Profil uživatele redrocker


Pro prohlížení profilu uživatele musíte být přihlášeni/zaregistrováni.

Recenze:

UFO - Force It
2010-01-29

UFO / Force It

4 stars

UFO mám opravdu rád a myslím to upřímně.
Je nesmyl tvorbu této party, z období s MS, vnucovat někomu, kdo uznává jen progresivní rock. Progresivní rock ve smyslu komplikovaných aranží Genesis, Yes atd. Na UFO mám náladu jen jednou za čas, ale když to přijde, užívám si každý tón z celého LP. Na tomto albu najdete opravdu poctivý Hard Rock poplatný době vzniku. Znamená to tedy, že zúčastnění hudebníci vychází, jako spousta kapel z GB, které prorazily v USA, z blues. Nerad někoho z celku vyzvedávám, ale u této desky musím. Michael Schenker je zde jako puštěný ze řetězu. Zvuk jeho kytary a rify plus sóla, která předvádí jsou opravdu potěšením pro každé ucho pravověrného rockera. Ostatní s ním samozřejmě drží tempo a všichni si plní své úlohy na 100%. Např. basista Pete Way není žádný free jazzový hráč, ale prostě drží linku a má to fakt koule. Všiml jsem si, že v ČR je hodně fandů hard rocku 70. let, kteří uznávají pouze svatou trojici (DP,LZ, BS), místy okořeněnou o UH, a další, na západě úspěšné kapely, ani neznají. V lepším případě znají jen názvy a pár proláklých písní.
Musím tady trochu zareagovat na Hejkala a dám jeden příklad. Můj švagr, blázen do RUSH, Return to Forever atd., jel se mnou autem, když místní rockové rádio pouštělo od UFO toto LP celé, od začátku do konce. Při písni Mother Mary řekl „Ty vole ta kytara“ a nechtěl vylézt z auta, dokud LP nedohrálo do konce.

» ostatní recenze alba UFO - Force It
» popis a diskografie skupiny UFO


Venom - Black Metal
2009-12-31

Venom / Black Metal

4 stars

Venom je přesně ta kapela, kterou si prvně vybavím podle nášivek na džínových bundách v osmdesátých letech. Prvně jsem kapelu slyšel v pořadu Větrník, kde Vlasta Henych, z tehdy velmi populární kapely Torr, přinesl do vysílání skladbu Buried Alive. Poté jsem kapelu už neslyšel, respektive můj zájem byl jinde.
Nedávno mi jeden zaměstnanec donesl DVD plné různých mp3 a něm jsem objevil také Venom Black Metal. Jak bývá u mne zvykem, album jsem prvně poslouchal v autě a po druhém poslechu jsem objevil, že už si prozpěvuji spolu s kapelou některé pecky. Prosím, nehledejte v této hudbě progresi, ta zde není, ale živočišnost a náboj, to ano. Největší hit alba, podle mne, je Countess Bathory. Samozřejmě nemohu opomenout další, stále na koncertech žádané skladby - Buried Alive, Black Metal a Welcome to Hell. (zdroj: Youtube).
Mohlo by se říci, že Venom na tomto albu, ve všech skladbách, používají stejný obehraný postup. Jedná se o velmi silné kytarové motivy s podporou nekomplikované basové linky. Dokážu si představit, že styl zpěvu, mohl některým fanouškům tvrdé hudby na začátku osmdesátých let dělat problém. Ano, jedná se o „řev-zpěv“, ve kterém, ale dokážete rozeznat melodii.
Domnívám se, že kapela vyšla ze stylu prvních Black Sabbath a navrch přidala trochu punkové agresivity. Hudbu kapely, myšleno toto album, mohu všem doporučit, určitě záleží na momentální náladě. Rozhodně si toto album nepouštějte, pokud zrovna prožíváte progresivní období.

