Profil uživatele Akana
Oblíbené skupiny:
Recenze:
Bowie, David / Hours
Elektronickými a koncepčními experimenty na albech 1.Outside a Earthling Bowie pořádně třískl do stolu. Nejenže restartoval svojí v 80.letech uvadající kariéru, ale získal si respekt i u mladé tancechtivé generace. Ale jak je u něj zvykem, vytěžil, co se dalo a hnul se zase jinam. Na Hours... nechal elektroniku jen tak v pozadí dolaďovat kontury, do hlavní role obsadil kytary a to především ty akustické, napsal "obyčejné" písničky a nazpíval je způsobem, který je možná tím nejcivilnějším, jaký se v jeho bohaté škále výrazů zatím objevil. Stvořil nezvykle intimní a osobní (i když u něj člověk nikdy neví, koho hraje) album. A i když ne všechny písně jsou tak výrazné jako Seven, Thursday´s Child, Survive nebo The Pretty Things Are Going To Hell a příznivci prodigyovských psychonerváků typu Little Wonder mohli být zklamaní, stejně i touhle deskou dokázal, že hrozbu "rez nikdy nespí" úspěšně zažehnal. 80%
» ostatní recenze alba Bowie, David - Hours
» popis a diskografie skupiny Bowie, David
Morrison, Van / Back on Top
Název alba je trochu zavádějící, protože Van Morrison z vrcholu nikdy nesestoupil. Že se časy mění a každou chvíli je v módě nějaký jiný kopeček, není jeho vina a myslím, že je mu to taky šumafuk. Leta letoucí si hrne dál svoje srdeční záležitosti, zpívá jako bůh a je úplně jedno jestli je v tom zrovna víc blues, soulu, country, folku nebo jazzu. Tahle deska možná nepatří k nejzářivějším v jeho diskografii (je prostě stabilně výborná, je to sakra málo?), ale u mě má to štěstí, že byla mojí iniciační, proto 90%.
» ostatní recenze alba Morrison, Van - Back on Top
» popis a diskografie skupiny Morrison, Van
Reef / Rides
Jestli bylo Glow nadržencem těsně před orgasmem, album Rides zastihuje dotyčného chvíli po něm. Je výrazně uvolněnější, pohodovější. Je tu pestřejší paleta nálad od akustických oddychovek přes rocková čísla po psychedelické hrátky. Stejně tak Stringer jakožto zpěvák už tolik netlačí na pilu. Celé je to příjemné, skočné... ale ta natlakovaná mašina z alba Glow mě zkrátka brala víc. 80%
» ostatní recenze alba Reef - Rides
» popis a diskografie skupiny Reef
Primus / Antipop
Hudbu Primus ocení ze všeho nejvíc baskytaristé, protože jejich leader Les Claypool je mistrem právě na tenhle nástroj a na tvorbě skupiny to bylo vždycky znát. Stylově vycházeli jednak z americké nezávislé scény 80.let, přesněji z té její odnože, která se nebála křížit tvrdší rock a funk (RHCHP, Living Colour a další), což nebyla tehdy zdaleka tak samozřejmá věc jako dnes. V jejich poťouchlých, sarkasmem prorostlých písničkách ale slyším i odkaz Franka Zappy. A od Zappy přes Captaina Beefhearta už není daleko k Tomu Waitsovi, který na Antipop přímo hostuje v poslední skladbě. Ačkoliv je Claypoolova basa na první poslech vůdčím nástrojem a hlavním zdrojem riffů, nezapomíná se naštěstí na písničky takže nemusíme být svědky žádné instrumentální onanie. Přesto je album lahůdkou hlavně pro muzikanty a asi proto se Primus masovější popularity (jako zmiňovaní RHCHP) nikdy nedočkali. Otázkou je, jestli o ní vůbec někdy usilovali. 80%
» ostatní recenze alba Primus - Antipop
» popis a diskografie skupiny Primus
Plastic People Of The Universe / Líně s tebou spím / Lazy Love
