Profil uživatele longjohn


Pro prohlížení profilu uživatele musíte být přihlášeni/zaregistrováni.

Recenze:

Aunt Mary - Barbed wire waves (Swedish Radio 1971)
2014-02-24

Aunt Mary / Barbed wire waves (Swedish Radio 1971)

5 stars

Záznam vystoupení norské kapely ve švédském rádiu nemá ani 29 minut - a klidně si můžeme odpočítat dvou a půlminutové intro představující kapelu a zahrané písně - ale čtyři předvedené skladby nemohou podle mne nepotěšit srdce a duši staromileckého rockera. Jistě, kapela zde nepředvádí nic nového a neslyšeného, avšak předvádí to navýsost skvěle. Syrový, někdy až brutální zvuk se pohybuje v hardrockově – hardbluesových vodách, je postaven na výrazných klávesách, úderných bicích a ostré kytaře. „Šmirglový“ zvuk mi nedá nevzpomenout třeba na kapelu Stackwaddy.
Úvodní Stop Your Wishful Thinking bezpochyby vykopne posluchače ze židle, aby si na ni opět kecnul s pokleslou bradou při poslechu klasiky In The Hall Of The Mountain King, což je původně skladba norského skladatele z 19. století Edvarda Griega, která pochází z dramatu Peer Gynt a stala se oblíbenou předlohou coververzím (to jen tak informace pro pořádek). Kdybyste ještě neposlouchali, doporučí vám to s patřičnou razancí píseň Listen To The Music. A na závěr zeppelinovsky zatěžkaná I Wish I Could. A šlus! Co víc si člověk vlastně může přát? Aby deska netrvala tak krátce. Ale s tím se nedá nic dělat.
Toto je pro mne jedna z úžasných „vykopávkových“ desek. Nemůžu jinak než za pět.

» ostatní recenze alba Aunt Mary - Barbed wire waves (Swedish Radio 1971)
» popis a diskografie skupiny Aunt Mary


Waters, Roger - Music From 'The Body'
2012-01-11

Waters, Roger / Music From 'The Body'

3 stars

Album je soundtrackem k dokumentárnímu filmu The Body, který pojednává o lidském těle. Deska se skládá z 22 krátkých převážně experimentálních skladeb, ve kterých je často využito různých tělesných zvuků. Roger Waters je uváděn jako autor čtyř a spoluautor dalších čtyř skladeb. Autorem ostatních je skladatel Ron Geesin. Jako doprovodní vokalisté se v poslední písni alba objevují i ostatní členové Pink Floyd. Tolik informace nachytané z éteru.
A teď vlastní dojmy: První zvuky (plácání, prdění, krkání, funění, vzdychání atd.) alba jsou úvodní skladbou nazvanou Our Song a zavánějí opravdu velmi tělesně. Rozpačitě očekávám, co bude dál. A ona to Watersova příjemná folková píseň Sea Shell and the Stone následovaná smyčcovými a kytarovými miniaturkami, které vlévají obrazně krev do žil, dokud nedojde na další zklidnění opět folkově znějící písní páně Waterse Chain of Life. Jsem právě asi v třetině poslechu a zjišťuji, že se bavím. (Jsem vůbec normální?) Pokračujme dál. Hopsavý Tanec červených krvinek (Dance of Red Corpuscles) zvesela uzavírá první stranu někdejšího LP. Druhá strana začíná Transportem těla (Body Transport), skladba by se mohla též nazývat Nádech-výdech doprovázený šeptáním. Divné. Následuje houslová „jednoaktovka“ Hand Dance… Ještěže třetí v pořadí je Breathe (třetí akustická balada od Waterse). V následujících minutách pozoruji na sobě opadávající pozornost, bavit mě to nějak přestává a zbývá mi jen těšit se na poslední píseň Give Birth to a Smile, která se jeví ze začátku jako „nejpinkfloydovštější“, škoda jen, že v její druhé půli se jen donekonečna opakuje, abys dal životu úsměv. Finále bych si představoval lepší. A to je konec.
Resumé: Schizofrenní pocity. Domníval jsem se, že nebude co hodnotit, ale zatím je tu spousta zajímavého. Každopádně ani jedna ze zde obsažených Watersových skladeb by neudělala u Pink Floyd ostudu. Věci od Rona Geesina jsou velice rozmanité, ale některé na mne působí trošku jako nedokončené nápady, nejsem však hudebně vzdělán natolik, abych to zodpovědně posoudil. Film jsem (bohužel?) neviděl a ani po tom moc netoužím. (Jsem ignorant?) A hrozně se mi líbí název písně Paní Jícnová se dává na pochod…a připomíná mi Jablkoň.
Takže to vidím tak na polovic, dvě a půl hvězdičky zaoblím na tři.

