Profil uživatele TomKas


Pro prohlížení profilu uživatele musíte být přihlášeni/zaregistrováni.

Recenze:

Yes - Open Your Eyes
2011-09-21

Yes / Open Your Eyes

2 stars

Když v roce 1994 Yes vydali Talk, definitivně jsem se do téhle kapely zbláznil. Tu desku znám dokonale snad i pozpátku. V té době jsem ale mohl pouze snít, že je kdy vůbec naživo uvidím. Sen se mi splnil až na sklonku roku 1997, kdy mi v uších ještě doznívalo nádherné Keys To Ascension 2 a na trhu se poněkud nečekaně objevila další nová deska s názvem Open Your Eyes. Zatímco na KTA 2 Yes zavzpomínali na starou dobrou tvorbu a tu v podstatě oprášili i na studiové části Keys, Open Your Eyes kromě personální změny na postu klávesáka přineslo i změnu v hudbě samotné. Rozmáchlé vrstevnaté kompozice byly vystřídány krátkými melodickými písničkami. V té době se na oficiálních stránkách Yes objevila téměř neuvěřitelná informace. Yes budou 28. března 1998 koncertovat v Praze! Tak jsme se přeci jen dočkali!
Pokud je v mých uších nebo přesněji řečeno vzpomínkách Open Your Eyes nečím vyjímečné, je to právě díky tomu, že v rámci stejnojmennéo turné jsme skupinu viděli naživo také v našich zeměpisných šířkách. Krásný koncert v k prasknutí nafouknuté Sportovní hale na pražském výstavišti. Kapela byla neuvěřitelná. Energie jen sršela, k tomu výborná zadní projekce promítaná na plátno za kapelou, dodávala celému vystoupení dynamiku.
Album samotné není špatné, ale v porovnání se zbylou tvorbou jednoduše neobstojí. Přitom začátek desky zní slibně. Úderná New State Of Mind, ve které se nápaditě proplétají dvě baskytary, titulní Open Your Eyes a především zasněná a nádherná Universal Garden. Zbytek písní padá do šedého, někdy bohužel nudného průměru až na křehkou From The Balcony a skvělou závěrečnou The Solution.
Co je nutné na albu vyzvednou jsou stoprocentně čisté a vynikající vokály, které je možné si vychutnat i v závěrečném mixu fragmentů všech písní, který po asi minutové pauze následuje po odehrání poslední The Solution.
Open Your Eyes je hezké písničkové album, na kterém najdeme i pár vyvedených kousků. Zbytek je ale už bohužel slabší záležitost.
Deska asi nenadchne, na druhou stranu si však myslím, že ani neurazí.

» ostatní recenze alba Yes - Open Your Eyes
» popis a diskografie skupiny Yes


Yes - Yesshows (live)
2011-05-28

Yes / Yesshows (live)

5 stars

Osobně Yesshows vnímám jako jakéhosi bratříčka legendárního Yessongs. Zatímco na Yessongs můžeme slyšet skladby z desek The Yes Album, Fragile a Close To The Edge, Yessongs pokračuje v plejádě neméně skvělých live nahrávek z alb Tales From Topographic Oceans, Relayer, Going For The One a Tormato. Vyjímku tvoří pouze Time And A Word ze stejnojmenného alba z roku 1970.

Kapele to prostě hraje skvěle. Hned úvodní Parallels se zajímavým Wakemanovým nástupem je vynikající zážitek, stejně jako oddychovka Time And A Word. Škoda jen, že jej Yes již prakticky vypustili ze svého současného koncertního repertoáru. Po úderném Going For The One přichází, troufám si tvrdit, to nejzásadnější z celého alba. Monumentální The Gates Of Delirium, které na této nahrávce zní snad ještě lépe než ve studiové verzi.
Don't Kill The Whale je jediným zástupcem z alba Tormato, a i když jej na řadové desce často přeskakuju (mám ho již dost ohrané), v živém provedení si tuhle píseň vychutnám.
Dalším úžasným a nadčasovým eposem je téměř třicetiminutová Ritual, který na klávesovém postu skvěle odehrál Patrick Moraz. Psychedelická mezihra představující souboj dobra a zla je vítaným a zajímavým zpestřením.
Album uzavírá odpočinková Wonderous Stories.

Yesshows rozhodně potěší i po umělecké - grafické stránce. Roger Dean opět nezklamal a vytvořil jeden z nejkrásnějších obalů, tentokrát se zimním motivem. Radost pohledět, radost poslouchat!

» ostatní recenze alba Yes - Yesshows (live)
» popis a diskografie skupiny Yes


Yes - Live At Queens Park Rangers Stadium
2011-05-13

Yes / Live At Queens Park Rangers Stadium

5 stars

Památný koncert z roku 1975, leč ne tolik známý. Yes byli tehdy na turné k albu Relayer společně s klávesákem Patrickem Morazem.
Na dvou dvd discích (každý vyšel zvlášť) je zachycena jedinečná atmosféra tohoto letního vystoupení pod širým nebem. Kvalita obrazu je nadstandardně dobrá, drobnou chybičkou je pouze občasné vypadávání zvuku v jednom z kanálů, ale to je v tomto případě opravdu jen detail.
V tracklistu nechybí legendární, kompozičně rozsáhlé suity jako Close To The Edge, Ritual a především pak strhující a dramatická The Gates Of Delirium. Osobně mne nejvíce potěšila nádherná To Be Over, kterou mám z celého Relayeru asi nejraději.
Yes jsou zde v úžasné formě, mladí, plní elánu. Radost se dívat a poslouchat!

» ostatní recenze alba Yes - Live At Queens Park Rangers Stadium
» popis a diskografie skupiny Yes


Yes - Live In Philadelphia 1979
2011-05-08

Yes / Live In Philadelphia 1979

3 stars

Lze jen litovat, že DVD nemá větší minutáž. Audiovizuální záznam z turné k albu Tormato by si to určitě zasloužil.
Nikoho určitě nepřekvapí, že koncert zahajuje Siberian Khatru, osvědčený to otvírák mnoha live show. Následuje jediný zástupce alba Tormato, konkrétně dětsky hravá Circus Of Heaven. The Ancient je pouze kratičký akustický výňatek ze stejnojmenné skladby studiového dvojalba Tales From Topographic Oceans.
Starship Trooper stejně jako I've Seen All Good People patří mezi letité koncertní stálice, a tak ani v tomto případě jejich zařazení na DVD nepřekvapí.
Posledním kouskem je megahit Roundabout, o kterém v podstatě platí to samé, co u výše jmenovaných skladeb z The Yes Album.
Kvalita záznamu odpovídá spíše bootlegu. Nemohu se zbavit dojmu, že např. o několik let starší záznam Live At Q.P.R. je technicky mnohem lépe zmáknutý.
Co osobně vidím jako velký přínos tohoto nosiče je, že Yes jsou zde dobově zaznamenání na svém legendárním otáčivém kruhovém pódiu.
Pro "běžného" fandu skupiny tohle DVD zřejmě velký přínos znamenat nebude, pro opravdového a skalního fanouška však jde o zajímavé zpestření sbírky a svým způsobem možná cenný dobový dokument.
Škoda jen, že není delší.

» ostatní recenze alba Yes - Live In Philadelphia 1979
» popis a diskografie skupiny Yes


Yes - Yessongs (live)
2011-05-05

Yes / Yessongs (live)

5 stars

Živák Yes zachycující skupinu na vrcholu jejich tvůrčí a umělecké formy. Live dvojalbum (ve své době vlastně trojalbum) už Yes asi stěží nějakým jiným koncertním albem překonají. V mysli věrných fanoušků je to modla, na kterou si nenechají sáhnout a ani já v tomto směru nejsem výjimkou. Vždyť nejde jen o samotnou hudbu prezentovanou snad všemi významnými a nezapomenutelnými skladbami z desek The Yes Album, Fragile a především Close To The Edge. Tohle kompaktní dílo je i pastva pro oči. Jeden z nejkrásnějších obalů, jaké kdy Roger Dean pro Yes vytvořil dává celému albu punc nevšednosti.
Ačkoliv nejde o celistvý záznam z jednoho vystoupení, ale o mix z několika koncertů, posluchač tuto skutečnost nijak nepozná. Naopak, díky neopakovatelné atmosféře záznamu je vtažen takříkajíc přímo do děje nebo spíše před pódium.
Těžko nějak vyzvedávat konkrétní skladby, protože vše je na svém místě a vše zní nesmírně autenticky. Snad jen zmínku o Squierově The Fish si neodpustím. To co Chris v téhle instrumentálce předvádí je neuvěřitelné a i po mnoha a mnoha letech, kdy si Yessongs opakovaně přehrávám, mi naskakují husí chlupy a dostavuje se ono příjemné mrazení. To ovšem platí o celém Yessongs.
Objektivní hodnocení? Nemá valný význam. Tohle je především srdcovka a silně emocionální záležitost.

» ostatní recenze alba Yes - Yessongs (live)
» popis a diskografie skupiny Yes


Electric Light Orchestra - Discovery
2011-04-24

Electric Light Orchestra / Discovery

3 stars

Zřejmě komerčně nejúspěšnější album E.L.O. Discovery mám rád, ale mám zásadní problém s tím, že většina písniček je neustále dokola ohrávána v rádiích a tak se snadno oposlouchají. To je paradoxně měřítko úspěchu, za který se svým způsobem platí, alespoň tedy v mém případě.
V poměrně redukované sestavě pod taktovkou Jeffa Lynna vzniklo hitově nesmírně ambiciózní album, na kterém se smyčcovými aranžemi vypomáhal legendární Louis Clark.
Úvodní Shine A Little Love asi netřeba představovat stejně jako Confusion, jehož základ byl postaven na zvonících rejstřících tehdy inovátorského syntezátoru CS-80 YAMAHA. Pomalá Need Her Love je odpočinková "uspávačka", kterou v zápětí vystřídají zápisky z diáře Horáce Wimpa se zdařile sekundujícím vocoderem.
Velký hit Last Train To London většinou přeskakuji z důvodu, že jej znám i pozpátku (díky rádiu). Za to Midnight Blue považuju za ztracenou perlu, která je poněkud neprávem zastíněna ostatními hitovkami. Divokou jízdu v On The Run pak můžeme vydýchat v pomalé a pohodové Wishing. Závěr alba patří megahitu Don't Bring Me Down, se kterým mám ale podobný problém jako v případě Last Train To London.

Po mimořádně úspěšných titulech A New World Record a Out Of The Blue přišlo E.L.O. s novým, mimořádně úspěšným albem, které právem patří do zlatého fondu jejich diskografie.
Přesto budu tentokrát hodnotit třemi hvězdičkami. Není to proto, že by se mi album líbilo méně než ostatní desky, ale vzhledem k velké profláklosti téměř všech písniček jej jednoduše poslouchám méně často.

» ostatní recenze alba Electric Light Orchestra - Discovery
» popis a diskografie skupiny Electric Light Orchestra


Yes - Yesterdays (compilation)
2011-04-23

Yes / Yesterdays (compilation)

2 stars

Album jsem si pořídil vlastně pouze kvůli dvěma skladbám, které v době nákupu CD nebyly běžně k mání např. formou bonusů na jiných deskách. Asi tušíte, že jde o cover singlovku America a závěrečnou Dear Father, která nakonec vypadla z desky Time And A Word. Zbytek tvorby můžeme slyšet na prvních dvou deskách (Yes a Time And A Word).
Kromě pěkného obalu z dílny Rogera Deana dnes vlastně nevidím jediný důvod ke koupi tohoto CD, jelikož zmiňované singly jsou zařazeny jako bonusový materiál na remasterech od Rhina a to hned v několika verzích.
Hodnocení v tomto případě asi nemá valný smysl, přesto dávám dvě hvězdičky, protože si skutečně myslím, že je to záležitost pouze pro sběratele a skalní fandy.

» ostatní recenze alba Yes - Yesterdays (compilation)
» popis a diskografie skupiny Yes


Yes - The Yes Album
2011-04-23

Yes / The Yes Album

4 stars

Byť to vůči Peteru Banksovi nebude znít zrovna fér, personální rošáda na postu kytaristy se v případě Yes ukázala jako správná volba. Steve Howe, mimořádně nadaný kytarista a vášnivý sběratel strunných nástrojů do skupiny přinesl novou a svěží energii. Album, které v roce 1971 Yes natočili znamenalo zásadní obrat v jejich kariéře a celý hudební svět začal jejich jmého skloňovat ve všech pádech.
The Yes Album je vystavěno na mnoha dnes již zvučných a legendárních hitech jako Yours Is No Disgrace, Starship Trooper či I've Seen All Good People. K výše jmenovaným asi není co dodat. Jsou to notoricky známé pecky a je prakticky nemožné, aby Yes alespoň jednu z nich neuvedli do svého setlistu v rámci živého vystoupení. Zvláštní prostor na albu dostává nováček Steve Howe, který se posluchačům představí v křehké a dnes již také legendární akustické The Clap.
Na závěr si Yes zaexperimentují se stereofonním zvukem ve velkolepé Perpetual Change, kde názorně ukazují, že i dva rozdílné hudební motivy v navzájem odlišném rytmu mohou spolu dobře fungovat.
The Yes Album je vstupní branou do umělecky neuvěřitelně bohatého a fascinujícího období skupiny Yes.
Neměl bych sebemenší problém hodnotit maximálním počtem hvězdiček, jenže další na řadě jsou Fragile a Close To The Edge.

» ostatní recenze alba Yes - The Yes Album
» popis a diskografie skupiny Yes


Electric Light Orchestra - Out Of The Blue
2011-04-22

Electric Light Orchestra / Out Of The Blue

4 stars

Out Of The Blue má v diskografii E.L.O. určitě nezastupitelné místo. Jeff Lynne povzbuzen nečekaným úspěchem předchozího A New World Record, se uzavřel od světa na své chatě ve Švýcarsku a za neuvěřitelných 14 dní měl napsaný a složený materiál prakticky pro celé dvojalbum. V dnešní komplikované době plné producentů, manažerů a obchodníků s mobilním telefonem něco jen velmi těžko představitelného.
První disk obsahuje velké hity Turn To Stone a Sweet Talkin' Woman a tak trochu neprávem v jejich stínu stojí nádherné It's Over nebo třeba Steppin' Out.
Druhý disk otevírá další hitovka Standing In The Rain. Nezapomenutelnými písněmi jsou i úžasná Mr. Blue Sky či vesternová Wild West Hero.
Out Of The Blue osobně řadím k tomu nejlepšímu, co kdy E.L.O. vydali. Za zmínku stojí i vskutku nádherné grafické zpracování obalu včetně jeho vnitřního obsahu, který však daleko více vynikne na LP desce než na malé krabičce kompaktního disku.