» ostatní recenze alba Venom - Black Metal
» popis a diskografie skupiny Venom


Black Sabbath - Heaven and Hell
2009-06-21

Black Sabbath / Heaven and Hell

5 stars

Píše se rok 1985 a můj kamarád, spolužák ze čtvrté třídy základní školy, mi ukazuje hnědé LP s nápisem Black Sabbath. Hned po prvním poslechu jsem se dočkal naplnění toho o čem jsem do té doby jen slyšel, ano BS je tvrdá kapela. Vůbec jsem netušil, že toto je vlastně druhá kapitola BS bez Osbourna. Kdybych si měl na pustý ostrov vzít deset CD, tak toto je určitě mezi nimi.
Tentokrát musím začít, podle mne, nejslabším kusem LP, mně se takto jeví Wishing well. Tato skladba mi prostě vybočuje z celkového soundu desky. Ostatní skladby se poslouchají tak, že když je poslouchám v autě, nevystoupím, dokud konkrétní píseň nedohraje. Velice mne potěšil návrat sestavy BS z tohoto období, jiný název mi vůbec nevadí. Samozřejmě jsem nevynechal jejich koncert v Praze, kde bohužel, jak je v našich krajích zvykem, první ½ zkazil příšerný zvuk. Kdo byl dá mi určitě zapravdu, takové Childern of the see se nedalo ani vydržet.
Jak jsem již výše uvedl našel jsem dodnes na albu pouze jeden slabší článek. Chtěl bych na druhou stranu poukázat na poslední skladbu alba, kterou je Lonely is the world. Tato skladba má takový náboj, dle mého názoru hlavně díky preciznímu zvuku všech nástrojů, že zde musím dát hold producentovi, kterým není nikdo jiný, než Martin Birch. Tento producent dostal z tehdejší sestavy opravdu maximum a např. Bill Ward zde hraje tak, že dnešní přetechnizovaní bubeníci nikdy nemohou dosáhnout na jeho laťku, hraje totiž srdcem a každý úder tam prostě sedí.
Lidé, kdo máte možnost, musíte toto album alespoň jednou za život poslechnout. Sing me a song ...

» ostatní recenze alba Black Sabbath - Heaven and Hell
» popis a diskografie skupiny Black Sabbath


Death - Symbolic
2009-02-01

Death / Symbolic

5 stars

K albu jsem se dostal náhodou po doporučení kamaráda. Musím předeslat, že jsem death metalovým kapelám nikdy nefandil a vlastně dodnes jsem to nezměnil. Samotní Death přicházející na svět skrz osobu Chucka Shuldinera, totéž platí i pro odchod ze světa, jsou v mém životě tedy velkou výjimkou. Důvod je jasný, i přes vokální projev typický pro podobné soubory, který jsem opravdu nesnášel, jsem byl hned prvním poslechem velmi nadšen. Síla invence a instrumentální výkony mne opravdu omráčily. Pokud by někdo chtěl pochybovat, zda má tato parta vůbec nárok být zde mezi velikány progrocku, pak Vás prosím, dejte minimálně tomuto albu a také následovníkovi SOP 1998 šanci a zkuste jednou poslechnout. Mohutné kytarové riffy, majestátní kytarová sóla a nečekané změny rytmu mne posadily na zadek. Samotná kapitola jsou bicí nástroje, to co uslyšíte je unikátní, neznám jiného bubeníka, který kombinuje rychlost (pozor jen o tu nejde) s brilantními nápady a technickou vyspělostí, opravdu Vám spadne čelist. Myslím, že tato Human mašina se jménem Dave Hoglan má svůj poznávací styl, stejně jako jiní velikáni minulých dekád.
Od prvního úderného riffu v úvodní písni „Symbolic“ až po závěrečnou "Perennial Quest" okořeněnou geniální akustickou pasáží se nemůžete nudit, všichni zúčastnění hudebníci Vás stále dokola budou strhávat k pozornosti svými výkony. Toto album patří mezi mých deset nejoblíbenější alb vůbec. Hodně často se mi stane, že vybírám co si pustit a v hlavě mám Symbolic, těžko, velmi těžko hledám srovnatelnou kvalitu.

