Profil uživatele Mr.Black


Pro prohlížení profilu uživatele musíte být přihlášeni/zaregistrováni.

Recenze:

Ghost B.C. - Prequelle
2018-06-01

Ghost B.C. / Prequelle

4 stars

Dovolím si napsat několik odstavečků o dnes oficiálně vyšlé nové desce švédských Ghost. Na úvod bych chtěl předeslat, že se jedná o první dojmy po prvním poslechu. Nicméně dva singly, tj. RATS a DANCE MACABRE už mám naposlouchané dokonale a některé další věci už byly hrány naživo v USA (viz youtube), takže zcela nové pro mě album není.

Po krátkém intru přichází první pecka RATS, které jsem chviličku přicházel na chuť, ale teď už si podupávám do rytmu, jako bych jí znal odjakživa. Doporučuji i shlédnutí klipu pro celistvý obrázek. Následuje ještě dravější track FAITH, kde kapela asi nejvíc na celé desce přitlačila na pilu. Další věc SEE THE LIGHT má hitové ambice, především díky svému refrénu. Po průměrné, ale přesto nezanedbatelné instrumentálce MIASMA se přehupujeme do druhé poloviny.

DANCE MACABRE, druhý singl, je prostě pecka. Můžeme tu slyšet to nejlepší, co nám osmdesátky daly, jen z třicetiletým časovým skokem. Volume doprava a jedem! PRO MEMORIA situaci na chvíli uklidní před následující pop-metalovou skákačkou WITCH IMAGE. Následuje instrumentálka HELVETESFONSTER, atmosférická záležitost, která má díky změnám rytmů a pregnantním melodiím ty správné grády. Možná je to jen můj dojem, ale v určitých pasážích slyším inspiraci starým dobrým Oldfieldem. Od závěrěčné LIFE ETERNAL jsem čekal něco trošku pompéznějšího (jako například Deus in Absentia na Melioře), ale přesto není úplně k zahození.

Suma summarum: Ghost dokáží vytvořit extrémně chytlavý mix popu, rocku a metalu. Dle mého skromného názoru toto album rozhodně nedosahuje kvalit předešlého LP Meliora, nicméně i zde se najde dost výborných skladeb, které člověka chytnou a už nepustí. Abychom to měli pěkně komplet, nesmím opomenout zmínit ani vizuální stránku Ghostů, konkrétně jejich obaly. I tento dostál jejich "mírně" rebelské pověsti, je opět neskutečně propracovaný a přesně v jejich "duchu".

Závěrečný verdikt: 80% = 4*

» ostatní recenze alba Ghost B.C. - Prequelle
» popis a diskografie skupiny Ghost B.C.


Ghost B.C. - Meliora
2018-02-27

Ghost B.C. / Meliora

5 stars

Už je to dlouho, předlouho, co bych nějakou desku poslouchal každý den, a to již víc než týden v kuse. Od jejího poslechu jsem byl několik let odrazován okultností a "satanickým" image kolem téhle prapodivné švédské bandy a teď jsem zjistil, o co jsem přišel!

Když se oprostíme od všeho humbuku, co kapelu obklopuje, dojdeme k závěru, že jim to vlastně neskutečně šlape! Hudebně, jak dokonce i jeden nejmenovaný člen skupiny (Nameless Ghoul) prohlásil, se jedná o něco mezi pop music a death metalem. Slyšíme vlivy rockových šedesátek a sedmdesátek, osmdesátkové syntíky, zároveň ale heavík devadesátek a všechno dohromady vytváří velice dobře namíchaný koktejl, který když ochutnáte, nemůžete přestat hltat. Což se stalo i mně.

Další, dnes málo vídaná (slýchaná) věc je, že album NEMÁ žádnou vycpávku a dá se poslouchat jako vcelku i per partes. Tudíž je těžké vyzdvihnout skladby co mají, takříkajíc, největší koule. Přesto mám několik favoritů:

těžkotonážní MUMMY DUST, chytlavé songy CIRICE a HE IS a závěrečnou pecku DEUS IN ABSENTIA (připomíná mi něco mezi Bostonem a Queen, jak sbory a melodiemi, tak zvukem).

Skupině Ghost se podařilo natočit album, které si určitě najde své oddané posluchače. Pokud se týče jejich image, myslím, že je to především strategický a komerční tah. Ale kdo by se nechtěl prodávat, že? Vzpomeňme si na slova Freddieho Mercuryho: "I'm just a musical prostitute, my dear."

» ostatní recenze alba Ghost B.C. - Meliora
» popis a diskografie skupiny Ghost B.C.


Orphaned Land - Unsung Prophets and Dead Messiahs
2018-01-16

Orphaned Land / Unsung Prophets and Dead Messiahs

5 stars

Už dlouho jsem se těšil na novou desku těchto izraelských prog-folk-metalistů a ejhle, album je tu a v plné parádě, תודה לאל (díky Bohu).

První věc, která mne zaujala je obal desky. I tentokrát je plný symbolů, tentokrát mocenských (připomíná koláž z bankovek). Sám zpěvák o něm říká toto: "The cover speaks for itself and it was made as tribute to the way governments design their money."

Hned potom mě překvapily změny v obsazení: z původní kapely zůstal už jen Kobi Farhi a Uri Zelcha. Ovšem v seznamu hostujících hudebníků se objevují veličiny jako Steve Hackett (!!!) či zpěvák Blind Guardian, Hansi Kürsch.

Album se částečně vrací k agresivnější formě projevu a narozdíl od minulého alba tu uslyšíte i deathmetalový growlingový Kobiho vokál. Co se, bohužel, téměř vytratilo, je vokál ženský. Jmenovitě, Shlomit Levi. Škoda.

Co ovšem nechybí, jsou mohutné sbory, výborná rytmika..., ale především charismatické orientální melodie a celková ORIGINALITA!!!

Hned od úvodu Orphaned Land působí přesvědčivě: THE CAVE má vše, o čem tahle kapela je. Má potřebnou dávku agrese, hutnou konstrukci, působivé melodie, sbory... Skvělý začátek. Následuje melodicky-deathmetalový nářez WE DO NOT RESIST a pak se bouřlivé vody na okamžik uklidní v orientálně-prog-metalové věci IN PROPAGANDA, navazující na ještě klidnější ALL KNOWING EYE. Když zavřete oči, odnese vás následující - ryze orientální počin, YEDIDI - daleko na východ až do země Davidovy. První polovina desky končí vygradovanou skladbou CHAINS..., kde vypomáhal kytarový virtuoz Steve Hackett (na jehož novém albu hostuje Kobi Farhi). A opět mohutné chorály, melodie, orient... krása!

V LIKE ORPHEUS hostuje zpěvák Hansi Kürsch. Opět se jedná o monumentální hudební hradbu melodií, rytmů a orientálních motivů. Příliv následuje odliv v klidné POETS..., aby ze opět pomyslné vlny zvedly a burácely v následnujících LEFT BEHIND, MY BROTHER'S KEPPERS a TAKE MY HAND. Předposlední nářez ONLY THE DEAD... představuje posledního hosta, Tomase Lindgrena (At the Gates), který s Kobim soupeří v drsnosti deathmetalového vokálního projevu. Plnohodnotným epilogem alba je THE MANIFEST, který v melodramatickém závěru varuje před tím, že lidstvo svým počínáním neodvratně směřuje do záhuby.

"We feel that this album takes our feelings to a new level of anger, protest and tragedy." Kobi Farhi

Co dodat? Snad jen to, že hodnotím plným počtem a těším se, až tyhle vyzrálé muzikanty zas někdy uvidím naživo.

» ostatní recenze alba Orphaned Land - Unsung Prophets and Dead Messiahs
» popis a diskografie skupiny Orphaned Land


C & K Vocal - Generation
2016-10-11

C & K Vocal / Generation

5 stars

Vzhledem k tomu, že album Generace bylo již několikrát recenzováno, avšak jeho anglicky zpívaná předverze nikoliv, rozhodl jsem se napsat pár řádek o této desce, kterou v posledních dnech slyším už snad podesáté.

A mám k tomu své důvody:

POZITIVA:

1) miluju debuty, mívají svěžího ducha, snahu něco předvést, bývají nadupané energií, často jsou ještě napůli cesty a hledají svůj cíl... a takové přesně je album GENERATION

2) zbožňuju album KUŘE V HODINKÁCH, a z něj se tady vyskytují dvě coververze ("Dockyards..." a "Frames..."), které nejsou o nic horší než originál, skoro bych řekl že se mi někdy líbí víc, než od Flamenga

3) mám rád desky, které nabízejí žánrovou různorodost, ale přesto drží pohromadě (vyrostl jsem na starých albech od Queen, Led Zeppelin, Jethro Tull, Beatles...) a u kterých se nedá jednoznačně říci, o jaký styl jde (v tomto případě: rock? folk? spirituál? funk? prog? crossover?)

4) považuju za úžasné, když je člověk schopen poslouchat celé album v kuse, aniž by musel jakoukoliv skladbu přeskakovat, jinými slovy, když nejsou žádné vycpávky (all killer, no filler)

5) Přestože tu není žádná vyloženě slabší věc, nejradši mám (vedle Flamengovek) THOSE ON THE BORDER a KHOROVOD. Obě nabízí dravý, až černošský funky rytmus, výborné texty a celkově výbornou instrumentalizaci i vokály. Mají v sobě poselství a hloubku a při jejich poslechu mě velmi příjemně mrazí...

Jak to tak bývá, i sebelepší věc mívá svá
NEGATIVA: (sakra, to je rým!!!) :)

1) I přes veškerou snahu je sakra poznat, že zpěváci nejsou rodilci a občas jejich angličtina trochu tahá za uši

2) (tohle bych považoval za chybu vydavatelů a nikoliv desky samotné) PROČ SAKRA JEŠTĚ NEVYŠLA NA CD?!?! alespoň jako bonus české verze? Když vlezu do BL, vybafne na mne všech sedmdesát čtyři alb (nadsázka hraničící s realitou) Karla Gotta, ale tohle není k mání?

SHRNUTÍ:
Vynikající album, u kterého můžu bez váhání říci, že jsem hrdý na domácí tvorbu - i vzhledem k době, kdy vzniklo...
Dnes se bohužel neklade příliš důraz na TRVALÉ HODNOTY a takovéto desky už nevznikají.

» ostatní recenze alba C & K Vocal - Generation
» popis a diskografie skupiny C & K Vocal


Iron Maiden - The Book Of Souls
2015-09-02

Iron Maiden / The Book Of Souls

5 stars

Cože? Nové album Iron Maiden? Hurá! Dvojalbum? Ajajaj! Tři písně delší než deset minut ...?
Něco podobného se mi honilo hlavou, když jsem poprvé zavětřil The Book of Souls od mé srdeční kapely. Po minulém albu The Final Frontier, které jsem nikdy nebyl schopen slyšet v kuse (je strašně dlouhé a často nezáživné, dle mého názoru), jsem očekával něco podobného. Nestává se mi to často, ale tentokrát jsem vydržel celých devadesát dva minut v kuse poslouchat, aniž bych vyčerpaně odpadl. Snad jen při závěrečné skladbě Empire Of The Clouds bych rezolutně zkrátil uměle natahovanou instrumentální pasáž, ale jinak? Jsem nadšen!

Intro If Eternity Should Fail nás zavádí do džungle a my pak spolu s nesmrtelným šamanem Eddiem přemýšlíme, jestli lidstvu a civilizaci, jakou dnes známe, neodbíjí poslední hodinka... Žádná vypalovačka, ale postupně vybudovaná skladba, která má sílu přílivové vlny.

Speed of Light je starý dobrý svižný heavy metal, který neurazí, ani nepřekvapí. Následuje The Great Unknown, pomalejší, valivější a gradující věc. Velmi, velmi slušná skladba.

Po basovém intru přichází The Red and the Black, jeden z vrcholů alba, ne-li snad úplně největší "pecka". Celá skladba plyne tak dokonale přirozeně, že 13 minut (!) uteče jako voda. Výborné riffy a vyhrávky a hlavně rytmus maličko připomínají Marinera, chorusy navozují atmosféru z desky Somewhere In Time a nad tím vším ční skvělý Dickinsonův vokál. Jen mě trochu mrzí podivný přechod sólo/chorus ve finále. Ale jinak…nádhera.

A je tu vypalovačka When the River…, která sice nepředvádí nic nového, má však mohutnou sílu a energii a ideálně rozděluje 2 mamutí skladby na disku 1.

The Book of Souls nás opět vrací do dob Somewhere in Time, jmenovitě k Alexandrovi Velikému. Výborná, dlouhá epická skladba, o menší stupínek níž, než čtyřka. Pokud by takto album končilo, byl bych navýsost spokojen.

Přichází ovšem nálož v podobě druhého, a nikoliv bonusového, ale plnohodnotného disku.

Úvodní Death Or Glory je další, tentokrát velice slušná vypalovačka s nakažlivým refrénem.

Shadows of the Valley mi přijde jako něco, co už jsme slyšeli snad na Brave New World, nicméně je to hodně poslouchatelné. Podobně je na tom Tears Of a Clown – žádná vycpávka ani žádný zázrak.

The Man of Sorrows má stejný název, jako starší Dickinsonova sólovka, je to ovšem zcela jiná skladba – začíná jako balada, po dvou minutách však mění tempo a upadá do průměru. Zachrání to až příjemné a atmosférické finále.

Poslední skladba Empire of the Clouds začíná klavírem (!), na který hraje sám Dickinson. Musím říci, že během skladby mi klavírní party docela vadí… ovšem ne tak, jako donekonečna natahovaná prostřední instrumentální pasáž, která je poplatná Cimrmanově frustrační kompozici (prvek očekávání střídá prvek zklamání). Druhá polovina nabízí Dickinsonův vokál v závratných výšinách i poměrně zajímavé melodie. Historicky nejdelší kompozice skupiny (18 minut) dokazuje to, že kvantita nemusí být nutně kvalita, i když laťka je nasazená stále dost vysoko.

P.S.: Včera jsem si v autě pustil hodně nahlas The Red and the Black a musím konstatovat, že se mi ježily chloupky na krku. Což potvrzuje to, co jsem již napsal – je vynikající.

P.P.S.: Po čtvrtém poslechu se mi album stále velmi líbí, proto nekompromisních 5*.

» ostatní recenze alba Iron Maiden - The Book Of Souls
» popis a diskografie skupiny Iron Maiden


D Project, The - Making  Sense
2015-02-02

D Project, The / Making Sense

5 stars

První poslech a skvělé první dojmy. Není to podezřelé?!?

Právě doposlouchávám loňskou desku "Making Sense" a opravdu se mi líbí. Zní, jako byste poskládali skupinu z hardrockového kytaristy, popového zpěváka, jazzového baskytaristy, univerzálního bubeníka, klasicky vzdělaného klávesisty a příměs progově-folkově-jazzově-rockového ducha a voilá: máte tu kapelu D Project. Je docela k nevíře, že ta směsice jako celek funguje!

První flák "REAR VIEW MIRROR" má silný hardrockový riff, který mi doteď zní v hlavě.

U "MAKING SENSE" jsem si říkal, jestli náhodou neposlouchám Pink Floyd. Jako vypadlé z Division Bell... Líbí!

Kombinace elektrická kytara - smyčce zaujme v "WHAT IS REAL".

Syrový prog-jazz-rock a ta basa! Čtvrtá věc "NOTHING HERE IS INNOCENT" je neskutečně svěží nářez! Pro mě jeden z vrcholů desky.

