Diskuze


Pro přidání nového diskuzního příspěvku musíte být přihlášeni/zaregistrováni.
previous »
bullb - 28.01.2019 15:57:54 #
The Tangent: Proxy
horyna - 28.01.2019 08:23:54 #
Uplynulý rok byl u mne co se počtu a kvality novinek týče přiměřeně vyrovnaný rokům předešlým. Momentální číslo se ke dnešku zastavilo na počtu 22 kusů a myslím si, že letos jsem vedle nestřelil ani jednou a tak předpoklad, že budu ze sbírky něco vyřazovat a prodávat je takřka nulový.

Ještě jsem si nestihl koupit nové Presto Ballet-vyšli v samém závěru roku a Gryphon, které jsem slyšel, zní velice dobře, ale zatím je stále odkládám. S novými Dead Can Dance je to horší. Přes pochvalnou Jirkovu recenzi jsem četl i dost kritiky a to co jsem zatím slyšel, mě úplně nenadchlo. Počítám, že letní pražský koncert to výrazně ovlivní, ale na jakou stranu... Můžu jen litovat, že na něj pojedu bez znalosti aktuálního materiálu, ale o to víc pro mne pak může být nákup novinky lákavější, či naopak zatracovanější.
U této trojice předpokládám podobný osud jako u loňských Styx a Nada Sylvana-které jsem také pořizoval až se značným zpožděním a to jsem se stále ještě nedokopal k Pegasem chválené sólovce Kansas pěvce-S. Walshe, i zajímavému albu klávesáka Uriah Heep-Phila Lanzona.


Nové desky si jak je mým zvykem pro přehlednost rozřazuji do imaginárních kategorií:

Kytaristé:
Satriani, Joe - What Happens Next – znovu neskutečně kvalitní a dráždivá porce nápadů a energie. Deska je naprosto jíná než cokoli, co doteď Joe udělal, o to je její poslech větším dobrodružstvím. Představené power trio šlape jako dobře seřízené luxusní hodinky.

Bonamassa, Joe – Redemption – stejně jako se Joe takřka dotýká hvězdných výšin desky předposlední Shockwave S., se i Joe Bonamassa drápe po svém vrcholném Blues of Desperation. Pro mne je Redemption jedním z pětice žhavých kandidátů na desku roku 2018.


Prog rock:
Galahad - Seas of Change - líbí, přec s menšími výhradami

Arena - Double Vision – zpočátku těžké zklamání postupně a pomaloučku začala střídat upřímná radost z nového kotouče, kterým si Arena po předešlém "zklamání" v podobě Unquiet Sky napravila reputaci. Každým novým poslechem se mi deska líbí víc a víc.

Spock's Beard - Noise Floor – jasně nejsabší počin v kariéře kapely. Přesto pořád silně nadstandardní dílo za pět *, které 95% konkurence strčí hravě do kapsy.

Lunatic Soul - Under the Fragmented Sky – stejně dobrá věc jako album loňské. Vlastně jej beru jako klasickou studiovku a ne mini.

Sea Within, The - The Sea Within- čekal jsem víc a po prvotním zklamání se to postupně lepší.

Mystery - Lies and Butterflies – dlouho jsem tvrdil, že Mystery s novinkou dochází dech, ale obrovská chyba lávky. Rafinovaná deska je svými znovu po vrch naplněnými náklaďáky melodií a velkolepou atmosférou stejně geniální, jako výtvory předchozí. Další aspirant mezi nejužší výběr.

Riverside – Wasteland – znovu z jiného soudku a znovu na výbornou. Pomalu dozrávající deska, která bude širší veřejností plně doceněna až za pár let.

Pineapple Thief – Dissolution – stejně úchavtné představení jako na minulém nosiči a zároveň jedno z nej alb uplynulého roku. Do karet mu hrají snad všechny klady, které si u podobné muziky může člověk přát slyšet. Atmosféra, muzikantské výkony, zajímavá písňová stavba, křišťálový zvuk...

Kayak – Seventeen – jedno z velkých překvapení v této oblasti. Kayak jsou důkazem, že velké melodie dokáží pořád tvořit nosnou kostru skladby. Když se k tomu přidá dostatek nápadů a schopná aranžérská výbava, může vzniknout podobně vymazlená záležitost, jakou vydali právě Kayak.

Southern Empire – Civilization – sic už druhá deska, pro mne přesto největší překvapení dva-osmnáct. Čerstvý, melodický, tempově neustále se měnící kolotoč nápadů, změn, zajímavých rytmů, který ve spojitosti se skvělou souhrou všech nástrojů a parádním zpěvem činí z tohoto díla neskutečně vybroušený drahokam.

