Rush - 2112

Jakozto kytarista . kdyz sem popvé dostal ve trinácti letech sve první album RUSH a poslech si ho poprve tak me dostalo hned na poprve.Není ani mozne jak to je dobre Rush se od te doby staly mojí skupinou cislo jedna ta písen ma tak neuveritelnou emocionální silu v kazd castí te písne a nejvíce skoro nekdy i plácu pri " I dont think carry on , carry on this cold and empty life" a po solo ktere navazuje me naprosto behá mráz po zádech ale clovek nepochopí a co v té písni oprvdu de kdyz nemá preklad. poté cítíte naprosto bjecný pocit a dovolím si ríct e kdyz hraju s písní na muj gibson les paul tak se cítím naprosto prekrasne jako v neake RUShovske galaxii nicím a nikým nerusen . OStatní písne na skoro vsech albech sou naprosto famozní ale toto album bezkonkurencne nejlepsí
reagovat

Jarda P @ 28.02.2008
Já osobně Rush můžu až od Permanent Waves po Grace Under Pressure. A to proto, že od tohoto alba Geddy začal normálně zpívat a přestal skřehotat.

Fižol @ 04.03.2008
Nesmiš být JardoP. tak naročný.V každém jejich albu je u tehle geniální trojky z Toronta něco nadpozemského.A Geddy toho zvládá vrchovatou měrou.Kdyby jsi byl přítomen koncertu v Praze,možná by jsi zmněnil názor.

2112 bylo druhé album, které jsem od Rush slyšel. Po úžasném Moving Pictures, u kterého mi chvilku trvalo, než jsem si zvykl na Geddyho vysoký "hlásek" (no jo, bohužel jsem nežil v době, kdy Rush lámali hitparády), se ke mě dostalo toto album s jakýmsi podivným pentagramem na obalu.
Paradoxně se mi nejprve zalíbily ostatní "tříminutovky" tohoto alba, než jsem přišel na chuť titulní skladbě.

A Passage To Bangkok - Skladba ozdobená chytlavým riffem s lehce asijskou příchutí. Řekl bych, že je to takový neutrální kousek, který se dá poslouchat do hloubky, ale stejně dobře může posloužit jako kulisa.

The Twilight Zone - Řezavý riff střídá klidným hlasem zazpívaná úvodní sloka o mile se usmívajícím muži, který pod kloboukem skrývá třetí oko... "Truth is false and logic lost, now the fourth dimension is crossed"

Lessons - Další odlehčená skladba a opět v perfektním provedení. Nejvíc mě zaujala pasáž, kdy kytara Alexe Lifesona pisklavě kopíruje zpěv.

Tears - U téhle písně je už z názvu jisté, že bude v pomalejším rytmu a bude útočit hlavně na posluchačovy emoce.

Something For Nothing - Skladba silná jak po instrumentální stránce, tak po stránce textové.

2112 - Možná je trošku divné, že si tento epos nechávám až na nakonec, ale jak už jsem řekl, trvalo mi delší dobu, než jsem se vnořil do té úžasné atmosféry. Ze začátku mě zaujala instrumentální část, až později jsem si našel text a pozorně si ho četl za poslechu Geddyho mistrovského zpěvu.
Po předehře začíná úvodní shrnutí situace, jak to vypadá v lidské společnosti roku 2112. Stará civilizace je zapomenuta, na vrcholu společnosti jsou moudří kněží v jejich chrámech s halami vyplněnými počítači. Tito kněží se o vše starají a udržují si pořádek, skrývají před lidmi pozůstatky staré civilizace, aby nedošlo ke stejné chybě dvakrát.
Jeden z obyčejných obyvatelů města jednou při procházce kolem vodopádů najde skrytou jeskyni. Uvnitř se nachází podivné zařízení. Nemá tušení co našel. Nikdy nic podobného neviděl. Zkouší se dotknout těch podivných drátů. Vydávají zvuk, každý z nich jiný tón. Muž v jeskyni stráví celý den a zkouší co všechno tenhle přístroj umí. Začíná se učit první melodie. Je štěstím bez sebe... tohle tu ještě nebylo. Musí ihned vystoupit před kněze a podělit se s nimi a se všemi lidmi o tuto krásu. Pln radosti předvádí v chrámu krásu hudby. Místo uznalého tleskání ho však čeká šok. Zamračení kněží mu sdělí, že nenašel nic zajímavého. Je to jen další zbytečná, nebezpečná hračku, která může akorát zkazit lidstvo a dovést ho k zániku. Muž nemůže uvěřit tomu, co na vlastní uši slyší. Vždyť tato krása může být využita jen k dobru a rozkvětu. Kněží však nechtějí slyšet už ani slovo a vyhánějí muže s tím, že je už nemá dále otravovat, že mají důležitou práci.
Druhého dne má muž sen. Sen o životě předtím, než Solární Federace převzala vládu a zničila vše, co stálo za žití. Byl to však jen sen.
Od objevení toho strunného nástroje v malé jeskyňce za vodopádem se muž cítí prázdný a má pocit, že jeho život nemá smysl. Už několik dnů neopustil jeskyni. Sen se každou noc vrací a muž si čím dál více uvědomuje, že tuto situaci nezmění, že už nedokáže žít pod nadvládou Federace, a že je jen jedna cesta ven. Rozklepanou rukou bere ostrý předmět a trhá jím žíly. Krev pomalu odkapává na zem tiché jeskyně...
"Attention all planets of the solar federation, We have assumed control."

