Jethro Tull - A

Čo napísať o problematickom albume A? A je vôbec album A problematický? Zistil som, že pre mnohých tullovských fanúšikov áno. Časy sa však menia a Jethro Tull na albume A predviedli iný typ hudby. Avšak čo je podstatné, stále kvalitnej a jedinečnej. Je jasné, že to nahrala kapela Jethro Tull, jednoducho to sa nedá nepočuť. Čo na tom, že je tam určitá zmena zvuku a štýlu smerom k osemdesiatkám? Mne sa album páči. Najviac ma bavia zaujímavá Flyngdale flyer, Black sunday, Protect and survive, skvelá Uniform a záverečná And further on. Absolútne mi tu nevadia žiadne klávesy a navyše basgitara je tu skvelá.
Okrem toho pochádzajú z tohto obdobia kapely ďalšie skladby, ktoré možno nájsť na albume NightCap (Crew nights, The Curse, Commons brawl, No step, Drive on the young side of life a Lights out), ktoré sú ešte vydarenejšie ako tie albumové. Nedá mi z nich nespomenúť šľapajúcu The Curse, podmanivú Commons brawl a tajomnú No step. Tie patria medzi skvelé skladby kapely.
Album A ma vôbec nesklamal. Ani zvukom, ani hudbou. Rozhodne ho mám radšej ako napríklad A passion play.
reagovat

martin69 @ 28.10.2012 11:53:40
Dobré album.A Passion Play,mám raději :-).V pohodě,sto lidí,sto chutí.

nowhere_man @ 28.10.2012 12:02:26
Sto lidí, sto chutí - máš pravdu a len dodám, že tak to má byť, inak by to bolo o ničom, keby sa všetkým všetko páčilo rovnako :)

Je to samozřejmě něco úplně jiného, než na co byli posluchači Jethro Tull zvyklí, ale jiné neznamená horší. Poetika předcházející trilogie "Songs from the Wood-Heavy Horses-Stormwatch" vlastně zůstala celkem zachována, jen se přenesla z venkovského prostředí do futuristického. Hudebně je to velmi nápadité, nový zvuk jsem snadno skousnul a Peggyho krásnou basu si přímo užíval. "Pine Marten´s Jig" mě snad jako jediná z Tullovských instrumentálek krapet nudila, ale písničky jako "Uniform" nebo nádherná "And Further On" to bohatě vynahrazují. Album tedy považuji za veskrze kvalitní a pro kapelu velmi potřebné, protože ji svou odlišností uchránilo od blížícího se hudebního stereotypu, jehož chmurné náznaky se objevovaly už na "Heavy Horses" a "Stormwatch".
reagovat

Baskytarista Dave Pegg, člen umlknuvších folkrockových Fairport Convention, přišel právě v okamžiku, kdy se Tull posunuli k novému zvuku. V roce 1980 Anderson připravoval sólové album. Přizval si k natáčení Martina Barre, Dave Pegga, bubeníka Marka Craneye a klávesistu Eddie Jobsona. Když skončili nahrávání Ianových skladeb, bylo jasné, že nevzniklo sólové album, ale řadové LP Jethro Tull. B.Barlow, J.Evan a D.Palmer se tak ocitli mimo hru i kapelu. Na A chytil Anderson (už po kolikáté?) druhý dech. Za B: zachoval genetický kód muziky Tull, přestože ji mírně modernizoval klávesami. Hlavně však napsal silné skladby Black Sunday (Černá neděle), Working John, Working Joe (Dělá John, Dělá Joe) a další. A zvedl oči k vesmíru, jak napovídá ,kosmický' obal.

reagovat

"A" v podstate nie je zlý album. Avšak v porovnaní s predošlými klenotmi typu Songs from the wood, alebo Heavy horses badať istý kvalitatívny prepad. A nie sú v tom iba toľko kritizované "osemdesiatkové" synťáky. Dosť ma zarazila napríklad aj zmena imidžu kapely. Jethro tull som si vždy tak v predstavách spájal s výzorom ošumelého Aqualunga alebo jednoducho oblečených vidieckych farmárov alebo horalov. Tak nejak mi to sedelo k tomu folkovému feelingu. Bol som však nemilo prekvapený, keď som do dvd prehrávača vložil bonusové dvd Slipstream. Na úvod sa síce predstavil ako sprievodca zanedbaný Aqualung(čo bolo samozrejmä ok),ale následne na pódium vybehnú páni z JT v komických kombinézach v gýčovom štýle skupiny ABBA. Ian Anderson v bielom kostýme s veľkým červeným A na prsiach a s čiernym ! opaskom s prackou vyzerá ako skrachovaný astronaut. Veľmi nedôveryhodne pôsobí práve v skladbách Songs from the wood a Heavy horses. Za vrchol nevkusu považujem dva vložené nízkorozpočtové videoklipy: Sweet dream a Too young... v ktorých sa páni neskutočne stráp�ujú a kazia celkový dojem z inak výborných pesničiek. Len si predstavte Iana Andersona ako upíra alebo kapitána ponorky ako vypľúva žuvací tabak (močku). Ďalej ani nebudem pokračovať. Páni z JT sa iste pri nakrúcaní týchto sprostostí dobre bavili, to sa však nedá povedať o mne. Celé som to pretrpel so zaťatými zubami a celkom ma dorazila posledná scéna tohto koncertného filmu. Koncertná sála sa zrazu premenila na kozmickú loď a vyštartovala niekam do hlbín nekonečného vesmíru. Nech žije gýč! Tak toto si mohli páni fakt odpustiť! Album A hodnotím slabými tromi hviezdičkami a bonusové DVD iba jednou.
reagovat

