Články
Opravy
Vážení návštěvníci a příznivci Progboardu,proběhli opravy nejhorších chyb a tak se dá na progboardu zase existovat! Udělal jsem to bez svolení a vědomí admina, ale řekl bych, že je to pro dobro věci. Tak si to užijte a kdyby něco, pište do fóra. » celý článek
(2 komentářů)
Dočasné zpomalení, texty skladeb
Vážení návštěvníci a příznivci Progboardu,v současné době probíhá testování systému, který na naše stránky přivadí k jednotlivým skladbám i jejich texty. To má za následek zpomalení načítání stránky s albem. Po otestování, které bude probíhat do konce tohoto týdne bude systém odstaven, dopracován a spuštěn na novém serveru v podobě, která načítání zdržovat nebude. Texty najdete prozatím pouze u známějších skladeb a interpretů.
Web se bude v dohledu měsíce stěhovat... » celý článek
(16 komentářů)
Naposledy přidané recenze
Bohemia / Zrnko písku
| 2008-07-18 Konečně se objevilo toto album v CD formátu s bonusy v podobě singlů. Vynikající jsou skladby Zátiší peronních lístků s výborným kytarovým sólem Michala Pavlíčka a skladba Milenci před Pollockovým obrazem s perfektním sólem na saxofon Jana Kubíka. Ze singlů na CD vynikají skladby Vina křídel a výtečný Bulgaria expres.
» ostatní recenze alba Bohemia - Zrnko písku
» popis a diskografie skupiny Bohemia
Omega / Omega XIII - Babylon
| 2008-07-18
Abychom si to řekli upřímně, není to dobré album a už vůbec ne rockové. Působí na mne dojmem pokusu o novou vlnu rocku se syntezátory ale s množstvím nápadů, tak na klasické EP. Dovedu pochopit snahu
slavných muzikantů zahrát si něco jiného než čistý rock, měli ale počkat a vydat album za delší čas. Omega byla vždy dobrá kapela na koncertech, tohle studio album je ale jen pro sběratele. Snesitelná skladba je Hajnali óceán.
» ostatní recenze alba Omega - Omega XIII - Babylon
» popis a diskografie skupiny Omega
Focus / Hamburger Concerto
| 2008-07-13
FOCUS Hamburger Concerto (1973) remaster 2001
V súčasnom mizernom technickom stave Progboardu využívam obmedzenú možnosť dopĺňať len recenzie, ktoré zatiaľ neboli realizované. Z 3 albumov holandského artrockového Focusu, ktoré si najviac cením a preto som si ich zakúpil (Moving Waves 1971, Focus3 1972 a Hamburger Concerto 1974), chcem vyjadriť pocity z diela Hambuger Concerto. Našťastie, nemá to nič spoločné s BigMac či BurgerKing, z ktorých sa riadne tlstne. Táto hudba je ako čistý prameň vody, ozdravná kúra.
1.Delitiæ musicæ Jana Akkermana, kratučký lutnovo-flautový renesančný tanec otvára nenápadnú lahôdkovú bonboniéru.
2. Harem Scarem, nechýbajúci na žiadnej „bestofke“ Focusu, známa inštrumentálka,možno často zneužívaná na TV – rozhlasové znelky, podobne ako Vargovo Hommage. V takmer 6 minútach počujem síce názvuky hlavných znakov, avšak bez bookletu či obalu LP by som ju na Focus netypoval.
3. La Cathedrale de Strasbourg. Vznešený klavírny motív, s organovou podporou, rozvinutý do úžasne pokojnej a pokornej náladovky s typickými vokálmi Thijs van Leera.
4. Birth je Akkermanov parádny kúsok, „full Focus sound“ – všetko, čo mám rád.
5. Hamburger concerto bol celá 2.strana LP. Fantastická skladba, zbytočné pytvať. Doložím len toľko, že ide o prepracovanú skladbu alebo skôr sa silne inšpirovali s „požičaním“ nosnej melódie J.Brahmsa „Variácie na tému Josepha Haydna“ z r.1873. Kto znesie na uši klasickú hudbu, vrelo odporúčam aj originál Brahmsa.
