Profil uživatele Ravil


Pro prohlížení profilu uživatele musíte být přihlášeni/zaregistrováni.

Recenze:

Blackfield - Blackfield
2005-01-11

Blackfield / Blackfield

4 stars

Jak již bylo napsáno, Steven Wilson z Porcupine Tree jsou tak trochu tři lidé v jednom. Kromě PT, No-Man si občas odskočí do skandinávie k Opeth. Dovolená v Izreali se mu obzvlášť povedla. Spolupráce s tamní (pro mě neznámou) star Avivem Geffenem vyústila v album Blackfield.
Blackfield se zcela v duchu úvodní skladby Open Mind nesnaží o nějaký drastický umělecký průlom. Možná je to pop, ale vždy se ptám, proč se zrovna tenhle pop líbí posluchačům zcela nepopové muziky.
Žádná z 10 skladeb není vyloženě slabá, ve všech jsou zapamtovatelné, ale ne vlezlé vokály. )
Kdo má rád měkčí podobu Porcupine Tree bude nadšen. Pro melancholičtější nálady jsou Blackfield opravdu hudba k srdci.

Nejvýše hodnotím skladby: BlackField, Glow, Lullaby, Cloudy Now.

» ostatní recenze alba Blackfield - Blackfield
» popis a diskografie skupiny Blackfield


Jethro Tull - This Was
2004-12-05

Jethro Tull / This Was

4 stars

Pro mě má This Was takovou zvláštní náladu a stojí vysoko nad prvotinami Cream i Led Zeppelin. Celé to album má úplně zázračnou atmosféru. Už tady se projevuje ta solitérnost a jedinečnost tvorby Iana Andersona a Jethro Tull. Není to jen vynikající bluesrock.
A to samé cítím například u alba From Genesis To Revalation od Genesis, na které se často nadává.

» ostatní recenze alba Jethro Tull - This Was
» popis a diskografie skupiny Jethro Tull


Morse, Neal - One
2004-11-30

Morse, Neal / One

3 stars

Neal Morse bezpochyby vždy žije tím, co dělá. Není to anonymní muzikant, když posloucháte jeho hudbu, jakobyste spoluprožívali jeho život. A tím nemyslím jen poslední dva sólové opusy, kde odhalil své zjevení, ale i většinu tvorby Spock´s Beard, zejména album The Light.
Kdysi pro mne byl novým hudebním bohem, tím těžší je být kritický. Ale když poslouchám One, tak mám pocit, že by si tu kritiku zasloužil, aby se opět někam posunul.
Nejprve k plusům, Morse se nezapřel na zpěvech. Hned úvodní Creation obsahuje tři skvělé zpěvové linky. Balada Cradle To The Grave se zpěvem Phila Keagyho je krásně jednoduchá, dalo by se pokračovat.
Problém nastává, když se zpěvové linky omezují na klasický zastřený falzet s melodií, které sic neurazí, ale rozhodně nepřekvapí.
Skutečně nudných je však většina instrumentálních částí. Mike Portnoy bubnuje sice dobře, ale na můj vkus nějak moc těžkopádně, předvídatelně do doby. Spolupráce s Morsem mu nějak zvlášt nesvědčí. Basa nezřetelná, nevyčnívající.
Aranžmá jaksi moc maximalistické. Absolutně nepřekvapující orchestrální postupy, snažící se o prapodivnou stálou gradaci. To, že Morse hraje i kytarové party je vyloženě na škodu.
Ne, že by hudba na One nešlapala, ale je jen to vata chránící Morsův vokál. A je jí podstatně víc než na Testimony.

Zajímalo by mne, kam dál se bude ubírat cesta Neala Morse. Takhle už to asi nepůjde. Dávám 3/5, ale možná jen proto, že jsem fanoušek.



» ostatní recenze alba Morse, Neal - One
» popis a diskografie skupiny Morse, Neal


Pendragon - The Window Of Life
2004-11-16

Pendragon / The Window Of Life

2 stars

Od Pendragon znám pouze dvě alba, Window Of Life lépe. Recenzuji ho částečně proto, abych ukázal, že i v progresivním rocku existují slabá díla a ne všechno si zaslouží oněch 4 nebo 5 hvězd.
Někdo kdysi použil pro neoprogresivní rock termín "marmeláda linoucí se z reprobeden". Jestli to platí pro nějakou skupinu a album, tak to jsou Pendragon a Window Of Life. A čerstvé ovoce v téhle marmeládě rozhodně nehledejte. Už v první skladbě jsou "odvážně" použity motivy Pink Floyd a Genesis. Dále uslyšíme kytarové postupy z Relayeru a Tales, atd.
Jestli je tohle okno do anglického života na začátku 90. let, tak jsem rád, za to kde žiju.

