Gryphon - Red Queen to Gryphon Three

O skupině Gryphon jsem se dočetl jako člen bývalé Jazzové sekce SH ČR někdy v r. 1977, ale mnou respektovaný Jiří Černý o nich už psal dříve. Tuším, že to bylo po jeho návratu z Anglie v r. 1974, kdy viděl naživo Who, ale také Steeleye Span a Gryphon a velmi pochvalně se o nich vyjadřoval. Chvíli mi trvalo, než jsem jejich hudbu získal k poslechu, ale byl jsem jí uhranut od prvního okamžiku a větší část jejich produkce vlastním....
Je to ryze anglická hudba, tímto způsobem (domnívám se ani nikde jinde při snaze ji napodobit ji nelze interpretovat). Umělecky vyzrálá, esteticky dokonalá a muzikantsky vysoce profesionální. Nejsem si ale jist, jestli je společensky doceněná a mediálně natolik známá, aby z deseti dotazovaných převážná většina věděla o koho se jedná. Od prvního alba to byla i hudba vývojová, nesázela na prověřenou schematickou podobu a získávala nové zajímavé prvky. Red Queen To Gryphon Three bych po malém zaváhání označil za jejich vrcholný opus...
Hlavními uměleckými osobnostmi jsou Richard Harvey a Brian Gulland, aniž by však byla ponížena role ostatní výtečných hráčů.

OPENING MOVE - Prolog alba má artrockovou podobu, v němž se rozvíjí úvodní téma. Klavírní postupy vykazují klasicizující prvky, ale následně do tématu vstupují renesanční nálady kolorované dřevěnými dechovými nástroji, ale vzápětí se do hry dostávají bicí nástroje a tympány za asitence synthesizerů. Ty však ustupují nádherné zámecké atmosféře 16. století. Rozvíjené téma má kompoziční sevřenost a postupně se do hry dostává elektrická kytara (nijak agresivně, ale ústrojně přesvědčivě), tak jako bicí nástroje. Harmonické proměny rozšiřují celou další škálu zvuků a dramatické zesilování napětí neustále graduje a vrství tak další harmonie. Klavírní a varhanní téma zklid�uje atmosféru do pevnějšího útvaru.

SECOND SPASM - nádherná ukázka umělé renesanční hudby, kterou Harvey a Gulland milují a dokáží na ní stavět pevnou architekturu. Rockové aspekty ovšem náhle převáží a důsledné rytmické obrazce se propojují s veškerými instrumenty v pevný a organicky silný tvar. Rytmika velmi přesně spolupracuje s kytarou a klávesami. Krumhorny hrají nádherné duety ve velmi živém provedení. Čiší z nich radost a touha po dalším objevování. V další části skladby se objeví pochodový rytmus a melodiku obstarávají neagresivní klávesy a princip hudby získavá místy až symfonickou podobu.
Úvodní téma renesační hudby se nám zase vrátí jako příjemné pohlazení staré Anglie v hodovních síních za svitu svící a rozmařilých šlechticů a opět je zde rytmické téma v superpřesných obrazech hudební dokonalosti. (Vedení basové linky a její uchopení mě trochu připomíná famózního bratislavského baskytaristu Fedora Freša...). Výtečná skladba!

LAMENT - akustické kytary a krumhorn hrají poklidnou melodii, do které vstupují i flétny a celkový dojem z příjemné balady zůstává jako hlavní vklad. Smysl pro proporce a klávesové ornamenty včetně cinkání zvonečků mají konejšivý a laskavý charakter... Po kratší odmlce se ve skladbě změní atmosféra a rytmus. Klávesové předivo, melodické basy a rozjímavý krumhorn se snoubí v uvolněnou hudební formu. Rozvíjení tématu svědčí o studiu klasické hudební formy.... Náhle však rytmicky živější část přinese více vzruchu a prokreslení atmosféry. Taylorova akustická kytara se učila na Dowlandových skladbách pracovat s tóny, najednou ovšem rockově důraznější proměna s tympány a pevnější harmonií přináší nový estetický pohled do tématu. Artrockové principy první poloviny sedmdesátých let jsou i zde čitelné jako např. u Genesis, ale Gryphon s těmito principy zacházejí jinak a jejich asociace na staroanglickou hudbu jsou více než zřejmé....

