Profil uživatele kali


Pro prohlížení profilu uživatele musíte být přihlášeni/zaregistrováni.

Recenze:

Lanegan, Mark - Blues Funeral
2014-09-12

Lanegan, Mark / Blues Funeral

5 stars

Ahoj Marku, tak jak je? Co nám povíš o této desce a o sobě?

„Prostě se mi po těch letech chtělo něco natočit. Cítil jsem se velmi dobře. Užíval jsem si všechny ostatní věci, co jsem udělal mezi „Bubblegum“ a tímto albem. Bral jsem to jako skvělou příležitost pomoci s hudební vizí někomu jinému, nebo spolupracovat s někým zajímavým.

Během psaní a nahrávání jsem poslouchal hodně krautrock. To pro mě není žádná novinka. Kapely jako Kraftwerk,Cluster,Neu! a Harmonia – něco z toho jsem už použil na „Bubblegum“, ale teď jsem se snažil, aby to znělo o něco radostněji.

A taky jsem si koupil bicí automat a syntezátor. Hodně času jsem si s tím pohrával, občas z toho něco zajímavého vypadlo, tak jsem to na desce použil. I když většina písní byla napsána jen s kytarou. Myslím, že se ta kombinace celkem povedla, alespoň mě se líbí. Namíchal jsem dohromady rock, blues, country, gospel, dokonce synth. Přitom jsem nechtěl, aby to posluchače nějak rušilo. Naopak, hledal jsem nějaký spojovací prvek.

Ve studiu jsem měl své staré dobré přátele a oblíbené spolupracovníky - Alaina Johannese, Jacka Ironse, Grega Dulliho, Josh Homma a další. Je na 100% spolehnutí a všichni si umíme vyjít vstříc.

Textově – hm, tak víte, čím jsem v životě prošel. Byl jsem narkoman, skeptik, tulák, zatracená duše, takže zpívám v metaforických obrazech o pocitu zoufalství, konfliktech, smutku, lásce, naději a o lidské statečnosti.

V drtivé většině jsme dnes zaplavováni snadno zapamatovatelným popem. Moje vize je, aby si tuhle desku hráli lidé ještě za mnoho let, až já budu šest stop pod zemí.“

Celá řada muzikantů si svoji slávu užije v v mládí, případně ve středním věku. To ovšem Mark Lanegan, který se v hudebním světě pohybuje více než 25 let, zraje jak víno a zasloužených poct si užívá těsně před padesátkou. Dlouhé roky se léčil z heroinové závislosti a z depresí. Ale není to žádný lenoch. „BLUES FUNERAL“ je sedmé studiové album vydané pod jeho jménem.

Vybraní muzikanti předvádějí naprosto perfektní výkony, ale nad tím vším se vznáší nádherný, charismatický, zakouřený, smrtelně strašidelný, zadumaný baryton, který vnímám jako „žalozpěv smrti“.

1. album startuje svižná „The Gravedigger´s Song“ působivá basa, kvílející kytary a úderné bicí, „s piraními zuby sním o tobě a chuť tvé lásky je tak sladká“.

2. hypnotický, pohřební, atmosférický marš, roztřesená kytara, roztřesené klávesy, to je jeden z vrcholů alba, šestiminutová „Bleeding Muddy Water".

3. chytlavý kytarový rozjezd s nádechem krautrocku a máme tu „Gray Goes Black“, která začíná veršem „prosím nevypínejte moje rádio, na provaze se ještě nehoupám“.

4. vynikající bluesovka za pomoci zpívajícího Grega Dulliho to je „St. Louis Elegy“, neboť „ty slzy jsou likér a nemocný jsem ho vypil“.

5. bezvadná vypalovačka s těžkými kytarovými riffy (Josh Homme) „Riot In My House“, další vrchol alba. Špinavé nádobí poskakuje po kuchyňské lince.

6.„Ode To Sad Disco“ trochu vzpomínka na éru Joy Division a New Order. Mark o ní říká „..mdlá meditace o prázdnotě klubové kultury“.

7.„Phantasmagoria Blues“, Markova klasika.

8. další výborná vypalovačka, psychedelický rachot „Quiver Syndrome“.

9.„Harborview Hospital“ neslyšíte v úvodu trochu kytaru U2 v dobách největší slávy? Zasněný a uhrančivý zpěv, nádhera! „Šel jsem do nemocnice Harborview, slyšel jsem Agnus Dei, oh milosrdná sestro, příliš dlouho jsem byl pryč…“

10. „Leviathan“, temně a pomalu se valící deprese.

