Doors, The - An American Prayer

Môj osobne najobľúbenejší album Jimba. Viem že to nie je o muzike, ale o atmosfére a o úžasných textoch. Básne čítané človekom na konci s dychom (otázne či to už tušil)I keď hudobne spracované ľuďmi ktorých jasne nechcel aby spracovali jeho poéziu - zdroj>> odkaz ale napriek tomu strhujúca a zimomriavky nahá�ajúca hodina. Tento album som od Doors počul ako posledný. Ostatné si púšťam vždy pred ním. Keďže toto je fórum hlavne o muzike, dávam dve hviezdy. Keby bolo o poézii tak 5.
reagovat

Matouš @ 11.10.2012 10:22:53
Opravdu nechápu, kde se tady vzal ten mýtus, že Morrison byl skvělý básník. Slýchal jsem to všude v Čechách od devadesátých let - Morrison jako geniální básník. Morrison určitě geniální byl, ale ne básník! Kdo někdy četl nějakou aspo� dobrou americkou nebo jinou poezii, nemohl by něco takového tvrdit. Představ si texty z prvního alba The Doors bez hudby. Zkus odmyslet, žes k nim kdy znal nějakou hudbu. A uznáš, že ty texty samostatně prostě nefungují. Jako texty k hudbě nejsou špatné a možná jsou i skvělé, ale jako básně jsou fakt mizerný. A vyšly tu i do češtiny přeložené Morrisonovy texty a "básně" - kdo četl někdy poezii, musí uznat, že ty texty působily jako nedopatření, jako nedodělky, struska, bláto, shit.

Přesto i tohle album pod kterým diskutujeme, má svoje kouzlo. Jako recitál je dokonalé. Morrison měl prostě uhrančivý hlas, byl teatrální a zvuk kapely k němu bezvadně sedí. Volná, improvizovaná struktura jednotlivých sekvencí může znít někdy trochu monotónně, ale kvalitativně nekolísá. Hudební energie kapely se tu rozlila jako by do prostoru, takovým typickým americkým způsobem, nesvázaná pís�ovou strukturou. Osobně mám naopak na The Doors nejradši právě energii koncentrovanou v jednotlivých skladbách, ale kapela si prostě ještě zajamovat s Jimem i když už to s ním nešlo...

adam @ 11.10.2012 20:18:54
schvalne o textoch a ich kvalite vravim tu a schvalne hudbu a texty oddelujem opat iba tu.