Pink Floyd - The Dark Side of the Moon

O Dark Side... bolo napísané už všetko.Sám neviem.čo by som mohol napísať o tomto výnimočnom diele.Snáď to,že kde-kto sa do tejto platne náváža a znevažuje ju.
Raz sa mi stalo,že som sa ohradil,že Mňága a Žďorp dostali viac hviezdičiek ako PF za The Division Bell v nemenovanom \"odbornom hudobnom\" magazíne a dostalo sa mi skoro toľko nadávok ako Janovi Rejžkovi v Melodii,keď trefne opísal LP \"Katapult 2006\".
reagovat

No co dodat, pro mě nejlepší a nejemocionálnější album ze všech, které se dá poslouchat pořád dokola a vždy přinese neopakovatelný zážitek. Píseň TIME je až děsivě pravdivá, o to má větší kouzlo a zcela bez pochyby dominuje celé desce, prostě paráda. Navazující GREAT GIG IN THE SKY taky nemá chybu, ten ječící hlas si dokonale vybavuju aniž bych to musel slyšet a do toho tóny klavíru, jaj!!Jediný slabší místo na desce je ON THE RUN, nějak mi to tam nesedí a klidně bych to vypustil.. Nicméně nic to nemění na tom, že Dark side of the moon je nejlepší (a nejprodávanější?) deska všech dob.
reagovat

Těžko napsat ještě něco nového a objevného o tomto albu. Bylo už nesčetněkrát propíráno, rozebíráno a hodnoceno. Někteří právě Temnou stranu měsíce považuje za vrchol tvorby Pink Floyd tak za hudební vrchol jako takový. Těžko hodnotit. Neznám moc alb které jsou tak univerzální- myslím že dokáže uspokojit všechny napříč generacemi ať už hledající něco umělecky hodnotného, uklidńujícího, na zamyšlení, nebo prostě jen jako nádhernou kulisu. Přiznávám se že Floydy nepovažuju za tak výsostně dobré a zásadní jak někdy bývají hodnoceni- podle mne jsou trochu přeceňováni i když jejich zvuk, barvitost, to jak dokážou působit na duši i vše kolem nich je často fascinující a Dark side je toho nejlepším důkazem.
Už od úvodního tlukotu srdce až samotný konec (kdoví co je opravdu ten pravý konec alba- těch zvuků strácejících se v dáli a těžko slyšitelných je tam prý víc) je to nádherný a téměř dokonalý zážitek. Nemůžu nic vytýkat, protože respekt mám veliký a myslím že netřeba album srážet kvůli drobnostem. Možná mi trošku nesedí zařazení skladby Time za čarokrásnou a tesknou The great Gig in the Sky. Trochu můj dojem ruší ale věřím že spousta lidí to může vidět jinak.
Na Floydech mám rád všechny ty zvuky v pozadí, jakoby do všech těch skladeb ani nepatřily ale přesto nádherně umocňují vše o čem skladby mají být (například v Echoes to krákání...) a tady je tomu rovněž tak- tikot hodin,zrychlený dech, běžící osoba, cinkot drobáků... Na tomto albu je plno vychytávek, detailů, kudrlinek a přitom texty jsou snadno pochopitelné přímé, nefilozofující a navíc o tom o čem přemýšlí každý člověk- o čase, existenci, smrti... The Dark Side of the Moon je prostě skvělé album- takový soundtrack k životu...
reagovat

hejkal @ 20.12.2007
Pekne si to napísal. Naozaj sú Pink Floyd skupinou celogeneračnou.
Ani ja nie som ich veľký fanúšik, preto radšej nehodnotím, ale súhlasím s univerzálnosťou ich hudby. Niekto v tom vidí komerciu, nehádam sa, aspoň sú dôkazom, že aj komercia môže byť citlivá, plná a obohacujúca.

Brano @ 20.12.2007
Velmi pekná recenzia.

miguel7 @ 21.12.2007
Hm. Pěkně řečeno. Já mám problém akorát dnes s tímto albem už problém. Když jsem ho slyšel poprvé, byl to zážitek. Při Us and them v refrénu mi běhala husina nejen po zádech ale byl jsem jím i tak trochu dojat. Těch nádherných chvil je tam mnoho a užíval jsem si ho pořád dokola a chtěl jsem to prožívat pořáda pořád, že dnes si ho nemůžu už pustit jen tak. Hrozně jsem si ho ohrál a vnímám ho již jako vánoční pohádku, kterou skouknu jednou do roka, podívám se na ní rád a s chutí, znám ji nazpaměť, ale sám od sebe si ji nepustím. Stejně tak Dark...

bv @ 07.01.2008
Jo, já to vidím jinak. Stačí, když si při přehrávání nepřehodíte pořadí skladeb a máte TIME před THE GREAT GIG IN THE SKY, moc se mě to tak líbí.

