Black Sabbath - Heaven and Hell

A jsme zase u toho... Nejslavnější léta měla kapela za sebou a přitom je to první deska, kterou jsme slyšel celou od začátku do konce.
Všiml jsem si, že je to deska, která je zde hodně vychvalovaná. A proč by nemohla být? ... Když ji stvořili ti nejlepší z nejlepších, viď Ronnie? Každý dá jistě za pravdu, že je o pár tříd lepší zpěvák, než Ozzy. Ale Ozzy je prostě Ozzy, hlavně pro mě zůstanou ti praví Sabbathi spojeni s jeho jménem, i když proti jiným sestavám, nic zásadního nemám.
Deska Heaven and Hell není špatná, ale rozhodně svojí originalitou a atmosférou nepředčí prvních 6 alb klasické sestavy a pro mě je i "horší" než další Diovi desky Mob Rules a Dehumanizer.
Hodně povedené skladby se zde střídají s těmi slabšími, bohužel... Úvodní Neon Knights je skvělá vypalovačka, na živo měla sílu. Temná balada Children of The Sea má silnou atmosféru a parádní refrén. Titulní píse� opatřená posledním Iommiho legendárním riffen je rozhodně nejlepší skladbou Diovi éry. Tato skladba se vyrovná legendárním peckám let minulých, i když je postavená na něčem jiném. Poslední výraznou skladbou je vypalovák Die Young, skladba s opravdu silnými momenty. Závěrečná Lonely is The World také nabízí skvělou atmosféru, ale na můj vkus je až moc utahaná. ... Zbytek alba považuji za vycpávky (celkem kvalitní).
Je nad slunce jasné, že BS s příchodem Dia otočili kormidlo vývoje kapely o 180 stup�ů a Tony, Geezer a Bill nechali hlavní slovo na tom malém ďáblíkovi, nebo se jím nechali hodně ovlivnit, aspo� dle mého názoru. A to možná nebylo úplně nejlepší rozhodnutí, protože Ronnie nedokázal svými schopnostmi utáhnout celou desku. A to platí i u dalších desek s BS tak i u jeho sólové tvorby.
reagovat

redrocker @ 12.09.2012 22:22:16
Skvělé album skvělé kapely. Pro srovnání musím uvést, že poslední dvě alba BS s Ozzym jsou už velmi slabá a nedají se s invencí H&H srovnat.

Cossack @ 13.09.2012 12:05:51
Ač mám prvních 7 alb s Ozzym hodně rád (a jsou mezi nimi i ta nej), "Heaven And Hell" do mé TOP 5 řadím jednoznačně taky.
Proto je asi jasné, že s touto recenzí absolutně nesouhlasím. :-)

Fá�aSixx @ 13.09.2012 12:52:06
Tuž nic nenamítám, je to kvalitní hudba, ale pro mě ztratila takový ten punc výjimečnosti. Ale snad se mnou budeš souhlasit, že následující Mob Rules je přece jen o stupe� lepší než "Nebe a Peklo".

Cossack @ 13.09.2012 18:08:53
Fá�o, nebudu… ;-)
Pro mě je opravdu "Heaven And Hell" jedním z vrcholů tvorby Black Sabbath a následující "Mob Rules" už mi tak výjimečná nepřijde (ovšem pořád je to parádní album, o tom žádná). Ale každému se líbí něco a tak to má být.

b.wolf @ 13.09.2012 19:20:11
Ale to snad ne?! Nejlepší zářez Sabbathů s Ronniem za tři? Absolutní pecka, která ani s těmi roky neztratila pro mě nic na aktuálnosti-jenom za Children of the sea 10/10.

Fá�aSixx @ 13.09.2012 23:59:19
Ale tak nehádejme se o hvězdičky, to je relativní :))) Legendární první šestka Sabbathů díky své jedinečnosti (kterou každý chápe) má 4-5 hvězd. Diova éra, které přece jen něco málo chybí (ne ovšem kvalita) 3-4 hvězdy, to je přece pořád pěkný nadprůměr. A Mob Rules a Dehumanizer díky svě tvrdosti šlape "legendární šestce na paty" :)))