11. akustická kytara na úvod pomalé, tesknivé „Deep Black Vanishing Train“. Boj s démony závislosti nebyl snadný. „ Žlutý měsíc svítí, copak nikdy nesestoupí, roztrhané novinové stránky, rozházené po celé zemi..“

12. bluesový a pohřební průvod se blíží ke konci, vlastně shrnutí celých 55 minut v jedné skladbě, neklidná, drum machine podpořená „Tiny Grain Of Truth“ .
„Co se stalo, to se stalo, stalo se teď“…. A krev je krev, je krev teď…“

Vynikající album. 5 hvězdiček.

http://youtu.be/dCa9BBVeTjo

» ostatní recenze alba Lanegan, Mark - Blues Funeral
» popis a diskografie skupiny Lanegan, Mark


Antonius Rex - HYSTERO DEMONOPATHY
2014-06-13

Antonius Rex / HYSTERO DEMONOPATHY

4 stars

A chi di competenza

„Všem zainteresovaným stranám“

Mi scuso per non aver inoltrato prima il messagio ma a causa di un errore di battitura la Sua e-mail è stata rimandata indietro come e-mail da utente sconosciuto.

„Omlouvám se za to, že jsem nepřeposlal zprávu dříve, ale kvůli překlepu byl e-mail vrácen a označen jako "od neznámého uživatele".

Ahoj, zdravím všechny přiznivce progboardu.

Před časem mi poslal mail jeden z vašich členů, kali, abych mu něco málo napsal o naší poslední desce s názvem Hystero Demonopathy.

Já tedy strašně nerad píšu, skoro nedávám rozhovory, ale budiž, co bych pro kaliho neudělal...

Co to vlastně znamená, ten název desky? Jak mám zde uvedeno v profilu, zajímám se hodně o okultismus a podobné věci.

V malém městě Verzegnis (region Friuli Venezia Giulia) byl v roce 1879 diagnostikován
paranormální jev, který dodnes nebyl spolehlivě vědecky objasněn.

Ženy posedlé démony, trpící psychickými problémy, hysterií, pomateností, podrážděností, zmateností. A o těchto nemocných a zoufalých ženách je celá deska.

V hlavě si oživte vynikající film režiséra Jean-Jacques Annauda „Jméno růže“,
benediktinský klášter vysoko v horách, ponurou dobu, kdy církev ovládala veškeré dění. Tam jsem si přivezl všechny nahrávací vymoženosti dnešní doby, zvukaře, techniky, catering, zavřeli jsme se tam na 9 měsíců a výsledkem je deska, kterou si ve své tvorbě cením nejvíc.

Mám trochu odlišný styl práce, než kolegové. Neskládám hudbu na texty Bernie Taupina jako Elton John. Něco naskicuji a vidím obraz. Natočím video a podle obrazu pak doladím hudební stránku. Textově je to jasné – šílené a pomatené a vlastně zoufalé ženy.

K nahrávání jsem si přizval svého syna Rexanthonyho (on se víc zajímá o elektro-techno-house muziku), ale zase u táty se něčemu přiučí a naučí se pořádně hrát na klávesy, syntezátory, klavír a digitální bicí.

Laura Haslam, Svetlana Serchuchka a Vladimir Leonard, to jsou všechny ty tajemně znějící hlasy a sbory (samozřejmě jsem to vrstvil na sebe).

Templářský obal jsem si vybral od současného španělského grafika a ilustrátora pocházejícího z Venezuely. Jmenuje se Julio Cid JAKC a jeho umění stojí určitě za pozornost.

Tak, teď jste trochu připraveni k poslechu mého téměř hodinového díla. Nemám jeden hudební styl, střídám to. Takže uslyšíte gothic, doom, klasiku, prog rock, horror prog. Možná jsem měl trochu zkrátit třetí skladbu (za tu mi kali asi sebere nějaký bod při hodnocení), tam jsem se nechal trochu unést a do zblbnutí opakuji jeden motiv.

Není to deska pro nepřipraveného posluchače. Není to deska k nedělnímu obědu, ani k mytí nádobí po něm. Ani do auta to nedoporučuji. Nejlépe to poslouchat o samotě, potmě, ideální v bouřce, když hromy burácí a nad domem sa blýská, to je pak celá nálada mé desky nejlépe uchopitelná.

Na závěr snad jednu perličku. Vydání desky jsem načasoval na magické datum.
12. 12. 2012. A to jsem nemohl tušit, že zrovna v ten den bude kali slavit v jedné hospůdce své nevím kolikáté narozeniny. Tak vlastně ode mě dostal pěkný dárek, že?

Saluti.

» ostatní recenze alba Antonius Rex - HYSTERO DEMONOPATHY
» popis a diskografie skupiny Antonius Rex


Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000