"MISSING STAR" nabízí trochu uklidnění, aby následovala "španělská" instrumentální extravagance "SPANISH CASTLE". Chrochtám blahem.

"DAGGER" je tak trochu popík, něco, co bych klidně pustil do rádia a nikdo by se nedivil. Nicméně úplný propadák to vůbec není.

Závěrečná mnohovrstevná kompozice "OUT OF..." shrnuje obsah celé desky "v kostce". Obsahuje velmi poslouchatelná kytarová sóla (tímto velmi chválím výkon kytaristy), z nichž to závěrečné mi ani nevím proč připomíná něco od Iron Maiden...

Sečteno, podtrženo, suma sumárum, globálně i subjektivně vzato: plný počet. Mám velkou chuť si tuhle desku pustit znovu, což je dobré znamení!

» ostatní recenze alba D Project, The - Making Sense
» popis a diskografie skupiny D Project, The


Queen - Live At The Rainbow '74
2014-09-26

Queen / Live At The Rainbow '74

5 stars

Ó jé. Mé fanouškovské srdce plesá. Pánové Taylor a May (a Deacon???) vypustili po čtyřiceti letech stále živou bestii LIVE AT THE RAINBOW '74, a to v dvoudiskové edici a také na DVD/Blu-ray!

Jedná se o záznam koncertů, jejichž pirátské verze různé kvality tu kolovaly spoustu let. Teď si konečně můžeme oficiálně poslechnout nahrávky, které z Queen učinily legendu.

Alba Queen, Queen II a Sheer Heart Attack, z jejíchž nahrávek jsou složeny oba koncerty považuji od Queen za nejlepší (vím, je to diskutabilní, co člověk, to vkus). Člověk by si řekl, že živé verze už tak fantastických nahrávek nemohou překonat studiové, ale ejhle!!! Poslechněte si třeba FATHER TO SON, WHITE QUEEN, THE FAIRY FELLER..., IN THE LAP OF THE GODS, STONE COLD CRAZY nebo LIAR a jestli vás neposadí na zadek, pak ať se na místě propadnu. (Uskakuji stranou).

Je známo, že Queen byli ve studiu perfekcionisté, a tak mnohé nahrávky bylo velmi složité interpretovat na pódiu. Tyto dva koncerty dokazují, jak nesmírně talentovaní (a sehraní) páni muzikanti byli.

Pokud se zvuku týče (hodnotím audio 2CD verzi), nemohu nic vytknout. Ve srovnání s jediným oficiálním živákem ze 70. let (Live Killers) je toto dvojalbum minimálně o příčku výše. Občas mám dojem, že některé skladby byly dost přikrášleny při remasterování, ale můj dojem autenticity to neruší.

Pro fanouška Queen je tohle absolutní super extra mega pecka. Doufám, že příští rok vyjde Live at the Hammersmith '75 a pak třeba také Hyde Park '76, Houston '77, Earl´s Court '77... Doufejme, držme palce!

» ostatní recenze alba Queen - Live At The Rainbow '74
» popis a diskografie skupiny Queen


Dire Straits - Alchemy
2013-08-29

Dire Straits / Alchemy

5 stars

Červenec 1983. Londýn, Hammersmith Odeon. Večerní program obstarávají Dire Straits! Nasazuji sluchátka, zavírám oči a představuji si, že stojím před pódiem. Začíná totiž jeden z nejlepších rockových koncertů, jaký je možno (reprodukovaně) slyšet.

Setlist, i když ne úplný (chybí "Industrial Disease", "Twisting by the Pool" a "Portobello Belle", které se na dvojalbum nevešly) je nabitý mými nejoblíbenějšími "Straitovkami", jako např. TELEGRAPH ROAD, SULTANS OF SWING, ROMEO AND JULIET, TUNNEL OF LOVE...

Knopfler spíše než zpívá recituje a zpívat nechává svou kytaru. V poměrně častých improvizacích, které natahují některé písně nad deset minut, ukazuje všechny své triky a alchymii. Občas mám pocit, jako by se jeho hlas prolínal s kytarou a zároveň, jakoby zvuk kytary vycházel přímo z jeho úst... nebo srdce? Není moc kytaristů, které bych s chutí poslouchal devadesát čtyři minut v kuse. Knopfler je jedním z nich. Jen si poslechněte, co předvádí třeba v závěru "Sultans of Swing". Neskutečné!

Dvojalbum ALCHEMY považuji za nejen jedno z nejlepších živých alb 80. let, ale celých rockových dějin. Zcela bez rozmýšlení dávám plný počet.

P.S.: Závěrečnou "Theme from Local Hero" v živém provedení si vřele doporučuji poslechnout také na EP "ENCORES", jelikož tam Knopflerovo sólo způsobuje, že mi po zádech běhá mráz, a to já moc rád...

» ostatní recenze alba Dire Straits - Alchemy
» popis a diskografie skupiny Dire Straits


Dire Straits - Making Movies
2013-08-20

Dire Straits / Making Movies

4 stars

Rok 1980. Navzdody nastupující nové vlně britského heavy metalu, pomalu odkvétající módě punku, rádiovému popíku a dalším hudebním trendům tu je třetí album trošku mimo škatulky stojících Dire Straits.

Deska začíná pro mě dost zásadní skladbou v diskografii Dire Straits, výborně šlapající hitovkou TUNNEL OF LOVE. Po "pouťovém" intru nám Knopfler a spol. předkládají charakteristickou kytarovou jízdu (Bože, ta sóla!) s vokálem tak civilním a "obyčejným", že vás úplně chytne za srdce. "Life is Spanish city to me..." Vynikající.

Následuje další pecka, kterou jsem snad slyšel už tisíckrát a pořád ji mám moc rád. Jde o baladu ROMEO AND JULIET, kterou dost dokonale charakterizuje text:
"I can't do the talk like they talk on TV
And I can't do a love song like the way it's meant to be
I can't do everything but I'd do anything for you
I can't do anything except be in love with you..."

Je to totiž opravdu svérázný lovesong, syrový a zároveň plný emocí. A stejně jako v Shakespearovi jde o nenaplněnou lásku, tentokrát mezi muzikantem a prostitutkou. Člověk by u řádek "Juliet when we made love you used to cry. You said I love you like the stars above I'll love you till I die..." málem uronil slzu. Ach, nechal jsem se unést.

Hallelujah, here she comes! Třetí song navazuje ve svižném rytmu a opakuje se v něm text "Making Movies" a "Rollergirl", přesto se jmenuje SKATEAWAY. A zase to Knopflerovo mazlení se strunami!

A zase žádná vata, ale řízná a rytmická věc EXPRESSO LOVE, po které se na chvíli uklidňujeme u klavíru a jemného vybrnkávaní v HAND IN HAND. Také moc příjemná věc na poslech.

A následuje Straitovský rock´n´rollový nářez SOLID ROCK. Chvílemi mi trochu připomíná Sultans of Swing, i když trochu víc "řeže". Dupu si nohou do rytmu a čekám ještě nějakou pecku na konec.

Ale co to? Závěrečná LES BOYS je tedy opravdu úlet. Nejen co se týče textu (Les boys - teplý kluci), ale také hudebně. Připadám si jako někde v kabaretu. Chápu, že Dire Straits toho na desce Making Movies předvedli dost, a tak si chtěli udělat ze sebe i z posluchačů srandu. Mě ale nutí tuto skladbu přeskočit...

Být na konci alba třeba Telegraph Road či Private Investigations (na tyto skladby si musíme počkat až na následujícím albu LOVE OVER GOLD), dal bych absolutně plný počet. Proto můj verdikt zní: zatraceně dobré čtyři hvězdy.

» ostatní recenze alba Dire Straits - Making Movies
» popis a diskografie skupiny Dire Straits


Orphaned Land - All Is One
2013-06-27

Orphaned Land / All Is One

5 stars

Izraelští progresivní metalisté Orphaned Land se po třech letech vrací s novým albem ALL IS ONE! Musím říci, že jsem tuto desku očekával nejen se zvědavostí a nadšením, ale také s trochou skepse, jelikož jejich poslední počin "The Never Ending Way of ORWarriOR" (2010) mne ani po mnoha posleších nedokázal tak ohromit jako geniální "Mabool" (2004)... A tak jsem CD "All is One" opatrně vsunul do mechaniky svého přehravače a hned po několika minutách jsem s úžasem musel konstatovat, že album je výtečné!

Hned úvodní "All Is One" se svými orientálními melodiemi, pompézními chorály a dusavým rytmem vás takřka "vcucne" a nenechá vydechnout. Následuje velmi orientálně znějící "The Simple Man", strhující záležitost. Vše se trochu uklidňuje následující baladou "Brother". A opět ty melodie, instumentalizace, atmosféra!

Po o něco hutnější a gradující "Let The Truce Be Known" se ocitáme v karavaně, směřující k oáze s živou vodou, kterou nám nabízí zahalená nomádská dívka s mandlovýma očima... ("Through Fire And Water").

Druhá polovina desky plyne tak, že si ani neuvědomíte, že je už je konec. Je to zároveň dobře (skladby na sebe navazují a tvoří uzavřený celek, kde není vyloženě slabého místa) a zárověň maličko špatně (to protože pomyslná laťka, nastavená v první polovině už není překonána). Přesto mám v druhé půli ještě dva favority: prvním je "Our Own Messiah", opravdu pěkně propracovaná progresivně-metalová záležitost a druhým závěrečná "Children", která s podobnou pompou jako v úvodu uzavírá dílo trefně nazvané All Is One, neboli všichni a všechno je jedním celkem.

Tak také vnímám tuto desku, jako celek. Ať už se modlíte k jakémukoli bohu, či vůbec žádnému, ať žijete na jakémkoli světadílu, ať máte rádi metal, folk, ethno či prog, vše je součástí vyšší jednotky, od které se nelze zcela separovat. A ani já se nemohu separovat od pocitu, že bych měl dát albu plný počet. Což také udělám.

» ostatní recenze alba Orphaned Land - All Is One
» popis a diskografie skupiny Orphaned Land


Black Sabbath - 13
2013-06-06

Black Sabbath / 13

5 stars

Po dlouhé době jsem se opravdu těšil na novou desku, tentokrát na rozlučkové(?) album 13 od Black Sabbath. Tuhle kapelu - především s Ozzym za mikrofonem - jsem si zamiloval už hodně dávno, co jsem si jako "puboš" koupil kazetu Greatest Hits s Triumfem smrti od Pietera Bruegela na obalu...

...a pak jsem po spoustě let slyšel nový singl "God is Dead?" a věděl jsem, že legenda je zpět. Nemyslím si, že nové album bylo natočeno se záměrem přijít s něčím novým. Spíš mi přijde jako vzpomínkové, nebo jak jsem již uvedl, rozlučkové. U mnoha skladeb mám totiž pocit, jako bych poslouchal Sabbathy ze sedmdesátých let, nikoli z roku 2013. Několikrát během poslechu desky "13" jsem si říkal: "Tohle přece zní jako..." A pak ještě v závěru použitý déšť a zvony z úvodu úplně prvního alba...

Vnímám to tak, že byla napsána poslední kapitola kapely, která ovlivnila svojí tvorbou několik generací rockerů. A fascinuje mě, že pomyslná závěrečná oslava jedné legendy se koná opravdu ve velkém stylu. Jistě, třeba Ozzyho zpěv už je sice poznamenán zubem času, ale přesto musím smeknout před výkonem nejen jeho, ale všech hudebníků, když si představím, že už jsou všichni dávno za prahem důchodového věku.

Po třetím poslechu se mi jeví jako favoriti následující tracky:

"END OF THE BEGINNING" - začíná temným riffem, který maličko připomíná starou dobrou eponymní skladbu "Black Sabbath". Nejprve znepokojivé uklidnění a pak změna rytmu, valivý dunivý hard´n´heavy sound a kytary, které chvílemi zní jako vystřižené z Master of Reality.

"GOD IS DEAD?" - při poslechu této věci mám podobný pocit, zní mi to jako "staří dobří Sabbati". Potemnělá pomalá první část se v závěru mění na klusající bestii, která svými riffy mete vše kolem sebe jako velká voda.

"ZEITGEIST" - atmosféra, instrumentalizace i zpěv (včetně efektu) mi připomíná "Planet Caravan" z "Paranoida". Příjemné uvolnění, vyvolávající mírně melancholické nálady... Přesně podle mého gusta.

"AGE OF REASON" - zase ta Iommiho kytarová magie! Kolik výtečných riffů zazní jenom v prostoru ohraničeném sedmi minutami!

Black Sabbath albem "13" neukázali světu nic nového, což ani nebyl záměr, ale dokázali s absolutním přehledem navázat na více než třicet let přetrženou nit od vydání posledního studiového alba "Never Say Die". Také předvedli, že v žádném případě nepatří do domova důchodců.

» ostatní recenze alba Black Sabbath - 13
» popis a diskografie skupiny Black Sabbath


Focus - Moving Waves
2013-01-25

Focus / Moving Waves

5 stars

Je podivuhodné, že se nikdo neodvážil hodnotit druhé album Focus, které považuji za opravdový bonbónek mezi alby, která vznikla v sedmdesátých létech na Starém kontinentu.

Začnu tím, že obal desky mi přijde naprosto otřesný a odpudivý. Nebojím se říci, že to jeden z nejhnusnějších obalů, co jsem kdy viděl.

Naštěstí o obsahu této desky mohu říci přesný opak.

Úvodní vypalovačka "HOCUS POCUS" je neskutečná. Nic podobného jsem nikdy neslyšel, je to exhibice čisté energie, nadhledu, muzikantské sehranosti a pohody, které dokáží hýbat skálami. Myslím, že nikdo nebude pochybovat o tom, že tato skladba je Focusovským trademarkem a hitem č.1. A bude také asi tím prvním, co si při zmínce o kapele vybavíte. Americká singlová verze "Hocus Pocus" je kratší a mnohem rychlejší a agresivnější, přesto dávám přednost verzi na albu. "Daidada daidada daidada daidada daidada daidada da papá!!!!!!!" Fenomenální.

Druhá, instrumentální skladbička "LE CLOCHARD" přináší sympatické uklidnění ve "španělském" kytarovém stylu a meditativním klávesovém podloží. Moc sympatické dílko.

Druhá instrumentálka "JANIS" pokračuje klidně a přináší silné, až romantické melodie jako stvořené pro... no vy víte co. :o)

První text se objevuje v eponymní skladbě "MOVING WAVES", kde je van Leerův zpěv doprovázen pouze klavírem. Opět milá věc. Člověk si až říká, proč se na deskách Focus více nezpívá...

"FOCUS II" je samosebou opět instrumentální, tentokrát častěji mění tempo a graduje až k závěrečné třiadvacetiminutovce.

"ERUPTION" je adaptací opery Jacopa Periho "Euridice" a je předkládá nám vlastně takovou instrumentální rockovou minioperu, pokud to vůbec v tomto spojení lze říci. Je zde nepřeberné množství nápadů, nálad a melodií, které by v pohodě vystačily na jedno celé progrockové album.

Jsem uchvácen, položen na lopatky a nucen toto album poslouchat znovu a znovu. S obalem bezpečně uklizeným v šuplíku.

Nemohu hodnotit jinak.

» ostatní recenze alba Focus - Moving Waves
» popis a diskografie skupiny Focus


Exuma - Exuma
2012-12-06

Exuma / Exuma

4 stars

Chvíli jsem se rozhodoval, zda tohoto netradičního hudebníka přidávat na progboard, ale když tu můžou být kapely jako Kiss nebo Slayer, proč ne Exuma?

