Diskuze


Pro přidání nového diskuzního příspěvku musíte být přihlášeni/zaregistrováni.
previous »
Snake - 06.07.2018 13:49:23 #
Lidi z Brna a okolí možná budou znát bluesrockové trio Band of Heysek. Předevčírem jsem si nenechal ujít jejich koncert u nás v Park baru (a to mi fakt nebylo dobře, bojuju s nějakým moribundusem) a byl nadšenej. Kluci se cestou k nám někde zasekli, ale jakmile přijeli (celá parta i s vybavením v osobáku), vyskákali, zapojili aparát a během čtvrhodinky se šlo na věc. Tři bubny, tři činely, kytara a basa. A jakej se s tím dá udělat kravál :) Parádní, syrovej bluesrock, který člověka prostě nenechá sedět v klidu. A tak jsem si podupával, plácal do stehen, lil do sebe pivko a najednou bylo mi fajn. Z basy kolikrát lezly podivuhodné zvuky a skutečným frontmanem byl zpěvák a kytarista Jan Švihálek. Hrál bez trsátka, jen prsty a ta jeho sóla byla famózní. Jedno si střihl aj s kytarou za hlavou, po Hendrixovsku :)

Zpěv a kajtra Jan Švihálek, basa Mojmír Sabolovič, buben Lukáš Kytnar.

Hrajou menší akce, po barech a hospodách a pokud budete mít možnost, jděte se mrknout. Stojí to za to.
Jarda P - 04.07.2018 12:48:38 #
Mé návštěvy koncertů DP se kvalitou lišily jako den a noc. Před lety Brno skvělé, rok později Ostrava hrozné. Před 4 lety Slavkov skvělé, o půl roku později Ostrava totální zvukový propadák. Proto už jsem neměl odvahu tentokrát do Brna přijet. Podle vašich dojmů nejspíše škoda :-(
Martin H - 04.07.2018 10:22:50 #
horyna: Zdravím a připojuji se k hodnocení kpncertu Deep Purple. Viděl jsem je po dvanácti letech, během nichž jsem si říkal, že už si nebudu kazit dojem sledováním upadající legendy. I ten Slavkov jsem vynechal. O to víc jsem byl mile překvapen tím, co se na pódiu odehrávalo. Ta energie, nadšení a radost valící se do publika byly neskutečné, Gillan mě přesvědčil o tom, že ještě není na odpis a Glover dokazoval, že věk pro něj není žádný problém. Pokud to má být mé poslední setkání s velikány hard rocku, tak bylo obzvlášť vydařené. A setkání s přítelem Horynou bylo tou pověstnou třešničkou na dortu.
horyna - 04.07.2018 08:42:07 #
DEEP PURPLE, Brno, 2.7.2018, Rondo

Jestli tohle turné mělo být opravdu tím posledním, na které se angličtí bohové Deep Purple vydali, pak muselo do puntíku splnit očekávání, jež do něj spousta dlouholetých fanoušků kapely vložilo.

Bylo by příliš jednoduché a povrchní, označit dnešní DP jako kapelu starců, kteří se na pódiu sotva mátoří jen proto, aby měli splněno a dokázali odehrát alespoň to málo, co se od nich očekává. Naopak, je potřeba vyseknout kapele hlubokou poklonu za to, že v sobě ještě stále nachází sílu a jiskřičku společné chuti, i v takto pokročilém věku odehrát velice slušnou a energickou šou.

Deep Purple jsem viděl před nějakými čtyřmi roky při venkovním vysoupení ve Slavkově u Brna. Už tehdy byl jejich výkon "na hraně", takže jsem přesně věděl s čím mohu počítat a k mému překvapení, se o žádný výrazný propad kvality s dalšími křížky v občankách hráčů nejednalo. Ian Paice se poctivě odehrál své precizní bicí party, Don Airey trošku "otěhotněl", ale za klávesami to byl pořád ten stejný démon jako zamlada, na Rogeru Gloverovi není postupující věk vidět snad vůbec, Steve Morse i s bandáží předvedl výkon vskutku fenomenální a Ian Gillan podal přesně to, na co v posledních letech stačí, aby nebyl pouhou karikaturou Iana Gillana s před dvaceti, třiceti let. Zpíval, ječel, pumpoval dav, odcházel se občerstvit i odpočinout, ale pořád jel na svých 100%, až jste občas měli strach, že to s ním praští o zem.
Místo v kotlíku ve čtvrté řadě na boku, vedle Steva Morse se ukázalo jako dobrá volba. Plné brněnské Rondo, ve kterém jsem ještě chvíli před začátkem koncertu překvapivě vystopoval zdejšího kolegu Martina H na příjemný pokec - kterého tímto srdečně zdravím, jiskřivě, naplno a z plných plic, aplaudovalo kapele za její výkon.

