Jethro Tull - A Passion Play

Passion Play je taký zvláštny album. Ani neviem prečo. Už som ho počul veľakrát, ale stále mi tak úplne nesadol. Asi ako Tales from topographic oceans od Yes. Je tam mnoho hudobných motívov, čo mi však absolútne nevadí. Veď tých bolo veľa aj v Thick as a brick. Ale tu to akosi nefunguje na takej úrovni. Na jednej strane sú tu absolútne úchvatné pasáže (moja najobľúbenejšia je záver prvej časti), na druhej strane pasáže, ktoré preletia mojimi ušami a nič nezostane po nich.
Ale napríklad, keď som počul pôvodne pripravovaný materiál na tento album z augusta 1972, ktorý vyšiel na prvom CD albumu NightCap v roku 1993, to je iné kafe. To je pre m�a absolútne skvelý album, priam až päťhviezdičkový. Zaujímalo by ma, ako by tento pôvodný materiál dopadol čo sa týka kritiky a predaja, keby vyšiel namiesto A Passsion play...
Menovite ho tvoria skladby:
First Post
Animelée
Tiger Toon
Look At The Animals
Law Of The Bungle
Law Of The Bungle Part II
Left Right
Solitaire
Critique Oblique
Post Last
Scenario
Audition
No Rehearsal
Ani sa mi nechce označiť najlepšiu skladbu z nich, sú ozaj skvelé všetky. Odporúčam prvý disk z výberu NightCap preto tým, ktorých A Passion Play až tak nezasiahol. Fakt tie skladby stoja za to. Dal by som im aj päť hviezdičiek, ale A Passion Play odo m�a dostane "len" tri.
reagovat

Petr Gratias @ 07.10.2012 15:01:52
ZdravĂ­m, Nowhere Mane... sdĂ­lĂ­m TvĹŻj pohled na tohle album.
Přiznám se, že A Passion Play bylo první album, které mě od Jethro Tull zarazilo a odradilo od koupi. Několikrát jsem se snažil ho znovu vzít "namilost", ale nepodařilo se mě to. Daný rok nebyl jenom rokem hardrocku, ale i koncepčních projektů a Jethro Tull po výtečném Thick As A Brick chtěli znovu vstoupit do téže řeky a podle mě se to nepovedlo. Rozsáhle kompozice na mě působily rozpačitě a třebaže místy jsem byl při poslechu docela příjemně překvapen, většinově jsem byl zklamán. Ovšem méně jak tři hvězdičky bych nedal, protože v osmdesátých letech se to zklamání ještě více prohloubilo.
Naštěstí tohle album neznamenalo nějaký definitivní propad, nebo autorskou krizi a a zhruba v letech 1975 až 1978 se zase ve spojení s Jethro Tull děly věci, které mě k nimi zase připoutaly....
ZdravĂ­m!

Jarda P @ 07.10.2012 18:08:21
Když k nám dorazil po skvělém Thick as a Brick Passion Play, byl v době vydání hodnocen ještě víc. Možná proto, že v té době platilo heslo čím složitější tím lepší. Nebylo snadné do ní proniknout, ale po několika posleších jsem si ji oblíbil stejně jako TAAB. Jen mě u ní vždy rušila ta přednášená pohádka o zajíci, kterou dodnes přeskakuji.U mě rozhodně za 4.

