Progressive rock and alternative rock http://www.progboard.com cs http://www.progboard.com/graphx/logo.jpg http://www.progboard.com 144 210 Progressive rock and alternative rock http://www.progboard.com/Konvergencie.htm Sorry, ale toto je len technická poznámka, nie recenzia. Dosť často sa stretávam s tvrdením, že autorom skladby ´Hommage à J.S.Bach´ je Marián Varga. Nie je to pravda. Autorom skladby je J. S. Bach - Sarabanda con Partite, C-Dur, BWV 990: IX. Variation 8. Komplet celá nosná téma je Bachovou kompozíciou, nie Vargovou. M. Varga túto skladbu len upravil, resp. doplnil svojimi ´vsuvkami´ + dodal rockovú podobu. Musím uznať, že vskutku profesionálne a brilantne. Je ale trochu divné, že ako jediný autor tejto skladby figuruje na obaloch platne, alebo CD, len M. Varga + F. Frešo a D. Hájek. Dokonca aj na Vargovej osobnej stránke, vo Wikipédii a v rôznych odborných(!) recenziách. To zvádza veľa ľudí k tomu, že skladba je komplet dielom M. Vargu, ktorý ju skomponoval na Bachovu počesť. Bolo by seriózne uvádzať túto skladbu tak, že ide o úpravu, resp. uviesť autora originálu, ako je to aj pri iných skladbách - ///Concerto in D (J. Haydn) Suita po tisíc a jednej noci (N. A. Rimskij-Korsakov, arr.: Collegium Musicum)/// - a nie ako samostatné dielo skupiny Collegium Musicum. Fri, 12 Mar 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Boogie-Brothers.htm Pretože pochybujem, že sa úplne každý čitateľ týchto slov štúral v histórii skupiny Savoy Brown, začnem túto moju kreáciu niekoľkými faktografickými údajmi. Koho to nebaví, nech pokojne preskočí na ďalší odsek. V roku 1973 sa skupina prakticky rozpadla, gitarista Simmonds spojil svoje sily so skúsenými hudobníkmi, Levertonom, Dillonom (obaja ex-Fat Mattress) a Andersonom (ex-Keef Hartley Band), ktorí v tej dobe odišli zo skupiny Hemlock (vydala jeden album). O chvíľu sa k nim pridal hviezdny gitarista Stan Webb (ex-Chicken Shack), a tak sa rozhodli, že sa pomenujú Boogie Brothers. Zakrátko prišli na to, že visačka Savoy Brown má predsa len nejaký ten zvuk, takže vznikla jej ďalšia radovka. Tri gitary, priam hviezdna zostava, to by nemuselo byť márne. A nie je. Prvá skladba sa ťažkotonážne valí a je pecková. Ľubovoľný Highway blues nikdy nepadol tak ťažko. Aj Me and the preacher je skôr v pomalšom tempe, ale nie je to slaďák! Výrazným prvkom je Simmondsov slide. Zo skladby sála pohoda a tá sa nachádza aj v slaďáčiku My love’s lying down. Harmonika, blues až na dreň, You don’t love me je jediná nepôvodná vec na albume. A po nej nasleduje krásna akustická skladba Always the same. Južanské boogie Everybody loves a drinking man sa priam núkalo, keďže zostava mala trojicu gitaristov. Je to veselá vec, presne v duchu názvu. Na záver nastupujú ťažké kalibre, hrmotná Rock’n’roll star, titulná gitarová smršť Boogie brothers a úplne nakoniec zlatý klinec predstavenia, krátky inštrumentálny blues pre tri gitary, Threegy blues. Výborný album plný namakaných gitár a hutného spevu by nemal chýbať nikomu, kto má modrúsovú (z ang. blues) krv. Pre milovníkov pomalších, až hardrockových temp je to navyše jeden z najlepších počinov vôbec. Fri, 12 Mar 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Wire-Fire.htm V roku 1975 mala skupina Savoy Brown za sebou toľko albumov a personálnych výmen, že by jej nejedna zabudnutá kapela mohla iba slepo závidieť. Ja som tomu rád, pretože Savoy je moja krvná skupina. Album Wire fire je oproti minulým dielam postavený na výraznejšom zapojení klávesov (hlavne klavíru), na čom má leví podiel Raymond, budúci to člen UFO. Keďže je aj spoluautorom všetkých skladieb s výnimkou jednej, dalo by sa povedať, že sa stal lídrom. A s tým súvisí mierne svižnejšia a veselšia poloha, v ktorej sa zmienené kreácie nachádzajú. Príjemné poslucháčske zážitky sú devízou, ktorá je zároveň dvojsečnou zbraňou. Na jednej strane nehrozí sklamanie, na druhej niet veľmi čo vyzdvihnúť, pretože máločo prečnieva. Jemné „spopovanie“ skladieb má za následok, že síce neskáčem sto metrov vysoko, ale zasa je to v norme, ktorá mi neprekáža. Vyzdvihnem Hero the zero, je to taká ta „claptonovsky“ komerčne ladená umravnená blues rocková hitovka, ale páči sa mi. Priznám sa, preferujem iné albumy Savoy Brown, takže konštatujem, že celkovo priemer, ale dobrý! Fri, 12 Mar 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Saints---Sinners.htm Na tomto albume už je cítiť, že kapela zmení svoj štýl. Stále je tu ešte ten duch ranných Whitesnake, ale začína sa vystrkovať už aj tvorba po roku 1987. Opäť je to štandardný album kapely, ktorý sa príjemne počúva a niektoré skladby sú excelentné. Mne osobne sa páči napríklad jednoduchosť a ťah na bránku v skladbe Bloody luxury a Dancing girls mi strašne pripomína skladbu Dancing days od Led Zeppelin (kvôli názvu či hudbe?). Ale sú tu 2 skvosty - Crying in the rain, veľmi dobrá skladba plná emňocií a známa Here I go again, v tejto verzii podľa mňa najlepšia. Obe skladby znova Whitesnake nahrali na albumu 87, no to už je len slabý odvar oproti pôvodnému zvuku a atmosfére. Takže Sanit an sinners opäť dobrý album, Whitesnake sa nezdá, ale robí dobrú hudbu, hoci nie takú invenčnú akoby sa čakalo. Thu, 11 Mar 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/StAnger.htm All within my hands je pecka Frantic ma tiez dobre rytmy A este unnamed feeling sa mi zapáčil Akurát zvuk Larsovho rytmičáku je občas strasne stereotypný. :P ale dobre kopaky su niekedy tak nie az take zle, ... Este 2 veci - ze Kirk tam mohol dat aspon zo 4 stavnate sola , to tam chyba. A Jamesove screemy su niekedy hroznéé :P ale v all w m hand sa mi lubi to kill kill kill ;) tak tak že len pre zberatelov a fanusikov .. Wed, 10 Mar 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/and-Justice-For-All.htm Majstrovske Dielo Od Rozjazdu Blackened az po Totalne Sialenstvo Dyers Eve. Lars na Tomto Albume Vyborne dava, Kirkove sola su tiez vynimocne , Jamesove Riffy su take ze som sa kazdy aspon skusal naucit :) bomba Akurat Jasona nemuseli tak potlačiť -.- Wed, 10 Mar 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Stand-Up.htm Dle mého názoru tato deska přináší ozvěny 60.tých let s důrazem na přitvrzené blues okořeněné pozdními hipís a naznačuje všechny hudební inspirace, se kterými projdou J.T. celá sedmdesátá léta. Je zde už znát i nástup hardrocku, se kterým úžasně souzní folkové motivy a úžasné melodie vůbec. Z prvních čtyř zásadních desek, které jsem poznal v pořadí 4. 3. 1. 