Profil uživatele gooner


Pro prohlížení profilu uživatele musíte být přihlášeni/zaregistrováni.

Recenze:

Pain of Salvation - Scarsick
2008-10-31

Pain of Salvation / Scarsick

4 stars

Jak napsal recenzista na Metalopolis, "zatímco ostatní se pachtí na surfu na vlnách trendu a občas je to spláchne, PoS vše v klidu pozorují ze svých křesel na pláži"... Sedí dokonale, PoS dokáží skvěle reflektovat styly, vybírat z nich jen to, co se jim hodí do image a konceptu. Takže Scarsick nejlepším crossover-albem roku 2007?? No každopádně nám Švédové ukázali, že ještě neřekli poslední slovo svým pro mě až trochu nestravitelným Be, a opět překvapili. Píseň Scarsick (7/10) sice není mým šálkem kávy, je založená na primitivním a nepříliš líbivém motivu, avšak ty kytarové vyhrávky, perfektní výkon Gildelowa a perfektní kontrast mezi napjatou slokou, ulehčujícím refrénem a agresivní gradací, z toho stejně jako z další Spitfall (7/10) dělá rázný úvod v duchu nu-metalu. Cribcaged (9/10) je sice hudebně prostinká, ale ta gradace je natolik silná, že ji řadim k tomu nejpůsobivějšímu od PoS, i zpěv přechází pomalu od šepotu až do řevu, text se vyostřuje a vrcholí ve všefuckující zpověď, která nás velmi usadí. Amerika (6/10) i Disco Queen (8/10) jsou parádní úlety, byť poněkud neposlouchatelné, tak zejména DQ má vtip i perfektní kompozici, rozhodně jsem za obě rád. Kingdom of Loss (9/10) a Idiocracy (9/10) jsou až neuvěřitelně naléhavými výpovědmi a hudba je 100% PoS, souzvuk několika kytar v jeden kompaktní tok, typická vícevrstvá písňová forma, vrcholy alba. Mrs. Modern Mother Mary (5/10) jen tak prošumí, byť si Gildenlow na vokální lince pěkně pohrál, tak hudebně je to nulové. Závěrečná Enter Rain (8/10), nás nejdříve poněkud ukolíbává uspávající melodie, ale je to velmi příjemná a rozhodně né plytká sloka, refrén nás z toho rychle dostane. Opět několik kontrastů, pro mě však možná až příliš necitlivé, vedle psychedelických pasáží takovéhle "výkřiky", no ale budiž, důstojný závěr to je. Možná bych trochu vytknul přílišnou snahu nacpat do alba všechny možné globální problémy (od Bushe přes komerčnost po citové ztrádání), emotivně si pobrečet, což bohužel v současnosti dělá mnoho rockovýh kapel. Možná lepší zaměřit se na jeden příběh či jedno téma, pokud je snaha dělat koncept... Ale to už je otázka do diskuze... Hudebně je to podle mě velmi zdařilé album, byť o něco spontánnější a průhlednější... 7/10 >>> 4* Keep proggin´

» ostatní recenze alba Pain of Salvation - Scarsick
» popis a diskografie skupiny Pain of Salvation


Muse - Absolution
2008-10-30

Muse / Absolution

4 stars

Často se naráží na to, že Muse vykrádají jiné kapely, především Radiohead, že "zdědily" jejich hlavní zbraň - zvuk (včetně stylu zpěvu)... Ano kdyby oni vydaly takovéhle album, řekl bych si, že poměrně zajímavý hudební vývoj je dovedl k tomuto jasnému vrcholu. Jenže Muse jsou ti, kteří podle mě dokáží vyzobat ty třešničky na dortu, dokáží plně vyždímat z daného stylu jeho potenciál a to je potřeba podle mě ocenit stejnou ne-li větší měrou. Navíc se umě vyhýbají škatulkám... Album nemá vyložený masterpiece (možná Hysterii), ani jasný vrchol, ale také nemá píseň, o které bych mohl říct, že mě velmi nezaujala. Což je jedno z pozitiv oproti mnoha progresivnějším kapelám, že si nehrají na něco, na co nemají, to totiž často vede k vyšumění do ztracena. Tady každá skladba něčím upoutá a album zároveň zní v rámci dosavadní tvorby Muse nejkompaktněji a také poněkud méně spontánně. Možná si říkáte, že menší "živelnost" ubrala jejich písním náboj, ale rozhodně přidala na nápaditosti. Muse ale stále velmi staví na kontrastu (v tempu, náladě, zpěvu) a to je dobře, v tom jsou totiž velmi silní. Také mě Muse překvapili parádními variacemi v instrumentálních pasážích Butterflies i Hysterie. Nejde tedy říct, že by šlo o něco do výkladní skříně progrocku, ale minimálně opřít o tuto skříň se Muse myslim s klidem mohou. Lze jim vytknout, že jsou poměrně plytcí, jejich písně měně nabité, kompozice nekomlikované, ale v pozici mainstreamové kapely podle mě velmi vyčnívají nad průměr... 7,5/10 >>> 4* Keep proggin´