CHECKMATE - rockové téma - v němž se propojuje klasicizující klavírní propracování s unisony kytary a synthesizeru v přesných tónových variacích. Hráčská soudržnost je opravdu jedinečná. Nejenom že ctí hudební formu, ale podřizujíse společnému záměru a nikdo nemá absolutní sólistické ambice. Místy lze vycítit i podobné asociace v hudbě Gentle Giant, kteří ovšem směřují k jazzovějším polohám... Příjemnou zámeckou atmosféru vyzařuje flétna, ale i přeznívající zvuky cembala a akustické kytary. Místy člověk nabývá dojmu, že poslouchá vážnou hudbu netknutou žádnými agresovními vlivy zvenčí. Klavírní běhy a rytmické předivo se však opět hlásí ke slovu, ale jejich proměnlivost a nástrojové zapojení do tématu ve vás nevyvolá žádné pochybnosti. Aplikace elektronických nástrojů je velmi subtilní a nenarušuje vnitřní rovnováhu, třeba že dynamické proměny jsou velmi čitelné. V závěru ovšem hudba získává na větší průraznosti a bicí a baskytara se v žádném případě neztrácejí. Přesto však flétna a krumhorn kralují harmoniím, do kterých jsou vrstveny další nástroje.
Kompozičně a aranžérsky skutečně mistrovské dílo, které docení jen trochu náročnější posluchač....

Líbilo se mi Hejkalovo označení "Orlolev" velmi poetické a výstižné. Já jsem se setkal zase s označením "Pták Noh". Vřele doporučuji všem, kteří Gryphon buď neznají vůbec, anebo jenom zběžně. Je to krásná a ryzí hudba a do našeho života vnaší nový pozitivistický rozměr s nádechem starých dobrých časů....
Plný počet hvězdiček!
reagovat

luk63 @ 03.06.2011 17:43:09
Od GRYPHON jednozanečně nej... album. Mám první čtyři, čili srovnánám s těmito. Díky za recenzi :-)

hejkal @ 23.05.2012 18:34:00
Vták Noh je v angličtine Roc.

"Snad si posluchači BEATu nebudou myslet, že poslouchají sousedy?" - tak okomentoval před pár lety jindy velice tolerantní moderátor mojí snahu seznámit posluchače taky s něčím jiným, než co se tam normálně hraje. Těmi sousedy myslel Rádio Country sídlící ve stejném patře budovy. Asi ho zmátla ta tichá střední pasáž úvodní skladby "Opening Move". Škoda, že nepočkal s hodnocením na závěr! Skladba fantasticky graduje, jednotlivé nástroje se prolínají tak, že by jim to jiné "tzv. klasické" rockové skladby mohly závidět. Skladba "Second Spasm" se nese v poklidném duchu, aby opět vyvrcholila v grandiózní závěr. Následuje pro mě další vrchol desky - skladba "Lament" s překrásným motivem, který jako by nás svojí atmosférou a zvukem fagotu (?) vracel o staletí zpátky. V názvu závěrečné skladby "Checkmate" je symbolika. Jedná se o šachmat v pravém slova smyslu - všem těm, kteří tuto hudbu nepochopili a asi nikdy nepochopí. K jejich škodě.
reagovat

Podľa kritiky najlepší album mytologického Orloleva. Ako to vidím ja?

Štyri dlhé skladby, plné zmien, muzicírovania na najvyššej úrovni, množstvo melódií, vypätých aj krehkých pasáží a nástrojov sú samozrejmosťou. Nemá zmysel popisovať jednotlivé kúsky, toto je jeden z mála albumov, kde sa dá naozaj hovoriť o komplexnosti a vnímaní celku. Ak by som mal predsa len niečo vyzdvihnúť, bola by to úvodná Opening move. Krehká úvodná melódia a záverečné vyvrcholenie nemajú chybu. Takisto vytvrdený úvod Second spasm patrí k jasne najgeniálnejším okamihom skupinovej prezentácie vôbec. A podobné okamihy sa nájdu aj v Lament a Checkmate, slová sú zbytočné, treba vypočuť.

Posun oproti prvým dvom albumom je obrovský, rock sa konečne dostal na radu, čo je fajn. Kto má rád Gentle Giant pre ich komplexnosť, ten sa v Red Queen... nájde. Plus dostane veľkú dávku renesančnej muzičky. A to mi v správnom rozpoložení chutí za plný počet. Originálny (skoro by som dodal, že aj osamotený) album v histórii rockovej hudby.


reagovat