» ostatní recenze alba Electric Light Orchestra - Out Of The Blue
» popis a diskografie skupiny Electric Light Orchestra


Yes - Fragile
2011-04-22

Yes / Fragile

5 stars

S Fragile Yes začali psát další éru ve své hudební kariéře. Nově příchodivší Rick Wakeman, který nahradil Tonyho Kaye s sebou přinesl nebývalý arzenál klávesových nástrojů, kterým neobyčejně obohatil zvuk skupiny. Obal desky namaloval talentovaný Roger Dean, jenž se pro Yes na dlouhé roky (a vlastně až do současnosti) stal dvorním výtvarníkem. Jeho malované snové krajiny se skvěle pojí s hudbou Yes a kromě obalů pracoval také na scéně (dekoracích pro živá vystoupení), kterou společně se svým bratrem navrhl a zrealizoval.
Fragile jako album je pojato poněkud nevšedním způsobem. Každý z pěti členů souboru zde má prostor pro vlastní seberealizaci. Jon Anderson se představuje s písní We Have Heaven, jejíž základ je postaven na vrstvených vokálech a jednoduchém nápěvu. Chris Squire velmi mile překvapil v podstatě instrumentální baskytarové The Fish (Shindleria Praematurus). Steve Howe prispěl nádhernou akustickou Mood For A Day, jenž se stala další stálicí koncertního repertoáru kapely. Rick Wakeman se uvedl v Cans And Brahms, výňatkem z Brahmsovy symfonie a konečně Bill Bruford si střihl krátkou bubenickou Five Percent For Nothing, tak trochu parafrázující na nehospodárné nakládání s vydělanými penězi uvnitř skupiny.
Zbytek alba je vyplněn společnou tvorbou, z níž asi nejzásadnější a pochopitelně také nejznámnější je Roundabout. Až do vydání alba 90125 je to pro Yes hit číslo 1.
Dramatická South Side Of The Sky po dlouho dobu od svého vydání nebyla skupinou živě interpretována. Yes, jako by ji znovu objevili až v roce 2003 v rácmci Full Circle Tour a od té doby je to další stálice koncertního repertoáru.
Long Distance Runaroud s až nakažlivou melodií ve spojení s The Fish tvoří dohromady skvěle fungující kousek.
Závěrečná Heart Of The Sunrise je možná tím nejepším z celého alba. Kombinace strhující nástrojové smršti v úvodu s klidnějšími pasážemi zpívanými Andersonem je více než dobrý důvodem si celé album minimálně ještě jednou přehrát.

» ostatní recenze alba Yes - Fragile
» popis a diskografie skupiny Yes


Toto - Tambu
2011-04-10

Toto / Tambu

4 stars

Lukatherovo TOTO. I tak by se dala nazvat deska Tambu. Nemíním to vůbec ironicky. Myslím, že to byla především jeho zásluha, že skupinu po smrti Jeffa Porcara opět oživil a z velké části také připravil veškerý studiový materiál pro nové album. Z původních členů se na pokračování projektu TOTO podílel pouze David Paich, Mike Porcaro a právě Steve Lukather. Místo bicáka připadlo Simonu Phillipsovi, který již s kapelou a hlavně pak s Lukatherem dříve hrál.
Jak vidno (nebo spíše slyšno), ani Tambu nijak nevybočuje ze zajetých kolejí a nese se v duchu předchozí tvorby skupiny.
Pilotním singlem alba byla baladická I Will Remember, ke který byl natočen i videoklip, ale asi známější je hned úvodní Gift Of Faith. Velmi dobře zní i Slipped Away a následující If You Belong To Me. Tak trochu soulovou a pro TOTO poněkud netradiční záležitostí je Baby He's Your Man.
Popisovat nebo nějak charakterizovat další skladby popravdě nemá smysl. Budu se opět opakovat, když řeknu, že tvorba kapely byla po celou dobu její existence nesmírně vyrovnaná a to do puntíku platí i o písních na Tambu.
Steve Lukather má k této desce velmi osobní vztah. To dal mimojiné najevo i na svém letošním koncertě (2011) v Ostravě v rámci turné k jeho sólovému albu All's Well That Ends Well, který zakončoval nádhernou, akustickou The Road Goes On.
Po několik letech nečinnosti skupiny se tedy TOTO opět přihlásili o slovo. Album je věnováno památce Jeffa Porcara a já jsem přesvědčen, že by z něj měl určitě velkou radost.

» ostatní recenze alba Toto - Tambu
» popis a diskografie skupiny Toto


Toto - Kingdom of Desire
2011-03-29

Toto / Kingdom of Desire

4 stars

Hořko-sladce "chutná" tohle album. Krátce po té, co bylo připraveno k oficiálnímu vydání, zemřel za nešťastných okolností (silná alergická reakce vyvolaná aplikací pesticidů během postřiku orchidejí ve skleníku) na srdeční zástavu jeden ze zakládajících členů TOTO, Jeff Porcaro. Tohle posmrtné album je bohužel tím posledním, kde můžeme tohoto vynikajícího bubeníka, který během své kariéry spolupracoval s desítkami hudebníků zvučných jmen slyšet. TOTO se rozhodli bez Jeffa dále nepokračovat, ale byl tu problém, který představovalo již vyjednané světové turné na propagaci alba. Na jeho místo byl rychle dosazen skvělý Simon Phillips a turné se nakonec přeci jen uskutečnilo a jak dnes již víme, historie skupiny se nakonec přeci jen v tomto okamžiku neuzavřela.
Kingdom Of Desire bylo nahráno v historicky nejužší sestavě, složené z kytaristy a zpěváka Steva Lukathera, klávesáka Davida Paiche, bubeníka Jeffa Porcara a jeho bratra, baskytaristy Mike Porcara. Deska je více razantnější než předchozí alba, je tak nějak rockovější a "rvavější". Vrchol představují How Many Times, Don't Chain My Heart, titulní Kingdom Of Desire a především ukázka instrumentálního mistrovství v závěrečné divoké jízdě nazvané Jake To The Bone.
TOTO nahráli další vynikající album. Škoda jen, že za jeho pozadím je výše vzpomínaná smutná událost.

» ostatní recenze alba Toto - Kingdom of Desire
» popis a diskografie skupiny Toto


Electric Light Orchestra - Electric Light Orchestra II
2011-03-27

Electric Light Orchestra / Electric Light Orchestra II

3 stars

Dvojka E.L.O. ještě zdaleka nezní tak, jako další studiové počiny vydané v následujících letech. Je to album nahrané v poměrně experimentální duchu. Jeff Lynne se po odchodu Roye Wooda ujal vedení skupiny a hlavní inspiraci nečerpal nikde jinde, než v Beatles. Ozvěny Abbey Road a dalších věhlasných LP livrpoolských brouků uslyšíme jasně v úvodní, a nutno podotknout že nejlepší In Old England Town.
Následující Mama je odpočinková záležitost, kterou nedoporučuji poslouchat před spaním, jinak zaručeně usnete :-).
Největším tahákem desky je cover verze rock'n'rollové vypalovačky Chucka Berryho Roll Over Beethoven. Způsob, jakým E.L.O. tuto notoricky známou hitovku přepracovalo je jednoduše řečeno úžasný. Na albu je její původní verze, ale existuje i zkrácená single verze, která se často objevuje na různých výběrech.
From The Sun To The World je také velice nápaditá, stejně jako závěrečná, více než jedenáctiminutová Kuiama, která však místy může trochu i nudit.
E.L.O. II je album, které ortodoxního fandu melodických osmdesátkových E.L.O. může poněkud rozčarovat. Je to však jen otázka přístupu. Ona ta deska je totiž opravdu velmi dobrá.

» ostatní recenze alba Electric Light Orchestra - Electric Light Orchestra II
» popis a diskografie skupiny Electric Light Orchestra


Toto - Seventh One
2011-03-27

Toto / Seventh One

4 stars

The Seventh One je jedna z mých nejoblíbenějších desek TOTO. Je to dáno hlavně tím, že většinu písní na albu zpívá můj oblíbenec Joseph Williams. Jistým překvapením je i tak trochu nenápadná přítomnost Jona Andersona z Yes v hitovce Stop Loving You, kde zpívá jako host. Spolupráce Jona s TOTO není náhodná. Skupina totiž hostovala na jeho albu In The City Of Angels.
Je obtížné vybrat pár nej skladeb z této studiovky, ony jsou prostě všechny skvělé. Za všechny jmenujme alpespoň písně Pamela, Stop Loving You, A Thousand Years a hlavně závěrečná Home Of The Brave.
Album jako celek se velmi dobře poslouchá a prakticky nikdy neomrzí (alespoň v mém případě). Lze jen litovat, že je to poslední deska, na které Williams jako plnohodnotný člen kapely zpívá většinu písní.

» ostatní recenze alba Toto - Seventh One
» popis a diskografie skupiny Toto


Toto - Fahrenheit
2011-03-24

Toto / Fahrenheit

4 stars

V roce 1986 se v TOTO udála další personální změna. Na postu zpěváka vystřídal Fergiho Frederiksena charismatický Joseph Williams. Z mého pohledu nejlepší zpěvák, který kdy v TOTO zpíval (pozn. jeho hlas je až neskutečně podobný hlasu Richarda Marxe).
Fahrenheit obsahuje celkem 10 výborných písní, z nichž prakticky každá je hitem. Asi nejznámější je Lukatherova I'll Be Over You a Lea z pera Steve Porcara.
Mými osobními favority však jsou Till The End a vynikající We Can Make It Tonight, zpívané právě nově příchodivším Williamsem.
Album Fahrenheit je posledním, na kterém hraje klávesák Steve Porcaro, ačkoliv i na dalších nahrávkách se občas objevil co by host. Právě od druhé poloviny osmdesátých let je znát tendence neustálého zužování sestavy, kdy skupinu postupně opouštěli další členové. Na hudbě samotné to naštětí není znát a tak značka TOTO je i nadále zárukou skvělého hudebního zážitku.

» ostatní recenze alba Toto - Fahrenheit
» popis a diskografie skupiny Toto


Toto - Isolation
2011-03-23

Toto / Isolation

4 stars

Po veleúspěšném albu IV skupinu opoustil zpěvák Bobby Kimball a baskytarista David Hungate. Místa jejich postů zaplnili u mikrofonu Fergie Frederiksen a baskytary se ujal další z klanu Porcarových, Mike. V této obměněné sestavě nahráli album Isolation.

Frederiksonův hlas k celkovému zvuku kapely skvěle sedl, a tak lze jen litovat, že s ním TOTO nespolupracovali delší dobu.

Úvodní Carmen i následující Lion jsou výbornou ukázkou skladatelského i hudebního potenciálu skupiny a dávají tušit, v jakém duchu se budou odvíjet i následující skladby. K Stranger In Town s kriminální zápletkou existuje i vydařený videoklip, ve kterém si zahrál Brad Douriff. Svižnější Angel Don't Cry pak střídá Lukatherova balada How Does It Feel.
K nejsilnějším momentům na desce určitě patří strhující Endless a titulní píseň Isolation, ve kterých Frederikson nikoho nenechává na pochybách o tom, že ne náhodou si jej TOTO vybrali jako zpěváka.
Mr. Friendly a Change Of Heart pak album postupně přibližují do finále, až na samém závěru zazní z titulu asi vůbec nejznáměnší Holyanna.

Opět se budu opakovat, když řeknu, že se TOTO za dobu své existence nepodařilo nahrát vyloženě slabé album. Isolation je skvělou ukázkou toho, že i při docela zásadních personálních obměnách uvnitř souboru, je výsledkem nápaditá hudba, jejíž laťka je posazena opravdu vysoko.

» ostatní recenze alba Toto - Isolation
» popis a diskografie skupiny Toto


Toto - IV
2011-03-21

Toto / IV

4 stars

Nejznámnější a komerčně nejúspěšnější počin americké formace TOTO. Notoricky známé skladby Rosanna a Africa asi netřeba představovat. Na albu ale najdeme i další perly, například baladu I Won't Hold You Back z pera Steva Lukathera nebo hit Waiting For Your Love. Mými osobnímy favority jsou písně Good For You a We Made It.
Čtvrtá deska je na dlouhou dobu poslední, kde zpívá vynikající Bobby Kimball a definitivně poslední, kde hraje baskytarista David Hungate. Na dalších albech jej už nahradil Mike Porcaro.
Čtverku TOTO mám velmi rád, i když se musím přiznat, že díky opravdu velké profláklosti skladeb Africa a Rosanna mám tendenci obě písně přeskakovat, což u jiných desek nedělám.

» ostatní recenze alba Toto - IV
» popis a diskografie skupiny Toto


Toto - Turn Back
2011-03-20

Toto / Turn Back

4 stars

V pořadí třeti studiovka Toto nazvaná Turn Back přináší celkem osm písní, které se velmi dobře poslouchají.

Začátek patří hitu Gift With A Golden Gun, za nímž následuje další pecka nazvaná English Eyes. Obě jmenované písně patří do zlatého fondu skupiny Toto a samozřejmě nesmí chybět na koncertech.
Vedle skladatelského esa Davida Paiche, jenž je autorem drtivé většiny písní (alespoň v počátcích Toto), se pomalu ale jistě začíná prosazovat také kytarista Steve Lukather. Napsal, otextoval a odzpíval skvělou Live For Today.
K dalším starým známým se pak určitě řadí Goodbye Elenore a můj favorit na albu, I Think I Could Stand You Forever.
Titulní Turn Back asi také netřeba představovat, škoda jen, že skupina jej dlouhou dobu na koncertech nehrála. Vyjímkou je až turné k albu Falling In Between.
Pomalá a skoro baladická If It's The Last Night pak album uzavírá.

Ono je těžko nějak objektivně hodnotit jednotlivé desky Toto. Všechny si zachovávají velmi slušnou úroveň. To platí i v případe Turn Back.

» ostatní recenze alba Toto - Turn Back
» popis a diskografie skupiny Toto


Electric Light Orchestra - Zoom
2011-03-19

Electric Light Orchestra / Zoom

3 stars

Dobře si pamatuji, jak jsem se na tohle album těšil. Den před jeho koupí jsem si poslechl mé oblíbené desky od E.L.O., abych si to čekání přeci jen trochu zkrátil. A druhý den jsem vyrazil do krámu.

Konečně, po patnácti letech další album E.L.O. s Jeffem Lynnem!
Mačkám PLAY na přehrávači, a ...

Musím přiznat, že po několika prvních posleších se dostavilo zklamání. Ne že by to bylo špatné album. Písničky jsou pěkné, melodické, Jeff Lynne má stále skvělý hlas, ale... Duch E.L.O. se nějak vytratil.

S odstupem těch několika let se mi deska přeci jen začala více líbit, ale ono je to spíše sólo album Jeffa Lynna než pokračování hvězdné kariéry E.L.O.

Jeff se pokusil o comeback, ale bohužel to nevyšlo. I následující turné mělo slabou návštěvnost a bylo nakonec zrušeno. Alespoň, že z něj vznikl záznam na DVD Zoom Tour Live.

Příjemné je obsazení hostů na desce a tak jmenujme alespoň George Harrisona, Ringo Stara a v roli hosta tu byl i dřívější a plnohodnotný člen, klávesák Richard Tandy, který s Jeffem občasně spolupracuje od oficiálního rozpadu E.L.O. v roce 1986.

Album je plné hezkých písniček, z nichž nejvíce mne asi zasáhly Ordinary Dream, singlovka Alright, Moment In Paradise a State Of Mind.

Obávám se, že po studené sprše spočívající v mizerné prodejnosti alba a nízké návštěvnosti koncertů se již opakovaného pokusu o vzkříšení legendárního E.L.O. nedočkáme. Ale možná to tak mělo být.

» ostatní recenze alba Electric Light Orchestra - Zoom
» popis a diskografie skupiny Electric Light Orchestra


Yes - Close to the Edge
2011-03-19

Yes / Close to the Edge

5 stars

Obávám se, že cokoliv napíšu ohledně Close To The Edge, bude nosením dříví do lesa. Myslím, že vše podstatné tu již bylo detailně rozebráno a rezepsáno. Mistrovské album od Yes z doby, kdy byli na uměleckém a tvůrčím vrcholu.