2. mě dostala dynamika hudebních nápadů podepřená skvělými výkony jednotlivých hráčů. Myslím že i když jde o Andersonovy skladby a nápady, jsou další hráči naprosto nepostradatelní. To co předvádí Cornik s Bunkerem je skvělá pregnantní hra a díky tomu je skvělý i Barre s Andersonem. Nebudu opěvovat jednotlivé skladby, ale kdy začne Reason for... je to úžasná chvíle. Na závěr hodnotím 5 hvězdiček a může na další skvělé sedmdesátky v provedení J.T. Wed, 10 Mar 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Can-t-Stop-The-Madness.htm Druhý album dámskej skupiny Birtha obsahuje 10 skladieb, ktoré majú podobnú tvár ako na debute, zmenila sa však jedna podstatná črta. Zjemnel zvuk. Keď si uvedomíme, že zvuk bol okrem vokálov hlavnou zbraňou dievčat, je jasné, že výsledok je... iný. O chlp komerčnejší. Vokály ostali nádherné ako vždy, skladby by tiež nemuseli byť zlé, nebyť spomínaného handicapu. Vrcholom sú veci, ktoré sa prezentujú surovo, posadená My pants are too short, kde zaznie aj harmonika, Rock me, All this love a či Sun, alebo majú v sebe chytľavé emócie ako napríklad (When will ya) understand. Príjemný album. Wed, 10 Mar 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Birtha.htm Viac-menej náhodou sa mi dostala do ruky produkcia ženskej rockovej skupiny Birtha. Ani by sa to nestalo, nebyť faktu, že môj otec mi ju odporúčal ako vhodný tip na akvizíciu. Od prvých tónov rozžhavenej gitary je jasné, jemná stránka nežnejšieho pohlavia sa nekoná. Správne naškriekaný vokálny prejav, mierne funky rytmizovanie, dokonca vydarený pokus o gitarové sólo, nie priveľmi pretechnizované, skôr len tak kĺže po pár tónoch, to je v kocke Free spirit. Temnejšia Fine talking man pláva na basovej figúre vytiahnutej do popredia, opäť je tu gitarové sólo bez výraznejších skladateľských a interpretačných ambícií, je jasné, že skupina stavia viac na základných motívoch a vokáloch (ktoré sú parádne, rockové až na dreň). Tuesday je pohodová veselica v rock’n’rollovom rúchu, hlavná speváčka miestami pripomína Maggie Bell alebo (vzdialene) neprekonateľnú Janis. Naliehavá skladba Feeling lonely nemá chybu, krátka tichá skladba She was good to me v pamäti neutkvie, ešte, že sa hrmotne dovalí Work on a dream s výbornými „černošskými“ vokálmi. A tie znejú aj v úvode Too much woman, pridá sa tvrdá gitara, paráda. Najdlhšia skladba na albume, Judgement day, odsýpa hneď skraja a obsahuje pozitívnu zmenu, klávesové sólo. Ale dôjde na všetky protagonistky, je tu viac ako dosť priestoru pre improvizované predstavovačky. Záverečný kúsok, Forgotten soul, dostojí druhému slovu názvu, ide o vydarenú spevácku exhibíciu s príjemným mohutným podmazom, ktorý sa v druhej časti skladby zvrhne na ťažkotonážnu hard rockovú atómovku. Výborná priamočiara hard rocková hudba bez virtuóznych manierov s božskými spevmi. 3,5 hviezd zaokrúhlim nahor. Wed, 10 Mar 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/The-Eagle-Has-Landed--live-.htm Skvělé shrnutí první fáze kariéry Saxon a nejlepší heavy metalový živák, jaký jsem kdy slyšel. Většina písní daleko předčí studiové verze, všichni zúčastnění (včetně publika) podávají životní výkon a atmosféra je jednoduše úžasná. Live album, které si společně s Extra Terrestrial Live od Blue Öyster Cult a All Those Wasted Years od Hanoi Rocks pouštím ze všech živáků z mé sbírky úplně nejčastěji. The Eagle Has Landed (5. místo v britském albovém žebříčku za rok 1982 - dnes už jen stěží uvěřitelná vzpomínka na časy, kdy heavy metal vládl Anglii) si zaslouží lepší a podrobnější recenzi a možná na ni někdy i dojde. Zatím se musíte spokojit s tímhle nadšeným výkřikem a pěti hvězdičkami navrch. Tue, 09 Mar 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Live.htm Z této desky jsem poněkud rozpačitý. Mám remasterovanou verzi na CD doplněnou o další tři skladby, zřejmě ze stejného vystoupení v Musikhochschule Berlin, Dezember 1973, s jiným obalem (EMI - Harvest 2001). Celkový dojem je ten, že parta "dobře naladěnejch" mániček neví, kdy přestat hrát. Při pozornějším poslechu se však nabízí řada zajímavých, i když těžko popsatelných momentů. Nečekejte žádný nářez, spíše poklidné jamování - takové brnkání s občasným zpěvem a pasážemi s vyluzovanými "pazvuky". Po chvíli si člověk zvykne a zjistí, že se to dá docela dobře poslouchat. Ale žádný zázrak (hard neb prog už vůbec ne) to opravdu není. Mon, 08 Mar 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Rockin-all-over-the-world.htm Deska obsahuje jeden z obrovských hitů Rockin' All Over The World . Zbytek alba je jen dobrý . Průměrné album ,které ale i tak stojí za poslech nejen kvůli Rockin' All Over The World . Následující deska vše napravuje ,a tak Rockin' All Over World zůstává osamocené v průměru hodnocení alb Status Quo . Mon, 08 Mar 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Birtha---Can-t-Stop-The-Madness.htm Každý ze dvou na tomto CD obsažených titulů by zasloužil samostatné podrobnější hodnocení. Ale k tomuto počinu asi tolik: Před pár lety jsem CD objevil v levných knihách za pár korun. Kapelu jsem neznal a muzika mě tenkrát, na první i druhý poslech, moc nenadchla. S odstupem času slyším, jak jsem se mýlil a mohu jenom doporučit. Zvláště když se pořád dá sehnat za směšných 89,- (slovy osmdesát devět) korun. První album z roku 1972 je syrovější a přímočařejší rocková záležitost proložená výbornými pomalejšímu kousky, ve druhém syrovost mírně ustoupila, aby přenechala více prostoru melodičnu. Za pozornost stojí vícehlasé vokály. A to všechno v podání čtyř dívek, které ve své době v obrovské konkurenci dravých chlapáckých kapel se ctí nejen obstály, ale řadu jich hravě předčily. A to nebyl a není zrovna častý jev. Kdo se (hard)rockově cítí dobře v první půli 70. let, ať neváhá, určitě nedojde zklamání. Mon, 08 Mar 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Famous-In-The-Last-Century.htm Pokus oživit slávu některých slavných 20. věku se slavným statusákům na tomto CD moc nepodařil. Spíš si myslím, že natočili úplně zbytečné album složené z písní, které v originále určitě osloví i po mnoha desítkách let dnešní posluchače více. Pouze pro sběratele... Mon, 08 Mar 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/1-9-8-2.htm Díky Supraphonu je 1+9+8+2 jednou z prvních desek které jsem od Status Quo mněl . Pro mne jejich boogie představuje příjemný relax a pohodu ,při které mohu dělat i něco jiného než se jen soustředit na hudbu . Poslední album Status Quo které dosáhlo na první příčku žebříku alb na kterém vystřídalo Number of the beast od Iron Maiden . Vyzdvihovat nějaké skladby asi nemá smysl ,deska se výborně poslouchá jako celek . Status Quo kapela která má stejně příznivců jako odpůrců ,já patřím k těm prvním . Mon, 08 Mar 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Taste-----Live.htm Na základe hejkalovych recenzií som dnes začal počúvať 4 albumy Taste, práve tie, čo sú tu prvé v diskografii Gallaghera. Som z toho veľmi vzrušený, lebo, je to (popri Led Zeppelin, Cream, Joplin) najlepšie belošské gitarové blues, čo som počul. Konkrétne tejto platni dávam 4 hviezdy, lebo Isle of Wight je o kúsok lepší koncert. Nemá zmysel, aby som vám opisoval, čo je ťažko vyjadriť slovami. Taste má na mňa rovnaký "zimomriavkový" účinok (mráz po zádech), ako koncerty Jimiho Hendrixa. Namiesto rečí, tu