Tak album The Dark Side of The Moon poslouchám od roku 1976 nejméně jednou měsíčně a věřte, že v této hudbě mám pořád co poslouchat a vždycky mě něčím novým nadchne. Patří podle mně bezesporu mezi to nejlepší, co PF vytvořili a každý člověk si jak v hudbě tak v textech najde opravdu kus svého života. Já, vzhledem ke svému věku, teď například častěji než jindy poslouchám Time a Brain Damage :-) Přeji všem hezké dny.
reagovat

Krátce po vydání předchozího soundtrackového alba Obscured by Clouds přicházejí Pink Floyd s dalším počinem, tentokráte s koncertním videem Live at Pompeii. Nejedná se však tak úplně o záznam běžného koncertu, vše je natáčeno bez diváků ve starověkém amfiteátru v Pompejích. Video bylo pořízeno v říjnu 1971, avšak různé nepříjemné tahanice donutily kapelu tento netradiční živák vydat až v srpnu 1972. Live at Pompeii pak sklidilo velký úspěch na uměleckém festivalu v Edinburghu, který se konal v září 1972. Rozhodně doporučuju, skutečně je to velice dobře udělané a celý amfiteátr dotváří zvláštní atmosféru, určitě je o co stát.

V březnu 1973 pak Pink Floyd vydávají bombastické koncepční album, s názvem Dark Side of the Moon. Muzikantsky se na tvorbě alba podílela celá skupina, ovšem je otextováno výhradně Rogerem Watersem. Tytam jsou kosmické výlety a létající talíře jako na ranných deskách, Waters zde stojí nohama na zemi Dark Side of the Moon je o životě člověka, o tom co ho v životě potkává, o společnosti, vyjadřuje zde svůj pohled na svět, o lidských hodnotách, o nechuti k systému, ve kterém žijeme, a o jeho problémech. Album bylo vydáno opět pod labelem Harvest a bylo doslova megaúspěšné. Dosud se jedná o jedno z nejprodávanějších alb vůbec, v prodejním žebříčku Billboard se udrželo až do června 1988! Dark Side of the Moon katapultovalo kapelu mezi naprostou špičku rockové scény, až na samý vrchol a z již tak slavné a uznávané kapely se tímto počinem staly superhvězdy, i když sami muzikanti se nikdy nijak okázale neprojevovali žádnými skandály nebo velkohubými projevy v médiích, drželi se většinou introvertně v ústranní a věhlas značky Pink Floyd vydobyli čistě svým perfekcionismem, nápady, novátorstvím, talentem a obrovským úsilím.

Album začíná sérií zvukových efektů Speak to Me a představuje jakýsi úvod do následujícího dění. Jako první se objeví tep srdce (zvuk je nahraný přes kopák a následně upravený) a poté nastoupí směsice rozličných zvuků, přičemž možná málokdo si uvědomuje, že se skládá převážně ze zvuků, které jsou charakteristické pro nadcházející písně, jako např. zvuk helikoptéry, cinkání pokladny, potrhlý smích apod. Celé album také doprovází útržky z rohovorů, vztahující se svým významem k určité písni. Breathe in the Air je pak první zpívanou písní, představuje zde zrození člověka jako počátek života lidského jedince. On the Run, nahraná s pomocí syntetizátoru VCS3, pak představuje jednak shon v životě, a také zde Waters promítá únavu z věčného cestování a rizika s ním spojená. Píseň byla mimo jiné představena na nočním koncertě v newyorské Radio City Hall 17.3.1973, kde při On the Run byl vypuštěn model letadla, který poté co přelétl halu za efektního výbuchu explodoval). Koncept alba pokračuje parádním songem Time, který zahajuje zvonění budíků a hodin, jako by vyjadřovalo "probuďte se!". Pojednává především o tom, jak rychle ubíhá čas v životě, a jak si může člověk znenadání uvědomit, že mu život v podstatě proklouznul mezi prsty. Krásně se zde doplňuje zpěv Davida Gilmoura ve sloce a Ricka Wrighta v refrénu, hlasy nejsou nikterak kontrastní a mají jen odlišnou barvu, určitě stojí za porovnání. Instrumentálka Great Gig in the Sky, jejíž pracovní název byl The Mortality Sequence, je napsaná Wrightem za účasti ženského bezeslovného vokálu britské zpěvačky Clare Torry. I když neobsahuje texty, má znázorňovat uvědomění si smrti, jako přirozené, avšak smutné součásti života. A pak už přichází asi nejznámější píseň kapely Pink Floyd, Money. Ironický text o penězích, které zde Waters označuje jako "kořen všeho zla" a lidské hrabivosti báječně doplňuje zpěv Davida Gilmoura a Watersův nosný baskytarový riff. Ke slovu se dostane i saxofon v podání Gilmourova přítele Dicka Parryho, který s ním hrával v kapele Joker´s Wild v polovině šedesátých let. Stejně tak zazní i v následující písni Us and Them. Pracovní název této skladby byl The Violent Sequence, pojednává o nesmyslnosti války (zde je opět paralela se smrtí Watersova otce ve druhé světové válce), o konfliktech mezi lidmi o násilí, ale také o rozčarování nad nedostatkem pochopení a tolerance k odlišnosti, sám název vše vystihuje dokonale – My a oni. Instrumentální kompozice Any Colour You Like pak do konceptu alba ve svém významu přináší rizika spojená s rozhodnutími, které člověk v životě učiní. Inspirací pro tento název byla častá odpověd studiového technika při nahrávání desky: "Youcan have it any colour you like." Jedná se o odkaz na výrok automobilového magnáta Henryho Forda: "You can have it any colour you like, as long as it´s black". Brain Damage pojednává o bláznech a podivínech, ale jedná se hlavně o odkaz na bývalého frontmana Syda Barretta, který musel kvůli duševní poruše, způsobené převážně z nezřízeného užívání LSD, Pink Floyd opustit (více o Barrettovi viz článek The Piper at the Gates of Dawn). Celé album je báječně vygradováno závěrečnou Eclipse a větou "There si no dark side of the moon... really! Matter of fact there´s all dark!"

