Pink Floyd - Wish You Were Here

Zemřel Rick Wright.

Strašně smutná zpráva, bylo mu 65, a kromě toho, že to byla rakovina, tam moc informací není. Asi to taky není důležité.. To podstatné je na deskách, já mám nejraději: Piper at the gates of dawn, Dark side of the moon, The Wall a právě Wish you were here. A tu speciálně, protože ji mám spojenou s útlým dětstvím, a po letech mi připadá stejně magická jako kdysi. Přitom je tam jakoby málo písní.. Čas na nich však plyne jinak. Wish you were here a Shine on.. jsou tak textařsky tak vřelé ! Myslím, že museli mít Syda opravdu rádi, a je to z té hudby cítit. Já je mám rád všechny, a chci jen říct: Díky Ricku, to co po tobě zůstalo je velká a důležitá věc. Hudba, na které ses podílel změnila svět k lepšímu. Odpočívej v pokoji.
reagovat

MARTIN ŠRUBAŘ, Palkovice u Frýdku-Místku @ 16.09.2008
Tato smutná zpráva mne zastihla včera po půlnoci. Ricka Wrighta je strašná škoda. Měl velký podíl na koncepčnosti, propracovanosti, atmosféričnosti a nadčasovosti tvorby PINK FLOYD. Nechci si hrát na nějakého proroka - ale jeho smrtí zemřely všechny naděje, že by PF ještě někdy něco vydal. Osobně na "mistra klávesových ploch" nikdy nezapomenu. Zanechal toho po sobě opravdu hodně. Díky...
MARTIN ŠRUBAŘ, Palkovice u Frýdku-Místku

PaloM @ 16.09.2008
MEK - súhlasím, aj pre mňa je Wish you were here rovnako magické album ako na začiatku, a to aj s textami, počuť toto CD je sviatok.
Priatelia, nebuďte smutní. Áno, je to ľudská tragédia zomrieť na zákernú chorobu. Pracujem na onkológii (nie som lekár), viem o čom je reč.
Avšak pozrite na všetku tú úžasnú hudbu, čo zostala.
Buďme úprimní, koľko rokov už nič nové PF nevypustili, nenahrali a nazahrali? V mladosti som veľmi ťažko prežíval odchody idolov (najťažšie Johna Lennona) a sníval o nemožných reunionoch. Určite nie som ľahostajný, ale možno som i rád, že PF skončili v najlepšom (Division Bell) a nemusím na staré kolená (moje a ich) trapne počúvať neaké nevydarené horúce album. Niektorí umelci neviedia, kedy prestať (a už nie sú umelci). Pink Floyd to vedeli.
Verím, že som Vás v smútočnej atmosfére nepobúril,
proste to takto cítim.

