Diskuze
| Jarda P - 18.01.2012 07:53:39 |
| Já jsem byl na nich v Ostravě poprvé pod vlivem jejich DVD z Royal Albert Hall, ale musím říct, že se vibrace až na výjimky nedostavily. Take It Back a Set the controls for the heart of the sun nudily, střídaly se silnější okamžiky se slabšími, hlavně ve zvuku kytar. Nejslabším místem kapely byly klávesy, ty úrovně originálu nedosahují. Nejzdařileji asi zazněla One Of These Days z Meddle. Příště ale nepůjdu na plochu, na tribuně byl prý zvuk lepší. |
| Fan - 17.01.2012 22:00:25 |
| Na "australanech" jsem byl už třikrát a to vždy v Ostravě. Poprvé jejich vystoupení kopírovalo víceméně poslední turné Pink Floydů které jsem viděl ve Vídni a pak i v Praze, podruhé nám australané předvedli The Wall a nyní napotřetí nám připravili směsku, kde překvapivě se objevila řada starších věcí, které mne mile překvapily. Celá dramaturgie ale byla nejslabší ze všech tří koncertů a i jejich výkon nebyl zdaleka tak perfektní, jak u minulých koncertů. Možná za to může i únava z cestování a nepřetržité koncertní šňůry. Přesto každému doporučuji zajít se na ně podívat. Originál už živě nikdy nebude. |
| Jarda P - 16.01.2012 07:59:45 |
| V Ostravě byli už 3x, ale nikdy jsem se nedonutil na ně jít. Po shlédnutí jejich DVD z roku 2007 jsem ale změnil názor a neváhal investovat 1200 Kč (x2 s manželkou) a už se těším na dnešní večer. |
| PaloM - 16.01.2012 07:03:42 |
| Vďaka Zdeňkovi som dostal možnosť vidieť DVD zo staršieho koncertu. Sú neuveritelne dobrí ! Tuším zajtra sú v Bratislave. |
| Petr Gratias - 16.01.2012 01:57:18 |
| The Australian Pink Floyd Show na vlastní oči a uši Považuji se už od počátku sedmdesátých let za velkého fanouška Pink Floyd a tak bylo celkem logické, že jsem začal uvažovat o systematickém sbírání jejich hudební produkce na vinylech, které jsem nakonec v devadesátých letech zaměnil za remasterované digitální nosiče… V sedmdesátých letech bych považoval za holé šílenství představit si, že by tahle kapela zahrála v Československu. Nakonec ale přece jenom cesty osudu byly nevyzpytatelné a v září 1994 se na Strahově pro mě tahle světová psychedelicko-artrocková legenda živě zhmotnila. Pravda, sestava nebyla úplně původní, ale i tak to bylo splnění snu a monstrózní koncertní show podle mého názoru nic předtím, ale ani dodneška nepřekonalo. V témže roce vyšlo poslední řadové album skupiny a pak tahle kapela už společně nepracovala a i přes všelijaké jednostranné comebacky jejich návrat na hudební scénu přestal být reálnou věcí…… 15. ledna 2012 ovšem sedím v brněnské Kajot Areně plný očekávání, protože za několik okamžiků má začít koncertní show „australských Pink Floyd“ – coverkapely, která už od konce osmdesátých let systematicky pracuje na jakési reinkarnaci legendárního kvarteta a tak z Adelaide do Evropy přijíždí The Australian Pink Floyd Show s pořadem Exposed In The Light World Tour 2012, který má vrátit pinkfloydovského ducha zpět na koncertní pódia a do povědomí posluchačů. Uvidím je dnes poprvé a jsem věru zvědav, jak se protká můj skoro osmnáct let starý zážitek se současností. Jsem zvědav na koncertní ztvárnění, sound, světelný park a celkový dojem. Kapelu z australského Adelaide provázejí samé pochvalné reference, dokonce i od bývalých členů skutečných Pink Floyd… Krátce po dvacáté