Tři, dnes už v podstatě legendární kompozice jsou skutečnou lahůdkou pro ucho posluchačovo a nemá smysl je zde nějak rozebírat.

V souvislosti s albem jsem četl a slyšel spousty někdy i vcelku úsměvných teorií, které se snažily mírně řečeno zpochybnit skladatelské a zejména pak kompoziční schopnosti skupiny. Všechno ve vztahu k pojmům dokonalost apod. prý je dílem náhody a že v podstatě ani Yes netušili, co ze studiového mixu nakonec ve výsledku vypadne.

A pak si vzpomenu na Billa Bruforda, jenž v jednom rozhovoru uvedl, kterak se po třech dnech, kdy byl zavřený ve studiu vzbudil, bylo to někdy kolem třetí hodiny ranní, a ještě v polospánku si uvědomil, že nad mixem a magnetofonovými pásky stále sedí Chris Squire s Jonem Andersonem a debatují co a jak změnit. Scénář, který se při nahrávání alba opakoval snad po sté. Možná v tu chvíli, po absolutním vyčerpání s dlouhotrvajícího nahrávání se Bill rozhodl, že už toho má dost a začal pošilhávat po Robertu Frippovi a jeho kapele King Crimson. Jak to nakonec vše dopadlo už víme.

Album Close To The Edge je výsledkem neskutečně pečlivé práce pěti muzikantů a nadšence jménem Eddie Offord. Tihle pánové dali do téhle muziky maximum a v době, kdy prakticky neexistovala žádná digitální technika, která je dnes ve studiích běžně dostupná a která celý proces nahrávání a mixování značně usnadňuje, stvořili úžasné a nadčasové dílo.

Tady není nad čím přemýšlet. Maximální hodnocení je namístě.

» ostatní recenze alba Yes - Close to the Edge
» popis a diskografie skupiny Yes


Electric Light Orchestra - Face The Music
2011-03-17

Electric Light Orchestra / Face The Music

3 stars

Face The Music je svým způsobem pro E.L.O. přelomová deska. Pravda, nedosáhla takového komerčního úspěchu jako následující A New World Record, za to zde můžeme asi naposledy vypozorovat prvky jisté progrese a chuti trochu si zaexperimentovat, což se o albech následujících už jednoznačně říct nedá.

V roce 1975 se sestava E.L.O. na delší dobu ustálila na dnes již legendární lineup Lynne - Bevan - Tandy, Groucutt - Kaminsi - McDowell - Gale. Právě příchod baskytaristky a zpěváka Kellyho Groucutta byl pro kapelu přínosem, což se nakonec potvrdilo v následujících letech, protože jeho background vocal se stal kromě Lynnova autorského rukopisu dalším ze zakládních rozlišovacích atributů E.L.O.

Hned úvodní struhující intrumentálka s poněkud hororovým úvodem nazvaná Fire On High stojí za opakovaný poslech. Ze silných momentů alba je pak jistě zapotřebí zmínit singlovky Evil Woman a Strange Magic. Lynnův velmi dobře vytříbený smysl pro melodii je zcela zřejmý i v baladické Waterfall nebo nádherné One Summer Dream.
Poker je zase divoká gamblerská jízda, na E.L.O. poněkud neobvyklá.

Album Face The Music je velmi zdařilým počinem a následující desky jen potvrdily, že Jeff Lynne si se svým orchestrem na elektriku našlápnul na správnou cestu.

» ostatní recenze alba Electric Light Orchestra - Face The Music
» popis a diskografie skupiny Electric Light Orchestra


Yes - Tales From Topographic Oceans
2011-03-17

Yes / Tales From Topographic Oceans

4 stars

Těžko v celé diskografii Yes najdeme kontroverznější album. Na jedné straně je nadšeně vyzdvihováno jako zcela ojedinělý mistrovský kus z díly britských progresivistů, na straně druhé je zatracováno a častováno takovými tituly, jako nejnudnější progresivně rockové album nebo zcela zbytečná deska.

Tales From Topographic Oceans vzniklo v hlavně Jona Andersona během turné v Japonsku, kdy hledal inspiraci ve spisech Shastric. Druhým, velmi blízce angažovaným člověkem v tomtom megalomanském projektu byl kytarista Steve Howe. Právě Anderson a Howe dali celému Talesu základní koncept, který pak byl ve studiu následně rozvíjen ostatními spoluhráči. Rick Wakeman, který se ještě donedávna netajil svým výrazně negativním postojem k albu (jeho kritika spočívala zejména v délce celého díla - přeci jen vydat studiové dvojalbum, které by na každé straně dlouhohrající LP obsahovalo pouze jednu kompozici byl čin nepochybně odvážný) si při nahrávání protrpěl své. Jon Anderson totiž pro navození té správné tvůrčí atmosféry nechal nahrávací studio patřičně dozdobit otepy slámy a různými jinými artefakty v podobě umělých zvířat atd. Rick pak musel nechat všechny své klávesy vyčistit od brouků a jiné hmyzí havěti, která mu do nástrojů během nahrávání nalezla.

Jaký tedy Tales From Topographic Oceans je? Je to hluboce duševní záležitost, jejíž rozměr lze jen těžko nějak exaktně definovat. Přirovnání k hudebnímu oceánu je určitě namístě. Album vyžaduje soustředěný poslech v nerušeném prostředí a efekt se zaručeně dostaví. Veškeré atributy, které od Yes očekáváme jsou na albu samozřejmě přítomny, avšak na mnohem větší ploše, než u jiných studiových počinů. A tak jako při plavbě nekonečným oceanán narazíte na bezvětří, které je náhle přerušeno bouří a běsnícím vlnobitím, tak je tomu i při poslechu tohoto nadčasového díla.

Záměrně hodnotím čtyřmi hvězdičkami, protože Close To The Edge je u mně přeci jen o malinký stupínek výš, ale je to opravdu jen o fous.

» ostatní recenze alba Yes - Tales From Topographic Oceans
» popis a diskografie skupiny Yes


Yes - Drama
2011-03-03

Yes / Drama

5 stars

V Yes nikdy nebylo nic natrvalo. Personální změny na postech hráčů probíhaly tak živelně, že nezasvěcený posluchač se musel ve střídání muzikantů v souboru beznadějně ztrácet. Nejinak tomu bylo i v krizovém roce 1980. Opět odešel Wakeman, což pro kapelu jistě znamenalo nemalý problém, ale mnohem zásadnější, ne-li vražednou změnou byl odchod zakládajícího člena a zpěváka Jona Andersona. V očekávání oficiálního ohlášení konce Yes však přišla další, neméně šokující zpráva, že do skupiny nastupují Trevor Horn a Geoff Downes, ústřední dvojice popové formace The Buggles. Tato sestava krátce na to započala s nahráváním nového studiového alba.
Je ale možné nahrát novou desku bez Jona Andersona? Budou to vůbec ještě Yes?
Má odpověď zní ANO! A jací YES!
Album Drama je toho jasným důkazem. Šest našlapaných skladeb, ze kterých musím vyzvednout zejména Machine Messiah, Into The Lens a Tempus Fugit jsou přehlídkou špičkové hráčské techniky s maximálním nasazením. Squire a White jsou nyní mnohem více vpopředí než na ostatních deskách. Mladičký Downes se v roli klávesáka také dobře uchytil. V nejhorší situaci byl Trevor Horn, který si v období alba Drama a následujícího turné prožil pravé peklo. Kdekdo měl tendenci jej přirovnávat k nesrovnatelnému - k Jonu Andersonovi. Navzdory tomu všemu ale na album Drama a spolupráci s Yes vzpomíná velmi rád a na desku jako takovou je náležitě hrdý.
Nemám sebemenší důvod s ním nesouhlasit.

Malá poznámka:
Vůbec první skladbou, kterou sestava s Hornem a Downesem začal zkoušet byla We Can Fly From Here. Osud tomu chtěl, aby se nakonec na desku nedostala. Dokonce neexistuje ani studiová nahrávka, pouze její relativně nekvalitní live záznam z turné v roce 1980. V souvislosti s připravovaným novým albem, jehož producentem mám být právě Trevor Horn, se na veřejnost dostaly informace o tom, že by tato píseň měla být nově nahrána a přidána na desku.

» ostatní recenze alba Yes - Drama
» popis a diskografie skupiny Yes


Yes - Tormato
2011-03-01

Yes / Tormato

3 stars

Po skvělém a velmi zdařilém Going For The One se Yes rozhodli ve stejné sestavě nahrát další LP. Pracovní název Yes Tor byl záhy změněn na Tormato. Rozplzlé rajče na obálce pak tak trochu parafrázuje samotný titul.

Není to špatné album. Dokonce bych se nebál říct, že je to dobré album, ale tak nadšený jako z předchozích desek z něj nejsem. Celkově na mě působí tak nějak nesourodě , uřvaně a možná také trochu chladně.

Future Times/Rejoice je velmi zdařilý začátek. Skladba složená dohromady ze dvou samostatných částí funguje velmi dobře.

Komerčně úspěšná Don't Kill The Whale mne, přiznám se, trochu nudí. Wakemanovo minisólo je sice skvělé, ale jinak...

To Madrigal je jiný šálek kávy. Krásná skladba a dvojice Anderson/Wakeman skvěle doplněná Howeovou španělkou vyznívá velmi svěže.

Totální odvaz v Release, Release má správné bigbeatové grády a probudí snad i mrtvého.

Arriving UFO je velmi zvláštní a opravdu mimozemská záležitost, v Yes skutečně neobvyklá, ale musím uznat, že vydařená.

Dojemně, možná až dětsky bestarostně (určitě také díky dětskému vokálu) působí Circus Of Heaven, v kontextu celé tvorby Yes opět velmi nevšední skladba.

Palec nahoru zvedám i v případě Squierovy zádumčivé Onward.

Na závěr naprostá klasika. Vynikající On The Silent Wings Of Freedom s jak jinak, vynikající rytmikou.

Prakticky každá skladba na desce je velmi dobrá. Můj problém s tímto albem jsem uvedl na začátku recenze. Když se to všechno spojí dohromady, tak to na mne nepůsobí tak kompatním dojmem jako např. Going For The One.

Stále je to ale stará dobrá a poctivá klasika v podání Yes sedmdesátých let nahraná v dnes již legendární sestavě.

» ostatní recenze alba Yes - Tormato
» popis a diskografie skupiny Yes


Yes - Going for the One
2011-02-28

Yes / Going for the One

5 stars

Dvouletá pauza činnosti Yes, vyplněná prací na vlastních sólových projektech se v případě jednotlivých členů kapely ukázala jako dobrá volba. Patřičně odpočatí a plni elánu se vrhli do práce na dalším studiovém albu nazvaném Going For The One.
Nahrávání probíhalo ve Švýcarsku ve velmi uvolněné a tvůrčí atmosféře, což je nakonec na zvuku celého LP myslím dobře znát.
Zpět se vrátil (i když zpočátku pouze jako host) i Rick Wakeman, který v roce 1974 odešel znechucený z alba Tales From Topographic Oceans.

Deska spatřila světlo světa v roce 1977 a svým pojetím měla ambice stát se přístupnější i pro méně erudované posluchače.

Úvodní vypalovačka Going For The One řádně nakopne a naladí na poslech celého tohoto výjimečného alba. Yes tady posluchače nešetří a se svou rockovou dravostí skladbu servírují takřka v závodním tempu.

Vydechnout si můžeme až v krásné, křehké a posmutnělé Turn Of The Century. Více než "pouhá píseň" je to spíše báseň, kterou společně recitují pánové Anderson a Howe. Smutné, ale nádherné.

Mohutný chorálový nástup kostelních varhan ohlašuje začátek dalšího nevšedního zážitku nazvaného Parallels. Žádný studiový trik, ale skutečné kostelní varhany! Squireův rukopis je zde jasně zřejmý a vzdáleně připomíná slavnou Hold Out Your Hand z výtečného alba Fish Out Of Water.

Jinou, takřka kultovní záležitostí je uvolněná Wonderous Stories. Krásně zní nejen na desce, ale i na koncertech.

Závěr patří dalšímu mistrovskému kusu, který se může směle měřit i s takovými díly, jakými jsou například Close To The Edge či The Gates Of Delirium. Více než patnáctiminutová, spirituální, tajemná Awaken. Je to silě emocionální záležitost, jakoby z jiného světa s neopakovatelnou atmosférou. Ústřední mezihra na zvonkohru, harfu a včechna ta cinkátka je prostě fantastická včetně famózního závěru s kostelními varhany.

Podtženo sečteno, Going For The One je dalším mistrovským albem z dílny Yes. Je to deska, která vznikala ve výborné atmosféře plné pohody a vzájemného porozumění. Pro mne je to jasná srdeční záležitost.

» ostatní recenze alba Yes - Going for the One
» popis a diskografie skupiny Yes


Yes - Relayer
2011-02-25

Yes / Relayer

5 stars

Po prvním Wakemanově odchodu se mohlo zdát, že pro Yes nastanou těžké časy. Přeci jen, najít adekvátní náhradu za klávesového čaroděje se zdál být úkol téměř nadlidský. A přeci. Švýcarský rodák Patrick Moraz, jenž měl v inkliminovanou dobu se svou kapelou Refugee našlápnuto na slibně se vyvíjející kariéru neodolal nabídce, a nastoupil do Yes.

Krátce po té skupina nahrála album Relayer. Album, jehož první 2/3 se dají charakterizovat jako divoká jízda na rozbouřených vlnách progresivního rocku.

Úvodní monumentální The Gates Of Delirium se sice rozjíždí pozvolna, ale je to pouze klid před bouří, která má zanedlouho přijít v podobě divokého agresivního válečného ryku a lomozu, kterým tento epos vrcholí. Bitva pak ustává a nad bojištěm se náhle rozlehne ticho. Jen z povzdálí nebo snad odkudsi z nebes zní tesklivá melodie s andělským Andersonovým zpěvem v dojemné finální části pojmenované Soon.

Ani v druhé skladbě však Yes nenechají posluchače vydechnout. Naopak, začíná zběsilá honička za zvukem. Sound Chaser je ukázkou kytarového mistrovství Steve Howea a klávesového šílenství Patricka Moraze. Samozřejmě, ani zbytek ansáblu Yes nezůstává pozadu.

Na úplný závěr nás čeká nádherná To Be Over, na Yes možná poněkud netypická skladba. Text, který chytne za srdce je zasazen do podmanivé melodie, která ještě dlouho po odehrání desky zní v uších.

Album Relayer je perfektní ukázkou hudební vyspělosti Yes. Tvoří jakýsi protiklad vůči relativně klidnému a nekonečnému Tales From Topographic Oceans. V kontextu jejich tvorby sedmdesátých let je vyjímečný hlavně díky přístupu k divoké experimentální hře Patricka Moraze. I jeho klávesové rejstříky mají jiný zvuk než ty, které s oblibou používal Rick Wakeman.

I po mnoha a mnoha letech od svého vydání má Relayer stále co říct. A jsem přesvědčen, že tomu tak bude i do budoucna.

» ostatní recenze alba Yes - Relayer
» popis a diskografie skupiny Yes


Yes - Yesyears (compilation)
2011-02-23

Yes / Yesyears (compilation)

3 stars

V době svého vydání musel být tenhle box bomba. Reprezentativní výběr z pestré tvorby Yes od provopočátků až po tehdy aktuální rok 1991, kdy se s velkou pompou konal nevídaný union.

