King Crimson - Three of a Perfect Pair

Toto album je lepšie ako Beat, ale opäť trochu za Discipline. Na Discipline mám rád všetky songy bez výnimky, ale na Three of a perfect pair sú také, ktoré mi nesadli (Nuages, Industry, No warning). Ale zas su tu skvelé songy (Larks III, Sleepless, Man with an open heart) a absolútne klenoty, ktoré môžem počúvať do zblbnutia - Three of a perfect pair so zaujímavou atmosférou, Dig me s nádherným refrénom a predovšetkým Model man, možno moja najobľúbenejšia skladba od King Crimson. Model man skrátka žeriem. Celkovo celá trojica albumov z tohto obdobia kapely (Discipline-Beat-Three of a perfect pair) je neskutočne vyrovnaná zbierka kvalitnej hudby. Uznávam, že najprelomovejšie veci robili v rokoch 69-74, ale obdobie 81-84 je moje najobľúbenejšie obdobie v histórii kapely. Spája totiž jednoduchosť s progresivitou a melodickosť s náročnosťou. Takže vlajka King Crimson by podľa m�a mohla mať tri pruhy - červený, modrý a žltý:-). Jedinečná hudba s neopakovateľnou atmosférou.
reagovat

ufolog @ 14.02.2010 10:26:18
Naprostej souhlas. I kdyz ja tuhle placku hodnotim taky za 5*

Skladby ktery ti moc nesedli (Nuages, Industry, No warning) jsou podle me vyborny. Na tyhle desce se mi libi jak new wave/punkem svihla pisnickova tvorba, tak i tyhle notne ponury industrialem svihly experimenty ala Fripp. Treba song Nuages - jako predehru k vyborny a neprekonatelny Industry sem si v dobe vlastnictvi tohlodle LP v 80s poustel porad dokola - ta atmosfera a to co Fripp z ty jeho kytary vyluzuje je neco neskutecnyho..
Skladby Industry je sperk - ten najezd kytary ve 02:25 ktera zni jak z Marsu me odjakziva beha mraz po zadech :-)

nowhere_man @ 14.02.2010 13:54:24
Však ono tie veci, čo mi nesadli nie sú zlé, práve naopak. Ale nie sú to skladby, ktoré môžem počúvať stále dookola a nevadí mi to. To je jediné, čo im vytýkam, pretože hudobne nie je čo. Ale zas to závisí od vkusu každého a je len dobre, že na každého pôsobí každá hudba minimálne trochu inak.

Ondra @ 26.08.2010 01:16:18
Přesně tak. Druhá polovina alba je vynikající ukázka chladného, nekompromisního, tvrdého industrialismu. I když pravda, asi to nesedne každému, zvláště napoprvé nebo při naposlouchávání desky, záleží i podle nálady a každopádně takový tvrdý styl, jaký vypukne od poloviny desky, se jinde neslyší.
Je to ale stejně legrace. V pravěkých dobách jsem při objevování tohoto alba druhou polovinu upřímně nesnášel - to přiznávám, a dneska machruju, že jo:-) Jenže časem jsem se donutil vždy víc a víc zaposlouchat a pak mě to vlezlo pod kůži úplně samo. A takhle jsem "bojoval" s více tituly - např. World Record od VdGG jsem si poslechl, odložil asi tak na 4roky - mezitím se "uležel" - a potom mi sedl neskutečně. Možná má někdo podobné zkušenosti s různými alby a žánry - nevím? :-))

Vynikající album. Industrial prog-rock. Ale nejradši ho mám až od 5. skladby Nuages - po lehkém pouťově-popíkovém úvodu, který mi moc nesedí, i když jsou to celkem hitovky, tady teprve začíná pravý maelstrom v klasickém kingcrimsonovském podání - při poslechu mám pocit, že se zrodil nový, doposud neviděný, industriální styl.
Lahůdkou, je potom Dig Me, kde se objevuje dokonce Belew a závěrečná Larks Tongues in Aspic, Part III.
Musím dát stejně 5 hvězdiček, druhá půlka má totiž hodnocení 10 :-)))
Škoda že se po tomto počinu kapela opět rozpadla, neboť zde stála na prahu zcela nové etapy ve své tvorbě a navíc byla i hudebně ve formě.
Nová tvorba v letech 90.-tých sice navázala na toto období, nicméně se mu už zcela nevyrovnala.
reagovat

Poslední z trojice "barevných" alb je Three of a Perfect Pair. Na albu se zase experimentuje, jak je u KC zvykem. Kapela dokazuje, že patří k naprosté špičce. Brufordova hra je neuvěřitelná. Tohle období mám prostě u KC rád. Písničky nebudu ani nějak komentovat, jenom bych vyzdvyhnul titulní Three of a perfect pair a Larks' tongues in aspic part III.
reagovat

