Profil uživatele davca
Oblíbené skupiny:
AC/DC, Black Sabbath, Cream, Deep Purple, Dio, George Harrison, Iron Maiden, Jethro Tull, Led Zeppelin, Metallica, Nirvana, Ozzy Osbourne, Pink Floyd, Queen, Rainbow, Red Hot Chili Peppers, Rolling Stones, Rush, R.E.M., The Beatles, The Doors, The Offspring, The Who, Whitesnake a mnohé další
Recenze:
Bolin, Tommy / Private Eyes
Zatímco předchozí Bolinova deska mě oslovila už při prvním poslechu, na Private Eyes jsem si musel chvíli zvykat. Né, že byla nějak vyloženě špatná, to ne, ale oproti Teaseru je Private Eyes takový pohodovější a klidnější. Myslím si, že na téhle desce to chtělo trošku ubrat saxofony, ale to je asi jen jediná záporná stránka, kterou na tomhle albu vidím. Jinak se ale Private Eyes velmi příjemně poslouchá.
Bustin‘ Out Of Rosey je docela slušná skladba a Sweet Burgundy je taková pohodová a lenošící. Post Toastee má skvělý kytarový riff, který celou skladbu pohání, nicméně těch devět minut na které se ta skladba protáhne mi příjde moc. Shake The Devil je docela chytlavá a trošku i hitově znějící. Gypsy Soul je taková klidná a skoro až uspávající. Nádherná akustická balada Hello, Again to je přímo pohlazení po duši. Trošku nevýrazné skladby považuji Someday Will Bring Our Love Home a You Told Me That You Loved Me.
Život Tommyho Bolina skončil krátce po rozpadu Deep Purple, kdy se 4.12.1976 předávkoval heroinem. Kdo ví co by se dělo dál kdyby Tommy vydržel na světě ještě nějaký ten čas a co by se dělo s jeho kariérou. Nicméně po sobě zanechal krásné vzpomínky v podobě jednoho alba od Deep Purple a jeho dvou sólových desek.
» ostatní recenze alba Bolin, Tommy - Private Eyes
» popis a diskografie skupiny Bolin, Tommy
Bolin, Tommy / Teaser
V době, kdy kytarista Tommy Bolin působil u Deep Purple a vydal s nimi album Come Taste The Band, vyšla také ve stejné době jeho sólová deska Teaser. A myslím si dokonce, že s albem od Deep Purple se mu Teaser může naprosto vyrovnat.
Už úvodní The Grind je parádní otvírák alba, který vás ihned dostane do tempa. Baladu Dreamer sice já osobně moc nemusím, přesto ji hodnotím jako povedenou skladbu. Pak následuje jazzově rytmická Savannah Woman a potom pořádná pecka alba titulní skladba Teaser. People, people je moje velmi oblíbená skladba, která mi vždycky zvedne náladu a dodá trošku optimismu. Album obsahuje také dvě instrumentálky Homeward Strut a Marching Powder. No ale potom přijde opravdový nářez alba a to skladba Wild Dogs. Podle mě je to určitě nejlepší skladba, kterou kdy Tommy napsal, hlavně s tím silným kytarovým riffem je opravdu vynikající. Sice následující a závěrečný Lotus už zní vedle toho trošku nevýrazně, ale je to hezký konec alba.
Teaser by měl povinně slyšet každý fanoušek Deep Purple, nejen kvůli Wild Dogs, ale i celá deska stojí za to. Vždyť vedle Come Taste The Band se Teaser divně krčí ve stínu a to stoprocentně neprávem a určitě by si zasloužilo víc pozornosti.
» ostatní recenze alba Bolin, Tommy - Teaser
» popis a diskografie skupiny Bolin, Tommy
Hughes, Glenn / From Now On...
Glenn Hughes je nejen vynikající baskytarista, ale také i skvělý zpěvák. A jeho zpěv můžeme slyšet jak na některých albech Deep Purple, tak třeba i na desce Seventh Star od Black Sabbath. Během své kariéry vydal ale také řadu svých sólových desek, z nichž From Now On asi patří mezi to lepší, co můžeme od jeho sólové tvorby slyšet.
