Pink Floyd - Atom Heart Mother

A je to tu. Konečne prichádza vrcholné obdobie Pink Floyd. Rok 1970 je pre m�a magický a pre rockovú hudbu druhý taký nenastane (iba ak by sme zasa nulovali kalendáre). Že je to kravina? Figu! To je obal albumu Atom heart mother!

Úžasná, priam orchestrálna skladba Atom heart mother sa síce podľa tém člení na nejaké tie písmenká s názvami, ale ako celok je to parádna koláž psychedélie, orchestrálneho art rocku, bezslovných spevov a bezprecedentných emócií, ktoré z Pink Floyd urobili jednu z najosobitejších skupín, čo ich 20. storočie nosilo. Dvadsať minút génia usvedčuje predchádzajúce dielo kapely zo zbytočnosti. Navyše, Gilmour prvý raz naplno rozvinie svoje podmanivé sólo, ktoré sa stane základným rozpoznávacím prvkom nasledujúcej tvorby skupiny. V kontraste s monumentálnou prvou stranou platne sa druhá strana (nie odvrátená, na tú si budeme musieť ešte chvíľku počkať) začína krehko, akustika, uspávanka, If je jednoducho príjemná a mám ju rád. Návrat do minulej dekády obstaráva ďalšia ľahká vec s názvom Summer '68. Nežný klavír striedajú búrlivejšie dychové pasáže, spev občas papá, je to fajn. Beatlesovsky upokojená piese� Fat old Sun dokonalo stup�uje milú atmosféru tejto časti albumu. Z jej prívetivej nálady by hádam aj prívrženec Ku-Klux-Klanu vyhľadal spoločnosť dajakého prisťahovalca a padli by si do náručia. A pri gitarovom sóle by sa v romantickom filme určite počalo nielen jedno dieťa. A tým načas končí hudba a začína nezmyselná vsuvka Alan's psychedelic breakfast. Akési zvuky d�a sa sem votreli, avšak nerušia a sú milosrdne krátke, čoskoro ich doplní klasický klavír, následne sa vrátia a tak to beží asi trinásť minút, pričom hudba je vždy zaujímavá.

Po úlete zvanom Ummagumma sa dá konštatovať, že skupina sa poučila (aspo� na niečo bol ten pokus dobrý) a našla tú správnu psychedelicko-vzletnú polohu, ktorá jej na chvíľku vydrží. Výborný album s jedným úletom, ktorý milosrdne prepočujem. Pink Floyd na vrchole.
reagovat

PaloM @ 16.07.2012 07:50:44
Úprimne ti závidím, a samozrejme prajem, schopnosť rýchlo formulovať "na papier myšlienky", k obsahu recenzií rád podiskutujem neskôr.

hejkal @ 16.07.2012 08:00:16
O tom potom, ako vravel jeden nemenovanĂ˝ politik. :)

Jarda P @ 16.07.2012 08:13:20
Pro mě začínají praví Pink Floyd právě tímto albem. Předchozím jsem nikdy nepřišel na chuť, první 2 desky poslouchám spíše z úcty k mistrům, za celých 35 let, co je mám, mě neoslovily tolik jako ty od Atom Heart Mother výše. Studiová část Ummagummy je pro mě neposlouchatelná.

hejkal @ 16.07.2012 08:16:46
Som na tom podobne. To chce psychedelika od kostí, aby s v predchádzajúcich dielach našiel, čo sa o mne povedať nedá.

moonySK @ 16.07.2012 14:28:24
Tento album milujem a právom si ho viem pustiť kedykoľvek. Atom Heart Mother ma nadchla už po prvom počutí a vždy ju počúvam celú. Takisto nechápem členom kapely, prečo ju odsudzujú a považujú ju za "najhorší album kapely". Veď na takej Ummagumma nie je práve čo moc počúvať.

PaloM @ 17.07.2012 08:52:13
No tak tu sa hejkal prekonávaš v pestrosti obrazných prirovnaní, adekvátne k obsahu atómovej kravy. Rešpektujem tvoj názor (čo mi iné zostáva :-) ), no dovoľ niekoľko osobných pripomienok:
- prvé vrcholné obdobie Pink Floyd prišlo s debutovým albumom,
- celých 20 minút nie je geniálnych (na dôvažok, ruší slabšia technická kvalita nahrávky) a už vôbec neusvedčuje zbytočnosť predchádzajúcich nahrávok. Krava je len jedno sklíčko v pestrofarebnej mozaike ich diskografie,
- Ku-Klux-Klan = lynč, to nezmeníš,
- na počatie je najvhodnejší kľud, bez výnimky aj pre tlsté slnko.

Inak fajn, vďaka za ďalšie zábavné čítanie :-)

Úvodní a zárove� titulní rozsáhlá kompozice je prostě famózní. Lví podíl má na ní nepochybně Colin Geeze, který přikomponoval a přidal k tomuto, původně zřejmě dosti chaotickému a psychedelickému útvaru dechovou sekci a sbory, které udržují ve skladbě řád a jistou gradaci. Ve skvělé a vkusné symbióze s nehudebními zvuky tak vzniká kompaktní zvuková koláž na pomezí rocku a soudobé vážné hudby. Povedený kousek.
Druhou stranu otevirá If – jednoduché vybrnkávání na akustickou kytaru a nepříliš nápaditá melodie- na druhé straně ovšem zajímavý kontrast s předešlým velkolepým opusem a moc zdařilý text.
Summer ´68 – pěkná, příjemná písnička, možná až příliš umírněná a sladká, ale dá se to. Ke konci se objevuje velice pěkná mezihra s žesti.
Fat Old Sun- příšerně unylý, ospalý- přitom však velice citlivě podaný kousek- kdysi jsem ho měl docela rád…..
Co napsat o Allan´s Psychedelic Breakfast ? Vždycky se mi na ní nejvíc líbilo to slovo „psychedelic“ v názvu. Dnes už mě nebaví poslouchat zvuky ranního rituálu nějakého maníka- ale dřív mi to připadalo jako docela sranda. Ale ta závěrečná instrumentální pasáž zní velice dobře.
Zajímavé album, zvláště kvůli první straně dávám bez váhání 4 hvězdičky.

reagovat

Petr_70 @ 22.03.2012 08:03:22
Já jsem nucen zvláště kvůli první straně 2 hvězdičky z maximálního počtu ubrat...

b.wolf @ 22.03.2012 14:53:57
Poměrně výstižná recenze; musí říct, že Atom Heart Mother patří mezi moje nejoblíbenější alba v "psychedelickém" údobí Pink Floyd. První strana dle mého soudu nemá chybu (nejlepší části jsou Father´s Shout a Funky Dung) a závěrečná "schíza" Allanova psychedelická snídaně je prostě famózní. Pro mě je to taky jasné, 4/5.

diesbies @ 24.03.2012 20:56:21
Petr_70 - No jo, každý to holt asi slyšíme jinak, resp. slyšíme tam něco jiného...

