Bowie, David - Space Oddity

Bowie je pro mne velmi vyjimecna postava dejin hudby a hudby vice. Velmi dlouho mi trvalo, nez jsem stravil vsechna jeho alba. Kdyz se mi kupr. nejake zalibilo, chtel jsem si obdobne z jeho diskografie poslechnout, ale nemel jsem sanci. Dve naprosto shodna alba budeme mezi jeho deskami hledat jen tezko ( s vyjimkou Low a Heroes, ktere ale na sebe navazuji ). Space Oddity mi dela problem stravit dodnes. Titulni skladba je vyborna, Memory Of A Free Festival je tez dobra, ale libi se mi spis jen singlova druha cast, ktera cerpa z toho odrhovacskeho zaveru "sun machine is coming down...". No a nesmim opomenout Unwashed And Somewhat Slightly Dazed. Jinak pro mne celkem nevyrazne album.
reagovat

Dle mého názoru je na tomto albu doopravdy poznat Bowieho tehdy mladistvá, nýbrž již cílevědomá duše. Po nevalném úspěchu předchozích singlů vyrukoval s úžasnou a pompézní Space Oddity, která zaujala místa v první dvacítce anglické hitparády. O několik let později ve své reedici zaujala místo dokonce první, společně s albem Young Americans.
Osobně si myslím, že nejsvětlejší stránkou tohoto alba je jasně Wild Eyed Boy From Freecloud, který později v dobách Ziggyho Stardusta zněl naživo (jak se můžeme přesvědčit na Ziggy Stardust the Motion Picture) naprosto úžasně.
Abych jen nechválil - Bowieho čekají po Space Oddity ještě mnohem lepší alba, songy, éry. Chybí mi zde například větší využití jeho výborných vokálů, málo experimentování.
reagovat

Pompézní folk-rock, tak nějak na mě působí Space Oddity. Možná to vypadá jako divné spojení, ale v případě Bowieho by vás již nemělo nic překvapit. :)

Bowie se drží silné melodiky a netlačí příliš na pilu, ale ostatní muzikanti dovedou spustit téměř až orchestrální doprovod. Výsledkem je tak pozoruhodná směska, kterou nejlépe ilustruje gradující Memory of Free Festival s davovým skandováním v druhé části. Festival se spolu s titulní skladbou a poměrně bizarně rozvleklou Cygnet Comitee může směle řadit k zlatému fondu mr. Bowieho.

Celkově vzato je Space Oddity přeci jenom ještě hledačským dílem, které však má svoje nesporné kvality a ukazuje Bowieho zase v jiném světle. Půvabná deska na pomezí popu/rocku/folku má u mě *** a velké významné plus. Přeci jenom mám u Bowieho mnoho jiných, větších favoritů.

P.S. Nejlepší způsob, jak si vychutnat skladbu Space Oddity je video Ziggy Stardust And The Spiders From Mars The Motion Picture. Tam je podaná způsobem, který rve srdce. Nevidím se, že některé dívky v obecenstvu brečí.
reagovat

Pro mne má tato deska zvláštní postavení v Bowieho diskografii. Nepočítají-li se rané singlové písně na albu David Bowie, je to prakticky první "plnohodnotné" album. V následné tvorbě jsou porůznu prostřídány věci skvělé, geniální, bizarní, i věci možná méně silné, a někdy i skladby, jejichž kvalitu zachra�uje jen interpretova osobnost, vždy zajímavá minimálně svým nezaměnitelným pěveckým projevem. Ale tato "prvotina" je úžasná od začátku do konce. Má v sobě něco nepopsatelného jako Trespass u Genesis, obdobně rané album, následované vyzrálými hudebními skvosty, ale nesoucí něco navíc,jako "ohe� víry mládí", který později uhasíná v psychologii a dramatech reflexí všech možných nepravostí světa. A současně je to kolekce těch nejrafinovanějších, krásných a neotřelých melodických nápadů, pěveckých fines a skoro barokizujícího aranžmá. Ne nadarmo se na albu podílejí Tony Visconti a Rick Wakeman, vždy proklamátoři rozmachu ducha hudby nad "temnou stranou síly". Na desce není slabé místečko. Od úvodního sci-fi opusu, přes milostný hudební dopis první lásce a spolupracovnici ve studiu Feathers Hermione Farthingalové, po protestní "hippie" suitu Cygnet Commitee, při jejímž "We want to believe, we want to be live!" probíhá mráz po páteři, přes máchovsky romantickou a srdceryvnou Wild Eyed Boy from Freecloud, jejíž prožitek připomíná expresionistické drama Hangman and the Papist od Strawbs, vášnivá výpověď God Knows I´m Good, až po monumentální Memory of the Free Festival. Album je mladistvě patetické, nespoutané, nevykalkulované, člověk mu chce věřit to, co by Bowiemu třeba z doby životem ošlehaných temných a děsivých vizionářských chmur Diamond Dogs už určitě nevěřil, ale je plné pozitivní síly a naděje, jako ostatně mnoho muziky konce 60. let. Tesklivě krásná nádhera trochu připomene obdobné citové rozpoložení a "rozplývání se v krásné beznaději" jako o rok pozdější Déja vu od Crosbičů. Další Davidova tvorba spěje k vysokým metám, ale tato první je nezapomenutelná, osobní a intimní, průzračná a neoposlouchatelná. Alespo� pro mne jedno z nejzásadnějších alb vůbec.
reagovat

Iggy @ 06.09.2009 18:51:59
Souhlasím, ze album je v mnoha ohledech na svou dobu pozoruhodné uz jenom pro úvodní superhit, 2. skladba na LP je také výborná, proto se také nachází na Bowieo výberech. Space oddity jako celek je ovlivnena mimo jiné Kubrickovou Vesmírnou odyseou 2001. Videl jsem nedávno klip, tam je to více nez evidentní. Jinak
Bowie opravdu hrál na albu predevsímm dost folkove, srovnaní s Trespassem od Genesis je také výstizne. A kdo ze z nasich folkaru poslouchal Bowieo zacatky a trochu si jej dovolil vykrást? Marsyas s Kalandrou na svém debutu ve Zmrzlinári bez diskuzí zahrají jednu pasáz
z tohoto hitu, která do rytmicky ruznorodého songu prijemne zapadá. Shodou okolnosti, tato vsuvka od Marsyas me vzdy zaujala a prozpevoval jsem si ji, aniz bych si byl vedom, kdeze jsem ji drive slysel..
A jeste na záver 2. Bowieo alba - skladba Memory of a Free Festival - refrén The Sun Machine is coming down je velmi pusobivy, je zajímavé jej slyset ze zlatého fondu BBC - D.Bowie 1969 - 72. Ve studiu verejnopravního rozhlasu je písen podana jeste bombasticteji,snad pateticteji, stejne tak písne
z dalsí jeho tvorby, které se pak objevily na pozdejsích albech nebo treba na Ziggim, ale uz s jiným aranzma