Tím, co Pink Floyd dokázali vytvořit na Dark Side of the Moon, předběhli zbytek světa nejméně o deset let, je to král koncepčních nahrávek. Waters svými texty a promyšlenou kompozicí a skladbou celého díla donutí člověka přemýšlet, Dark Side of the Moon je ve své podstatě velice složitým, pokud ho důsledně posloucháte, pokaždé v něm člověk najde něco nového, připomene mu něco z vlastního života, obsahuje mnoho myšlenek a celé by se dalo rozebírat a hovořit o něm hodiny a hodiny. Dark Side of the Moon není jen deska s výbornými písněmi, toto nelze chápat pouze jako "nějaké písničky". Je to krásné, naléhavé a bombastické dílo, které tvoří úžasný celek.

převzato se souhlasem autora: >> odkaz
reagovat

Pokud je někdo takový, kdo nezná toto album, potom jistě není čtenářem těchto stránek a tudíž je zbytečné takovému člověku touto cestou album představovat. Proto se nemusím zabývat hodnocením a o to víc se mohu věnovat vlastním názorům a pocitům :-)
The Dark Side of the Moon je pro mě jednoznačně nejlepší album všech dob. Počátek mé posluchačské historie by se dal zařadit k roku 1980. Od té doby kolem mých uší prošlo spousta hudebních skvostů a s dobou se měnily i mé osobní žebříčky oblíbenosti. Je jen jedna deska, která v těchto žebříčcích měla své stálé místo, hádejte která :-)
reagovat

Evolucius @ 16.08.2007
Hodne dobra deska

Jak já to slyším(vidím).Záměrně,s cílem předejít nedorozumění začínám touhle větičkou.TDSOTM je bezesporu dílem aristokratů art resp.prog rockové hudby.Tolik geniálních myšlenek,které se tehdy na tomto albu podařilo realizovat budete velmi těžko v jiném hudebním díle hledat.Jsem dokonce přesvědčen,že je nalézt jinde nejde.Z hlediska hystorického významu je to veličina bez konkurence.Kdo měl navíc možnost vidět buď krátký dokument uvedený před časem na ČT2 nebo viděl DVD,kde "pinkfloydi" popisují,jak co tvořili,zůstal jistě v němém úžasu stejně jako já,jak prosté to je,ovšem za podmínky,že máte ten nápad.Rozebírat hudbu nalézající se na nosiči už asi smysl némá.Vše bylo řečeno.Já se ovšem dopustím "harakiri".Mám za to,že to sice je přelomové album(nakonec i sami PF ho tak kontextu své tvorby vidí),ale absolutní favorit to v mých uších není.V uplynulých téměř pětatřiceti letech toto album do jisté míry deklasovala jeho jakási všudepřítomnost.Sekvence najdete totiž i pod každým laciným televizním dokumentem.A tak u mě došlo v podstatě k přeposlouchání.Zdálo by se,že u tak silného materiálu by to nemělo být ani možné,ale mě se tak skutečně stalo.Ironií osudu jsem investoval i do SACD ale nepřichází chuť k poslechu.PF jsou samozřejmě mojí srdeční záležitostí,ale nějak se raději vracím př.k Atom Heart Mother,Wish You Were Here nebo na úplný začátek či k "šílenému" Ummagumma.

reagovat

bobík @ 13.04.2007
Zdar Wendy!Jestlipak se Ti nechce do poslouchání tohoto alba proto,že až tak dobré vlastně není????Podle mě jen sing Time a Us and them.Zbytek rád oželím!!!!!