Petr_70 @ 24.03.2012 23:52:42
diesbies:
Viz recenze Jester nĂ­Ĺľe...

Toto "kraví" album leží dosti ve stínu pozdějších legend a možná i Meddle, které je konceptem podobné (jedna skladba přes celou stranu, několik kratších písní + zvukový experiment), přesto však můžeme směle tvrdit, že se nejedná o tuctovou desku. Právě naopak. Pink Floyd zde v rámci hledání vlastní osobitosti šli kdysi "na rande" se symfonickým orchestrem a byť to skončilo vztahem na jednu noc, sousedi (z progboardu a jiných serverů), co je slyšeli "dovádět", si o tom pořád vyprávějí jako by to bylo včera :o)

Atom Heart Mother - tato lehce psychedelická spacerock symphony je dalším důkazem toho, že jestli tahle skupina něco umí dokonale, pak jsou to rozsáhlé kompozice. Netlačí na pilu, ale naopak každý ten hudební nápad prostě tak dokonale prozkoumají a rozvinou, že se mi chce vždy říct jen: krása...
Na dalších třech skladbách je zase vidět, že každý z této kapely (krom Masona, to je jen velice průměrný bubeník), tj. Waters - Wright - Gilmour je nejen excelentním muzikantem, ale i zcela rozdílnou osobností. Depresivní If inspirovaná Sydem, energická a veselejší Summer '68 a melancholická (nostalgická) Fat Old Sun - prostě pestrá charakterová vitráž.
Desku uzavírá zprvu podivná Alanova snídaně, ale i tuhle skladbu jsem se naučil mít moc rád. Evokuje ve mně jakýsi panteistický pocit, že ve všem lze nalézt něco krásného či božského, dokonce i v tom, že někdo srká kafe nebo opéká slaninu.

Jediné, co bych albu vytknul, je dost nekvalitní zvuk. Ale chápu, že se psal rok 1970 a albu to navíc dodává jakousi syrovost.
Obtížné je tuto desku nějak ohvězdičkovat, protože pozdější alba jsou ještě o úrove� či o dvě výš a tak by se nabízelo dát třeba čtyři hvězdičky. Jenže dotknout se dokonalosti vždycky nejde a u každé jiné kapely bych dal 5, proto je dám i zde.
reagovat

PaloM @ 21.11.2011 18:08:51
Marčelíno, kráva je dobrá ! Vďaka za recenziu.

Album Atom Heart Mother bylo spolu s Ummagummou tím prvním, s čím jsem se pod hlavičkou Pink Floyd na počátku sedmdesátých let setkal. Hluboce to na mě zapůsobilo a než jsem poznal Dark Side Of The Moon, považoval jsem Atom Heart Mother za absolutně klíčové album skupiny, ale i britské psychedelie. I když dnes vlastním celý archiv podepsaný logem Pink Floyd, přesto u mě Atom Heart Mother má stále elitní postavení jednoho z nejlepších alb kapely.

Z mého pohledu je novým hudebním směrem kapely a hledačským projektem, který je už hodně vzdálen prvním albům kapely. Pink Floyd zde poprvé experimentují s hudební suitou, která pokrývá celou polovinu alba jako jeden propojený tematický celek, v němž kvartet spolupracuje nejen s celistvým orchestrem, ale i se sborem John Aldiss Choir. Dochází tak k propojení rockové skupiny se dvěma dalšími vokálně-instrumentálními celky a daný kompoziční tvar přináší nový pohled na progresivní hudební útvar. Spolúčast na albu má i britský houslista a skladatel Ron Geesin, který měl v aranžmá suity svůj podíl a poradní hlas.
Někdo vnímá rozsáhlou suitu jako rockovou operu potažmo rockový muzikál a asi nebude daleko od pravdy…

Druhá strana alba přináší logické odlehčení tématu v kratších skladbách spíše pís�ového typu, ale ani zde není nouze o experimentování, při kterém mi leze mráz po těle…

ATOM HEART MOTHER a) Father´s Shout b) Breast Milky c) Mother Fore d) Funky Dung e) Mind Your Throats Please f) Remergence

– samotný nástup je představován dlouhým tónem a výraznými dechovými nástroji jako v symfonickém díle, až konečně hutné bicí nástroje, basy, hammondky podepřené dechovou sekcí rozbíhají celé téma, kam jsou přimixovány ruchy včetně startujícího motocyklu, který ve stereofonním efektu odjíždí do neznáma. Jednotlivé fáze suite na sebe navazují v řetězovitém spojování a tak vnímáme bublání Wrightových hammondek společně s violoncellem a Gilmourovy klouzavé tóny kytary, které se promě�ují s kvílívým soundem protahovaných tónů, klasisizující klavírní téma hraje čitelnou melodii. Harmonické schéma je bohaté, hutné a organicky pevné. Zklidnění přichází s dlouhými tóny varhan a nádherně klenutým ženským vokálem. Tuhle sekvenci bych použil do raných Vláčilových filmů Ďáblova past, Údolí včel, Marketa Lazarová…. Ano, tohle jsou principy operního tématu. John Aldiss Choir zde odvádí nádherný výkon, klasické vedení sborového zpěvu je monumentální… teď už ho podkreslují i rytmické breaky Masonových nevýbojných bicích nástrojů…. Hammondky ovládnou prostor – Wright má smysl pro proporce a sází úsporné, ale účinné tóny, stejně jako Waters svoji basovou linku. Gilmour nasadí čistý kytarový tón bez výraznějšího zkreslení. Také zde cítíme, že jeho cítění má kořeny v blues, třebaže ve výrazu, nikoliv v nějakých claptonovských postupech. Dlouhý astrální tón tónového generátoru vytváří tajemný obrazu nekonečného prostorového zrcadlení. A jsou tu lidské hlasy. Velmi zvláštní sbory, jako od Carla Orffa, to je jedinečný vokální útvar, kde se nádherně mužské a ženské hlasy spojují do jednoho tvaru. Větší oživení přichází ve vrstvených vokálních harmoniích a už hrají Pink Floyd svoje tutti. Nad nimi to hřmí lesními rohy a trombony a trubkami a pak přichází nečekané psychedelické tajemno. Tónový generátor vyrábí neidentifikovatelné zvuky, jako bychom byli v centru jaderné elektrárny a poslouchali bzučení strojů a chladících věží. Je zde i mellotron, psychedelické varhanní zvuky, které se vracejí a navozuje prapodivné schizofrenní atmosféru v lidské mysli, až přichází vyvrcholení v příšerném dozvuku nastalé ticho provázejí nahodilé zvuky preparované přes Leslie efekt a prolínání melodických motivů a harmonických proměn nás provádějí muzeem vážné hudby, rocku, symfonie, psychedelie až do stále konkrétnějšího tvar se zkresleným pokynem SILENCE IN THE STUDIO!
Prolínání melodických sekvencí se nám vrací zpět do tématu, jako by se nám promítaly pocity, které svádějí nikdy nekončící a nevypratelný zápas.
Dokážu si představit, jak komplikovaný musel být celý nahrávací proces ve studiu, kdy dostat do souladu takové množství harmonií, symfonické postupy, náročné vokální sbory a samotnou rockovou kapelu muselo znamenat šílenou koncentraci s odhodlanost. Famózní hudební útvar!

