Pink Floyd - The Final Cut

Inspirací pro napsání nového alba byla Rogeru Watersovi britsko-argentinský válečný konflikt o Falklandské ostrovy, vypuknuvší roku 1982. Rogera napadlo věnovat další desku svému otci a dal se do psaní dalšího koncepčního alba, tentokráte s protiválečnou tématikou. To samozřejmě ještě více vyhrotilo konflikt mezi ním a Davidem Gilmourem, protože tohle byla čistě Watersova osobní záležitost, a Gilmour měl představu o tvorbě skupiny naprosto jinou. Také se mu nelíbilo, že většinu hudby, kterou nahrávka bude obsahovat, tvoří muzika, která se nevešla na předchozí album The Wall. Rogeru Watersovi ale nijak nevadilo, že se použije to, co se pro The Wall jevilo jako slabý materiál, a nijak se netajil tím, že upřednosťnuje hlavně textovou stránku, nad čímž Gilmour jen kroutil hlavou. Deska se nakonec nahrála a dostala název The Final Cut s podtitulkem "a requiem for the post war dream by Roger Waters". Jestliže album The Wall bylo dílo převážně Watersovo, The Final Cut je již v podstatě jeho sólovka vydaná pod značku Pink Floyd (ono to již vyplývá z toho názvu, že) a i při poslechu alba je znát naprosto minimální vklad zbylých dvou členů skupiny.

K Final Cut bylo opět natočen film, ale nikoli celovečerní jako k The Wall, ale pouze krátké asi devatenáctiminutové video, režie se ujal Willie Christie. Film obsahuje čtyři písně, a to The Gunner´s Dream, The Final Cut, Not Now John a The Fletcher Memorial Home. Spíš než film to celé však připomíná jeden dlouhý videoklip, ale rozhodně ne špatný.

The Final Cut je velice citlivé, osobní album se spoustou emocí a s vydařenou textovou složkou. Složka hudební však již pokulhává a většina písní je bohužel dost slabých. Ty nejlepší písně jsou většinou ty, které byly použity pro film, mezi své osobní favority tohoto alba řadím The Gunner´s Dream, The Final Cut, Not Now John (jediná píseň na The Final Cut zpívaná Davem Gilmourem) a určitě ještě na albu v pořadí druhá Your Possible Pasts.

Bylo asi nesmyslné, aby The Final Cut vyšlo jako album Pink Floyd, když se jedná v podstatě o Watersovu sólovku, a to již cítil i Roger Waters. S ostatními členy kapely si neměl vůbec co říct, již tvorbě The Final Cut je ani tak moc nepotřeboval, kapela neodehrála na podporu alba ani jediný koncert a nic se kolem ní nedělo. Proto se Roger Waters rozhodl ze skupiny odejít, což učinil definitivně v roce 1985, a vydal se na dodnes trvající poměrně úspěšnou sólovou dráhu. Považoval to za konec Pink Floyd a byl přesvědčen, že bez něj nemohou Gilmour s Masonem v další tvorbě skupiny a jejím chodu pokračovat. Ale mýlil se, velice se mýlil. Pink Floyd ještě rozhodně neřekli poslední slovo.

se souhlasem autora http://rock.bloguje.cz/583081-pink-floyd-the-final-cut-1983.php