S odstupem času však tato kolekce nahrávek ztrácí na důležitosti, zejména s vydáním remasterů od Rhina, kde většina "zapomenutých" skladeb opět spatřila světlo světa.

Já, co by Yesmaniak dlouhé roky tenhle box sháněl, hlavně kvůli skladbám Love Conqures All a Run With The Fox (které v bonusových skladbách na již zmiňovaných remasterech nenajdeme). Nakonec se přeci jen podařilo nákupem přes Amazon - pochopitelně se jednalo o již "použité zboží", ale v relativně slušném stavu.

Dobře se to poslouchá, pěkně chronologicky. I když, musím přiznat, že než nějaké výběrové album si vždy raději pustím řadovou desku.
Jednotlivé písně jsou až na výjímky notoricky známé a není tedy třeba se o nich obšírněji rozepisovat.
Zajímavější jsou zejména třetí a čtvrtý disk s některými bonbónky v podobě Vever Part 1 a 2, Montreaux's Theme z Going For The One session, živé nahrávky I'm Down a zejména pak již vzpomínané Run With The Fox a poslední Love Conguers All z pera dvojie Squire/Sherwood odzpívané Rabinem.

Objetkivně těžko hodnotit. Pro sběratele a kompletisty určitě zajímavý kousek do sbírky.

» ostatní recenze alba Yes - Yesyears (compilation)
» popis a diskografie skupiny Yes


Yes - The Word is Live
2011-02-21

Yes / The Word is Live

3 stars

Sběratelskou záležitostí lze nazvat tento vskutku velice pěkně provedený box (nebo spíše knihu?).
Fanoušek skupiny se při jeho poslechu chronologicky prokousává koncertními nahrávkami, mnohdy ne zrovna oslnivé technické kvality. Mám ale pocit, že o technickou kvalitu záznamu v tomto případě až tak nešlo. Prostřednictvím tří disků si Yes můžeme vychutnat naživo z nahrávek, které doposud kolovaly mezi příznivci skupiny formou bootlegů.

První disk obsahuje raritní živé nahrávky z let 1970 a 1971, tedy z období, kdy ještě kapela nevyprodávala sportovní stadiony.

Druhý disk pak Yes ukazuje v odbobí jejích největšího uměleckého rozmachu, na vrcholu slávy, přičemž asi nejzajímavějším kouskem je více než pětadvacetiminutová The Big Medley z Inglewoodu v roce 1978.

Třetí disk je zajímavý především díky živému záznamu z New Yorku z Madison Square Garden v roce 1980, kdy součástí Yes byli i Buggles, tedy Trevor Horn a Geoff Downes. Perličkou je pak doposud oficiálně nevidaná skladba We Can Fly From Here, která nakonec nikdy nebyla nahrána ve studiu.

Celý komplet je velmi pěkně zpracován s množstvím zajímavých doprovodných textů a fotografíí. Lze jen litovat, že nebyl přidán ještě jeden disk zachycující Yes na turné k albům Union a Talk, přestože v textové části tohoto boxu je zmínka i o těchto turné.

"Běžný" fanoušek Yes si tento komplet vzhledem k ceně i technické kvalitě záznamu zřejmě nepořídí. Pro zarputilé sběratele a pro ty, pro které jsou Yes srdeční záležitostí však určitě litovat nebudou.

» ostatní recenze alba Yes - The Word is Live
» popis a diskografie skupiny Yes


Anderson, Jon - Song Of Seven
2011-02-17

Anderson, Jon / Song Of Seven

3 stars

Krátce po té, co dal sbohem Yes, nahrál Anderson v pořadí své druhé studiové album nazvané Song Of Seven. Jon se tentokrát obklopil množstvím studiových muzikantů a oproti Olias Of Sunhillow se jasně přiklonil k popově orientované tvorbě. Album je tak hned zpočátku snáze čitelné a zapamatovatelné.
Hned úvodní For You For Me s výraznou melodií a strojovou rytmikou je toho jasným důkazem. Roztomilá Some Are Born se již po prvním poslechu "vetře" do povědomí. Sám sebe pak přistihnu, že si ji nevědomky dlouhé hodiny v duchu pobrukuji. Následující pohodovka, nostalgická Don't Forget je vystřídána energičtější Heart Of The Matter a pak se strunami rozezní jasná a radostná Heart It. Tolik pozitivní energie a emocí!
K mým favoritům na albu jasně patří skvělá Everybody Loves You s nápaditě vrstvenými vokály.
Take Your Time je další pohodová věcička, po které se pomalu ale jistě blížíme ke zlatému hřebu celého alba.
Ještě před samotným finálem zazní nádherná Days. Tady nemohu jinak, než vyzvednout skvělý nápad použít bezpražcovou baskytaru, která se výborně snoubí s celou touhle úžasnou melodií.
Závěr patří titulnímu Song Of Seven. Více než jedenáctiminutová ukázka hudebních barev a pestré palety tónů. Jedna z mnoha věcí na desce, které mne nutí opakovaně stisknout tlačítko PLAY.

Dal bych čtyři hvězdičky, ale těmi jsem již ohodnotil Olias Of Sunhillow, který mám přeci jen o něco raději pro svou atomsféru a tak hodnotím třemi hvězdičkami. Ale je to opravdu jen o fous.

» ostatní recenze alba Anderson, Jon - Song Of Seven
» popis a diskografie skupiny Anderson, Jon


Wakeman, Rick - The Living Tree [Anderson/Wakeman]
2011-02-17

Wakeman, Rick / The Living Tree [Anderson/Wakeman]

2 stars

Předem téhle rádoby minirecenze předesílám, že jsem obrovský fanoušek skupiny Yes. Album jsem si pořídil spíše z čiré zvědavosti než z nějakého velkého očekávání.
9 zbrusu nových skladeb odzpívaných Andersonem za doprovodu klávesového čarodějě Ricka Wakemana působí tak nějak nevýrazně. Žádná píseň mne hned po prvním poslechu nechytla za srdce. Vše tak nějak propluje kolem a výsledek je nemastný, neslaný.
Vyjímkou je snad pouze dvojdílná Living Tree, ale i tak se žádné nutkání opakovaného poslechu nekoná.
V živém, koncertním provedení by to možná byl docela zajímavý zážitek (minimálně audiovizuální), ale z toho cédéčka se ta správná euforie nějak ne a ne dostavit.
Ne že by to byla špatná deska, určitě nikoho neurazí a jistě si najde i své příznivce, na druhou stranu, v mých uších zní kamsi do ztracena. Ale možná je to moje škoda...

» ostatní recenze alba Wakeman, Rick - The Living Tree [Anderson/Wakeman]
» popis a diskografie skupiny Wakeman, Rick


Anderson, Jon - Olias of Sunhillow
2011-02-16

Anderson, Jon / Olias of Sunhillow

4 stars

Anderson desku vydal v období, kdy si jednotliví členové Yes dali pauzu a vrhli se na sólové projekty. Autor, bohatě inspirován příběhy Tolkienovy Středozemě nahrál všech osm skladeb plně ve vlastní režii.

Jon je hudebník samouk, nikdy nepatřil zrovna k mistrovským multiinstrumentalistům. To ovšem neplatí o jeho vokálním projevu a hudebním vizionářství, jenž se koneckonců pro Yes staly tak typické.

Olias Of Sunhillow ve mně navozuje příjemnou a snivou atmosféru plnou exotických dálek a výpravných momentů do archaických světů. Jako bych otevřel starou knihu po léta zapadlou a zapomenutou někde v zadní polici knihovny. Jakmile ji však uchopím, sfouknu prach a opatrně obrátím první list, začnu se pohupovat na vlnách hudebního oceánu.

Anderson na svém sólovém debutu nevtíravě rozvíjí posluchačovu fantazii. Není to jen hudba samotná, ale celá řada zvukových vrstev vystavěná do křehkého, ale kompaktního dílka, která z Olias Of Sunhillow činí nevšední a neobyčejné album.

» ostatní recenze alba Anderson, Jon - Olias of Sunhillow
» popis a diskografie skupiny Anderson, Jon


Electric Light Orchestra Part II - Moment Of The Truth
2011-02-15

Electric Light Orchestra Part II / Moment Of The Truth

3 stars

V pořadí druhé studiové album E.L.O. Part Two je v mnohém povedenější než předchůdce z roku 1991. Účast Louise Clarka a především jeho práce na aranžích je nepochybně velkým přínosem. Hned v úvodní Moment Of Truth (Overture) je jasné, že skupina dostála svému jménu a slovo ORCHESTRA je na místě. Prvním zpívaným kouskem Breakin' Down The Walls se nám představuje Phil Bates, výtečný kytarista a neméně zdatný zpěvák. Nádherná Power Of A Million Lights je pak jasná Troyerova záležitost, která společně s baladickou Love Or Money, svižnější So Glad You Said Goodbye nebo atmosféricku Voices patří k tomu nejlepšímu na desce.
Velmi příjemným zpestřením jsou i kratičké mezihry (Interludes), které se albem prolínají a tvoří jakési spojovací články mezi ostatními písněmi.

Pro fandy klasických E.L.O. není bez zajímavosti, že nahrávání desky se zúčastnili i bývalí dlouholetí členové, baskytarista a zpěvák Kelly Groucutt, autor skladby The Fox a Mik Kaminski, jenž rozezní své modré housle (Blue Violin).

Moment Of Truth je vydařené album, které je dle mého názoru v kontextu tvorby E.L.O. poněkud neprávem opomíjené. Samozřejmě, Jeff Lynne se nekoná, ale výsledek je přesto přesvědčivý.

Pokud bych měl objektivně hodnotit, dal bych 3,5 hvězdičky.

» ostatní recenze alba Electric Light Orchestra Part II - Moment Of The Truth
» popis a diskografie skupiny Electric Light Orchestra Part II


Electric Light Orchestra Part II - Electric Light Orchestra Part Two
2011-02-15

Electric Light Orchestra Part II / Electric Light Orchestra Part Two

3 stars

Pamatuji si přesně, kdy tohle album vyšlo. Byl jsem v té době obrovský fanda skupiny ELO (a do jisté míry jsem jím doposud). V roce 91 jsem však ještě nevlastnil CD přehrávač a tak jsem si Part Two koupil na MC. Zklamání nad absencí Jeffa Lynna jsem zpočátku nemohl vydýchat, nicmémě hlas Erica Troyera mě ve velmi krátké době přesvědčil o tom, že Bev Bevan co do obsazení nové sestavy zvolil dobře.

Poslední oficiální studiovkou před Part Two bylo Balance Of Power. Krátce po jeho vydání Jeff Lynne ohlásil konec činnosti Electric Light Orchestra a své aktivity soustředil na producentskou a hudební činnost v okruhu takových jmen jakými jsou Roy Orbison, George Harrison, Tom Petty, Bob Dylan či Ringo Starr.

Bev Bevan zatím v ústraní střádal plány, jak ELO znovu "postavit na nohy". V roce 1988 tedy oslovil Jeffa Lynnea, zda by nechtěl pokračovat a vydat nové album. Lynne vytížen mimojiné prací na projektu Travelling Wilburys odmítl (možné jej k tomuto rozhodnutí vedly i jiné pohnutky).

Bevan tedy začal stavět kapelu znovu od základů. Z bývalých spoluhráčů přišel zpět houslista Mik Kaminski a o pár let později i baskytarista a zpěvák Kelly Groucutt. V nové sestavě pak nejvíce vynikl právě charismatický zpívající klávesák Eric Troyer.

Aby se vyhnul právním tahanicím, pojmenoval Bevan novou kapelu Electric Light Orchestra Part Two. Krátce na to bylo nahráno nové studiové album.
Prvním singlem vypuštěným do světa pak byla chytlavá melodická píseň Honest Men.

Celkově se deska velmi dobře poslouchá, i když do hutného symfonického zvuku starého dobrého ELO má daleko. K silnějším momentům bezesporu patří velmi povedená Thousand Eyes, průbojnější Every Night nebo Heartbreakter či Heart Of Hearts. I závěr alba je povedený. "Rockovější" Easy street má tu správnou šťávu a dává především prostor Petu Haycockovi na postu kytaristy.

V době vydání jsem Part Two sjížděl stále dokola a užíval si každého tónu desky. S odstupem času musím konstatovat, že se nejedná o žádný převratný počin. Na druhou stranu, album je to velice příjemné a věřím, že každého fandu hudby alá E.L.O. nebo Beatles potěší.

» ostatní recenze alba Electric Light Orchestra Part II - Electric Light Orchestra Part Two
» popis a diskografie skupiny Electric Light Orchestra Part II


Fermata - Real Time
2007-11-30

Fermata / Real Time

3 stars

Po prvním poslechu tohoto alba (bylo to někdy v době jeho vydání, tedy v roce 1994) jsem zcela přehodnotil svůj názor na česko-slovenskou hudební tvorbu. Do té doby mě "domácí" kapely opravdu nezajímaly. Nyní už vím, že to byla obrovská chyba. Oči mi otevřel až fenomenální František Griglák a jeho kapela Fermata. A pak už to šlo ráz na ráz. Collegium Musicum, Marián Varga, Prúdy,...
Real Time není z pohledu celé tvorby Fermaty nijak stěžejní dílo. Nicméně, stejně jako všechny jejich desky je albem plným skvělé muziky. Je zároveň společně s Ad libitum jediným studiovým počinem, kde se zpívá.

Pro začátek alba nemohla být zvolena lepší skladba, než vynikajícím způsobem zaranžovaná a jak jinak než perfektně zahraná instrumentálka Long Way. Následující Returns patří k tomu nejlepšímu na desce. Griglák má neuvěřitelný cit pro nádherné melodie šité na míru jeho nástroji. Somedays je prvním zpívaným kouskem. Je to dle mého názoru velmi dobrá píseň. Dojem mi malinko kazí jen zpěv, protože angličtina tu nezní tak nějak přirozeně. To ostatně platí i u Living Your Lives. Ale to je opravdu minimální detail. K dalším nepřeslechnutelným a nutno podotknout že výborným trackům bezesporu patří Hot Stuff, Subway nebo jednoduchá, o to více melodicky podmanivá Impression. Album uzavírá Digestive, která je jakýmsi kratičkým ohlédnutím za úvodní Long Way.

Real Time je výbornou deskou, které je možná trochu neprávem přehlížena. Proto mne velmi potěšilo, že i samotná Fermata na své letošní koncertní šňůře album připomněla prostřednictvím již zmiňované Hot Stuff.

Na závěr ještě jedno přání. Jistě nebudu jediný, který by si moc přál, abychom se v blízké budoucnosti dočkali reedicí dnes prakticky nesehnatelných titulů Biela planéta, Generation, Simile a právě Real Time.

» ostatní recenze alba Fermata - Real Time
» popis a diskografie skupiny Fermata


Toto - Hydra
2007-11-19

Toto / Hydra

4 stars

Hydra není tolik opěvována jako debut. Možná právě proto, že není až tak hitově ambiciózní. Na druhou stranu i tady najdeme rádiovou stálici 99, která nechybí snad na žádném výběru.
V souvislosti s tímto LP se hodně často mluví o scifi filmu THX George Lucase z roku 1971. Kapela se zřejmě tímto snímkem inspirovala k napsání titulní skladby, která je mimochodem tím nejlepším na celé desce. Do oblíbeného repertoáru skupiny pak ještě můžeme zahrnout skvělou Mama a vděčný koncertní zakončovák White Sister.
Osobně se mi Hydra líbí malinko víc než první album. Ale jinak tvorbu TOTO vnímám jako kvalitativně velice vyrovnanou.