Wendy @ 13.04.2007
NE !!!! Jinak bez komentáře !

kubys @ 13.04.2007
Myslím, že Bobík se zde ocitl zcela náhodou a ře se pouze pokouší všechny, s prominutím, nasrat.

bobík @ 14.04.2007
kubysovi-kubysi,buďte trošku tolerantní.......víte koho nasírali opačné názory.....komunisty....a to doufám nejste......řekl jsem jen svůj názor a vy s ním nesouhlasíte,tak se s tím vyrovnejte....

Wenzl @ 14.04.2007
pro Kubis .. Vážně to nechte bez komentáře.Ještě poznámku...výraz renomovaný kritik bych nepoužíval.Kritik je vlastně osel,který ničeho nedosáhl(hudba,film ap.) a proto nezbývá než kritizovat.S příchodem internetu je to ještě lehčí.Z tepla domova,pod nickem,nikým nepoznán šije s radostí do všeho a to s pocitem,že se něco vyřeší.Hudebníci přestanou hrát vůbec nobo změní styl,filmaři to tak y pověsí na hřebík a půjdou do továren no a kritik si najde jinou \"oběť\".Ohánět se čímkoliv co jsem kde vyčetl je na palici.Mluvil snad někdo s někým s floydů?Má někdo zaručenou informaci?Zajímavé je,že Waters se sólově snad ani nedá poslouchat.Gilmour myslím naopak v pohodě.Rovná se oba dohromady > výtečné výsledky.Společně totiž přicházela rovnováha mezi psychidelií a art rockem,mohu-li to takhle jednoduše popsat.Mimto není sporu o tom,že Gilmour je kytarový virtuos a mág.

kubys @ 14.04.2007
Wenzle, máte pravdu raději se už do toho nebudu zaplétat.

bobík @ 14.04.2007
Kubysovi-Kubysi,to je pravda,raději se do toho nezaplétejte,nakonec by mohlo vyjít najevo,že moc diskutovat neumíte.....umět diskutovat je totiž umění
Wenclovi-o funkci a poslání umělecké kritiky mluvíte jak mimozemšťan.......jinak také raději nediskutujte,když to neumíte a nejste pevný v kramflecích a místo argumentů útočíte na oponenta!

kubys @ 14.04.2007
Bobíku, řekněme si na rovinu, že jste to byl vy, kdo první začal útočit, tudíž netuším, čeho jste svou poslední reakcí chtěl dosáhnout.

bobík @ 14.04.2007
Kubysovi-Kubisi-já jen říkám svůj názor a nesouhlasím s některými NÁZORY,ale nikdy jsem nenapadal oponenta.....na což mám svaté právo a doufám,že mi to neupíráte.... zato od některých z Vás jsem se dočkal,že jsem provokatér,že se se mnou nebudou bavit,že patřím jinam,že jsem pošuk,diletant....atd........chce to zkrátka trošku tolerance k odlišným názorům!!!!

Wenzl @ 14.04.2007
V kramflecích pevný skutečně nejsem vševěde bobiku.A víte proč?Nosím lehkou,kvalitní,značkovou sportovní obuv,to v období letním a martensky v období zimním.U obého jaksi kramfleky absentují.A protože nejsem žena ani spocený kravaťák,příležitost vyrazit si v kramflíčcích jsem tedy úspěšně eliminoval.
Jedno vím jistě.Prošel jsem si to tady křížem krážem a narážím vesměs jen na Vaši poměrně podivnou argumentaci protkanou mnohdy invektivami,které si né každý nechá líbit.No,a zřejmě proto se zde těšíte všeobecné oblibě,jak shledávám a není divu,že někteří usoudili,mimochodem velmi zdravě,že diskuse(podotýkám,že tak tomu říkáte Vy) s Vámi je cestou do slepé uličky.Někde Vám někdo doporučil vyhledat stránky věnující se jiným hudebním žánrům.Já bych se zdovolením přimluvil.Už proto,že zde se bavíme o hudbě a té Vy evidentně nerozumíte.No a proto ty reakce,to je přec nad slunce jasné.Apropó ty Holky z naší školky,to byla vážně trefa.Gratuluju!Vy vážně patříte jinam.