IF – krásná Watersova balada. Čistá akustická kytara hraje příjemné a harmonicky jednoznačné téma postavené na fantazijních představách, kterými autor vždycky oplýval v bohaté míře. Také si skladbu sám zpívá přitlumeným až šeplavým hlasem. Básnivé představy zde krásně korespondují s celkovou vyrovnanou atmosférou podvečerního klidu daleko od civilizačního ruchu. Velmi citlivě se do skladby připojuje Wrightův klavír a hammondky, keré drží harmonickou rovinu, zcela základní basová linka a nijak nekomplikované Masonovy bicí nástroje. Gilmour dodává do skladby klouzavé dlouhé tóny náladotvorných obrazů a celá píse� příjemně plyne jako tok klidné řeky rovinatou krajinou nekonečných zelených luk. Melancholický sound má podmanivé kouzlo a píse� přímo svádí k tomu, aby vzal do rukou člověk kytaru a hrál ty čitelné akordy spolu s kapelou. Nádhera prvního plánu…..

SUMMER ´68 – tato skladba pochází z Wrightovy autorské dílny. Klavírní téma otevírá přehlednou melodii bez nějakých rafinovaných komplikací. Wright si píse� taky zpívá svým klidným a mírným hlasem. Do melodie připojuje hammondky. Pak jeho tremolo přivolá zvláštní harmonický attack širokého formátu. Vstupují do něho rovněž i dechy, které dostanou sólovou příležitost. Akustická kytara hraje doprovody a nijak nevýbojné bicí nástroje tepou pod melodickým základem. Opakuje se nám výtečně proaranžový hlas se sborovým přizvukováním navíc se zvláštně zkresleným soundem a obraz dechových impresí zklidní akustická kytara a klavírní proměny. Velmi netypická skladba jako z nějakého soundtracku k historickému filmu, kde se dramaticky prokresluje daná scéna. Čistá harmonická krása…

FAT OLD SUN – další baladický počin na albu z Gilmourova autorského pera a také hned poznáváme jeho hlas. Líná melodie opisuje základní akordy na akustickou kytaru a z dálky je melodie v harmonickém oblaku prokreslována bloudivými tóny klouzavých tónů, kterým sekundují hammondky. Jako bych se díval přes černé brýle vstříc zapadajícímu ohnivému kotoučí v oranžových barvách do kterých horký tetelivý vzduch dodává neuchopitelnou atmosféru pocitů. Možná vhodná píse� pro tišící a konejšivou atmosféru ukolébavky, do které playbackem Gilmour nečekaně nahrává syrovější kytarové sólo s rozechvívajícími tóny a dodává skladbě rockové ostří, které už delší dobu postrádáme v nějakém konkrétnu. Také Watersovy basy jsou čitelně důraznější a skladba zvolna odplývá do nekonečna….

ALAN´S PSYCHEDELIC BREAKFAST a) Rise And Shine b) Sunny Side Up c) Morning Glory

– propojení konkrétních zvuků a hudby u Pink Floyd neslyšíme poprvé. Tady však dostává ještě další rozměr. Ráno virtuálního Alana, který vstává a koná různé ranní úkony, které jsou čitelné v daných zvucích. Velmi sugestivní je škrtání sirkami, které přivolává hudební nástupy a vlastně se tak rozbíhá první část trojvěté skladby (minisuity).
V první části vnímáme klavírní téma Wrighta, který dohrál i varhanní party, za ním slyšíme Gilmoura, Waterse a nepatrně i Masona. Jednoznačně ale vévodí Wrightův podíl jako zádumčivá klávesová studie…
V druhé části se stává Gilmour s akustickými kytarami ústřední postavou tématu. Nádherné snové vize maximálního uvolnění, ale možná také zhmotnění a hudební vyjádření samoty a naprostého odloučení, třebaže název hovoří o sluneční aktivitě, vnímám jiné impresivní pocity. Nádherný úsek na celém albu, který mě neustále nutí ke kontemplaci. Alan mezitím vede samomluvu a znovu vnímáme další konkrétní zvuky včetně polykání a také přípravu klasického anglického hemenexu (ham and eggs)
Napsat a zahrát takovou skladbu, nebo možná kytarovou studii je mimořádným úkolem….
Alan ale zcela evidentně asi hemenex přímo nedojedl, ale podle praskání a sykotu bych řekl, že zapálil celý dům…
Ve třetí částí je ve hře opět klavírní téma, varhanní background a kapela hraje celá v úplném tvaru naplno, ale nijak agresivně. Celá skladba ve středním tempu neochvějně pokračuje v různých instrumentálních proměnách ke kýženému cíli, během níž vnímáme Alanovu samomluvu, která ustupuje homogennímu tvaru do závěrečného akordu a vzestupných klavírních akordů….

