a Oláhovy bicí šlapou jako hodinky, Griglák hraje tak, že by se neztratil v kterékoliv špičkové světové kapele tehdejší doby.

Co Biele planétě trošku schází, to je možná větší inspirovanost. Technicky je to dokonalé, chybí tomu ale ta jiskra, která pohasla společně s Huascaranem a následným pobytem většiny členů kapely ve výkonu základní základní vojenské služby.

Vrcholem alba jsou pro mě závěrečné dvě kompozice, španělsky znějící Kolumbus a energií našlapaný Livingstone. Poslechem Biele planéty rozhodně o nic nepřijdete, patří určitě do historicky první padesátky česko-slovenského rocku.

» ostatní recenze alba Fermata - Biela planéta
» popis a diskografie skupiny Fermata


Fermata - Dunajská legenda
2008-02-02

Fermata / Dunajská legenda

3 stars

Na Dunajské legendě jsou znát ty dva roky, které uběhly od vydání Huascaranu. Je škoda, že Legenda na Huascaran už moc nenavazuje, že je hudebně zase trošku jinde. Od mahavishnuovských začátků se kapela posunula dál, mezi její inspirační vzory se zařadila třeba kapela Camel, já tam slyším i něco ze sólových alb Steva Hacketta nebo Jeffa Becka.

Hudba je to posluchačsky přístupnější, vrcholem alba je pro mě asi Chotemir Fraňo Grigláka s nádherným pinkfloydovským sólem. Rozhodně je to ale muzika, která pořád stojí za poslech, i když není na pět hvědiček.

Pan Jaslovský toho o tomhle albu už přede mnou napsal dost, nechci se opakovat. Na desetibodové stupnici bych asi přidělil šest a půl bodu, tady dávám tři hvězdičky. Ale určitě si to poslechněte, pokud se k Dunajské legendě někdy dostanete.

P.S. Jako bonus jsou k CD přidány dvě zpívané písničky, Program začína a Tvár. Jde o malý náznak toho, k čemu se kapela v budoucnu přikloní.

» ostatní recenze alba Fermata - Dunajská legenda
» popis a diskografie skupiny Fermata


Fermata - Huascaran
2008-01-25

Fermata / Huascaran

5 stars

Jen pár osobních dojmů, o tomhle albu už toho bylo napsáno dost a dost. Na http://www.progarchives.com/ je právem zařazeno mezi dvacet nejlepších počinů světového jazz rocku. Takovéhle dílo se podaří, když se sejdou ti správní lidé ve správný čas na správném místě (i když socialistické Československo tím správným místem asi nebylo).

Moc se mi na Huascaranu líbí hra Laca Lučeniče, škoda, že časem přešel od progresivního rocku k popu. Ve spolupráci s Karolem Oláhem dokonale doplňují obě hlavní hvězdy - Grigláka s Berkou. (Ten prý údajně skončil jako producent v Holywoodu a hudbě už se nevěnuje - škoda).

Jo - a málokdy se člověk setká s tím, že bonusové skladby jsou stejně dobré, jako skladby z původního LP. Z toho je má nejoblíbenější věc asi Solidarity, mám prostě Berkovy skladby radši než ty Griglákovy.

Co dodat? Huascaran je fakt bomba, mistrovské a zásadní album. Dávám jen pět hvězdiček, protože víc dát nejde.

» ostatní recenze alba Fermata - Huascaran
» popis a diskografie skupiny Fermata


Fermata - Pieseň z hôľ
2008-01-20

Fermata / Pieseň z hôľ

5 stars

Proti debutu je na Piesni z hôľ vidět kvalitativní posun, hudba se mi zdá optimističtější, víc je slyšet i nového bubeníka Cyrila Zeleňáka.

Vrcholem alba je dle mého názoru skladba Vo Zvolene zvony zvonia s hostujícími houslemi, které dodávají zvuku Fermaty něco nového. Místy mi Zvolenské zvony připomínají některou z canterburských skupin, řekněme Hatfield and the North.

Každopádně můžu Fermatu směle doporučit, je to pohodová muzika, která si svých pět hvězdiček opravdu zaslouží. A teď se chystám k výstupu na Huascaran!


» ostatní recenze alba Fermata - Pieseň z hôľ
» popis a diskografie skupiny Fermata


Fermata - Fermáta
2008-01-10

Fermata / Fermáta

4 stars

Je to ostuda, ale dostal jsem se k tomuhle albu po všech těch letech až někdy před čtrnácti dny. Prostě si po své čtyřicítce doplňuju mezery... Kamarád mi kdysi Fermatu doporučoval, společně s SBB, ale já tehdy poslouchal jiné věci a nějak jsem to odložil až na teď.

Je to každopádně skvělá muzika, každý si tam může najít to své. Místy je tam slyšet King Crimson, místy Mahavishnu Orchestra, místy třeba i Brand X, ale na tom vůbec nesejde. Je úžasné, že někdy v roce 1975 vzniklo u nás v republice (na Slovensku) takovéhle album.