je oficiálna stránka The Taste: http://www.taste.uk.com/the_taste/Homepage.html História http://www.progboard.com/recenze/Gallagher-Rory/Taste-Live/7488 A to najcennejšie, videá: Blister on the Moon (1969) http://www.youtube.com/watch?v=tHVLxPNWzyY&feature=related Sugar Mama (1969) http://www.youtube.com/watch?v=QCAk-_msc3E&feature=related Born on the Wrong Side of Time http://www.youtube.com/watch?v=Ct7TWVOSF74&feature=related Isle's Of White - Sinner Boy http://www.youtube.com/watch?v=XBagcBSavIM&feature=related If the day was any longer (1969) http://vids.myspace.com/index.cfm?fuseaction=vids.individual&VideoID=1526231 Foto galéria http://www.taste.uk.com/the_taste/Old_Taste_Photos.html Je to fantastická skupina, "power trio", možno už polozabudnuté. Gallagher sólo bol vynikajúci, ale neváhajte, kto ešte nepoznáte Taste. Sun, 07 Mar 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Pictures-----40-Years-of-Hits.htm Status Quo je skupina, ktorú som nikdy nedokázal vstrebať, a tak nečudo, že väčšinu jej albumov vlastne ani nepoznám. Môj otec má veľmi rád albumy Dog of two head a Piledriver, z Beat Clubu som mal kontakt s Are you growing tired of my love, čo je skladba, ktorú absolútne nemusím. Nejaký napálený výber s Roadhouse blues v čele som nikdy poriadne nedopočúval, pretože mi to prišlo vždy až nechutne jednotvárne, čo ma odrádzalo. Jediná skladba, ktorá sa mi od nich v puberte páčila bola Rocking all over the world, ich verzia mi prišla nesmierne veselá a svieža. V rámci flákania sa po kníhkupectve Panta Rhei som minulý rok aj s manželkou zakotvil v oddelení CD a v rámci reči, že čo by sa jej tak mohlo páčiť, sme spontánne pokúpili nejaké výberovky vecí, ktoré sa viazali na záblesky pozitívnych asociácií z pamäti, čo sme kde počuli, videli. A tak sa v košíku ocitli veci ako Nick Cave & Bad Seeds alebo tento dvojdiskový výber, ktorý mal niekoľko pozitívnych čŕt. Po prvé, nebola tu Are you growing tired..., po druhé, bola tu skladba In my chair, ktorú som hrával ešte so skupinou Radio Luxembourg niekedy koncom 90. rokov a po tretie, nechýbala najlepšia skladba skupiny, akú poznám, Roll over lay down, ktorú sme práve nacvičili so Žalmanmi. Nuž, odvtedy mám doma aspoň túto kompiláciu, z ktorej má zmysel vypichnúť akurát prvý disk, tam je prevaha toho lepšieho, čo ma ako-tak oslovuje. K skladbám dodám už iba faktografickú zmienku, prevažná väčšina vecí je v singlových prevedeniach, takže z albumov tu človek nájde dosť málo skladieb. Medzi nami, aj celé sa to dá vypočuť, je to ideálny podmaz, keď je človek absolútne nesústredený na hudbu. A preto dávam scestné tri hviezdičky, dva disky sú predsa dobré pre každú skupinu. :) Sat, 06 Mar 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/The-Power-To-Believe.htm Zatiaľ posledný počin King Crimson. Veľmi zaujímavá a kvalitná hudba, tak ako vždy pri tejto kapele. Album sa nesie plne v duchu predchádzajúceho EP Happy with... Objavujú sa tu skladby evokujúce krásne obdobie kapely v 80.-tych rokoch (Eyes wide open). Najviac sa mi páčia improvizované skladby typu Elektrik, Dangerous Curves či jednotlivé časti kompozície The power to believe I-IV. Facts of life takisto potvrdzuje kvalitu kapely. Level five mi až taká skvelá nepripadá, ale len o malý kúsok. No a Happy with... je len odlišnou verziou namakanej skladby z rovnomenného EP. Celkovo sa ťažko opisuje atmosféra albumov a skladieb King Crimson, pretože je taká zvláštna a osobitná. Dúfam, že toto nebude posledný album kapely, pretože stále má čo povedať, nikdy sa nestane, že by stagnovala v hudobnom vývoji a pritom kvalita je stále vysoká. King Crimson je určite jedna z najkvalitnejších a najvýznamnejších kapiel. Thu, 04 Mar 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Waiting-For-Columbus.htm "Dvojalbum z koncertního vystoupení představuje kapelu ve výborné pohodě, jako by se její členové volně potulovali po pódiu a vyměňovali si s obecenstvem i mezi sebou úlomky dobře známých melodií. Výborné předswingové akustické piano si tu podává ruku se zvukovými eskapádami elektrické kytary. Mezitím probleskuje leccos z toho, co v jazzrockové směsi na začátku 70. let působilo tak provokativně a co se tady ozývá se strhující spontánní radostí z bezprostředního, třeba až uličnického muzicírování," píše Lubomír Dorůžka ve svém seriálu "Budou můzi fůzi přát?", který vycházel v časopisu Melodie někdy na přelomu 70. a 80. let. A těchto pár vět mi stačilo, abych těžce našetřené koruny z letní brigády (byl jsem student průmyslovky) směnil za západní marky a 2LP si nechal "na slepo" přivézt ze zapovězeného Německa. Nikdy jsem toho nelitoval, naopak (i když se mi kamarádi hodně divili, za co že to utrácím devizové prostředky). Kapela doplněná o hostující dechovou sekci Tower of Power skutečně předvádí svělý bluesrock umocněný jak instrumentálními výkony všech na pódiu, tak mistrovky sezpívanými vokály. Do žádné studiovky nedokázala skupina přenést tu jedinečnou atmosféru svých koncertů. Čekání na Kolumba je vrcholné číslo v tvorbě Litle Feat. Krátce po jeho vydání umírá lídr kapely, zpěvák a kytarista s krátkou zkušeností ze Zappových Mothers, Lowell George. Thu, 04 Mar 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Alice-Cooper-Goes-to-Hell.htm Tak tohle album je pro mne absolutní špička! Od samého začátku až do konce je co poslouchat! Zde Alice Cooper dokazuje, že stojí pevně na svých nohách a jde tvrdě za svým a písně se skvělou hudbou a textem jsou tomu důkazem! Tomu se říká ten správný Glam Rock! Tohle album by nemělo chybět v žádné alespoň základní sbírce tohoto podivného pána jménem Alice Cooper(samozřejmě doporučuji celou diskografii). Myslím, že by se mohlo o tomto albu mluvit více jako o jednom ze zásadních. Hodnotím 4(a půl) hvězdičkami a to určitě zaslouženými.(záměrně nehodnotím ve svých recenzích každou skladbu zvlášť, protože každý posluchač má jiný vkus, tak proto jen celkový dojem z alba) Tue, 02 Mar 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Man-who-sold-the-World.htm Rozhodně jedno z nejlepších(ale také podle mě dosti nedoceněné)alb od Bowieho.Třešničkou na dortu je řízná kytara Micka Ronsona.Vrcholem alba je She shook me cold a The Width of Circle.