Stejnojmenné album začíná šakalím vytím a kvákáním žab v pralese, pak spustí ethno bubny strhující rytmus a uhrančivý šamanský zpěv vás naráz přenese do vesnice se slaměnými chýšemi a praskajícím ohněm. A vy tancujete a jamujete s Exumou a jeho soukmenovci až do úsvitu. Tak na mě působí úvodní EXUMA, THE OBEAH MAN.

DAMBALA zpomaluje rychlost a přechází ve zpěvný refrén. U vygradované MAMA LOI, PAPA LOI už zase skáčete kolem ohně a chrastíte vším a bušíte do všeho, co je kolem. Vynikající atmosféra!

Asi nejvíce "ethno" je následující perkusivní jam JUNKANOO, využívající nejrůznější nástroje a zvuk vyluzující předměty.

SEANCE... je malým nástinem toho, jak by mohla probíhat obeahská voodoo seance. A opět ta atmosféra! Když zavřete oči, můžete cestovat časem i prostorem...

YOU DON´T KNOW WHAT´S GOING ON má asi největší "hitové" ambice a také onehdy zabodovala v bahamských žebříčcích.

Ve skladbě THE VISION se zpívá o andělech, ohni na nebi a zombie a je rozloučením s opravdu výjimečnou, těžko zařaditelnou deskou, která mě při každém poslechu dokáže "dostat".

Nevím, jak hodnotit. Dám čtyři, ačkoli bych mohl klidně dát pět, nebo žádnou. Tohle se musí slyšet!

» ostatní recenze alba Exuma - Exuma
» popis a diskografie skupiny Exuma


Mom's Apple Pie - Mom's Apple Pie
2012-12-04

Mom's Apple Pie / Mom's Apple Pie

5 stars

K tomuto albu jsem se dostal díky obalu, který ve své době musel být přijat s obrovským pohoršením u "páprdů" a zároveň nadšením u mladé generace. Kvůli ženskému pohlaví, koukajícím z koláče musel být obal změněn, a tak existuje druhá verze s vlajkou v ostnatém drátě. Myslím, že první verze musí být dost ceněný sběratelský artikl...

Deska začíná Stoneovským coverem I JUST WANNA MAKE LOVE TO YOU, který se mi líbí snad víc, než originál. Pořádná dávka "kvákající" kytary, dechových aranží a výborného zpěvu. Výborný začátek.

Následuje LAY YOUR MONEY DOWN, mnohem psychedeličtější věc, která se žánrově vrací na konec šedesátých let. Nabízí také prostor pro instrumentální exhibici (basa-klávesy-bicí-kytara-dechy).

Akustická skladba GOOD DAYS má dokonalou atmosféru, kterou navozuje především zvuk flétny, v té době velmi oblíbený nástroj. Trošku mi připomíná Focus.

Vygradovaná rocková a krásně melancholická skladba PEOPLE dává najevo, že "vycpávky" bohudík nelze očekávat. Chválím také zpěv, výborně zvládnuté výšky. Vzpomínám si na Honzu Křížka z Blue Effectu, jak se jednou na koncertu podivoval, jak tenkrát ti zpěváci mohli tohle vyzpívat...

DAWN OF A NEW DAY je optimistickou, hopsavou hitovkou, kterou táhne hlavně dechová sekce a super šlapavá rytmika. Mám jí, ač zavání popíkem, také moc rád.

HAPPY JUST TO BE, SECRET OF LIFE a MR. SKIN pokračují ve stejném duchu, jako předchozí počiny. Dusavý až valivý rytmus, optimismus a radost z hraní je všudypřítomna. A opět potvrzuji: žádný propadák se nekoná. Na 36minutovém albu by to byl taky hřích.

Ne, že bych osobně nějak zbožňoval dechové nástroje, u některých skupin mi přijdou až na škodu. Tady ale totálně sedí a zapadají do celkového konceptu. Tohle album žeru. Nemám mu co vytknout.

» ostatní recenze alba Mom's Apple Pie - Mom's Apple Pie
» popis a diskografie skupiny Mom's Apple Pie


Bell, Maggie - Live At The Rainbow 1974
2012-12-03

Bell, Maggie / Live At The Rainbow 1974

5 stars

Panebože, ten hlas, ten hlas!!! Člověk má pocit, že hlas Maggie vychází přímo ze srdce, stejně jako živá voda, pryštící z křišťálové studánky. Na koncertě v legendárním Rainbow Theatre předvádí skotská "královna noci" naprosto strhující výkon v tradičních šlapavých bluesových standardech, něžných, tichých baladách, soulových "piánovkách" i rychlých rokenrollových vypalovačkách. Ovšem také doprovodní hudebníci zaslouží velké ovace, jelikož podávají opravdu vynikající výkon.

Nemá cenu vyzdvihovat tu, nebo onu skladbu. Tento koncert se musí prožít vcelku. Je to naprosto neskutečný živák pro milovníky bluesrocku, soulu a dobré rockové hudby vůbec. Kdyby bylo možné cestovat časem, byl by toto jeden z několika desítek koncertů, které bych chtěl prožít...

» ostatní recenze alba Bell, Maggie - Live At The Rainbow 1974
» popis a diskografie skupiny Bell, Maggie


Flaming Bess - Tanz der Götter
2012-11-29

Flaming Bess / Tanz der Götter

5 stars

"Kobaltově modré mandlové oči, sametová kůže barvy slonoviny, oděna v třpytivé roucho z perel; takto bývala hojně opěvována nevyslovitelně krásná Flaming Bess, bohyně světla." Touto recitací začíná koncepční album Tanz der Götter německé skupiny FLAMING BESS a také můj (neobratný) překlad.
V sympaticky napsaném (oceňuji velmi pěknou němčinu) fantasy příběhu je krásná bohyně Flaming Bess svržena z trůnu démonem Cathulem a s pomocí zlých skřetů poslána do vyhnanství.

Úvod každé skladby tvoří recitativ s právě tímto na sebe navazujícím vyprávěním. Poté následují instrumentální pasáže, které předkládají hudebně zajímavou směsici značně melodického progresivního a symphonického rocku s prvky jazzu. Celé to do sebe obdivuhodně dobře zapadá a jednotlivé části se navzájem neruší. Kapela působí sehraně a naprosto uvolněně. Kdo by tu však hledal kvílení elektrických kytar a hardrockový exponovaný zpěv a gradaci, neuspěje.

Celé album pevně spočívá na rozsáhlých klávesových soundscapech (tohle slovo miluju), které všemu dodávají až symfonickou dimenzi. Myslím, že se mezi posluchači objeví názor, že hudba je možná až příliš decentní a hrany jsou moc obroušeny, ale mně to tak naprosto vyhovuje. Když budu chtít poslouchat nářez, sáhnu do svých rozsáhlé sbírky třeba po AC/DC. (Vtip).

Celou dobu přemýšlím o počtu hvězdiček, protože tohle album se dost vymyká všem měřítkům a škatulkám. Dám pět, jelikož pěti hvězdičkami se hodnotí opravdu jen výjimečná alba. Což Tanz der Götter je. Tak jsem pravil.

» ostatní recenze alba Flaming Bess - Tanz der Götter
» popis a diskografie skupiny Flaming Bess


Velvett Fogg - Velvett Fogg
2012-11-21

Velvett Fogg / Velvett Fogg

5 stars

Tohle album je opravdu lahůdka, taková třešnička na dortu psychedelického rocku šedesátých let. Bohužel jediná od této kapely, která zmizela v propadlišti dějin.

Úvodní sedmiminutová "Yellow Cave Woman" má sílu buldozeru. Posluchače úplně semele hutná a šlapavá rytmika, ostrá hardrocková kytara a psychedelické klávesové běsnění.

Dvě coververze - "New York Mining Disaster" (Bee Gees) a " Come Away Melinda" (Tim Rose, později také Uriah Heep) považuji za velice zdařilé, ne-li stěžejní. Určitě znáte smutné příběhy pohřbených horníků z první, nebo malé dívky, jejíž matka zahynula ve válce z druhé zmíněné skladby. A opět jsou tu varhany, které tyto dva známé kousky posunují do temnějších psychedelických vod... Nádhera.

Velvet Fogg tu nabízejí také špetku pop-rocku ("Wizard...", "Within the Night"), psychedelického jazz-rocku ("Owed to the Dip") a riffového heavy-rocku ("Plastic Man") a pořád znějí kompaktně a nenásilně.

Album VELVET FOGG na mě působí jako malé zjevení. Krátký okamžik naplnění všemožných hudebních představ bez slabšího místa či "vycpávky". Takové desky se už dnes bohužel skoro netočí. Jsem nadšen.

» ostatní recenze alba Velvett Fogg - Velvett Fogg
» popis a diskografie skupiny Velvett Fogg


Judas Priest - Killing Machine
2012-10-25

Judas Priest / Killing Machine

4 stars

Judas Priest se na KILLING MACHINE definitivně posadili na rychlík do stanice Heavy Metal.

Jsou tu ještě slyšet dozvuky kreativního hardrockového období i jemnější a pomalejší skladby, které později z alb úplně vymizí.

Jádro alba však tvoří tvrdé kytarové nářezy "Delivering the Goods" a "Hell Bent for Leather"(což je naprostá koncertová stálice), coververze Petera Greena "The Green Manalishi" a dusavá a zpěvná věc "Take On the World"(která mi dost připomíná slavnější "United").

Mrzí mě, že "Evening Star", po svém krásném baladickém úvodu přechází v tak primitivní a prvoplánovou halekačku. Škoda. Chuť na jemnou baladu si naštěstí spravím záhy.

Před závěrečnou old-style-hard-and-heavy věcí "Evil Fantasies", kde Halford volí na něj poněkud nezvyklou "chraplavou" polohu hlasu, zazní na dlouhou dobu poslední akusticko-elektrická balada "Before the Dawn", kterou mám moc rád už od puberty. Halford tu nabízí příjemný až hřejivý vokál, natolik odlišný od svého "ječáku". Stejně rád už mám rád jen balady "Last Rose of Summer" a "Dreamer Deceiver" z předchozích alb.

Musím říci, že Judas Priest sedmdesátých let mi vyhovují. Později sice ještě vydali skvělé desky, ale postupně čím dál více - desku po desce - začali zavánět takovým tím samolibým metalovým pozérstvím ("hrajeme kurva nejtvrdší metal"), které dohnali ad absurdum např. Manowar.

» ostatní recenze alba Judas Priest - Killing Machine
» popis a diskografie skupiny Judas Priest


Lucifer Was - Underground and beyond
2012-10-19

Lucifer Was / Underground and beyond

5 stars

Dnes jsem poprvé slyšel první album od norské kapely LUCIFER WAS. A proto možná nebudu úplně objektivní jako třeba po druhém, třetím poslechu. Nicméně je několik věcí, které mám potřebu sdělit těm, kteří holdují tvrdému rocku a progu, případně kombinaci obou. Jen bych byl trošku opatrný s - podle mne dost primitivním - přirovnáním k Black Sabbath/Jethro Tull.

LUCIFER WAS působí na albu Underground and Beyond jako staří dobří známí, u nichž si jen nemůžete vzpomenout na jméno. Hutné riffy, které znějí povědomě, ale přesto neotřele. Flétna, která připomíná sedmdesátá progresivní léta (Focus,Tul...), zpěv, zvuk, aranže... je to jako když poskládáte hudebníky z několika žánrově odlišných skupin a zavřete je do studia. A oni najdou společnou notu...

Nebudu rozebírat jednotlivé tracky, jen se zastavím u jednoho, který mě okamžitě posadil na zadek - "THE GREEN PEARL". Skladbu rámuje melodie "Ve sluji krále hor" od (rovněž noského) skladatele Edvarda Hagerupa Griega. Výborná ponurá atmosféra, riffující kytara, střídání rytmů a bezchybná instrumentalizace charakterizuje nejen tuto věc, ale i celé album.

Mám nesmírnou chuť pustit si LUCIFER WAS podruhé. Což je dobrá zvěst, že by mohlo jít o desku, která se zabydlí mezi smetánkou mých oblíbenců... Dávám plný počet!

P.S.: Ještě jeden tip - "The Meaning of Life". Výborná věc.

» ostatní recenze alba Lucifer Was - Underground and beyond
» popis a diskografie skupiny Lucifer Was


Tin House - Tin House
2012-10-18

Tin House / Tin House

5 stars

Včera jsem na toto LP narazil v jednom obchůdku na Starém městě, a tak jsem si ho po letech zapomnění pustil. S úžasem jsem zjistil, jakou "bestii" jsem nechal odpočívat! Svižný heavy-blues-rock, která kapela Tin House na stejnojmenné desce nabízí, nemůže člověka nechat chladným.

Úvodní řízná riffovka "I WANT YOUR BODY" dává tušit, kam se tohle album bude ubírat. Po bluesovce "30 WEIGHT BLUES" následuje neskutečný nářez "BE GOOD AND BE KIND". Uff, stírám kapku potu z čela. Úvod jakoby vypadl z konce šedesátých let - hutný, dřevný, šlapavý, standardní.

Další skladby se už nesou spíše v duchu 70. let, jsou progresivnější, ale pořád pěkně tvrdé a také texty jsou o úroveň výš. Power balada "YOU´VE GONE TOO FAR" zpomaluje tempo a připravuje půdu pro jeden z vrcholů desky "SILVER STAR", která dává vyniknout především Radfordovu kytaru.

Modernější groovy rytmy zazní na dvou následujících (výborných) skladbách "PERSONAL GAIN" a "JEZEBEL".

Po milém akustickém odbočení ve formě balady "TOMORROW" následuje finále ve velkém stylu. Jedná se o nejprogresivnější a nejpropracovanější věci s perfektní kytarou, rytmikou i zpěvem. "ENDAMUS FINALLAMUS" šlape opravdu skvěle a moc si užívám Coleův dunivý zvuk basové kytary pod Radfordovými dravými kytarovými výpady. A pak to přijde!

"LADY OF THE SILENT OPERA" je skutečně závěr par excellence. Tato skvěle vygradovaná skladba s výbornými smyčcovými aranžemi je prostě strhující. Jen je, bohužel, tak krátká...

Opravdu výtečná deska bez slabších míst. Můj favorit na (nejen) podzimní období!

» ostatní recenze alba Tin House - Tin House
» popis a diskografie skupiny Tin House


Focus - In and Out of Focus
2012-04-25

Focus / In and Out of Focus

4 stars

Rok 1970. Dobrý rok, jak by řekl vinař a v tomto případě také rocker. Vychází Live at Leeds od The Who, první a druhá deska Black Sabbath, Abraxas od Santany, Benefit od Jethro Tull, In Rock od Deep Purple, Trespass od Genesis......no, a také debut holandských Focus.

Úvod alba není nijak extra přesvědčivý. Po opatrném otvíráku "Focus (vocal version)" následují dvě do popíku laděné věci "Black Beauty" a "Sugar Island", které jsou asi tím nejslabším, co deska nabízí. Musím ovšem říci, že mě pobavil text "cukrového ostrova", kde kapela vyjadřuje své "sympatie" s režimem Fidela Castra.

Pak ovšem následují vynikajíci věci!

Skladba "Anonymous" začíná jako barokní serenáda a přelévá se do jethrotullovského flétnově-kytarovo-klávesového nářezu. Po renesančním úvodu "House of the King" následuje další jethro-jízda, stejně jako předchozí nahrávka ryze instrumentální. Skvěle zahraná věc, řekl bych, že se tu jedná o vrchol desky. No ačkoli...

