Life After Life - Just Trip

Když se mi před těmi deseti lety dostalo toto album do ruky, nestačil jsem se divit. Ne, že bych Jima Čerta neznal. Slyšel jsem ho počátkem 80. let na parníku pořádaného Jazzovou sekcí a byl jsem šokován. Hlavně jako harmonikář odchovaný LŠU, když jsem si uvědomil, že někdo neznaje not hraje tak, kam jsem se nedostal ani po mnoha letech akordeonové výuky. Od té doby raději hraji v okruhu svých nejbližších pouze na vánoce - koledy, samozřejmě pouze podle not ...
Hned úvodní sklaba Harrahya naznačuje, že chlapci hrají něco, pro co by se hodil název "accordian-punk-metal". Tahací harmonika ve spojení s démonickým zpěvem Jima Čerta vytváří neopakovatelnou atmosféru, hudbu naprosto originální, oproštěnou od běžných hudebních vlivů té doby. Vynikající hru na bicí předvádí Erno Šedivý, až si říkám (vzhledem k jeho pozdějším výkonům u nás), hraje-li to vůbec on.
Skladba "Marijuana" (mám dojem, že autorem je "pološílený" David Peel) je vzpomínka na klasické Čertovo písničkářské období. Textovou část neposuzuji, je pro mě podobně jako u Franka Zappy nepodstatná (taky moje nedokonalá znalost angličtiny na to nestačí). Na vulgarismy ani opěvování drog si nepotrpím, pouze by mě to odvádělo od soustředění se na výbornou hudbu. Vrcholem pro mě je skladba "I Died One Monday", kdy po akordeoneovém začátku se přidává kapela, skladba neskutečně šlape, valí se dál, ten harmonikový zvuk s rockovým doprovodem je naprosto fascinující. Závěrečná skladba "Still Is Still Moving To Me" tvoří dokonalý závěr této naprosto originální desky.
Nebo znáte ještě jinou desku, v které je tak dokonale skloubena tahací harmonika s hutným kytarovým doprovodem? Vybavuji si Fanánkovy "Tři sestry", potom dlouho nic. Ta deska by za normálních okolností byla maximálně za 4, ale jako harmonikář (bývalý) dávám za pět.