Líně s tebou spím, první(!!) oficiálně vydaná studiová deska PPU, nese ještě zřetelnou a přiznanou pečeť Mejly Hlavsy, který zemřel krátce předtím a autorství hudby patří ještě v drtivé většině jemu. Některé skladby napsané na texty J.H.Krchovského jakoby svojí písňovou sevřeností přímo navazovaly na Hlavsovo výborné sólové album Šílenství, ovšem bez elektronické zvukové aktualizace. Tady se jejich interpretace chopil Josef Janíček (Bylo to nedávno, Teď už vím, Spáč), který je bohužel výrazově velmi matný a často i dost podivně artikuluje. Hodně "ochotnicky" působí i Jiří Kabeš ve Snu o hadech. Mnohem působivější jako vokalista je Vráťa Brabenec ve svých pochmurných litaniích Konec léta a Pan K., daří se i Evě Turnové ve skladbě V konečcích prstů. Na závěr je pak zařazená plastikovská verze písně Moc jsem si neužil ze zmíněného Šílenství, ještě nazpívaná Mejlou, a hned je vidět jak zásadní osobnost teď v řadách kapely chybí. Myslím, že PPU udělali dobře, když se rozhodli pokračovat i bez něj (a nedávné nové album to potvrzuje), ale tady jako by zatím nevěděli kudy dál a nahrávka se marně potýká s roztříštěností a neujasněností. 60%
» ostatní recenze alba Plastic People Of The Universe - Líně s tebou spím / Lazy Love
» popis a diskografie skupiny Plastic People Of The Universe
Smith, Patti / Gung Ho
Gung Ho je moje nejoblíbenější deska Patti Smith od comebacku v polovině 90.let. Je energičtější a odlehčenější než její předchůdci Gone Again a Peace And Noise, Patti je tu víc za rockerku než za šamanku což dosvědčuje v první řadě svižná, chytlavá singlovka Glitter In Their Eyes s doprovodným vokálem Michaela Stipa ale i další přímočaré pecky jako Gone Pie, Upright Come nebo zlověstná Boy Cried Wolf. Ani pomalejší písně se tentokrát nenesou v duchu angažovaného zaříkávání, mají sevřenou formu a výrazné melodické linky. Neznamená to ovšem, že by Gung Ho bylo podbízivé, povrchní album. Patti zůstává pěkně nabroušená a konfliktní, jen se jí a stabilně obsazené doprovodné kapele tentokrát podařilo nasázet na CD větší množství hitů než dřív. 95%
» ostatní recenze alba Smith, Patti - Gung Ho
» popis a diskografie skupiny Smith, Patti
Young, Neil / Silver & Gold
Vždycky jednou za čas přestane Neil Young mučit elektrickou kytaru a vydá tiché country-folkové album. Po hlučných rockových kolaboracích s Pearl Jam a Crazy Horse v polovině 90.let zase přišla taková chvíle, Young si sednul k akustické kytaře, do studia pozval pár osvědčených muzikantů a vystřihnul si s nimi několik intimních, nostalgických kousků. Z desky je cítit pohoda, vyrovnanost, smíření, Young zpívá soustředěně a pečlivě intonuje, žádné rozevláté kvílení známé z elektrických alb. Stejně střídmá je i instrumentace. Příjemné poslouchání, jen ke konci možná až příliš nevzrušivé a rozvleklé. 80%
» ostatní recenze alba Young, Neil - Silver & Gold
» popis a diskografie skupiny Young, Neil
Santana / Supernatural
Velkolepý návrat na výsluní korunovaný náručí Grammy. Kytarový mistr latin-rocku perlí jako zamlada, přidanou hodnotou a asi důvodem takového úspěchu je moderní produkce a exkluzivní parta hostů. Bez některých by se to klidně obešlo (nevýrazný Eagle-Eye Cherry), podobně tam, kde ducá umělohmotná rytmika, mi adrenalin zdaleka nestoupá tolik jako v pasážích, kde se naplno rozehrajou "přírodní" perkuse. Everlastova Put Your Lights On je skvělá písnička, ale do tohohle konceptu mi nějak nezapadá. Naproti tomu třeba Corazon Espinado, Migra nebo Smooth jedou po té správně rajcovní dráze. Takže v mých očích má deska pár nezáživnějších momentů, ale to nemění nic na faktu, že je právem oceňovanou vizitkou jednoho nestárnoucího kytarového kouzelníka. 80%