"Happy Nightmare (Mescaline)" je dalším mým favoritem. Jedná se o velmi atmosférickou, jazzově šmrnclou skladbu, ve které se mi líbí i van Leerův zpěv, který dokresluje její psychedelické ladění.

"Why Dream" se nese v podobném duchu, také tu naposledy zazní zpěv, než se album skoro na deset minut ponoří do instrumentálního finále.

Ve "Focus (instrumental version)" je obrovský prostor věnovaný kytarové magii Jana Akkermanna. Pomalé, snové tempo a několik perfektních melodií je v polovině vystřídáno hardrockovým běsněním, které uzavírá opět van Leerova flétna.

Vůbec ne špatný debut, ale zatím jen "Hannibal před branami". The best is yet to come.

» ostatní recenze alba Focus - In and Out of Focus
» popis a diskografie skupiny Focus


Hazmat Modine - Bahamut
2011-10-30

Hazmat Modine / Bahamut

5 stars

Někdy se desky, které se vám líbí už na první poslech, po čase ohrají. To rozhodně není případ "BAHAMUTU" od newyorčanů Hazmat Modine.

Tato banda muzikantů pod vedením neotřelého frontmana Wadea Schumana předkládá posluchačům směsici hudby na pevném bluesově/swingovém základu a je natolik různorodá a zároveň drží tak svěle pohromadě, že prostě nemá šanci začít nudit. Pokud už totiž člověka neosloví hudba, pak Schumanův vokální projev určitě ano. Jeho typicky bluesový, neškolený hlas, se kterým ovšem kouzlí v různých polohách a kterým vyluzuje různé zvuky a skřeky člověka nenechá chladným a vyloudí úsměv u nejednoho suchara.

Také texty mne docela dobře pobavily. Jeden příklad za všechny: titulní skladba "Bahamut" je pojmenována podle bájné obludy Behemota. Názory, jak takový Behemot vypadal, se různí:

"No one has ever seen Bahamut
Some think it's a fish
Some think it's a newt
All we know is that the lonely Bahamut
Floats endlessly through all time and all space
With all of us and everything
Floating in a single tear
Of his eye..."

Nesmírně pohodová muzika, která bude asi nejlépe pasovat do irsky vyhlížejícího klubu, kde si s kamarády dáte pár Guinessů a panáka starého vizoura a "zapaříte" si před pódiem.

Mí favorité: Yesterday Morning, It Calls Me, Bahamut, Broke My Baby's Heart, Everybody Loves You.

Dávám naprosto plný počet bodů za originalitu a také proto, že nové album "Cicada" je přece jen o pomyslný stupínek níže.

» ostatní recenze alba Hazmat Modine - Bahamut
» popis a diskografie skupiny Hazmat Modine


Metallica - Lulu (with Lou Reed)
2011-10-24

Metallica / Lulu (with Lou Reed)

1 stars

Hned od začátku se mi na tomto spojení zdálo něco podivného. Už když jsem viděl Metallicu vystupovat s Reedem v Hall of Fame jsem si říkal, že (se vší úctou k jeho fanouškům) už zní jak senilní žvatlající dědek, spíš než rocker. On už prostě nemá hlas. A na té desce je to sakra slyšet.

Hutná metalová omáčka to nezachrání. Považuji skoro za nadlidský úkol, poslechnout si tento počin v kuse. Vespod hraje Metallica a mnohdy zní, jako když dlouze a bezduše jamují a hledají nějaký nápad. Do toho vypráví (a občas zpívá) Reed poměrně nezajímavý a místy trošku obscénní příběh o dívce, která byla kurtizánou a nyní se nachází ve společenské žumpě...

(Dvoj)album je neskutečně utahané, i když kytary někdy řežou jako o život. Myslím, že na světě je o zbytečnou desku více, která jen proletí a nezanechá stopy. Možná se mýlím...?

» ostatní recenze alba Metallica - Lulu (with Lou Reed)
» popis a diskografie skupiny Metallica


GÄA - Auf der Bahn zum Uranus
2011-10-24

GÄA / Auf der Bahn zum Uranus

5 stars

Zapomenutý klenot německé rockové scény 70. let.

Úvodní "Uranus" nás zavede va cizí vesmírnou loď, ze které se pod drobnohled bere planeta Země. Jací jsou vlastně pozemšťané? Jak by na nás vlastně nahlížela mimozemská civilizace? Vládne světu pouze násilí a destrukce? Tyto otázky si Gäa pokládá v téměř desetiminutovém spacerockovém eposu, ve kterém tichá instrumentálně-mluvená pasáž graduje v mohutným rockový refrén a po několikaminutovém instrumentálním intermezzu opět nabírá na intenzitě až do závěrečného refrénu.

Následuje "Bossa Rustical", instrumentálka ve španělském duchu, která začíná vybrnkáváním na španělku, ke které se postupně přidává basa a bicí a nakonec i elektrická kytara. Velice rytmická, chytlavá a pěkně zahraná věc.

Další, poměrně klidná a nekomplikovaná skladba "Tanz mit dem Mond", je podmalovaná klavírem a sborovým zpěvem a nese se příjemně až k prostřední, rockové části. Poté se opět uklidňuje a v poklidu spěje k druhému vyvrcholení.

"Mutter Erde" má asi nejchytlavější refrén z celé desky ("Hello, Mutter Erde frisst ihre Kinder..."). A také velice groovy rytmus a kytarový riff. A opět ty změny rytmů! Vynikací a velmi svěží rockový nářez, můj favorit na tomto albu.

Následuje potemnělá, atmosférická věc "Welt im Dunkel" (Svět v temnotě), která už charakteristicky nabírá na intenzitě až k rychlému hardrockovému finále.

Závěrečný instrumentální opus "Gäa" opět graduje a mění rytmy a po několika minutách je přerušen pasáží, ne nepodobné úvodní "Uranus", takže se po (ne)dlouhém letu opět pomyslně vracíme na kosmickou loď a nasměrováváme ji domů, to jest na planetu Uran.

Album "Auf der Bahn zum Uranus" je prvotřídní ukázkou německého Krautrocku sedmdesátých let. Je škoda, že kapela se už nikdy nevrátila k nahrávání a z jejího dalšího působení zůstaly pouze střípky v podobě alba "Alraunes Alptraum".

» ostatní recenze alba GÄA - Auf der Bahn zum Uranus
» popis a diskografie skupiny GÄA


Lied des Teufels - Hanuman
2011-10-20

Lied des Teufels / Hanuman

4 stars

První počin skupiny Hanuman, která se záhy přejmenovala na Lied des Teufels.

Zvuk tohoto alba je charakteristický zejména velkým důrazem na klávesové nástroje, saxofon a flétnu a také úplnou absencí elektrické i akustické kytary.

Jádro alba tvoří tři deseti-a více-minutové skladby, které nabízejí zajímavé hudební nápady, střídání rytmů, dlouhé instrumentální pasáže, improvizaci a výborné texty.

První z nich, "Schädelstätten" (Křížové cesty), nabízí v pouhých dvou slokách děsivý obrázek mrtvé krajiny, ve které nás obklopují postavy v maskách, ze kterých čiší nenávist, hrůza a smrt. "Lidé jsou prachem světa", zaznívá tu. Brr. Hudebně se jedná o rozsáhlou variabilní koláž, kde dochází k souboji varhan a saxofonu. V prostřední, meditativní části zní uklidňující (zneklidňující?) flétna.
Má oblíbená skladba, při které se dá jako obrazový průvodce použít "Triumf smrti" od Pietera Bruegela.

"Machtwechsel" (Výměna moci) ubírá na intenzitě a předkládá dlouhé instrumentální pasáže (saxofon-varhany-flétna-klavír).

"Lied des Teufels" (Ďáblova píseň) je elektrickým předchůdcem akustické skladby, nahrané o dva roky později. Její název se posléze stal i novým jménem skupiny. Zpívá se tu o ďáblu, strachu, trestu, penězích. Jen původní závěrečný text (zní jako dětská říkanka "chodí Pešek okolo") byl v nové verzi pozměněn v meditativní, až mírně filozofující únik před nebezpečnými myšlenkami do světa hudby.

"Taue der Fremdheit" (Odcizení roztává) rozebírá - opět na klávesově-saxofonově-flétnovém podkladě - mezilidské vztahy, odcizení, hledání cesty k druhým lidem, ale především k sobě samému.

Závěrečná "Sonnenaufgang" (Východ slunce) je pro mne kvůli rozsáhlým a někdy až kakofonním improvizacím asi nejméně stravitelná věc, i když někdo v ní zalíbení určitě najde. Text se zabývá podobnými tématy jako první skladba - násilím, hrůzou... Depresivní záležitost.

Album je od svého následovníka značně odlišné. Hudebně mi někdy docela připomíná Van der Graaf Generator. Nebýt následujícího alba Lied des Teufels, hodnotil bych plným počtem.

» ostatní recenze alba Lied des Teufels - Hanuman
» popis a diskografie skupiny Lied des Teufels


Lied des Teufels - Lied Des Teufels 2: Höllisch heiße Rockmusik
2011-10-20

Lied des Teufels / Lied Des Teufels 2: Höllisch heiße Rockmusik

4 stars

Třetí (resp. druhé) album LIED DES TEUFELS je nesmírně politické. Politická agitace textů je tak markantní a převažující, že hudba se tu a tam vyskytne až na druhé koleji. Nicméně je stále velmi poslouchatelná, i když mnohem přímočařejší.

Velký prostor je věnován mluvenému slovu, kritizuje se společnost, především kapitalismus. V jedné ze skladeb dokonce zaznívají fráze obdivující socialismus - "všichni mají práci..." ! Kritizuje se mamon, materialismus, vykořisťování... Docela se divím, že sem tato muzika v době totality nepronikla. Myslím, že by se kritické texty mnohým komoušům zamlouvaly... No ačkoli...

Toto album je, bohužel, absolutně nesehnatelné. Vyšlo totiž pouze na LP. Jediná možnost, jak si ho (i když ne kompletní) poslechnout, je youtube.

» ostatní recenze alba Lied des Teufels - Lied Des Teufels 2: Höllisch heiße Rockmusik
» popis a diskografie skupiny Lied des Teufels


Lied des Teufels - Lied des Teufels
2011-10-19

Lied des Teufels / Lied des Teufels

5 stars

Lied des Teufels, Ďáblova píseň.

Ďábel sedí na pláži s kytarou v ruce
hraje si s teplým pískem a hraje píseň
Za ním stojí cadillac a čarodějnice v norku
a ďábel zpívá: "Kdo kdo počítá mrtvé?
Oběste toho, kdo zná vrahy!
Ubijte toho, kdo o tom promluví!
Zavřete ho, vymyjte mu mozek!"
Osvoboďte myšlení od myšlenek...
...hudba osvobozuje od myšlení

Takto nějak znějí slova závěrečné skladby Lied des Teufels (v mém neobratném překladu z němčiny). Myšlenka, které se držím celý život. Hudba, jako osvobození. Hudba, jako únik, jiná dimenze, jiný druh vyznání...

Toto album doporučuji především (ale nejen) těm, kteří slušně ovládají němčinu. Texty jsou sice skoro čtyřicet let staré, nicméně neskutečně nadčasové. (A jsou taky absolutně nesehnatelné. pokud si nesednete a nesepíšete je). Hovoří o pocitech mladé generace ve víru západní, tj. kapitalistické, komerční společnosti. Jsou o úniku z tohoto začarovaného kruhu, o cestě - "on the road, da sing ich mein Lied". Jako jednu z variant "osvobození" nabízejí texty možnost úniku do světa hudby. Na albu však nejde jen o texty.

Hudebně mi album také velmi vyhovuje, je zde kladen velký důraz na kytaru - jak elektrickou, tak v závěru i akustickou. Velký prostor pro improvizaci dostává i rytmická sekce. Slyšíme tu i flétnu a saxofon - v té době hodně oblíbené nástroje. A celek nám dává komplexní obrázek o tom, jak zněl Krautrock v nejryzejší podobě.

Album nemá vyloženě slabá místa. Přesto mám tři favority: protestsong "Steht nicht abseits", píseň o přeměně hodnotového žebříčku mladého muže "Gott, Geld und Freiheit (Bůh, peníze a svoboda)" a závěrečná skladbička "Lied des Teufels", která je akustickou verzí o dva roky starší nahrávky z alba Hanuman (1971).

Pro neškolené ucho - jak v němčině, tak v progu - může jít o docela náročný poslech. Němčina podle mě vůbec není tak amuzikální, jak většina lidí tvrdí...

Toto album pro mne představuje jeden z vrcholů německého Krautrocku. Považuji ho za německé "Kuře v hodinkách".

» ostatní recenze alba Lied des Teufels - Lied des Teufels
» popis a diskografie skupiny Lied des Teufels


King Crimson - A Scarcity Of Miracles
2011-10-10

King Crimson / A Scarcity Of Miracles

5 stars

‘One of my favourite albums of those where I am a determining element. It has the Crimson gene, but it is not quite KC.’ – Robert Fripp

Album A SCARCITY OF MIRACLES ("Nedostatek zázraků") sice není přímo zázračné, ale velmi kvalitní album plné pohodové hudby s báječnou atmosférou, parádními hudebními nápady a zajímavými melodiemi.

Robert Fripp spolu s dalšími ostřílenými muzikanty vytvořili vskutku zajímavou fúzi, ve které je i není cítit duch starých King Crimson.

Po prvním poslechu (právě doposlouchávám poslední track) nedokážu vyzdvihnout žádnou skladbu jako stěžejní. Album je spíše na sebe navazující koláží hudebních nálad a komplexních "soundscapů".

Vyzdvihl bych především rytmickou sekci, šlape opravdu perfektně. Také sametový hlas Jakka Jakszyka se velice dobře poslouchá a zcela přirozeně zapadá do celkového konceptu.

Vynikající věc, která se u mne bez problémů zabydlí mezi oblíbenými deskami.

» ostatní recenze alba King Crimson - A Scarcity Of Miracles
» popis a diskografie skupiny King Crimson


Dickinson, Bruce - Accident Of Birth
2011-10-03

Dickinson, Bruce / Accident Of Birth

4 stars

Jak už to tak bývá, ne vždy posloucháte desky chronologicky, a tak bylo album ACCIDENT OF BIRTH prvním, které jsem od Dickinsona slyšel.

Jedná se o velmi zdařilý a vyzrálý počin, který potěší zejména příznivce heavy metalu, potažmo Iron Maiden, neboť na této desce se spolu s Dickinsonem podílí ještě jeden "ajronovec", kytarista Adrian Smith.

Vyzdvihl bych především progresivní skladby "Taking the Queen" a "Darkside of Aquarius", vypalovačku "Road to Hell" a krásnou akustickou baladu "Arc of Space".

Kdyby Dickinson o rok později nevydal svůj opus magnum "The Chemical Wedding", hodnotil bych plným počtem. Proto "jen" čtyři hvězdy.

» ostatní recenze alba Dickinson, Bruce - Accident Of Birth
» popis a diskografie skupiny Dickinson, Bruce


Dickinson, Bruce - Tyranny Of Souls
2011-10-03

Dickinson, Bruce / Tyranny Of Souls

3 stars

Na této desce je asi nejzajímavější, že je to spíše sólovka Roye Z, než Dickinsonova. Roy Z je (spolu)autorem většiny skladeb, hraje na kytaru, míchá, produkuje...