Samurai of Prog, The – Archiviarum – stylově pestrá záležitost, na kterou by se dala s lehkostí aplikovat slova předešlá. Další z příjemných překvápek.

Stolt, Roine - The Flower King: Manifesto Of An Alchemist – zprvu jen zklamání, neporovnatelné s tím, co Roine donedávna tvořil. Ale i v tomto případě je čas dobrým lékařem a příjemně působící a na nápady nikoli chudá nahrávka, si pomalu nachází cestu k tomu správnému místu.

Tangent – Proxy – totální opak předešlého jen s tím rozdílem, že Tangent ať posloucháte zepředu, či zezadu, musí se vám líbit chtě nechtě. Možná si za deset let řekneme, že právě tohle byl jejich vrcholný opus magnum. Těžko soudit, ale jejich fazóna je neuvěřitelná a postavení na prog/art/fusion scéně neochějné a dominantní. Další z těch nej nahávek r.2018.

Gungfly - Friendship – opět jedno z příjemných a pro mne nečekaných překvápek. Nikam se netlačící uchu lahodící písničkaření s potřebnou progresivní stuhou a stále nápaditou fazónou z dob Beardfish, dělá i z Gungfly vcelku charismatickou záležitost.


Fusion:
Soft Machine - Hidden Details – staří páni v žádném případě neslevili a ukázali světu, jak hrají profesoři ve své třídě.


Rock:
McCartney, Paul - Egypt Station – Paul je zkrátka kalibr a na své Egyptské Zastávce nám předhodil další sbírku poutavých a pěkných melodických písní.

Manic Street Preachers - Resistance Is Futile – deska, která mne smetla svým vnitřním nábojem a chutí kapely znovu se pořádně postavit na nohy. I když podobou muziku neposlouchám, někdy je potřeba udělat vyjímku. V tomto případě se mi podařilo objevit něco jiného, přesto podobně působivého a přitažlivého jako je artová muzika.

Suede - The Blue Hour – Suede jsou znovu "moje kapela" a tahle nápaditá deska plná pocitů a odkazů k dětství mi udělala neskutečnou radost. Olymp Dog Man Star se otřásá v základech.


Hard rock:
Uriah Heep - Living The Dream – zřejmě nejlepší deska Shawovi éry a to mám hodně rád Wake the Sleeper, nebo Raging Silence. Prostě U. H. přeřadili na vyšší rychlostní stupeň a svou dravou, znovu nalezenou až mladickou energii, prokládají na jejich pozdní poměry opravdu solidním množstvím nápadů.


Grunge:
Alice in Chains - Rainier Fog – Alice točí lepší a lepší desky a jestli to tak půjde dál, příště možná překoná i slovutný Dirt.
4Mickey - 25.01.2019 21:27:18 #
BOBBY PREVITE - Rhapsody
MARK LANEGAN & DUKE GARWOOD - With Animals
STEFON HARRIS & BLACKOUT - Sonic Creed
MARCUS MILLER - Laid Black
STUART HAMM - The Diary of Patrick Xavier
Orquesta del Tiempo Perdido – Stille
GLEB KOLYADIN
GOGO PENGUIN - A Humdrum Star
MAKAYA McCRAVEN - Universal Beings
BILL FRISELL & SKÚLI SVERRISSON - Strata
urzug - 25.01.2019 21:00:52 #
John Cale – Story of Blood
alienshore - 25.01.2019 19:51:25 #
Progressive-rock/Art-rock
Subsignal - La Muerta
Cody Carpenter - Cody Carpenter's Interdependence
Crippled Black Phoenix - Great Escape
Iako Bei - Pursuits In 1ife
Toby Driver - They Are The Shield
Yossi Sassi & The Oriental Rock Orchestra - Illusion Of Choice
Presto Ballet - The Days Between
Southern Empire - Civilisation
Spock's Beard - Noise Floor
A Perfect Circle - Eat The Elephant
Art In America - Cloudborn
Tony Banks - Five
Umphrey's McGee - It's Not Us

Hard-rock/Blues-rock
Ty Tabor - Alien Beans
Monster Truck - True Rockers
The Vintage Caravan - Gateways
Uriah Heep - Living The Dream
Audrey Horne - Blackout

Melodic-rock/AOR
The Night Flight Orchestra - Sometimes The World Ain't Enough
Steve Perry - Traces
Vega - Only Human
Station - More Than The Moon
Ted Poley - Modern Art
Outloud - Virtual Hero Society
Jerome Mazza - Outlaw Son
Praying Mantis - Gravity
Sunstorm - The Road To Hell

Post-rock
Long Distance Calling - Boundless

Alternative-rock
Suede - The Blue Hour
Interpol - Marauder
Manic Street Preachers - Resistance Is Futile
Therapy – Cleave
Jonathan Davis - Black Labyrinth
Simple Minds - Walk Between Worlds
Muse - Simulation Theory