Ohlášenáý začátek na osmou hodinu, nám zhatila vystupující předkapela nevalné kvality (osobní názor návštěvníka), která při kontrastu s později vystupujícími obry, působila, řekněme školácky. Po půl hodině bylo její vystoupení rázně utnuto a s dalšími třitceti minutami, které z poloviny zabrala přestavba pódia a potřebné napínání fans, se s devátou hodinou dostavili hlavní hvězdy večera.

Mě osobně zklamalo úvodní entreé, které bylo na chlup stejné jako to, před několika lety ve Slavkově. Opět ho tedy obstarala úvodní část monstrózní předehry Mars od Gustav Holsta, z cyklu Planety. S ucházejícím světelným parkem a klasickou světelnou projekcí za zády, krátce poté, vtrhla na jeviště ona pětice muzikantů. Chlapci to do nás pálili od samého začátku pěkně z ostra, bez nějaké přestávky v jednom šiku s klasikami typu - Highway Star, Pictures of Home a Bloodsucker. K mojí velké spokojenosti bylo zařazeno i několil čísel z pozdější doby, kdy u kytary stál už Steve Morse a jako vrchol jsem pro sebe označil lahůdku Sometimes I Feel Like Screaming, z první společné nahrávky. K desce předposlední se vrátili s Uncommon Man a novinkou kolekci připomenula trojice po sobě jdoucích šlupek Time for Bedlam, Birds of Prey a nádherná The Surprising. Bylo však vidět, že starší fans nové věci příliš neznají a jejich přejetí nebylo zdaleka tak vřelé, jako u klasik žánru. My "mladší", jsem však tyto skladby dokázali náležitě ocenit. Závěr koncertu opět sázel na zásadní věci jako - Perfect Strangers (riffoidní pasáž uprostřed byla k sežrání), Space Truckin (kdy refrén "Come on let's go Space Trucking" řval celý sál) a Smoke on the Water.

Klasický přídavek obstaraly letité a očekávané záležitosti Hush a Black Night. Don Airley se nejméně dvakrát blýsknul dlouhými sóly na svoji klaviaturu a něco ze své kuchyně přidal i Roger Glover. Malinko přeřvaný, avšak čistý zvuk jen podtrhl famózní šou, kterou ten den Deep Purple v Brně předvedli.

Podle reakcí během koncertu i krátce po něm, byl dav nacházející se v brněnském Rondu zcela v područí slovutných a dávno korunovaných králů hard rocku, Deep Purple.
Díky za něj.



Zdeněk - 28.06.2018 17:46:05 #
Ahoj,
byl jsem tam včera a celkem souhlasím s horynovým příspěvkem. Chtěl bych ještě upozornit na saxofonistu a flétnistu Mela Collinse a jeho skvělá sóla přecházející místy až do free-jazzu. Souhlasím, byl to koncert profesorů, snad i filharmonie co se týká kvality i stylu přednesu. Přiznávám, že jsem se chvílemi u některých skladbách přestal orientovat, nemám King Crimson dokonale naposlouchané a na tuhle hudbu musí být posluchač také odpočinutý což uprostřed týdne je trochu problém. V každém případě hudební zážitek na dlouhou dobu.
northman - 28.06.2018 13:44:19 #
horyna: zdravím, byl jsem tam taky a byl jsem na nich i předloni, takže to nebyl pro mě takový zážitek, jako pro ty, kteří je viděli a slyšeli poprvé. Při nájezdu v podobě Lark´s Tongues In Aspic jsem měl husí kůži stejně jako předloni a když jsem tuhle desku slyšel poprvé před čtyřiceti pěti lety. Milá byla vsuvka písničky Kde domov můj v podání Mela Collinse na flétnu. Nebyl to ža tak rockový koncert spíše to bylo podobné vystoupení filharmonie. Pecka, instrumentální výkony všech byly neskutečné, mám rád Roberta Frippa, protože hraje na kytaru úplně jinak než ostatní, navíc při hře sedí.21st Century Schizoid Man je pro mě neskutečná pecka už od poslechu z LP In The Court Of Crimson King, ale nejsyrovější verze je na desce Earthbound, tohle provedení se třemi bubeníky je taky zajímavé, ale to na earthbound je pro mě lepší. Díky za pěkné čtení.
horyna - 28.06.2018 11:59:39 #
KING CRIMSON, Praha 26.6.2018, Forum Karlín

Pro mne a s velkou pravděpodobností také pro většinu diváků v sále, byl tento večer jedním z největších hudebních zážitků, jaký si může hudební fanda vůbec představit. Emoce se mnou cloumali od samého začátku koncertu a ještě hodně dlouho po jeho skončení tak silně, že jsem tento report neměl v úmyslu vůbec psát. Nechtěl jsem ty krásné a velice silné vzpomínky zbytečně rozmělňovat na papír. Nakonec mi to ale nedalo a rozhodl jsem se, podat o tomto večeru alespoň krátké svědectví.