» ostatní recenze alba Death - Symbolic
» popis a diskografie skupiny Death


Judas Priest - Painkiller
2008-11-29

Judas Priest / Painkiller

5 stars

Pro mne jednoznačně nejlepší album, které Priesti dokázali vyprodukovat. Start celého alba v podobě titulní skladby byl v době vydání od JP velikým překvapením, protože náboj skladby mohl konkurovat tvrdým partám tehdy populárního Trash metalu. Minimálně Rob Halford tímto ukázal kam budou ubíhat jeho kroky v následujících letech, ale to je na samostatné vlákno. Vysoko nasazená laťka spadne jen jednou, alespoň pro mne, je to v Metal Meltdown.
Přesto, že album poslechnu na jeden zátah, moje tipy jsou: Leather Rebel, Night Crawler a samozřejmě Painkiller.

» ostatní recenze alba Judas Priest - Painkiller
» popis a diskografie skupiny Judas Priest


Yes - Drama
2008-11-22

Yes / Drama

4 stars

Tohle je opravdu album, které asi hodně lidí po zjištění, že zde chybí Jon Anderson odsoudilo. Já osobně jsem dlouho nepatřil k velkým fanouškům této kapely. Respektoval jsem je, věděl jsem o nich a občas něco náhodou zaslechl. Díky objevení této stránky jsem se rozhodl zkusit poslouchat trochu pozorněji a nechal jsem se v první řadě okouzlit klasickými alby z první poloviny sedmdesátých let. Album Drama je rovnocenné ke svým straším bratrům a dokonce bych řekl, že i logickým výstupem v kontextu s datem, kdy vyšlo.
Melodie kombinované se složitými rytmy jen těžko dostanete z hlavy. Musím přiznat, že jsem v kanceláři na něm docela jeden čas ulítal. Dokonce kolegyně, která mne navštěvovala se mně po nějaké době zeptala, kdo je ten chlápek, co se vytahuje, že má fotoaparát (kdo má naposlouchané, ví o co jde).

» ostatní recenze alba Yes - Drama
» popis a diskografie skupiny Yes


Journey - Frontiers
2008-09-09

Journey / Frontiers

5 stars

Je s podivem kolik interpretů made in USA nechává evropský světadíl v klidu. Jistě se najdou příznivci této kapely mezi Uralem a Normandií, ale na stadiony, jako za oceánem nebo v Japonsku to nestačí. Občas na toto téma vedeme diskuzi s kamarádem, který také poslouchá „neznámé: věci a dostaneme se k otázce textů (témata, srozumitelnost atd) nebo k povaze amerických posluchačů, kteří se chtějí především kvalitně bavit. Kvalitně myslím úroveň hudby ne kvalitu zábavy.
Journey na tomto albu dospěly po letech k vrcholu a těsně pod jeho vrcholem zanechaly, dle mého názoru i „Escape“. Hutnému zvuku dominuje Schonova kytara podporovaná širokými plochy Cainových kláves (Faithfully – příklad za všechny). Nezapomenutelná barva hlasu Steva Perryho by snad zachránila i produkci z dílny JUDr. Františka Janečka. Co píseň to vlastně potencionální hit.
Kdo stále nevěří, ať alespoň zkusí Send her my love nebo Back talk a pro ty co už kdysi uvěřili, doporučuji připomenutí a to pěkně od začátku do konce v jednom zátahu.
Zvuk bicích a mírně potlačená basa? Jasně jsme v osmdesátých letech a to by takový zvuk obou nástrojů měli asi i Led Zeppelin!

» ostatní recenze alba Journey - Frontiers
» popis a diskografie skupiny Journey


Montrose - Montrose
2008-04-04

Montrose / Montrose

5 stars

Americká legenda MONTROSE se prvním svým počinem zapsala navždy do rockové síně slávy. Evropský rocker možná neví o co kráčí, ale to nevadí, jeho škoda. Skupina se jako celek představuje s nezaměnitelným soundem. Hity jako Rock the Nation, Bad Motor Scooter, Space Station #5, Rock Candy, I Don`t Want It zůstavají dlouho pod kůží. Je těžko pochopitelné, jak perfektního zvuku kapela spolu s producentem (Ted Templeman) dokázala docílit. Možná, že slavné kapely ze začátku devadesátých let jako byly Soundgarden, Pearl Jam atd., nečerpaly jen z Black Sabbath !!! Závěrečná skladba Make It Last patří bez pochyby ke klenotům světového hard rocku sedmdesátých let. Rukopis této písně ještě Sammy Hagar používal v angažmá u Van Halen.