Po vydání Dark Side of the Moon se z Pink Floyd staly doslova hvězdy, nicméně všichni muzikanti se snažili chránit si svoje soukromí a odmítali se s novináři vůbec bavit (hlavně Roger Waters novináře a publicisty doslova nenáviděl a dával jim to patřičně najevo), hvězdný status tedy získala spíše značka Pink Floyd, než jednotliví členové. A problémy se objevili i uvnitř kapely samotné, mezi jejími členy panovaly rozpory. V roce 1974 se uvnitř Pink Floyd v podstatě nic nedělo a nechybělo mnoho k tomu, aby se skupina rozpadla. Avšak naštěstí v lednu 1975 již nastupují do londýnského Abbey Road, a nahrávají následovníka předchozího veleúspěšného počinu. Ale ani při nahrávání nevládla nijak extra pohodová atmosféra, jednak se Pink Floyd tak trochu báli že nebudou schopni udržet vysokou laťku kterou nastavili na Dark Side of the Moon, z důvodu čehož byli s výtvory věčně nespokojení, a jednak vztahy unitř kapely asi nebyly nejvřelejší, a nahrávání se tak táhlo přes půl roku, až do července 1975. Deska dostala název Wish YOu Were Here (Kéž bys tu byl) a jedná se opět o koncepční album, tenktokrát mířeno přímo na bývalého frontamana Syda Barretta, jako vzpomínku na něj. Pod všemi texty je coby výhradní autor lyriky podepsán Roger Waters, a kromě odkazů na legendárního Syda se zde také věnuje tématu hudebního průmyslu a svému znechucení z něj. Na vzniku hudby se pak podíleli všichni členové společně. Během nahrávání alba se stala velice zajímavá věc, a je určitě zvláštní, že se toto událo právě při natáčení alba Wish You Were Here. Do studia se v přišel podívat zvláštní obtoustlý chlapík v bílém oblečku s vyholenou hlavou i obočím. Byl to Syd Barrett. Pink Floyd ho pět let neviděli, a proto ho zpočátku ani nepoznali. Samozřejmě se choval mírně řečeno podivně, většinou jen tiše seděl, prohodil pár vět a nakonec tiše zmizel. Od té doby ho nikdo z kapely Pink Floyd neviděl. Jen Roger Waters ho o pár let později potkal v obchodním domě. Když ho Syd spatřil, upustil tašku, která byla plná bonbonů, a utekl pryč. Zajímá-li vás osobnost legendárního Syda Barreta, doporučuji pro bližší pochopení článek PINK FLOYD: THE PIPER AT THE GATES OF DAWN (1967), dále pak po dokončení série o Pink Floyd chystám průřez jeho sólovou tvorbou, takže na jeho další osudy se ještě dostane. Ale zpět k albu Wish You Were Here. Všechny obavy a útrapy z nahrávání desky nakonec zmizely do ztracena - album spatřilo světlo světa 15. září 1975 a úspěch byl znovu obrovský. Téměř okamžitě se katapultovalo na přední místa hitparád a prodejních žebříčků a většina členů Pink Floyd ho dodnes označuje jako nejlepší nahrávku kapely vůbec.

Páteří laba je šestadvacetiminutová devítidílná kompozice Shine On You Crazy Diamond. Pink Floyd se jí nakonec rozhodli rozdělit na dva díly, proto album začíná částmi I-V a končí částmi VI-IX. Píseň se samozřejmě týká Syda Barretta, zazní zde ženské doprovodné vokály a saxofon, podobně jako na některých skladbách z minulého alba. Pro zajímavost se určitě hodí, abych uvedl časové vymezení jednotlivých částí, jak byla skladba rozdělana na původních vinylových kopiích: I. 0:00-2:09, II. 2:09-3:54, III. 3:54-6:27, IV. 6:27-8:42, V. 8:42-13:30. Industriální nádech a název následující písně Welcome to the Machine předznamenává další téma na tomto albu, které se Sydem Barrettem také souvisí, a to je mašinérie hudebního průmyslu. Zvláště Watersovi byli lidé okolo nahrávacího byznysu hodně proti srsti, a pokračuje v něm ještě ostřeji na následující skladbě Have a Cigar. Zde hlavní vokál neobstarává člen Pink Floyd, ale přítel Davida Gilmoura, známý zpěvák Roy Harper. Sám Roger Waters si na náročnější vokální party této písně netroufal a David Gilmour ji zpívat nechtěl, protože mu texty připadaly až moc drsné. Nakonec tedy požádali o jeho nazpívání Harpera. Myslím si že jeho frázování a projev dobře zapadá do muziky a zvuku Pink Floyd. Wish You Were Here je další vzpomínkou na Syda Barretta a jedná se zřejmě o jedinou píseň Pink Floyd, kde byl text napsán dříve než hudba samotná, která se zde opírá o akustický riff Davida Gilmoura. K nahrávání této písně přizvala kapela i houslistu Stéphane Grappeliho, ale jeho nástroj je nakonec jen sotva slyšitelný na samém konci písně, kde se ztrácí ve skučení větru. Album uzavírají zbylé čtyři části skladby Shine On You Crazy Diamond v úsecích: VI. 0:00-4:55, VII. 4:55-6:24, VIII. 6:24-9:03, 9:03-12:21.