» ostatní recenze alba Toto - Hydra
» popis a diskografie skupiny Toto


Collegium Musicum - Labutie piesne
2007-11-18

Collegium Musicum / Labutie piesne

3 stars

Labutie piesne jsou kolekcí nenáročné muziky, nad kterou nemusíte přemítat. Prostě si to pustíte a necháte se unášet hladivými tóny Hladíkovy kytary, a Vargovými syntezátory. To vše s nezaměnitelným zpěvem skvělého Hammela.
Celkem 16 kratších písní s texty Borise Filana a Kamila Peteraja působí velice svěže a nevtíravě.
Narozdíl o předchozí rané tvorby Collegia, která byla určena spíše náročnějším posluchačům vyžívajícím se v kompoziční tvorbě s prvky klasické hudby působí Labutie piesne jako jasný protiklad. Tím nechci album znevažovat. Naopak. I tohle má své kouzlo. A když jsou s tvorbou tohoto LP spojena taková legendární jména jako Fedor Frešo, Anton Jaro nebo Cyril Zeleňák, skvělý výsledek je zaručen.
Pro mnohé skalní příznivce Collegia možná trochu zklamání nad tím, že titul nepřináší nic nového ani převratného, pro mne však oblíbené CD, které si vždy rád pustím.

» ostatní recenze alba Collegium Musicum - Labutie piesne
» popis a diskografie skupiny Collegium Musicum


Porcupine Tree - Stupid Dream
2007-11-18

Porcupine Tree / Stupid Dream

4 stars

Stupid Dream je prvním tzv. písničkovým albem v historii Dikobrazího ostnu. Odklon od předchozí tvorby je zde více než patrný. Na starou éru plnou psychedelických, zadumaných a zamyšlených skladeb si vzpomeneme pouze v předposlední Tinto Brass. Celkem 12 povětšinou kratších písní tvoří celek, který se velmi dobře poslouchá. Steve Wilson je skutečným skladatelským mistrem, o čemž se můžeme přesvědčit hned v úvodu desky. Even Less je výborným otvírákem a zřejmě i největším hitem celého LP. Dalšími, hitově ambiciozními kousky pak nepochybně jsou hravá Piano Lessons, koncertní stálice Slave Called Shiver a smutně melodická Don't Hate Me. Trpkou až téměř smutně beznadějnou a bezvýchodnou atmosférou oplývající Stop Swimming a A Smart Kid jsou tím nejlepším, co na albu najdeme. Pokud si současně s jejich poslechem přelouskáte i text, celkový dojem a atmosféra z výše jmenovaných písní se mnohonásobně umocní.
Příjemným zpestřením je i to, že pánové Steve Wilson, Colin Edwin, Richard Barbiery a Chris Maitland obohatili zvuk alba o flétnu a saxofon Theo Travise.
Za zmínku stojí ještě skutečnost, že na remasteru od Snapperu je na druhém disku DVD i nezkrácená, přes 14 minut dlouhá původní verze skladby Even Less v mixu 5.1.
Stupid Dream je krásným albem, které bych se nebál doporučit i méně náročnému posluchači. Jeho melodická stránka je zde totiž dominantním prvkem. A jak jsem psal v úvodu, moc pěkně se to poslouchá.

» ostatní recenze alba Porcupine Tree - Stupid Dream
» popis a diskografie skupiny Porcupine Tree


Toto - Mindfields
2007-11-14

Toto / Mindfields

5 stars

Mindfields má v mé sbírce CD zvláštní místo. Po prvních taktech úvodní After You've Gone jsem si album prostě zamiloval. Nedokážu to přesně vystihnout, ale Mindfields zní úplně jinak než ostatní desky TOTO. Možná je to produkcí, nevím, ale zvukově se jedná o nesmírně atmosférické album. Nevšednost tohoto studiového počinu pak umocní i návrat vokalisty Bobbyho Kimballa, jehož hlas albu dominuje, ačkoliv Steve Lukather se tu samozřejmě také neztratí. Jedna pecka střídá druhou až do famózního závěru v podobě kompozičně pojaté Beter World.
Co dodat. Je to nádhera. Opravdový hudební zážitek plný emocí, ke kterému se vždy rád vracím.

» ostatní recenze alba Toto - Mindfields
» popis a diskografie skupiny Toto


Saga - 10,000 Days
2007-11-14

Saga / 10,000 Days

5 stars

Abych zbrusu nové album pouštěl s téměř chorobnou závislostí nepřetržitě dokola a ostatní desky díky němu dočasně odsunul na druhou kolej, tak to se mi opravdu už dlouho nestalo. To, že se bude jednat o dobrou desku jsem tušil dávno před jejím vydáním, ale že mě to dostane takovým způsobem jsem fakt nečekal.
Profesionální práce každým coulem. Hudba nová, svěží a přitom dobře známá. Hodně z toho, co je na téhle placce jakoby připomínalo to nejlepší, co Saga za svou existenci nahrála. A není toho málo. Nějaké slabé místo? Žádné tady není!
Přemýšlím, kolik hudebních uskupení na současné progresivně-rockové scéně si dokázalo po celou svou existenci udržet takhle vysokou a přitom neuvěřielně vyrovnanou kvalitativní úroveň svých desek? Mnoho jmen mne nenapadá.
Má-li to být poslední album (doufám že ne), tak je skutečně po všech stránkách důstojnou tečkou.

» ostatní recenze alba Saga - 10,000 Days
» popis a diskografie skupiny Saga


Yes - Time and a Word
2007-10-29

Yes / Time and a Word

3 stars

V pořadí druhá deska legendární skupiny. Od první desky Yes se stylově nijak moc zásadně neliší (byla také nahrána ve shodném obsazení jako deska první), ale na rozdíl od debutu byly její skladby 'zmohutněny' využitím symfonického orchestru, který nenásilnou formou do hudby zapadl a celkově ji velmi obohatil.
Hned úvodní energická skladba No Opportunity Necessary, No Experience Needed je toho názornou ukázkou. Následující Then z pera Jona Andersona je hrou s rytmem a zajímavá je i po melodické stránce a u mne vzbuzuje vžy pohodovou náladu. Everydays začíná 'táhlým a ospalým' způsobem aby pak opakovaně přešla do svižného rytmu, po kterém se opět vrací do své ospalé nálady umocněné Andersonovým zpěvem, který na pozadí podmalovávají smyčce a Kayeho klávesy. K tomu ještě typické jazzové bicí Bruforda a jak jinak než nespoutaná souhra Squiera a Bankse. Pomalé a svižné pasáže se vzájemně střídají a skladba tak působí nesmírně dynamicky. Sweet Dreams je u mne klasikou tohoto alba a byl jsem velmi překvapen a potěšen, že ji Yes zahráli na svém (zatím) posledním koncertě v Praze.
The Prophet zaujme svým nástupem, kdy se nejdříve zajímavým způsobem proplétá zvuk Hammondů se smyčci. Z počátku to vypadá jako by si Kaye něco přehrával sám pro sebe, ale s nástupem baskytary a smyčců se zvuk umocní. Poté skladba přejde do jiného rytmu a přidá se Jonův zpěv. Opět klasická ukázka aranžérského a hráčského umu.
Naprosto skvělá je Andersonova balada Clear Days (z mého pohledu má zde podobnou pozici jako Yesterday And Today na prvním albu).
Další neopomenutelnou peckou je skladba Astral Traveller (dle mého soudu vůbec nejpovedenější věc z desky). Zvláště vynikající je mezihra, kde se zvuk Banksovy kytary proplétá s Kayeho klávesami k nimž se pak přidávají další nástroje a skladba se tak zajímavým způsobem stupňuje. Poslední Time And A Word je další skvělá pecka, která je k slyšení na albech Yes z různých období (Yesshows, Keys To Ascension,...) a vždy je to zážitek. Škoda jen, že ji Yes nepředstavili na živo na některém ze svých 4 koncertů v Praze. Snad příště.
Album, ačkoliv je dle slov Steve Howea tím nejlepším, co Yes nahráli, je výborné, nikoliv však zásadní. Je tak jako první deska poznamenáno hledáním vlastního stylu Yes, který se ale narozdíl od debutu na této desce začal více prosazovat a naznačovat další zajímavý hudební vývoj Yes. Za nejlepší skladby považuji Astral Traveller, Time And A Word a melodickou Sweet Dreams.

» ostatní recenze alba Yes - Time and a Word
» popis a diskografie skupiny Yes


Yes - Yes
2007-10-23

Yes / Yes

2 stars

První album Yes (stejně jako dvojka Time And A Word) má jiný sound, než desky následující. Je to nepochybně dané tím, že skupina v té době teprve hledala svůj osobitý hudební styl.
Pro mě osobně jsou nejlepšími skladbami úvodní Beyond And Before (a to i po textové části), Survival a Andersonova Yesterday And Today.
Zajímavé je přepracování Beatlesovské Every Little Thing.
Co se obsazení týče, nelze než vyzvednout basové umění pana Squirea a Andersonův vysoce postavený a čistý vokál (ostatně tohle lze říci o všech albech Yes). Jazzové bicí Billa Bruforda a Emersonovsky pojaté klávesy Tonyho Kaye celkový dojem jen umocňují.
Peter Banks, ačkoli v Yes působil pouze na dvou albech ukázal, že na kytaru taky umí i když jeho styl je zcela odlišný od Howea.
Debutové album Yes rozhodně není tím nejlepším, co kapela během 35 let své existence nahrála, jedná se však o úspěšný začátek.
Již v tomto začátku nás ale mohli členové Yes přesvědčit o svých nesporných hráčských kvalitách.
Album bych si dovolil ohodnotit 2 body (i když se mnou možná nebudete souhlasit), protože vrcholná tvorba Yes teprve měla přijít.

» ostatní recenze alba Yes - Yes
» popis a diskografie skupiny Yes


Genesis - A Trick Of The Tail
2007-10-23

Genesis / A Trick Of The Tail

5 stars

Na A Trick Of The Tail jsem dalo by se říci vyrůstal. Poprvé jsem jej slyšel někdy na základní škole a to už je opravdu dávno. Možná taky proto se stala v mém pomyslném žebříčku studiových alb skupiny Genesis jedničkou. Plně si uvědomuji, že s Gabrielem tahle formace zplodila hudebně „hodnotnější“ kousky typu Lamb nebo Foxtrot (díky za něj Pepo). Jenže já znám A Trick už zatraceně dlouho, a opět tady mají co do činění ony vzpomínky a emoce, jako tomu je v případě alba Talk od Yes.

Desku zahajuje svěže znějící, nápaditá a aranžérsky nadupaná Dance On A Volcano. Vlastně mi ani nedochází, že Gabriel od Genesis odešel. Collins se výborně ujal jeho role a jak vidno (nebo chcete-li slyšno), zvládá ji s přehledem.

Nejdojemnější momenty na albu přicházejí s Entangled. Troufám si tvrdit, že se jedná o jednu z vůbec nejkrásnějších balad v podání Genesis. Posmutnělá melodie pomalu ústí do krásného závěru, jemuž dominují Banksovy syntezátory. Jednoduše nádhera.

Squonk je další povedená záležitost. Tady vlastně poprvé začínám nabírat jistotu, že Gabriel od Genesis odešel a ten kdo nyní zpívá je skutečně Collins.
Mad Man Moon je taková uvolněná pohodovka, napěchovaná hudebními nápady. Největší prostor tu má opět Banks. Nejzajímavější je nepochybně ústřední instrumentální pasáž.

Člověk neustále očekává nějaké vyústění do mohutného sóla, ale nic podobného se nekoná. A právě to dělá z Mad Man Moon skladbu neobyčejnou a vymykající se zavedeným a stereotypním hudebním postupům.

Místo pro instrumentální „vsuvky“ se najde i v Robbery Assault & Battery.

Ripples, další velmi silná a po emocionální stránce štědrá záležitost. Tady bych chtěl vyzvednou právě Collinsův zpěv, jenž má pochopitelně největší podíl na celém vyznění písně. Pořád si dobře vzpomínám na dobu, kdy jsem měl ATOTT na kazetě a Ripples jsem sjížděl neustále dokola. Je to už bratru dobrých 15 let. Opět vynikající instrumentální vsuvka se vzdálenými a tajuplnými klávesami dává skladbě magický prostor.

Titulní A Trick Of The Tail se mi při každém poslechu „vetře“ do hlavy a ne a ne mě opustit. Celé hodiny si pak pobrukuji její refrén. Každopádně další příjemný hudební počin.

Album uzavírá instrumentální Los Endos. Zde za povšimnutí stojí fragmenty, Dance On A Volcano a Squonk které v jejím finále zaznějí. Dokonalý závěr dokonalého alba.

A Trick Of The Tail je více než důstojným nástupce po sérii vynikajících alb s Peterem Gabrielem. Genesis se s jeho odchodem dokázali úctyhodně vypořádat a vydali krásné album, jenž dnes obohacuje naše rockové sbírky.