» ostatní recenze alba Pendragon - The Window Of Life
» popis a diskografie skupiny Pendragon


Flower Kings, The - Space Revolver
2004-11-16

Flower Kings, The / Space Revolver

5 stars

Přes tohle album jsem se dostal k novému progresivnímu rocku. Ty první dva týdny každodenního poslouchání byly možná nejintenzivnější zážitek, který jsem jako posluchač zažil, protože jsem si najednou uvědomil, že existují i jiné světy než Yes a spol.
Takže, když Space Revolver dnes poslouchám, nemůžu se ubránit nostalgii. Ale pořád tohle album považuju za stežejní od The Flower Kings. Vše je tady jednodušší a v té jednoduchosti jako by se odrazil vesmír. Jonas Reingold na basu vyloženě září a nikde jinde mi jeho hra nesedí tak jako zde. Ale kdybych měl vypíchnout čím se Revolver liší od ostatních alb, tak to bude asi neskutečně procítěný všudypřítomný saxofon Ulfa Wallandera a skvělé "syntetické" pozadí Thomasa Bodina.
Celé se to tak nějak přelévá, bez slabších chvil. A když Stolt v úvodní I´m The Sun zazpívá "..in time your heart will open..", tak se ani nedá věřit, že to nahrali normální lidé ve zkušebně.
Naprosto unikátní kosmická atmosféra, která ve vás vzbudí pocit, že není nic jiného než vy, prostor a tóny. A to ještě ani neskončila první skladba...

» ostatní recenze alba Flower Kings, The - Space Revolver
» popis a diskografie skupiny Flower Kings, The


Tangent - The Music That Died Alone
2004-10-29

Tangent / The Music That Died Alone

5 stars

Muzika, která zemřela osamocená. Název docela vystihuje hudbu samotnou. Tangent se nesnaží o nějaké ultraprogresivní pojetí a dá se u nich vysledovat hodně inspirací starými kapelami (nejen "přiznané Cantenbury, ale třeba i ELP) O to je ta hudba uvolněnější, a uvolněnost je někdy vlastnost, která modernímu artrocku trochu chybí. Naprosto unikátní hra Czorsze s Reingoldem (The Flower Kings) spojená s snivým saxofonem starocha Jacksona z Van Der Graafů. O jazzové hudební plochy tady není nouze. O to víc překvapí, když na vás třeba hned v druhé skladbě vybafne trojhlasný refrén, který si budete zpívat ještě po cestě tramvají.
Radost z muziky, abychom nesklouzli k nadhodnocování dávám 5/5.

» ostatní recenze alba Tangent - The Music That Died Alone
» popis a diskografie skupiny Tangent


Naamah - Resensment
2004-10-05

Naamah / Resensment

4 stars

Když jsem na jaře vybíral kapely pro letošní ročník INDiGOfestu, sešlo se mi bezpočet nahrávek současných kapel z Polska. Většina dobrých, některé vynikající, ale jedna čněla a tou bylo album Resensment od Naamah.
Úvodní desetiminutový Daydream pt.1 je asi nejamicióznější skladba, kterou jsem v našich končinách slyšel. Netrpí komplexem méněcennosti, které provází pokusy o kopii Dream Theater. V deseti minutách je desítky geniálních rytmů a melodií. Ani sekunda není navíc. Skvělé.
Zbytek alba sice nedosahuje úrovně úvodního epicu, ale instrumentální Red Light, jemná Severed jsou naprosto vynikající. Velkým překvapením je jazzová Alright, takovou proměnu v projevu celé kapely jsem u moc progmetalistů neslyšel.

Ostatně nač ty řeči, ukázky si můžete poslechnout u profilu kapely nebo na www.indigofest.com/home.php?page=forbands.

Jelikož se od Naamah určitě dočkáme alba ještě lepšího dávám 4/5.