Škoda jenom,že Bowie po éře Ziggyho kousky z tohoto alba(až na The man who sold the world-která mi příjde jako nejslabší kousek z alba)už příliš často nehrál naživo.Jestli máte rádi spíše to rockovější Bowieho období tak si tohle album zamilujete. Mon, 01 Mar 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Nobody--s-Perfect.htm Toto je celkom rozpačitý album...mne sa síce celkom páči, no veľa ľudí ho dáva do skupiny ako Slaves alebo Battle Rages On. Ono vznikalo pred konfliktami Blackmoera a Gillana a dosť sa to na celkovej live kvalite odráža v pozitíve. Highway Star, Strange Kind of Woman, Strangers, Child in Time, Lazy, Space Truckin, Knockin At Your Backdoor...všetko sú to skladby, ktoré v prevedení na tomto 2CD nestratili na svojej intenzivite a tvrdosti. Trošku by som vytkol necelistvosť setlistu a celkovo poslednú Hush - slabý, ale veľmi slabý odvar toho čo spravili pred 20 rokmi s Evansom. Gillan nepasoval ani do piesní Mandrake Root, Hush a vokálov vo Wring That Neck ani pred dvadsiatimi rokmi... Ale inak veľmi dobrý album aj cez neprajnícke recenzie neskusených mladých anglických a amerických reportérov, ktorí vtedy ani nevedeli, čo DP urobili v ro(c)koch 1968-1975 pre celkovú rockovú a hardrockovú knižnicu. Mon, 01 Mar 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Caught-in-the-Act-.htm Další z nej... hard živáků ze 70. s výbornými verzemi vlastních i přejatých songů, nad nimiž pro mě vyniká The Loco-Motion. Od prvních tónů je posluchač vtažen do syrového rockového vření kláves, kytar a bicích s nádheným zpěvem a vokály, aby byl po 80 minutách skvělé muziky opět vržen do šedé reality současnoti. Jediným lékem na tuto kocovinu je repete... Mon, 01 Mar 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Strung-Up.htm Nemíním Strung Up hodnotit. Chci jen upozornit, že tento částečně živý výběr pro mě má cenu v tom, že je to jediná deska - 2 LP (nevím že by vyšla na CD), kde najdete nezkrácenou píseň I Wanna Be Commited. Všude jinde (původní singl, na americké verzi DB, bonus na posledním CD vydání DB, na výběrech) je ochuzená o minutu Andyho kytarového zajímavého hraní předčasným fade-outem. První live LP také představuje Hell Raiser s jiným začátkem než jaký známe ze singlové verze. Svíťáci mi vstoupili do života ve 13. letech a dodnes si je s radostí a krásnými vzpomínkami poslechnu. Proto za čtyři. Mon, 01 Mar 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Killer.htm Tak co napsat k tomuto albu? Myslím, že po předešlém ,,Love It To Deat´´-(hodnotím 4 hvězdičkami) Alice Cooper ukazuje jakým směrem se to vše bude odehrávat. Toto cd nesmí chybět v žádné sbírce! Písně jsou perfektně hudebně a textově propracované, akorát mi malinko vadí takové syrové zvukové podání(nejsem velký fanda starého zvuku, dnešní podání mi sedí víc), ale jak to teď tak poslouchám, ten starý zvuk má určitě také něco do sebe! Právem toto album patří do nejsilnějšího období(i když nevím, jestli u Alice Coopera má cenu mluvit o nějakých silnějších a slabších období, jeho tvorba je velice proměnlivá a vždy dokáže něčím příjemně překvapit). Album hodnotím 4(a půl) hvězdičkami. Mon, 01 Mar 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Come-An--Get-It.htm Toto je zrejme môj najobľúbenejší album od Whitesnake plný hudby, ktorá ma veľmi zaujala. Whitesnake tu predvádza to najlepšie, čo mali v sebe v časoch prvej vlny (1978-1984). Skladby sú všetky pre mňa chytľavé a dobré. Come an get it je rocková vypaľovačka ako sa patrí, atmosférou je veľmi zaujímavá Don´t break my heart again, veľmi chytľavá srdcovka je aj svižný rock and roll Wine, women an song. To sú moje najobľúbenejšie kúsky. Toto album sa veľmi podarilo a odporúčam ho. V kontexte tvorby kapely Whitesnake musím dať plný počet. Sun, 28 Feb 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Ready-An--Willing.htm Ready an willing je album, ktoré opäť o niečo posúva hudbu Whitesnake k lepšiemu zážitku. Navyše okrem Coverdalea a Lorda prichádza ďalší ex-purple Paice. Album je priamočiarý, jednoduchý, skrátka typický Whitesnake. Fool for your loving je veľmi dobrá skladba a mne osobne sa páči viac ako verzia z roku 1989, asi to bude zvukom a Paicom, toho tam úplne cítim. Okrem tejto skladby je vrcholom aj nádherná balada Blindman. Tu Coverdale spieva oveľa krajšie ako na pôvodnej verzii zo sólového albumu, ale pôvodná verzia mi je stále omnoho milšia. Zvyšok skladieb štandard kapely, príjemná rocková muzika na nenáročné počúvanie (vrátane out-takeovej skladby Love for sale ako bonusu). Sun, 28 Feb 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Jazz.htm Hned v úvodu uklidním všechny přítomné tím, že se o této desce Queen nehodlám rozepisovat tak, jako jsem to dělal u prvních šesti alb. První šestka je totiž nepřekonatelná kolekce uměleckých děl, která u žádné kapely nemá obdoby. Jazz je sice přímým následovníkem brilantní desky News Of The World, ale poprvé tu cítím jisté rezervy a "něco", díky čemu neoznačím tuhle kolekci za geniální. Kapela se od dob debutu hodně změnila a dá se říct, že poprvé se nechala trochu unést trendy. I zde si Queen libují v jednodušších a údernějších skladbách. Typické harmonie zůstaly zachovány, ale už na nich skladby nejsou postaveny. Rozmáchlé kompozice - a stejně tak miniatury z prvních alb - bychom tu také marně hledali. Jazz je ale vpravdě queenovským albem díky stylové nejednoznačnosti. Jako kdyby kapela zkoušela, co všecho rockový fanoušek vydrží a je schopen vstřebat. Za zmínku stojí také vynikající rockový zvuk nahrávky, který byl pořízen převážně v Mountain studios v Montreux, které ještě mnohokrát sehraje důležitou úlohu v historii Queen. Legendární song Mustapha považuji za jeden z nejlepších otvíráků na desce Queen - drtivý nájezd kytary po intru je skvělým úvodem. Mustapha byl mimochodem jedním z nejvíce vytleskávných songů na koncertech. Freddie toto přání - díky náročnosti písně - málokdy splnil. Silnou singlovou dvojku Fat Bottomed Girls/Bicycle Race doplňuje křehká balada Jealousy, kde se objeví známá "sitárová" akustika Briana Maye. If You Can Beat Them je asi nejtvdrší věc, co kdy John Deacon složil a nutno dodat, že vynikající. Následuje koncertní jistota, která dlouhou dobu patřila do repertoáru Queen - Let Me Entertain You. Studiová verze je bohužel slabým odvarem toho, jako zněly live verze. Může za to znatelný pokles hlasitosti, který je pro skladbu takového charakteru "smrtící". Zato Mayova Dead On Time je bouří od začátku do konce - na závěru doslova. Spolu s Ogre Battle a Stone Cold Crazy apod. patří do metalového fondu Královny. Roger zde bubnuje jako život a Freddie předvádí svoji nově nabytou jistotu ve zpěvu. Asi nejlepší píseň na desce. In Only Seven Days je opět z Johnovy dílny a jako jedna z mála věcí se blíží jazzu. Ze spojení Deacon/Mercury vždy vznikaly nádherné písně, tuto nevyjímaje a mám za to, že i to je důvod neůspěchu projektu Queen + Paul Rodgers. Po též lehce najazzlé Dreamers´s Ball, která se zvukově blíží ke Good Company, máme tu čest s dosud nejhorším songem, který byl na desce Queen - Fun It. Právě experimenty s elektronickými bubny a syntíky jsou así tím, co mi vadí. Jedná se sice o jednu skladbu na albu, ale i ta se holt počítá. V té době si vůbec spousta rockových kapel vylámala zuby na zkoušení těchto zázračných mašinek a nějakou dobu trvalo, než se s nimi naučili zacházet a Queen nebyli vyjímkou. Inovátorem v tomto směru byl právě bubeník Roger a tak není divu, že právě on je podepsán pod jedním z prvních elektronických experimentů Queen. Jako balzám na duši působí Brianem