Další krok do osudných bludišť náznaků, mlhy, neurčitých shluků slov i samoúčelných abstrakcí (působil vliv kompozic King Crimson, Pink Floyd?). Nová Andersonova role: nekonvenční člověk, možná podivín, uprostřed chladné a vypočítavé civilizace. Ač ,vyřazen ze hry', musí se na vlastní pěst pustit do vlastní ,pašíjové hry'. Rockoví novináři kapelu po koncertní premiéře doslova sejmuli. Tull ustoupili od pódiového vystupování a dali si devítiměsíční pauzu. Anderson byl zcela vyčerpán. ,,Po tom, co jsme tolikrát projeli Ameriku křížem krážem, o Evropě a Británii nemluvě, bylo potřeba motor vypnout a udělat inventuru,'' řekl později. ,,Doba odpočinku byla směšná - dva dny. Po ty dva dny skupina skoro neexistovala. Poprvé za celých pět let jsem si mohl říct: nemám nic společného s tím, co se jmenuje Jethro Tull. A potom jsem věděl, že je čas dát se znovu do práce.''

reagovat

A Passion Play je album odlišný od predchádzajúcej tvorby a v čase vydania bol terčom kritiky. Podľa m�a celkom neprávom. Osobne sa nazdávam, že ak by takýto album vydal niekto iný, tak ho velebia do nebies.

Podľa m�a ide o dobrý počin, hoci sa na rôznych výberovkách nachádza len excerpt zo záveru (mimochodom, chápem prečo, ide o silný moment a schopne skresľuje, o čom je vlastne A Passion Play zač) a zaslúžil by si viacej pozornosti.

Príbeh zajaca je taká pakáre�, ktorú osobne moc nemusím, ale napríklad mojej žene sa veľmi páči.

Vzaté kol a kolom, je to vážne dobrý album. 3,5*
reagovat

tohle album mám doma už několik let a musím říct,že ho považuju za mé nejoblíbenější od JT.má v sobě obrovskou dávku magie, vzbuzuje jak hudebně tak textově v člověku obrazy plné iracionálna.jako by se při jeho poslechu člověk uzavíral někam dovnitř,d osebe a přitom ale nacházel obryzy kolektivního nevědomí.kdoví, zda-li autor měl takové úmysly.úžasné na tomhle albu je to, že si asi každý posluchač může představovat právě to,co je jemu v duši nejvlastnější.
rozhodně to ale chce soustředěný poslech se zavřenýma očima,třeba večer nebo v noci.odměnou bude rozhojnění obrazů a další krok k nalezení sebe sama.
a k takovému pátrání určitě patří i smích,protože ten vám zustane dlouho na rtech po poslechu příběhu o zajíci,který ztratil brýle.
reagovat

Hodně opomíjené, často zatracované a kritiky masírované album , ačkoliv podle mě se jedná o jedno z naprosto toho nej co JT vyprodukovali. Zpěv I. Andersona zde je naprosto excelentní, atmosféra úžasná a navíc nový prvek: saxofon ještě více oživuje již tak jedinečný a lehce rozopoznatelný zvuk kapely. Zajíc a brýle mezi Party 1 a 2 sice trošku ruší atmosféru a pro mě je to fakt jen žertík, ale ty asi minutové instumentální pasáže - Forest dance 1 a 2 májí pro mě úžasné kouzlo...
Pro mě naprostá klasika v diskografii kapely.
reagovat

"This is the story of the hare who lost his spectacles!"

Trošku rozporuplné album. Některé pasáže jsou téměř tak dobré jako nejlepší pasáže z Thick as a Brick, jiné mně připadají spíš jako snaha zaplnit prázdné místo, aby to vydalo na celou desku. I již zmi�ovaný příběh králíka, který ztratil své brýle, může být vnímán jako přebytečný. Činí však z alba na prog-rock něco trošku avantgardního. A člověk se aspo� trochu zasměje...
Každopádně album není zdaleka tak ucelené jako předchozí TAAB. Změny stylu nejsou zdaleka tak uhlazené (nebo naopak vypíchnuté) a často se mi zdá, že některé jsou tam kde jsou jen proto, aby tam nějaká změna byla.
Také mi toto album přijde jako snaha napodobit předchozí TAAB se vším dobrým i špatným co z toho vyplívá. Nejedná se o nic příliš zásadního a Jethro tull také poté od systému strana LP=skladba ustoupili. Hudebně excelentní dílo to však je.
reagovat