» ostatní recenze alba Montrose - Montrose
» popis a diskografie skupiny Montrose


Iron Maiden - The X Faktor
2008-03-31

Iron Maiden / The X Faktor

3 stars

Iron Maiden jsem na Progboard dal já a podle ohlasu jsem dobře udělal. IM je výborná kapela, která bez rádiových hitů dokáže naplnit stadiony a myslím, že o přínosu jejich tvorby do dějin rocku není třeba pochybovat. Ostatně dle četnosti recenzí jejich alb je vidět, že IM na Progboardu prostě chyběli.
Nový web pana Merhauta je bohužel dost nepřehledný.
K samotnému albu božských Iron Maiden s Blazem Bayleym mohu dodat, že se jedná o docela slušné album, které si jednou za dva roky poslechnu a to hlavně kvůli "The Edge Of Darkness". Zajímavé je, že v období s Blazem hrál Nicko velice usporně.

» ostatní recenze alba Iron Maiden - The X Faktor
» popis a diskografie skupiny Iron Maiden


Iron Maiden - Virtual XI
2008-03-29

Iron Maiden / Virtual XI

1 stars

Této desce jsme vlastně vůbec nadal šanci. Po jednom poslechu jsem ji odepsal. Myslím, že se mohu považovat za velkého fanouška Iron Maiden, ale toto jejich období je pro mne velice frustrující. očekával jsem, že Steve Harris bude uvažovat daleko rozumněji a jako nástupce Bruce Dickinsona vybere zpěváka z velkým rozsahem a potřebným charisma. To se, ale bohužel nestalo a co se dařilo zakrýt na X-Factor, se zde ukázalo na plno, na mysli nám, že BB je opravdu špatný zpěvák. Měl jsem dokonce možnost sedět u stolu vedle Blaze Bayleyho a mluvit s ním, je to fajn člověk, ale do IM nepatří. Kdo Bayleyho viděl na živo s IM ví, že on na to fakt neměl. Pochopil bych, kdyby se Maiden v tomto období vrátili k tvorbě navazující na dobu s Diannem, Hard rock s tahem na branku, ale to co předváděli bylo opravdu mimo mísu.

» ostatní recenze alba Iron Maiden - Virtual XI
» popis a diskografie skupiny Iron Maiden


Queen - Queen II
2008-03-19

Queen / Queen II

4 stars

Jaká škoda, že většině posluchačů uniká období, kdy tato kapela byla na vrcholu svého uměleckého potenciálů. Většina posluchačů zná jen fádní osmdesátá leta, která jdou až na pár světlých okamžiků mimo mě. Zvlášť, to co se začalo odehrávat po smrti Mercuryho, bylo velmi nešťastné a v této době jsem byl na nahrávky kapely až alergický (každý snob najednou poslouchal QUEEN, toto jsem zažil ještě u jedné anglické kapely, která u nás v roce 1994 koncertovala P.F.).
K samotné nahrávce, kterou Queen v roce 1974 vyprodukovali, mohu říci, že se jedná o naprostý balzám na uši. Celé to krásně svižně ubývá a když se blíží konec, jen těžko se hledá co si pustit jako další. Dokážu pochopit, co zamýšleli May s Taylorem když se spojili s Paulem Rodgersem. Myslím, že jim šlo právě o návrat k tomu co je v mládí bavilo. Bohužel spousta lidí nesmyslně srovnává Rodgerse s Mercurym, ale to není možné, protože nikdo přece nechce Mercuryho nahrazovat.