Jazz /Jazz-rock/Fusion
Chick Corea & Steve Gadd Band - Chinese Butterfly
Dewa Budjana - Mahandini
Marbin - Israeli Jazz
Adam Holzman - Truth Decay
Alex Skolnick Trio - Conundrum
Soft Machine - Hidden Details
Brad Mehldau Trio - Seymour Reads The Constitution!
ptf - The World[s]

Instrumental guitar-rock/metal
Bob Katsionis - Prognosis & Synopsis
Joe Satriani - What Happens Next

Progressive-metal
Into The Great Divide - Into The Great Divide
Redemption - Long Night's Journey Into Day
Semantic Saturation - Paradigms
Kingcrow - The Persistence
Antimatter - Black Market Enlightenment

Metal
Judas Priest – Firepower
Snowy Shaw - White Is The New Black
Dee Snider - For The Love Of Metal
Ihsahn - Amr
Tokyo Blade - Unbroken
Voivod - The Wake
Amorphis - Queen Of Time
Loudness - Rise To Glory
Warrel Dane - Shadow Work
Sevendust - All I See Is War
Tremonti - A Dying Machine
Obscura - Diluvium
Beyond Creation – Algorythm
Augury - Illusive Golden Age
Gorod - Aethra
Anachronism - Orogeny

Průsery roka
Kino - Radio Voltaire
Roine Stolt - Manifesto Of An Alchemist
The Sea Within - The Sea Within
Galahad - Seas Of Change
Evership - Evership II
Perfect Beings - Vier
Mystery - Lies And Butterflies
Progjar - 24.01.2019 21:56:04 #
Už som ani nečakal toto vlákno. Takže len veľmi minimalisticky:

Galahad-Seas of Change
Riverside-Wasteland
Mystery-Lies and Butterflies

Mám toho oveľa viac, rok 2018 bol tiež veľmi plodný ale uvedené tri veci sú pre mňa osobne Top 2018. Dodatočne prajem všetko dobré každému a nech sa nám všetkým darí.
Pegas - 23.01.2019 23:52:03 #
Těžko udělat nějaký žebříček, tak jsem spíše zhodnotil desky, které jsem si koupil. Slyšel jsem i dost jiných, ale ty si nepamatuju a ještě více loňských novinek jsem neslyšel. Kdybych měl sestavit nějaké pořadí, tak by to i mohlo zhruba odpovídat. Především první tři se mi líbí maximálně. Za špatnou považuju jenom Arenu, Stoltova sólovka je sice zbytečná, ale nebráním se poslechu, což se o Areně říct nedá.

The Pineapple Thief - Dissolution
Pro mě nejlepší deska roku 2019, vymazlená po skladatelské, instrumentální i produkční stránce a bez zbytečného natahování stopáže.

Riverside - Wasteland
Riverside vydali další výbornou desku s neuvěřitelně silnou až filmovou atmosférou (nepochybně ovlivněnou i westernovými soundtracky). Hodně temná nahrávka, nejen kvůli úmrtí kytaristy, ale i s ohledem na celkový koncept. Kromě prvotní albové trilogie se každá jejich další deska dost odlišuje, každou ale potvrzují zasloužené postavení na špici pogrocku. U této desky si však říkám, že bych chtěl slyšet pokračování.

Rikard Sjoblom's Gungfly - Friendship
Chytlavé, líbivé, pěkně napsané, zahrané i zazpívané, komu se líbí předchozí Sjoblomovy sólovky, neměl by si nechat ujít ani tuto.

The Tangent - Proxy
The Tangent je téměř vždy sázka na jistotu a poslední album není výjimkou. Opět tu máme pořádnou dávku melodií, progrocku, jazzu a nezřídka i moderní hudby. Přitom vše drží pevně při sobě, skvěle šlape a ani po dese albech nehrozí ani náznak stereotypu. Poslední dvě skladby patří k tomu nejlepšímu, co jsem letos slyšel.

Spock's Beard - Noise Floor
Na první poslech se to nezdálo, ale novinka Spock's Beard je další pecka v jejich diskografii. Řekl bych, že i přístupnější, avšak žádné podřizování se mainstreamu, ačkoliv (nejen) popové vlivy byly součástí tvorby kapely od začátku. Deska zní celkem svěže a zajímavé je i bonusové EP, na němž se kapela představuje v podobě, kde bych ji ani nepoznal, slyšíme tu i vlivy AOR, ale klidně bych si dovedl představit v podobném duchu celou desku.