V té době už v Iron Maiden napevno zakořeněný navrátilec Dickinson sáhl po šikovné nabídce nahrát ještě jednu sólovku a hle: jedná se o vcelku slušný, na Dickinsona však průměrný kus. Po lahůdce "The Chemical Wedding" však chybí trošku výraznější "ksicht". Jediná věc, která mě tu skutečně chytla je "Navigate the Seas to the Sun". Ale i tak dávám slušné tři hvězdy

» ostatní recenze alba Dickinson, Bruce - Tyranny Of Souls
» popis a diskografie skupiny Dickinson, Bruce


KISS - Revenge
2011-10-03

KISS / Revenge

4 stars

Deska REVENGE byla od Kissáků první, co jsem slyšel. Je to výborný hard rock, který občas sahá až k branám heavy metalu. Vyskytují se tu parádní skladby jako těžkotonážní "Unholy", vypalovačka "Spit" a hitovka "God Gave Rock'n'roll To You". Kiss se po ne úplně zdařilých osmdesátých létech vrátili v plné síle. A v plné síle také odešli. Nic lepšího, než REVENGE už o té doby nikdy nevydali.

» ostatní recenze alba KISS - Revenge
» popis a diskografie skupiny KISS


Iron Maiden - From Fear to Eternity 2CD
2011-04-27

Iron Maiden / From Fear to Eternity 2CD

4 stars

Jako dlouholetý fanoušek musím konstatovat, že se na tento výběr (kolikátý už v pořadí.....) dostaly většinou moje nejoblíbenější skladby od roku 90 do 2010. Sice mám radši období 80-88, kdy kapela přicházela s jednou bombou za druhou, nicméně od devadesátých let se jí taky ledacos povedlo - např. deska "Brave New World", nebo temnotemná, ne příliš oblíbená Bayleyovka "The X Factor". Zařazením živých verzí s Dickinsonem se ale Blaze Bayley dostal zcela mimo hru, jakoby ani ve skupině nebyl. Na druhou stranu je Dickinson přece jenom pěvecky o level výše.

Jedna skladba mě ale mrzí - jedná se o jedenáctiminutový opus "The Sign of the Cross", právě z desky "The X Factor", která je tu ze živáku s Dickinsonem a ke konci je playbackový chorál o skoro celý tón níž - trhá mi to uši i srdce. :o)

Pro někoho, kdo nemá novější "Ajrony" naposlouchané ideální kolekce.

» ostatní recenze alba Iron Maiden - From Fear to Eternity 2CD
» popis a diskografie skupiny Iron Maiden


Haggard - Awaking the Centuries
2010-08-30

Haggard / Awaking the Centuries

5 stars

Pokud bych chtěl někoho seznámit s hudbou Haggard, pustil bych mu právě toto koncepční album, zejména titulní skladbu "Awaking the Centuries":

V téměř deseti minutách tu kapela shrnuje vše, co je pro ni typické - smyčcové a dechové nástoje, ke kterým se přidávají bubny a elektrická kytara, posléze ženský operní vokál, klavír... a deathový jeskynní chropot. Skladbu půlí akustické intermezzo se středověkým nádechem. Ve finále zazní také varhany. Text je anglický a německý (v jiných skladbách zazní také latina a francouzština).

Album je rozčleněno do pěti kapitol, které vyprávějí o životě Nostradama, jeho vize budoucnosti, včetně předpovědi morových ran, světových válek atd.

Nenapadá mě žádné srovnání, jiné kapely takhle prostě nehrají. Často jsem slyšel názor, že tu fantastickou hudbu hrozně shazuje deathové "zvracení". Je pravda, že poslouchat chropot pana Nasseriho vyžaduje notnou dávku odvahy, neboť někdy z toho až mrazí.

Na závěr musím ještě zmínit sbory, které jsou opravdu přesvědčivé. Úvodní a zavěrečný chorál dokonce obstaral Moskevský rozhlasový sbor...

Geniální.

» ostatní recenze alba Haggard - Awaking the Centuries
» popis a diskografie skupiny Haggard


Orphaned Land - El Norra Alila
2010-08-30

Orphaned Land / El Norra Alila

4 stars

Oproti prvnímu death-doomovému albu "Sahara" dochází k markantní změně stylu na "orientální metal". Jeskynní chropot Kobi Farhiho je částečně nahrazen čistým zpěvem, zlepšil a obohatil se zvuk (především o tradiční nástroje). Líbí se mi také agresivní bubny a hlavně výborné KYTAROVÉ RIFFY, kterých je tu bezpočet.

Texty, stejně jako názvy skladeb, jsou částečně anglické, částečně hebrejské. Ty hebrejské nabízejí velmi originální pojetí lidových popěvků na akustickém i elektrickém podloží. Vyzdvihl bych především "El Meod Na'ala", se zajímavým sborem a silnou kytarou.

Je tu také několik krátkých instrumentálek, které tvoří přechod mezi pomalejšími a rychlejšími skladbami. Některé skladby plynule přecházejí v jiné ("The Path Ahead"/"The Never Ending Way") a dohromady tvoří velmi konzistentní celek.

Deska nabízí tolik originálních nápadů a proměn, že skoro není šance se u ní začít nudit. Ne každému asi sednou stále ještě vcelku hojné death-metalové pasáže, ale ty k desce prostě patří také díky nim vše drží pohromadě.

Nebýt ještě vybroušenějšího klenotu v podobě následujícího alba "Mabool" (2004), hodnotil bych plným počtem.

P.S.: favorité: "Find Yourself, Discover God", "Like Fire to Water", "The Evil Urge" a "A Neverending Way".

» ostatní recenze alba Orphaned Land - El Norra Alila
» popis a diskografie skupiny Orphaned Land


Spirit - Spirit
2010-08-25

Spirit / Spirit

4 stars

Potemnělý psychedelický debut, obsahující pecky jako "Fresh Garbage", "Mechanical World", "Uncle Jack" a "Elijah" spojuje vynikající kytara, vokály a zvuk. Z desky jsou cítit nejrůznější vlivy - prog rock, pop, folk, jazz, klasická i indická hudba.

Snad nejzajímavější skladbou je instrumentálka "Taurus", při jejímž poslechu je vám okamžitě jasné, že LED ZEPPELIN si úvodní vybrnkávačku ke "Stairway To Heaven" jaksi poněkud převzali, spíše než vymysleli. Krásná atmosférická věc...

Trošku mě mrzí, že deska není zas tak úplně konzistentní, je to spíš kolekce písniček, než album. Ale zatraceně dobrá kolekce.

» ostatní recenze alba Spirit - Spirit
» popis a diskografie skupiny Spirit


Orphaned Land - The Never Ending Way of ORwarriOR
2010-08-24

Orphaned Land / The Never Ending Way of ORwarriOR

3 stars

Po šesti letech čekání se konečně dostává na světlo světa nová deska Orphaned Land.

Pro někoho, kdo očekával druhý díl "Maboolu", výpravnou dravou hudbu plnou ethno vlivů a silných melodií, přichází menší zklamání.

"The Never Ending Way..." je totiž album dobré, nicméně o poznání slabší , než předchozí "Mabool".

Místo vlastního hodnocení zacituji Marigolda z metalopolis.net, jelikož to vystihuje vše:

"Namísto strhující a barvité svatyně inspirací připomíná „The Never Ending Way Of ORwarriOR“ vysilující pochod pouští, který je přerušován krátkými a osvěžujícími hlty pramenité vody v zelené oáze. (...) ORPHANED LAND se přes přebujelé ambice vůbec nedostali k jádru desky, jímž by měla být hudba. Za „The Never Ending Way Of ORwarriOR“ tak zůstává jakési zklamané bezvětří a pocit nafouklé bubliny, která bez velké pompy splaskla. Jako když si objednáte orientální specialitu a číšník vám přinese obyčejnou flákotu z grilu. A ještě se u toho tváří tajemně jako Aladinův syn."

P.S.: Mí favorité: "Sapari" (i když trošku přepopíkované), "New Jerusalem" a "Barakah".

» ostatní recenze alba Orphaned Land - The Never Ending Way of ORwarriOR
» popis a diskografie skupiny Orphaned Land


Orphaned Land - Mabool - The Story Of The Three Sons Of Seven
2010-08-24

Orphaned Land / Mabool - The Story Of The Three Sons Of Seven

5 stars

Po dlouhých letech se objevuje další úchvatné tématické album. Jeho tradici začali rockoví giganti jako např. Jethro Tull (Aqualung) i metalové ikony Iron Maiden (Seventh Son of a Seventh Son).
Ano, dalších pokusů natočit silné tématické album bylo v posledních letech po vícero (Cradle of Filth - Damnation and a Day, mezi jinými), Orphaned Land jsou však absolutními vítězi nového milénia. Léta čekání na archu se vyplatila. Nechme se tedy unášet na její palubě po vlnách nekonečného hudebního universa.......... (napsáno 11.6.2004)

I po šesti letech mám pořád podobný pocit, když si tuhle desku pustím. Je neskutečně nabitá a silná. Má obrovské množství hudebních nápadů, které zaujmou rockera, folkaře i metalistu.

Myslím, že bude nadlidský úkol toto album překonat.

P.S.: Největší favorité: "Ocean Land", "Norra El Norra" a "The Storm Still Rages".

» ostatní recenze alba Orphaned Land - Mabool - The Story Of The Three Sons Of Seven
» popis a diskografie skupiny Orphaned Land


Greatest Show On Earth - The Going´s Easy
2010-08-24

Greatest Show On Earth / The Going´s Easy

5 stars

Geniální pětiminutové intro titulní "Borderline" začíná skvělým kytarovým riffováním a sólem na bubny, ke kterému se pomalu přidávají hammondky a dechy. Ve finále této skladby dávají GSOE najevo, že po předchozí desce Horizons ještě zhutnili zvuk.

V "Magic Woman Touch" dochází k uklidnění, skladba má hitový, až trochu popíkový nádech. Převzala jí skupina Hollies.

"Storytimes..." a "The Leader" se nesou v podobném duchu. Změny rytmů, kytarové riffy, orchestrální aranže... paráda.

"Love Magnet" dává prostor pro (nikoliv bezduchou) improvizaci. A zase ty skvělé dechy, především flétna...

"Tell the Story" kombinuje více stylů, je skvěle instrumentálně zvládnutá a úžasně groovy.

Převážně instrumentální bonusovka "Mountain Song" uzavírá celé skvěle konzistentní dílo.

Deska se výborně poslouchá. Je velká škoda, že spolu s "HORIZONS" zapadla. Dávám čtyři a půl hvězdy.

» ostatní recenze alba Greatest Show On Earth - The Going´s Easy
» popis a diskografie skupiny Greatest Show On Earth


Judas Priest - Ram It Down
2010-08-19

Judas Priest / Ram It Down

5 stars

Vždycky, když slyším ten výkřik v úvodní jízdě "Ram It Down", ježí se mi chlupy na krku. Tahle skladba pro mne představuje absolutní vrchol metalových vypalovaček. Šílená rychlost a naprosto neskutečný souboj kytar je jako z jiného světa.

Druhá "Heavy "Metal" má prapodivný úvod, ale pak řeže, jak má.

Další tři skladby jsou Priestovský tříhvězdičkový standard.

"Blood Red Skies" je nejprve baladou, posléze střednětempým předchůdcem industrial-metalu a dodnes mě nesmírně baví. Mám tam strašně rád pasáž "...automatic sniper/with computer sights..." podmalovanou jedovatou kytarou.

"Johnny B. Goode" je pak rock'n'roll v metalovém hávu. Zajímavá a hlavně zábavná věcička.

Závěrečná "Monsters..." se mi vůbec nezdá tak nepovedená, jak avizují předchozí ohlasy. Je to pomalu se valící obluda, která smete vše, co jí přijde do cesty. Líbí se mi i její sebeparodující text.

Desku hodnotím čtyřmi a půl hvězdami, zaokrouhleno tedy pěti.

» ostatní recenze alba Judas Priest - Ram It Down
» popis a diskografie skupiny Judas Priest


Judas Priest - Sin After Sin
2010-08-18

Judas Priest / Sin After Sin

4 stars

Myslím, že trojka JP je značně podceňovaná deska.

Hned úvodní vypalovačka "Sinner" je dost silným rockovým argumentem a závěrečný "Dissident Agressor" jakbysmet.

A pak ta neskutečná balada "Last Rose of Summer" a intenzivní power-balada "Here Come the Tears" s tichoučkým atmosférickým intrem...

V "Let Us Prey" si Priest vyzkoušeli, jaké to je hrát opravdu rychle a v této poloze se pak začali vyskytovat čím dál více, "Exciterem" a "Hell Bent For Leather" počínaje a "Ram It Down" a "Painkillerem" konče.

Tohle album má "koule", je silné, tvrdé a dost konzistentní, i když k Priestovskému metalu ještě chybí krůček v podobě desky "STAINED CLASS".

Dávám čisté čtyři hvězdičky.

» ostatní recenze alba Judas Priest - Sin After Sin
» popis a diskografie skupiny Judas Priest


Judas Priest - Rocka Rolla
2010-08-18

Judas Priest / Rocka Rolla

3 stars

Debuty kapel jako Iron Maiden, Led Zeppelin, Black Sabbath, Queen... atd. jsou fascinující, v případě Judas Priest by se za skutečný debut dalo považovat až album druhé, tj. "Sad Wings of Destiny". Rocka Rolla je totiž poněkud nemastné neslané hardrockovo - heavymetalové počínání bez nějakého výraznějšího "ksichtu".

Vyjímku tvoří skladby "Cheater" a "Run of the Mill". Ta první je výbornou hardrockovou riffovkou s fajnovým šlapavým rytmem a ta druhá zvláštní heavy baladou, která je předzvěstí následující desky "Sad Wings...".

Tam teprve - ač na tu dobu trošku zpátečnickým stylem - ukázali o čem Judas Priest jsou a naznačili, čím teprve budou.

» ostatní recenze alba Judas Priest - Rocka Rolla
» popis a diskografie skupiny Judas Priest


Mercury, Freddie - Lover of Life, Singer of Songs
2008-04-04

Mercury, Freddie / Lover of Life, Singer of Songs

4 stars

Po vydání "krabicového" 12CD výběru roku 2000 se toento 2CD výběr zdá býti nicotným. Nicméně, když se mrknete do tracklistu, jedná se tu většinou o nové remixy, takže přece jenom něco...

Pro seznámení se se zpěvákovými sólovými songy je tento výběr ideální. Je tu vše podstatné, všechny hity, všechna "díla", bohužel včetně příšerné technoverze "Living On My Own". Také bych sem nezařazoval 5 (!!!) verzí "Love Kills", to už je opravdu moc...

Myslím, že toto 2CD nikoho neurazí a může být hezkým dárkem nebo obohacením sbírky CD.

» ostatní recenze alba Mercury, Freddie - Lover of Life, Singer of Songs
» popis a diskografie skupiny Mercury, Freddie


Mercury, Freddie - The Solo Collection (12CD)
2008-04-03

Mercury, Freddie / The Solo Collection (12CD)

2 stars

Tak tohle je masakr. Jak pro uši, tak pro peněženky. 12 CD/DVD se sólonahrávkami Freddie Mercuryho! Popravdě jsem nikdy netušil, že by toho mohlo být tolik!

Skalní fanda zaplesá zejména nad disky 7-9, kde se vyskytují rarity z celého zpěvákova tvůrčího období. Je zde ochutnávka velice raritního koncertu Freddieho kapely Ibex a demáč s Wreckage (1969). Neskutečné!!!

Myslím, že celistvější hudební profil, než předkládá tato kolekce, už nemůže být zkompletován. Oceňuji precizní práci s remasterováním starých demáčů, znějí fakt nejlépe, jak je to jen možné.