Dokonalé album, jak svou hudbou, tak strukturou. Dalo by se říci, že všechny skladby jsou spolu svázany, ale není to tak pevné pouto, jako u The Wall. Už jen intro Spek to me je naprosto geniální, jelikož v něm můžeme slyšet motivy všech písní(pokladna z Money, tikot z Time), Speak to me - taková pohodová píseň hudbou nikoliv však texte zvlášť její konec"...a když balancuješ na nejvyšší vlně/míříš k záhubě...", On the Run- tak tady se Richard Wright opravdu vyřádil, dost mi to připomíná rané psychedelické začátky PF,Time- pro mě vrchol alba, sice text není nijak povzbudivý(pojednává o tom, že čím dál víc stárneme), ale hudebně naprosto dokonalá píseň, hlavně sólem, Great Gig in the sky - znova docela znepúokojivá píseň koncem "nikdy jsem neřekl, že bych se bál umřít", zajímalo by mě, jestli to Wright opravdu myslel jako narážku na Rogera Waterse nebo to jsou jen legendy, Money - dokonalá oddechová hudba, i když kompozičně velmi těžká, ale pohodovost na nás přenáší první tony basové linky, kterou zná snad každý na světě, i když o Pink Floyd neslyšel, Us and Them - dosti sociální píseň, která nás znovu nenechává klidnými Any colour you like - prostě úžasná instrumentálka, Brain Damage - abych se přiznal tuto píseň jsem moc nepochopil a Eclipse - dokonalý závěr úžasného eposu jménem Dark Side of The Moon
reagovat

Milujem toto album. Okrem kapely The Doors ma fascinuje aj Pink Floyd. Moje prve dojmy z Pink Floydu som objavil na albume Meddle. Začiatok One Of These Day potom sa tu vystriedali všetky žánre a totálna mystická Echoes v jednu letnú noc vo mne zanechala dodnes stopy. Neskôr som videl dokument Dark Side Of The Moon. Velmi mi to nehovorilo. Až po takmer polroku po prepočúvani mnoho kapiel 60s psychedelickeho/acid rock som sa opät vratil k Dark Side-u a prečital si preklady piesni. Od toho okamihu som sa vžil už nielen do hudby, ale aj do jej skryteho posolstva. Dark Side nie je len hudba. Je to niečo posvätné. Prekrásne vokály si spájaju s textami a nežnou hudbou ktorá si podmaňuje poslucháča. Proste geniálne.
reagovat

Ahoj!PF jsem poprvé slyšel asi v r.1983 a první na řadě byla "The Wall"Moc se mi líbila a zčal jsem shánět jiná alba,což byl v této době poměrně velký problém:-(Ale šlo to,sice pomalu ale šlo.A pak se mi dostalo do ruky album "Dark Side..." a napíši jediné-naprosto mě uchvátilo!Od té doby znám celou tvorbu PF poměrně dobře,ale přesto-"Dark Side..."zůstává tím absolutně nejlepším,co jsem kdy slyšel!Nechci se nějak pouštět do podrobné recenze tohoto veledíla,ale přesto chci popsat jeden malý dojem či postřeh.Tento dojem mám i poté,co "Dark Side..."slyším nejméně po tisícáté:Jedná se o skladbu "Time".Zde chci zmínit Davidovo kytarové sólo a to hlavně druhou pasáž hned po zpomalení tempa-tohle je ta nejmelancholičtější hudební pasáž,kterou jsem kdy slyšel a to myslím naprosto vážně!A třeba "Us and Them" bych mohl také poslouchat skoro dokola...No,tohle album si zaslouží jednoznačně pět hvězdiček! Jiří
reagovat

Johndensmore @ 23.12.2006
Time aj vo mne objavilo tretie vnímanie

Je ůžasné, jak každá deska od Pink Floyd zní jinak, vyvolává jiné pocity a má celkově jinou náladu.Dark side působí temně, je ale plná barev a tvůrčí energie.Myslím,že s touhle deskou začly ty nejlepší výkony PF..Mezi mé nejoblibenější písně patří Breathe, Money a Us and Them. Trochu mi trvalo, než sem naposlouchal On the run a Great gig in the sky..ale o tom to je..poslouchat, poslouchat a poslouchat:) Dále bych vydvihl aranže snad všech skladeb..stačí se jen soustředit na jeden nástroj a opět objevíte jaké bohatsví tahle deska skrývá..Opravdový umělecký skvost!
reagovat

The Dark Side of the Moon-vlajková loď Pink Floyd,jedinečně koncepčně vyrovnané(!),velmi dobré textové a hudební zpracování.Když se při rozhovoru s Rogerem před pražským In the Flesh ptaly,v čem tkví ta veleúspěšnost alba a jak je možné,že i dnes dokáže inspirovat současné interprety,řekl,že je to tou čistotou textů,snahou po dokonalosti,která spočívala v jednoduchosti.Porovnávat Dark side s texty The Wall může asi jen zručný angličtinář a pro mě je neméně důležitá nadčasovost tématu,která byla i pro samotné Pink Floyd přelomová.Nový zvuk,nové aranžmá,hlasy,které slyšíte mezi jednotlivými skladbami jsou autentické zpovědi obyčejných lidí s obyčejnými,avšak závažnými lidskými problémy všedního života.The Dark Side of the Moon je Rolls-Royce mezi progrockovými alby té doby,ale jízda v luxusní třídě nemusí vždy bavit každého.
reagovat