PaloM @ 15.02.2009 10:51:21
Brano, sĂşhlasĂ­m do bodky, asi sme podobnĂ˝ roÄŤnĂ­k.
Našťastie nemám k tomu video, ale kedysi som videl u kámoša n-tú kópiu VHS Slipstream. Originál CD si v živote nekúpim, mám archívnu kópiu, čo som roky nepočul. Terez si lebedím na čerstvej zásielke J.Tull 60.-70. po Heavy Horses - ako si aj ty vyjadril, ešte klenoty (nemám všetky).
V podstate žiadne CD od nich nezatracujem, vždy sa na nich niečo nájde, čo postačí na vlastnú "výberovku".
A tie kombinézy, spacerock či strihnutie popíkovými novoromantikmi si prežili mnohé iné kapely, je to da� dobe, ktorá podľa m�a vypukla po P.Floyd "Wish You Were Here". Spome�me si na Olympic Prázdniny na zemi, Progres Dialog s vesmírem, Neckář Planetárium, Omega 7.,8. a 9.CD a mnohí iní (nie som muzikológ). Nech mi odpustia skalní fandovia, ak som ich urazil, ja má rád i tieto úlety, no nie u J.Tull.

Petr Gratias @ 13.04.2012 22:14:42
Album A je pro mě předobrazem změny do problémového období kapely.
Jestliže po Heavy Horses Jethro Tull začal docházet dech, dala se tato alba s větší porcí tolerance ještě akceptovat, ale album A to byla hořká káva:
Jethro Tull jako jurodiví minstrelové najednou otočili, ostříhali hřívy a navlékli se do kosmonautických skafandrů - nic trapnějšího si na nás fanoušky nemohli už vymyslet... až Crest Of Knave kapelu jaksi konsolidovalo a Anderson si "vzpomněl", že má vůči pojmu Jethro Tull nějaké závazky.
přesto tahle alba už jednoznačně nedosahovala toho, co kapela produkovala po album Bursting Out.
Album A je hodně divné a třebaže jsem učinil několik pokusů ho akceptovat, nepodařilo se mě to.
Prostě patřím mezi přiznivce Jethro Tull !první generace", i když o jejich hráčských schopnostech jsem nijak nepochyboval....

Petr Gratias @ 13.04.2012 22:18:28
Bubeník Mark Craney je Američan s jazzrockovou praxí u výtečného houslisty Jeana-Luc Pontyho.
Bubeníci z oblasti fusion music hráli pochopitelně jinak než rockoví úderníci...

Mirek KostlivĂ˝ @ 15.04.2012 14:51:12
Souhlasím s Petrem. Toto bylo poslední album, co jsem si na burze od nich koupil. Potom mě jejich tvorba přestala zajímat. I když uznávám, že některé další skladby z pozdějšího období (např. Budapest) mají svoji vysokou kvalitu, na tvorbu z let 60. a 70. už kapela nenavázala.

honanek @ 15.04.2012 16:57:10
Taky souhlasím(p-Gratias,p.Kostlivý)je to téměř identické se mnou.Taky burza(naštěstí to kupuje kamarád)pak protažená huba.Diskomaníci říkali v té době,že se už JT naučili konečně hrát!Bohužel velká většina skřípala zubama.

Jak jsem se zmínil u hodnocení Nightcap-u mě toto LP bylo dlouho nepochopené.Stále jsem se takříkajíc do něj nemohl dostat.Už první skladba (i dodnes)Crossfire,mě nějak nesedí.Druhá F.Flyer to nevylepšila.Až třetí W.John jede ve šlépjejích tullovského rytmu.Nebudu probírat skladby,ale čím více ke konci,tím lepší skladby.Batteries a Uniform mě už hodně líbí.Dále je to ještě lepší.4.W.D. asi nelepší.
Dlouho jsem nemohl nějak přijít,na to,proč se mi tolik nelíbí jako ostatní LP.Důvodem je asi (na 80%) bubeník.Vždy se mi líbili bubeníci JT a jejich rytmika vůbec.Změny rytmů atd.Mark Craney prostě bubnuje způsobem,který mě nejde až tak rytmicky pod kůži.
Hodnocení jako ve škole.DOB�E.
reagovat

Nemůžu souhlasit že propadák- možná snad krok vedle- no dost vedle, ale proti solovemu počinu I. An. Walk into Light je to rozhodně silnější záležitost. Toto album má v sobě nějakou energii a třeba Black Sunday podle mě patří k tomu nej co JT stvořili. Druhá půlka mě sice nechytla vůbec, ale i tak bych v diskografii JT našel i horší alba- třeba Under Wraps...
reagovat

Starej Jethro, syntaky a disco basa, to nejde moc dohromady, tahle deska je pro mne propadak, ale v ty dobe se asi temi chemickymi zvuky nechal zblbnout kdekdo. Jeste ze si Anderson uvedomil svuj zivotni omyl a napravil to na dalsich deskach.
reagovat