Túto skladbu som 1. raz počul z totalitného rozhlasu po drôte, zrejme komoušom nerušila
ideologické zámery (textom určite nie...).
Bonusom na CD je Early Birth, podstatne kratšia verzia Birth.
Túto hudbu treba hlavne počúvať, ťažko sa slovom vyjadriť k nádhere diela.
Ak má niekto predsa len chuť, v angličtine sú ódy napr. tu
>> odkaz
Vzhľadom na to, že mi táto kapela a album pomáhali vyhrať boj 16-ročného sopliaka v orientácii od Sweet, Slade and spol. (i keď nezatracujem) k artrocku 70. rokov, dávam plných 5 hviezdičiek.
» ostatní recenze alba Focus - Hamburger Concerto
» popis a diskografie skupiny Focus
Emerson Lake & Palmer / Works, Vol. 1
| 2008-07-13
ELP Works I 2CD (1977) remastrované v r.2001
Toto album je podľa môjho gusta: skladby klasickej moderny so symfonickým orchestrom, rockové pesničky, pestrý guláš štýlov, ktorý možno nedrží pokope, ale to som ani nečakal.
Každý člen zložil jednu stranu pôvodnej 2LP a poslednú 4. stranu spoločne.
CD1
1.Piano koncerto. Podľa bookletu Emerson strávil takmer celé roky 1974 a 1975 skladaním a nahrávaním koncertu. Rodil sa ťažko: počas nahrávania mu zhorel dom aj s podkladmi k dielu, písal to odznova. Ťažkosti boli i s Londýnskou filharmóniou. Podľa Emersona, hráči dychovej sekcie nástrojov si vzadu čítali porno časopisy a dirigent to prehliadal. Proste orchester nemal o túto hudbu záujem. Ďalšie problémy ešte len čakali s nákladnou realizáciou koncertného turné. Bez ohľadu na to všetko je to skladba na úrovni, v štýle počúvateľnej klasickej moderny 20. storočia a hádam ľahko stráviteľná aj pre artrockových fanúšikov.
LP strana Grega Lakeho (2.-6. skladby) je symfonicko – pesničková. Samozrejme, obrovský hit C’est La Vie jednoznačne kraľuje. Snáď to nie je kacírske prirovnať silu skladby k Epitaph z 1.LP/CD King Crimson. U ostatných skladieb by som uvítal aranžmá pôvodných ELP nástrojov. Po viacerých posluchoch to akceptujem ako príjemné pesničky, ktoré však s artrockom nemajú veľa spoločné.
CD2
Palmerove skladby (1.-6.) sa snažia byť farebné nástrojmi i štýlmi. The Enemy God Dances – úprava Prokofjeva, viac ako 3-minútové úžasné bolero, kde vyniká kontrast symfoňáku a bicích. LA Nights a New Orleans sa mi javia ako najslabšie z albumu.
Jemná úprava Bacha v Two Part Invention je vystriedaná čudným ďžezrockom Food For Your Soul (pre moju dušu nie). Orchestrálna úprava Tank je zaujímavá, dávam ale prednosť originálu.
Spločné skladby ELP (7.-8.). Úprava Coplandovej skladby Fanfare for the common man znie mojim ušiam lahodne a tak ako od ELP očakávam. Bol z toho i singlový hit. Záverečná skladba Pirates je zaujímavá nielen obsahom, ale i vznikom. Pôvodne zamýšľaná ako filmová hudba, po rozplynutí filmového projektu Normana Jewisona
„The Dogs of War“, na podklade Emersonovej hudby tvrdo pracovali Lake s textárom Pete Sinfieldom na dopracovaní speváckych partov a textov. Skladba je veľmi príjemná, nápaditá, vraj sú kritikmi cenené aj texty.
V booklete je historka, keď v čase dokončovania Pirátov v parížskom štúdiu, ELP obdržali pozvánku od Leonarda Bernsteina, v tom čase bol v Paríži tiež. Pri tej príležitosti mu prehrali túto čersto natočenú skladbu. Slávny skladateľ, bez toho, že by vopred vedel, kto je spevák, utrúsil práve k Lakemu: „vieš, spevák nie je zlý“. Lake mu na to: „Thanks, Lennie“. Na to sa obaja rozosmiali.