» ostatní recenze alba Muse - Absolution
» popis a diskografie skupiny Muse


Muse - Black Holes and Revelations
2008-10-30

Muse / Black Holes and Revelations

4 stars

Výrazně stylově pestřejší, ale stále velmi melodičtí a emocionálně vypjatí Muse. Opět zvukově velmi zajímaví, byť jen o to se již opírat nemohou... A také neopírají! Jasně můžete namítnout z progrockových měřítek nejde o žádné masterpiecy, vždyt jsou na každém tracku 1-2 silné motivy, které nám Muse vecpávají do hlavy častým opakováním. Ale nutno podotknout, že většina písní a jejich motivů perfektně graduje (Take a Bow, Knights of Cydonia, Glorious) a Muse jsou schopni vyždímat z těchto motivů maximum bez toho, aby nás ta repetetivnost nudila. Za vrcholy alba považuji po časovém odstupu od prvních poslechů úlety, skladby, které jsou v tvorbě Muse poněkud mimo. Supermassive Black Hole, City of Delusion a Knights of Cydonia možná předznamenávájí další směr Muse, mám je rád mimo jiné i proto, že je velmi těžko hudebně zařadíte, porovnáte. Stinnou stránkou pestrosti je necelistvost a možná i nevyrovnanost, kterou album trochu trpí. Ano jsou tu i výrazně slabší momenty. Písničky, které opravdu nemají příliš čím překvapit, byť nejsou minimálně pro vokální výkon Bellamyho úplnými odvary, například Starlight či Map of the Problematique. I přesto těžko budu hledat v současném nejmainstreamovatějším mainstreamu (Muse tam patří) svěžejší kapelu, si myslim... 4* sednou. Keep proggin´!

» ostatní recenze alba Muse - Black Holes and Revelations
» popis a diskografie skupiny Muse


Dream Theater - Metropolis Pt. 2: Scenes From A Memory
2008-03-02

Dream Theater / Metropolis Pt. 2: Scenes From A Memory

5 stars

Na úvod se musim přiznat, že na tomhle albu fakt ujiždim, beru ho jako best of best, nejlepší album od mé nej kapely, takže objektivita pujde stranou :-) Merhautovi nelze nic moc namítnout, tady jde o to, komu na té orginalitě záleží více a komu méně a také na tom, jak pojímáme slovo originalita. Myslím si, že DT´s jsou právě ojedinělí v kompilaci a v technice, v tom jsou výjimeční a tedy i originální. Progressivní znamená posun stylu, ne vytváření nových směrů, to DT splňují. Tečka. Brie má sice zvláštní barvu, která není sice 100% příjemná na poslech, ale vyčítat mu lakování??? To snad ne, v tom je jeho hlavní výhoda nebo lépe odlišení, jeho rozsah právě dává DT´s možnosti, které 60´s a 70´s artrockové kapely v čele s Pink Floydy neměli, i když holt decentní vyznění jde stranou, přílišnou pompéznost Dreamům vyčíst lze, to uznávám. Ale zpět k albu, sice se místy "epičnost" alba může zdát přehnaná (asi mě napadá konec Finally Free či samotná Regression, ale i další momenty), ale to velmi výrazně odlišuje a podle mě i povyšuje tohle album. Prostě je skvělé jako celek, i když si tam každý nalezne slabší momenty. Ale myslím, že jich není mnoho. Co do nápaditosti, ale i kompozice skladeb nemá u tvorby DT konkurenci. Když se tady mluví o "zamrazení" v zádech, tak to mě postihlo u poslechu Scén několikrát... Dalo by se říct, že při každém soustředěném celkovém poslechu, ale i při čtení příběhu a hodně zapůsobí živá verze. Najdu tady třeba nedostatky, ale vždycky jsou to jenom moje čistě estetické pocity (sloky u Strange Deja Vu, slabší Through Her Eyes, brutální přechod u Fatal Tragedy, hlavní trochu nepřijemný motiv u Dance of Eternity), nikoli technické nedostatky nebo nějaká vyloženě místa bez náboje, o tom nemůže být řeč. Vůbec ale jinak netuším, co kritizovat, protože tohle mě prostě dostalo, ke Scenec from a Memory se vracím a budu vracet pořád. 5ky si šetřím na takovéhle kusy... Keep proggin´