Tahle muzika se lepí na uši. Titulní skladbu můžu poslouchat bez přestání a za žádných okolností neomrzí. Sólo uprostřed skladby je naprosto geniální. Výborný zpěv a nádherná basa. Pod tím malebně rozprostřené Brufordovi bicí. Dost dlouho jsem nevěděl, jak zahrát nespavost, ale jak jsem slyšel skladbu Sleepless, bylo to jasný.
reagovat

Taky se mi daleko víc líbí období Disc./Beat/Three (a nejsem sám). A to znám KC už 20 let. Tyhle tři desky jsou naprosto výborný, mají moderní zvuk a na tu dobu dost experimentální sound, nervní aranžé, výbornej zpěv A. Belewa, Frippertronic.. co k tomu říct. Od KC se mi ještě hodně líbí RED, I. In the Court (stará klasika), a některý novější desky, i když ty taky nejsou žádná velká bomba. Co se týče starších desek KC, tak ty nijak zvlášť nemusím, je to dost starý a nijak zvlášť mě to nikdy k srdci nepřirostlo.. ty často dlouhý a i nudný kompozice, dlouhý sóla s prvky jazzu, to už je spíš ukázka virtuozity těch samotných hráčů, ale poslouchat se to moc nedá.. i když i na těchto deskách jsou některý dobrý skladby.. Nevím co dodat, starý KC mě nikdy moc nechytli a jdou tak nějak mimo mě; i když je mám už dávno všechny na CD, tak jsem si je za tu dobu (15 let) pustil snad jen 1x. Three a Perfect Pair je výborná deska (obě strany), kterou si pouštím spolu s Discipline a Beat hodně často.. 5*
reagovat

ellery @ 23.01.2005 00:00:00
Co se týče solo alb Adriana Belewa, tak musím říct nic moc- naprostá slabota. Až na dvě CD: "The Acoustic Adrian Belew" a "Belewprints (acoustic volume two)".. Tyhle dvě desky jsou naprosto výborný, obsahujou i převzatý skladby od King Crimson (Matte Kudasai, Dinosaur,..), ale i od J. Lennona apod.. vše v akustickém křišťálově čistém zvuku a podání se skvělým Belewovým zpěvem a španělkou + v některých skladbách viola, violin, cello ale i bicí apod.. Doporučuju.

Na rozdiel od drvivej väčšiny znalcov aj fanúšikov, v hudbe, ktorú pod značkou King Crimson robil a robí Robert Fripp & co., mám podstatne radšej obdobie ?Belewovské?, teda od roku 1981 , keď sa dovtedy neustále personálne meniaca sa kapela stabilizovala. Mimoriadne talentovaný americký spevák a gitarista Adrian Belew sa vlastne vtedy stal Frippovým spoluhráčom a je s ním pod hlavičkou King Crimson až dodnes, čo je u tohoto geniálneho britského podivína vec nevídaná?
Skutočne považujem roky 1981 ? 84 za najlepšie časy King Crimson, aj keď ide o obdobie troch vydaných, takmer rovnocenných albumov bez zásadnejších novátorských a vývojových zmien v ich muzike. To, čo stvárajú štyria geniálni muzikanti na albách ?Discipline?, ?Beat? a tejto doske, je podľa m�a niečo ťažko prekonateľné a napodobniteľné. Na LP/CD ?Three Of A Perfect Pair? všetko dotiahli vlastne k dokonalosti vo svojom spôsobe tvorenia a komponovania.
Prvá strana pôvodného vinylu obsahuje štyri melodické skladby (vo Frippovskom ponímaní melodiky), s výborným výkonom Belewa za mikrofónom.
Titulnú ?Three Of A Perfect Pair? hráva Adrian v akustickej verzii na koncertoch dodnes (mohli ste to vidieť aj na pražských koncertoch K.C.). Druhá strana albumu je pravý opak: Až na vokálny fragment v kompozícii ?Dig Me? je vlastne celkom inštrumentálna. Ale ako! Vyše dvadsať minút sa na Vás valia ťažké industriálne a experimentálne hutné zvuky zo skreslenných gitár a Frippertronicu. Do tohoto sa pridáva virtuozita Tony Levina na stick basgitare a mix akustických a elektrických bicích, často jazzovo znejúceho Billa Bruforda. Skutočné inštrumentálne orgie len pre silnejšie nátury! Koncept albumu je z môjho uhlu pohľadu skutočne efektný a brilantný. Gradácia od melodičnosti ku vyložene ťažkým hudobným plochám, na to má odvahu vo svete art rocku asi len Mr. Fripp?
V globálnej tvorbe King Crimson sa k tomuto albu, spolu s ?Discipline? vraciam jednoznačne najradšej?


reagovat