The Sea Within - The Sea Within
Zajímavý projekt složený ze slavných jmen progrockové scény (Stolt, Reingold, Minnemann, Brislin, Gildenlow), naštestí bez Stoltovy dominance. V tomto případě celkem vyšlo, a přestože jsme se nedočkali ničeho převratného, v rámci žánru je to hodně dobré. A druhé (bonusové) CD ještě lepší.

The Night Flight Orchestra - Sometimes The World Ain't Enough
Silně melodický retro (pop)rock s příchutí osmdesátek, velmi příjemná a zábavná deska, kterou jsem objevil úplně náhodou a hodně si ji oblíbil.

Lunatic Soul - Under The Fragmented Sky
Kromě novinky Riverside nadělil Mariusz Duda fanouškům Lunatic Soul toto EP, které je milým doplňkem alba Fractured (2018). A tak je také potřeba na to nahlížet, komu se líbí Lunatic Soul bude pravděpodobně spokojen i s tímto, ale jako plnohodnotné album by to bylo slabší.

The D Project - Find Your Sun
Trochu slabší než předchozí alba, ale postupně se i z této vyklubala pěkná deska, ovlivněná mnoha styly a nepochybnou inspirací u Pink Floyd či King Crimson.

Uriah Heep - Living The Dream
Od Uriah Heep bych sice uvítal odvážnější skladby, ale i tahle deska se jim povedla. Na několika posledních albech naladili hutný hardrockový kytarově hammondkový zvuk a energií nakopávají zadek mnoha mladým kapelám i jiným veteránům přežívajícím jenom z nostalgie.

Joe Satriani - What Happens Next
Tentokrát přímočařejší deska, která u mě nepřekonala výbornou Shockwave Supernova, ale Satriani si stále drží vysoký standard po celou svou kariéru a tímto počinem rozhodně neklesnul a opět mě dokázal zaujmout.

Kino - Radio Voltaire
Poněkud zbytečná nahrávka, která ani náhodou nedosahuje kvalit debutu Picture. Spíše další Mitchellova sólovka, ale i když mám výhrady a pár skladeb nemusím, poslouchat to můžu.

Dukes Of The Orient - Dukes OF The Orient
Na novou desku Asia s Johnem Paynem se čekalo dlouhých 14, resp. 12 let. V roce 2018 konečně vyšla, i když pod jiným názvem, ale bohužel nenaplnila velká očekávání a funguje už jenom spíš z nostalgie. Nicméně při jejím poslechu se to vždycky kolem půlky zlomí a ta druhá mě dost baví.

Roine Stolt's The Flower King - Manifesto Of An Alchemist
Další zbytečná a narychlo sešitá nahrávka v klasickém Stoltově stylu. Přes lákavý název se ani náhodou nemůže srovnávat s deskami The Flower Kings a ani se sólovkou The Flower King, na kterou má navazovat.

Arena - Double Vision
Od novinky Areny jsem nic nečekal a také jsem nic nedostal. Bez nápadu, bez energie, bez atmosféry, stejně jako předchozí dvě desky. Nebaví mě to.
jirka 7200 - 23.01.2019 23:04:28 #
Určitě i dnes vzniká řada zajímavých alb, ale člověk musí být velkým hledačem, aby je objevil. Kolikrát se ani o nich moc nepíše, ani nejsou na Progarchives, ba ani na Progboardu :-)

Při rekapitulaci minulého roku jsem zjistil, že jsem naposlouchal velké množství skvělých desek, ale 90% je mnohem staršího data a přiznám se, že mi tyto "loňské" objevy udělaly mnohem větší radost, než ty skutečně vydané v roce 2018.

Namátkou zmíním některé desky Sieges Even, Art Zoyd, sólové desky Rogera Hodgsona, Lucifer Was, starších Spocks Beard či prog rockových Finnforest nebo sólovky Michaela Schenkera, které jsem dlouhá léta míjel.

Loni jsem si pořídil několik alb z různých žánrů, které se mi velmi líbí, zde je několik z nich :

Uriah Heep - Living The Dream
Evership - Evership II.
Dead Can Dance - Dionysus
Royal Sons - Praise & Warships
Damian Wilson & Adam Wakeman - The Sun Will Dance In Its Twilight Hour
Electric Mud - Highway Refugees
Soft Kill - Savior
Future Corpse - Culture Ruins Everything Around Me
Ryback - 23.01.2019 20:55:58 #
Taky bych něco našel:
Malady - Toinen Toista (progrock z Finska)
Molotow Moloch Quartet - Enter the Avoid (jazz z Čech)
Paul McCartney - Egypt Station (snad netřeba představovat, příjemné překvapení)
Legendary Pink Dots - The Tunnel (psychedelický rock)
Brano - 23.01.2019 20:10:37 #
...a ešte som zabudol:
The Samurai Of Prog-Archiviarum
previous »

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000