Profil uživatele Michálek


Pro prohlížení profilu uživatele musíte být přihlášeni/zaregistrováni.

Recenze:

McCartney, Paul - Give my regards to Broad Street
2017-07-08

McCartney, Paul / Give my regards to Broad Street

4 stars

Jedu si takhle v noci po dálnici, mám před sebou ještě tak 200 kiláků, provoz veškerý žádný, kolem dálnice občas problikne reklama té či oné čerpací stanice, přístrojovka zeleně svítí a já si pouštím Paulovu desku z roku 84, kterou mi kdysi paradoxně přinesl soused rocker, snad aby se mi za něco pomstil.
Chyba lávky! Ačkoliv jsem tenkrát nebyl žádným fandou Beatles, do téhle placky jsem se naprosto zamiloval a dodnes mi přináší radost z poslechu.
Nových písní je tu jenom pár, ale i ty jsou krásné, stejně jako fláky od Brouků, které každý notoricky zná, zde jsou ale nově aranžovány v, pro Paula dnes tak typickém, "stodolovém" studiu.
Mám moc rád Paulův témbr a jeho obligátní basu "na první".
Studio v roce 84 bylo dozajista na vyšší úrovni než tomu bylo v šedesátých, a tak si můžete vychutnat třeba Wanderlust nebo Long and winding road v krásně dynamickém provedení.
Když jsem na jaře 86 dodělával diplomku, točil jsem jednu kazetu pořád dokola.
Na jedná straně Power Windows od Rush a na druhé Lonely Nights. Budu asi hodně flexibilní..
Film jsem viděl několikrát, a to i v době prvotního videového šílenství v roce 85.
Tenkrát mi nic neříkal, později se mi líbil hlavně jako dílko, kde je krásně zakonzervována nálada oné poloviny osmdesátek. K zahození nejsou ani pasáže, kdy kapela
hraje "naživo" ve stodole. Pamatuju si, jak jsem někde četl, že Paul si dal opravdu záležet na tom, aby nebylo poznat, že jde o playback. A ono se mu to, jak jinak, povedlo dokonale.
Hned jsem si začal obstarávat další jeho sólové nahrávky, a ty mne již neoslovily.
Lonelky ale považuji za krásnou desku k poslechu a doporučuji.

» ostatní recenze alba McCartney, Paul - Give my regards to Broad Street
» popis a diskografie skupiny McCartney, Paul


Rush - Caress of Steel
2016-03-28

Rush / Caress of Steel

5 stars

Popravdě řečeno, po celá ta léta, co poslouchám Rush, tohle album mi hned po 2112 a Signals přirostlo k srdci asi nejvíc.
Lámal jsem si hlavu, proč ho mnozí označují za slabší. Podařilo se mi sehnat dvě knihy o této skupině - Rush FAQ a Contents Under Pressure.
Zde jsou dopodrobna popsány okolnosti vzniku jednotlivých alb, nálady ve skupině, kapely, se kterými se dělaly šňůry atd atd.
Pohříchu ani zde však nejsou nijak detailně popsány okolnosti při nahrávání, jenom snad, že deska byla natočena za 3 neděle,
byla pro kapelu hodně experimentální a snažila se obsahem navázat na píseň By Tor z předchozího alba. Byla kritikou nedobře přijata,
pravděpodobně proto, že se málo známí Rush zde jevili jako příliš "nabubřelí" a "sebestřední", zkrátka, že si hrají na něco, co nejsou.
Dnes už víme, že lepší by bylo psát "co tenkrát ještě nebyli". Mnozí také ještě nezkousli Geddyho zpěv (mnohými označován za napodobeninu Planta,
což by mne osobně nikdy nenapadlo).
Hned první skladba Bastille day je ale velice dobrá. Zajímavý námět a kytarový riff, typicky složitý rytmus a pěkná melodická linka...
I think Im going bald - podle členů kapely tahle věc vznikla jako opověď na I think Im going blind od KISS, se kterými tehdy byli na turné, a se kterými dodnes mají Rush velice dobré vztahy. Taky prý při ní mysleli na Alexe, který trpěl představou, že plešatí, i když tomu tak tehdy ještě nebylo... Dalo by se říci, že tohle je slabší kus, ale když se do něj zaposloucháte, má i ten něco do sebe.
Lakeside park - vynikající skladba, patří na best of skupiny, kde se taky objevuje. Kapela zde krásně propojuje velice náročné Neilovo bubnování, s rockovou kytarou, která přechází do bluesových poloh a najednou se zase vrátí do rockového riffu. Všechno vede typická Geddyho basa a zpěv. Všechno tak nějak krásně plyne a hladí, což, podle mého názoru, už v současné době kapela není schopná nabídnout...
The Necromancer - kdysi jsem si tuhle desku brával sebou do lesa. Zapnul jsem při odchodu z chalupy a vždy, když jsem došel na krásnou mýtinu, často zářenou sluncem, ve sluchátkách začínal Necromancer. Já si v tom okamžiku, při recitaci, opravdu připadal jako nějaký vesmírný cestovatel, no a při Return of the prince se mi chtělo skákat a hulákat spolu tu nádhernou, i když krátkou melodii... Samozřejmě se z toho časem stával rituál, a asi proto mám tuhle desku tak rád. Kdyby nic jiného, Return of the prince mi zvedne tlak na 180...
The fountain of Lamneth - je již zcela typická skladba, plná napětí, muzikantské zručnosti, zvratů a typické Rush poezie. Mohla by klidně být na 2112. Prostě krása!
V závěru desky vás omotá jemné předivo rushovských melodií a velice složitých rytmicko - melodických zvratů, které se mnohým mohou zdát až příliš složité, nicméně mě osobně připadají jako rajská hudba a poslouchám je se zatajeným dechem... Panacea? Ta by mohla být klidně na Hemisférách a je možná lepší než zbožňované Trees.
Pánové, tohle že by měla být slabá deska? No to snad nemůžete myslet vážně? V podstatě je to paradoxně jedna z nejlepších! Dávám pět, ale u mne za 6! :D