Album je doplnený 3 bonusmi z kocertu v Indiane 24.1.1978 : Tank, The Enemy God Dances... a Luskáčik (Nutrocker). Kvalita zázanu slabá, ale prevážená kvalitou vynikajúcich improvizácií.
Je to zvláštne dielo, kritikmi menej cenené, možno by z toho bolo kvalitné cca 50 minútové CD, čiže menej je niekedy viac. Pre mňa, skalného fanúšika Nice a prvých 6 štúdioviek ELP je toto dielo
Works I za 4 hviezdičky.
» ostatní recenze alba Emerson Lake & Palmer - Works, Vol. 1
» popis a diskografie skupiny Emerson Lake & Palmer
IRON MAIDEN / Virtual XI
| 2008-07-02
Virtual XI..
pánové,mě se to album líbí,a to jakože dost hodně.
Blazův zpěv je mnohem lepší než na Xfactoru,skladby mi přijdou dobré,a strašně se mi líbí hodně kritizovaná Angel And The Gambler,ani nevim proč,Futureal taky IMHO skvělá,album má dost pěkný obal,ale,tohle není Eddie,kterého jsme znali,e to něco jiného..to mě štve.
albu dávám 4 hvězdy,prostě mi to sedlo a basta.
» ostatní recenze alba IRON MAIDEN - Virtual XI
» popis a diskografie skupiny IRON MAIDEN
IRON MAIDEN / Iron Maiden
| 2008-07-02
Ačkoli je to první debutová deska,je zahraná bez chyb a obsahuje ty největší pecky jako Transylvania,Strange World,Prowler,Charlotte The Harlot,Phantom Of The Op............já bych vyjmenoval celý album xD
Iron Maiden je moje nejoblíbenější album a i Di'Annův zpěv je IMHO perfektní.
Nebýt Di'Anna,tak je na tom kapela teď asi úplně jinak.
» ostatní recenze alba IRON MAIDEN - Iron Maiden
» popis a diskografie skupiny IRON MAIDEN
Marillion / Script for a Jesters Tear
| 2008-06-28 Absolutně průlomové album z doby, kdy by asi nikdo nečekal zrod nové progresivní legendy. Pink Floyd pozvolna odpadají, Genesis vody art-rocku opustili někdy v roce 1978, v tomtéž roce začíná Peter Gabriel propadat ethnu (sice v jeho podání úžasnému, ale ethnu). Caravan v roce 1983 vydávají solidní Back To Front, ale pak se na dlouhých 7 let odmlčí a upřímně, od poslední klasicky art-rockové desky je to taky už v roce 1983 dlouhých 7 let. Van der Graaf Generator, ELP, Triumvirat...neexistují. King Crimson existují, ale jejich tvorba nedosahuje kvality In The Court Of The Crimson King nebo Larks Tongues In Aspic. A v tomto prostředí se najednou objevuje kapela, v jejímž čele stojí patrně nejcharismatičtější vokalista 80.let. S kompletním make-upem tváře a roztrhanými šaty klauna-žebráka začíná zpívat první verše So here I am once more...jako by evokoval, že jej všichni již léta známe. A s Gabrielovskou intonací pokračuje. Tak se rozvíjí možná nejlepší art-rockové číslo 80.let, skladba Script For A Jester´s Tear. Mráz v zádech musí provázet každého fanouška progresivní muziky po celých 9 minut. Ovšem album neúprosně pokračuje. První singl He Knows You Know potvrzuje obrovskou sílu kapely. Neuvěřitelná basa Trewavase, silné klávesy Kellyho, solidní bicí Pointera, geniální kytarové sólo hudebního mozku Rotheryho a abych nezapomněl...neuvěřitelný Fish. Ať už jako textař (Light switch, purple fever...), jako zpěvák, ale i jako herec (kdo viděl Recital of the Script a to, jak si Fish při sólu mikrofonem "píchá drogy" a poté si jím jako žiletkou přeřízne žíly ví, o čem píšu. He Knows You Know odeznívá a následuje další fantazie - The Web. Elitní skladba, propracovaný