Album Atom Heart Mother jsem získal hned začerstva v první polovině sedmdesátých let. Vždycky se mi ale zdálo, že EMI/Harvest si tady neporadili se zvukem tak, jak by bylo hodno kapely jako Pink Floyd. To potvrdily i kvalitní gramofony Technics a výtečné reproboxy Fisher. Proto jsem uvítal digitalizaci a remastering, včetně dokonalých výtvarných bookletů, což výtečně prosvětlilo jejich jedinečný sound.
Atom Heart Mother a následné album Meddle považuji za hodně identické projekty. To co bylo na prvním naznačeno a stanoveno, na druhém bylo pojmenováno a dokončeno (Podobně vnímám i Dark Side Of The Moon a Wish You Were Here). Umělecké koncepty byly proaranžovány a bylo z nich vytěženo maximum a pak byla daná koncepce opuštěna. Samozřejmě chápu, že tenhle názor se mnou nemusejí ostatní páni progboardisté sdílet.
Trochu mě vadí, že v obecném vnímání Atom Heart Mother zaznívají různé podtóny, které album zlehčují a považují za něco nedokonalého a nesrozumitelného, ale jak praví klasik: Každému co jeho jest.
Jenom jsem se nikdy nějak vnitřně neztotožnil s countryovým obalem strakaté krávy a na zadní straně hned několika krav. Hipgnosis měli zcela určitě nějakou ideu, která mi ale unikla… Moje představa výtvarného designu alba by byla diametrálně odlišná.
Atom Heart Mother je progresivní hudební útvar, který je třeba poslouchat s hlubší koncentrací a vedle impozantního soundu je třeba vnímat i méně zřetelné pocity a impresivní obrazy. Jiný recept na jeho akceptování neznám.
Pět hvězdiček zcela zasloužených!




reagovat

Mirek KostlivĂ˝ @ 03.08.2011 17:08:08
I pro mě je toto album naprosto jedinečné, řadím si ho i před "The Dark Side ...", a dokud jsem nepoznal jejich 1. album, tak pro mě bylo jasnou jedničkou. Někdy před 2-3 měsíci hráli odpoledne jejich 1. stranu desky (nezkrácenou !) i na BEATu, a to jsem v autě nadskakoval radostí, že to vůbec slyším. Geniální deska (podobně jako Ummagumma), která se mi na rozdíl od jiných dokola hraných skladeb PF nikdy neoposlouchá.

Petr Gratias @ 04.08.2011 13:36:17
Ahoj Mirku....
vnímáme oba stejně Atom Heart Mother i Ummagummu... asi nás moc nebude, ale to nám jak vidno nevadí.
Rádio Beat hrálo celou stranu Atom Heart Mother?
Tak to jsem velmi mile překvapen!
S ředitelem Liborem Pločkem se známe osobně, i když se nevídáme pravidelně... musím se mu o tom zmínit!
ZdravĂ­m!!

Voytus @ 04.08.2011 14:44:06
Petr, Mirek: Nejste sami, kdo rád ranné Pink Floyd. Už jako malý jsem se s nimi setkal, nejprve prostřednictvím písní z Dark Side, ale to co jsem objevoval později, mě zezačátku nic neříkalo - přitom šlo o The Wall, pak snad Momentary Lapse of Reason, The Final Cut. Nějak to okolo mě jen tak proplouvalo a ne a ne se chytit. Změnou potom bylo setkání s debutem, což proběhlo v létě před nástupem na střední. A že šlo o takovou šílenost jakou byla Vojenská konzervatoř v Roudnici nad Labem, tak právě tam mi tato hudba pomáhala přežít. Po dvou letech jsem to tam zabalil, fakt mi ta škola nesedla. Což neplatí o druhém, třetím, a třeba pátém albu Pink Floyd. Písně jako Cymbaline, Pillow of Winds, Summer of '68 a naproti tomu plochy typu Atom Heart Mother nebo Echoes, to je něco neskutečného. A dnes s odstupem hodnotím tato alba, včetně Obscured by Clouds poměrně vysoko. Výš než The Wall. To samé platí o singlech s Barrettem a debutovém albu, to jsou neopakovatelné věci.
Ale právě v Roudnici jsem díky jednomu z učitelů (civilistovi, naštěstí) objevil Genesis, což je možná jiná kapitola, ale související. A jak se tak se mnou táhla tato art rocková scéna, trvalo hodně dlouho, než jsem se smířil s tím, že doba, kterou jsem ani nezažil a o které můžu maximálně tak číst, a všechna ta skvělá a originální hudba se prostě nevrátí. Naštěstí pro nás mladší z ní můžeme donekonečna čerpat. Proto, když takhle někomu pouštím něco z této doby a dotyčný s údivem vyplivne obligátní: "Cože? Tohle dokázali už tehdy vytvořit?" Odpovídám, že právě tehdy a ne nikdy jindy. A že Beat pustí celou první stranu tohoto alba je skvělé zjištění.

martin69 @ 04.08.2011 14:49:34
Pink Floyd,mám rád od začátku do konce.

Petr Gratias @ 04.08.2011 16:45:53
ZdravĂ­m Voytuse....
pochopil jsem, že jsi mladší ročník než jsme my dva s Mirkem, je to tak?
Napsal jsi velmi hezké vyznání se zajímavým postřehem. Líbí se mi to, jak dokážeš formulovat svoje pocity, to v dnešní době není vůbec běžné...

Voytus @ 04.08.2011 17:00:42
Petr: Letos mi bylo dvacet šest, takže tady patřím mezi ty mladší přispěvatele. Vyjadřování pocitů není žádná snadná věc, pokud jde o hudbu, takže díky. Většinou mě pořád přepadá pocit, že se vyjadřuji dost složitě :-).

Mirek KostlivĂ˝ @ 04.08.2011 18:22:16
Pěkně to Voytus napsal! Pamatuji si, že v jeho letech jsem právě tyhle počáteční nahrávky Pink Floyd pouštěl o 4 roky mladším spolužákům ČVUT znalých tak maxim. The Wall, The Dark ... ap. A jejich údiv: "tohle že jsou Pink Floyd?" byl úplně stejný, jak to líčí Voytus! A jsem rád, že je to i po 30-ti letech stále stejné ... Jenom se člověk musí pohybovat ve správném kolektivu :-).