Album, které vdechlo téměř již zdecimované kapele nový život a ukázalo, že to bez Ozzyho jde, ne-li lépe, než předtím. I když Dio není úplně můj top oblíbenec, hlasově je zkrátka o parník jinde a do materiálu HH se opřel vskutku důkladně. Album se nenásilně navezlo na tehdy každým dnem sílící vlnu NWOBHM, o čemž vypovídá již první absolutní nářez Neon Knights. Children of the Sea je monumentální kolos, kde tepve Dio za mikrofonem odkrývá všechny trumfy svého hrdla. Lady Evil se vrací k riffové formuli první skladby, i když přece jen její rychlosti nedosahuje. Titulní skladba je zcela zásadní, několikrát se dočkáme dramatických změn temp a nálady skladby a závěr je hotovou očistou. Wishing Well a Die Young (zejména pak druhá, klasická heavymetalovka tehdejší éry s odlehčující vsuvkou uprostřed) jsou o poznáni subtilnější, ale nepostrádají hitové ambice. Jedinou položkou, která mě úplně stoprocentně nenapl�uje, je Walk Away, i když jsem rozhodně daleko od tvrzení, že by byla na albu na počtu. Lonely Is the Word je pak jednou z nejpodmanivějších skladeb, kde kapela kreslí depresívní tóny až do úplného finále. Jistě nedoceněná klasika, jak praví i booklet remasterované verze. Zvedám palec vysoko, stejně jako v případě následujícího Mob Rules, které jako by bylo šito podle zcela stejné šablony, přesto ale kvalitativně nezaostává. Nemůžu si odpustit také poklonu Iommimu, jehož riffy, přestože psané zcela pro jiného vokalistu, jsou opět naprosto všeobjímající a ostré jako pila, stejně jako jeho tradičně ostře vypíchnutá sóla. Neskutečná univerzálnost v rámci žánru...
reagovat

pito63 @ 03.11.2011 14:39:28
Môj najobľúbenejší album Black Sabbath s Ronniem Jamesom Diom za mikrofónom.

Když koncem 70tých let přicházel Ronnie James Dio jako náhrada za odcházejícího Ozzyho Osbourna, komentoval to jeho předchůdce slovy: „Myslím, že si Dio bude muset vzít neprůstřelnou vestu, pokud chce jít na pódium a zpívat mé písně“. Je pravda, že Ozzy byl pro většinu fanoušků tím jediným a nezaměnitelným zpěvákem BLACK SABBATH, ale materiál, který skupina s novým frontmanem připravila ukázal, že budoucnost kapely rozhodně není ohrožena – spíše naopak. Oproti starším albům působil nový materiál zralejším dojmem, přitvrdilo se a hlavně s Diovým nezaměnitelným vokálem se před BS otevřely zcela nové možnosti. Nebudeme si nic nalhávat – oproti Ozzymu je Dio o několik pěveckých tříd výš a také byl pro kapelu přínosný coby vynikající textař. Tuto „funkci“ převzal po Geezerovi Butlerovi a nutno říci, že k image skupiny se jeho texty plné fantasy tématiky hodily náramně. Geezer měl po odchodu Osbourna rovněž zaječí úmysly. Dokonce už kapelu nakrátko opustil, ale těsně před nahráváním se vrátil zpět.

Tuto desku mám doma na LP Philips (Yugoslavia 1980) a třebaže už jsem toho měl v metalové a rockové hudbě relativně hodně naposloucháno, tak nikdy nezapomenu, jak mě již první poslech (navíc umocněný starým výkonným gramofonem Tesla NZC) poslal totálně do kolen. Myslím, že pokud se BS berou jako praotcové temnějších odnoží metalu, pak právě tato nahrávka je jedním z nejpádnějších důvodů. Krom teskných balad (jasná budoucí inspirace pro doom) „Lonely Is The Word“ (zhudebněná deprese), „Children Of The Sea“ (čiré zoufalství), tu nalezneme i regulérní metalové jízdy „Neon Knights“, či „Die Young“. Titulní věc hraje Dio dodnes na koncertech coby nezbytnou „vyřvávačku“ pro publikum a ani odlehčené „Walk Away“, „Wishing Well“ nebo valivá „Lady Evil“ nesrážejí kvalitativní úrove� desky nijak dolů. Můj tajný tip je právě „Wishing Well“. To je píse�, která je v kontextu celé desky netradičně optimisticky laděná, krom textů má i hudební složku odlišnou od zbytku alba – není tak charakteristicky „temná“. Přesným opakem je „Lonely Is The Word“ – tu když si člověk pustí ve chvílích smutku, tak můžu zaručit, že se jeho stav ještě zhorší…

�íká se, že nové koště dobře mete a v případě Dia na „Heaven And Hell“ to platilo dvojnásob. Obavy z nového vykročení špatným směrem vzaly brzo za své a dokonce se kapele podařilo získat i nové fanoušky, kteří si oblíbili Ronnieho během působení na jeho předcházejících štacích (ELF, RAINBOW) a svého oblíbence neopustili ani po přestupu do nové „stáje“. Možná bylo někomu líto, že spolupráce Dia s Tonym Iommim netrvala o něco déle než 2+1 album, ale to by se možná nikdy neobjevily takové skvosty jako „Tyr“ či „Holy Diver“, takže dle mého názoru bylo dobře, že se Dio osamostatnil.