Pro ty, kdo Freddieho a Queen opravdu "žerou", je tato kolekce zásadní záležitostí. Pro ostatní, pokud jim nevadí cena, je to slušný dárek k vánocům. Ti, co nedisponují plnými peněženkami, mají smůlu. No a ti, které tahle muzika nezájímá můžou vyrazit třeba na lyžovačku do Alp.

Osobně bych dal hvězd pět, ale po objektivním uvážení dávám ** (Jen pro sběratele a a fanoušky)

» ostatní recenze alba Mercury, Freddie - The Solo Collection (12CD)
» popis a diskografie skupiny Mercury, Freddie


Mercury, Freddie - The Album
2008-04-02

Mercury, Freddie / The Album

4 stars

Nevím, jestli o "The Album" uvažovat jako o "řadové desce", nebo o výběru. Je to něco mezi. Představuje kolekci singlů, remixů, béček a dříve nevydaných věcí, které tu tvoří velmi, ale opravdu velmi kompaktní celek.

Mnohé remixy znějí mnohem lépe, nežli původní verze na Mr. Bad Guy.

Navíc jsou tu megahity "The Great Pretender" a "In My Defence", což jsou Freddieho naprosto zásadní songy.

"Barcelona" překonána nebyla, ale i tak hodnotím alespoň čtyřmi kusy.

» ostatní recenze alba Mercury, Freddie - The Album
» popis a diskografie skupiny Mercury, Freddie


Mercury, Freddie - Barcelona
2008-04-02

Mercury, Freddie / Barcelona

5 stars

Jedním slovem popsat album, kde dochází k fúzi rocku, popu, opery, soulu, spirituálu atd. je zhola nemožné. Je to Mercuryho dílo, opravdové "The Works". Ukazuje nám tu neuvěřitelný rozsah svého hlasu, navíc dema s party pro Montserrat nazpíval on sám!!! (Viz "Excercises in Free Love" na The Album, 1992)

Když jsem si kdysi v hudebninách kupoval originální kazetu, říkala mi prodavačka: "Víte o tom, že tohle nejsou Queen?" Dodnes mi ta otázka leží v hlavě, i když už na ní znám jednoznačnou odpověď.

Díky "Barceloně" jsem se v pubertě setkal s operním zpěvem, o kterém jsem předtím neměl nejmenší potuchy. A rovnou s Montserrat Caballé! Paráda.

Deska začíná ůžasnou pompézní oslavnou hymnou "Barcelona", často mylně přisuzovanou kapele Queen. Dodnes má obrovskou sílu, i když byla tolik hraná v rádiích...

Zbytek songů tvoří neobvyle slušivě sevřený celek, "La Japonaise" počínaje a "How Can I Go On" konče.

Skladba, kterou mám úpřímně zcela nejradši je "The Golden Boy", která začíná potemnělým úvodem a přechází ve sborový spirituál. Má svěží tempo, skvělé vokální výkony jak Mercuryho, tak M.Caballé...

Závěrečná "Overture..." je "sestřih" nejúžasnějších momentů celého alba a shrnuje, jako závěrečný operní přídavek, všechny postatné "árie", i když většinou jen instrumentálně.

Je těžké nehodnotit toto album pěti hvězdičkami, když ho mám tak moc rád. Slyšel jsem spoustu názorů (dost kritických), ale svůj si vzít nedám. Nikdy.

» ostatní recenze alba Mercury, Freddie - Barcelona
» popis a diskografie skupiny Mercury, Freddie


Mercury, Freddie - Mr. Bad Guy
2008-04-02

Mercury, Freddie / Mr. Bad Guy

3 stars

Co říci závěrem: :o)
Ne, ne! Takto uspěchat hodnocení této desky nechci.

Rok 1985. Osmdesátá léta. Popík, syntíky, unylé bubny, vtíravé melodie, stupidní aranže, hrozné hadry a účesy... To vše se mi vybavuje, když slyším cokoli z této desky, bohužel tak moc poplatné době. Ten zvuk je prostě nezaměnitelný. Bohužel. A tak z dobrých, často velice kvalitních skladeb učiní zvuk popíkové "bubliny", které se nafouknou a hned zase splaskávají.

Díky Bohu (nebo spíše Brianovi, Rogerovi a Johnovi), že takové pecky jako "Made In Heaven" a "I Was Born To Love You" převlékli do mnohem slušivějšího rockového hávu na rozlučkové desce "Made In Heaven" (1995).

To, co se však stalo o rok dříve, t.j. 1994, však nemá obdoby a vyrovná se tomu jen hrůzně ducavý rytmus remixu Queen "You Don´t Fool Me". Ano, mluvím o technoverzi (zde na albu vcelku sympaticky znějícího) songu "Living On My Own". Madonna mia!!!

Ale zpět do osmdesátých let. Freddie tehdy složil spoustu zajímavého materiálu, většinu pohltili Queen, takže na album zbyly víceméně "šuplíkovky". Říkám víceméně, neboť songy "Mr. Bad Guy", "My Love Is Dangerous" a "Love Me Like..." by mohly s Queen dobře soupeřit.

Umělý zvuk (ty bubny, ty bubny!!!) ovšem celý počin sráží o příčku níž.

Nemůžu jinak, než ohodnotit album třemi hvězdami a počkat ještě 3 roky...

» ostatní recenze alba Mercury, Freddie - Mr. Bad Guy
» popis a diskografie skupiny Mercury, Freddie


Mercury, Freddie - Larry Lurex - I Can Hear Music / Goin´ Back
2008-04-02

Mercury, Freddie / Larry Lurex - I Can Hear Music / Goin´ Back

3 stars

Co říci o prvotině legendárního pěvce? Je to těžké být nezaujatým a objektivním po tolika letech, co Queen a Freddieho poslouchám. Přesto si troufám tvrdit, že už tady, na singlu "I Can Hear Music", je cítit užasný potenciál ve zpěvákových hlasových fondech. Znám Freddieho demáče s Wreckage a živák Ibex z roku 1969 (totálně raritní záležitosti), stejně tak jako velmi rané nahrávky Queen (1970-72) a musím říci, že udělal velký pokrok.

První skladba je coververze hitu od Beach Boys ze šedesátých let, zní však jinak, neotřele, roztomile. A ten hlásek... Jemný, chlapecký. Přesně takový, jaký už na o 12 let později vydané desce "Mr. Bad Guy" není k slyšení. Zajímavé, ale...

Druhá věc je cover písně Dusty Springfieldové rovněž ze šedesátých let. Ten klavír a ten hlas... Myslím, že tohle mělo být "áčko" singlu. Je to skvěle podaná balada, evokující šedesátá a nikoliv sedmdesátá léta. Krása!

Donedávna takřka nesehnatelná věc (samé pirátské a polopirátské kopie), která nakonec podruhé oficiálně vyšla roku 2000 a potřetí roku 2006 na kompilacích.

Konečný verdikt: Skalní fanda chrochtá blahem, běžný konzument si řekne: "nic zvláštního".

» ostatní recenze alba Mercury, Freddie - Larry Lurex - I Can Hear Music / Goin´ Back
» popis a diskografie skupiny Mercury, Freddie


AC/DC - Ballbreaker
2008-04-01

AC/DC / Ballbreaker

4 stars

Tohle album jsem si poslechl, když mi bylo patnáct a chtlo mě za, ehm, s prominutím za... srdce. Skupina AC/DC sice vůbec, ale skutečně VůBEC nepatří na tyto stránky (nikdy jsem u nich nic progresivního neslyšel), ale hraje naprosto nekompromisní riffový a úpřimný rockec (už přes třicet let). Ten je mi občas tak sympatickýmn odpočinutím od všech komplikovaných skladeb kapel (Queen počínaje a Zappou konče), že ho tu strpím i přes některé, někdy nevlídné, narážky.

AC/DC rocks!

P.S. Mí favorité: Hard as a Rock, Boogie Man, Hail Caesar a Ballbreaker.

» ostatní recenze alba AC/DC - Ballbreaker
» popis a diskografie skupiny AC/DC


Opeth - Blackwater Park
2008-04-01

Opeth / Blackwater Park

5 stars

Původně jsem chtěl napsat recenzi sám, ale pak jsem si uvědomil, že bych se v ní asi nevyjádřil lépe, než Mr. Teyad "Andreaabs". Jeho review sem tedy vkládám a podepisuji se pod něj.

Opeth's fifth album, released in 2001, is considered by many fans to be their best. And "Blackwater Park" is also a bit different from other Opeth albums, because, even though it incorporates Opeth's famous progressive rock alongside some heavier songs, it doesn't quite have the death metal influence of some of Opeth's other albums, like "My Arms, Your Hearse," or 2002's "Deliverance." Other than that, however, every ingredient is here for a great Opeth album (death metal growls, lots of breakdowns, acoustic guitar strums, long songs, etc.)

The album opener, "The Leper Affinity," is around ten minutes long, and features a propulsive main riff, mean, death metal vocals, and two breakdowns (the first of which is an acoustic breakdown; the second one has some cool piano playing).

Next, "Bleak," a Mediterranean-esque song with guest vocals by Porcupine Tree's Steve Wilson, is mostly heavy (with heavy riffs and bellows); but part of this song is occupied by light, eloquent guitar strings and singing. Elsewhere, "Harvest" is a pretty, acoustic driven semi-ballad, and "The Drapery Falls" puts more light, acoustic strums alongside dreary, harmonic vocals, but also some staccato, electric guitar riffs. "The Dirge For November" is cut into two pieces: the second half is heavy, but the first half is so light and restrained, you can actually hear Mikael breathe in. Next, "Funeral Portrait" rockets into pounding riffs, and "Patterns In The Ivy" is an instrumental, acoustic and piano ballad which is as beautiful as it is docile.

Finally, with fast, propulsive riffs, the album ending title track (a personal favorite of mine) returns Opeth to their heavier, death metal roots.

Finally, the limited edition version of this C.D. features a bonus track, "Still Day Beneath the Sun," which is also required listening for all Opeth diehards. So, even though this may not be as heavy as some of this band's other works, "Blackwater Park" is still a wonderful album, and definitely Opeth's first or second best. I very strongly recommend it to all music fans.

» ostatní recenze alba Opeth - Blackwater Park
» popis a diskografie skupiny Opeth


Nick Cave & The Bad Seeds - Murder Ballads
2008-04-01

Nick Cave & The Bad Seeds / Murder Ballads

4 stars

Jak to, že už dávno někdo nenapsal chvalozpěvy na tohle album? Tak se o to pokusím já.

Název desky "Murder Ballads" je, myslím, naprosto výmluvný. Ve všech textech někdo zemřel, umírá nebo teprve zemře. Většinou dívka nebo dítě, ale není to pravidlem. V takové skladbě "The Curse of Milhaven" je pozabíjeno skoro celé městečko. A to není vše. V závěrečné Dylanově baladě "Death is Not the End" nás text doslova nabádá spáchat sebevraždu. No řekněte, není to rozkošné?

Album má velice silné momenty v podobě balad "Henry Lee" a legendární, dnes už trošku ohrané "Where the Wild Roses Grow" (troufnu si říct, že je to absolutně nejlepší song, který kdy Kylie Minogue nazpívala). "The Curse..." je svěží a "vtipná" skladba, kterou bych na rozjezd zařadil na úvod desky, ale budiž...

Pak jsou tu maličko depresivní věci jako "Song of Joy" a hlavně 14tiapůlminutová (!!!) záležitost, zvaná "O´Mailey´s Bar". Textově i hudebně nic pro labilní povahy. :o)

Doporučuji pořádně si poslechnout texty. Nesou totiž velice silnou, psychologickou výpověď lidí, kteří se navenek tváří normálně, ale ve skrytu duše jsou odhodláni vás odkráglovat vražením kudly pod žebra. Síla...

» ostatní recenze alba Nick Cave & The Bad Seeds - Murder Ballads
» popis a diskografie skupiny Nick Cave & The Bad Seeds


Beck, Jeff - Truth
2008-04-01

Beck, Jeff / Truth

5 stars

Tohle album je přesně to, co mi dlouhá léta chybělo ve sbírce... Blues-rock jako řemen, kytary, kytary a ještě jednou kytary!!!

Je velká škoda, že když se někoho zeptám, jestli Becka zná, většinou se setkávám s negativní odpovědí. Hudební rozhled je to, co českému publiku dost chybí. Všichni znají Ewu Farnu (nebo jak se to píše) nebo Kabáty, ale co trochu kvality? Ubohost hudebních preferencí vykazuje ubohost a omezenost českého národa... Ach jo!

Každopádně nemá cenu někomu něco vnucovat. Na to člověk musí přijít sám, vlastními silami, dříve nebo později. Nebo taky nikdy, bohužel.

Když se vrátím zpět k rockové ikoně, zvané Jeff Beck a k jeho geniálnímu skvostu "Truth", musím konstatovat, že srovnání s Led Zeppelin I. docela sedí. Styl je dost podobný, i když zároveň hodně odlišný. Zkuste si pustit "You Shook Me" od Becka a "You Shook Me" od Zeppelinů. Základ stejný, zpracování diametrálně odlišné...

Někdy si říkám, že jsem se měl narodit o generaci dříve, tehdy se totiž hudba ještě opravdu POSLOUCHALA, hltala se každá nota. Dnes si pustíte nějaké CD a při tom obědváte, natíráte plot, vaříte.... Poslech už není prvoplánový, je to jen bezduchý konzum, reflektující západně orientovanou konzumní společnost.

Lidi, otevřte oči a hlavně uši!!!!

» ostatní recenze alba Beck, Jeff - Truth
» popis a diskografie skupiny Beck, Jeff


Iron Maiden - The X Faktor
2008-03-31

Iron Maiden / The X Faktor

3 stars

Kdysi jsem v nějakém časopise četl recenzi na "The X Factor", ve které zaznělo, že úvodní skladba děsně nudí svými kytarovými sóly. Autor tohoto přesdržkového výroku ale obstarával recenze všech nových cédéček v rubrice "nový pop-sračky a občas ňákej rock", takže byl evidentně vedle jak ta jedle.

Hned úvodní desetiminutová skladba "The Sign..." je vynikajícím příkladem toho, že Iron Maiden dokázali pokračovat i po odchodu Bruce Dickinsona. Super intro, super kytarová hradba, změny rytmů, dokonce i docela slušný vokál!

"Lord of the Flies" je skvělý depresivní Goldingův román a také dost depresivní "Ajronovka". Temná jak vlhká podzemní chodba, kde jste uvízli bez světla.... Uff!

"Man On the Edge" je dost slušná vypalovačka, ale Bayley tu prostě nezní... jako Bruce.

A už je to tady. To je průser tohoto alba. Bylo víceméně psáno pro vokál Bruce Dickinsona. Bayley nestíhá. A to se silně podepsalo na zbytku skladeb. Které jsou jinak dost dobré, ale právě slabý vokální projev je sráží dolů, níže a ještě níže do temného podzemí, studeného hrobu. Depresivní tlukot hlavbou o zeď, pomýšlení na sebevraždu... Což na druhou stranu vytváří na deskách I.M. dříve nepoznanou atmosféru.

"The X Factor" je ojedinělá záležitost, rozhodně stojí za poslech, ale jen jednou za hoooodně dlouhý čas.

P.S.: Na této desce se definitivně projevil intro/outro princip skladeb, dříve použitý např. v songu "Fear of the Dark". Od té doby to Železňáci cpou snad úplně všude. Vybrnkávačka na začátku, vybrnkávačka na konci... a dost mě tím už unavujou.