O ATM jsem vlastně poprvé až četl v knížce od Nicka Masona. A to už v té době od Floydů znal téměř všechno, skoro nic jiného jsem neposlouchal(a rozhodně to nepovažuju za chybu:-). Tak jsem si ji koupil a naprosto mě dostala. Deska je kompozicí i zněním podle mě dost podobná Meddlu, nejvíce asi tím, že jde o poslední alba Floydů, která nejsou myšlena jako koncepční a ani tak nepůsobí.

S písní Atom Heart Mother byly obrovské problémy ji vůbec nahrát. Občas to vypadává z rytmu a znova se vrací, protože nešlo skloubit sbor s doprovodem přesně podle metronomu. Navíc to bylo nahrané jen na osmistopé mikrofony a to se asi nejvíc podepsalo na zvuku, který taky není zrovna dvakrát kvalitní(zeď už je myslím nahraná na čtyřiadvacítky). Přesto všechno už jen za ni by si deska zasloužila pět hvězdiček, i kdyby všechno ostatní byl naprostý balast a my dobře víme, že není.
Asi bych vypíchnul léto'68 , to je totiž tak něco nádherného, tolik nápadů vměstnaných do pěti minut, které ve výsledku očekávaně neznějí jako guláš zvuků bez hlavy a paty, to je neuvěřitelné.

Pro jednu z nejpovedenějších rockových písní se symfo�ákem, pro spoustu hudebních nápadů a pro geniální obal:-) dávám nakonec za 5...
reagovat

moonySK @ 22.06.2010 19:35:33
No, celkom fajn doska...Na tú dobu veľký risk...Súhlasím, Wrightova Summer 68 a Watersova If sú asi najkrajšie piesne albumu.

Ale nemám ho až tak rád ako Meddle. Nemyslím, že sa s Meddleom a pies�ou Echoes dá porovnávať...Obe LP sú ale však dobré, ale štruktúrne odlišné...

PaloM @ 22.06.2010 20:33:19
Tiež si myslím, že album Meddle je podstatne lepší. Atom Heart Mother bol medzi poslednými originálnymi CD P.Floyd, ktorými som si doplil zbierku, lebo je dobrý. Ešte stále mi zostávajú Ummagumma a Final Cut, ktoré kupovať neplánujem.
Caine, 8-stopové mikrofóny máš zrejme preklep, asi si myslel 8-stopový záznam (magnetofón). "zeď" s malým "z" si zase myslel "The Wall". Prepáč, ak to bude čítať menej znalý fanúšik, nevie, o čom je reč. Je fakt, že zvukovo sú obidva tituly neporovnateľné.

Caine @ 22.06.2010 21:01:49
Ahoj
Pravda, s tím míkrofonem je to překlep.

Kdybych měl provnávat Meddle s Atom Heart Mother...no nevím. Na Meddlu mi některé věci skutečně přijdou jako výpl�, i když se dají dobře poslouchat. To o Atom Heart Mother neplatí.

PaloM @ 22.06.2010 21:49:46
Ahoj, Caine :-)
Dať kravu na obal je fakt super nápad. Medzi tisíckami iných obalov musí rocker vedieť, komu krava patrí :-) Bez irónie, po geniálnom obale Dark Side... sa mi krava zdá druhá najlepšia v diskografii "floydov".

Caine @ 22.06.2010 22:21:15
Souhlas:-) no jo, Hipgnosis... Yes měli taky vesměs úžasné obaly od Rogera Deana... a pak taky The Lamb Lies Down on Broadway, to je nádhera

Filozof @ 23.06.2010 08:05:01
Bez ohledu na skutečnou kvalitu záznamu (která může mimo jiné být dána kvalitou přepisu na CD) se domnívám, že určitě není omezujícím prvkem osmistopý záznam. Například Kuře v hodinkách je odborníky po zvukové stránce hodnoceno mimořádně výtečně a bylo nahráváno na 4-stopý záznam.
Mohu vědět, na jaké aparatuře zvuk posuzuješ?

The Paul @ 23.06.2010 12:22:06
Pre m�a je Atom Heart Mother srdcová záležitosť a z obdobia pred Dark Side mám najradšej túto dosku. A vonkoncom mi nevadí nie celkom korektná synchronizácia orchestera. Skôr mám pocit, že veľa tých ktorí toto vytýkajú tejto doske to robia len preto, lebo si niekde prečítali že to tak je, a nie preto, že im to vadí pri počúvaní... (Caine neber to osobne, od veľa ľudí som počul túto výtku). Dokonca, ževraj druhá strana dosky je slabá... čo je tiež blbosť, skladba IF je nadčasová vec (jedine ma mrzí že ju Waters už nehráva na koncertoch). Fat Old Sun bol môj osobný vrchol na koncerte Gilmoura na zámku pri rakúskom Linzi. Summer 68 tiež nič nechýba... �no, experiment s ra�ajkami je možno slabší, ale pasáže kde sa nera�ajkuje, ale hrá, stoja zato...
Hudba je to proste skvostná, menšie technické nedostatky im odpúšťam... Jasných 5 hviezd.

Filozof @ 23.06.2010 14:15:37
The Paul
Netuším, jak je tomu v tomto případě, ale jinak jsi hnedka ve dvou směrech přesně trefil hřebík na hlavičku.
1) Mnoho recenzí mi přijde až zázračně poučených a dokonalých - bez nadhledu a znalosti kontextu sepsaná snůška toho, co sice není podstatné, ale někde jsem to vyštrachal a působí to "vědecky". Od doby internetu toho vědí všichni najednou nějak moc. Chtěl bych je vidět, až elmag. bouře postaví mimo provoz jejich počítače.

2) Dle mne 99,9 % posluchačů nějakou synchronizaci orchestru ani nepozná, natož aby ji řešilo. To snad jen sbormistr jako nemoc z povolání.

luk63 @ 23.06.2010 14:21:41
Poctivě se hlásím k těm 99,9 % laikům :-) a vůbec mi to nebrání v tom, aby se mi skladba a celá deska líbily už 40 let

Caine @ 23.06.2010 14:23:58
Pro Paula - Já to totiž napsal, protože se mi zdálo dobré to napsat(nikde níž tahle info myslím není). Nejsem ten typ, který by album snižoval kvůli zvuku a jestli to tak vyznělo, tak se omlouvám. Ale jsou i tací, kteří ano, to máš pravdu:-) ATM je skvělá deska.
Pro Filozova - Nevím, jestli se mým dvěma bedničkám o úhlopříčce 10 cm dá říkat aparatura:-), ale rozhodně poznám alespo� podstatnější rozdíly mezi zvuky jednotlivých alb. Porovnám-li zvuk třetího alba Zeppelinů, které bylo nahráno téměř ve stejné době s Atom Heart Mother, je to přeci jen dost podstatný rozdíl. Navíc ten orchestr musel mít tu doprovodnou hudbu puštěnou, aby se vůbec chytal a to je další narušení zvuku....