se souhlasem autora: >> odkaz
reagovat

Hezká slohová práce,v mnoha ohledech kopírující mé mládí.Přesto zbytečně dlouhá na to,abychom se dozvěděli,že se bojíme starým láskám podívat do očí a z hudebníků udělat nic moc zručné muzikanty.Ono je jedna věc,super technicky a na vysoké úrovni zahrát něco,co složil jiný a úplně něco jiného,něco složit či se na tom podílet.Mason jako bicman bubnuje trochu dědkovským stylem,ale myslím,že právě zde účel světí prostředky a hraje právě to,co je pro dílo třeba.Představa,jak místo něj do bicích ve skladbách PF po svém buší Bonham, Paice, Powell .... je pro mne (taky bývalého bicmana) úděsná.Wright je podepsán či spolupodepsán pod plnotučnými skladbami.A že není Wakemann či Lord?Záleží na výsledku,a ten je myslím bezesporu skvělý.Já se lásce WYWH a i jiným rád podívám do očí kdykoliv,protože jsem s nimi zestárl a společné manželství s nimi funguje stále stejně dobře,jako na počátku.(možná i líp).

5*****
reagovat

Je mi teprve 17 let a možná na toto hodnocení nejsem zralý,ale přesto to zkusím.Alebum wish you were here je pro mě takový zlom.Myslím si,že od této doby se pinki floyd dělili na Waterse a ostatní floydy.Toto album je skvělé v tom,že dokonale popsalo věci o kterých PF zpívají.¨Shine on you crazy diamond je podle mě nejlepší skladba v historii o někom kdo už není mezi námi.Dokonale vystihuje Syda. Je to mé n eojoblíbenější album.Sice na mě působí velmi smutně je skvěle!!
reagovat

Z času načas príde na človeka akási chvílka tajomna, chvílka kedy niečo hladá. Celý život človeka sa spája s niečim, čo miluje a zároveň nenávidí. A tak sa zmenil večer z veselého na melancholický, neveselý, uzavretý do seba. Jeden známy mi povedal : "Prečo počúvaš depresívnu muziku keď máš melancholickú náladu alebo depresiu, ja si vždy pustím nejakých tých veselých Beatles v začiatkoch alebo nejaký popík a to ma rozveselý". Ja v týchto chvílkach pocit veselosti nepotrebujem a potrebujem niečo na ešte väčšie uzavretie sa sám do seba. To dokážu len 2 veci : Floydi alebo Doors. Doors sa stala už pre mňa hudba každého dňa, tak preto som skúsil zmenu - Pink Floyd. Celý život človeka sa okolo niečoho točí. Ten môj okolo tejto okúzlujúcej muziky. Samozrejme je to tak, že nie vždy padne vhod. Keď potrebujete vybiť si zlosť, energiu alebo proste máte iný feeling - sú tu na to Rolling Stones, Led Zeppelin, Motorhead, AC/DC, Chuck Berry a iné rockandrollové pecky. Niekedy sa však stane že príde vám chuť "vymeniť pivo" za niečo iného, jemnejšieho a zložitejšieho. Zmeny nálad a muzika idú spolu. Tak ma napadlo : pusti si niečo, čo si už dávno nepočúval! Potom som objavil nanovo tento album a spomenul si na dokument o Dark Side Of The Moon. Prvý bol dokument a v týchto chvílach album Wish You Were Here aj počúvam. Samotná skladba je o niečom úplne inom ale úvodný Crazy Diamond mi pripádá úplne iný, vesmírny. Pravé zimomriavky prídu až v skladbe Welcome To The Machine. Táto recenzia by sa dalo pridať aj k albumu Meddle, ktorý vyvoláva ešte lepší efekt + predstavivosť. Vonku je už tma, letný večer sa zmenil na jesenný zlý sen a valiace sa čierne mraky sa rozprestierajú všade navôkol. Silný vietor ma zavádza k albumu Meddle a prvej vypalovačke One Of These Days. Práve o tomto je ich muzika. Len ťažko viem svoje myšlienky prepísať do týchto riadkov. To by vedeli snád len samotný Floydi.
reagovat

Wish You Were here ma zaujal až po prepočutí albmu The Wall. Je to už v podstate spomienka na Syda Barreta. Všetky tieto magické songy majú niečo skryté v sebe. Niečo vesmírne, niečo medzi nebom a zemou.
Shine On You Crazy Diamond - jeden megaúvod k tomuto dielu
Welcome To The Machine - dosť depresivny song
Have A Cigar - reč je opäť o vojne
Wish You were Here - nesmrtelny song ktory sa hra dodnes v radiach. Jedna z mala popoviek Floydov.
Album uzavrie Shine On you Crazy Diamond pt.2.
Album v celku velmi zaujímavý, ale viac ma zaujal The Wall.
reagovat