zpívaná balada Leaving Home Ain´t Easy. Finále tvoří jeden z největších hitů - Don´t Stop Me Now. Textově se jedná o hodně autobiografickou píseň, která dává najevo Mercuryho životní postoj. Queen byli v té době ve vrcholné formě díky mnoha koncertům a prodejním úspěchům po celém světě a právě tehdy se údajně naplno začal projevovat Freddie smysl pro nezřízenou zábavu a rock´n´rollový styl života. Závěr alba obstaral Roger a název písně je poněkud překvapivý - No More Of That Jazz. Že by se hochům omrzel jazz tak rychle? Hudebně je to typická Taylorova kompozice založena na syrovém kytarovém riffu. Zajímavá je retrospektivní vsuvka v závěru, kde zazní krátké útržky z mnoha skladeb na albu. Fanoušci (včetně mě) si poselství závěrečné skladby vykládají různě a existuje několik tzv. teorií. Tušili Queen už tehdy, že se pro ně uzavírá jedna hudební kapitola? Plánovali už tehdy odklon od komplikované hudby a zajetého stylu? Ať je to jak chce, tak Jazz je vynikajícím albem, které obsahuje ve zhuštěné podobě snad všechny queenovské znaky. Jak o tom přemýšlím (a zároveň Jazz asi postopadesáté poslouchám), tak jsem se rozhodl ohodnotit album pěti hvězdami. Reálně bych to viděl na čtyři a půl, ale jsou to přece QUEEN, takže zaokrouhlování dolů neexistuje! P.S.: Tak vidím, že jsem se stejně rozepsal... Sun, 28 Feb 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Lovehunter.htm Love hunter už vykračuje cestu klasickým albumom Whitesnake. Oproti debutu ubudlo zložitejších rytmov a pribudla jednoduchá melodika. Samozrejme je to rok 1979, takže nečakajte tvrdý rock. Album je pre mňa o milimetrík lepší ako debut, má krásne miesta. Úvodná Long way from home sa mi páči, tak isto krásna balada Help me thro the day, titulná Love Hunter a aj atmosférou zaujímavá Outlaw. Napokon aj záverečná krátka We wish you well má niečo do seba. Album to stále nie je sto percentné, ale príjemné. A ten obal... krásny. Sat, 27 Feb 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Death-Magnetic.htm Na desku Death Magnetic jsem byl moc zvědavý a musím říct,že sem rozhodně nebyl zklamaný. That Was...je úvodní vypalovačka jak má být,The End...to samé s krásnou zklidněnou prostřední částí,Broken,Beat...je pro mě v kontextu alba nejslabší písní desky,The Day That...je klasická skladba,je tam vše,co jste od Metalliky chtěli slyšet,All Nightmare...je skladba,která mě zpočátku moc nechytla ale po několika posleších mě dostala,ke skladbě je natočený zajímavý klip,Cyanide skladba s výraznou Trujillovou basou,The Unforgiven III je (asi)poslední z trilogie písní The Unforgiven, je z nich ale asi nejslabší,The Judas...vynikající,Suicide...dlouhá instrumentálka která se ale dobře poslouchá,My Apocalypse vypalovačka na konec jak má být. Než deska vyšla tak se diskutovalo jaká deska bude,sama kapela hovořila o návratu ke staré škole trash metalu. A to se myslím povedlo. Struktura desky je stejná jako u Master Of Puppets a ...and Justice For All ale to byl pravděpodobně záměr. Hetfield,Ulrich,Hammett,Trujillo dokázali,že do starého železa rozhodně nepatří. Nakonec se diskuse nevedla o obsahu alba,to bylo většinou chváleno,ale o jeho zvuku.Asi opravdu mohl být zvuk lepší ale to je každého subjektivní názor. Pochopitelně,Metallica je takový otloukánek na které se každý vyřádí.Co by jiné kapele prošlo,to Metallice omlátí o hlavu. Spory s Napsterem,na deskách Load,Reload,St.Anger si kapela podle taky fanoušků dovolila udělat něco jiného než čekali,na Black albu se zaprodala atd. Je fakt,že sem fanouškem Metalliky,někdy sem možná z toho důvodu trochu neobjektivní ale pokud porovnám poslední alba velikánů jako jsou AC/DC,Iron Maiden,Megadeth tak si nemohu pomoci,Death Magnetic vychází jako vítěz. Dávám 4 hvězdičky(tu pátou nedám za zvuk). Fri, 26 Feb 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Kure-v-hodinkach.htm Vypadá to, že se líbí pouze mužům. Takže uvádím na pravou míru: Úžasné album, mimořádné vanutí Ducha, mimořádné seskupení mimořádných muzikantů! Hudba, která prostě nestárne. Líbí se i po xx letech, a to je pro mne známka dobré kvality, dobré hudby. Saxofon, kytara, flétna - nádhera. Zvedá ze židle a ztuhlý bratr osel tančí po obýváku. Bohužel černou LP Kuřete nemám, ale naštěstí další černé placky jsou uloženy ve skříňce, jako již zde zmiňované: Modrý vrch, Zelená pošta (Hammel, Varga), Svět Hledačů (M. Efekt), Super robot (Oto Petřina)...Zrovna nedávno jsme si říkali s kamarádem, že CD časem přestanou fungovat, takže nakonec zase dojde na černé LP. Tak já jsem připravená. Naštěstí něco dobrého soudruhům v té době proklouzlo. Jakto, že má Kuře pouze čtyři hvězdičky?! Počítač neumí počítat? Samozřejmě si zaslouží pětku! Fri, 26 Feb 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Trouble.htm Po dvoch vydarených sólových albumoch založil Coverdale kapelu Whitesnake a vydal s ňou v roku 1978 (po EP Snakebite) album Trouble. Na mňa tento album pôsobí v porovnaní s ostatnými počinmi Whitesnake najprogresívnejšie, nech to znie akokoľvek. Totiž, na tomto albume je to dané jednak tým, že Coverdale sa stále ešte hľadal, ale hlavne si myslím, že rytmikou. Biceman Dave Dowle totiž vnášal do Whitesnake nádherné rytmy až netypické pre vtedajší jednoduchý rock. Samozrejme bez kvalitných skladieb by to nebolo platné, a tých je tu dostatok. Napríklad zapamätateľná Lie down, vymakaný cover od Beatles Day tripper a v podstate celý zvyšok albumu. Jediné skladby, ktoré mi moc nesadli sú Take me with you, Love to keep you warm a Trouble. Ostatné sú skvelé rytmicky, sólovo i Coverdaleovým vokálom. Na albume mám aj štyri bonusy, ktoré boli na spomínanom EP Snakebite: Come on, Bloody Mary, Steel away a prekrásny cover Ain´t no love in the heart of the city (práve takéto polohy pristané Coverdaleovi najviac). Celkovo solídne 4 hviezdy. Fri, 26 Feb 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Dirty-Diamonds.htm Tak toto cd hodnotím třemi hvězdičkami, jedná se o řadové cd, které není nějak výjmečné, ale pro fanouška Alice Coopera by mělo mít určitě své místo. Písně na cd nejsou zrovna nějaké šlágry, ale po opětovném poslechu se dají dobře naposlouchat. Určitě A. Cooper má svá silnější řadové cd, ale každé cd nemůže být pětihvězdičkové, za poslech určitě stojí! Thu, 25 Feb 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Digital-Ghosts.htm Shadow Gallery sa nevzdávajú....Mike navždy odišiel z tohto sveta, ale oni pokračujú. Album DIGITAl GHOSTS potvrdzuje ich predošlú kvalitnú tvorbu a hoci Mikeov hlas chýba (v niektorých pasážach sa objavuje, boli asi použité stopy, ktoré stihol ešte naspievať), musím priznať , že celková atmosféra, svojský zvuk a prevedenie prináša veľa nového. Proste nejedná sa o nejaké opakovanie ich vlastného štýlu, ale posúvajú sa znova ďalej, hoci za tým všetkým cítiť starý dobrý Shadow Gallery. Striedanie pomalých a rýchlych pasáži, melodické spevy, gitarové sóla, k tomu