» ostatní recenze alba Queen - Queen II
» popis a diskografie skupiny Queen


Iron Maiden - Killers
2008-03-17

Iron Maiden / Killers

2 stars

Produkci přebírá do svých rukou legenda legend Martin Birch, ale ouvej materiál připravený pro následovníka debutu nemá potřebnou kadenci a tak ani slavný producent nemůže svým umem zbytek zachránit. Problém byl v tom, že na album se dostaly věci, které se nevešly na první desku zároveň s nově, asi rychle napsanými kousky. Možná, že i čistší zvuk, který Martin Birch oproti první desce vybrousil byl na škodu. Celá deska přitom začíná parádní instrumentální skladbou, která přechází v nadupanou, dodnes hranou věc Wrathchild. Následující věc Murders in the Rue Morgue dokazuje, že Clive Burr je vynikající bubeník, který dokáže hrát přesně dle potřeb kapely. Další věcí jsou, ale bohužel jaksi v jedno pytli a kromě Killers mi tez zbytek hodně splývá dohromady. Všechno je bravurně zahrané i dobré melodické linky jsou slyšet , ale nějak nezůstávají v paměti. Tři hvězdy dávám jen z patřičné úcty k instrumentálních výkonům. Lepší časy mají teprve přijít.

» ostatní recenze alba Iron Maiden - Killers
» popis a diskografie skupiny Iron Maiden


Iron Maiden - Iron Maiden
2008-03-16

Iron Maiden / Iron Maiden

5 stars

První syrová věc, která je důkazem jak našlápnuto měl Harris a spol. oproti ostatním členům britského NWOBHM. Perfektní nápady a komplikovaně strukturované skladby střídají vypalovačky typu Iron Maiden. Asi by každý očekával, že pan kapelník čerpal z hard rockových vod sedmdesátých let (DP,LZ,BS), ale jaké překvapení, když jako své vzory uvádí art rockové Genesis a Nektar. Clive Burr svým příchodem před natáčením desky vnesl do všech písní úplně jiný drive než bylo možné slyšet na prvním, dnes sběratelsky zlatem ceněném EP. Burr spolu s Harrisem vytvořili rytmiku, kterou není možné napodobit a která se stala poznávacím znamením pro další budoucnost IM. Zpěvák Paul Dianno, který vzhledem připomínal punkové chuligána, dává svým chraplákem písním energii atomové elektrány, i když dokáže přepnout do pohody, jako např. v Strange World. Hned v začátku (Prowler) nám kytarista Dave Murray ukáže, že v osmé dekádě bude patřit mezi špičku v oboru. Komerční úspěch LP mimo Britské ostrovy byl ve své době překvapením, ale celosvětový úspěch měl teprve přijít.

» ostatní recenze alba Iron Maiden - Iron Maiden
» popis a diskografie skupiny Iron Maiden


Vanderhoof - Vanderhoof
2008-03-15

Vanderhoof / Vanderhoof

4 stars

Progresivní rock s důrazným tahem na braku. Kurdt Vanderhoof vychází ze svých velkých vzorů, kteří se zrodili v sedmdesátých letech a na tomto albu dává této době velkou průchodnost. Deska neštěstí nespadla do nudného vykrádání starých motivu a naopak z minulosti jen čerpá atmosféru s tím, že každá píseň je prošpikovaná výbornými hudebními nápady. Protože, celé CD je pojato jako LP,(na obalu uváděna každá strana zvlášť, včetně praskání na začátku a zvuku přenosky na konce strany), má každá strana svůj pomyslný vrchol, i když jako celek je album velmi vyvážené. Osobně považuji za nejzdařilejší píseň celého alba čtvrtou věc Falling to Earth. Jedná se o pomalou věc, ve které nacházím stopy např. Styx. Další pro mne zajímavou věcí je třetí píseň Take to the sky, kde jsou silné vlivy Uriah Heep. Byl bych velice rád, kdyby se zde našel někdo, kdo kapelu, respektive tento projekt zná a dokázal napsat, jak na něho tento projekt působí.

» ostatní recenze alba Vanderhoof - Vanderhoof
» popis a diskografie skupiny Vanderhoof


Gabriel, Peter - Peter Gabriel 2
2008-03-12

Gabriel, Peter / Peter Gabriel 2

5 stars

Už dlouho jsem se tak nepotěšil z poslouchání hudby jako při náhodném puštění této desky v neděli odpoledne. Nebudu se sáhodlouze rozepisovat o jednotlivých skladbách, protože se můžete sami přesvědčit. White Shadow je jedná z písní, které Vás chytnou hned po prvním poslechu a navěky Vám nevtíravě vlezou pod kůži. Při poklepávání do rytmu zjistíte, že na mnoha místech alba se náhle obrátí rytmus tak, že to při letmém poslechu ani nevnímáte. Sestava muzikantů je opravu výkvět.

