Black Sabbath - Sabotage

Sabotage je posledným album od Black Sabbath, ktorý od pôvodnej zostavy mám v zbierke. Prečo?

Lebo je na �om 8 skladieb, ktoré uvádza klasická hard rocková „vyrezávačka“ Hole in the sky. A po nej ide (ak nerátam intro Don’t start (too late)) špičková pecka metalovej produkcie vôbec, a síce Symptom of the Universe. Z toho mrazí! A na konci je zo skladby normálne selanka s akustickou gitarou... Pomalá a temná skladba Megalomania je tak úžasná, že mlčky čučím s otvorenou pusou, aspo� do chvíle, kedy sa zrýchli a je z nej vypaľovačka o sile letných požiarov. A už je tu Thrill of it all, náladovo zapadá do doterajšieho súboru skladieb, je to mäso, žrádlo, obžerstvo, jednoducho žiadna diétna, či dokonca vegetariánska žbrnda! Záverečná veselica s „ou jé“ v čele je prekvapivá, ale celkom milá. Nasleduje najpodivnejšia skladba albumu, Supertzar, čo je, neviem presne čo. Gitara to tvrdí, atmosféra je ponurá, ale do toho ide niečo ako ERA-operný kvázispev, je to haluz a nebudem predstierať, že mi vždy sadne. Hitovková Am I going insane (radio) ma baví, nakoniec je tu správne posadená záležitosť s názvom The writ. Lepší záver si ťažko predstaviť.

Do šestice všetko dobré! Škoda, že všetko dobré raz musí skončiť. Štyri a pol hviezdy zaokrúhlim nadol, pre fakt príšerný obal a niekoľko momentov, o ktorých neviem, čo si mám myslieť.
reagovat

Delší pauza, způsobená problémy s bývalím manažerem, poskytla skupině potřebný odpočinek od koncertního kolotoče, plného alkoholu a drog. Tak mohlo vzniknout geniální, ucelené a brutálně tvrdé album, nabité skrytou energií. Žádná skladba výrazně nevyčnívá, ale na budoucí metal má rozhodně největší vliv Symptom Of The Universe. I když je deska plná záhadných zvuků, které lze stěží vyloudit na tři základní nástroje, veškerou instrumentaci tentokrát B.S. obstarali sami, pouze v jakési vokálně kytarové fantazii Supertzar, přivolávající temnotu středověku, účinkuje Anglický komorní sbor. Tvrdé, chaotické, hrůzu a napětí vyvolávající pasáže jsou střídmě proloženy uklid�ujícími, harmonickými okamžiky.

reagovat

No lepší album od Sabbath bych nenašel. Za ním hned mé oblíbené Heaven and Hell. Jsou tu fakt tvrdé pecky a ve své době to byl opravdu nářez. Rok 1975 byl silný na pořádná, peckojidní alba (LedZep, Queen, Rush, Rainbow...)

Oproti předchozímu je zvuk syrovější a hutnější a i metalovější. Toho je důkazem hned Symptom of the Universe-tu tu tu tu tu tu tu tyyyyy-supr rif! I přes mé miláčky J. Peage, R. Blackmoera si myslím že Tony je opravdovým mistrem rifů! A to bez prdele! Tohle album je jimi narvané a jeden je lepší než druhý.
Megalomania byla svého času mou nej. Byla fakt brutální, a žral sem ty neustálé rifové nájezdy, co se rozjíždějí asi tak po třech min.
Ani The Thrill of it All nezůstává pozadu, ale už to nejsou tak temné melodie, jako v předešlých dvou peckách, ale fakt super (Bohouš Josef ji dal taky docela dobře).
Supertzar jsou matalovĂ­ Gregorian:)
Am I Going Insane nemusím a přijde mi tak trochu vlezlá. Podle mne se sem moc nehodí, ale to je asi jediná věc, co bych vytkl tomuto albu
Závěr je opět nářez. Perfekt dupavka, valivka a geniální vsuvky ke konci-skoro jak ukolébavka pro děti. Nevím proč, ale přijde mi to dost temné ty přechody mezi sladkým cinkrdláním a tvrdými riffy. Šílené ale super!
Jo a ještě úvodní-dobrý start k nejlepším písním Sabatů.
Verdikt-čtyři super nadčasové, metalové skladby, dvě držící krok a jedno šlápnutí vedle(se promíjí)+ pazvuky ze studia a chechtání
Nemohu než plný počet. Když už nějaké sabaty s ozzym, tak jedině tyhle!
reagovat

V necelých čtyřech letech trvání kapely vydali Sabbath 5 LP. Šestá Sabotage vyšla po roce a půl v červnu '75. A zatímco jejich souputníci na scéně tehdejší rockové hudby poněkud "měkli" pod vlivem nastupující "horečky sobotních nocí", sabati vydali své a odvažuji si tvrdit, že toho roku vůbec nejtvrdší album vůbec. Nemohu si pomoci, i když Ozzy zpíval ještě na dvou následujících albech, tímto se uzavřela zlatá éra Black Sabbath.


reagovat

"�ekněte mi lidé, stávám se šíleným?". Tak tato část textu ze skladby Am I Going Insane(Radio), je pro mě jakýmsi mottem celé desky. Tato nahrávka je učebnicí pro mnohé rockové kytaristy, kteří se snažili napodobit neuvěřitelnou hru Tony Iommiho. To co předvádí na SABOTAGE není nic jiného, než učebnice kytarové hry. O něco tvrdší zvuk než na předchozí desce je kapele jen ku prospěchu a když jsem slyšel poprvé Symptom Of The Universe, tak jsem běhal po stropě a kvílel nadšením. Pro mě tato deska představuje to nejlepší z Ozzyho éry u Black Sabbath. Nedokážu přesně říct proč, ale když bych měl použít jeden výraz pro moje pocity ze SABOTAGE, tak je to EXT�ZE. I po těch letech. Neuvěřitelné!
reagovat