príjemne klávesovo-klavírne linky, všetko ako má byť. Ak by som mal vyzdvihnúť konkrétne piesne, tak asi Within Honor, Strong a Digital Ghost, hoci všetky piesne albumy vyznievajú ako dobrý celok. Thu, 25 Feb 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Lifeline.htm Po trochu pre mňa odlišnej 'doske' - SOLA SCRIPTURA, sa Neal vrátil k svojmu klasickému štýlu a tento album štýlovo nadväzuje na albumy ONE a ?. Hoci si myslím, že nedosahuje ich kvalitu v zmysle koncepcie, vyváženosti a originality, napriek tomu si dovolím dať až štyri hviezdičky, pretože to vôbec nie je slabý album. Úvodná a predposledná pieseň sú vynikajúce epiky, v ktorých sa striedajú melodicko-technické pasáže a celkovo sa pri nich človek nenudí. Niektoré pasáže akoby človek už počul na predchádzajúcich albumoch, ale Neal ich vie vždy obaliť do nového šatu. Pieseň Leviathian zaváňajúca progress metalom je ďalším výborným oživením tohto albumu. Zvyšné štyri piesne sú jemné a znovu vyjadrujú Nealov duchovný postoj. Veľmi dobrý album, ku ktorému sa vždy rád vrátim, keď dostanem chuť na takýto štýl progress muziky. Thu, 25 Feb 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Billion-Dollar-Babies.htm Co jiného psát o albu, které patří ke klenotům rockové historie, stejně jako k perlám bohaté a převážně velmi kvalitní diskografie kapely (interpreta), než chválu... Vzpomínám, jak mě tato deska přímo uhranula, když jsem se s ní, coby patnáctiletý puberťák, lapený novou vlnou britského heavy metalu, deset let po jejím vydání setkal... To mrazení v zádech mám při poslechu i teď. Co skladba, to zásah; sám za sebe mluví i fakt, že přes polovinu věcí můžete na koncertech Alice Coopera slyšet dodnes, po pětatřiceti letech. Tato nahrávka mi připadá natolik vyrovnaná a silná, že bych nedokázal vyhodit ani jeden song; k těm „hitovějším“ ale určitě patří převzatý otvírák Hello, Hooray, Elected (přezpívané mj. Brucem Dickinsonem z Iron Maiden), titulní Billion Dollar Babies, nadčasová No More Mr. Nice Guy (zajímavý cover spáchali svého času Megadeth) a černým humorem okořeněná „morbiditka“ I Love The Dead (která zpravidla doprovází Mistrovu popravu, zakončující live show)... Majitelé vinylu jistě ocení i originální gatefold se zaoblenými rohy (představující peněženku „dolarku“), s deskou, jež se po otevření gatefoldu vysouvá z levé půlky směrem dovnitř, a vloženou „biliondolarovkou“, za niž si nekoupíte nic, kromě více než čtyřiceti minut rockové kvality... A to není zrovna málo. Sat, 20 Feb 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Tormato.htm Tuto desku jsem si minulý týden poslech znovu po 20 letech a musím konstatovat, že se jedná stále o výbornou hudbu a čas ji vůbec neublížil. Ve výše uvedeném nástrojovém obsazení je jeden nedostatek. Vždy jsem uvažoval, čím a proč se zvuk této desky liší. Je to tím, že Rick Wakeman kromě vynikajícího Polymoogu zde využívá zcela jedinečný a unikátní klávesový nástroj Birotron. Tento ideový následovník Genesisovského Mellotronu byl vyvinut pod patronací právě Ricka a dodnes jsou na Světě dochovány pouze cca 4 exempláře tohoto nástroje. Ale zpět k albu. Úžasné, jak po vrcholném Going for the one dokázali YES vykročit trochu jiným směrem. Autorsky a pěvecky vynikající Anderson jakoby vyvracel každým tónem slova jednoho rádoby kritika, který o něm v souvislosti s jeho koncertem na Colours v Ostravě napsal: Anderson "no", Mercury Rev "yes" Objektivně vzato, poměrně značná část návštěvnictva si opravdu užila sólové vystoupení ex-zpěváka artrockových Yes Jona Andersona. Ne už tak recenzent, pro kterého jsou Yes subjektivním ztělesněním hudebních nočních můr a Andersonův nyvý hlas jejich hlavním nositelem. Artrock byl už od počátku postaven jako slepá ulička a v tomto kontextu je dobře, že jsou 70. léta už dávno za námi. Ondřej Bezr Neubráním se úsměvu. Autor této recenze Ondřej Bezr zásobuje čtenáře idnes slepou uličkou, kterou je však jeho IQ a rozhodně ne hudba YES a celého art rocku. Fri, 19 Feb 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Northwinds.htm Prakticky hneď po vydaní debutu David nahral toto druhé album. Oproti debutu nie je však také chytľavé, hoci pestrosť si zachovalo. Úvodná Keep on giving me love je rokec budúceho Whitesnake. Nasledujúce pop popevky so ženskými vokálmi (v jednej skladbe mal vokály robiť podľa zloženia hudobníkov Dio) Northwinds a Give me kindness sú v podstate nudné. Ale Time and again je veľmi príjemná balada a príjemná je aj Queen of hearts. Nasleduje vrchol albumu a jedna z najkrajších balád Coverdale (má ich celkom dosť) Only mu soul, proste nádhera. Say you love me nič nepokazí a nasleduje druhý rokec albumu Breakdown, opäť celkom v duchu Whitesnake. Na CD sú dva bonusy - Shame the devil a veľmi pekná Sweet mistreater, ktorá má prekvapila nádhernou jednoduchou melódiou. Coverdale svojími prvými dvoma sólovými albumami v podstate skúšal rôzne hudobné žánre. Čoskoro sa však rozhodol pre svoj štýl a prišiel v roku 1978 s kapelou Whitesnake. Fri, 19 Feb 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Thick-As-A-Brick.htm Podle mého názoru nejlepší album od Jethro Tull. Progresivita se zde snoubí s tullovským hard-folko-rockovým soundem a vytváří vynikající ukázku schopností pánů Andersona a spol. Ianova flétna je naprosto revoluční (ostatně jako kdekoliv jinde u Jethro Tull). Nerozumím akorát tomu, proč Anderson "cihlu" při téměř každé příležitosti shazuje. Na koncertě ve Slavkově ho degradoval na parodii ELP a Yes. Na DVD Living with the Past ho zase označil za nudné. Nevim no, humor v hudbě mě samozřejmě nevadí, ale toto album podle mého určitě není nějaká parodie a už vůbec není nudné. Spíš to bude taková póza. Každopádně to ale nic nemění na tom, že tehdá ve Slavkově to celí Jethro Tull včetně excelentního Iana a Barrea, i po 35 letech, zahráli naprosto výborně. Fri, 19 Feb 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/The-Lamb-Lies-Down-On-Broadway.htm Jedno z mých velmi oblíbených alb od Genesis (trochu prázdná fráze, protože vybrat něco od art rockových Genesis co by nebylo mé velmi oblíbené je pro mě nemožné :) ) Líbí se mě, jakým způsobem se vypořádali předchozím úspěchem. Líbí se mě, že se nepokusili ždímat stejný postup jako předtím. Obdivuji, že na 23 skladbovém albu, neexistuje slabé místo. Dříve jsem Lamb moc rád neměl, odrazovali mě některé použité efekty (The Grand Parade Of Lifeless Packaging, to solo v Counting out Time), ale časem jsem tomu přicházel na chuť, a teď k tomuto dílu chovám zbožný respekt (další prázdná fráze, podobně respektuji všechna alba Gabrielovských (resp. Hackettovských) Genesis) Mí favorité: titulní skladba, Fly on A Winshield, Cuckoo Cocoon, In the Cage, závěrečná čtveřice z prvního CD, Anyway a úžasná Lamia. Fri, 19 Feb 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/God---Guns.htm Čo čakať od skupiny, ktorá funguje takmer polstoročie? Prvý