» ostatní recenze alba Gabriel, Peter - Peter Gabriel 2
» popis a diskografie skupiny Gabriel, Peter


Deep Purple - Purpendicular
2008-03-10

Deep Purple / Purpendicular

4 stars

Pan „komplikovaný“ naštěstí vystoupil za jízdy a celku to velmi prospělo. Naštvu všechny, ale nejdůležitějším členem DP byl, je a bude IAN PAICE, který táhne celou lod dopředu. Bez tohoto harcovníka by těžko pánové docílili tak fantasticky táhnoucího soundu a že pan „komplikovaný“ chce hrát u táboráku, no co musíme se s tím vyrovnat. Pochopte už konečně všichni, kdo jste se nechali první půli sedmdesátých let zamrazit a teď po probuzení nedokážete pochopit, že i pánové ročníku DP mají právo natočit nový materiál a potěšit všechny fanoušky (samozřejmě jen ty, kteří chtějí být potěšeni). Konkrétně u této nahrávky nenacházím slabé místo, i když do popředí musím vyzdvihnout Ted the Mechanic, Sometimes I feel like screaming a pro mnohé kontroverzní až popově vyznívající Rosa's Cantina (PAICE zde nádherně hraje základní rytmus, který nedovolí, aby se celá píseň posadila na zadek).

» ostatní recenze alba Deep Purple - Purpendicular
» popis a diskografie skupiny Deep Purple


Deep Purple - The House of Blue Light
2008-03-08

Deep Purple / The House of Blue Light

4 stars

Klidně dám ****, protože já jsem přesvědčen, že je to dobrá deska. Vzpomínám, jak na výstavě Země živitelka v Českých Budějovicích prodávali u stánku toto LP. Všichni kupovali, ale pořád opakovali, že to už není jako dřívější DP. Ano i já jsem tehdy podlehl a také jako ostatní dokola opakoval, že už to není jako IN ROCK nebo MACHNE HEAD. Desku jsem odložil a dalších dvacet let jsem si na nadšení, že je možné oficiálně zakoupit LP od božských DP v ČSSR nevzpomněl. Až letos jsem se dostal k nové verzi live Nobody's Perfekt, které je ve verzi 2CD a dříve nevydaným kouskem je zde skladba z „The House of Blue Light“ Bad attitude. Uvědomil jsem si sílu této skladby a vzal do ruky dvacet let starý vinil a zjitil, že jsem vlastně tou deskou nadšený. Opatřil jsem si CD a v autě ohrál asi třikrát dokola a všem co stále do zblbnutí uznávají jen sednou dekádu, můžu vzkázat, že šidí sami sebe, protože tohle šlape jako hodinky a o melodie zde opravdu, ale opravdu není nouze.

» ostatní recenze alba Deep Purple - The House of Blue Light
» popis a diskografie skupiny Deep Purple


Black Sabbath - Headless Cross
2008-03-08

Black Sabbath / Headless Cross

4 stars

Proč se hrabat v minulosti, když máte možnost slyšet tak silný materiál jako ukázali Sabbath na této fošně. Věrní budou neustále křičet OZZY možná ještě uznají DIA, ale to už je v roce 1989 minulost. Produkce IOMMI & POWELL je příčinou soudu, který Vám přivodí extázi a nebudete chtít věřit, že už je deska u konce. Není zde slabé místo a i první klávesové intro není zbytečné a potom už první rána Cozyho kulometu, který končí až s posledním taktem celé desky. Nejsilnější věc je pro mě Call of the Wild, ale to co je před a potom je taky zážitek. Výkon Tonyho Martina je bravurní a není náhodou, že na svém koncertě v Plzni zahrál hodně věcí z této lahůdky.