The Dark Side of the Moon-vlajková loď Pink Floyd,jedinečně koncepčně vyrovnané(!),velmi dobré textové a hudební zpracování.Když se při rozhovoru s Rogerem před pražským In the Flesh ptaly,v čem tkví ta veleúspěšnost alba a jak je možné,že i dnes dokáže inspirovat současné interprety,řekl,že je to tou čistotou textů,snahou po dokonalosti,která spočívala v jednoduchosti.Porovnávat Dark Side s texty The Wall může asi jen zručný angličtinář a pro mě je neméně důležitá nadčasovost tématu,která byla i pro samotné Pink Floyd přelomová.Nový zvuk,nové aranžmá,hlasy,které slyšíte mezi jednotlivými skladbami jsou autentické zpovědi obyčejných lidí s obyčejnými,avšak závažnými lidskými problémy všedního života.The Dark Side of the Moon je Rolls-Royce mezi progrockovými tituly,ale jízda v nejluxusnější třídě nemusí vždy bavit každého.
reagovat

PF me vrhli do sveta progrocku, a jsem jim za to vdecny. Album DSOTM na me zapusobilo tak, ze se k nemu uz pet let vracim a nemuzu se toho nabazit. Pote jsem presel k dalsim progrockovym kapelam ale u zadne se neopakovalo to co u Pink Floyd, zvlast u tehle desky
Davam bez diskuzi 5 hvezdicek
reagovat

Co vlastně říci k této desce, když všechno vlastně už bylo řečeno v recenzích přede mnou a taky na tunách papíru, které o něm byly popsány... Koncepční deska s temnými náměty o chřadnoucích mezilidských vztazích, civilizačních problémech, ale i reminiscence na osobu Syda Barretta... Album, které odstartovalo sérii veleúspěšných alb PF a jejich masovou celosvětovou popularitu. Hlavní osou alba jsou hladivé, melancholické písně s vytříbenými melodiemi, které mají tu sílu vás přenést někam do polospánku - hned na startu je to Breathe (ovšem se závažným ekologickým námětem), The Great Gig in the Sky s vášnivým vokálem Clare Tory, Us and Them z pera varhaníka Ricka Wrighta, jedna z nejlepších skladeb PF vůbec, Brain Damage se vzpomínkami na Barretta. Nechybí ještě doznívající zvukové experimenty z prvního období jako On the Run nebo vynikající zvukomalebná Any Colour You Like. Ráznější a rockovější polohu desky představují dnes už legendární Time (s neméně legendárními budíky a hodinami) a velehit Money, kde si Waters o penězích nedělá iluze (album mu jich ovšem přineslo víc než dost...) - obě skladby patří do zlatého rockového fondu. Závěrečná Eclipse uzavírá celou desku v bombastickém duchu. Celá deska je velice vyvážená a textový koncept je s hudbou v naprostém souladu, což vytváří mimořádně silný dojem. Album se prostě přesně trefilo do nálad a chutí posluchačů a je jedním z naprosto zásadních rockových alb.
reagovat

Dark side je čtvrté nejprodávanější album všech dob (před ním je Thriller-Michael Jackson, Sathurday Night Fever a Rumors-Fleetwood Mac) - alespoň tak psáno v knize Odyssea zvaná Pink Floyd.
K albu: naprosto vynikající kousek. Co se týče hudby, Floydi zde definitivně odložili svůj starý styl komponování a dali přednost něčemu zcela novému. Na albu není žádná píseň sama za sebe, je to jeden velký projekt. Fantastická věc.
Co se týče textů je album dalším zlomem v kariéře skupiny. Kapela se snesla z nebeských sfér na zem a nastavila nemilosrdně zrcadlo lidské společnosti.
Nutno dodat, že album bylo v budoucnosti překonáno (přikláním se k názoru Crazydiamonda, že album hudebně
předběhlo Wish You Were Here a textově The Wall). Ale nic na plat, Dark Side byl zkrátka první.
reagovat

Genialni album. Poprve sem ho slysel ve svych 9 letech a porad se ho nemuzu nabazit. I kdyz verze ke 30. vyroci ma lepsi zvuk. Mimo jine se 32 miliony prodanych nosicu nejprodavanejsi rockove album na svete. ( pokud se mylim tak me prosim opravte )
reagovat

Caravello @ 21.04.2005
No já zase čet,že nejprodávanější album historie je "Back In Black" od AC/DC.Ale už si nepamatuji množství.