Shine on your crazy daimond - beru jako nejmistrňejší zvukouvý projev jaký jsem kdy slyšel .Dílo Pink Floyd ,alespoň pro mne šplhá do víšin vážné hudby co se týče hudby . a co se týče textů konkuruje směle s velkými poety všech dob ... a Shine on ... je naprostým vrcholem .
reagovat

merhaut @ 26.11.2006
hergot chlapi, si to prožeňte pravopisem ve wordu, než to sem dáte ... nejmistrňejší víšin ...

Pro autory by navíc měla být možnost text opravovat, i mazat - to je vzkaz pro admina.

Samorost @ 28.01.2007
Ta hudba asi šplhá do takových "víšin", kde už neplatí nejen zákony gravitace, ale patrně už ani zákony pravopisu. Jinak řečeno: jak brát vážně názor někoho, kdo ani neumí zapsat svoji myšlenku bez zatraceně hrubé pravopisné chyby. A nepokoušejte se mi někdo namluvit, že podstatná je "Myšlenka" a na formě nezáleží. Ten, který není schopný zvládnout pravopis rodného jazyka, není znalec, ale blbec.
Jinak samozřejmě celá Wish You Were Here je skvělá.

michna @ 28.01.2007
Ale no tak, Samoroste... Chováte se jak obávaný profesor češtiny z gymnázia... Už tady o tom psal před vámi Merhaut, jestli jste si nevšimnul.

Na toto album snad ani nelze napsat kritickou recenzi. Za naprostý vrchol považuji "Shine on you crazy diamond" (I. a II.), které jsou učebnicovým příkladem, jak postupně rozvíjet hlavní motiv skladby. U "Welcome to the machine" si zase řeknete, že takto pracovat s atmosférou skutečně neumí každý. Z těchto důvodů se určitě jedná o naprosto zásadní počin uměleckého rocku. Jeho síla je i v tom, že ani časem nestárne - ale spíše naopak. Další desky od Pink Floyd mám rovněž v oblibě, jenže k této desce mám nejblíže. Neměnil bych na ní vůbec nic. Pokud se chcete nechat unášet na vlnách nesmíné zasněnosti, mohu jen vřele doporučit. Na čtyřicet minut a sedmnáct sekund přestanete téměř vnímat okolní svět.
reagovat

sru @ 23.03.2006
Realitu kolem sebe nebudete vnímat samozřejmě ještě o čtyři minuty déle.

Podle mě absolutně nejlepší album kapely v postbarrettovském období. Mistrovský kousek. Kapela se od svého geniálního Dark Sidu ještě více hudebně vyvinula, že vznikl tento skvost. Nemám sebemenší výtku. Dojemné téma, působivé melodie, znamenité texty.
reagovat