Úvodní Pickin‘ Up The Pieces je velmi povedená a jede jako z praku a Lay Me Body Down zase spíš trošku ubere plyn, ale také je to dobrá skladba. Why Don´t You Stay je pro mě jedna z nejhezčích balad, jaké jsem kdy slyšel a to bez přehánění! A ten klavír na konci mě vždycky dojme k slzám. Ó bože jak úžasné. The Liar je výborná skladba, o čemž nás přesvědčí i následující atmosférou nadupaná Into The Void. You Were Alway There se mi také hodně líbí a If You Don´t Want Me To je také úžasnou baladou a při jejím poslechu mám pocit, jakobych se vznášel v oblacích. Titulní skladba From Now On je také hodně dobrá. Na závěr jako bonus je tu vložena odvozená od Deep Purple skladba Burn, která v Glennově podání vůbec nezní špatně.
Tohle album beru jako takovou lepší vzpomínku na nepříliš úspěšná a někdy až kýčovitá devadesátá léta a při poslechu mám pocit jakobych se vracel do dětských let, protože v té době jsem byl ještě hodně malý. Pro ty, co ještě neznají Glennovy sólovky, vřele doporučuji si pustit From Now On od něj jako první. Není to sice taková rocková řežba, jak by se mohlo u mého hodnocení zdát, ale deska je hodně náladová a myslím si, že každý si určitě příjde na své.
» ostatní recenze alba Hughes, Glenn - From Now On...
» popis a diskografie skupiny Hughes, Glenn
Osbourne, Ozzy / The Essential
The Essential je taková Ozzyho obyčejná the best of bez nějakých extra bonusů. Jediné co mě na něm hodně zarazilo, že na něm nejsou žádné skladby z alba The Ultimate Sin a také to, že některé starší skladby z prvního disku mají jiný a tak trošku modernější zvuk, než tomu bylo na těch původních albech. Možná asi proto, aby ladili trošku s těmi novějšími písněmi. Jedinou výhodu v The Essential vidím to, že obsahuje víc skladeb než The Ozzman Cometh. Ale to je asi jediné plus.
» ostatní recenze alba Osbourne, Ozzy - The Essential
» popis a diskografie skupiny Osbourne, Ozzy
Osbourne, Ozzy / Live At Budokan
Spíš než na CD si Live At Budokan raději vychutnávám na DVD, kde jsou vidět naprosto excelentní výkony kytaristy Zakka Wyldeho a basisty Roberta Trujilla, který pak po Ozzyho bandu šel k Metallice.
Nejvíc mě samozřejmě zajímalo, jak budou znít živě skladby z tehdy nového alba Down To Earth a docela ujdou. Jinak ostatní skladby ani moc hodnotit nemusím. Některé znějí lépe a některé spíš tak průměrně.
Live At Budokan sice nedosahuje takové kvality jako Tribute a Live and Loud, ale i na CD se dá docela slušně poslouchat a nemusíte k tomu mít televizi a DVD přehrávač.
» ostatní recenze alba Osbourne, Ozzy - Live At Budokan
» popis a diskografie skupiny Osbourne, Ozzy
Osbourne, Ozzy / Down To Earth
Po reunionu Black Sabbath, ve kterém se Ozzy střetl se svými bývalými členy skupiny a po jejich turné se Ozzy opět vrátil do studia, aby natočil další album. Po prvním poslechu mě Down To Earth opravdu vytřel zrak a vyrazil dech.
Gets Me Through začíná takovým tichým nenápadným klavírem, ale potom jakoby spadla atomovka. To je opravdu neskutečná energie, která tuhle skladbu pohání. Facing Hell je také dobrá a následující balada Dreamer není vlastně nic jiného, než zopakování úspěchu skladby Mama, I´m Coming Home a docela se to povedlo. No Easy Way Out má při poslechu takovou zvláštní atmosféru a That I Never Had má sílu na rozdávání. Vždycky když ji slyším, tak mám pocit jako bych musel něco zdemolovat, ničit apod. Takže opravdu nebezpečná věc. You Know je taková nečekaná oddechovka, něco jako akustická Dee. Junkie to je další silný kus a Running Out Of Time je spíš moderní balada jednadvacátého století. Black Illusion, Alive a závěrečná Can Your Hear Them…? jsou opravdu nářezy.
S Down To Earth vstoupil Ozzy do 21. Století plný síly a energie a rovněž dokázal, že ještě nepatří do starého železa. Při prvním poslechu mě trošku zarazil neslýchaně tvrdý zvuk, ale věřte mi, že po několikátém poslechu si tohle album zamilujete. Down To Earth je pro mě jedna z nejtvrdších a nejmetalovějších desek, jaké kdy Ozzy natočil.