» ostatní recenze alba Genesis - A Trick Of The Tail
» popis a diskografie skupiny Genesis


Yes - Talk
2007-10-15

Yes / Talk

5 stars

Předem téhle recenze musím upozornit na způsob, jakým bude předložena potenciálním čtenářům. Vede mne k tomu skutečnost, že Talk v mém životě zanechal nesmazatelné stopy (v tom nejlepším slova smyslu) a znamená tak pro mě mnohem více, než jen výborné studiové album oblíbené skupiny. Ač jsem se ve všech předchozích hodnoceních snažil o alespoň špetku objektivnosti a zachování si „chladné“ hlavy, zde, ač bych chtěl sebevíc, nedokážu to. Nemohu (a ani nechci) se ubránit mnoha vzpomínkám a nostalgii na dobu, kdy jsem album poprvé uslyšel a jméno Yes začalo nabývat na obrovském významu.
Ti z vás, kteří si nijak zvlášť nepotrpí na citové výlevy a zajímají je spíše fakta, klidně protentokrát přeskočte a vrhněte se do čtení recenze dalšího pisatele. Já bych ale rád začal úplně od začátku.
Píše se rok 1994 a závěr dalšího školního roku je tu. Přede mnou se rýsují nádherné dva měsíce letních prázdnin a čím lépe si je zpříjemnit, než pěknou muzikou. Je velká náhoda, že se naši zrovna vracejí z cest, ze kterých mi dovezli kazetu skupiny Yes s podivným obalem a nápisem Talk. Přesto že jsem tuhle kapelu vlastně v oné době začal objevovat a byl jsem napjatý, jak moc mě tahle „věc“ osloví, s poslechem jsem nijak zvlášť nepospíchal. Až jednoho teplého prázdninového rána jsem se konečně „rozhoupal“ a kazetu si pustil. Následujících cca 55 minut způsobilo totální zvrat v mém vnímání hudby a zároveň s tím i k přeuspořádání mého hudebního top žebříčku. Následoval poslech další, poté další a další…. Najednou jsem nedokázal akceptovat, že existují i jiné desky, další kapely. Stal jsem se „obětí“ skupiny Yes a už nebylo cesty zpět. A já byl nepopsatelně šťastný. Kdykoli jsem vyrazil někam ven, v hlavě se mi neustále prolínaly nádherné melodické pasáže Talku s krystalicky čistými vokály. Pro mnohé v kontextu Yes možná zcela průměrná deska, které v porovnání s předchozí tvorbou neznamená žádný významný milník, pro mne je však jakýmsi albem těch nejkrásnějších vzpomínek, které s každým poslechem desky opráším, podvědomě je přivolám zpět a je mi nepopsatelně fajn.
Na ploše necelé hodiny nám Yes servírují neskutečně pestrou paletu hudebních stylů, nádherných nosných a povznášejících melodií a především až neskutečně čistých vokálů, které se jen tak někde neslyší. Autorské duo Anderson a Rabin se opravdu ukázalo v tom nejlepším světle.
Album otevírá důrazná The Calling, během které nás Yes doslova zasypou salvou tónů, předznamenávajících, že právě posloucháme něco opravdu vyjímečného.V této dynamické albové předehře se nám pánové muzikanti představí v plné parádě.
Druhá, nádherná, romantická, možná trochu tesknivá I Am Waiting mě hned při prvním poslechu vzala za srdce. Rabin svou kytarou uvnitř člověka rozezní i tu nejhlubší citovou strunu a Anderson k vám promluví, abyste si vzápětí začali uvědomovat, jak je tahle muzika neskutečně silná a emocionální. Jednoduchý (avšak geniální), opakující se melodický motiv se střetává s agresivními rify, po jejichž odeznění skladba přechází do uvolněné nálady, stejné jako na začátku. Andersonův a Rabinův hlas zde tvoří dokonalý pěvecký tandem. Přitom, jakoby to ani nebyli ti staří známí Yes. Barva zvuku, rejstříky, kytary, všechno zní jinak než na ostatních deskách a přece natolik jedinečně, že to musí být jedině Yes.
Doménou Chrise Squirea je třetí píseň nazvaná Real Love. Na poslech a na dosavadní měřítka kapely nezvykle tvrdá skladba s „kráčejícím“ tempem. Avšak jedná se o další skvělou píseň, bez které bych si album Talk asi těžko dokázal představit. A Chris? Ten nás v každém tónu přesvědčuje, že svůj nástroj mistrně zvládá. Atmosféru celé skladby pak ještě umocňují různé zvukové efekty. No prostě aranžmá nemá chybu.
Jedním z vrcholných zážitků alba je poslech State Of Play. Ještě nikdy jsem Andersona neslyšel zpívat s takovým nasazením a tak přesvědčivě jako právě zde. Tahle svižná vypalovačka je po všech stránkách tou nejlepší vizitkou Yes. Úžasná kytara, nezadržitelná basa, našlapané bicí. Jasný důkaz o tom, že protiklady se přitahují – Andersonův sebejistý, ve výškách a s noblesou neustále poletující hlas a tvrdé řezavé rify Rabinovy kytary. Skvělý hudební kontrast. Nádhera. Energie, která ze State Of Play číší je neuvěřitelná.
Walls – skladba, která byla v roce 94 opravdu hodně frekventovaná i v rádiu. Prakticky denně jsem ji slýchal několikrát. A nikdy se mi neomrzela, protože je další úžasnou věcí, která na desce vystupuje do popředí. Rodger Hodgson (Supertramp) svým vokálem obohatil zpěv Yes a vzniklo něco slovy nepopsatelného. Jestliže na 90125 byla Leave It jakousi ukázkou, kam až jsou Yes se zpěvem schopni zajít, pak Walls dosavadní představu o dokonalosti vokálního „projevu“ lehce smetou ze stolu.
Následující Where Will You Be je výletem do poklidných hudebních vod, je to takový oddechový čas před bouří, která má za pár minut přijít. Žádné rytmické ani melodické změny se nekonají. Skladba se odvíjí stále ve stejné rovině a je podkreslena především klávesovými party. V tomto smyslu se jedná asi o nejslabší skladbu desky, která však celkový dojem z Talk v žádném případě nemůže pokazit.
Závěr desky patří naprostému vrcholu alba. Téměř 15 minutová strhující kompozice Endless Dream, rozdělená do tří samostatných částí je neopakovatelným zážitkem. Tuhle věc člověk nejen poslouchá, ale navíc prožívá. Neskutečně rychlý nástup první části Silent Spring je ukázkou instrumentálního mistrovství pánů Rabina, Whitea, Kaye a Squirea. Dech se tají a rozum zůstává stát nad tím, co všechno jsou tihle muzikanti schopní zahrát. Než se však stihneme vzpamatovat, je tu zklidnění v části nazvané Talk. Muzikálně silným dojmem zde zapůsobí klavír, jímž je rozvíjen ústřední motiv celé kompozice. A začíná zpívat Anderson. Pestrobarevná hudební témata se zde prolínají se skvělými prostorovými zvukovými efekty (že bych přeci jen zainvestoval do lepšího, hi-end nádobíčka?) Endless Dream začíná nabírat obrátky, napětí roste, sílí a celek ústí do nádherného kytarového sóla, aby pak nakonec přešlo do poslední pomalé a hymnické části Endless Dream. Jestliže pomyslnným hudebním Olympem bylo v dobách „klasických“ Yes Close To The Edge, pak není pochyb o tom, co je jím v případě Yes pod taktovkou Trevora Rabina.
Doznívají poslední klávesové tóny, deska končí. A já se vracím zpět do současnosti, do reality. A je mi trochu smutno, protože bych se hrozně rád vrátil zpět v čase do doby, kdy jsem si tohle album poprvé pustil. Chci, aby tu zase bylo to ráno, kdy jsem po odehrání posledních tónů zůstal bez dechu civět do prázdna a přemýšlet nad tím, zda to, co jsem slyšel byla skutečnost nebo jen sen.
Stejně jako nemilosrdný čas utíká svým nezadržitelným tempem, tak i tohle album odeznělo tak nějak strašně moc rychle. Ale vím, že až si jej znovu pustím, vrátím se zpět a budu šťastný.
Obal desky je graficky strohý. Roger Dean se opět nekoná. Možná symbolizuje návrat zpět k sestavě 80 tých let, tedy k obsazení Anderson, Squire, Rabin, Kaye a White.
Ačkoliv je Talk mnohdy považován za vůbec „nejchladnější“ album Yes, „prošpikované“ elektronikou a navíc netypické tím, že autory všech skladeb byla pouze dvojice Anderson a Rabin, znamená pro mne významný kus nejen hudebního života. Po hudební stránce je to dokonalé dílo a jednoznačně vůbec nejlepší album z éry Trevora Rabina. Navíc se ještě může blýsknout jedním prvenstvím. Yes coby průkopníci nových technologií jako první na světě použili pro celý proces nahrávání tohoto alba digitální technologie. Žádné analogové magnetofonové pásky. První nemalé pochybnosti kolem rozhodnutí nahrát album jiným způsobem než bylo obvyklé se rychle rozplynuly. A Yes ukázali světu nový způsob, jakým nahrávat hudbu. Dnes je digital recording zajetou a samozřejmou věcí, ale v roce 1994 to jistě bylo jedno z mnoha dobrodružství, cest do neprobádaných a nevyspitatelných krajin. Album má na svou dobu neuvěřitelně dynamický a čistý zvuk (samozřejmě díky použité technologii nahrávání).
Skládám velký hold Trevoru Rabinovi, jenž je vlastně otcem celé desky. Byl to on, který nejenže muzikantsky přispěl největší měrou, ale zkomponoval drtivou část hudby, staral se o aranžmá nástrojů, psal s Jonem texty a „přesvědčil“ kapelu k rozhodnutí nahrát celé album novým, do té doby naprosto ojedinělým způsobem. Rok po dokončení desky a odehraném turné se tento vynikající muzikant rozhodl skupinu opustit a plně se věnovat komponování filmové hudby. Některým fandům Yes byl tento člověk nepochybně tak trochu trnem v oku a možná si i s jeho odchodem oddechli. Já mezi ně rozhodně nepatřím. Naopak, mu v duchu děkuji za to, že znovu vzkřísil Yes, jeho nemalým přispěním je vrátil tam, kde měli v sedmdesátých letech své místo, na špici světového artrocku, přebírejte si to jak chcete, ale jsem přesvědčen, že bez něj by dnes Yes byli „pouze“ kapelou, která za svou kariéru vydala 10 vynikajících alb a v roce 1980 se rozpadla. Vynikající album, dávám pět hvězdiček.

» ostatní recenze alba Yes - Talk
» popis a diskografie skupiny Yes


Porcupine Tree - On The Sunday Of Life
2007-09-17

Porcupine Tree / On The Sunday Of Life

2 stars

On The Sunday Of Life není vlastně řadovou deskou. Jsou to fragmenty toho, co se dochovalo z dob, kdy skupina Porcupine Tree existovala pouze v hlavě geniálního človíčka jménem Steven Wilson a jeho přítele Malcolma Stocksa. Právě Steven se důmyslným způsobem zasadil o to, že tato formace v pozdějších letech nabyla hmotné podoby a stala se uznávanou ikonou v progresivním hudebním světě.
Vraťme se ale zpět, do období někdy kolem let 1989 až 91. Tehdy si totiž onen Steven Wilson pořizoval na magnetofonové pásky s dosti omezenými technickými možnostmi své hudební výtvory, vize a myšlenky. Mnoho z toho, co vytvořil se do dnešních dnů bohužel nebo možná bohudík (jak sám přiznává) nedochovalo, jelikož starší nahrávky nemilosrdně přehrával novými. Materiál, který tehdy natočil a který máme možnost slyšet i na tomto albu vznikl pro Wilsonovo osobní potěšení, nikoli za účelem cokoliv z alba vydat u nějakého labelu. Proto je možná toto LP osobitější (nebo osobnější?) než kterékoliv následující.

Instrumentální úvod desky navozuje zádumčivou atmosféru. Řekl bych skoro, že se jedná o úryvek nějaké filmové hudby. Music For The Head je dobře zvolený kousek pro začátek alba.
Z jeho pohodové nálady Vás však vyrve dávka skutečné psychedelie nazvané Jupiter Island. Tady byste jen velmi těžko nalezli alespoň náznak jakékoliv podobnosti s pozdější tvorbou Porcupine Tree. Nekompromisní sequencer buší do syntetických škopků, elektronicky poupravený hlas pozpěvuje do rytmu. Ať dělám co můžu, tohle prostě není můj šálek kávy. Nástroje, hlas a všechny ty prapodivné zvuky odeznívají, a člověk si skoro připadá, jako by se propadal do nějakého transu.
Third Eye Surfer je zajímavou instrumentální vsuvkou. Tady už poznávám Porcupine Tree. Klávesové rejstříky, kytary. Vše zní povědomě.
Titulní skladba se pozvolna rozjíždí a její začátek je tak trochu podobný jako úvodní Music For The Head. Po krátké bubenické vsuvce je tu The Nostalgia Factory. Velice zajímavá skladba. Výborný začátek, ale pak se z toho všeho vyklube až moc čitelná rytmická písnička, s podivně nakřáplým zvukem bubnů a ještě podivnějším hlasem. Že by zpívalo duo Chip a Dail? Steven Wilson zřejmě požil notnou dávku hélia. Je to zvláštní, ale přes všechny ty divné vychytávky mě skladba nevadí a místy mě i baví.
Space Transmission není písní ale syntezátorem podbarvený monolog jakoby vytržený z nějakého sci-fi konceptu. Slyšet tenhle hlas uprostřed noci, tak se snad i bojím.
V podobném duchu se nese kratičká Message From A Self Destructing Turnip. Je však skvělou předehrou k celkovému vrcholu On The Sunday Of Life. Radioactive Toy je opravdovým šlágrem, který nesmí chybět na žádném koncertě skupiny. Inspirací k ní byl Stevenovi katastrofický sci-fi film o ničivém nukleárním výbuchu nazvaný „Threads“ V porovnání s předchozími tracky je to vyspělá skladba se všemi atributy Porcupine Tree a hlavně skvělou kytarou. Vždyť také pro potřeby tohoto titulu byla Radioaktivní hračka nově nahrána. Je to velice pochmurná záležitost, docela si k ní dovedu představit i hororově pojatý videoklip v prostředí Černobylu.
Balada Nine Cats uzavírá první polovinu alba. Je to jedna z prvních písní, kterou Steven Wilson napsal společně s Alanem Duffym v roce 1982, v době, kdy oba coby teenageři působili ve skupině Karma.
Desátá skladba Hymn je mixem různých zvuků a hlasů. Tvoří předehru pro další velice zajímavý track nazvaný Footprints. Při jejím poslechu se nemůžu zbavit dojmu, že se tu Wilson inspiroval Rickem Ocaskem (The Cars). Klidná pasáž vybrnkávaná na kytaru se prolíná s mluveným slovem, aby se přehoupla do důrazné, dynamické části, kde si chce člověk společně se Stevenem Wilsonem pořádně zařvat. Tohle je jeden z mých favoritů alba.
Linton Samuel Dawson je další psycho úlet, kterému, přiznám se, jsem dosud nepřišel na chuť.
And The Swallows Dance Above The Sun je údajně osobním favoritem Wilsona na téhle placce. Bicí automat mlátí do chytlavého rytmu, naléhavý hlas chrlí jednu větu za druhou. Je to zajímavé, ale tahle píseň u mě funguje. Má zvláštní chemii, kterou nedokážu na papír vyjádřit. Opět song, který považuji za opravdu povedený. Mimochodem, pro zvídavé bude jistě zajímavá nasamplovaná věta přilepená v závěru skladby. O jejím hlubším obsahu bych se tu ale raději nezmiňoval :-)
Queen Quotes Crowley je spíše osobitější improvizační experiment, než písní v pravém slova smyslu a vlastně ani nevím, co bych k ní napsal. Není to věc, kterou bych si musel přehrát zrovna dvakrát po sobě.
Poslední čtvrtinu alba zahajuje opět jakási předehra v podání kratičké instrumentální No Luck With Rabbits. A pak je tu krásná a současně smutná Begonia Seduction Scene. Moc pěkně se to poslouchá a je veliká škoda, že na albu nemá více prostoru.
This Long Silence je další psycho-space rytmický úlet s mírně elektronicky deformovaným hlasem. Tady jsem si uvědomil, že čím častěji si album pouštím, tím víc si na tyhle experimenty zvykám a a do jisté míry jim přivykám. Ale vážně, tohle není špatná skladba.
Poslední, deštivá It Will Rain For A Million Years je mým favoritem. Skvělá píseň. Líbí se mi atmosférou, náladou. Je to hodně emotivní záležitost, kterou z celého alba vyzdvihuji asi nejvíc.

On The Sunday Of Life je albem, které si pořídí zřejmě pouze opravdový fanoušek skupiny Porcupine Tree. Ačkoliv se v mnoha ohledech odklání od toho, čím byla hudba kapely v pozdějších letech, je to nejen zajímavý kousek do sbírky, ale hlavně neocenitelný „historický“ materiál pro studium dikobrazího ostnu.

Hodnocení v tomto případě není namístě.