Nemám to ještě tak naposloucháno, ale momentálně se mi hodně líbí Postavím si vodu na čaj a Valčík pre krstnú mamu, tedy spíše skladby Tomáše Berky. Musím ale říct, že už se moc těším na další alba Fermaty, která mě ještě čekají.

» ostatní recenze alba Fermata - Fermáta
» popis a diskografie skupiny Fermata


Procol Harum - Exotic Birds and Fruit
2007-12-21

Procol Harum / Exotic Birds and Fruit

4 stars

Tohle album mám hodně rád. Po krátkém symfonickém období se Procol Harum vrací ke svým rockovým kořenům a stojí to za to. I Gary Brooker dokazuje, že umí ze svého piana dostat pořádné boogie-woogie.

Na obalu alba, které bylo nahráno na přelomu let 1973 a 1974, se nachází obraz Jacoba Bogdaniho, britského malíře maďarského původu, který žil v letech 1658-1724. Podle jeho obrazu bylo i celé album pojmenováno.

K vrcholům Exotických ptáků patří dle mého mínění skladby As Strong As Samson a The Idol, s výtečnými texty Keithe Reida.

Co se týče hodnocení, dávám hodně silné čtyři hvězdičky, možná tak čtyři a půl. Jedná se o labutí píseň PH, pomalu se blížících ke svému konci.

» ostatní recenze alba Procol Harum - Exotic Birds and Fruit
» popis a diskografie skupiny Procol Harum


Procol Harum - Grand Hotel
2007-12-15

Procol Harum / Grand Hotel

4 stars

První řadové album Procol Harum bez Robina Trowera se výrazně přiklání k symfonickému progu, místy možná až k popu. Rozhodně to ale není na škodu, tahle kapela se pohybuje napříč hudebními styly bez větších potíží a zachovává si i nadále vysokou úroveň.

Dvěma nejsilnějšími songy sedmého alba PH jsou titulní Grand Hotel a předposlední Fires (Which Burnt Brightly), které díky hostující Christianne Legrand znějí tak trošku jako Renaissance s Annie Haslam. Další písničky možná nejsou tak výrazné, jak jsme byli zvyklí u minulých alb, ale třeba Grabhamovo sólo v Toujours l'Amour naznačuje, že Trowera nenahradil úplný nýmand.

Ohledně hodnocení nemám sebemenší problém - tenhle hotel je jasně čtyřhvědičkový, pobyt v něm vás určitě nezklame.

» ostatní recenze alba Procol Harum - Grand Hotel
» popis a diskografie skupiny Procol Harum


Procol Harum - Broken Barricades
2007-11-16

Procol Harum / Broken Barricades

4 stars

Broken Barricades, poslední album s Robinem Trowerem, kterému už asi začala ta souhra piána s hammondkama vadit... Dalo se čekat, že u PH dlouho nevydrží, lákala ho sólová kariéra.

Je třeba říci, že je na Barikádách Robin hodně slyšet, v Song For A Dreamer je skoro hendrixovatější než Hendrix. Ale bez jeho zpěvu v Poor Mohammed bych se asi obešel.

Nejlepší písničky podle mě: Simple Sister, titulní Broken Barricades a Luskus Delph, která později vyšla jako bonus na CD verzi Live In Concert With The Edmonton Symphony Orchestra. Mimochodem, Luskus je taková zajímavá slovní hříčka, kterou vymyslel Keith Reid.

Jo, Keithovy texty zase stojí za to, tenokrát jsou dokonce mírně obscénní. Určitě si je prostudujte, možná pochytíte i něco nového :-)

Na Broken Barricades má převahu ta hardrockovější stránka PH, ale už na příštím živém albu s edmontonskými symfoniky to pan Brooker napraví, nebojte se! Barikádám dávám 4 hvězdičky, ve skutečnosti ale tak 3,75.

» ostatní recenze alba Procol Harum - Broken Barricades
» popis a diskografie skupiny Procol Harum


Procol Harum - A Salty Dog
2007-11-09

Procol Harum / A Salty Dog

4 stars

A Salty Dog je mnoha fanoušky považováno za nejlepší album Procol Harum. Je to na dlouhou dobu poslední projekt, na kterém se podílel Matt Fisher, jeden ze spolutvůrců originálního soundu kapely.

Je to zvláštní album, zahrnující v sobě širokou škálu hudebních stylů, od folkového Too Much Between Us, přes klasické blues v Juicy John Pink až třeba po baladu Pilgrim's Progress, hodně se podobající Whiter Shade Of Pale...

Hudební různorodost A Salty Dog je ještě doplěna tím, že na zpěvu se podílejí hned tři členové kapely. Matthew Fisher si zazpíval ve třech písničkách: v Boredom, Wreck of the Hesperus a Pilgrim's Progress, v Crucifiction Lane pak můžeme slyšet Robina Trowera.

Opět to na pět hvězdiček není, snad pro tu stylovou roztříštěnost. Ale rozhodně můžu A Salty Dog opět vřele doporučit všem fanouškům dobré rockové muziky. A na to, že je stará už skoro čtyřicet let, vůbec nekoukejte!