» ostatní recenze alba Osbourne, Ozzy - Down To Earth
» popis a diskografie skupiny Osbourne, Ozzy
Osbourne, Ozzy / The Ozzman Cometh
Kdybych měl někomu pustit něco, co ještě od Ozzyho nikdy neslyšel, byla by to určitě tahle best of The Ozzman Cometh, která zahrnuje sólovou Ozzyho kariéru.
Tato ,,best offka‘‘ začíná s poněkud ranější verzi skladby Black Sabbath, která se natáčela v Ozzyho sklepích, když začínal se skupinou Black Sabbath. Následující opět z téhož období War Pigs je zvláštní tím, že tady se ještě původně jmenovala Walpurgis a tak má i úplně jiný text, než jak ho později upravily na War Pigs. Pak následují samozřejmě ty Ozzyho nejznámější skladby až po závěrečnou Back On Earth, která je vlastně pozůstatkovým materiálem z alba Ozzmosis. Ale rozhodně nejde o žádný odpad. Vždyť videoklip téhle skladby se natáčel v Praze! Bonusové CD obsahuje další skladby Black Sabbath natáčených z jejich počátků a to Fairies Wear Boots a Behind The Wall Of Sleep. Všechny skladby z Black Sabbath, ať už na prvním nebo bonusovém CD pochází z roku 1970 pod názvem Ozzy´s 1970 Basement Tapes. A musím se přiznat, že v této syrové podobě se mi líbí mnohem víc, než jak vyšly potom upraveně a čistě na deskách Black Sabbath. A nakonci bonusového CD je osmnáctiminutové Interview s Ozzym z roku 1988.
Tohle album určitě musí vlastnit každý Ozzyho fanoušek, i když už má celou jejich diskografii. Normálně bych dal této kompilaci tři hvězdičky, ale protože obsahuje i ty právě dosud nevydané skladby od Black Sabbath, musím jednu hvězdičku přidat. A myslím si, že ani ve sbírce fanoušků Black Sabbath by neudělalo ostudu. Už právě kvůli těm zmiňovaným skladbám, které stojí za poslechnutí.
» ostatní recenze alba Osbourne, Ozzy - The Ozzman Cometh
» popis a diskografie skupiny Osbourne, Ozzy
Osbourne, Ozzy / Ozzmosis
Po tříletém odpočinku se Ozzy vrátil na scénu s novým albem Ozzmosis, které mě také nezklamalo. I když je pravda, že na téhle desce je už Ozzy víc komerčnější než dřív, pořád se tohle album skvěle poslouchá.
Úvodní Perry Mason je výborná skladba (nezapomenutelný je k ní videoklip s tou malou holčičkou). I Just Want You navazuje na linii desky a neztrácí hlavu ani patu. Thunder Underground je až nečekaně tvrdá a See You On The Other Side je spíš pohodová a zní hitověji. Skladba Tomorrow se mi také hodně líbí a My Little Man má takový zvláštní orientální nádech. Old L.A. Tonight je spíše takový další pokus o citlivou baladu, která zakončuje celou desku a trošku mi připomíná So Tired. Jediné skladby, které moc nemusím jsou Ghost Behind My Eyes, Denial a My Jekyll Doesn´t Hide.
Ozzmosis odstartovalo druhou etapu Ozzyho sólové dráhy a začíná být už trošku komerčnější, ale to mě vůbec nevadí.
» ostatní recenze alba Osbourne, Ozzy - Ozzmosis
» popis a diskografie skupiny Osbourne, Ozzy
Osbourne, Ozzy / Live & Loud
Během tříleté pauzy Ozzy vydal živák Live and Loud, který zachycuje záznamy z Ozzyho turné s názvem No More Tour, které probíhalo od října 91 až do listopadu 92.
Začíná to úvodním Intrem, ve kterém jsou zachyceny Ozzyho největší skladby. Potom klasika Paranoid a pak už samozřejmě další skladby z Ozzyho sólovek, ale nejvíc jich je samozřejmě z alba Blizzard Of Ozz, no a konečně i z tehdy nové desky No More Tears, které znějí z celého živáku asi nejlíp. Skoro na konci desky je zařazená i skladba Black Sabbath, kterou Ozzy natočil se svými skutečnými bývalými členy Black Sabbath po krátkém reunionu. A na konci je vložena také závěrečná Sabaťácká balada Changes v jejíž videoklipu hraje dokonce kytarista Zakk Wylde na klavír!
Tohle je také rozhodně jeden z Ozzyho nejlepších živáků a i když live alba moc nemusím, tak tohle mě mile překvapilo.