» ostatní recenze alba Waters, Roger - Music From 'The Body'
» popis a diskografie skupiny Waters, Roger


Gods, The - Genesis
2011-12-12

Gods, The / Genesis

4 stars

Při sebevzdělávacím poslechu 2CD-kompilátu Ken Hensley: Elements-Anthology mě zaujala píseň Looking Glass v podání kapely The Gods. Zaujala mě natolik, že jsem se rozhodl rozšířit svůj obzor právě tímto směrem…a dobře jsem udělal z několika důvodů.
Deska je od začátku do konce plná hutné šťavnaté hudby obohacené vznosnými vokály a klávesami, které se staly pozdějším poznávacím znakem Uriah Heep. Alespoň mně je při poslechu jasné, odkud v případě UH foukal vítr – od „Bohů“. Vzhledem k roku vydání nejde ještě o hardrock v pravém smyslu toho slova, ale o takový hardrock v plínkách (podobně jako první alba Deep Purple), toto ohodnocení nemyslím hanlivě, právě naopak jsou mi tyto desky velice sympatické.
Takže co na desce najdeme: písně jasně odkazující k věcem příštím (např. Looking Glass, Plastic Horizon nebo I Never Know), písně připomínající slavnější kolegy z 60. let (You´re My Life, Radio Show nebo Farthing Man) a něco navíc v podobě čtyř bonusových skladeb pocházejících ze singlů (včetně invenční předělávky Hey Bulldog od Beatles). Jediná věc, která mě na albu nebere, jsou podivné zvuky mezi jednotlivými písněmi, které na mě působí rušivě.
A jinak budu nekritický a dám čtyři hvězdy. Prostě se mi ta deska líbí a vůbec mám rád přelom 60. a 70. let, kdy to holt v bigbítu kvasilo.

» ostatní recenze alba Gods, The - Genesis
» popis a diskografie skupiny Gods, The


Cactus - Son of Cactus [The New Cactus Band]
2011-11-14

Cactus / Son of Cactus [The New Cactus Band]

3 stars

Tato deska není další deskou kapely Cactus! Toť informace na úvod, na kterou je nutno brát zřetel a k desce podle toho přistupovat. Jediný člen z předchozí (ne původní) sestavy Cactus je klávesista Duane Hitchings, to jen tak pro pořádek. Ale k desce samotné.
O autorství písní se podělili různým dílem všichni členové kapely, o místo u mikrofonu rovněž. Album je pestrou kolekcí rockových písní amerického střihu. V určitých chvílích slyším pokus o vyvolávání ducha Steppenwolf či podobnost s některými jižanskými kapelami, ale možná je to jen subjektivní dojem. Až na drobné výjimky se ze soundu kapely vytratila výbušnost předchozích Cactus, což je škoda, rozhodně bych už nepoužil dřívější přirovnávání k Led Zeppelin. Z jednotlivých skladeb bych vyzdvihl úvodní rozjezdovou It´s Getting Better, na Hendrixe vzpomínající Blue Gipsy Woman, smyčci vylepšenou baladu Lady nebo BTO evokující Man Is A Boy.
Prostě to není špatná deska, sice u ní neskáču do stropu blahem, ale příjemně se poslouchá a nenudí mě a to je dobře – za tři.

» ostatní recenze alba Cactus - Son of Cactus [The New Cactus Band]
» popis a diskografie skupiny Cactus


Weed - Weed...!
2011-11-10

Weed / Weed...!

3 stars

Ne nadarmo se říká, že poturčenec horší Turka. U německé kapely Weed to platí ve všech ohledech, akorát bych to upravil a zodpovědně prohlásil, že Weed jsou „uriášovštějští“ než „Uriáši“ samotní. A možná by se to dalo říct jinak. Ken Hensley nedostal ještě v domovské kapele dostatek prostoru, a proto se realizoval někde jinde. Rozhodně to ale neznamená, že tuhle desku zatracuji nebo chci pohanět. Pokud máte (stejně jako já) rádi Uriah Heep v jejich původní (klasické) podobě a chcete slyšet něco v tomto duchu, obstarejte si Weed!
Já jsem se kupříkladu opravdu divil při poslechu úvodní skladby Sweet Morning Light, že tuhle pecku od UH ještě neznám. Balada Lonely Ship nás chystá na očekávání věcí příštích, které se bohužel v následující skladbě jaksi nekonají. Šestapůlminutová My Dream začíná tříminutovým klávesovým tichem, na něž je třeba vytočit volume doprava a v třetí minutě a dvacáté vteřině zase doleva, abychom vstřebali další jasnou uriášovku až do konce. Rock´n´Roll Slowin´ Down mi evokuje kromě UH i jisté SQ. Následuje skladba Before I Die – moje osobní favoritka alba – zas jako by UH z oka (ucha) vypadla. A je tu závěrečná eponymní píseň Weed. O jejich ingrediencích ani nebudu mluvit (kupodivu zase UH), ale nějak mi z ní čpí ztráta invence a snaha o větší umění a taky nastavovaná kaše.
A stejně je mi líto, že žádní další Weed už nevyšli, třeba by vyrostli jako UH, kdoví? A ohodnotím je stejně, jako bych ohodnotil první UH – půl na půl – tři hvězdy.

» ostatní recenze alba Weed - Weed...!
» popis a diskografie skupiny Weed


Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje GMMedia.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000