» ostatní recenze alba Iron Maiden - The X Faktor
» popis a diskografie skupiny Iron Maiden


Queen - Hot Space
2008-03-31

Queen / Hot Space

3 stars

"I´ ve heard that we lost our way. People get so excited about these things, but it´s just a bloody record!"

Takhle cca zněla Freddieho reakce na kritiky desky "Hot Space". Souhlasím s tím. Queen zkoušeli nové věci, nové styly - dělali to vždycky, jen to teď holt "odskákalo" celé album. Které má ale i poměrně silné okamžiky.

Mymi favority jsou "Put Out The Fire", což je dost dobrá rocková skladba s bohužel trošku unylým discozvukem, pak balady "Life is Real" a hlavně "Las Palabras..." O závěrečné "Under Pressure" se pak taky nedá diskutovat, že?

Queenovský disco-funky-rock se náznakově objevil už na "The Game" o dva roky dříve. Myslím, že album "Hot Space" je logickým vyústěním a ukončením tohoto stylu. I když, popravdě řečeno, díky Bohu za to...

» ostatní recenze alba Queen - Hot Space
» popis a diskografie skupiny Queen


Iron Maiden - Killers
2008-03-30

Iron Maiden / Killers

3 stars

"Killers". Jako název desky to zní dobře, že? Není divu, že se objevil na obalech řady dalších kapel jako KISS nebo Queen...

S obsahem je to už trošku horší. Ale úplně bych to album nezatracoval. Není totiž vůbec zas tak špatné.

Jak bylo řečeno, vemte si ten úvod. 3 pecky. Pak "Killers" a "Prodigal Son". To vůbec nejsou špatné skladby! A "Purgatory"? Vždyť ta má taky výborný odpich a melodii (super refrén!).

Problém je v tom, že album Killers měl být Ironovský debut a teprve pak měli vydat desku "Iron Maiden" v lepší produkci...

Nicméně, období s Paulem DiAnnem považuju za velice inspirativní, i když úplně jiné, než to s Dickinsonem. Materiál, který spolu tehdy nahráli, by klidně vystačil na ještě jedno album. Skalní fanoušci si můžou většinu toho poslechnout na kolekci Iron Maiden v "železný pixli".

» ostatní recenze alba Iron Maiden - Killers
» popis a diskografie skupiny Iron Maiden


Iron Maiden - Dance of Death
2008-03-30

Iron Maiden / Dance of Death

4 stars

Když se zamyslím nad třemi posledními alby I.M. s Dickinsonem, je "Dance..." až na bronzové příččce.
Rozhodně to ale není slabé album. Naopak.

Když jsem onehdy poprvé viděl obal desky, dost mě zaujal... dnes už jsem trochu vystřízlivěl, ale ten Eddie se mi prostě líbí.

Úvodní, v poslední době tradičně slabší vypalovačka (s vyjímkou "The Wicker Man") mě rozhodně nezaujala a nepovedlo se jí to ani naživo na Dance of Death turné.

"Rainmaker" je tak nějak nevýrazný. No řekněte, vzpomenete si na riff, melodii nebo refrén?

S "No More Lies" už je to mnohem lepší, refrén je stadiónová halekačka.

Tak, a teď přichází můj osobní favorit, ryze Ironovská skladba "Montségur". Vedle zajímavého "středověkého" textu na mě skladba moc zapůsobila kompozičně. Tentokrát žádné vybrnkávání, žádná rádobygradace, ale nářez od začátku do konce. Tohle jsou staří Ironi v plné síle. Miluju, když vokální linku ještě stejnou melodií podkresluje kytara (viz např. "Aces High"...) Super!!! Nemůžu se toho nabažit.

"Dance of Death" a "Paschendale" jsou kompozičně velmi propracované věci. Řekl bych, že na desce tvoří skutečné jádro. Ale největším zážitkem bylo slyšet a hlavně vidět je naživo.

Závěrečná poloakustická skladba "Journeyman" je prostě báječná. Super melodie, super nápad.

Můj verdikt je vcelku jednoznačný. To proto, že "Brave New World" a "Matter..." se mi líbí o hvězdičku víc.

» ostatní recenze alba Iron Maiden - Dance of Death
» popis a diskografie skupiny Iron Maiden


Iron Maiden - Piece of Mind
2008-03-29

Iron Maiden / Piece of Mind

4 stars

Čtvrté album Iron Maiden se vyznačuje agresivnějším zvukem, lepší produkcí, je tu znát i nový bubeník (Nicko) a hlavně je tu moje superoblíbená skladba z pera Bruce Dickinsona "Revelations".

Ale popořadě.
Úvodní "Where..." mi nikdy nesedla. Prostě jí přeskakuju. Důvod nejsem schopen racionálně vysvětlit...

Pak přichází parádní song "Revelations", který považuji vedle "To Tame..." za vrchol alba.
Je to skvěle napsaná poloakustická power-balada, mama mia, to je síla!

"Flight..." patří mezi často hrané hitovky, ale zase musím říci, že neodpovídá mému vkusu. Sakra, jsem já to ale vybíravej.

"Die..." je lehkce nadprůměrná skladba, nic převratného, ale...

... "The Trooper" už je to, co Iron Maiden prodává. Výborná agresivní riffovka, hudebně maličko vykrádající "Hallowed..." z předchozí desky.

"Still Life" mám moc rád. Má roztomile strašidelný text a musím říci, že to byla "láska na první poslech", prostě mi sedí.

"Quest" a "Sun" jsou průměrné Ironovské skladby, které nemají výraznější ambice.

Ovšem "To Tame" je jiná kapitola. Jestli znáte Herbertovu Dunu, pak vězte, že "The Dune" měl být původně název této skladby. Problémem byla autorská práva... Epické dlouhostopky, které mám u Panny tak moc rád se tu dočkaly dalšího hodnotného přírůstku, i když cítím, že k její dokonalosti tu chybí jeden maličký krůček... Jsem hroznej kritik, vím. To je tím, že jsem namlsanej "Alexandrem", "Phantomem", "Marinerem"... :o)

Výborná deska, ale to nejlepší od Iron Maiden je teprve ante portas.

» ostatní recenze alba Iron Maiden - Piece of Mind
» popis a diskografie skupiny Iron Maiden


Iron Maiden - Iron Maiden
2008-03-29

Iron Maiden / Iron Maiden

5 stars

Pro mě je deska "Iron Maiden" za celou existenci kapely snad jedinou, o které můžu prohlásit, že nemá slabší místo. Prostě tu nejsou takové ty "vycpávky", které se pak tu a tam a časem čím dál častěji u Panny objevují.

Album má obrovskou sílu jako celek, ale docela dobře se dá poslouchat i per partes.

"Prowler" je skvělá vypalovačka. Vždycky, když slyším úvodní riff, nedokážu odolat a ještě se mi snad nestalo, že bych jí nedoposlouchal.

"Sanctuary" sice na původním vydání nebyla, ale celek docela dobře doplňuje.

"Remember Tomorrow" mi kompozičně trochu připomíná "Doing Alright" od Queen, dokonalá power balada.

"Running Free" je hit, trošku pripomíná pozdější "Run to the Hills".

Tak a teď prostředek desky: "Phantom" a "Transylvania". Stylově patří k sobě a představují vyvrcholení a pomyslný zlatý hřeb alba.

"Strange World" je nádherná klidná balada. A to sólo... Fantazie.

Na závěr dvě vypalovačky:
"Charlotte..." s rozkošným baladickým prostředkem
a "Iron Maiden", legendární "ukončovák" koncertů i této desky.

Nemám co vytknout. Možná jsem zaujatý... Ale tuhle desku miluju. Kdyby to šlo, dám jí 6 hvězdiček.

» ostatní recenze alba Iron Maiden - Iron Maiden
» popis a diskografie skupiny Iron Maiden


Iron Maiden - Powerslave
2008-03-29

Iron Maiden / Powerslave

5 stars

Táááák!
Pouštím si Powerslave, koukám na nápaditý obal a vzpomínám na časy, kdy jsem si tuhle výbornou desku přehrál od kamaráda výměnou za "No Prayer..." :o)

Hned úvodní "Aces High" má takovou sílu, že člověka, s prominutím, posadí na prdel. Troufám si říci, že jde o absolutně nejlepší otvírák a vůbec nejlepší vypalovačku Ironů za celou jejich kariéru.
Dodnes jí nepřekonali a pochybuji o tom, že se jim to ještě povede.

"2 Minutes..." je všeobecně dost oblíbená hitová skladba, ale mě nijak zvlášť neoslovuje, inu každému se nezavděčíš, že?

"Losfer..." je věc, ke které nikdo nenapsal text, tak skončila jako lehce nadprůměrná instrumentálka.

Dále stojí za zmínku "Flash" se super riffem i atmosférou a druhá (slabší) vypalovačka "Back..."

O posledních dvou skladbách se dají psát novely.
"Powerslave" má skvělou orientální atmosféru (řekl bych dost silně inspirovanou Blackmoreovou bandou Rainbow - viz deska Straight Between the Eyes).

No a závěr? Třináctiminutový epos o děsivé příhodě starého námořníka podle legendární básně Samuela Taylora Coleridge. Tu básník psal pod vlivem psychotropních látek a je to na obsahu dost znát (normálně to nevymyslíš). :o)

Skvostné zakončení skvostné desky a skvostných pět bodů k tomu.

» ostatní recenze alba Iron Maiden - Powerslave
» popis a diskografie skupiny Iron Maiden


Iron Maiden - A Matter of Life and Death
2008-03-29

Iron Maiden / A Matter of Life and Death

5 stars

Po první skladbě "Different World" jsem byl velice rozpačitý. Je totiž slabá. Trošku mi připoměla další ubohost "Futureal" z Virtuální jedenáctky.

Sed ECCE!!!

Kdyby Ironi trošku zrychlili hned další "These Colours", mohla to být skvělá vypalovačka na úvod desky!

To, co následuje poté, jsou prostě a jednoduše Iron Maiden. Ve skvělé formě. Až na ty permanentní vybrnkávačky na začátku a závěru skladeb (už mě ten mustr začíná nudit) se vesměs jedná o fantastické skladby.

Skvělý vokál, skvělá kytarová sóla, skvělá rytmika, skvělý, ba přímo úžasný zvuk... Chrochtám blahem!

Naprosto zbožňuji sólo v "Longest day" (5:33-6:38) a celkově propracovanou kompozici "For the Greater Good..." a "The Legacy".

Musím říci, že mi Iron Maiden vyrazili dech. Obal desky se mi teda moc nelíbí, víc na mě zapůsobil obal k singlu "Benjamin". Podstatnější je však obsah, který prostě, jednoduše a nekompromisně ohodnotím pěti hvězdičkami.

» ostatní recenze alba Iron Maiden - A Matter of Life and Death
» popis a diskografie skupiny Iron Maiden


Iron Maiden - No Prayer for the Dying
2008-03-29

Iron Maiden / No Prayer for the Dying

3 stars

S tímhle albem to není jednoduché.

Není ani špatné ani vynikající.

Má výbornou vypalovačku ("Tailgunner"), skvělé riffy ("Holy Smoke", "Mother Russia"...), chytlavou Dickinsonovu hitovku "Bring Your Daughter" (původně jeho sólovka). I závěr desky je typicky dobrý.

Album je navíc dravé a syrové, ale přesto mi na něm něco nesedí. Stejně jako na následujícím albu "Fear of the Dark":

Problémem těch dvou desek je prostřední část, aneb, jak by angličan řekl, the middle section.

Balada "No Prayer..." je vcelku nevýrazná, s gustem pak vždy přeskakuji skladby 4 a 5. "The Assasin" je ještě dost průměrná záležitost a teprve "Run Silent..." přináší něco zajímavého.

Chápu. Nebylo vůbec jednoduché navázat na tak vynikající album jakým je "Seventh Son..."
Jak jsem už zmímil, není to vůbec špatná deska, ale chybí jí výraznější "ksicht". Mezi alby jako "I.M.", "Powerslave", "Number...", "Somewhere..." a "Seventh..." se prostě nemá sílu prosadit.

» ostatní recenze alba Iron Maiden - No Prayer for the Dying
» popis a diskografie skupiny Iron Maiden


Iron Maiden - Virtual XI
2008-03-29

Iron Maiden / Virtual XI

2 stars

Druhá, myslím, že právem dost podceňovaná deska s vokalistou Blazem Bayleym.

Hned úvodní skladba "Futureal" je dost ubohá - napsaná s vědomím, že "album musí otvírat něco rychlýho". Ach jo...

"The Angel..." je už trošku zajímavější, ale ty klávesy mě pořád nemůžou přesvědčit, že poslouchám Iron Maiden...

"Lightning..." má dobrý riff, ale to je tak vše.

Ale co to? Přichází výborná skladba (!!!!) "The Clansman", kterou Harris pravěpodobně napsal, když se vracel z kina, kde dávali "Bravehearta" s Melem Gibsonem. Konečně, říkal jsem si. To jsou Ironi. (Sice mi tam chybí trošku duchaplnější text, ale budiž, jen tak dál, říkám si).

Ale ejhle! "When..." nic moc, "The Educated..." průměr, "Don´t Look..." lehký nadprůměr.

"Aspoň konec, prosím", říká si fanoušek. Co následuje je však mizerná pseudobalada s rádobyšpanělským názvem "Como Estais..."

"Bože, zač mě trestáš", říkal jsem si po poslechu celého alba. Tak jsem si ho poslechl ještě několikrát a verdikt zůstal stejný. Dodnes.
Hlášku "Up the Irons!" bych tentokrát vyměnil za "Shut the fuck up, Irons!"

» ostatní recenze alba Iron Maiden - Virtual XI
» popis a diskografie skupiny Iron Maiden


Iron Maiden - Fear of the Dark
2008-03-29

Iron Maiden / Fear of the Dark

3 stars

Ha! Rok 1992 a řadovka "Fear of the Dark"!

Je spousta lidí, kteří tuhle desku milují. Často patří mezi prvních 5 nejoblíbenějších alb IM. Nerozumím tomu. Podle mě je "Fear..." jen lehký nadprůměr, ve srovnání s ostatní tvorbou Panny.

Neoddiskutovatelné však je, že album má SKVĚLÝ obal, který se hodil spíše na kazetu (roztáhl bych ho do celého čtverce)...
Deska má taky skvělý úvod:
"Be Quick" je super vypalovačka, kterých Ironi moc nevytvořili.
"From Here" je hitovka, trošku omšelá, ale vůbec ne podprůměrná.
"Afraid..." je výborná "dlouhá" skladba se vším všudy změnami rytmů, gradací, silnou melodií...

Pak ale nastupuje průměr, průměr a ještě jednou průměr. Jsou tu sice i vcelku zajímavé věci (balada "Wasting Love"), ale říkám si: "Jsou to ještě vůbec Ironi???"

Na tuto otázku odpovídá až závěrečná pecka "Fear...", která je vynikající, ryze Ironovskou tečkou za půlhodinkou bohužel poněkud nezáživného metalu.

Když jsem si album kdysi kupoval (to jsem byl ještě puberťák), byl jsem pln očekávání, které ovšem splasklo jako bublina. Tenhle pocit ve mě přetrvává dodnes.

» ostatní recenze alba Iron Maiden - Fear of the Dark
» popis a diskografie skupiny Iron Maiden


Iron Maiden - Somewhere in Time
2008-03-29

Iron Maiden / Somewhere in Time

5 stars

První deska, kde Panna začala experimentovat se zvukem a používat syntezátory.