» ostatní recenze alba Osbourne, Ozzy - Live & Loud
» popis a diskografie skupiny Osbourne, Ozzy
Osbourne, Ozzy / No More Tears
Kdo si myslel, že Ozzy už nemohl ničím překvapit, ten se velmi hrubě mýlil. A právě No More Tears je jedno z jeho největších překvapení, jaké kdy vydal.
Mr. Tinkertrain v úvodu začíná úplně nevině, ale pak se to rozjede na neuvěřitelnou rychlost a značně přitvrdí. I Don´t Want To Change The World trošku zní hitově, ale taky dokáže rozproudit krev v žilách. Balada Mama, I´m Coming Home je určitě Ozzyho nejznámější věc. Však je také občas slyšet i v rádiích! Desire mě náladou připomíná Crazy Train a jede jak urvaná ze řetězu. No More Tears to je úžasná věc, hlavně ta mezihra uprostřed skladby je neodolatelná. S.I.N. je také výborná věc, ale Hellraiser to je vyloženě bomba. Time After Time je úžasná balada a Zombie Stomp s dlouhým strašidelným úvodem se z ničeho nic promění v monster skladbu. A.V.H. navazuje na S.I.N. a Road To Nowhere patří mezi nejkrásnější Ozzyho balady.
No More Tears prostě nemá vyloženě slabé místo a je naprosto vyrovnané. Po turné doprovázené k této desce si Ozzy dopřál tříletý oddych z hudebního světa. Pro mě jednoznačně nejlepší deska z Ozzyho diskografie.
» ostatní recenze alba Osbourne, Ozzy - No More Tears
» popis a diskografie skupiny Osbourne, Ozzy
Osbourne, Ozzy / Just Say Ozzy
Nad tímhle mini živákem visí pro mnoho fanoušků řada otazníků. Proč vyšla, jaký má smysl, atd… . Jednou jsem kdysi četl, že tohle live album mělo původně zvýšit prodejnost alba No Rest For The Wicked, ale to jsou jenom spekulace.
Deska jako taková obsahuje samozřejmě nejvíc písní z No Rest For The Wicked, které živě znějí dobře, plus k tomu Shot In The Dark a Sabaťácké Sweet Leaf a War Pigs.
Pro mnoho fanoušku je Just Say Ozzy spíš doplnění do Ozzyho diskografie, ale skladby nezní živě zas tak špatně a trošku i baví.
» ostatní recenze alba Osbourne, Ozzy - Just Say Ozzy
» popis a diskografie skupiny Osbourne, Ozzy
Osbourne, Ozzy / No Rest For The Wicked
Příchod nového tehdy mladičkého kytaristy Zakka Wyldeho ovlivnilo celou sólovou Ozzyho tvorbu a na desce No Rest For The Wicked je to hned poznat. Kdo by to byl tehdy řek, že tenhle Zakk Wylde vydrží ještě u Ozzyho následujících dvacet let a pro kterého byl samotným vzorem Randy Rhoads!
Miracle Man je neskutečný nářez, který nikdy neomrzí. Devil´s Daughter je skladba, s kterou se kdysi Ozzy hádal se Sabaty, protože oni vydali na svém albu Headless Cross skladbu s podobným názvem Devil And Daughter. Crazy Babies to je taky jedna z úžasných chytlavých skladeb. Breaking All The Rules a Bloodbath In Paradise na mně působí trošku těžkopádněji. Tattoed Dancer je úžasné jízda a jako bonusová skladba je tu vložena závěrečná skladba Hero, která nezní špatně. Jediné co moc nemusím jsou Fire In The Sky a Demon Alcohol.
No Rest For The Wicked se tedy rozhodně povedl a je i neslýchaně tvrdý.
» ostatní recenze alba Osbourne, Ozzy - No Rest For The Wicked
» popis a diskografie skupiny Osbourne, Ozzy
Osbourne, Ozzy / Randy Rhoads Tribute
Tribute je památeční album, které vyšlo přesně pět let po smrti kytaristy Randyho Rhoadse a právě němu je tahle deska věnována. Inu pro Ozzyho to byl vždycky nejlepší přítel a jak je vidět, na takové spoluhráče jako Randy Rhoads, Ozzy nikdy nezapomene a dokáže si ho vážit.