(Ještě bych zmínit geniální vokálovou dvojroli, kterou zde Geddy předvádí. Hlas muže je jemný, tichý, kdežto slova priestů jsou prezentovány hrůzou nahánějícím ječivým hlasem, který jasně říká, kdo je tady pánem.)
reagovat

Reynevan @ 17.11.2007
Tleskám, milý pane, popisu skladby 2112. Skutečně povedený příběh. :-)

roman @ 27.02.2008
Nevím v který době jsi žil,ale Rush nikdy nelámali hitparády v tom pravým slova smyslu...možná v Kanadě...a vysoký hlásek? Miluju jeho hlásek stejně jako každýho,kdo zpívá od a,nebo h...

Alex Lifeson @ 26.03.2008
Moc hezky povedený popis 2112.

Lubosch @ 05.10.2008
tenhle příběh jsem slyšel někdy před 20ti lety a dnes jsem ho objevil zde, díky. Rush jsou moje krevní skupina a toto album mám asi nejraději.

Nebyla to první deska od RUSH, kterou jsem kdy slyšel a dokonce na mě ani napoprvé nějak zvlášť nezapůsobila (!) Přesto jsem ji kdysi vzal znovu do rukou, vložil do přehrávače a bylo to tady. Geniální předehra a bác:

"We are the priests of the temples of syrinx
Our great computers fill the hallowed halls
We are the priests of the temples of syrinx
All the gifts of life are held within our walls"

Refrén, který mi podlomil kolena. Tito kněží Syrinxova chrámu mě naprosto až hypnoticky spoutali neskutečnou silou geniálních melodií a obklopili mě zdmi mimozemského života kdesi ve vzdálené galaxii... :-)

Od počátku do samého konce neskutečně dobrá hudba. Berte!
reagovat

Vůbec první tóny a údery skupiny, které jsem kdy slyšel, byly tohoto alba a dodnes mé nejoblíbenější od Rush a jedno z mých nej alb vůbec.

Bláznění do Rush začalo především díky titulní písni 2112, která mi vždycky uteče a jsou v ní momenty, které jsem dlouho hledal a které udeřili na moje srdce tak silně, že...no prostě silně. Bohatá kompozice, hravá kytara v Discovery a presentation, silné a úderné motivy, sólové jízdy alexe, salvy a přechody mistra Neila a skoro plantovský Geddy.Nářez celých 20minut a opravdu žádná vata!!!Vše účelové a vše baví!
To bylo to na co jsem čekal, když už jsem měl všechny desky mých ledzep přehrané snad stokrát a hledal jsem, co by mě zas nažhovilo při poslouchání, tak jako když jsem začínal se zeppelínama. I další bomba songy nemaje chybu, ale žel, stojí za majestátem, na kterého nedám dopustit.

Musí být zas svátek abych si pustil zas toto cd, protože jsem se ho jednu chvíli nemohl nabažit, a teď ho znám nezpaměť. Ještě zmíním Tears-ach srdce mi krvácí:( Povedená balada! Zásadní (nemyslím teď pro Rush, i když bylo), ale zásadní věc pro mě!
reagovat

2112 je číslo, ktoré asi každý fanúšik Rush pozná naspamäť.

Po výbornom Caress of steel tu máme ďalší výborný album. Úvodný opus je parádna ukážka hard rockovej suity (akokoľvek čudne to znie), tvrdé pasáže striedajú jemné akustické melódie, niet čo dodať, výstavný kus od majstrov rocku.
Ani druhá strana platne nezaostáva, temná, tajuplná nálada sa drží každej skladby a gitara sa navzdory ostatným dvom majstrom stáva dominantným sólovým nástrojom albumu.