PaloM @ 23.06.2010 16:56:30
Je mi smutno, lebo o nesynchronizácii na "Atom..." som nič nevedel a kedykoľvek si odteraz pustím toto CD, budem to tam ušami hľadať :-)) Tu platí slovenské príslovie: "poznať sa chrá�" :-)
Že je technicky horší zvuk je fakt a neverím, žeby to bolo prepisom na CD. Ak je kvalitný hudobný obsah, neodradí ma nekvalitný záznam. A ak je oboje kvalitné, to len poteší. Keby sa mi "Atom..." nepáčil, tak si to nekúpim. Ale mám zopár známych, čo sa ako prvé pýtajú nie na obsah CD či DVD, ale či technicky kvalitný obraz a zvuk. To skutočného fanúšika irituje.
Filozof, mám pocit, že tu na Progborade sa vyskytnú len výnimočne recenzie, ktoré zodpovedajú nie vlastným zážitkom z počutia danej hudby, ale tomu, čo píšeš - čiže prečítané, opísané z webu.
Záznam na viac stôp - to je veľmi zaujímavá téma. Jeden čas, ako študent, som túžil byť zvukárom, ale bez znalosti teórie hudby to nejde, tak som to rýchlo zavrhol. Ja to nikdy neviem posúdiť, na koľko stôp v štúdiu bol záznam urobený, to by ma musel niekto prakticky vyškoliť. Pri počúvaní som sa nikdy nad tým nezamýšľal. Skôr by som ľutoval odborníkov v danom fachu - "profesionálna deformácia" môže kaziť pôžitok z hudobného diela (všeobecne).

Borek @ 23.06.2010 18:49:51
Palo: Filozof nepíše, že problém 'mnoha až zázračně poučených a dokonalých recenzí' se týká přímo Progboardu, ale i mně to tak vyznělo. Souhlasím s Tebou, že tady se ale jedná o naprosto ojedinělý úkaz.
Z drtivé většiny zdejších příspěvků možno cítit nefalšovanou snahu o vyjádření vlastních pocitů, zážitků i zkušeností z poslechu toho kterého alba. Jsou tak tím nejcennějším materiálem, který tu je k mání. A také důvodem, proč jsem si před časem na Progboard našel cestu.
Podobným komentářům dávám jednoznačně přednost před pásovou výrobou tzv. odborných recenzí, které jejich profesionální autoři musí měsíc co měsíc stihnou dodat do uzávěrky v hudebních časopisech. Proti nim v mých očích směle obstojí i zde nedávno kritizované Martinovy pokusy, třebaže se v nich asi nedá vyčíst dokonalá 'znalost kontextu'. Nezpochybnitelná je totiž jeho znalost hodnocených alb, protože mu nechybí to hlavní - jejich dostatečná naposlouchanost.

moonySK @ 23.06.2010 18:53:44
Palo M:
Je to pravda. Keby sa to niekomu nepáčilo, nemusí si to kupovať. Ja však uprednost�ujem Meddle...Ale to nevadí. Bohužiaľ, o "vrúcnom prijatí a nadšení z vynikajúcej LP" sa v prípade samotných členov PF hovoriť nedá.

Je to smutné...Pre nich mrhanie vinylom, pre poslucháčov zážitok...

PaloM @ 23.06.2010 19:38:20
Hej,tešia ma takéto reakcie. Hlavne oce�ujem to obrovské hľadačstvo a novátorstvo v rockovej muzike, ktoré Pink Floyd vrazili do svojich albumov a tu najmä do titulnej skladby - suity.

Caine @ 23.06.2010 20:25:33
Jen bych se chtěl zeptat. Jsou ty reakce výše výrazněji spojené s mojí recenzí? Pokud ano, pak znovu podotýkám, že jsem v tom s tím zvukem a nahráváním viděl jen informaci, která se za prvé neztratí a za druhé nijak album neponižuje ani odborně nekritizuje. Samozřejmě se dal napsat sáhodlouhý článek plný pocitů, ovšem vzhledem k ostatním recenzím mi to už přišlo zbytečné... jestli to ovšem více vyhovuje, pak není problém

moonySK @ 23.06.2010 20:47:39
Caine:

Neboj sa...Mne sa tvoja recenzia páčila, a asi aj viacerym...možno práve preto sa tu rozvinula dlhá diskusia na tému. Pozri moju Deep Purple - Burn recenziu...na m�a nemáš :D :D :D...myslím tie odkazy. :D

PaloM @ 24.06.2010 08:10:36
Caine, tvoja informácia "nijak album neponižuje ani odborně nekritizuje" - súhlasím. Koľko ľudí, toľko chutí, tak si nerob starosti. Verím, že je všetko v poriadku - tak isto, ako aj naše reakcie.

Filozof @ 24.06.2010 08:58:51
Nemyslel jsem to jmenovitě na Progboard, spíš mi v hlavě mimoděk vyskočil Rock a Pop - ale i ten může být pořád lepší než průměr.
Já radši, když někdo píše o tom, co na tom CD JE. A co SLYŠÍ. O hudbě. A často je to snůška informací kdo s kým a proč o nahrával, v jakém byli stavu, proč zrovna to a to, případně co kdo o CD napsal jinde. Konkrétní info co je na CD za hudbu aby pohledal. Působí to někdy spíše jako vychloubání co všechno o tom vím.
(nic proti informacím, okolnostem a tak - také je to zajímavé, ale rád bych to vyvážené)

Caine @ 24.06.2010 21:33:17
moony: že jsi tu diskuzi v burn ale živil:-D, palovi děkuju, a pro filozofa: není to problém a beru to(máš pravdu, že je to možná lepší), na druhou stranu když ten článek už jednou je napsaný, tak se nedá nic dělat, nehledě k tomu, že takové škody zas nenadělal...