Právě u tohoto alba PF je zapotřebí nejen poslouchat tu nádhernou hudbu, ale chce to vzít si k ruce překlad textů (pokud nejste takoví machři, abyste to odposlouchali v angličtině). Já jsem se k nim v dávných dobách dostala zhruba 5 let poté, co jsem album docela často poslouchala a úplně mě odrovnalo, když jsem zjistila, o čem to vlastně je. „..Unavený ležením na slunci zůstáváš doma a pozoruješ déšť/ Jsi mladý a život je dlouhý, je čas zabít dnešek/ A jednoho dne zjistíš, že je za tebou deset let/ Nikdo ti neřekl, kdy máš běžet, startovní výstřel jsi promeškal...“ (Time) a nebo „... Černí a modří/ A kdo ví, který je který a kdo je kdo/ Nahoru a dolů/ Ale nakonec je to jen dokola a dokola...“ (Us and Them) Nikdy před tím mě nenapadlo, že i tomhle se dá zpívat a navíc tak krásně.
Myšlenkově určitě nejzásadnější album PF. Ale já bych ho řadila na druhé místo po Wish You Were Here. Ono je hudebně sice velice vyrovnané a poslouchá se to moc dobře, mě osobně ale chybí tady to napětí, které má Echoes a nebo Shine on You Crazy Diamond, proto ho považuji za svoje číslo 2 od PF.
Nemá smysl řešit, která skladba je lepší, protože tady je to přesně tak, jak zní v poslední skladbě „...A všechno pod Sluncem je v souladu...“ a vůbec nevadí, že „...Slunce je v zatmění Měsíce...“
reagovat

jádro @ 30.12.2005
Chcete mi tvrdit, že Time, Money, Eclipse, On The Run a hlavně Great Gig In The Sky nemají napětí a energii? To se běžte napojit na Temelín-možná ten vyrobí dostatečné napětí.

mct @ 01.01.2006
Jádru z Temelína naprosto unikl smysl mé recenze. Jinak by se nechytilo jedné věty, kterou se snažím objasnit, proč mám o něco raději album Wish you were here. Raději to nebudu víc vysvětlovat, aby mě příště neposlalo na kardiologii nebo nějakou jinou ....-ii.

jih @ 22.07.2006
Malý postřeh: ve chvíli, kdy je slunce zatemněno měsícem (poslední slova na albu), není odvrácená strana měsíce temná.

I pro mně zásadní deska, když jsem ji někdy ve svých 16 objevila, dva roky jsem se u ní dennodenně uspávala.

mct @ 24.07.2006
To jih:
Proč řešíte, jak vypadá odvrácená strana Měsíce? O to tady přece vůbec nejde!

Excelentní dílo rocku. Spolu s Wish you were here a Tubular Bells Mika Oldfielda je to nejlepší dílo 70. let (a to v těchto letech byla konkurence opravdu obrovská, pro ukázku např. In rock od Deep purple, Sabotage, Technical ecstasy a Sabbath bloody sabbath od Black Sabbath atd. atd.) a zasluhuje úctu i od lidí, kteří Pink Floyd zrovna poslouchat nemusí.
reagovat

Ruku na srdce, nejlepší zde vystihuje lépe než nejoblíbenější! Jelikož zde není špatné skladby, zatímco na PATGOD i ASOS se jich pár najde, takže i podle mě je minimálně jedno ze tří nejlepších.
reagovat

Spousta lidi bude asi oponovat, ale tohle je to nejlepsi album Pink Floyd vubec, nic tak dokonaleho predtim ani potom nezplodili. The Wall je sice vyborna, ale je to osobni mindrak Rogera a zbytek kapely je na chvoste, navic je to spis opera nez rockova deska v pravem smyslu slova. Dark Side ma vse co ma opravdu vyjimecna deska od PF mit, osobni vklad kazdeho z muzikantu, ustredni motiv Zivota je nadcasovy - moc a bohatstvi (Money) z tebe lepsiho cloveka neudelaji a jsou pomijive, zivot je kratky a je dulezite jej vyuzit naplno (Time), je treba zit obycejny zivot, mit pratele a i kdyz se obcas dostaneme na odvracenou stranu musime se s tim porvat a zivot jde dal. Deska drzi pohromade a je optimalne dlouha nez aby zacala nudit jako Zed. Prechody mezi skladbami jsou tak samozrejme a presto tak originalni a jine, presne v duchu Pink Floyd. Z tohohle alba je jeste citit souzneni dusi, lyrika, naboj a snaha o dokonalost a to je to podstatne. Oproti Wall ktera vznikala v hodne napjate atmosfere osobnich konfliktu a je misty prilis vykonstruovana. Dark side je proste jedinecna, k tomu neni co dodat.
reagovat