hodině zaplněná Kajot Arena potemní a nad rozlehlým pódiem se rozsvítí první barevné světla a obrovský kruh. Do prostoru zaznívají nezřetelné chaotické hlasy a zvuk odlétající helikoptéry a za chvíli nato je zde první skladba z legendárního alba The Wall. Jako zahřívací kolo…. Pomalu přivykám zhuštěnému soundu, který má schopnost vytvořit téměř dokonalou iluzi originálu… Prostor pro můj report mi neumožňuje zevrubně popsat detaily všech skladeb a tak se uchýlím k akcentování alespoň těch zásadnějších… Také It Back je skladba z alba The Division Bell…. Má svoji zpěvnost, výraznou melodickou linku a hudebníci a vokalistky se s ní vyrovnávají velmi dobře. Na pódiu jsou dva kytaristé, baskytarista, hráč na klávesové nástroje, bubeník, sólový zpěvák a hráč na saxofony, jsou od první skladby téměř neustále v akci a téměř maximálně využiti, aby bylo dosaženo komplexního soundu, který je v daném případě veledůležitý… Psychedelické období připomene skladba Set The Controls The Heart Of The Sun. Má v sobě orientální mystičnost a tajemný šamanský náboj. Melancholická skladba High Hopes s odbíjením zvonu při klekání má v sobě zvláštní tajemný náboj… je výtečně interpretována a zahrána s odzbrojující přesností… Another Brick In The Wall – Part 2 samozřejmě nemůže chybět slavná skladba dostává obecenstvo do varu. Nad hlavami nám běhají divoce střídaná světla a nekonečně dlouhé přímky laserových světel bičují celé auditorium. Pumpující rytmika nenechává nikoho v apatii a kytarové sólo je téměř identicky vypreparováno jako z originální verze. Velmi sugestivně na mě zapůsobila Shine On You Crazy Diamond, její dlouhý úvod a patetické vyznění má mocný dopad na posluchače, kteří vpíjejí zrak na pódium a sledují vokální linky a světelný park pojednaný ve velkém stylu. Moje oblíbená skladba Time z legendárního alba The Dark Side Of The Moon je klíčovým hudebním počinem. Tahle kompozice je velmi pečlivě proaranžovaná a zvukově vyvážená a všichni čekáme na drásavé kytarové sólo. Oba kytaristé si podávají téma a výsledný dojem je velmi příznivý. Z tohoto alba zaznějí ještě další skladby The Great Gig In The Sky a Us And Them. Dá se skutečně hovořit o dokonalosti. Obával jsem se, že nahradit famózní vokál Clare Tory bude příliš velký oříšek, ale vokalistky se tímto tématem opravdu vyrovnaly nadmíru dobře. Jednotlivé nástroje jsou ve správných proporcích a nezaznamenávám nějaké aranžérské prohřešky, třebaže je cítit, že tohle téma hraje jiná skupina. Svoje tvrzení podepírám praxí, která se promítá naposloucháním tématu do sebemenšího detailu. Připomněl bych ještě výtečně pojednanou skladbu Comfortably Numb s famózním kytarovým sólem, tak jako baladu Wish You Were Here se zvonícími akustickými kytarami, odzpívanou s velkou emocionalitou… Osobně mě velmi zaujalo ztvárnění psychedelické skladby Astronomy Domine, které se sugestivně vrylo do mé mysli. Za mimořádně zdařilé považuji provedení hutné One Of These Days, stejně jako Money… Podle mého názoru se koncert opravdu vydařil. Famózní sound, podnětné výtvarná projekce filmových dotáček i diapozitivů a skvěle seřízený zvuk. Měl svou průraznost a dominanci, ale na druhé straně neměl destruktivní účinky na naše sluchové orgány. Závěr svých postřehů mohu parafrázovat slovy… „jsem rád, že jsem tu byl“. PETR GRATIAS |