BLACK SABBATH zažili dvě delší etapy. Jednu (pro většinu fanoušků zásadní) s Ozzym a druhou s Tonym Martinem. Já mám éru dvou „Toníků“ hodně rád, ale pokud by se mě někdo zeptal na nejoblíbenější album, bez rozmyšlení bych uvedl „Heaven And Hell“. Možná proto, že na něm působí můj nejoblíbenější zpěvák, nebo proto, že vyšlo v roce, kdy jsem se narodil. Hlavní důvod je ale ten, že lepší materiál skupina předtím, ani nikdy potom nenatočila.


reagovat

Borek @ 14.10.2010 22:30:27
"Titulní věc hraje Dio dodnes na koncertech..."

???

Zdeněk @ 14.10.2010 23:52:43
Asi v rockovém nebi

Mohyla @ 15.10.2010 06:13:25
Iommi - Neviem kedy si recenziu pripravoval ,ale Dio tento rok zomrel ,takže dodnes nehraje nič , oprav si to! S ostatným možno súhlasiť .

Ronnie James Dio vlil novou krev do ztuhlých žil hardrockového monstra. Poprvé je tu i klávesista Geoff Nicholls, od té doby jakýsi stálý host, který nikdy není na oficiálních fotografiích skupiny, ale hraje na každém albu a skoro na všech koncertech. Deska je syntézou toho nejlepšího z B.S. i Dia, jehož hudebně dost ovlivnila spolupráce s Blackmorem v Rainbow, takže temnota trochu ustoupila. Je to začátek nové éry, s mírnými výkyvy a pauzami trvající dodnes. Z celé poloviny alba se staly koncertní stálice - Neon Knights, Children Of The Sea, Heaven And Hell, Die Young, to jsou další Iommiho stylotvorné riffy, podpořené nenápadnými, vysoce funkčními klávesami a bezchybným Diovým vokálem.

reagovat

Píše se rok 1985 a můj kamarád, spolužák ze čtvrté třídy základní školy, mi ukazuje hnědé LP s nápisem Black Sabbath. Hned po prvním poslechu jsem se dočkal naplnění toho o čem jsem do té doby jen slyšel, ano BS je tvrdá kapela. Vůbec jsem netušil, že toto je vlastně druhá kapitola BS bez Osbourna. Kdybych si měl na pustý ostrov vzít deset CD, tak toto je určitě mezi nimi.
Tentokrát musím začít, podle mne, nejslabším kusem LP, mně se takto jeví Wishing well. Tato skladba mi prostě vybočuje z celkového soundu desky. Ostatní skladby se poslouchají tak, že když je poslouchám v autě, nevystoupím, dokud konkrétní píse� nedohraje. Velice mne potěšil návrat sestavy BS z tohoto období, jiný název mi vůbec nevadí. Samozřejmě jsem nevynechal jejich koncert v Praze, kde bohužel, jak je v našich krajích zvykem, první ½ zkazil příšerný zvuk. Kdo byl dá mi určitě zapravdu, takové Childern of the see se nedalo ani vydržet.
Jak jsem již výše uvedl našel jsem dodnes na albu pouze jeden slabší článek. Chtěl bych na druhou stranu poukázat na poslední skladbu alba, kterou je Lonely is the world. Tato skladba má takový náboj, dle mého názoru hlavně díky preciznímu zvuku všech nástrojů, že zde musím dát hold producentovi, kterým není nikdo jiný, než Martin Birch. Tento producent dostal z tehdejší sestavy opravdu maximum a např. Bill Ward zde hraje tak, že dnešní přetechnizovaní bubeníci nikdy nemohou dosáhnout na jeho laťku, hraje totiž srdcem a každý úder tam prostě sedí.
Lidé, kdo máte možnost, musíte toto album alespo� jednou za život poslechnout. Sing me a song ...
reagovat

To bylo vůbec prvé album BS, které jsem slyšel (výběry se nepočítaj). Proč jsem si koupil zrovna tohle. No protože Dio. Jeho jsem poznal poprvé s Rainbow a ten hlas mě uchvátil, zvlášť Stargazer. Ozyho jsem znal a tak jsem v obchodě sáhnul po HaH. No bomba prostě.
Ještě ten večer jsem si ho pustil dvakrát. Na první poslech chytlavé, ale vychytávky má taky.