» ostatní recenze alba Santana - Supernatural
» popis a diskografie skupiny Santana
AC/DC / Stiff Upper Lip
AC/DC už vydávají svoje stále stejně pravověrně rock´n´rollové placky ve vyloženě rekreačních intervalech. Dobře tak. Komu by ještě měli něco dokazovat? Ze své pozice si můžou dovolit skládat a koncertovat už jen čistě pro radost a ne pro kapsy. Navíc, kdyby přicházeli s novou deskou každý druhý rok, možná by se se svým pramálo obměňovaným stylem přejedli i skalním. Takhle zůstává každé nové album vzácností i když bez překvapení, po kterém ale stejně nikdo netouží. Na Stiff Upper Lip se mi líbí určitá střídmost ve zvuku, kapela se soustředí na chytlavost riffů propletených z kytar a rytmiky někdy velmi rafinovaně a nestíní je nějakou bombastickou produkcí. Na druhou stranu melodických háčků tu je poskrovnu, že by se některá z písní stala trvalou oporou repertoáru, to se mi nezdá. Nicméně pozitivní pocity ve mně (jako skoro vždycky) převažují 75%
» ostatní recenze alba AC/DC - Stiff Upper Lip
» popis a diskografie skupiny AC/DC
Sting / Brand New Day
V kontextu Stingovy tvorby slušné ale nikoli zázračné album. Jednoznačným tahákem je Desert Rose, kde spojení orientální melodiky s popem vyšlo náramně dobře, povedla se ještě třeba A Thousand Years, Ghost Story nebo titulní singlovka. Jinak všechno, co tu slyšíme, už od Stinga dobře známe (a často líp): najazzlé nálady, folková balada, gospelové ohlasy, countryový ústřel. Patrná je snaha o moderní zvuk, zatím ale nenahrazuje kvalitu písní jako se to stalo na následující Sacred Love. 80%
» ostatní recenze alba Sting - Brand New Day
» popis a diskografie skupiny Sting
Radiohead / Kid A
Fenomenální úspěch alba OK Computer a s ním spojené stinné stránky mediální provařenosti introverty z Radiohead evidentně zaskočily. Ve snaze uniknout jim do alternativních houštin, kam se masový posluchač jen tak neodváží, vytvořili další mistrovský opus, který paradoxně komerční ohlas svého předchůdce ještě překonal. (Nechme stranou spekulace o tom kolik z těch nadšených kupců očekávalo druhý díl OK Computer, pak zklamaně zjistilo, že je to na ně moc těžké a uchýlilo se do hebké náruče srozumitelnějších Coldplay) A paradox to opravdu je, protože hudba na Kid A má k tradiční struktuře a zvuku rockové písně hodně daleko. Elektronické experimentování prorostlo celou deskou a zatlačuje do pozadí nejen tradiční kytary ale ubírá prostor i zpěvu Thoma Yorkea, který byl až doposud hlavní devizou Radiohead. Do té doby málokterá původně čistě rocková skupina vstřebala elektroniku takhle organicky a nápaditě. Slouží jim k vytvoření zasmušilého ambientu v Everything In Its Right Place, agresivní jazzové barikády The National Anthem, hypnotické jízdy Idiotheque ale i k dochucování tracků, v nichž milostivě nechala kytarám místo. Snad jen Optimistic zůstalo ušetřeno a zní jako kdyby zbylo z natáčení OK Computer (tím nechci říct, že je to slabý kus!). Nálada nahrávky je - jak jinak - posmutnělá, melancholická, ale díky svojí abstraktnosti už ne tak hmatatelně depresivní. Rozhodně to ale není hudba, která vám usnadní orientaci ve vlastních zmatcích a frustracích. Spíš vám pomůže si je užít. 100%
» ostatní recenze alba Radiohead - Kid A
» popis a diskografie skupiny Radiohead