Trvalo poměrně dlouho než jsem tomuto albu přišel na chuť. Nebylo to ani tak tím, že by bylo nějak zvlášť náročné, ale vždycky jsem ho tak nějak přehlížel. Obrovská chyba!
Nejradši mám Wrightův příspěvek - Summer 68 a suitu AHM (ten moment jak hudba graduje aby se dostala zpět k motivu ze začátku a do toho hrajou klávesy a tuby je prostě úžasný.)



reagovat

PaloM @ 28.12.2009 20:26:16
Aj mne trvalo dlhšie, kým ma krava zaujala :-) Celé CD sa mi páči, okrem Alanovych nekonečných ra�ajok - mám pocit, že na jeho mieste by som za 12 minút umrel od hladu. Škoda, že namiesto tejto skladby neprihodili pár kratších v duchu "predskokanov". Toto CD v origináli ešte nemám, ale plánujem kúpiť, u nás je do 10 eur.

martin69 @ 28.12.2009 20:31:56
Mně se Alanova psychadelická snídaně líbí . Jako teenager jsem si ji pouštěl pořádně nahlas a nesmírně jsem se při tom bavil . Výborné psycho .

Deadmonkey @ 28.12.2009 20:45:52
"alanovy nekonečné ranajky" jaks to poměrně vtipně nazval, jsou podle mě geniální improvizací a musíš uznat že to je dosud v hudbě nevídané. Myslím že PF měli v té době na experimenty tohoto typu plné právo a navíc se jim to dost povedlo, ty "hudební" části snídaně jsou skvostné.

catcher @ 28.12.2009 20:50:49
Velmi dobrá deska ... mj. obsahuje nesmrtelnou pecku Fat Old Sun (podívejte se jak ji David zahrál 37 let poté v Royal Albert Hall, to sólo na závěr je neuvěřitelné).

Zdeněk @ 16.01.2010 10:33:36
Kdysi jsme si tohle album dávali na vojně před spaním
z magneťáku - od té doby jsem ho neslyšel,jen ve mně přetrvává trochu jiný pocit než z ostatních alb Pink Floyd.Budu si muset znovu po letech poslechnout ev.opatřit.

Nemôžem si pomôcť, ale názory typu "najneprístupnejšie album Pink Floyd" či "album odradí poslucháča svojou náročnosťou" som nepochopil. Toto album je jedno z mojich najobľúbenejších od PF. Už po prvom počutí som vôbec nebol odradený, absolútne všetko mi sadlo a nesúhlasím s náročnosťou tohto albumu. �no, bežná jednoduchá hudba to nie je, ale náročnosťou v porovnaní s mnohými progkapelami nevyniká.
Atom heart mother je prekrásna artrocková skladba, milujem ju a Echoes v mojej duši a ušiach na �u jednoducho nemá. If - nádherná balada, ktorú som si svojho času púšťal donekonečna. Summer 68 a Fat old sun ma už tak nevtiahli ako prvé dve skladby, ale tiež sú krásne. A Alanove ra�ajky? Čakal som divočinu zvukov, občas tam boli, ale v skutočnosti to nie je "ťažká" skladba, v hraných častiach je veľmi práveže nepsychedelická.

Verdikt? Chcel som dať plný počet, ale uvedomujem si, že niektoré ďalšie albumy PF mi to jednoducho nedovolia.
reagovat

Dosud jsem neslyšel dobré propojení rockové kapely s orchestrem. Jde mého jde v naprosté většíně o propadák (Yes, Deep Purple, Pink Floyd, Dream Theater, ...). Ještě že to zachrání aspo� trojlístek překrásných písní If, Summer 68 a Fat Old Sun. Poslední song je už jenom úlet, i když s pár hezkými motivy. Jako EP (viz zmíněné tři skladby) by to bylo za pět, jako LP pouze průměr (tři hvězdy).
reagovat

Po prepočúvaní Meddle a Dark Sideu som sa dostal k tomuto albumu. Paradox bol to, že predtým som si tento album nevšímal z dôvodu neprítomnosti prvej skladby na CD. Neskôr som si ju zohnal a album som začal počúvať. Atom Heart Mother je genialne dielo. Experimeny s orchesterom su naozaj genialne. Po tomto dlhom úvode nasleduje skladbička, jemnučká - If. Proste ´krása. Summer 68 - opät sa nám tu objavuje orchester- paráda. Fat Old Sun - pohodička ale trochu v nej cítim melanchóliu. Posledná časť ma veľmi nezaujala - Alan's psychedelic breakfast ma proste zatial neoslovila.
reagovat

Neznám celou diskografii PF; moje smůla. Když jsem viděl obal tohoto alba musel jsem jej mít; jako fanouška PF, především tedy Odvrácené strany měsíce a Zdi, mne potkal menší šok. Instrumentální čtyřiadvacetiminutovku (2. nejdelší track co prozatím doma mám) mé vědomí nerozdýchalo; dnes musím připustit, že se jedná o mou nejoblíbenější skladbu od Pink Floyd - relaxuju u ní, kdy se dá(například s mírnou kocovinou si člověk nemůže dopřát lepší přípravu na běžné denní ruchy). Strhující repetice v druhé půli skladby se pravděpodobně ještě nikomu nepodařilo pokořit.
Dvojka If potřebuje dosti soustředěný poslech; podobný postup při textování lze vysedovat v Mother.
Další dvě písně jen dokreslují nekomfortní náladu alba. A Alanova snídaně... nevím, možná, kdybych bral drogy, něco by mi to říkalo.
Důležité pro hudební vývoj, ale jinak...
reagovat

Já se musím zastat Alanovy snídaně:-) Mě se ta skladba líbí,a to hodně.První část sice zní tak trochu jako hudba z večerníčku "Pat & Mat" ,ale všechno to má prostě něco do sebe...Úplně to navozuje tu atmosféru -vstávání, -snídání, -odchod z domu( ? :D).
No a po poslechu celého alba mám vždycky takový zvláštní pocit:)Ale ne nepřijemný,právě naopak.Je to skvělé,pohodové album:-)
reagovat