Už si přesně nepamatuju, jestli jsem slyšela dřív Odvrácenou stranu nebo WISH YOU WERE HERE, k nahrávkám obou jsem se dostala téměř současně, ale tohle se mi zalíbilo dřív a pořád je to pro mě č. 1 od PF.
Možná, že tohle album vzniklo pod tlakem, asi je pravda, že Odvrácená strana je zásadnější dílo PF, co na tom záleží. THE DARK SIDE OF THE MOON je tak trochu všeobjímající a všeshrnující a na WISH YOU WERE HERE se pak PF věnovali trochu víc sami sobě. Vyrovnat se s tím cirkusem kolem předchozího alba muselo být těžké. A možná že Shine on You Crazy Diamond je nejen vzpomínkou na Syda Barretta, možná je to vzpomínka s trochou závisti, že jeho se to už vlastně netýká, utekl si někam do svého světa... a nemusí se o nic starat. Kritika zábavního průmyslu – nevím, jestli byli PF první, kdo nazval věci pravými jmény, ale nejspíš byli první, kdo tomu věnoval tolik prostoru.
Stejně jako u předchozího alba tu platí, bez překladu textů znáte jen polovinu, i když tady to vadí trochu méně.
Moje nejoblíbenější je tady Shine on You Crazy Diamond part I. s tou nejúžasnější předehrou, jaká v rockové historii existuje (aspoň pro mě). Tady je přesně to, co postrádám na DSOTM – to napětí – nástroje nastupují nenápadně, rytmus nabíhá postupně, neustále se vše zesiluje – a zpěv začne přesně v ten okamžik, kdy má. A na konci zase vše pomalu ustupuje, PF ve vás nechají ten zažitek doznít, než na vás vypálí s další skladbou – Welcome to the machine zpívanou v oktávách: „…Vítej, můj synu, vítej v mašinérii. O čem jsi snil? To je v pořádku, my jsme ti řekli o čem máš snít…“ Have a cigar – Roy Harper tady zpívá jako by byl 5. členem skupiny „… A řekli jsme ti jméno té hry, chlapče? Nazýváme ji Jízda Snadného výdělku…“. „…tak ty si myslíš, že můžeš rozeznat Nebe od Pekla, modré nebe od bolesti/ Můžeš rozeznat zelené pole od chladné ocelové kolejnice?/ Úsměv od masky? Myslíš, že to můžeš rozeznat?..“ (Wish you were here). A na závěr „…Nikdo neví, kde jsi, jak blízko nebo jak daleko…“ - Shine on You Crazy Diamond part II.
Jasně, že tato skladba Shine on You Crazy Diamond part I. ostatní trochu zastíní, ale to snad není na závadu, ten zbytek se taky poslouchá skvěle.

Poznámka k obalu – tento obal je poslední, který si nechali PF vyrobit firmou Hipgnosis. To byla svého času vyhlášená značka – vyrobili i některé obaly např. pro skupiny Yes, 10cc nebo Alan Parsons Project.
reagovat

Je to bezpochyby jedno z nejúžasnějších rockových alb v historii. Nedá se mu vytknout absolutně nic. Určitě nejúžasnější skladby jsou Wish you were here a Shine on you crazy diamond (part one), ale album jako celek působí naprosto úžasně. Zvláště do Gilmourova kytary se člověk zaposlouchá tak, že neví o světě. Paráda
reagovat

Nie je hudobneho diela, ktore by viac ovplyvnilo moj zivot. Ked som chodil na ZDS musel som cez prestavku odbiehat domov a pustat si drogu zvanu Wish you were here. Teraz mam 40 a stale behaju zimomriavky po chrbate, ked si to raz za cas pustim....
reagovat

Flower-pot @ 18.03.2007
Uh! A toto s tebou robi jednohviezdickove album? :)))

Stejně jako v Meddle je i na této desce Shine on... a Wish you were here trochu v popředí před Have A Cigar a Welcome To The MAchine, což trochu ztěžuje objektivní hodnocením protože se trochu vnucuje ohodnotit jen tyto dvě skaldby (!!!můj osobní názor!!!). A dvě skvělé a dvě průměrné písně je málo, proto dávám puze 4*
reagovat

Na tehle desce je opravdu citit ten tlak na vyprodukovani stejne dobreho alba jako Dark Side. Bohuzel myslim ze prave diky nemu, uz toto album tak povedene neni. Je vyborne, urcite bych ho zaradil mezi tri nejlepsi, ale kvality predchozi desky nedosahuje. Kytarovy motiv Shine on... je genialni, ale jeden napad na celou desku je malo. Skvela skladba je Have a Cigar, byl to dobry tah vybrat Roye na zpev. Zbytek desky je prilis vlacny, zbytecne velke instrumentalni plochy, celkove mene napadu.
reagovat

jerry @ 20.07.2006
tak s timto clankem nemuzu souhlasit i kdyz chapu ze je to tvuj nazor.me se naopak zda ze Wish you were here je mnohem lepsi nez Dark side.Wish you ve me vzbudila mnohem vetsi uzas.motivu je na desce vic nez dost a istrumentalni plochy jsou ten absolutni vrchol.myslim ze prekonat uspesnost predchoziho alba bylo hodne tezke ale podle meho nazoru se jim to povedlo vic nez dobre.