progresivní kus (aby také ne, když první demo natočila kapela ještě s Dougem Irvingem v roce 1979). Člověk si říká - tohle tempo prostě nejde udržet a čeká, co bude dál. A zjistí, že jde. Garden Party, druhý singl. Opět neuvěřitelný výkon a harmonie jak rytmické sekce (po celé album vedené magickým Trewavasem) tak sekce melodické (zejména kytarová sóla Rotheryho) a nade vším ční poetické texty Fishovy, texty muže, jehož hlas nejde slovy nijak popsat, kterého je nutno prostě slyšet. Chelsea Monday, půvabná balada, připravuje půdu pro závěrečnou skladbu a tou je Forgotten Sons. Tvrdý začátek o tvrdé válce postupně ústí v neuvěřitelně silnou "modlitbu", během níž se znova (pokolikáté už?) objevuje husí kůže (Fishův křik Amen!) a pak závěr. Ne, ani v 70.letech takové závěry nevznikaly. Je obrovské štěstí, že někoho z kapely napadlo v roce 1981 vzít tehdejší samostatnou skladbu Snow Angel a udělat z ní závěr nové skladby Forgotten Sons. Její neskutečná síla opět definitivně pronikne pod kůži při shlédnutí DVD Recital of the Script (patrně nejlepší hudební DVD které znám - spolu s Genesis Live 1973 a Sparks Live In Stockholm 2004). Neo-prog je zrozen a bude žít. Žízeň art-rockových fanoušků je ukojena, navíc díky EMI a i díky tomu, že neo-prog je přeci jen přístupnější masám, se ze Scriptu stane album s více než 300.000 prodanými nosiči. Tedy platinová deska. A dodnes je inspirací. Marillion vydají ještě 3 desky. Pak odejde duše a přijde skřehotal...i tak to někdy chodí. Nicméně vřele doporučuju zaměřit se na sólovou kariéru Fishe, alba jako Vigil In A Wilderness Of Mirrors, Sunsets On Empire nebo 13th Star za poslech určitě stojí, pokud se umíte oprostit a nečekat od toho staré Marillion.
» ostatní recenze alba Marillion - Script for a Jesters Tear
» popis a diskografie skupiny Marillion
Mars Volta / The Bedlam In Goliath
| 2008-06-25
Myslim ze pisat recenzie na kazdy novy album The Mars Volta viac menej nema zmysel. Nastanu vzdy len 2 pripady:
1) autor recenzie nepozna skupinu, tak albumu mu da 1/5
2) autor pocuva TMV odzaciatku, tak mu da 5/5
Mam vsetky full-length albumy TMV, ale nedokazem vybrat 1 najoblubenejsi. Po rozpade At The Drive-in som si stiahol prve albumy obidvoch skupin ktore vznikli. Sparta mi pripadala moc obycajna, nenapadita, s jednou dobrou skladbou na albume.
The Mars Volta mi pripadala prilis haluzna, s jednou dobrou skladbou na albume - Inertiatic ESP. Znela ako At The Drive in. Vyse roka som tento ich prvy album ignoroval, obcas som sa PRINUTIL vypocut si to. Zhruba po roku obcasneho pocuvania, ked som pozeral nejake video z koncertu som si uvedomil, ze vsetky skladby poznam a pacia sa mi. Odvtedy je TMV moja najoblubenejsia skupina, kupujem ich albumy (z amazonu samozrejme), a tesim sa na ich koncert vo Viedni.
Posledny album TMV - The Bedlam in Goliath je by som povedal trochu chytlavejsi a nekladie az take naroky na posluchaca ako predchadzajuce. Neznamena to vsak ze by bol horsi. Je uplne iny. Tak ako vsetky ostatne albumy.
Oblubene skladby:
3 Ilyena
4 Wax Simulacra
10 Ouroboros
12 Conjugal Burns - uuuuplne geniaaalny zaver, asi najlepsia skladba albumu. Spolu s Take The Veil Cerpin Taxt z prveho albumu moje najoblubenejsie skladby TMV.