Už hodinu před jeho začátkem jsme s dašími přitomnými v sále, obdivovali hradbu složenou z trojice bicích nástrojů, postavených na okraji pódia. Už jen letmým pohledem mělo být jasné, kteří vyvolení mají být hlavními hvězdami večera. Za bicími se postupně usadili, zleva Pat Mastelotto, uprostřed Jeremy Stacey, který občas ovládal i další klávesy a vpravo Gavin Harrison. Každá souprava byla překrásným, nablýskaným kusem svého majitele, který na ni zakrátko předvedl dokonale dechberoucí výkon.

Teprve za touto trojicí, na dalším vyvýšeném stupni, měli rezervována místa další hráči. Jmenovitě saxofonista Mel Collins, basán Tony Levin, klávesák Bill Rieflin, zpívající kytarista Jakko Jakszyk a úplně pravo, hlavní osoba celého podniku, skladatel a leader, kytarista a občasný klávesák, zakladatel King Crimson, Robert Fripp. Ten, jak je jeho dobrým zvykem, ze svého místa na všechny profesorsky dohlížel a kochal se předvedenou hrou svých kolegů.

Repertoár si kapela vybrala tak, aby žádná z jejich epoch nezůstala ušetřena. Mohli jsme okusit to nejlepší z období Grega Lakea, stejně jako Johna Wettona, přitomny byli i skladby z let osmdesátých, stejně jako pozdní desky Andriana Belewa.

Soubor šlapal přesně jako hodinky a největší lákadlo koncertu, trojice bubeníků, působila velice sebejistě, sehraně, rytmicky zcela precizně a svou hrou bavila sebe, i diváky v sále. Občas jsme z toho uragánu úderů, přechodů a dynamických přejezdů, zůstávali zcela konsternováni a jen nevěřícně hleděli s ústy otevřenými dokořán, jak je možné něco tak náročného vůbec secvičit a zahrát. Obzvlášť působivá byla Mastelottova hra na různá cinkrlátka, hrkátka, činely a velké gongy. Údery do nich vytvářely překrásnou plejádu zvuků, na níž jsme mohli oči i uši nechat. Pro mne to byl právě Pat, ke kterému mě z oné trojice bubeníků, nejčastěji sklouzával zrak. Občas pánové sólovali společně, občas odděleně, jeden na druhého navazoval a třešničkou na dortu, bylo poslední sólo Gavina Harrisona. To byla jedna velká oslava hry na bicí.

Naprosto všechny skladby "schytali" působivý mega-applause, většinou ve stoje, takže se i sami hudebníci museli cítit značně polichoceni. Samotný koncert zabral s jednou malou přestávečkou tři hodiny, což na to, že někteří z hráčů jsou už zdatnými sedmdesátníky, působí skutečně monstrózně.

Technicky si lze těžko představit lepší vystoupení, které by něco tak mimořádného dokázalo překonat. King Crimson už od počátku své kariéry, patřili mezi technicky a instrumentálně nejvyspějlejší kapely z rockově progresivní oblasti. Tentokrát svůj účinek dokázali ještě znásobit, čímž vytvořili iluzi naprosté instrumentální dokonalosti. Ale i emočně to byl zážitek velice schopný. Frippovy riffy byly drtící, přesné, velice intenzivní a zcela osobité. Mell Collins do saxofonu supěl jako parní lokomotiva. Tony Levin nám na několika svých nástrojích předvedl, proč právě on patří mezi naprostou hráčskou elitu. A Jakszykův styl zpěvu, jež má nejblíže k tomu Lakeovu, dokonale vyvolával auru prvních dvou alb, což působilo ještě uvěřitelněji.

Ten večer sálem duněla skutečná muzikantská dokonalost. Top výkon hodný největší kapely celé progresivní sféry.
horyna - 26.06.2018 21:35:28 #
První přestávka, myslím že nejen já pro toto vystoupení nenacházím slov. Úžadné!!!!!!!!!!!!!!!!
horyna - 26.06.2018 19:19:18 #
Díky ti. Ta troj hradba naleštěných bicí vepředu vypadá úžasně.
Zdeněk - 26.06.2018 19:16:14 #
Tak se to horyno užij,já už se těším na zítřek
previous »

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000