» ostatní recenze alba Naamah - Resensment
» popis a diskografie skupiny Naamah


Pain of Salvation - Be
2004-10-02

Pain of Salvation / Be

5 stars

Ještě, že existují kapely, které mohou v roce 2004 nabídnout zásadní dílo v kontextu celého art-rocku. Jedna z těch kapel se jmenuje Pain Of Salvation, a to album se nazývá BE.
Pain Of Salvation až do letoška zráli, jak tomu má být. Skvělý Perfect Element byl překonán Remedy Lane a této desce brzy konkuroval živák 12:5. Ale to co se Danielu Gildenlöwovi povedlo letos napodzim, to udělá řez historií kapely, která se od teď bude dělit na období před Be a po něm.
Už Remedy Lane nabízela pestrou škálu stylů, přes art-rock, severský folk a špetku elektroniky, vše spoutané do rámce metalové ponurosti. BE už je zase někde jinde. Dokonale post-moderní album.
Dvě úvodní skladby dají vědět, že Gildenlöw rezignoval na hitovost a celé album zasvětil příběhu - tyhle dva tracky v podstatě ani nejsou hudba. Třetí je veselá kombinace renesanční hudby a severského folku. Následuje dešťová klavírní balada, po ní klasická jazz-metalová výpravná skladba. Pak gospel, parafráze na brodwayský muzikál ... No darmo mluvit.
Snad to zní jako splácanina, ale je to naprosto skvělé. Vše prostoupené nadpozemským zpěvem Daniela Gildenlöwa a skvělým zvukem Orchestra Of Eternity.

Někteří fanoušci starých PoS budou možná zklamaní, ale tomuhle já říkám budoucnost progresivního rocku. Pozor, zase je to takové trochu temné, na zvedání nálady nedoporučuji.

» ostatní recenze alba Pain of Salvation - Be
» popis a diskografie skupiny Pain of Salvation


Asia - Silent Nation
2004-09-10

Asia / Silent Nation

4 stars

Asia vydala po třech letech další studiovku. Z původní nejznámější sestavy složené ze členů ELP, Yes a King Crimson zbývá sice už jen Geoff Downes, ale hudba se minimálně vyrovná albům z 80.let. Mě osobně se líbí víc.
Silent Nation už není buhvíjak progresivní album, je to spíš vynikající melodicky rockové album, což zní stejně jako bych řekl "kýč", ale není tomu tak. Downesovi melodie, jakkoli jsou vtíravé nejsou vlezlé. Silent Nation patří mezi alba, která se vám zalíbí na první poslech a bojíte se, že rychle omrzí, a pak tomu tak překvapivě není.
Paynův hlas se do aranží hodí skvěle. Kytarista tóny převaluje jako Knopfler, tahá jako Gilmour i střílí jako Satrianni. K vrcholům alba patří úvodní What About Love, geniální refrén Midnight a Long Way From Home (tedy první tři skladby).
Nemyslím si, že Silent Nation je nejlepší album roku 2004 (narozdíl od Toma Pakosty z TopRocku, he), ale je vynikající. Navíc možná přitáhne i posluchače, kteří starou Asiu nemusí.

» ostatní recenze alba Asia - Silent Nation
» popis a diskografie skupiny Asia


Pink Floyd - The Final Cut
2004-08-24

Pink Floyd / The Final Cut

4 stars

Absolutní protiklad k předchozí recenzi. Kvality The Wall asi nelze zpochybnit, ale je tak přeopslouchaná, že dnes už upřednostňuji spíše Final Cut. Melodie se nesnaží dobýt svět, ale jsou nenucené a nápadité. Not Now John jednoznačně nejslabší skladba.
Z linie "Watersových alb", která začínají Zdí a přecházejí přes Final Cut až do současnosti mám ale nejraději Amused To Death.

» ostatní recenze alba Pink Floyd - The Final Cut
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd


Flower Kings, The - Adam and Eve
2004-08-23

Flower Kings, The / Adam and Eve

3 stars

Velice zajímavé album. Ani po cca pěti posleších nevím docela, co si mám o něm myslet.
V bodech: Je asi dosti odlišné od zbývající tvorby. První poslech ve mě vzbudil pocit, že duch TFK se vytratil. Čas však ukazuje, že to není tak docela pravda:

Album je trochu jednodušší a víc písničkové než předchozí Unfold The Future, což však neznamená, že se náladou podobá starším Worlds Of Adventures či Retropolis.
Úvodní opus Love Supreme je nejyesovštější skladba od TFK. Je to tak trochu kytara Steva Howea a tak trochu podezřelé vysoké trojhlasy. Žádná část skladby není nudná a některé jsou dokonce vynikající, stavbou a gradací se však Love Supreme zdaleka nepřibližuje Truth Will Set You Free z předchozího alba.
Yesovskou linii drží ještě Starlight Man, kde Fröbergův hlas dosti připomíná Jona Andersona, až na to že mu v těch výšinách trochu chybí barva.
Dvě Bodinovi (Days Gone By, Babylon) skladby jsou ještě jednodušší než bývalo zvykem. Zatímco první jmenovaná je příjemným zpestřením, druhá je takřka zbytečná.
Kvazinovým prvkem zvuku TFK je hlas Daniela Gildenlöwa z Pain Of Salvation. Zpověď upíra (Vampire´s View), kterou mu Stolt napsal vyloženě na tělo, má až operní ráz. Gildenlöw opět zní tak trochu jako Peter Hammill nebo Murray Head (Jidáš), refrén zpívaný společeně s Hansem Fröbergem je naprosto geniální. Jedna z nejlepších skladeb alba.
Předposlední kus Drivers Seat se asi stane klasikou TFK, ale dá se o něm říct totéž jako o úvodní Love Supreme.
Zbytek alba (možná s vyjímkou Adam & Eve, která vskutku šlape) jsou průměrné skladby od TFK (obecně vynikající), které fanouška ničím nepřekvapí.

Album je koncipované podobně jako Space Revolver, ale narozdíl od něj mu jaksi chybí kontinuita a osobně postrádám i krásný zvuk saxofonu.

Tj. 3,5 z 5 - jiné kapele bych za stejné album dal minimálně čtyřku.

» ostatní recenze alba Flower Kings, The - Adam and Eve
» popis a diskografie skupiny Flower Kings, The


Spock's Beard - Day for Night
2004-08-12

Spock's Beard / Day for Night

2 stars

Nejslabší album party okolo Neala Morse. Po geniálním opusu The Light se Spock´s Beard uchýlili k fragmentizování alb do kratších písničkových kusů. Přímočarost, která je na předchozím Kidness Stranger sympatická mi zde připadá trochu bezcílná. Mnoho skladeb je docela zbytečných (Gypsy, Hurt, ...). Celkově album působí nesourodě a nedostatek aranží je zhusta nahrazován busterem kytary. Génius Neal Morse se samozřejmě nezapře ani na Day For Night. Celé album by mohlo být reprezentováno skladbou Healing Colours of Sound, která je z poloviny(časově) geniální a z poloviny docela nudná.

» ostatní recenze alba Spock's Beard - Day for Night
» popis a diskografie skupiny Spock's Beard


Alphataurus - Alphataurus
2004-06-18

Alphataurus / Alphataurus

4 stars

Absolutní souhlas s předchozí recenzí. Vynikající album, které zaujme především milovníky britské scény. Alphataurus se skutečně pohybuje na rozhraní artrocku a typicky anglického blues-rocku, což je pro italské kapely trochu netradiční a zarytému progrockerovi to může i vadit (například mě). Skladba Dopo L´uragano (no.2) zní jako vylepšení Led Zeppelin z období jejich druhého alba. Vezmeme-li v úvahu, že na albu Alphataurus se jedná o nejslabší část....

» ostatní recenze alba Alphataurus - Alphataurus
» popis a diskografie skupiny Alphataurus


Banco del Mutuo Soccorso - Banco del Mutuo Soccorso
2004-05-21

Banco del Mutuo Soccorso / Banco del Mutuo Soccorso

4 stars

Skvělé album. Krásný italský zpěv, který zní za čas lépe než angličtina. Velice málo slabých chvil. Celkově zcela na úrovni anglických artrockových legend (Genesis, Van Der Graaf Generator,...).

» ostatní recenze alba Banco del Mutuo Soccorso - Banco del Mutuo Soccorso
» popis a diskografie skupiny Banco del Mutuo Soccorso


Spock's Beard - The Light
2004-05-21

Spock's Beard / The Light

5 stars

Debut a pro mnoho fandů také vrchol tvorby losangelské kapely. Většinu prvotin provází jakési tápání a neúplnost, The Light však nabízí absolutně kompozične i emočně vyzrálý art-rock.
Z celého alba je cítit melancholická bojovnost, profesor literatury by se pravděpodobně nebál použít výraz vykořeněnost. Pro Spock´s Beard znamenal The Light všechno nebo nic, snad i proto zní toto album v celé diskografii nejupřímněji. Neal Morse zpívá jako nikdy poté, jeho varhanní party jako by se ptaly, kdo je v pozdějších Spock´s Beard navíc (odpověď - Ryo Okumoto, klávesista který přišel až na druhé album).
Narozdíl od některých nových progresivních kapel a alb, se vás The Light přímo dotkne. Dozajista patří mezi stežejní nahrávky devadesátých let i art-rocku jako takového.

» ostatní recenze alba Spock's Beard - The Light
» popis a diskografie skupiny Spock's Beard


Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje GMMedia.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000