» ostatní recenze alba Procol Harum - A Salty Dog
» popis a diskografie skupiny Procol Harum


Procol Harum - Home
2007-11-02

Procol Harum / Home

4 stars

Po prvních třech albech došlo v řadách Procol Harum k jisté reorganizaci. Odchází zakládající členové Knights a Fisher, které se oba pokouší nahradit další z bývalých členů The Paramounts, Chris Copping.

Dochází k posunu v soundu kapely, což je znát zvláště v úvodní písni Whisky Train, která zní na poměry PH dost tvrdě. Jinak ale Home navazuje na předešlou tvorbu a kromě melancholických až depresivních Reidových textů nás opět potěší hendrixovská Trowerova kytara a nezaměnitelný hlas Garyho Brookera.

Album nemá dle mého mínění žádné slabé místo, mě osobně asi nejvíc oslovil The Dead's Man Dream, kteroužto píseň pro její ponurost údajně odmítl pustit do éteru sám John Peel. Někdo pokládá za nejsilnější píseň z Home sedmiminutové Whaling Stories, ale já se v nich trošku ztrácím.

Každopádně mohu Home doporučit všem, kteří pátrají v minulosti rockové muziky po pozapomenutých klenotech. Tentokrát to sice na pět hvězdiček nebude, ale je to rozhodně na víc, než na čisté čtyři.


» ostatní recenze alba Procol Harum - Home
» popis a diskografie skupiny Procol Harum


Procol Harum - Shine On Brightly
2007-10-26

Procol Harum / Shine On Brightly

5 stars

Poslouchám Shine On Brightly celý tento týden a musím konstatovat, že je to povedená věc. Hodně se podobá prvotině Procol Harum, skoro tak, jako se podobají první dvě alba King Crimson. Ale rozhodně to není na škodu!

Věčná škoda, že se na tuhle kapelu tak nějak pozapomnělo. I po těch téměř čtyřiceti letech vás okouzlí Reidova poezie, Brookerův tenor a Trowerova kytara. A ty krásně melancholické melodie, ze kterých je slyšet tu Bacha, tu třeba McCartneyho...

Když ale mluvím o podobnosti prvních dvou alb PH, myslím tím vlastně jen první stranu Shine On. Ta druhá totiž skrývá téměř osmnáctiminutový opus In Held Twas In I, kterým se kapela zapsala do rockové historie a ovlivnila mimo jiné takové skladby jako Supper's Ready a A Plague Of Lighthouse Keepers...

Uvažoval jsem, kolik hvězdiček bych měl Shine On Brightly přidělit. Mistrovské a zásadní dílo to možná není, ale chybí mu k němu určitě jen tak půl hvězdičky, možná i míň. Takže dávám pět, jelikož zaokrouhlím těch 4,75 nahoru.


» ostatní recenze alba Procol Harum - Shine On Brightly
» popis a diskografie skupiny Procol Harum


Premiata Forneria Marconi - Per Un Amico
2007-06-07

Premiata Forneria Marconi / Per Un Amico

5 stars

Dostal jsem se k téhle kapele až v posledních pár měsících a musím konstatovat, že setkání s PFM rozhodně rozšířilo můj pohled na svět progresivního rocku. Per Un Amico jsem nejdříve slyšel v jeho exportní verzi s texty Petera Sinfielda, originální album jsem si poslechl až posléze. Myslím si, že pan pekař Marconi si své ocenění zaslouží, a můžu jen litovat toho, že nemá pekárnu i u nás doma... Doporučuji každému, komu se líbí staří Genesis, Focus, Emerson, Lake & Palmer, Gentle Giant a další hvězdy progu...

» ostatní recenze alba Premiata Forneria Marconi - Per Un Amico
» popis a diskografie skupiny Premiata Forneria Marconi


Gentle Giant - Gentle Giant
2006-12-28

Gentle Giant / Gentle Giant

5 stars

Přemýšlím nad tím, proč jsem se ke tvorbě Gentle Giant dostal až teď. Asi jsem měl smůlu v tom, že v době, kdy jsem propadl progesivnímu rocku, mi o téhle kapele nikdo nic neřekl a já poslouchal pořád dokola Genesis, Pink Floyd, Yes a Jethro Tull. Elpíčka Gentle Giant nebo VDGG jsem na burzách sice zahlédl, ale nějak jsem nevěděl, co si o těch kapelách myslet. Na druhou stranu teď můžu zase objevovat něco nového a jsem tomu rád. Jaké je debutové a eponymní album GG? Jedním slovem - skvělé. Chvíli mi trvalo, než jsem do hudby GG pronikl, ale pak už jsem si jen vychutnával muzikantské umění členů kapely a jejich pohrávání si se změnami rytmu či nálady. Z alba je cítit nadšení, obsahuje prvky, které se pro hudbu GG staly později typickými, jako například nádherné vícehlasy či používání klasických nástrojů. K mým oblíbeným písním patří jak hardrockový Giant, tak i baladická Isn't It Quiet And Cold? Co dodat? Ani po více než 37 letech ta hudba nezestárla a pořád stojí za poslech...

» ostatní recenze alba Gentle Giant - Gentle Giant
» popis a diskografie skupiny Gentle Giant


Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000