» ostatní recenze alba Rush - Caress of Steel
» popis a diskografie skupiny Rush


Barclay James Harvest - Eyes Of The Universe
2015-11-16

Barclay James Harvest / Eyes Of The Universe

4 stars

Vzpomínám si na to úplně přesně. Soused, můj dobrý kamarád, a známý to burzián, věda, že BJH mám moc rád, mi někdy v roce 84 půjčil tuhle desku.
Měla pro mne fascinující obal, který navíc ještě plně korespondoval s muzikou na albu.
Ihned jsem ji položil na talíř své NZC 420 a rovnou začal nahrávat na nepřekonatelnou AIWU 6550, hezky dolby a vybudit bias, to jsem měl nejradši. :)
Z gramce pak vedl tlustý kabel pětikolíkové šňůry, pečlivě ukrytý pod kobercem u zdi, ke sluchátkům u postele, kde jsem pravidelně meditoval při poslechu
některých z alb BJH až do úplného usnutí.... Třeba takový Octoberon mě dokázal spolehlivě uklidnit a uspat i před zkouškou z fyziky.
Tohle album mne dostalo, protože je, alespoň podle mého názoru, opravdu povedené a navýsost zajímavé, třebaže vznikalo za dosti vypjatých okolností, kdy klávesák Wooly (R.I.P) dal kapele vale těsně před odchodem do studia, a tak se deska nahrávala již bez jeho účasti ve třech a za pomoci externích muzikantů, což je na muzice znát, ale nijak to výsledku neublížilo.
Vzhledem k obalu jsem očekával něco kosmického, a nebyl jsem zklamán. Deska je melancholická, pěkně se pokládá do elektronických zvuků a nálad, bubeník Mel
Pritchard (R.I.P) bubnuje svým nenapodobitelným způsobem a všemu vládnou pánové Les a John jedinečnými hlasy a krásnými melodiemi.
Ano, nejsou to Pink Floyd, každý by mohl říci, že tahle muzika je jednodušší, ale určitě uspokojí, pokud k ní přistoupíte s otevřeným hledím. Je zde typická
sólová kytara, krásné basové linky, které mi dokázaly rozvibrovat panely v pokoji tak, že jsem se bál zřícení budovy, vysoký hlásek Holroydův a zvláštně "zaťatý" projev Johna Leese dává skladbám tu pravou šťávu. Zvuk kláves odpovídá době, a pokud vám jejich zvuk vyhovuje, nemůžete mít s touto hudbou problém.
Celému opusu vévodí dvě skladby, a to pomalé The Song (They Love To Sing) a závěrečná Play To The World. Krásné to songy, které uspokojí srdce každého melancholika... Ani ostatní kousky ale nejsou žádná vata, třeba Rock 'n' Roll Lady je dosti líbivá a příjemně se poslouchá. I další desky BJH byly nahrány v podobném stylu a přinášely mi podobné uspokojení, jako tahle z roku 79.
Kapela provedla první zajímavý veletoč a zcela změnila projev oproti prvním deskám. Bohužel, při dalším veletoči koncem 80. let se s ní již hrazda utrhla a ke vší smůle nebyla u toho žádná záchrana a navíc minula i žíněnku, což ji dostalo do vegetativního stavu, kde setrvává dodnes...

» ostatní recenze alba Barclay James Harvest - Eyes Of The Universe
» popis a diskografie skupiny Barclay James Harvest


Fatal error: Allowed memory size of 134217728 bytes exhausted (tried to allocate 22656 bytes) in /var/www/html/share/progboard.com/class.PotentusThumb.php on line 174