Počiatoční Pink Floyd boli veľmi nemelodickí,tak by to povedal smrteľník zvyknutý na chytľavé melódie ACDC a mnohých ďalších.Avšak ja napíšem,že počiatoční Pink Floyd boli veľmi psychodelickí,čož vysvetľuje aj skladba Atom heart mother,ktorú ja osobne,aj napriek onej už spomínanej nemelodickej časti a nesympatiám môjho otca voči tejto skladbe,zbož�ujem! No nielen táto skladba vám rozprúdi krv v žilách,ale rozprúdi ju tak trochu inak...Ostatné skladby,vlastne celý album je viac menej takou pohodovou záležitosťou.Na m�a hneď v prvom okamihu zapôsobila okrem skladby Atom heart mother aj Summer´68 s úžasným Wrightovým klavírom.Všetky skladby,samozrejme majú niečo do seba,m�a však vôbec neoslovila posledná Alan´s psychedelic breakfast.Preto len štyri hviezičky.To nech vás ale neodrádza,aj mnou odvrhnutá skladba je v mnohých ohľadoch zaujímavá,takže toto album by určite nemalo chýbať vo vašej zbierke!Je to totižto nenapodobiteľný album!A dovolím si tvrdiť,že štýl tohto albumu je celkom ojedinelý a nikdy sa ho žiadna iná kapela nepokúšala imitovať.Takže kultovka:-)))
reagovat

Majo @ 13.09.2008 20:24:45
perfektny album :)

Atom heart mother- súhlasím, že prvé ozaj skvostné album Pink Floyd. Trochu ma však zaráža, že v názoroch sa diskutuje o štyroch pies�ach a celkom sa ignoruje tá najkrajšia- Summer 68. Samotný úvod je skvelý a následne aj celá jemná pasáž s gitarkou. Aj text je skvelý,stálo to za to, si ho preložiť.
reagovat

První album, na kterém bylo skutečně vidět, že floydi nevědí coby. Titulní kompozice vznikla z inspirece od jiných skupin, které experimentovaly s orchestrem. V té době to zkrátka letělo. Výsledkem je dvacetiminutová kompozice s příjemnou melodií.
Pink Floyd se tak stali skutečnou art rockovou kapelou, která si s délkou skladeb opravdu velkou hlavu nedělá.
Ostatní skladby alba jsou výborné, zejména If. Výhrady mám pouze k poněkud nudné Alanově snídani.
reagovat

v roce, když každý koketoval s prog-rockem, mohli stěží Floydi zůstat stát stranou. ale- Dark side nejdříve hráli naživo (už počátkem roku 72), čímž skladby vyšperkovali, dobarvili,natáhli,vychytali mouchy- a pak to hodili na desku
- proč o tom píšu- protože je řada skladeb, která je na řadových albech, a mnohem lépe pak zní na koncertech, viz. Evžen, Saucerful of secrets atd. a hlavně, hlavně Fat old sun a Atom heart mother... škoda, že už tehdy Floydi nepracovali s materiálem způsobem, jakým pracovali na Dark side... zejména čtyřminutové (nebo jak je dlouhé) Fat old sun se nedá s následným psychedelickým live provedením vůbec srovnávat- a to nic proti křehkým baladám, skladba je to krásná i jako píse� na albu, ale je "namalované jednou barvou, zatímco na koncertech se z ní stal papoušek" :-)
reagovat

If – no, jasně, to je nejkrásnější píse� tady – „...a kdybych byl dobrý člověk/ rozuměl bych prázdnotě mezi přáteli…“
Alan´s Psychedelic Breakfast – jako autoři jsou zde uvedeni PF, do jaké míry se podílel na výsledku A.Parsons, to snad vědí jen PF a AP a ještě kdoví jestli. Je to zajímavé jako experiment, ale trochu zdlouhavé, ta hudba měla být trochu výraznější.
Atom Heart Mother – smyčce, sbory, Pink Floyd. 10 minutový remix bych z toho nedělala. Myslím, že právě v té postupné gradaci skladby je její síla, i když na poprvé to člověk nestráví. Trvalo mi to docela dlouho, než jsem k té skladbě našla klíč, určítě je hůř přístupná než cokoliv, co nahráli PF později. A pak ten fórek „Ticho ve studiu“ v té téměř nejsilněji hrané pasáži, což jsou jediná slova, která během skoro 24 minut zazní... Jsem asi výjimka, ale mně se AHM líbí tak, jak je.
reagovat

EasyRocker @ 19.12.2005 00:00:00
Nebudete tomu věřit, ale tentokrát se shodneme. I mě se deska líbí bez příkras a osekání. A v čem jsem asi absolutní výjimka, tahle velkoskladba mě chytla v podstatě už na první poslech, má v sobě něco strašidelného a neuchopitelného. Mým nejoblíbenějším kouskem na albu je ovšem Gilmourova "Fat Old Sun". Krása.
P.S. Můžete to brát jako první příspěvek do naší diskuse o hudbě ;-)

kubys @ 22.10.2007 15:42:27
U Alan´s Psychedelic Breakfast neměl Parsons žádný podíl...ani název není podle něj, ale jednoho z členů týmu PF Alana Stylese.

Toto album se velmi dobře poslouchá, jen mám výhrady ke skladbě Atom heart mother, která by byla dobrá pokud by se vystřihla ta nemelodická sekvence asi zhuba po patnácté minutě trvající asi pět minut. Jinak je to album velmi příjemné.
P.S. ¨Ty zvuky v poslední skladbě, taky nic moc.
reagovat

U tohoto alba doporučuji si nejprve poslechnout 3 kratší skladby, které vás určitě zaujmou a kvůli kterým budete ochotni odpustit nedostatky jak v dlouhé titulní skladbě, tak v Alanově snídani.

AHM: zde je jasně vidět, že to je první Floydovský pokus o opravdovou skladbu, lépe řečeno symfonii a nakonec to nedopadlo tak dobře, jak mohlo. Myslím, že kdyby se z celé písně udělal tak 10 minutový remix, tak by to bylo mnohem poslouchatelnější. Ale i k této skladbě získáte časem kladný vztah...
If: tak tohle, to je skvost. Krásná, roztomilá melodie, výborný text, prostě super.
Summer´68: nedosahuje úrovně Watersovy If(hlavně textově), ale i tak je velice dobrá, dá se výborně poslouchat.
Fat Old Sun: to se nedá komentovat, to musíte slyšet. Nádherná, melancholická píse� o Cambridge a o mládí - krása.
Alan´s Psychedelic Breakfast: dá se poslouchat, ale opět bych jí zkrátil...

celkové hodnocení: toto první nepsychedelické floydovské album převýšilo mé původní očekávání, ale je spíše schůdkem z psychedeliky do art rocku, kde se pak nalézají ty největší skvosty Floydů.
reagovat