Album obsahuje živý záznam z konce roku 1981 (tedy pár měsíců před Randyho smrtí), na kterém byl Ozzy s Randym v nejlepší formě a excelují v jedné skladbě za druhé. Jsou na něm všechny skladby z alba Blizzard Of Ozz a dvě skladby z Diary Of A Madman a samozřejmě pár skladeb z Black Sabbath. Na konci alba (jako třešnička na dortu) je zvukový záznám z nahrávácí zkoušky akustické skladby Dee, kterou Randy vylepšoval a dolaďoval.
Tohle je jeden z živáků, který můžu od Ozzyho poslouchat pořád a nikdy mě neomrzí. Zkrátka, excelentní zážitek při poslouchání tohohle alba.
» ostatní recenze alba Osbourne, Ozzy - Randy Rhoads Tribute
» popis a diskografie skupiny Osbourne, Ozzy
Osbourne, Ozzy / The Ultimate Sin
The Ultimate Sin je typická metalová deska osmdesátých let. A někteří ji dokonce považují za nejlepší desku od Ozzyho. I když si myslím, že zrovna neobsahuje nějak extra převratné skladby. Ale to je moje věc.
Titulní skladba s úvodním úderem bubnů musím uznat, že nestojí k zahození a totéž mohu říct i o Secret Loser. Thank God For The Bomb a Lightning Strikes ty mi vždycky dokážou zvednout náladu. A úžasná Killer Of Giants, která mě v úvodu skladby s kytarou hned zarazí dech a pak ten Ozzyho nádherný zpěv. Nejlepší závěrečná pecka alba Shot In The Dark je skvělá věc, která stojí za poslechnutí. Jediné skladby, co mě moc neoslovili jsou Never Know Why, Never a Fool Like You.
Oproti předchozí desce The Ultimate Sin trošku přitvrdil, ale na následující studiovce to už bude jiná řežba.
» ostatní recenze alba Osbourne, Ozzy - The Ultimate Sin
» popis a diskografie skupiny Osbourne, Ozzy
Osbourne, Ozzy / Bark At The Moon
Pro některé fanoušky je Bark At The Moon trošku na Ozzyho měkkým albem a dokonce ho považují za nejslabší, co Ozzy v osmdesátých letech natočil. Ale to si já rozhodně nemyslím. Sice musím uznat, že neobsahuje takové nářezy jako třeba Blizzard Of Ozz, ale vyrovnat se mu určitě dá. Na albu hraje tehdy úplně nový a konečně stálý kytarista Jake E. Lee, který pak s Ozzym nahrál ještě The Ultimate Sin a poté byl zakladatelem kapely Badlands se zpěvákem Rayem Gillenem, který byl předtím krátce na záskok u Black Sabbath! Dnes už je ale tento zpěvák na onom světě, ale vraťme se radší k Bark At The Moon.
Úvodní Rock and Roll Rebel je dobrá skladba a šlape jako hodinky. A po ní Bark At The Moon je asi nejlepší skladbou z tohohle alba. Forever s úvodními kostelními zvony, sborem a varhanami je už jiná káva a do toho ještě silný riff. Balada So Tired, no co k ní říct?
Jedni jí žerou a druzí nenávidí. Myslím, že to je takový důkaz, že Ozzy umí být také citlivý a romantický (což mělo asi na svědomí tehdejší svatba Ozzyho se Sharon Ardenovou). Spiders je také jedna z těch lepších skladeb alba. Trošku slabší skladby považuji You´re No Different, Now You See It (Now You Don´t) a Waiting For Darkness.
I když je Bark At The Moon trošku jiný než ostatní Ozzyho desky, je to pořád ještě ta stará poctivá Ozzyho osmdesátková klasika a mě se docela líbí.
» ostatní recenze alba Osbourne, Ozzy - Bark At The Moon
» popis a diskografie skupiny Osbourne, Ozzy
Osbourne, Ozzy / Speak Of The Devil
Po tragické smrti Randyho Rhoadse se musel Ozzy rychle vzpamatovat a dát kapelu znovu dohromady. Našel kytaristu Brada Gillise, který ale u Ozzyho byl jenom dočasně, aby dokončil turné a natočil s Ozzym živák Speak Of The Devil.
Speak Of The Devil je zajímavý jenom tím, že na něm jsou jenom skladby od Black Sabbath. Už vznik tohoto alba se uvádí tím, že když téhož roku vydali Sabati s Diem živák Live Evil a když Ozzy slyšel jak Dio zpívá jeho písně z Black Sabbath, tak se urazil a řekli si, že on se svým bandem také umí rozprášit staré dobré pecky z Black Sabbath a chtěl to Sabatům natřít tímhle živákem. Zda se mu to povedlo už dnes asi není jisté.