» ostatní recenze alba Porcupine Tree - On The Sunday Of Life
» popis a diskografie skupiny Porcupine Tree


Toto - Toto
2007-09-09

Toto / Toto

4 stars

TOTO, to není jen v rádiu donekonečna obehrávaná Africa nebo Rosanna. Je to hromada skvělé, nikdy neunavující a nevyčerpatelné muziky bez hranic. Najdete tu čistě rockové vypalovačky, pop-rockové balady i jazzové kousky. Nejinak je tomu i skvělého debutového alba nazvaného prostě TOTO.
Desku otevírá hitově ambiciozní Child\'s Anthem. Po I'll Supply The Love následuje další, na koncertech neopomíjený kousek Georgy Porgy, stejně jako vynikající Girl Goodbye. Prvním opravdovým hitem skupiny se však stala Hold The Line, ke které skupina natočila i videoklip. Krásná melodická balada Angela je vynikající tečkou za prvním albem Toto. Většinu materiálu na desce složil David Paich, ale ani ostatní muzikantni nezůstali pozadu. Vždyť téměř každý z nich byl v době vydání alba brán za zkušeného studiového muzikanta. A tak snad ani nikoho nepřekvapil doslova raketový vzestup titulu v tehdejších hitparádách.

» ostatní recenze alba Toto - Toto
» popis a diskografie skupiny Toto


Porcupine Tree - Signify
2007-09-09

Porcupine Tree / Signify

5 stars

Signify je v katalogu Porcupine Tree albem přelomovým. Skupina tímto LP na sebe upoutala pozornost širší posluchačské obce. Deska v sobě totiž spojuje to, co bylo pro Porcupine Tree typické v předešlé tvorbě, kdy byla řazena mezi zástupce psychedelidského rocku a na druhou stranu se tu objevují první "písničkovější" a melodické kousky, které znamenaly předzvěst alb Stupid Dream a Lightbulb Sun. Po kratičké úvodní Bornlivedie následuje titulní instrumentálka Signify. Tady si neodpustím připomínku, že osobně se mi více líbí pozdější verze téhle pecky Signify II, např. ta z živáku Comma Divine. Skvělá The Sleep Of No Dreaming společně s atmosférickou Dark Matter nebo Sever patří mezi opravdové perly alba. S vokálními linkami si Steven Wilson zaexperimentuje ve skladbě Every Home Is Wired. Tato píseň se také řadí k dalšímu, mimořádně zdařilému počinu. Rád si pouštím i obě Waiting (Phase On a Phase Two).
Album nemá slabý moment a je právem považováno za to nejlepší, co kdy skupina nahrála. Velmi pěkně zpracované vydání remasteru od Snapperu obsahuje navíc i druhý bonusový disk plný alternativních či nevydaných verzí písní alba s názvem Insignificance (demos 1995-96).

» ostatní recenze alba Porcupine Tree - Signify
» popis a diskografie skupiny Porcupine Tree


Porcupine Tree - The Sky Moves Sideways
2007-08-13

Porcupine Tree / The Sky Moves Sideways

4 stars

Jsou desky, které člověk může poslouchat jen tak, třeba k nějaké činnosti a přinese mu to stejný zážitek, jako by se na poslech nevím jak soustředil. To ovšem není případ The Sky Moves Sideways. Ač mám Porcupine Tree velmi rád, přiznám se, že tohle album od nich hraji asi nejméně. Není to proto, že by bylo z mého pohledu nejslabší, ale proto, že na tuhle desku musí uzrát ten správný čas. Byla by opravdu velká škoda pustit si album pouze jako hudební kulisu.
Pilíři celého LP jsou titulní skladby The Sky Moves Sideways Phase One a Phase Two a improvizační záležitost nazvaná Moonloop. Porcupine Tree se zde ocitají na pomezí psychedelie a "učesanějšího rocku". Z ostatních skladeb bych ještě vyzvednul vynikající The Moon Touches Your Shoulder, která je snad ještě lepší v živém provedení na albu Comma Divine.
Na remasteru od Snapperu je pak navíc zařazena téměř 35 minutová alternativní verze titulního tracku, který měl být původně vydán vcelku (nikoliv rozdělen na fázi 1 a fázi 2).
Album je skvělou ukázkou vybroušeného hudebního stylu a osobitého pojetí. Škoda jen, že v dnešní uspěchané době mám tak málo času, abych si celý titul vychutnal v naprostém klidu od začátku do konce bez přerušení. Ten zážitek za to opravdu stojí.

» ostatní recenze alba Porcupine Tree - The Sky Moves Sideways
» popis a diskografie skupiny Porcupine Tree


Saga - Marathon
2007-08-03

Saga / Marathon

4 stars

Marathon je mé velmi oblíbené album. V mnohém je však zjevně poslední. Naposledy zde slyšíme hrát bubeníka Steva Neguse, který v kapele až na některé albové výjimky působil už od debutu. Deskou zároveň Saga zjevně definitivně uzavírá druhou část kapitol (chapters). Přesto a možná i snad právě proto se tohle dílko bezvadně poslouchá. Je neuvěřitelné, jakým tvůrčím potenciálem tihle Kanaďané oplývají. K celé desce bych měl pouze jednu jedinou výtku. Stále se nemůžu zbavit pocitu, že v určitých místech jsou bicí tak nějak ploché, nedynamické. Po nahlédnutí do bookletu zjistíme zajímavou informaci a to, že některé skladby Marathonu byly "nahrávány" přes Internet. Nevím, co přesně si pod tímto pojmem představit, ale možná právě zde je možné nalézt příčinu nevýrazné dynamiky nástrojů v některých skladbách.
Marathon je opět další, nepřehlédnutelný počin skupiny, který přináší poslední, chybějící střípky do mozaiky 16-cti dílného příběhu o reinkarnaci Alberta Einsteina, který započal v roce 1978 a po dlouhém hudebním maratonu zde konečně doběhl do cíle.

» ostatní recenze alba Saga - Marathon
» popis a diskografie skupiny Saga


Saga - House Of Cards
2007-07-28

Saga / House Of Cards

4 stars

Jednoduše řečeno, ve stylu Full Circle. Saga si stále drží vysoký hudební standard. Dovedl bych si živě představit, že by Full Circle a House Of Cards mohly dohromady vyjít jako dvojalbum. Krásné melodické skladby jako Always There, Once In A Life Time nebo Only Human jsou střídány "tvrdšími" kousky typu That's How We Like It nebo vynikající titulní House Of Cards. Kapela opravdu srší nápady a nevídanou energií. Zatímco spousta skupin jejich nebo podobného ražení zažívá v této době jakýsi tvůrčí útlum, Saga chrlí jedno nové album za druhým.
Podtrženo sečteno: Kdo si desku koupí, ten rozhodně neprohloupí :-).

» ostatní recenze alba Saga - House Of Cards
» popis a diskografie skupiny Saga


Saga - Full Circle
2007-07-28

Saga / Full Circle

5 stars

Nedávno se mě jeden známý zeptal, které album Sagy bych mu doporučil na seznámení se s jejich muzikou. Bez váhání jsem řekl "Full Circle". Obsahuje totiž všechny ty hudební ingredience, prvky a atributy pro Sagu tak typické. A navíc, je to vynikající album. Velmi vydařené, vyrovnané. Žádný track na CD ani náznakem nenudí.
Po dlouhé době Saga navázala na to, co započala v sedmdesátých letech. Opět se vrátila k scifi příběhu, jenž posluchačům na svých prvních čtyřech albech nechronologicky poodhalovala. A tak tu máme tři zbrusu nové kapitoly (chapters) v podání Remember When, Not This Way a Uncle Albert's Eyes.
Po nevýrazném a slabém Pleasure & The Pain je tu konečně pořádná porce nadčasové muziky. Opět obnovená klasická sestava dokazuje, že i na prahu nového tisíciletí je jejich hudba stále svěží a aktuální.
Dávám plný počet hvězdiček.

» ostatní recenze alba Saga - Full Circle
» popis a diskografie skupiny Saga


Saga - Phase One
2007-07-23

Saga / Phase One

4 stars

Ti, kteří si libují v prvotní tvorbě kanaďanů a mají tedy logicky rádi první 3 alba, by si tuhle desku neměli nechat ujít. Oněch osm skladeb na albu bylo totiž nahráno v době, kdy vznikaly tituly Saga, Images At Twilight a Silent Knight (tedy v letech 1978 až 1980). Ačkoliv jsou některé názvy písní povědomé, vězte, že se jedná o alternativní, dosud nevydané verze. A navíc je tu spousta novhémo. Např. dle mého názoru vůbec nejlepší Half The Time. Zvuková kvalita je plně srovnatelná s výše zmíněnými prvními třemi alby. Nejedná se tedy o nějakou druhořadou záležitost.
Původně byla tato nahrávka v omezeném množství prodávána skalním fanouškům na koncertním turné. Pro nebývalý a nutno podotknout, že ze strany kapely také neočekávaný zájem o se rozhodla Saga tento titul vydat oficiálně, což jistě bylo velice moudré rozhodnutí.
Všem, kteří si Phase One koupí, přeji krásný a ničím nerušený návrat do starých časů.

» ostatní recenze alba Saga - Phase One
» popis a diskografie skupiny Saga


Porcupine Tree - Up The Downstair
2007-07-22

Porcupine Tree / Up The Downstair

3 stars

První, oficiální album britských progresivistů. Porcupine Tree přichází se slušnou dávkou směsice space rocku a psychedelie. Inspiraci v Pink Floyd Steven Wilson nezapře. Od té doby, co jsem si pořídil remaster od Snapperu obsahující navíc i minialbum Staircase Infinities na němž většinu skladeb místo původního automatu odbubnoval Gavin Harrison si tuhle desku dopřeji daleko častěji. Skvělá Always Never, jednoduchá a přitom velice chytře provedená Burning Sky nebo závěrečná Fadeaway, to jsou hlavní pilíře alba. Mám rád ranné odbobí Porcupine Tree, jenž symbolizují desky Voyage 34, The Sky Moves Sideways a právě parádní Up The Downstair. Písničkověji laděné fandy PT možná tento titul dvakrát nenadchne, ale ty, co jdou rádi do hloubky a s každým poslechem chtějí objevit něco nového, ti si nepochybně přijdou na své.
K hodnocení: objektivně bych to viděl tak na 3,5 hvězdiček. Zdánlivě nižší hodnocení dávám s ohledem na další tvorbu.

» ostatní recenze alba Porcupine Tree - Up The Downstair
» popis a diskografie skupiny Porcupine Tree


Saga - The Pleasure & The Pain
2007-07-21

Saga / The Pleasure & The Pain

2 stars

Jsou desky, u kterých mám pocit, že kdyby je jejich tvůrci nechali déle uzrát a více na nich zapracovali, udělali by lépe. Stejný pocit se bohužel dostavil i s poslechem Pleasure & The Pain.
Nevím, jestli byla Saga tlačena svým vydavatelstvím k tomu, aby za každou cenu nahrála nové album. Nevím také, z jakého důvodu při jeho nahrávání opět chyběl Steve Negus. Jedno je však jisté. P&TP je v mých uších zjevně nejslabší deskou v diskografii Sagy. Album začíná dobře, skladba Heaven Can Wait společně s Welcome To The Zoo patří k tomu nejlepšímu, co tu můžeme slyšet. Zbývající tracky jsou pak průměrné, nebo vyloženě zklamaly. Typickým příkladem je Where's My Money, u které se mi ani nechce věřit, že něco takového Saga mohla kdy nahrát. You're Not Alone 97 je předělávka klasického hitu z druhé desky Images At Twilight a dá se říci, že patří k těm světlejším místům na desce stejně jako titulní Pleasure & The Pain, která však není ničím jiným, než variací na úvodní téma No Stranger z veleúspěšného alba Worlds Apart. Cover verzi Taxman od Georga Harrisona také nepovažuji za příliš povedenou.
Je to škoda, po vynikajících albech The Security Of Illusion, Steel Umbrellas a Generation 13 přišla studená sprcha v podobě Pleasure & The Pain.
Možná, kdyby kapela přišla s větším tvůrčím potenciálem, kdyby si s albem více pohráli, kdyby tolik neexperimentovali (viz. Where's My Money),...
Samé kdyby. Naštěstí se už na obzoru rýsuje Full Circle. A to je přece jen jiné kafe!

» ostatní recenze alba Saga - The Pleasure & The Pain
» popis a diskografie skupiny Saga


Saga - Generation 13
2007-07-21

Saga / Generation 13

5 stars

Všechno už vlastně napsal Mayak. Pod jeho recenzi tohoto vynikajícího alba bych se bez rozmýšlení podepsal. Takže cokoliv dalšího bych psal, by bylo pouze mlácenín prázdné slámy.
Jak už u většiny koncepčních desek bývá pravidlem, je nutné si na jejich poslech vyhradit ten správný čas a vychutnat si je na jeden zátah pěkně od začátku až do konce. Generation 13 v tomto není vyjímkou. Jen tak má totiž album tu správnou vypovídací hodnotu.
Všem progresivistům nelze než tuto desku vřele doporučit.

» ostatní recenze alba Saga - Generation 13
» popis a diskografie skupiny Saga


Saga - Steel Umbrellas
2007-07-20

Saga / Steel Umbrellas

4 stars

Steel Ubrellas? Why Not? :-)
Saga tu je v pro ní ne zrovna přirozené poloze. Místy, kdyby nezpíval Sadler, tak bych ani nevěřil, že jsou to oni. Pestrý koktejl funky rytmů, zajímavě pojaté doprovodné vokály a tak trochu techno experimenty např. ve skladbě Password Pirate, to tu opravdu ještě nebylo. Nakonec ale proč ne? Deska se výborně poslouchá, vše bezchybně a parádně zahrané.
V souvislosti se Steel Umbrellas bych ještě zmínil jednu skutečnost. Je zajímavé, kolik různých edic této desky je k mání. Například vydání, které vlastním, neobsahuje skladbu (Walking On) Thin Ice. Místo ní je zařazená vynikající Push It. Album se opravdu skvěle poslouchá od začátku do konce. K vrcholovým kouskům nepochybně patří Bet On This nebo Feed The Fire s neskutečně šlapající rytmikou.

» ostatní recenze alba Saga - Steel Umbrellas
» popis a diskografie skupiny Saga


Saga - The Security of Illusion
2007-07-19

Saga / The Security of Illusion

4 stars

Velkolepý comeback skupiny. Steve Negus a Jim Gilmour jsou zpátky a je to slyšet. Po "syntetických" a nevýrazných albech z druhé poloviny osmdesátých let tu máme parádní, kytarovou desku, u které se nudit nebudete. Z jednotlivých tracků číší energie a nápady. Saga se přehoupla do nové dekády s noblesou a rozmetala veškeré pochybnosti a spekulace ohledně její ne příliš optimisticky vyhlížející budoucnosti, které se vyrojili právě na konci osmdesátých let.
Album je dokonale vyvážené. Těžko říct, která skladba je nejlepší, ale mým asi nejoblíbenějším kouskem je právě titulní The Security Of Illusion.
Vřele doporučuji!

» ostatní recenze alba Saga - The Security of Illusion
» popis a diskografie skupiny Saga


Saga - The Beginners Guide To Throwing Shapes
2007-07-18

Saga / The Beginners Guide To Throwing Shapes

3 stars

V redukované sestavě (stejně jako na Wildest Dreams) bylo nahráno Beginners. Zvuk se víceméně shoduje se svým předchůdcem. Na rozdíl od něj mi album přijde mnohem nápaditější. Např. hned v úvodní How Do I Look je spousta rytmických přechodů a melodických vsuvek, že je to radost poslouchat. Tohle prostě můžu. Z alba vyzařuje nebývalá energie. A když jsou nápady a tvůrčí invence, rádi zapomenete i na ten ne zrovna přirozený zvuk rejstříků celé plejády syntezátorů a jiných technických vychytávek té doby. Ale abyste mě špatně nepochopili. Je to deska parádní a často si ji přehrávám. Ačkoliv to v době vydání alba s další existencí skupiny nevypadalo zrovna růžově (začalo se mluvit o pozvolné rozchodu), na obzoru se začal rýsovat velkolepý comeback. Ale o tom až příště.