Všechny moje nejoblíbenější kousky zabírají sudou pozici v pořadníku skladeb. A myslím si že album je i tak rozložené. Liché (1,3,5,7) jsou rockové, bluesové nářezy, často postavené jen na hlavním motivu plus nějaké ty přechydy a sóla, bez nějakých příkras.
No a zbytek je už docela záhul-mystické a melodické.
Hymnická Children of the Sea si mne získala úplně jako první a to díky akustickému intru. Měl jsem hodně rád přechody a kontrasty mezi tvrdostí a jemností (takhle deformován jsem dodnes díky LedZep).
Heaven and Hell je asi pak vrchol. Nevím co říct než, že je opravdu pekelná s výborně temnou atmosférou.
Die Young je druhým vrcholem. Snad už navždy mi uvízl závěr písně v hlavě (die young, die young, young...)
no a poslední kousek je dokonale melancholické blues, dojemně podbarvené klávesy

Tohle album nemá slabou chvilku a je opravdu vyvážené. Je to i trochu odklon od starých BS, ale po tom co předvedli ke konci 70.let, odklon k lepšímu, hutnějšímu a metalovějšímu zvuku 80. let
S desky se neoddiskutovatelně stala klasa a patří k vrcholům BS a Dia má dodnes radši než "k�ourala" Ozzyho
reagovat

převzato ze stránky kneekal.bloguje.cz

Na konci 70. let se kapela Black Sabbath ocitla na pořádném rozcestí. Poslední dvě desky (Technical Ectasy a Never Say Die!) nedokázaly kvalitou dosáhnout na předchozí tvorbu Sabbathu. Jaký vliv na to měl velmi kladný vztah zpěváka Ozzy Osbounra k drogám a alkoholu je otázkou…. Vůbec s Ozzym byly poslední roky docela problémy. Už roku 1977 ukončil své působení v kapele, aby se na začátku následujícího roku opět vrátil. Ovšem v roce 1979 došla kapele s feťákem Ozzym trpělivost a byl vyhozen z kapely. Otázkou bylo, koho místo charismatického Angličana na post zpěváka?

Naprosto důstojným nástupcem se stal Američan Ronnie James Dio, který neohromoval výškou, ale rozsahem svého hlasu a který si vydobyl jméno ve světě hudby např. zpěvem v kapele Rainbow (pozn. založil ji bývalý kytarista Deep Purple Richtie Blackmore).
O rok později vydala nová sestava Black Sabbath první desku bez Ozzyho a nutno říct, že překvapila. Ty tam byly temné kompozice plné valivých rifů. S příchodem Dia se zvuk kapely pročistil a výsledkem byl originální hardrock, který se od předchozí tvorby Black Sabbath výrazně odlišoval. Deska nesla název Heaven and Hell a obal zdobili pokuřující andělé.

Tak a jdem si tuhle placku trochu rozpitvat.

Mým favoritem je hnedle první svižná skladba Neon Knights ve které se mi hrozně líbí to, co předvádí kytarista Tony Iommi se svou kytarou. Lahůdka. Už hned u téhle první skladba si zřejmě těžko představíte, že by to zpíval Ozzy. Je vidět, že tohle je Diova parketa a že jeho hlas sem pasuje však vy víte jako co na hrnec :).

Druhá, už pomalejší, Children of the Sea, začíná klidně, ale přejde tentokrát v skladbu, které vládne těžkotonážní kytarový riff, aby se hudba po chvíli opět přelila v klidné čisté kytarové téma. Něco podobného co předvádí Metallica ve svých přechodech z trashe do skoro klasických vyhrávek.

Další výborná pecka je třetí Lady Evil ve které to na nás ze začátku vybalí suverénní basa v rukách Geezera Butlera. Tady oce�uji také super refrén, který se vám určitě vryje do hlavy a jen tak ho nepustíte.