Niet čo vytknúť.
reagovat

Naprosto zásadní deska pro každého nadšence neuvěřitelně složitých kompozic, teoreticky se ještě na této desce nemuseli bát akustické kytary, kterou ukázali např. ve Farewell to kings, myslím, že by již toto vynikající album velmi zpestřila a udala nový rozměr.
reagovat

Kdysi dávno jsem u kamaráda slyšel první tóny Overture(Temple of Syrinx) a ... úplně mě odrovnaly! Okamžitě jsem si jej (tehdy ještě na MC) nahrál a dodnes na tohle album nedám dopustit. Od RUSH mě nic jiného tak nechytlo jako tahle placka. Hodnotit nemá smysl, na skvostu není co...
reagovat

Má vůbec cenu hodnotit?PROSTĚ BOMBA!!! Titulní song je jednoduše geniální, jak po stránce hudební tak po textové.Obvzlášť oceňuji \"Overture\",\"The Temples Of Syrinx\",\"Discovery\" (Geddy tu úžasně zpívá...) a \"Presentation\".Jen škoda že později Rush hrávají 2112 na koncertech podladění o jeden tón, zní to trochu nepatřičně.Další kratší skladby jsou taky fantazie, \"Passage to Bangkok\", \"Twillight Zone\" a \"Tears\"...tyto skladby mi prostě vždy zvednou náladu.Zkrátka přelomové album nejen pro kapelu Rush, ale i pro celý rockový svět!!!

reagovat

2112 zaradujem k prelomovym momentom kapely . Zvukovo velmi rozmanite a pestre album s kompozicne velmi dobre zvladnutou uvodnou skladbou . Vsetky skladby posobia sviezo a su odohrate s nadhladom a virtuozitou , ktora vsak na rozdiel od niektorych sucasnych kapiel nie je samoucelna , a neposobi rusivym dojmom . Drave hracske nasadenie skvele podporuje Leeho "histericky vokalny prejav" dodavajuc hudbe este vacsiu stavu .
reagovat

Struktura alba je podobná, jako např. Atom Heart Mother od Pink Floyd, nebo jako Tales of Mystery and Imagination E.A.Poe od Alan Parsons Project. Tzn. polovina alba jedna dlouhá skladba, polovina kratší skladby. Ta dlouhá skladba - 2112 – je tady ale čistě rocková, není to propojení rocku a klasiky jako u těch dvou zmíněných alb. Text je proložen „deníkovými zápisky“, jde o příběh jedince, který vybočuje z průměru, zasazený do sci-fi kulis. Je to na můj vkus dost dlouhé a je tam pár hluchých míst. Kratší skladby se poslouchají lépe, ale žádná mě nijak zvlášť nezaujala.
Co přesně mi u Rush této doby vadí, jsem psala už jinde. Ale nejvíc negativně na mě působí Leeův zpěv. Přestože Rush tady hrají lépe a zajímavěji než na Fly by Night, o Leeově zpěvu to neplatí. G.Lee má hlasový rozsah, který by mu kdekterý zpěvák mohl závidět, ale ze svého hlasového rejstříku tady vetšinou předvádí jen malou část. Část, která je na hranici (a obávám se, že místy až za hranicí) jeho možností. Jeho zpěv tady mi připadá jako jedna velká křeč a chybí mi tu ta lehkost a samozřejmost, s jakou se ve výškách pohybuje např. Robert Plant, nebo Jon Anderson, a tak je to pro mě místy dřina i poslouchat.

Na albu 2112 mi Rush připomínají princeznu zakletou v hardrockové košili, a je jí (jim) evidentně těsná. A když už se princezna nadechuje, aby tu košili ze sebe strhala, tak – … – nic. Jako by v poslední chvíli princezna ztratila odvahu – nebo že by čekala na prince?

S tímto albem jsem se v časoprostoru nějak minula. Nevím, jestli bych z něj byla nadšenější, kdybych ho slyšela poprvé tak před dvaceti lety, ale dnes, dnes jsme já i Rush už někde úplně jinde…
reagovat

DROBEČEK N.PAKA @ 22.09.2006
NEVÍM KOLIK JE VÁM LET ALE JÁ HO POSLOUCHAL PŘED 30 LETY A TEHDY TO BYLA HARDROCKOVÁ BOMBA.MÁTE ŠPATNÝ ROZHLED V POSLOUCHÁNÍ MUZIKY,ALE SROVNÁVAT RUSCH S PINK FLOYD A ALAN PARSONS PROJECT JE NESMYSL.JE TŘEBA SI POSLECHNOUT CELÉ ALBUM.