» ostatní recenze alba Mars Volta - The Bedlam In Goliath
» popis a diskografie skupiny Mars Volta
Allman Brothers Band, The / The Allman Brothers Band
| 2008-06-22
Pohybujíce se mezi Santanou, The Grateful Dead a The Cream Erica Claptona nabízejí Allman Brothers Band úchvatnou kombinaci nejen latinských rytmů, blues a rocku. Kytarové finesy, rify a sóla Duana Allmana a Dicka Bettse výborně prokreslená Hammondovými varhany a výborným zpěvem Grega Allmana v rytmice dvou bicích, ...to je zážitek k nezapomenutí.
Doporučuje dvacet z deseti tázaných rockerů.
já dávám "jen" 5/5.
Medwjed
» ostatní recenze alba Allman Brothers Band, The - The Allman Brothers Band
» popis a diskografie skupiny Allman Brothers Band, The
IRON MAIDEN / Powerslave
| 2008-06-22
Právě si toto album pouštím,a konečně objevuju ty krásné melodie o kterých jsem doposud nevěděl a tvrdnul jsem jen na Number Of The Beast a Iron Maiden
Album obsahuje dost drsné skladby jako energickou Aces High,stejně tak 2minutes to midnight,či instrumentálku Losfer Words,titulní skladba Powerslave mi dokonce JEN tou melodií připomíná Egypt,opravdu tohle album je dost propracované,promyšlené vypiplané atd.,však kapela jela na dovolenou do Egypta,aby dostala pořádnou dávku inspirace..
Co říct?...5 hvězd..
» ostatní recenze alba IRON MAIDEN - Powerslave
» popis a diskografie skupiny IRON MAIDEN
KISS / KISS - Carnival Of Souls
| 2008-06-22
KISS po ukončení "Convention tour" dostali chuť natočit nové album. Natočili jej v Grinder studios v Hollywoodu, v domáckém prostředí studia pracovali na albu které je pokusem o temnější pojetí rokenrolu. Jedná se o písničkové album ale přesto je v KISS tvorbě jiné. Pánové Stanley? Simmons, Kulick a Singer došli k názoru že mají-li dále pokračovat potřebují změnu zvuku a přístupu k tvorbě. Carnival Of Souls je na KISS poměry náročnější album hlavně pro netypické vedení melodií ale i zpěv má složitější strukturu. Líbí se mi že jde o dílo všech členů, s výrazným podílem Bruce. Ten zpívá poslední píseň I Walk Alone. Gene a Paul zpívají své party pro ně netypickým valivým až pomalým tempem. Snad jen refrén v Paulově I Will Be There je typický pro jiné jeho balady. Album je velice kompaktní, ač melodicky náročnější i tak se dobře poslouchá. Mám z něj dobrý pocit. Bohužel kapela se po jeho natočení rozhodla pro reunion s Peterem a Acem. A tak tento zajímavý titul byl doslova opuštěn. Dokonce jeden blízký Geneho přítel prohlásil:
"Carnival je komerční sebevražda"
Původně toto album nemělo ani vyjít. Naštěstí skupina změnila názor a album vyšlo, i když až po dosud poslední KISS řadovce Psycho Circus.
Na CD je vidět jeho skromné "vybavení", booklet je jen strohým uvedením jmen autorů a názvů skladeb. Je to i poslední album s Brucem. Je to dobré album. Muzikantsky dobré, i díky Bruceově vynikající instrumentální bravůře stojí zato si poslechnout. Dát albu šanci. Pro mne je tento titul černým koněm. Ne na první nebo druhý poslech ale postupně až se složitější melodická linka prodere do podvědomí. Dávám tři hvězdy za týmovou práci a radost z tvorby kterou z hudby cítím.....