A jsme u královny alba. A tou je samotná Heaven and Hell, která má úctyhodných 7 minut, ale nebojte – utečou jako voda. Skladba se skládá v podstatě ze 3 částí. V první vás navnadí, v druhé uklidní, aby jste v čase 4:15 poznali, co je to peklo. A nakonec… krásné outro, kde máte skoro pocit, že vás unášejí andělé. Jinak text je zřejmě poctou dialektikům… ale to s hudbou nemá tedy mnoho společného.. i když….ehm..

Polední skladbu o které podrobněji porozprávím je Die Young. Po týhle skladbě prostě máte pocit, že opravdu není žádný zítřek a že umřít mladej by nebylo tak docela od věci. Obzvláště působivý je zpomalení ve střední části a Diovo : „Die young, die young, Cant you see the writing on the wall? Die young, gonna die young Someone stopped the pain“. Skoro až běhá mráz po zádech.

A je tu zase závěr. Tak jdem na to. Deska Heaven & Hell je jiná. Pro příznivce klasických Sabatů to bude odklonění od pravé cesty a od jejich mesiáše Ozzyho. Ale změna, která proběhla díky Ozzyho lásce k subjektům prohibice atd. se mi jeví jako velmi užitečná a díky ní kapela chytla jakousi druhou mízu a podařilo se jí natočit výborné album, které si určitě zaslouží titul: jedna z nejlepších desek Black Sabbath. Další skladby o kterých jsem zde nemluvil jsou sice dobré a podle mě kvalit předchozích songů nedosahují (slabší mi přijde hlavně Walk Away), ale to nic nemění na kvalitě týhle muziky. A třeba zjistíte, že bych se za tyhle kecy měl smažit v pekle a nebo mě budete vynášet do nebe (ale asi ne, co?:)….
reagovat

Artigas @ 01.08.2007 07:59:49
... Dio je Ital, ne AmeriÄŤan; pokud vĂ­m, tak se jmenuje Ronaldo Padavona

merhaut @ 01.08.2007 09:30:30
On to bude nejspíš Američan italského původu :-)

Ă“in @ 01.08.2007 17:08:55
Ronnie James Dio was born Ronald James Padavona, an only child to a family of Italian heritage. The family moved to Cortland, New York early on in his life. His parents raised him in the Roman Catholic church, an experience he ultimately found unsatisfactory...

kubys @ 01.08.2007 17:26:50
Óine...tos moc nevysvětlil, protože z tvého příspěvku vyplývá, že se narodil v Itálii a až pak se jeho rodina přestěhovala do USA, přitom se ale narodil V Portsmouthu v USA.

Ă“in @ 01.08.2007 18:19:07
No jo, vynechal jsem první odstavec, šťourale :-)

Ă“in @ 01.08.2007 18:19:46
Ale to "italian heritage" je dost nápovědné, ne?

merhaut @ 01.08.2007 18:25:03
Hlavně chlapi nezačněte řešit kdy se Dio narodil :-)

kubys @ 01.08.2007 20:16:35
Pro někoho nemusí:D:D:D

miguel7 @ 24.05.2010 13:30:38
dio se nenarodil, io byl věčný, stejně jao Chuck norris a Lenin:)

PaloM @ 24.05.2010 13:46:15
A či si si miguel šlahol pred výplodom takej hovadiny ?

miguel7 @ 24.05.2010 20:20:28
snad nemusime byt porad napruzeni a jen se opravovat kdo kde udelal chybku...hudba je o zabave, tak proc tak vazne?...

Ozzy Osbourne po známých problémech z kapely odchází, a Black Sabbath mnohým připomínají kulhavého koně před porážkou. Ale jejich jméno je stále dost lákavá značka a tak do své stáje získávají pěveckou hvězdu první velikosti a to Ronnieho Jamese Dia. Ten se nastalé výzvy ujal po svém a výsledkem je jedno z nejlepších alb v hardrockové historii. Do organismu kapely proudí živá voda a je to slyšet na každém tónu, každé z osmi skladeb na albu. I zvuk nahrávky je dokonalý, vždyť se stačí podívat na albu do kolonky "produced and engineered". Nahrávka nezestárla ani po bezmála třiceti letech. Je radost posloucht záležitosti typu LADY EVIL nebo CHILDREN OF THE SEA, která patří k mým nejoblíbenějším na albu. Ale takhle bych mohl jmenovat vlastně všechny. Black Sabbath "model 1980" se moc povedl, ale jak čas ukázal, DIO nebyl až takový týmový hráč jak se možná čekalo. Ale po vydání alba na takovéto úvahy nebylo místo.
reagovat