mct @ 24.09.2006
No, je mi, Drobečku, už docela dost a hudební rozhled mám docela dobrý. Věřím vám, že to byla kdysi hardrocková bomba. Ale já se nijak netajím tím, že zrovna hardrock není to, co bych musela poslouchat, a kdyby Rush ustrnuli u hardrocku, tak bych je tady vůbec nehodnotila. Hardrock mě neoslovoval nijak zvlášť ani před 30lety, natož dnes. Rush se tady pokusili, ať s tím souhlasíte nebo ne, dělat něco víc, než většina jejich HR souputníků, ale tak trochu zůstali v půli cesty, což právě proto, že jsem to slyšela poprvé až celkem nedávno, dost zřetelně vnímám. Narozdíl od vás nemám k tomuto albu žádné nostalgické vzpomínky a moje hudební cesta se vydala jiným směrem než ta vaše, tak to zkrátka hodnotím ze svého pohledu.
A srovnání s PF? Všiml jste si, kdy tohle album vyšlo? Myslíte, že tvorba PF zůstala Kanaďanům utajena?

Fan @ 30.06.2007
Musím se zastat Drobecka.
Opravdu Vám nerozumím. Když se mi nelíbí hardrock, tak řeknu nelíbí se mi hardrock. Ale nebudu psát recenze na hardrockové desky.
Nesouhlasím také s tvrzením, že Rush zůstali v půli cesty. A to jako od kud a kam ?

GAN @ 08.03.2008
Na rozdíl od RUSH---ty jsi v prdeli.

Alex Lifeson @ 02.04.2008
Milá dámo nepiste prosím zde komentáře k věcem jakým naprosto ale naprosto nerozumíte cáš hudební rozhled je na maximálně minimální urovni a příště děte s těmahle stupdníma kecamado prdele krávo.

Frajerlukee @ 02.04.2008
Promluvil odborník...:)

stanley @ 03.04.2008
chlapi,to vám není stydno takhle hrubě se pouštět do dámy?těch pochvalných ód na 2112 je tu snad dost,nemyslíte?tak,sakra,taky respektujte jiný názor.V mých očích, při srovnání Rush s ostatními ať už hardrockovými či "artrockovými" kapelami té doby nebo doby srovnatelné, vycházejí rush jako průměrní.a kde tam slyšíte ty super silný momenty, ze kterých se posadíte na zadek?koukněte se na rok,kdy tohle album vyšlo a musí být jasný, že rush zaostali za dobou.

Lubosch @ 05.10.2008
Je to jen věc názoru a pohledu na věc. Chápu třeba posluchače pro kterého v 70 tých letech Sex Pistols předběhli dobu tak pro něj například Rush zaspali. Co se týká zpěvu , tak Geddy Lee na pozdějších nahrávkách tak trochu brzdí a je to podle mého názoru škoda. Rush do albumu Moving Pictures - včetně - absolutní špička, pak dlouho nic a nyní Snakes and Arrows - návrat ke kořenům.

romanpilar @ 23.11.2008
To"Alex Lifeson", Vážený pane, já s "mct" také moc nesouhlasím, ale ta snůška stupidních sprostot patří maximálně na "chat Chánov". To, co jste předvedl v písemné podobě hovoří za vše!!! A ten nick, myslím, že by bylo vhodné si k sobě dát nějaký adekvátní a nebrat jméno "Boží" nadarmo! Vy, kytaristo...

Když si čeští Katapult zaAŽovali do roku 2006 nejspíš nepředpokládali, že se vůbec nic nezmění. Neil Peart zasadil svou prognózu vývoje lidské společnosti trochu dál (Samozřejmě nejde o prognózu, ale o alegorický příběh.

Na počátku bylo rádio, i pravil moderátor: RUSH - Tom Sawyer... druhý den: RUSH - The Spirit Of Radio... třetí den: RUSH - Red Sector A. čtvrtý den bylo 2112 spuštěno a zvuky, které vytryskly z reprobeden, zbortily mou představu o tom, jak zní rocková hudba. Neuvěřitelná smršť bravurních nápadů vetknutá do čtyř minut a pak... And The Meek Shall Inherit The Earth... znovu: ... And The Meek Shall Inherit The Earth... Nemohl jsem to pochopit; lze to přirovnat jen k přiblblé hlášce: "Kde jsi byla celý můj život?" Ten hlas, ten HLAS mne poslal do kolen a potom dalších 16 minut čehosi neslýchaného; takovou hudební barevnost, prolínání motivů, nepřeslechnutelnou instrumentální bravuru a rytmickou neuchopitelnost jsem do té doby nacházel jen u IRON MAIDEN (Poslední dobou nacházím mezi těmito mými dvěma nej kapelami jisté styčné body).
Passage To Bangkok - Další šok: Skladba na mne ihned zapůsobila svou "asijskou" atmosférou a prostoupil mne takový zvláštní pocit, který se při poslechu RUSH dostavoval asi ještě po 3-4 posleších a pak bledl (Co já bych za to dal, abych to cítil znovu). Na Twilight Zone jsem zvykl později; nádherná melancholická pasáž, neuvěřitelný zpěv, a když jsem si po čase přečetl text znovu mě zamrazilo - mistrný mini-horror ve stylu Raye Bradburyho. The Lessons a Tears jsem už při prvních posleších považoval za slabší, vydrželo mi to dodnes.
Something For Nothing; možná nebýt téhle skladby, neměl bych potřebu shánět si další alba, texty apod. V této skladbě se spojilo vše na albu do jednoho výtrysku energie. Když Geddy zapěl What you own is your own kingdom / What you do is your own glory / What you love is your own power / What you live is your own story, věděl jsem, že kdybych si tohle nepřečetl celé, něco by nebylo naplněno.