Druhá deska, kterou jsem od nich kdy slyšel.

Třetí nejlepší deska Iron Maiden. (1.Seventh Son... ´88, 2. Iron Maiden ´80)

Album se vyznačuje skvělým, na tu dobu mírně "futuristickým" zvukem. Stejně jako zvuk následující desky "Seventh Son...", je i tento naprosto ojedinělý, nezaměnitelný, charakteristický, jinými slovy, vynikající.

Desku zahajuje trošku atypická, ale výborná úvodní vypalovačka "Caught..."

Pak následuje dobou nasáklá pop-metal-hitovka "Wasted..." (není vůbec špatná).

Dvě vynikající skladby jsou "Heaven Can Wait" a "The Loneliness", které mě ještě nikdy neomrzely, mají sílu, výrazné melodie... a ten zpěv....

Další hitovkou byl "Stranger...", který mě osobně (až na rytmiku a kvalitní zvuk) nijak neoslovuje.

To však nemohu říci o závěrečném megaeposu "Alexander..." Jedná se o trademark Ironů, klasika. Dlouhostopá výpravná píseň, oslavující makedonského vojevůdce Sašu je podle mě nejlepší skladba celého alba. Naprosto miluju melodické sólo, které je natažené snad na 3 minuty... paráda. Dokonalá skladba pro rozvoj představivosti. Vedle "Phantoma", "Hallowed", "Rime" a ještě několika dalších patří "Alexander k tomu nejlepšímu v celém back-catalogu Železné Panny. A heavy metalu vůbec.

Tahle deska je dost zásadní záležitost, dávám jí 4 a půl, zaokrouhleno nahoru tedy *****

» ostatní recenze alba Iron Maiden - Somewhere in Time
» popis a diskografie skupiny Iron Maiden


Iron Maiden - Brave New World
2008-03-27

Iron Maiden / Brave New World

5 stars

Návrat ztraceného syna Bruce Dickinsona ke své rodině, Železné Panně.

Je pravda, že Dickinson po odchodu od IM vydal skvělé desky, tak jsem zprvu moc nechápal, proč se vrací, když mu to jde skvěle i sólově... Každopádně si myslím, že učinil správný krok - a k Panně s sebou přivedl i Adriana Smithe, také kdysi zběhnuvšího člena gangu. Od té doby má skupina 3 kytaristy (!!!)

Pokud se obsahu desky týče, disponuje všemi klasickými ironovskými atributy:

1. výborný (!)rychlý otvírák (nutno přiznat, že úvodní vypalovačky má kapela od časů Aces High docela slabé)

2. sáhodlouhé epické kompozice (je jich tu hned několik, mezi mé absolutní favority patří The Nomad a Ghost of the Navigator)

3. hlas jako zvon - Dickinson má na ty svoje vokály prostě trademark, poznáte ho po 2 slovech...

4. super zvuk

5. nápaditý obal desky (mám pocit, že Eddieho nad futuristickým Londýnem zas maloval Derek Riggs)

Co dodat, album má sice tu a tam slabší místa, ale celkově působí velice dobře, řekl bych, opravdu ironovsky. Dal bych **** a půl, jelikož mám oblíbenější desky, ale myslím, že i ***** odpovídá kvalitě nahrávky.

» ostatní recenze alba Iron Maiden - Brave New World
» popis a diskografie skupiny Iron Maiden


Iron Maiden - Seventh Son of a Seventh Son
2008-03-20

Iron Maiden / Seventh Son of a Seventh Son

5 stars

Ano, ano a ještě jednou ANO!

Tohle je skvělá deska Iron Maiden.

Není to pravý Ironovský heavy metal - je zde spousta syntezátorů, zvuk není tak hutný, jak bývalo zvykem (viz Piece of Mind či Powerslave), album ovšem trošku navazuje na předchozí počin "Somewhere in Time" (1986), kde se progresivní vlivy začaly poprvé objevovat. Což rozhodně není na škodu! Myslím, že zvuk tohoto alba se nedá splést s žádnou jinou deskou, je naprosto jedinečný.

To, co tu Panna předvádí je koncepční, tématické album, písně na sebe textově navazují. Jsou tu hitovky jako víno: "Can I Play With Madness" a "The Clairvoyant" (tu melodii prostě miluju). Dlouhostopá skaldba "Seventh Son..." je sice trošku moc "syntetická", ale budiž.
Mám moc rád akustický závěr "The Prophecy", jen si říkám, že je škoda, že tu krásnou melodii nerozvedli trošku víc, ale jen jí několikrát zopakovali a šlus...
Závěrečný song desky, "Only The Good..." vůbec není špatný, ale čekal jsem zase něco epického, dlouhého, výpravného... Ale jsem moc náročný.

Téhle desce dávám plný počet!

» ostatní recenze alba Iron Maiden - Seventh Son of a Seventh Son
» popis a diskografie skupiny Iron Maiden


Iron Maiden - The Number of the Beast
2008-03-19

Iron Maiden / The Number of the Beast

4 stars

Mám tu čest být prvním, který napíše něco o "Ďáblovu číslu" od "Železné panny".

Začnu tím, že pochválím obal od Dereka Riggse. Je to legendární záležitost, jako ovšem spousta následujících, ale i předchozích Ironovských obalů.

Všeobecně se tvrdí, že jde o nejlepší album IM. Trošku bych o tom polemizoval. Vyskytují se tu na Ironovská měřítka 80. let poněkud průměrné skladby:
"Invaders", "Gangland" a "Total Eclipse".

Zbytek už jsou ovšem geniální songy, které se staly pevnou součástí koncertních vystoupení. Jádro celé desky tvoří:

heavy balada "Children...",
metalová megaklasika "The Number...",
melodická hitovka "Run To The Hills"
a skvělá závěrečná pecka "Hallowed...", kterou mám snad nejradši z celého playlistu Iron Maiden.

Když jsem si tuhle desku (přesněji řečeno kazetu) kdysi kupoval, měl jsem jen 2 alba Ironů (jedničku a Somewhere in Time). Musím říci, že jsem byl po několika prvních posleších docela rozpačitý. Čekal jsem víc "kudrlinek", změn rytmů a dlouhých kompozicí (Byl jsem namlsaný "Phantomem", "Alexanderem", "Transylvánií"...). Ovšem přímočarost, syrovost a autentičnost to nakonec celkem vynahradily.

Rok 1982 byl, pokud se heavy-desek týče, dost bohatý. Judas Priest vydali Screaming For Vengeance, se skvělými věcmi přišli i Mercyful Fate, Saxon a Manowar. Sabbathi už se drželi jen zuby nehty a pomalu je nahrazovali tehdy rodící se blackmetalisté (Venom)... Dost keců. Deska roku podle mě patří Iron Maiden.

» ostatní recenze alba Iron Maiden - The Number of the Beast
» popis a diskografie skupiny Iron Maiden


Queen - Live At The Bowl 1982
2008-03-19

Queen / Live At The Bowl 1982

4 stars

Velmi kvalitní živá nahrávka z turné k nejspornějšímu albu skupiny - Hot Space.

Na začátek dvě vypalovačky: "The Hero" a "We Will Rock You (fast)", pak "Action This Day" v mnohem tvrdším hávu než na desce. Paráda. Stejně tak zní lépe naživo "Staying Power" i "Back Chat".

Druhá půlka koncertu jsou klasiky, které nikdy nezklamou... Chlapci jsou navíc v prvotřídní formě, takže koncert je opravdu zážitek!!!

Doporučuju sehnat si DVD, zvukově je to sice dobré, ale s obrazem je to takřka dokonalé. Píšu takřka, jelikož mám přece jen radši koncety Queen ze 70. let a Freddieho bez kníru :o)

» ostatní recenze alba Queen - Live At The Bowl 1982
» popis a diskografie skupiny Queen


Queen - News Of The World
2008-03-17

Queen / News Of The World

4 stars

Deska, kterou Queen definitivně prorazili v Jů Es Ej. Tam taky vystřihli jejich legendární koncerty v Houstonu a Chicagu...

Pokud se vám někdy do rukou dostanou nahrávky BBC Sessions z roku 1977, vězte, že takové hitovky jako We Will Rock You či Spread Your Wings tu byly překonány dokonalejšími verzemi!
My Melancholy Blues, nádherná klavírní balada, má jiný závěr (kytarové sólo) a Freddie se na konci krásně zasměje.

» ostatní recenze alba Queen - News Of The World
» popis a diskografie skupiny Queen


Queen - Queen at the Beeb
2008-03-17

Queen / Queen at the Beeb

4 stars

Skladby pro tohle album byly nahrány ještě před vydáním prvního alba Queen. Jsou naživo zahrané, syrové, energické a naprosto autentické. Chybí jim jen malý krůček k dokonalosti (hlavně po zvukové stránce), což dotáhli na Queen I.

Tohle minialbum nebylo (a v obchodech pořád není) jednoduché sehnat, ale rozhodně stojí za to.

"This is a milestone", tvrdí recenze na obalu desky. A já s tím souhlasím.

» ostatní recenze alba Queen - Queen at the Beeb
» popis a diskografie skupiny Queen


Queen - Flash Gordon
2008-03-17

Queen / Flash Gordon

3 stars

Pamatuji si, jak jsem se hrozně těšil na premiéru Flashe Gordona na Nově... :o) Tenkrát se mi ten film líbil, ale teď, po nějakých 15 letech musím říci že je to dost slabé... Inu, comics ve filmové podobě, ještě k tomu z roku 1980. Ovšem, film má i pozitiva. Mám rád herce Briana Blessed, s těmi papundeklovými křídly coby "sokolí muž" je prostě rozkošný. A oko muže zálibně spočině na Ornelle Muti...

Pokud se hudby týče, Queen odvedli dobrý kus práce... Jakoby připravili živnou půdu pro Vangelise a jeho fantastický soundtrack k Blade Runnerovi (1984).

Miluju rockovou vypalovačku "The Hero", kterou Queen zahajovali koncerty na turné 1982.

Pak je tu perfektní melodie v "The Kiss" s Freddieho fistulí, roztomilý kytarový svatební pochod "The Wedding March" a pak chytlavá titulní melodie (singl) "Flash" se skvělou baladickou částí ("just a man...")

Deska se nesmí brát jako řadovka, ale jako soundtrack. Kterému, myslím, že právem, přisuzuji 3 hvězdy. 4 dávám Vangelisovu Blade Runnerovi a 5 Poledourisovu Barbaru Conanovi.

» ostatní recenze alba Queen - Flash Gordon
» popis a diskografie skupiny Queen


Queen - Innuendo
2008-03-17

Queen / Innuendo

5 stars

Queen v období '90 -'91 nahrávali doslova o život a důkazem je geniální nahrávka Innuendo, kde Freddie zpívá jako bůh, opravdu, vrátil se mu starý skvělý hlas, který odložil někdy začátkem 80.let...

V době Innuendo jam sessions nahráli Queen tolik materiálu, že naplnili o pár let později ještě půlku "rozlučkové" desky Made In Heaven.

Skladba Innuendo je fantastická. Ta španělská melodika a akustický prostředek, přecházející v hardrockový nářez je prostě nenapodobitelný. Tohle uměli jen Queen.

Dva tvrdé rockové nářezy jsou Headlong (s hitovými ambicemi) a Hitman (Mayova kytarová zběsilost, při které mě běhá mráz po zádech).

Mám moc rád All God´s People, ani nevím proč. Trošku mi připomíná Let Me Live z Made In Heaven, kterou mám ještě radši.

Kdyby místo skladeb Delilah a Bijou na album zařadili Mayovy sólovky ze stejného období Last Horizon a Too Much Love Will Kill You, nebylo by albu co vytknout.

The Show Must Go On má neskutečně silný vokál. Je to hrozně ohraná skladba z komerčních rádií, ale pořád se mi líbí.

Tahle deska je klenot. (Bijou) Je to, jak by Cimrman řekl, taková pěkná tečka za tím naším případem. Vše, co tuto desku následuje je již nepodstatné.

» ostatní recenze alba Queen - Innuendo
» popis a diskografie skupiny Queen


Queen - Greatest Video Hits 1
2008-03-17

Queen / Greatest Video Hits 1

5 stars

To je ono! Perfektní DVD.

Na "dívídčko" přetáhlé první Queenovské Greatest Flix, ovšem v podobě klipů, na sebe nenavazujících.

Zásadní tvorba Queen z jejího zásadního tvůrčího období (70.léta), zásadní klipy, včetně "příšerného" We Will Rock You, absolutního nízkorozpočťáku, natočeného na Rogerově zahradě v zimě roku 1977. :o)

Rozkošná Bohemian Rhapsody, krásný klip k Save Me, uprskaný pseudoživý klip k Don´t Stop Me Now, kimonový "živák" Tie Your Mother Down, kde při výbuchu pyrotechniky bubeník spadl ze židličky... Super!

» ostatní recenze alba Queen - Greatest Video Hits 1
» popis a diskografie skupiny Queen


Queen - Live Magic
2008-03-17

Queen / Live Magic

2 stars

Všecko špatně, všecko špatně!

Co to Queen proboha napadlo, vydat jednocédéčkové živé album?!? Zkrácené verze We Will Rock You, You´re My Best Friend, Bohemian Rhapsody(!!!) mě tedy opravdu nenadchly, byť mají zvuk stokrát lepší, než první oficiální živák z roku 1979.

Jak jsem již psal v recenzi Live Killers, éra "pravých Queen" skončila právě tímto počinem a pozdější Queen už jsou prostě... jiní? Freddie má hrubší hlas (moc kouřil?), styl se odklání k pop-rocku poplatnému době (odrhovačky Radio Gaga či I Want To Break Free jsou toho nejlepším příkladem)...

Ale pořád jsou to Queen. Tvořiví a bavící lidi. Jen trošku lacinější. Místo "šetření místem" měli Queen vydat rovnou dvojalbum Live at Wembley, nebo spíš Live in Budapest, které mám po zvukové stránce (Freddieho hlas!!!) mnohem radši.

» ostatní recenze alba Queen - Live Magic
» popis a diskografie skupiny Queen


Queen - Live Killers
2008-03-17

Queen / Live Killers

4 stars

Live Killers je pomyslné zakončení éry "vlasatých Queen" ve velkém stylu. Je to velmi slušné živé dvojalbum, které má, bohužel, také dost slabin. První je "rozkouskovanost" na 2 LP - 4 stranách, která dost ubírá na celistvosti, potažmo atmosféře. Nová, dvojdisková edice koncert sice jen půlí, ale stejně...

Musím říci, že spousta bootlegů a nelegálních nahrávek živých koncertů Live Killers v mnohém převyšují (např. Queen Live at the Hammersmith Odeon 1975 nebo Live in Houston 1977). Je opravdu OBROVSKÁ ŠKODA a pro mě naprosto nepochopitelná záhada, proč Queen nevydali nějaké své starší živé koncerty legálně. Vždyť by jim fanoušci utrhali ruce! Snad jde o sprosté vyčkávání na vhodnou příležitost nakapsovat se...ale říkám si, mají to ti šedesátníci zapotřebí???

Každopádně, Live Killers je, pokud se Queenovských nahrávek týče, dost zásadní záležitost, představuje živé Greatest Hits, dokonalou směs hráčské alchymie a la Queen. Dávám 4 hvězdy, jelikož znám spoustu lepších (pětihvězdičkových)živých nahrávek Queen ze 70. let.

» ostatní recenze alba Queen - Live Killers
» popis a diskografie skupiny Queen


Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000