» ostatní recenze alba KISS - KISS - Carnival Of Souls
» popis a diskografie skupiny KISS
KISS / Music From The Elder
| 2008-06-20
The Elder je velmi nedoceněná deska. Netypický titul rock and rollových titánů. Sem na tyto stránky o prog hudbě však tento počin patří nejvíce z celé tvorby KISS. Držím toto CD v ruce a nevím jak začít. Bylo to první album KISS které jsem si koupil do zbírky. Říká se že The Elder je reakcí na The Wall. Nevím. Tak či onak KISS se pokusili o vstup do art rockové svatyně, a je to vstup smělý a odvážný. Elder vyšel poprvé v roce 1981. Album začíná skladbou "Fanfare" krátký symfonickým orchestrem zahraný úvod jenž šokoval "skalní fanoušky" a který patrně odstartoval nepochopení celé koncepce alba. Další skladba "Just a Boy", Stanleyho úžasná falzetem zpívaná věc. Nádherná melodická balada. Odyssey, Only You ale i Simmonsova Under The Rose. Zde se pánové ukázali jako zdatní "zboristé". Svět bez hrdinů Simmonsová skladba asi nejcitlivější počin démona Geneho. Rychlá The Oath, dřevitý Mr. Blackwell, Aceho instrumentálka a nakonec "I" vyvrcholení celého koncepčního počinu KISS.
Album nebylo pochopeno a tak vyšlo v reedici se skladbou The Oath jako první v pořadí. Tak jej zná většina fanoušků. Dlouhou dobu se album vlasně jen řadilo mezi ostatní tituly skupiny v podstatě jen jako jedno z mnoha. V roce 1997 vychází v remasterované reedici s ostatními alby s původním řazením skladeb. Album produkoval Bob Ezrin producent který s KISS pracoval i na albu Destroyer. Ezrin který je známý svým "klasickým" hudebním přístupem.
The Elder mám rád. je plný překvapení nápaditých aranžmá ale hlavně hlasovou pestrostí. Je to velmi kvalitní titul hodný pozornosti posluchačů. Poslechem tohoto alba nic neztratíte, můžete jen získat. Dobrý pocit příjemné hudby. No a o to jde ne? Čtyři hvězdy za odvážný počin.
» ostatní recenze alba KISS - Music From The Elder
» popis a diskografie skupiny KISS
Hammill, Peter / Loops & Reels
| 2008-06-18 Album otevírá typicky Hammillovsky vygradovaná skladba postavená na hypnotickém rytmu bubnů, obal napoví cosi o etno- vlivech. Hammill ve vrcholové hlasové formě. Skladba In Slow Time, poprvé na albu A Black Box, mírně upravena, zvukově pročištěna takřka k ebenově kovové temnotě. Album jako celek, s výjimkou první skladby, je spíš kontemplativní. Střed a závěr alba tvoří hudební kompozice postavená na repetetivním opakování jednoho motivu, který se průběžně objevuje v různých variacích. Jako celek velmi sugestivní, ale ve srovnání s alby ze 70. let méně dramatické, méně dějové, méně vypjaté. Oproti tomu ve srovnání s některými alby z 90. let, kdy Hammill těžiště své tvorby přesunul k textu, je na tomto albu ještě co poslouchat.
» ostatní recenze alba Hammill, Peter - Loops & Reels
» popis a diskografie skupiny Hammill, Peter
S.B.B. / The Rock
| 2008-06-14
Když jsem zde kdysi hodnotil album Nastroje,měl jsem pocit,že SBB jsou na dně a že mi zbývá,než se občas vrátit k jejich klasickým deskám a vzpomínat protože už těžko stvoří něco,co by se blížilo tvorbě jejich nejlepších let.
Zmýlil jsem se! The Rock to je návrat k hodnotám
na kterých se SBB dostali mezi artrockovou špičku.
Úvodní Skala jakoby ještě oscilovala mezi pojetím neslaného nemastného zpěvu z kritizovaného alba Nastroje a instrumentální razancí,avšak od druhé skladby alba/Plonace Mysli/už to jsou ti staří dobří SBB.Citlivé klávesy a zpěv Jozefa Skrzeka,jako vždy výborný kytarista Anthymos Apostolis a maďarský bubeník Gabor Nemeth,který skvěle do kapely zapadl.Upozorňuji na skladbu Pielgrzym,což je velmi citlivě předělaná cover verze stejnojmenné Niemenovy skladby z jeho alba Aerolit.
Na závěr hodnocení alba Nastroje jsem vyzval SBB
k probuzení se - vyslyšeli mne a to je dobře pro celou progrockovou scénu.
Sečteno a podtrženo 31/2 hvězdy zaokrouhluji nahoru
tedy ****.
» ostatní recenze alba S.B.B. - The Rock
» popis a diskografie skupiny S.B.B.