Co říci k tomuto albu? Podle mne je to minimálně hudebně nejlepší album PF. Je to vlastně vzpomínka na Syda a to dokonce i v těch pasážích, kdy se Roger dosti tvrdě naváží do zábavního průmyslu. Opravdu úžasné!

SOYCD: krásná vzpomínka na Syda, dokonalá rocková symfonie, podle mne nejlepší píseň od Floydů vůbec, jediné písně, které by jí mohly konkurovat jsou Wish You Were Here a High Hopes. Bezchybné!
WTTM: trochu depresivní, dosti trvdá (i textově) a agresivní, ale výborná.
Have A Cigar: krása! perfektní! chytře vybraný hostující zpěvák, jeho zpěv je zde opravdu na správném místě.
WYWH: nenapodobitelná, úžasná vzpomínka na Syda a na staré časy, krásná! dokonalá!

celkové hodnocení: toto album nesmí chybět ve vaší sbírce! Naprosto perfektní!
reagovat

Po obrovském úspěchu alba The Dark Side of the Moon, který si nikdo předtím ani náhodou nedokázal představit, byl na členy Pink Floyd vyvíjen nátlak o další neméně úspěšné album. Z klubové party se staly světové hvězdy a to se nemohlo neprojevit na průběhu nahrávání. Rozepře a neschopnost soustředit se na práci byly na denním pořádku a je veliké štěstí, že se toto neprojevilo na celkovém výsledku. Ústředním motivem tohoto v pořadí (ať si říká kdo chce co chce?) druhého koncepčního alba je osamocení a (nebo a tedy?) vzpomínka na ?bláznivého démanta? Syda Barreta. Druhý motiv (u skladby 2 a 3) je znechucení z nahrávacího průmyslu jakožto továrny na peníze, kterého začínal mít Roger Waters pomalu plné zuby.
Titulní skladba ?Shine on you crazy diamond? je na tomto albu rozdělená na dvě části (1-5 a 6-9, na pozdějších vydáních označované Part I, Part II), začíná pomalou melodií na klávesy, později se přidává jemná kytara. Part 2 (označovaná jako Syd?s theme) začíná velice známým kytarovým motivem, který se posléze objevuje v průběhu celé skladby a stává se jakýmsi jejím symbolem. Po několika minutách kouzelného střídání kláves a kytary nastupuje melancholický zpěv (part 4), který působí velmi dojemně, jelikož zpívají Gilmour, Waters i Wright zároveň. Celá první část končí vystoupením na saxofon Dicka Perryho.
Naprosto mrazivým pocitem působí druhá skladba ?Welcome to the Machine?, a to i přes to, že kromě syntetizátorů a baskytary hraje pouze akustická kytara. Jak již bylo řečeno výše, Waters dosti nepokrytě kritizuje zábavní průmysl. Tento problém řeší i třetí skladba ?Have a cigar?, kde se zpěvu výborně zhostil Roy Harper, přizvaný narychlo z vedlejšího studia, protože Waters by některé pasáže sám prostě nezazpíval.
Balada ?Wish you were here? je údajně jedinou skladbou kapely, kde byl hotov dříve text než hudba. K jednoduchému motivu na akustické kytaře se přidává Gilmourův tichý zpěv, ?oplakávající? nepřítomnost Syda. Tato naprosto geniální skladba již nikdy nesměla chybět na žádném koncertu a patří mezi vrcholy celé tvorby PF.
Z větru se pomalu vynořuje baskytara, přidává se kytara a klávesy - začíná druhá část opusu ?Shine on you crazy diamond?. Po krátkém řádění na všechny nástroje se objevuje známý motiv z částí 1 ? 5, skladba zpomaluje tempo a pokračuje melancholický text. Celá skladba končí smutnou melodií na Rickovy klávesy ? part 9 alias Funeral?
Jedná se o naprosto zásadní artrockové album, které prostě musíte mít. Rozhodně nezůstalo intenzitou zážitku, který vám poskytne, ve stínu možná známějšího Dark Side. Za zmínku stojí i perfektní booklet s úžasnou grafikou. Dávám plný počet bodů.
reagovat

Krása. Co dodat
reagovat

dusker @ 22.03.2006
Jen tři slova, která jen potrhují výstižnost.