Nicméně skladby na tomhle albu v živém provedení ani neohromí, ani neurazí. Spíš je to takový Ozzyho pokus, jak znějí jeho písně z B.S. po vyhazovu z kapely.
» ostatní recenze alba Osbourne, Ozzy - Speak Of The Devil
» popis a diskografie skupiny Osbourne, Ozzy
Osbourne, Ozzy / Diary Of A Madman
Po roce Ozzy přišel s albem Diary Of A Madman, které navazuje na předchozí desku, nicméně takového úspěchu jako Blizzard Of Ozz už nedosáhl. Ale to neznamená, že by Diary Of A Madman byl nějak výrazně horší. Ale bohužel je to také poslední deska s Randym Rhoadsem.
Už úvodní Over The Mountain jakoby vypadla z šuplíku alba Blizzard Of Ozz a dává najevo, že Ozzy vůbec nepolevuje. Následující Flying High Again je spíš taková pohodová legrace a ihned zvedne náladu kdykoliv. You Can´t Kill Rock And Roll má takový baladistický nádech a podle mě musí chytnout za srdce každého správného rockera, který má v sobě trošku citu. Naopak Believer je zase spíš temná a tajemná. Little Dolls, Tonight a S.A.T.O. považuji spíš za slabší věci z tohohle alba, ale to vše napraví závěrečná Diary Of A Madman s úvodním vybrnkáváním a náhlém rozjezdu.
Po vydání alba následovalo opět turné a poté nešťastná událost, při které zahynul Randy Rhoads v letadle 19. 3. 1982. Bylo mu pouhých 26 let. Pro Ozzyho to musí být dodnes jedna z jeho největších životních ztrát. Ale jak se říká: Miláčkové bohů umírají mladí. Bohužel.
» ostatní recenze alba Osbourne, Ozzy - Diary Of A Madman
» popis a diskografie skupiny Osbourne, Ozzy
Osbourne, Ozzy / Blizzard Of Ozz
Na posledních dvou deskách Black Sabbath s Ozzym bylo už jasně vidět, že už ho to Ozzyho se skupinou totálně nebaví a tak po vyhození v roce 1978 si Ozzy konečně mohl vyhodit z kopýtka a pustit se do příprav své sólové tvorby, kterou už delší dobu plánoval. Na nahrávání alba si přizval kytaristu Randyho Rhoadse, který byl nejen vynikajícím kytaristou, ale také velkým Ozzyho parťákem a kámošem (bohužel to dlouho netrvalo). Dalšími hráči byli australský baskytarista Bob Daisley, bubeník z Uriah Heep Lee Kerslake a jako host klávesista Don Airey, který v té době hrál v Rainbow.
Blizzard Of Ozz začíná úvodní peckou I Don´t Know, která hned vyrazí dech. Potom následuje velice známá a oblíbená Crazy Train s neuvěřitelným kytarovým riffem a Ozzyho úvodním křikem (mimochodem tuhle skladbu kdysi nedávno nazpívala Madonna se svým popovým nádechem!). Goodbye To Romance je balada, která měla naznačit Ozzyho definitivní loučení s Black Sabbath (takové poslední sbohem). Pak následuje nečekaně Randyho padesátisekundová vybrnkávačka Dee, která vás ihned donutí se jí naučit na kytaru. Suicide Solution je spíš taková odrhovačka, ale docela chytlavá. Poté Mr. Crowley s hypnotickými úvodními klávesami a silnou melodií se stala další z řady nesmrtelných Ozzyho klasických songů. No Bone Movies je taková sranda, která spíš povzbudí. Revelation (Mother Earth) může pro někoho vypadat jako spíš taková kýčovitá balada, hlavně pak s nečekaným nástupem kytary a zrychlením skladby a kde Ozzyho zpěv vypadá jakoby přitom brečel, ale mě se líbí. Závěrečná Steal Away (The Night) je taková veselá tečka alba, která uteče jako voda.
Blizzard Of Ozz skvěle nastartovalo Ozzyho sólovou dráhu a Ozzy také rovněž dokázal, že to umí i bez Sabbatů. Obal alba prý dokonce ve své době vyvolal konflikt s náboženstvím! Tahle deska prostě nesmí chybět ve sbírce metalového fanouška.
» ostatní recenze alba Osbourne, Ozzy - Blizzard Of Ozz
» popis a diskografie skupiny Osbourne, Ozzy