» ostatní recenze alba Black Sabbath - Headless Cross
» popis a diskografie skupiny Black Sabbath


UFO - Walk on Water
2007-11-11

UFO / Walk on Water

4 stars

K UFO jsem se dostal vlastně díky rozhovoru s Larsem Ulrichem, který jsem četl někdy v polovině devadesátých let. Ulrich tam zmiňoval jako událost roku návrat UFO a jejich vyprodané turné po USA. Za krátko jsem se dostal k profilu Kirta Hamleta (také Metallica), který jako svůj vzor uváděl mimo jiné bratry Schenkrovi. Tehdy jsem nevěděl, že jeden z bratrů hraje v UFO. Po poslechnutí prvních věcí od UFO jsem pochopil Hammeta jak to myslí. Hlavně sound zvuku, který dokázal v sedmdesátých letech Michael Schenker ze svého „V“ vyloudit působí dnes opravdu nadčasově.
CD Walk on the Water, které je návratem staré sestavy včetně zmiňovaného Schenkera se nemusí stydět před svými staršími bratry ze sedmdesátých let. Album nemá slabé místo a i dvě znovu nahrané hitovky ze sedmdesátých let nevyznívají naprázdno jako vycpávka. Už první skladba Vás uzemní svou produkcí, kdy cítíte všechny nástroje pod kůží. Řízná a čitelná kytara je v dnešní době digitálních efektů už málo slyšet a jestli bych někomu chtěl vysvětlit co je to Hard rock, pak bych doporučil právě toto CD.

» ostatní recenze alba UFO - Walk on Water
» popis a diskografie skupiny UFO


Van Halen - 5150
2007-10-11

Van Halen / 5150

4 stars

Musím se přiznat, že první dojem z tohoto alba byl velmi rozpačitý. Hlavním důvodem byla přítomnost elektrického zvuku bicích Alexe Van Halena (považuji ho nástupce Johna Bonhema). Po létech, kdy jsem se rozhodl koupit CD jsem byl překvapen, jak jsem se ochudil, když jsem vinil kdysi prodal. Jako nový zpěvák dokázal Hagar úspěšně nasměrovat skupinu do druhé poloviny 80. let. Zdánlivě jednoduché písně Vás po několikátem poslechu přesvědčí o výborné instrumentální vyspělosti celé kapely (najen Eddieho, který už v této době byl legenda). Je to úkázka dokonale odvedené práce s velmi vysokou invencí. Živě zahrané písně z toto alba jsou lahůdkou.

» ostatní recenze alba Van Halen - 5150
» popis a diskografie skupiny Van Halen


Petřina, Ota - Planetárium [Václav Neckář & Bacily]
2007-09-07

Petřina, Ota / Planetárium [Václav Neckář & Bacily]

5 stars

Po několika pokusech sehnat tento skvost Československého rocku na CD, myslím tedy zhruba v roce 1998, se mi podařilo sehnat LP v celkem slušném stavu. Celé 2 LP jsem vždy poslouchal na jeden zátah, opravdu jsem neodešel aniž bych ho nedoposlechl dokonce. Celý koncept je z největší části autorským dílem Oty Petřina a Jana Neckáře. Obou se zde podařilo, Peřinovi na 1.LP a Neckářovi na 2.LP, Václavá Neckáře dohnat do velmi zajímavých poloh jeho hlasu, kdy zvláště v písni Diamantová žena se nechce věřit, že je ten samý interpret z popových Golden Kids. Ani jedna píseň není na albu zbytečná nebo jako vycpávka, vše má své pevné místo a nahrávka graduje od začátku „Planetárium – vchod“ do úplného konce „Planetárium – východ“. Vrcholy jsou na celém albu, dle mého názoru, dva: Peřinová „Pár světelných let“ a Neckářova „Klaun a večernice“.
Dovolím si tvrdit, že toto dílo je srovnatelné se zahraniční konkurencí té doby (1977). Doufám, že se dočkám někdy i zfilmované verze na DVD, která byla natočená v roce 1982.

» ostatní recenze alba Petřina, Ota - Planetárium [Václav Neckář & Bacily]
» popis a diskografie skupiny Petřina, Ota


Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000