» ostatní recenze alba Saga - The Beginners Guide To Throwing Shapes
» popis a diskografie skupiny Saga


Saga - Wildest Dreams
2007-07-17

Saga / Wildest Dreams

3 stars

Wildest Dreams možná při prvním povrchním poslechu působí až moc synteticky, uměle a bez jakékoliv invence. Že by to byl důsledek nenadálé absence bubeníka Steva Neguse a klávesáka Jima Gilmoura? Jisté je to, že po celé té plejádě předchozích desek se s Wildest Dreams dostavilo mírné zklamání. Ne, že by to bylo špatné album, ale něco mu chybí. Curt Cress na postu Neguse zní až moc strojově. Jinak je to ale ve všech ostatních atributech Saga jak vyšitá. A deska v době svého vydání rozhodně nepropadla, o čemž svědčí hity Wildest Dreams, Only Time Will Tell, Angel nebo skvělá We've Been Here Before.

» ostatní recenze alba Saga - Wildest Dreams
» popis a diskografie skupiny Saga


Saga - Behaviour
2007-07-16

Saga / Behaviour

4 stars

Díky Behaviour jsem se vlastně ke skupině Saga dostal. Před mnoha lety jsem ji měl na kazetě a moc o tomto seskupení nevěděl. Dodnes si dobře pamatuji, jak jsem po večerech poslouchal nádhernou baladu You And The Night nebo skvělou Misbehaviour či (Goodbye) Once Upon A Time. Vždycky, když uslyším třeba jen pár tónů alba, tak mě to u srdce zahřeje. Nedávno jsem dokonce četl, že i samotný Michael Sadler považuje Behaviour za jeho nejoblíbenější album. Deska je přehlídkou skvělé, šmrncovní muziky, vynikajícího skloubení klávesových syntezátorů s kytar. Při poslechu kratičkých Devíti životů paní Midi se dostavuje neopakovatelný hudební zážitek.
Podtrženo sečteno, Behaviour není jen dalším pouhým řadovým albem z osmdesátých let. Je to vynikající nahrávka. Nahrávka, která má duši a která i dnes po X letech má co říct.

» ostatní recenze alba Saga - Behaviour
» popis a diskografie skupiny Saga


Saga - Heads Or Tales
2007-07-16

Saga / Heads Or Tales

3 stars

Heads Or Tales otevírá další etapu vývoje skupiny Saga. Jestliže první 4 desky si v mnohém zadaly s progresivním rockem, tady se jedná o typické vybočení k pompéznímu a písničkovějšímu stylu. Tím nechci v žádném případě naznačit, že to je na úkor hudby samotné. Napoak. Saga byla vždy velice osobitá a v jístém slova smyslu originální. Nakonec klasická sestava a osvědčený producent Rupert Hine zaručují opět kvalitní výsledek. A tak tracky The Flyer, Cat Walk, Scratching The Surface nebo The Sound Of Strangers i zde aspirují na "nesmrtelné" hity. Je zde ale i spousta jiného, kvalitního hudebního materiálu. Např. mnou velice oblíbená Intermission ve své tajemné a zadumané náladě. Saga na prahu osmdesátých let opět přišla s albem, které nezklame. Progrockově smýšlející fanoušky možná až tak nenadchne, ale určitě ani neurazí. A fandové Sagy? Ti mají nepohybně ohledně Heads Or Tales jasno.

» ostatní recenze alba Saga - Heads Or Tales
» popis a diskografie skupiny Saga


Porcupine Tree - In Absentia
2007-07-15

Porcupine Tree / In Absentia

5 stars

Tak tohle je hudba dle mého gusta. Díky In Absentia jsem se vlastně k Porcupine Tree dostal. A okamžitě jim propadl. Málokdy se stane, že mě nějaké album okamžitě chytne za srdce, a už mnohem méně častěji, když se mi na první poslech líbí všechny skladby. Desku hraji často a doposud se mi neoposlouchala. Steven Wilson je prostě hudební génius. Tvrdší kousky jsou tu střídány s typickými, porcupinovsky melancholickými melodiemi, agresivní rify se lámou do smutných až tesknivých hudebních ploch. Album doporučuji všem, kteří PT neznají a ptají se, od které desky začít. In Absentia je pak jasnou odpovědí.

» ostatní recenze alba Porcupine Tree - In Absentia
» popis a diskografie skupiny Porcupine Tree


Saga - In Transit
2007-07-15

Saga / In Transit

3 stars

První oficiálně vydaný koncert, který byl zaznamenán na turné s legendárním albem Worlds Apart. Kromě hitů výše zmíněného titulu není opomíjena ani starší tvorba. Z jedničky zde uslyšíme Humble Stance a How Long, z Images pak You're Not Alone a ze Silent Knight pak Careful Where You Step a Don't Be Late. Příjemným zpestřením je kratičká instrumentálka se zajímavým spojením akustických a elektronických bicích nazvaná A Brief Case. In Transit je výtečným "live" ohlednutím za starými dobrými časy kapely. Při každém poslechu tohoto disku se pak do nich vracím, a rád!

» ostatní recenze alba Saga - In Transit
» popis a diskografie skupiny Saga


Saga - Worlds Apart
2007-07-15

Saga / Worlds Apart

5 stars

Po přesunutí do Londýna a podpisu smlouvy s novým producentem Rupertem Hinem vydává Saga své legendární album Worlds Apart. Je těžké o desce psát a nevyhýbat se superlativům. Nenajdete tu jediné slabší místo i volba pořadí jednotlivých tracků je provedena tak, že vám poslech strašně rychle uteče.
Díky tomuto počinu o sobě Saga dala vědět celému světu. On The Loose a Wind Him Up byly pravidelnými fláky, stokrát provařenými nejen v rádiu ale i na MTV.
Mám-li Worlds Apart nějak charakterizovat, tak ho vidím jako jakýsi pomyslnný most mezi předešlou tvorbou a hudbou, která měla přijít na následujících albech. Písničkovější, snáze přístupnou, ale i tak kvalitní a nikterak silně zkomercionalizovanou.
No Regreds (Chapter Five) a No Stranger (Chapter Eight) jsou posledními díly do skládanky, hudebního puzzle, jenž Saga rafinovaně posluchači servírovala od svého debutu. Dnes víme, že se k novým kapitolám pozdějí vrátila a započatý příběh dále rozvíjela.
O kvalitách hudební a instrumentální stránky tohoto disku nelze pochybovat. Sestava Sadler, Crichton, Gilmour, Crichton a Negus je dnes vlastně považována za klasickou a můžeme od ní očekávat jen to nejlepší.
Worlds Apart je historickým mylníkem skupiny Saga, albem, které kapelu dostalo do širokého povědomí a dle mého názoru má pevné a neotřesitelné místo v rockovém hudebním světě.

» ostatní recenze alba Saga - Worlds Apart
» popis a diskografie skupiny Saga


Porcupine Tree - On The Sunday Of Life
2007-07-14

Porcupine Tree / On The Sunday Of Life

2 stars

Hudbu, tak typickou pro pozdější Porcupine Tree byste na téhle placce asi hledali marně. Má s ní totiž pramálo společného, ačkoliv i zde se dají najít vyjímky, které potvrzují pravidlo v podobě dnes již klasické Radioactive Toy či dle mého názoru na albu vůbec nejlepší skladby It Will Rain For A Million Years.
Vlastně se ani nejedná o plnohodnotné album, spíše o fragmenty toho, co se Stevenu Wilsonovi podařilo zachránit z magnetofonového pásku, na který si dlouho před oficiálním vznikem Porcupine Tree nahrával své hudební nápady. A takto vlastně titul vnímá i samotný Wilson. Je to skvělá a jedinečná příležitost, jak si udělat obrázek o formování nejen Porcupine Tree, ale hlavně hudebních vizí SW. "Běžný" posluchač album sotva doposlouchá do konce, ale fandu dikobrazího ostnu přenese do prehistorie, k zárodku současné, v progresivně rockovém světě po právu uznávané a nepřehlédnutelné formaci s prapodivným názvem Porcupine Tree.

» ostatní recenze alba Porcupine Tree - On The Sunday Of Life
» popis a diskografie skupiny Porcupine Tree


Saga - Silent Knight
2007-07-14

Saga / Silent Knight

4 stars

Příchod Jima Gilmoura do kapely je zde jednoznačně znát a to v pozitivním smyslu slova. Elpíčko s sebou přináší další klasické pecky Don\'t Be Late (Chapter Two), Time To Go, Too Much To Lose (Chapter Seven) a Careful Where You Step. Je zároveň poslední deskou, kterou produkoval Paul Gross a která byla nahrávána v rodné Kanadě. Stylově jednoznačně tíhne k předchozím dvěma studiovým počinům. Z prvních tří alb mám Silent Knight asi nejraději pro svou barevnost a osobitost. Při jejím poslechu si vždy kladu otázku, jakým směrem by se asi kapela ubírala, nebýt následujícího veleúspěšného titulu Worlds Apart, který již nahráli na starém kontinentě. Silent Knight uzavírá první období skupiny. Období syntezátorového boomu, progresivních postupů a hledání sebe sama. A že to bylo moc pěkné a příjemné období!

» ostatní recenze alba Saga - Silent Knight
» popis a diskografie skupiny Saga


Saga - Images at Twilight
2007-07-14

Saga / Images at Twilight

4 stars

V duchu předchozí desky bylo nahráno výtečné album Images At Twilight. O poodhalení příběhu, který skupina svým fandům na svých albech předkládá se postaraly další dvě kapitoly a to vynikající a z celého alba nejeemotivnějí Images (Chapter One) a It's Time (Chapter Three). Vše do sebe perfektně zapadá, nic není samoúčelné. Pravděpodobně nejznámější hit desky, You're Not Alone není opomíjen na žádném turné skupiny a je to klasická stálice, bez které by živé vystoupení tohoto hudebního tělesa nebylo úplné.
Images At Twilight je dalším, logickým pokračovatelem prvního alba, jeví se mi jako více progresivní, ale hlavně je našlapané skvělou a poctivou muzikou.

» ostatní recenze alba Saga - Images at Twilight
» popis a diskografie skupiny Saga


Saga - Saga
2007-07-14

Saga / Saga

4 stars

Nevím, jestli v době vzniku prvního alba skupiny její členové tušili, že spolu budou nadále spolupracovat neuvěřitelných 30 let. Nedá se říci, že by Saga přišla s něčím naprosto převratným nebo jinak objevným. Ale v jednom se od ostatních "souputníků" té doby odlišovala. S každou další deskou začala rozplétat příběh, jehož jednotlivé fragmenty byly rozsety na dalších albech a to navíc v promíchaném pořadí. A tak vzniklo jakési hudební puzzle, jehož první díly nelezneme právě tady na jedničce.
Hudbu na albu by se dalo charakterizovat jako inteligentní a promyšlený rock s důrazem na syntezátory, které však v žádném případě nezastiňují ostatní nástroje v rukou skutečných mistrů.
Album Saga odstartovala plejádu výborných desek, ke kterým se člověk vždy rád vrací a které neomrzí.

» ostatní recenze alba Saga - Saga
» popis a diskografie skupiny Saga


Synkopy - Sluneční hodiny
2006-02-08

Synkopy / Sluneční hodiny

5 stars

Opravdu lituji toho, že jsem tohle album nepoznal dříve. Nikdy bych nebýval tušil, že existuje takový hudební skvost. Deska, u které se člověk v žádném případě nebude nudit. Spousta melodických a rytmických přechodů, nádherné melodie, skvělé texty. Jako celek to nemá chybu. Hned po prvním poslechu se mi tohle album dostalo pod kůži a mnohé melodie si z něj neustále pobrukuji.
Je to nádhera. Musí se to slyšet. Přikláním se ke všem názorům, které zde zazněly. Je to to nejlepší, co u nás kdy bylo vydáno. A v porovnání se zahraniční tvorbou stejného ražení? Nejenže minimálně obstojí, ale určitě i v mnohém předčí.

» ostatní recenze alba Synkopy - Sluneční hodiny
» popis a diskografie skupiny Synkopy


King Crimson - THRAK
2006-01-09

King Crimson / THRAK

5 stars

Thrak byla první deska, jejímž prostřednictvím jsem se dostal ke skupině King Crimson a bylo to v létě roku 1995. Stačilo pár poslechů, a Crimsoni mě okamžitě dostali.
Nádherné album, které je perfektně vyvážené. Najdeme tu (byť někdy jen v náznacích) snad všechny prvky, kterými se kdy Crimsoni odlišovali od ostatním rockových dinosaurů. Tvrdé řezavé kytary, dynamiku, mellotron a to vše skloubí naprosto bezchybná rytmika. "Protiváhou" mohutných skladeb Vroom, Coda:marine 475, Dinosaur, THRAK či Sex-Sleep-Eat-Drink-Dream jsou nádherné Walking On Air, One Time nebo s posmutnělou náladou zahrané "vsuvky" Inner Garden. Perfektním kouskem je svižná a velmi živá People.
No prostě paráda.
Crimsoni se vrátili, ale nebyl to comeback ledajaký. Nahráli neobyčejné album v neobyčejném obsazení. A výsledek? Bez zaváhání 5 hvězdiček, protože tahle deska si je nepochybně zaslouží.

» ostatní recenze alba King Crimson - THRAK
» popis a diskografie skupiny King Crimson


Marillion - Brave
2005-07-25

Marillion / Brave

5 stars

Pro mou osobu absolutní vrchol tvorby Marillion. Nádherná hudba, za srdce beroucí texty, to vše svým spojením vytváří jedinečné a kompaktní dílo plné emocí a napětí. Smutný příběh inspirovaný skutečnou událostí, v němž mladá dívka dobrovolně končí svůj život skokem z mostu. Marillion zde předvedli, že jsou kapelou, která mistrným
způsobem dokáže nastolit přesně tu pravou atmosféru a vtáhnout vás přímo do děje tohoto smutného příběhu jenž se pomalu odvíjí od první skladby až po samotný gradující závěr.

» ostatní recenze alba Marillion - Brave
» popis a diskografie skupiny Marillion


Saga - Network
2005-07-25

Saga / Network

4 stars

Jo jo, tak tuhle kapelu já můžu. Zatím poslední album Network je opravdu povedená záležitost. Jak již psal Mayak, poslední dobou se téhle kanadské partě daří přicházet se stále kvalitní muzikou bez jakýchkoliv tendencí k tomu, aby se posluchači nějak vtírali či podbízeli. Ostatně toho nikdy neměli zapotřebí. Nový bicman Christian Simpson do kapely skvěle zapadl. A hudba je stále svěží, melodická i razantní. Těžko říct, které skladby jsou nejlepší. Myslím, že album je téměř dokonale vyvážené co do kvality jednotlivých tracků. Všem doporučuji.

» ostatní recenze alba Saga - Network
» popis a diskografie skupiny Saga


Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000