RUSH jsou prostě fikanější...
reagovat

Stylově zásadní dílo, které u mě osobně ale přece jen malinko zaostává z hlediska nápadů... je to jen můj subjektivní názor, ale následující počiny Rush mě prostě chytly za srdce víc... Úvodní megaskladba obsahuje vynikající momenty, zvláště pozvolný rozjezd plný instrumentálních exhibic, ale dle mého obsahuje i slabší hudební momenty, které mi vždy v určitých momentech způsobí, že pozvolna polevím v koncentraci na poslech... Mezi kratšími skladbami ve druhé půli desky se v podstatě střídají zasněnější kousky s dravějšími rockovými kusy, ovšem protkanými typickými elementy tvorby Rush a vypjatým vokálem Geddyho Lee. Takže suma sumárum: dílo jistě nadčasové ve své době a z hlediska stylotvorného zásadní, ale srovnám-li si ho sám u sebe s takovým "Permanent Waves", nemohu plný počet dát.
reagovat

No comment.Bomba...Nadherný album,doslova majstrovske dielo
v tomto žanri.Krasna suita prvej strany LP,na druhej krasna balada Tears,a posledna odpalovačka Something for Nothing...
Skvely počin,nutné vlastniť.Božský N.Peart-to je rytmik.
Niet čo dodať rozhodne 5* a kto nema,rýchle kupiť!!!
reagovat

Dnes už nikto nič nezmení na fakte, že album (prvé zo série troch po sebe idúcich) so sci-fi tématikou a nástupom syntetizátorov do hudby tejto skupiny, dovtedy v podstate hard rockových RUSH zatriaslo hudobným svetom...
Pod veľkým finančným a čiastočne aj časovým tlakom vyprodukovala táto dnes už legendárna trojica svoje NEPOCHYBNE najlepšie album (u mňa je v absolútnom TOP 5 všetkých čias).
Album, ktoré v histórii rockovej hudby snáď najviac spája odnože "hard" a "art". Kanadskou vládou a oficiálnymi štátnymi inštitúciami o pár rokov neskôr poverení "Veľvyslanci kanadskej kultúry vo svete", trio RUSH ho nahrali a vydali v hektickej situácii, takmer na pokraji rozpadu v roku 1976.
Album má dve polohy: Prvá strana pôvodného LP je vyše 20 minútová suita, sci-fi príbeh "2112" odohrávajúci sa v teritóriu Slnečnej sústavy, plný nesmierneho počtu muzikantských nápadov. Kto z Vás to dodnes nepočul, nepozná šlabikár, spoločný pre všetkých skutočných rockerov...
Druhú stranu alba tvorí 5 kratších songov, každý s inou atmosférou. "A Passage To Bangkok" je hard rocková pecka s energickým drajvom Alexa na gitare, druhá " The Twilight Zone" je pošmúrna a mierne depresívna, pomalšia kompozícia, tretia "Lessons" je zase ostrejší kúsok s typicky "jačavým" vokálom Geddyho. Štvrtá v poradí je nádherná, melancholická Geddyho balada "Tears", ktorá skutočne vytiahne slzy na tvár aj otrlého chlapa... Album končí opäť tvrdšou skladbou "Something For Nothing", dôstojne zakončujúcou cestu RUSH do nie príliš prebádaných priestorov symbiózy hard a art rocku.
Resumé: Absolútne povinné album pre každého, kto má vzťah k hard, art a prog rocku, ešte raz opakujem, je to proste rockový ŠLABIKÁR...

reagovat

Klasika vsech klasik a prvni LP, kterym RUSH plne prorazili..
reagovat