Diskuze


Pro přidání nového diskuzního příspěvku musíte být přihlášeni/zaregistrováni.
Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Dojmy z koncertů a festivalů
horyna - 29.11.2017 09:27:01 #
Ray Wilson - Genesis tour, Brno, Bobycentrum 28.11.2017

Původně jsem jaksi němel vůbec v úmyslu psát tento report na brněnský koncert Raye Wilsona, jelikož jsem mu nepřikládal velký význam a vstupenky na něj jsme si se ženou koupili spíš než kvůli originalitě a nutnosti Raye slyšet z důvodu příznivé ceny, snadné dostupnosti a zvědavosti jak asi budou znít Collinsovské hity (na těch měl být program postaven) v nové úpravě. Jenže celá věc se má nakonec zhola jinak. Tak tedy postupně a od začátku:

Pohodlně autem za 15 minut u cíle a zaparkovat pomalu až v hale, tomu říkám luxus. Posezení v polstrovaných boxech s nádherným výhledem a jen nějaké tři desítky metrů od pódia, no kdo by tomu odolal. A tak po neočekávané předkapele, kterou jsme přežili díky listování v mobilním telefonu vše začalo s úderem deváté. Popravdě řečeno, po první dvojici skladeb jsem měl v úmyslu sál opustit. Úvodovka No Son of Mine byla vybrána zcela špatně a částečně vynuděné publiku naráz rozproudila až třetí Follow you, Follow me, která měla v moderní interpretaci pořádný drive. V tu chvíli jsem se trochu podivil, jak hluboko do repertoáru Genesis Ray sahá. Když chvíli po ní zazněla Gabrielovská Solsbury Hill, byl jsem překvapený ještě víc, kam až si zpěvák pro skladby zajde. Že vytasí sólového Garbiela (a za nedlouho i sólového Collinse) jsem absolutně nečekal. Genesisovské pecky byly občas proloženy písněmi z Wilsonovi sólo kariéry i ukázkami z jeho původní kapely Stiltskin. Největší překvápko a patřičně zrychlený puls jsme zaznamenali s citací věty Seeling England by the Pound, to už totiž kapela přehrávala část první skladby ze stejnojmeného alba, na kterou pánové navázali částí Suppers Ready (kterou jsme nedokázali v tu chvíli přesně zařadit, navíc se setlist zastávku od zastávky měnil). Ray tyto písně podal po svém a s přehledem, absolutně se nesnažil vklínit do Gabrielovského výrazu (však by to ani nešlo) a tak písně vyzněli velice zajímavě a poutavě. Zhruba v půli setu jsem si uvědomil že ještě nebyla prezentována žádná ukázka z jediného společného zpěvákova alba s Genesis, mnou tolik milovaného Calling all Stations. A právě v tu chvíli kapela spustila dvojici geniálních skladeb There Must Some Other Way (s parádním bubenickým sólem) a na okřídlené melodické kytarovo-klávesové vyhrávce nesenou The Dividing Line. Sál se sešeřil, vše ztěžklo, zmodernělo, popová frivolnost skladby předešlé vystřídal strojový rytmus a Rayův jiný textový přednes. V tu chvíli jsem měl už celý koncert v hlavě dávno přehodnocený a maximálně si užíval každou notu. Dokonalé rozvodnění emocí přinesla další ukázka z ranné tvorby ostrovanů, něžná Carpet Crawlers z jehněte, skutečná nádhera. Kapela šlapala jako jeden člověk a klubko mladých Rayových spoluhráčů předvádělo úžasné výkony. Velkým přínosem a obohacením co se týče barevného vyznění hudby byl člověk střídající dechové nástroje (saxofon, flétnu a jakousi elektrickou trumpetu/klávesky do úst), výborný byl i bubeník, skvěle nazvučený basák a druhý kytarista, jež se blýsknul několika sólo výlety. Ke konci programu přišla vypjatá píseň Mama (nejen v ní byl Wilson hlasově Collinsovi velice podobný), kterou jsem měl vždy za popový průjem, ale v tvrdším a živém vyznění z ní Ray udělal dokonalý hudební poklad (možná bych si ji měl brzo poslechnou znovu v originále a podívat se na ni pohledem doby, do které vstoupila). Nikdy jsem se natal tím, že trojici popových alb po desce Abacab neuznávám a rád nemám, ale dnes musím uznat, že tyto písně mají v koncertní podobě slušný švih a velký hitový potenciál. Ke konci zaznělo i nezbytné Congo a to už se hrstka nadšenců zvedla ze židlí a začala tancovat. Brno tak konečně z části povstalo, vyloudilo úsměv v Rayově tváři a nesčetněkrát odměnilo jeho vystoupení obrovským aplauzem. Když tedy opomeneme že šlo vlastně o "cover band" (ale kruťácky instrumentálně namachrovaný), prolétli jsem několika hudebními periodami velkých Genesis a okusili kousek z dob Hackettovských, povinné, přesto velice zábavné ukázky Collinse, nádherný vzorek z Calling, jako bonus sólové písně obou hlavních zpěváků a navíc něco z akustičtější tvorby samotného Raye Wilsona, která a to se musí uznat obsahuje několik špičkových čísel.

Velký podíl na konečném kladném výsledku tohoto koncertu měla i světelná šou (hold boby) za zády účinkujících, stejně jako krystalicky čistý zvuk s precizně nazvučeným sálem. Opravdu bylo lahůdkou užívat si každičký záchvěv činelu a probrábnutí strun Wilsonovi španělky.

A když nás při odchodu ze sálu míjel sám velký sympaťák mistr Wilson mířící směrem k focení s fans se spokojeným výrazem v obličeji, shodli jsme se snad se všemi přítomnými, že se ten večer jednalo o skutečně vydařený koncertní zážitek.

Setlist: >> odkaz

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000