Já bych to upřesnil a to tak že je to jedno ze tří nejoblíbenějších alb PF.
Mají stejně dobrá alba,avšak opomíjená, jako například Atom Heard Mother,nebo první a druhé album, jsou také skvělá,ale nikdy nedosáhly takové popularyty jako Dark Side of The Moon.
reagovat

Jasně nejslavnější album PF, což dokazuje i počet prodaných kusů, ale jak hudebně, tak i textově bych ho zařadil až na druhé místo (hudebně za Wish You Were Here a textově za The Wall), i když musí se nechat, že pokud se má hodnotit album jako celek, tak asi je nejlepší.
Speak to me: krásný úvod bušícího srdce a dalších motivů, perfektně přecházejících v další píseň, jako by to byla její součást.
Breathe: dobrý text o nesmyslnosti lidské chorobné touhy po úspěchu, krásná melodie
On The Run: krapet depresivní, trochu jednotvárná, ale jako intro k Time se hodí a do celkové myšlenky také zapadá, takže...
Time: naprosto nenapodobitelný, úžasný text (Rogere seš machr!!), skvělá hudba. Není co vytknout - úžasná píseň.
Great Gig In The Sky: tak tohle se snad ani nedá komentovat, úžasná píseň, perfektní provedení, super zpěv, naprosto vystihnutá myšlenka i bez použití slov - SUPER!!
Money: další skvost, perfektní text, super zpěv, krásná sóla a mezihry - skvělé
Any Colour You Like: nádherný a úžasně plynulý a vhodný přechod mezi Money a Brain Damage
Brain Damage: výborná titulní píseň, jasně řečená myšlenka - bezva
Eclipse: krátký, ale nutný dovětek, bez toho by to nebylo úplné

celkově - jedno z 15 nejlepších alb hudební historie
reagovat

Exodus @ 19.01.2006
kdybys napsal jednoduše: "super album, jedno z mých nejoblíbenějších od PF", ušetřil bys spostu času a vyjádřil bys tím to samé, co v té tvojí recenzi :-)

Ivo @ 10.07.2006
Velmi dobré album ale všeho dobrého s rozumem,
ve své době zjevení ale pouze pro fandy rocku, kdo má rád jinou hudbu tak Vám řekne asi toto, pro Vás rockovou a metalovou generaci možná bomba, pro mne to tolik neznamená, pro mne je klasikem Vivaldi, Bach a další, ono každá generace má svou hudbu a rock je příliš hlučný a mnohdy zbytečně. Až přátelé budete 15 a 20 let starší než jste tedˇ, budete to vidět podobně.

Vlastním prakticky všechna alba této kapely na originálních CD ale je to jen hudba, nic víc, k tomu také jednou dozrajete, možná.

martas @ 23.11.2006
Myslim Ivo, že jsi přezrál. Pokud už pro tebe hudba nemá zvláštní význam v tvém životě, tak to beru spíš jako krok zpět...

Ivo @ 08.12.2006
No, já myslím Martasi, že ne, jen vidím věci trochu víc kriticky. Zajímalo by mne, kolik Ti je let ale ta poznámka o přezrání je fakt úsměvná.

tlukot srdce,hlasy,kročeje,šílený smích-uvítání v podobě první skladby SPEAK TO ME,navazuje BREATHE,klouzavá melodická,navazuje ON THE RUN,depresivní,na tu dobu poměrně zajimavý rytmus.Navazuje TIME,supersong o toku času,navazuje opakvání BREATHe,ale s jiným textem,navazuje GREAT GIG IN THE SKY aprvní strana je u konce.
Pokladna,cinkání peněz,co jiného by to mohlo být než MONEY,navazuje US AND THEM,hezky melodická a smutná,navazuje ANY COLOUR YOU LIKE,navazuje BRAIN DAMAGE,navazuje ECLIPSE na konci pisne opet tlukot srdce a album končí...z rozboru vyplývá ze kazdá strana desky je pojata jako celek-první strana více experimentální,druhá více klasičtější...album je fajn,ale neco mu chybi......jde spíš o přerod.MŮJ NÁZOR
reagovat

Seamus @ 12.04.2006
Asi mas pravdu, ale jedno je jiste: Nic neni dokonale. Odvracena strana mesice se genialite blizi. o fousek.

Jedno ze tří nejlepších alb PF
reagovat

Seamus @ 12.04.2006
Svata pravda

slída @ 18.12.2006
...jj, prawda, ale moc široce podaná. "Nejlepší album PF" je mnohem přiléhawější... ;)

Stepan @ 06.02.2008
souhlasim se slídou..NEJLEPŠÍ

Stepan @ 06.02.2008
souhlasim se slídou..NEJLEPŠÍ