kontakt s novým albumom som mal cez skladbu Still unbroken, ktorá otvára aj God & Guns. Priznám sa, moc sa mi nepáčila, pretože sú tam momenty, ktoré znejú ako od Kid Rocka a jeho Alabama „zmršinosti“, ktorú hojne propagoval videoklip. A tak som si album vypočul skôr zo zotrvačnosti, než z nejakej túžby po Lynyrde. A potom som si ho pustil znovu. A znovu. A zbadal som, že každým počúvaním sa mi páči viac a viac. Akonáhle si človek zvykne na zvuk, ktorý je opäť úplne iný, než by sa od Skynyrdov dalo čakať (Vicious Cycle už neprekoná asi nič, teda dúfam...). Nie, že by som z niektorej skladby dostal šok v zmysle, teda, to je bomba. Keď sa to tak vezme, je tu klasická zmeska tvrdších vecí, sladších skladieb, občas vykukne jasný komerčný nádych, slovom, klasika posledných diel s visačkou Lynyrd Skynyrd. Minimálne polovica skladieb znie tak, ako keby som ju už niekedy v minulosti počul, ale to mi nevadí, originalitu v takomto štádiu kariéry prináša málokto a málokomu to prinesie osoh. Napriek všetkému je tu pár vecí, ktoré som si mierne obľúbil, či už je to tvrdšia Little thing called you, južanské boogie Skynyrd nation, parádna americká posadená bažinovka Floyd (najlepšia vec na albume), miestami až metalová Comin’ back for more, titulná americká God & guns, južanská esencia v Storm alebo záverečná sláčiková dohra v Gifted hands. Paradoxne, viac ako oficiálny album, sa mi páči bonusový disk, kde sú tri perfektné štúdiové veci a tri slušné koncertné skladby (Red white and blue, Call me the breze a Sweet home Alabama, poteší ako jedinečný záznam poslednej inkarnácie skupiny). Zmienim sa ešte o tých nekoncertných, hneď na úvod to vypáli svižná a tvrdá southern boogie vec Bang bang, nasleduje mierne melodická Raining in my heartland a ukončí to vlaková parádička z plání Texasu – Hobo kinda man. Tento trojlístok pesničiek mal byť na albume! Album hodnotím ako dobrý, som rád, že vyšiel a mám radosť aj z toho, že o Lynyrd Skynyrd, zdá sa, ešte budeme počuť. Fri, 19 Feb 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/White-Snake.htm Na tento album sa mi viažu len krásne pocity. Počúval som ho prvýkrát na dovolenke v Grécku, kde som bol s priateľkou. Takže možno som tým ovplyvnení, ale pre mňa je toto jeden z najlepších počinov Davida Coverdalea celkovo. Album otvára príjemná pohodovka Lady (práve tá mi evokuje pláž, kde som počúval toto album). Nasleduje jedna z Davidových najkrajších balád (práve balady sú jeho silnou zbraňou) Blindman, ktorú neskôr prerobil s Whitesnake. Táto verzia sa mi však páči niekoľkonásobne viac, je absolútne podmanivá, hoci David tu ešte nevedel pracovať tak s hlasom ako keď ju nahrával s Whitesnake. Nasleduje zaujímavá Goldies place a rocková vypalovačka Whitesnake. Time on my side je ďalšia pekná balada, po ktorej nasledujú ďalšie dva optimistické songy podobné úvodnému (a opäť mi evokujúce tú pláž) Peace lovin man a Sunny days (oba songy sú tu aj v ranných verziách ako bonusy). Prichádza druhý vrchol (po Blindman) albumu, krásna balada Hole in the sky, precítená a clivá. Album uzatvára vydarená Celebration s veľmi kvalitnými bicími Simona Phillipsa. Album pre mňa veľmi obľúbené, hoci menej známe. Hudba je tu veľmi pestrá, David sa ešte hľadal a moc z budúcej kapely Whitesnake tu ešte nie je. Na 5 hviezd to síce nie je, ale menej ako 4 mu nedám. Thu, 18 Feb 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Straight-Between-The-Eyes.htm Po nikterak kvalitní desce Difficult to Cure tu máme další počin osmdesátkové sestavy Rainbow. Už samotný obal ve mě vzbuzuje nepříliš povzbudivé nálady, přijde mi takový neurvalý, neuhlazený - k instrumentálně vždy nabušeným Rainbow mi ani trošku nesedí. Ale to by ještě nemuselo nic znamenat, hlavní je přece obsah. Otvírák chlapcům dopadl podobně jako při minulém pokusu. Death Alley Driver opět není vůbec špatná písnička, náhodou šlape jako hodinky a mohla by to být prvotřídní hardrocková jízda...nebýt Turnera a jeho unylého hlásku, který se sice snaží seč může, ale zpěv v jeho podání prostě nemá grády. Stone Cold je slaďáček, který bych si pustil tak možná v neděli po obědě ke kafíčku - dobře by se mi při něm usínalo, což je asi jeho jediný klad. Na druhou stranu zase musím vyzdvihnout perfektní vypalovačku Power - ta se Blackmorovi a spol. hodně povedla a je pro mě tím nejlepším, co je na Straight Between The Eyes ke slyšení. Stejně tak se dobře poslouchá i Bring on the Night, které by ale určitě slušelo ubrat synťáků a přidat pořádně nabroušené kytary. Z dalších písniček stojí za zmínku asi už jen závěrečná Eyes Of Fire. Dovedu si totiž naprosto živě představit Ritchieho, jak si říká: "Hm, nebylo by špatný mít na téhle desce něco jako Gates of Babylon nebo Stargazer..." Jenže chyba lávky, s totálně civilně znějícím Turnerem u mikrofonu by tajemně krásnou atmosféru zmíněných skladeb nevykouzlil ani David Copperfield. Je to spíše jen takový úsměvný pokus, jak by Rainbow mohli znít, kdyby u nich Turner působil od začátku. Takže suma sumárum - oproti Difficult to Cure nic převratného. Staré bolesti (nevýrazný zpěvák a bubeník) přetrvaly, žádné nové se naštěstí neobjevily. Dva songy stojí za opakovaný poslech, zbytek mi podezřele evokuje myšlenku, že pan Blackmore tu začal úmyslně parodovat sebe sama... Wed, 17 Feb 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Happy-with-What-You-Have-to-Be-Happy-With.htm Síce je tu rok 2003, ale EP vyšlo v októbri roku 2002 ako preddavok k pripravovanému albumu, ktoré vyšlo v roku 2003 ako Power to believe. Hoci je to EP, podľa mňa je to normálne album, veď má 34 minút a zoberme si, že mnoho LP malo rovnakú minutáž alebo o čosi menšiu (Rainbow Rising, Colosseum - Valentine suite). Na EP nájdeme aj zanedbateľné hovorové slovo (Bude, She Shudders, I ran). Potom tu máme zaujímavé experimentálne kúsky prešpikované citmi (Mie Gakure, Shonganai). Samozrejme sú tu aj regulérne piesne - pritvrdená a zároveň melodická Happy with what you have to be happy with, akustická verzia nádhernej skladby z budúceho albumu Eyes wide open a vydarená bluesovka Potato pie. Potom tu máme ešte Larks tongues in aspic IV nanovo nahratú (pôvodne ConstruKction of light, tu sa mi páči viac), vrátane je cody I have a dream, tá je tu však oproti originálu bez spevu. No a na záver ide Clouds, opäť hovorové slovo, ale po pár sekundách ticha príde koláž z nahrávania albumu Power to believe i tohoto EP pod názvom Einstein's Relatives, veľmi zaujímavá vecička. Toto EP ma veľmi nadchlo, rád by som mu dal aj päť hviezd, ale budem predsa len skromnejší (ale 4 a 1/2 je to minimálne). Wed, 17 Feb 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/The-ConstruKction-Of-Light.htm Neviem, čím to je, ale mne osobne toto album nesadlo. Táto doska ma zaujala najmenej z celej tvorby King Crimson. Prvé skladby (ProzaKc blues, The construKction of light a Into the frying pan) sa mi páčia a za