Uriah Heep / Wake The Sleeper
| 2008-06-12
Uriah Heep – Wake the Sleeper (2008)
Asi tomu hodně pomohli předrecenzenti, že jsem od tohoto alba vůbec nic nečekal, možná ani tak jsem od něj nic nečekal, stejně jako před pár lety, kdy jsem si poprvé poslechl Sonic Origami a byl příjemně překvapen, každopádně dle mého to názoru to zase tak katastrofálně nedopadlo. Netvrdím, že album není plné uriášovských klišé, ale co jiného by na něm taky sakra mělo být? Po dvou posleších mi nějaký refrén v hlavě zní, takže zapamatovatelné melodie se snad nějaké najdou i když je mi jasné, že The Spell už tady nikdo nevyklene.
Úvodní Wake the Sleeper považuji za solidní fór konvertujicí s názvem písně i celého alba. Prostě jednou místo obligátního úvodu využili možností nového bubeníka a šoupli tam tuhle zběsilou jízdu. Již při prvním poslechu jsem se těšil na nevyhnutelný závěr a opravdu se dočkal parádní Russellovy kulometné palby. A ty „zvony“ v mezihře jsou fajn.
Následujicí 3 songy jsou klasika a jak říkám, něco mi z nich utkvělo a všechno je na svém místě, Box kváká v riffu i v sólech, Hammondy brumlají. Někdy je to trochu natažené, ale většinou se objeví sympatická změna, která skladbě pomůže: přerušení a varhanní mezihra v Overload, střídání syrové kytary se sbory v Tears of the World či příjemné ztišení v Light of a Thousand Stars.
Heavens Rain má mohutný nástup, pak je to jakási pohádka zase s pěknou mezihrou, nevadí mi a je to včasná změna. Další Book of Lies ve středním rytmu, solidný chorálový nástup do refrénu, věřím, že si v tom ještě něco najdu. What Kind of God – snad poprvé zaznamenávám basu, zní to odlišně, je v tom napětí a solidní tvrdý závěr, ještě kdyby tam Shaw místo klasického „aaaah“ zpíval něco jako „no more future“ byla by to bomba
Ghost of the Ocean – další vykvákaný riff, fakt je to ohranej vtip, ale zároveň trademark, prostě to rád poslouchám, tohle je jednoduše Boxova parketa a Clapton taky hraje furt svoje. Refrén zase střídaný s vícehlasy je solidní a opakovaná mezihra celkem tvrdá, to mají mazlíčci rádi, Russellovi to pěkně šlape, to se musí nechat.
Následujicí Angels Walk With You je opravdu lahůdka, jemný klávesový úvod i nasledujicí tvrdý kytarový riff. Je vidět odlišný rukopis a souhlasím, že toho Bolder mohl vložit víc. Možná vrchol alba a cesta do budoucna
Další „singlovka“ Shadow opět nemá špatný riff i refrén je pěkný, změna rytmu, závěrečné sólo se v riffu pěkně „promenáduje“ a přidaný refrén to dobře ukončuje.
Závěrečné War Child je trochu odlišné a podle mne sympatický pokus o zakončení srovnatelný melodickou úrovní třeba s A Year or a Day. Hlavní riff je dosti nosný a refrén sice hodně přezpívaný, ale já to považuji za libůstku. Čekal bych, že závěrečná minuta bude ještě o něco víc nabušená, ale i tak se tam do crashů pěkně řeže…
K desce jsem přistoupil bez předsudků, je rok 2008, kapela hraje skoro 40 let, většinu toho času je Byron po smrti, Hensley a Lawton jsou jinde. Shaw je Kanaďan, tak mu nebudu vyčítat, že zpívá kanadskou angličtinou. Na desce samozřejmě je vata, ale zároveň i slušné momenty a já pánům děkuji, že to ještě ještě nezabalili, pořád slušně hrajou a natočili novou desku, kterou věřím, že si v playeru nějaký čas ponechám. Když to srovnám s posledními Deep Purple nebo Whitesnake, tak je to plichta.
Moje hodnocení: 3,5 z 5 možných
» ostatní recenze alba Uriah Heep - Wake The Sleeper
» popis a diskografie skupiny Uriah Heep