Rush - Roll the Bones
mct -
@ 07.09.2004
Pokud se vám toto album dostane do ruky poprvé, tak doporučuji začít poslouchat od prostředka, to je od č.5 nebo 6. To zajímavější se tady odehrává v druhé půli (tím rozhodně nemyslím, že by se ta první nedala poslouchat).
Moje nejoblíbenější jsou dvě -
1. Ghost of chance - ("...Nějak jsme našli jeden druhého/ Přes všechnu tu přetvářku...") - v málokteré skladbě Rush se se zvukem kytary tolik kouzlí, velmi zajímavá pasáž kytary hned na začátku, v mezihrách to zní zase úplně jinak. Většinou beru hudbu jako celek a moc nedumám nad tím, co, kdo a jak hraje, ale tady je to tak výrazné, že mě to zaujalo.
2. Neurotica ("...zkus neztrácet nervy/ Život je diamant, který měníš v prach/ Čekáš na záchranu, a já vím, že ty to jen/ Nechápeš...") - taky báječná záležitost. Pro změnu jsem si tady všimla zajímavé basové linky.
Dalšími mými oblíbenými tady jsou The Big Wheel, Dreamline a pak bych ještě upozornila na Where's My Thing... - má celkem nezvyklý zvuk, ale řekla bych, že je to nejlepší instrumentálka, jakou jsem od Rush slyšela.
Naopak Bravado je skladba, kterou bych úplně vypustila. Ani Heresy mě nijak nenadchla.