vrchol považujem nádhernú a vymakanú gitarovú nakladačku FraKctured. No ale zvyšok ma už tak neoslovil. Netvrdím, že je to zlé, ale mne to nesadlo, táto poloha King Crimson. Ani ProjeKct X, hoci má miestami zaujímavé momenty. Spracovanie Larks IV sa mi zas viac páčilo na EP Happy with... z roku 2002. Ale stále to pod tri hviezdy nie je. Wed, 17 Feb 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Equinox.htm Styx popáté. Naposledy v původní sestavě a poprvé u společnosti A&M. Styx možná dosud nejlépe, nebo minimálně stejně dobře jako na "dvojce". Úvodní entuziastická "Light Up" a melodická hitovka "Lorelei" jsou jen úvodem k mnohem zajímavějšímu dění. Zlom nastává v progresivně laděné "Mother Dear", v níž se temné instrumentální pasáže a působivé litanie střídají s optimisticky laděnou melodií v refrénu, po němž vždy přijde něco hudebně zajímavého. "Lonely Child" je typická zasněná DeYoungova balada s důrazným a vznosným refrénem. V tomto případě jde o evidentní (a velmi zdařilý) pokus o druhou Lady. V "Midnight Ride" se ke slovu dostane James Young. Jak je jeho zvykem, rozčísne to pořádně úderným hard rockem, který zní jako americká odpověď na Deep Purple anebo jako předzvěst toho, s čím přijdou v 80. letech Whitesnake. Největší lahůdku ovšem mají (poprvé a naposledy v historii) skladatelsky na svědomí všechny tři hlavní postavy původních Styx: "Born for Adventure" je nefalšovaný styxovský hard rockový nářez - spanilá jízda krajinou, kde vládne dobrodružství, whiskey, ženy a hřích. Ztišená pasáž v poslední třetině skladbu skvostně vygraduje. "Zrozen pro dobrodružství" je věc, která se na bestofkách kapely kupodivu neobjevuje. Možná proto, že patří svou stavbou, celkovým soundem i textem k dokonalým archetypům - někde v učebnici heavy metalu je o tom jistě nějaký zápis. Zbývá zmínit už jen poslední, pro mnohé jistě nejzásadnější a nejlepší položku alba - lépe řečeno jeho absolutní vrchol. „Suite Madame Blue“ (napsaná Dennisem DeYoungem k nadcházejícímu dvoustému výročí přijetí Deklarace nezávislosti) začíná jako zasněná akustická balada s přitvrzeným refrénem. V půli náhle nastoupí těžkotonážní rif, jenž skladbu dovede za podpory oslavných sborů až do jejího finále. Tak jako Led Zeppelin mají Stairway to Heaven či Lynyrd Skynyrd své Free Bird, Styx získávají vlastní hymnu, která je bude provázet ještě dlouhá léta. A tady končí jedna etapa historie kapely, která patří k tomu nejlepšímu ze zámořského hard rocku 70. let. Kapely, která spolu s Blue Öyster Cult, Alice Cooperem, Aerosmith, Lynyrd Skynyrd, Heart a mnoha dalšími dokazuje, že tehdejší tvrdě rockové vody nejsou jen evropská škola v čele s „velkou čtyřkou“, ale že za velkou louží fungovala silná konkurence, nabízející mnohými dodnes neobjevené poklady. Pokud o ně nechcete přijít, naskočte na koráb snů a vydejte se k břehům Nového světa. Suite Madame Blue, gaze in your looking glass You’re not a child anymore Suite Madame Blue, the future is all but past Dressed in your jewels, you made your own rules Your conquered the world and more… heaven’s door America… America… America… America Wed, 17 Feb 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Master-Of-Puppets.htm Nejkrásnější dílo Metallicy, rychlé hutné, překypující hudební invencí a originální hudbou, která v ůvodní vybrnkávačce Battery chytne za vlasy a pustí je až po nějakých pětačtyřiceti minutách co doduní poslední tón skvělého, energií oplývajícího Damage Inc. Tento sound mi ke kapele sedí neskutečně dobře a když se řekne Metallica, vybaví se mi, právě zvuk tohoto alba. První deska kterou jsem od nich slyšel, a po několikerém přehrání jsem usoudil, že je geniální. Pravda, usuzuji tak dodnes a to už dobrých pár desetiletí.:-) Wed, 17 Feb 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/THRAK.htm Pre mňa jedno z najlepších albumov King Crimson. V roku 1994 sa vrátili a opäť nepoľavili zo svojej kvality, čo potvrdili albumom THRAK z roku 1995. Už úvodná Vrooom mrazí vďaka pasáži, keď ustanú všetky nástroje a ostane hrať len gitara, fakt krásny motív. Ďalšia pecka je Dinosaur, absolútne chytľavá vec, jedna z najlepších spievaných vecí KC. Krehká balada Walking on air krásne uvoľní. Osobne sa mi veľmi páčia aj miniatúrky Inner garden I, II a Radio 1, 2. Skladba, ktorá patrí tiež k najkrajším, je People, krásna melodika aj spev. Sex, sleep, eat, drink, dream je potom opäť tvrdšia, teda ako sa to vezme, stále chytľavá. Pre mňa predstavuje vrchol albumu skladba One time, clivá, krehká a nádherná. Zvyšné kompozície albumu, ktoré som nemenoval, sú tiež kvalitné a len dotvárajú zvláštnu atmosféru a náladu albumu. THRAK ma absolútne chytil už na prvýkrát. Tue, 16 Feb 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/Vrooom--EP-.htm Hoci je to "len" EP, v podstate ho rátam k albumovej diskografii King Crimson. Sú tu skladby z budúceho albumu (Vrooom, Sex, sleep, eat drink, dream, THRAK a One time), ale ako bolo spomenuté v odlišných verziách. Mne osobne sa páčia viac verzie z albumu, pripadajú mi viac dotiahnuté. No a potom sú tu dve mimoalbumovky - miniatúrna, ale veľmi rýchla čo do spevu Cage a experimentálna typická crimsonovská When I say stop, continue. EP u mňa bez problémov obstálo za 4 hviezdy. Tue, 16 Feb 2010 12:00:00 EST http://www.progboard.com/The-Lamb-Lies-Down-On-Broadway.htm Dvojalbumy sú vždy určitým rizikom, dokonca aj pre skupiny, ktoré sa vyžívajú v dvadsať a viac minútových kompozíciách. Genesis sa tejto úlohy zhostili, ako to len povedať, poslucháčsky vďačne. Z diela ako celku mám podobný pocit ako z Pink Floyd a ich Dark side of the moon alebo Wish you were here. Melodický a pomerne priamočiary (samozrejme, na pomery špičkových hudobníkov s „úchylným“ art rockovým prejavom) poslucháčsky zážitok nič nenarúša a pokojne by mohlo ísť aj o rádiovú hudbu. Vlastne mi je záhadou, prečo toto dielo nemá podobný status u más ako zmienené „Floydoviny“. Iste, je tu aj „povinná“ ďalšia vrstva v podobe koncepčnosti a tak, ale to beriem skôr ako dobový folklór, než naozaj prekážku k poslucháčskej obľube. V mojom prípade sa Lamb vypracoval na jeden z najobľúbenejších kulisových sprievodov popri práci, pretože sa ľahko vstrebáva a neruší pri výkone, naopak podprahovo dodáva energiu. Ťažko niečo osobitne vypichnúť, celé predstavenie je špičkové, možno by som zmienil dlhú a nádhernú In the cage, „Camelovskú“ Hairless heart, typicky štruktúrovanú „Genesisovinu“ The lamia, čo si hovie ako pekinský palácový pinč v mäkkom vankúši alebo hoci ďalšiu z rady klasicky znejúcich skladieb The colony of slippermen, ktorá síce nie je práve jedinečnou ukážkou génia, ale pôsobí živšie ako väčšina prítomného neagresívneho materiálu. Z rovnakého súdka je aj posledná menovitá vec, Riding the scree. The lamb lies down on Broadway. Ďalší z albumov, ktoré systematicky počúvam pomerne krátko, ale s o to väčším pôžitkom. Tue, 16 Feb 2010 12:00:00 EST