Black Sabbath - Technical Ecstasy

Ačkoliv sdílím snad nejrozšířenější názor na naprosto zásadní význam prvních šesti alb „klasiků” Black Sabbath a jejich postavení v diskografii skupiny, na rozdíl od většiny k nim počítám také sedmý počin, "Technical Ecstasy".
Nakonec – rovněž on je společným dílem původní sestavy Iommi, Osbourne, Butler a Ward, byť vztahy v kapele měly dávno k ideálu zatraceně daleko… (Další nahrávka už představuje jakousi agónii první etapy existence Sabatů, kdy kapela, po odchodu Osbourna z jejích řad, nachystala nový materiál s Davem Walkerem (dříve například Fleetwood Mac a Savoy Brown) u mikrofonu, aby se pak Ozzy vrátil, horkou jehlou ušil se zbytkem členů zcela jiné a prapodivné album, které jen prodloužilo předsmrtné křeče a o chvíli oddálilo nevyhnutelné.)

Ale zpět k Technické extázi…
Ano, souhlasím, že daleko větší (technické i netechnické) vytržení skýtá poslech jiných kusů z diskografie „sabatích černokněžníků”, na druhou stranu se zde nachází dost velmi silných skladeb, jež ční vysoko nad průměr; a ty slabší zase níž než k němu neklesají (s jedinou nepatrnou výjimkou)…
Kdybych měl z první sedmičky vyhodit jednu desku, budu hodně dlouho váhat, nejspíš však nakonec zvolím "Vol 4" místo "Technical Ecstasy".

Hned úvod, svižná pecka "Back Street Kids", nemá chybu.
Potom následuje „typická sabaťárna” "You Won’t Change Me", výborná jak hudebně, tak textově.
Velký „přešlap” je (podle mne) Billem Wardem nazpívaná "It’s Alright"; tahle skladba, ač není vůbec špatná, mi na album naprosto nepasuje a působí tu značně rušivě. Vyřadil bych ji i za cenu zkrácení hrací doby z necelých 40 minut na 36.
"Gypsy" už zase šplhá kvalitativně vzhůru, a byť naprostých výšin nedosahuje, přesto vyčnívá nad následující (jen stěží nadprůměrnou) "All Moving Parts (Stand Still)", stejně jako nad "Rock ’N’ Roll Doctor"; tu ještě sráží její děsný zvuk…
Pak ale přichází na řadu vynikající balada "She’s Gone" (jejíž předělávku „Lásko, voníš deštěm”, se skvělým textem Jaromíra Nohavici, našinci znají z repertoáru Marie Rottrové). Mám ji raději než (také povedenou) "Changes" z "Vol 4" a řadím ji po bok "Solitude" z "Master Of Reality" či "Planet Caravan" z "Paranoid".
No a teď je ke slyšení to nejlepší, přesně podle pravidla „to nejlepší nakonec” – "Dirty Women". Přes sedm minut dlouhá píse�, do puntíku spl�ující všechny požadavky na vrcholný produkt nejvyšší kvality, značky Black Sabbath.

Čtyři excelentní skladby, jedna „pouze” nadprůměrná, jedna podprůměrná a dvě průměrné – dohromady to dává velice zdařilé album, za něž by mnohé spolky byly víc než vděčné (tehdy i dnes); u Iommiho smečky jsme si však zvykli na poněkud silnější nahrávky…
reagovat

pito63 @ 10.02.2013 21:39:10
Na mnohých veciach sa nezhodneme, ale to je druhoradé - veľmi pekné čítanie!
Možno to bude o prvom kontakte, neviem to posúdiť. Chápem aj ostatných a viem, o čom je Black Sabbath. Mám veľmi rád "Never Say Die!", "Technical Ecstasy" počúvam najmenej.
Cossack, vÄŹaka za recenziu!

Cossack @ 10.02.2013 21:52:37
Piťo, různé názory nejsou na závadu a jistě nás „nerozkmotří”… ;-)
Vím dobře o Tvé zálibě, týkající se alba "Never Say Die!"; u mě nezabodovalo ani po několika marně opakovaných snahách. Na druhou stranu, ani „Tvoje” ani „moje” nepatří mezi často chválené; naopak, většina se shoduje v „úpadkovosti” obou (např. na The Metal Archives se hodnocení všech šesti předchůdců pohybuje okolo 90 %, zatímco Extáze má 59 % a Never… 58 %).

Hanry @ 10.02.2013 21:59:26
Tohle album ne a ne se mi vrýt do hlavy, jediná melodie, kterou si pamatuju je z "Back Street Kids" ,o statní prostě podle mě vata, snad ještě předělávka od Rottrové ujde lépe, než originál, ženský hlas tam přecejen pasuje lépe než Ozzyho. Never say die u mě jednoznačně lepší album, máme li porovnávat tyto 2 vaty-alba poslední s Ozzym :)

pito63 @ 10.02.2013 22:04:35
Cossack
Rozumiem. Vlastne som svoju myšlienku nedokončil, mohol som ju ešte rozviesť, ale pomohol si mi. Nepovažujem tento album za tak výrazne slabý oproti prvým 6 štúdiovkám, ako naznačujú Tebou spomenuté percentá.

martin69 @ 11.02.2013 20:23:11
Mám tohle album rád. Neslyším až tak veliký rozdíl, mezi ním a předchozí posvátnou šestkou.
It´s Alright, mně naopak na albu sedí.

Cossack @ 11.02.2013 22:51:01
To je dobře, Martine… ;-)
Na mě ale písnička "It’s Alright" působí, jako by ji ani nehráli Black Sabbath (natož aby byla jejich).

Krize vztahů v kapele a rozpory mezi Iommim a Osbournem se navenek projevily částečným návratem k původnímu soundu, ovšem v melodičtější podobě s využitím kláves. Hraje na ně Gerald Woodruffe, který se skupinou jezdil už při turné k Sabotage. Písně ale působí nějak unaveně a Ozzyho hlas je ještě mečivější než dřív. Nejlepší je asi balada She's Gone, zdramatizována smyčcovým orchestrem (u nás díky ní vzniklo trochu šokující spojení Black Sabbath - Marie Rottrová: Lásko, voníš deštěm s textem Jarka Nohavici), v druhém ploužáku It's Alright si zazpíval Bill Ward.

reagovat

Myslím, že toto album je první případ pořekadla "padla kosa na kámen". Pamatuji si dobře na svoje slova poté, co jsem si nahrávku poslechl poprvé. Byli zhruba o tom, že je to asi tak trošku všechno přestává bavit. Sabbath se nám představují opět v novém světle propracovaných, již méně chytlavých a řekněme nesabbathovských skladeb. Ano i tuto desku si poslechnu rád a kdykoli, ale vždy mám pocit, že kapela hledala nové impulsy a inspirace do budoucna. O tom, co se odehrávalo v té době v kapele samotné, asi každý fanda ví všechno. To, že album zdobí krásny cover přímo ze slavného studia Hipgnosis mu bohužel na mém celkovém hodnocení moc nepřidá.
reagovat