» ostatní recenze alba Dream Theater - Metropolis Pt. 2: Scenes From A Memory
» popis a diskografie skupiny Dream Theater


Dream Theater - Systematic Chaos
2008-02-26

Dream Theater / Systematic Chaos

3 stars

Určitě je důležité, že se DT´s zase poněkud stylově posunuli, ted jde o to, jak se to komu líbí. Osobně souhlasím s názory, že progress úzce souvisí smícháním hudebních směrů (můžeme začít u Fushion, Doors, pak Jethro Tull atd...) a originalita spočívá více než v inovacích stylu, v namíchání koktejlu a ve "formě". Čím dál tím větší crossover u DT je logickým vyústěním, beru to jako posun správným směrem, ale rozhodně si nemyslím, že toto album je u DT v tomto ohledu výjimkou, už snahou u IaW bylo ozvláštnit a oživit odstupující Heavy Metal. A pak už záleží na vkusu a na aranžeských schopnostech, což podle mě je určitý kámen úrazu SCH. Po technicky vybroušeném Octavariu zvukově bohužel tohle album podle mě nevyznívá příliš dobře, mě osobně vadí jaksi plochá refrénová baskytara, "UFO" zvuky v In The Presence Of Enemies či "sborový řev" v Properts Of War... Na druhou stranu určitá "modernizace" ok a LaBrieho projev se mi zdá být čím dál tim lepší, dozrává jako víno:-) A větší aktivita Portnoye je taky plusem, nevadí mě ani kritizovaný "zpěv" u The Dark Eternal Night. Koncept (zařazení Repetance, titulní "epická" skladba rozdelená na dvě části apd.) a jednotlivé kompozice skladeb jsou již bohužel poměrně průhledné, ale to až tolik nepřekvapí, od Six Degrees, už DT mají evidentně jistou osvědčenou kostru založenou na zkušenostech z toho nejlepšího před SDOID.

In the Presence Of Enemies jako jediná skladba obsahuje větší počet nápadů, zvratů a melodií, což tuto skladbu posouvá nad ostatní. Trochu mě na ní vadí přílišná "pompéznost", ke které DT od ToT tíhnou, má i díky tomu takovou trochu nerozlišitelnou náladu. Ale jsou tu skutečně silné momenty, které mě na první poslechy vzaly a rád se k nim vracím. Patří mezi ně v podstatě celá první část, minimálně ta instrumentální je masterpiece, pak nějaké další maličkosti, moment, kdy se přídá baskytara v poklidném úvodu druhé věty po 2:30, "dialog" kláves a baskytary po 10:30 či různé změny rytmu a tempa.

Náladově nejsilnější je bezesporu Repetance, která je sice poněkud nataženější než by mohla být, ale i přes v podstatě jen jeden výraznější nápad je v ní určitý nepopsatelný náboj, který žádná jiná na SCH nemá.

The Ministry of Lost Souls je také poměrně působivá, ale tak 3-4 minuty by byly ideál?? To sólo mi připadá až příliš strojové a nehodí se do nálady, natahování žvýkačky za pomoci určité gradace a variace tématu je pro DT typické a mě osobně to zpravidla nevadí ba naopak, ale u této a druhé části titulní skladby je to extrém. U těchto dvou písní dost často nevydržim a prostě posouvám v rámci skladby, což jsem u DT doted dělal jen výjimečně...

Forsaken, Constant Motion a Dark Eternal Night jsem na začátku docela žral, sice postupy poměrně klasické, ale melodie velmi chytlavé a výrazné, určitě nezapřou hitový potenciál... Trošku zklamání, když na další poslechy zjištujete, že nic moc nového, i instrumentální části mají obvyklý vývoj.

Možná vás překvapím, ale i přes poměrně hodně kritiky mě Systematic Chaos velmi potěšil podobně jako předchozí alba. Akorát to hodnocení je tu poněkud zvrácené, když budu porovnávat jen v rámci diskografie DT dostanu se tak na 3,5, takže i když tu evidentně většina 3ku dává něčemu, co poslouchat vůbec nemusí a 5ku každému druhému albu co slyšel, tak myslím, že "dobré, ne však zásadní" sedne. Sorry za tu dýlku, ale nemoh jsem si pomoct a musel to vyklopit :-) Keep progin´!

» ostatní recenze alba Dream Theater - Systematic Chaos
» popis a diskografie skupiny Dream Theater


Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje GMMedia.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000