Genesis - Abacab

Abacab priniesol absolútne nový sound kapely Genesis, podľa m�a aj pod vplyvom Collinsovej sólovej tvorby, mimoriadne úspešnej. Abacab je hitovejšie a popovejšie orientovaný album, ktorý si však stále drží kvalitu. Osobne nemám problém so žiadnou skladbou. Najviac ma oslovujú skočná Abacab, zvláštna No reply at all, melancholická Keep it dark či krehká Man on the corner. Ale mne sa páči aj blbôstka Who dunnit, veď aspo� počuť, že kapela sa nebiere až tak vážne a tak by to mali brať aj poslucháči. K tomuto albumu sa mi viažu aj tri skladby z EP 3x3 (1982): vyslovene komerčná Collinsovka Paperlate, You might recall a Me and virgil. Celkovo je to dobrý album s dobrými skladbami, čo tam potom, že predchádzajúca tvorba Genesis, ktorú tak milujem, je o niečom inom. Abacab stojí sa vypočutie.
reagovat

Fan @ 27.04.2011 20:39:52
Také jsem jak mnoho jiných podlehl klamu, že změna soundu Genesis byla zapříčiněna pouze Philem Collinsem. Stačí si na youtube najít sólové disco pokusy Tonyho Bankse či pozdější komerční tvorbu Rutheforda. Změna byla kolektivním rozhodnutím celé kapely.

nowhere_man @ 27.04.2011 20:58:30
Fan: Ja si tiež myslím, že kapela sa tak rozhodla ako celok, hoci to niekedy pripomína Collinsovu sólovú tvorbu. Ale keby s tým Rutheford a Banks nesúhlasili, nemyslím, že by taký sound nabrali.

Voytus @ 28.04.2011 11:18:19
Rutheford k popu vždy směřoval - viz Your own special way z Wind and Wuthering a jiné. Patřím k těm, kteří se zastávají Steve Hacketta - teprve s jeho odchodem měla kapela volné ruce k popovému sdělení.

Tuhle desku jsem si přivezl ze Slovenska kde ji vydal Opus ,předtím jsem znal od Genesis pouze pár skladeb . Musím přiznat že mně tenkrát deska celkem sklamala a moc se mi nelíbila . Po pár poslechnutích jsem ji prodal . Vrátil jsem se k ní poměrně nedávno na doplnění discografie . Dnes mohu říci ,že není tak špatná ,ale s ohledem na další desky které Genesis vydali jen dobrá .
reagovat

PaloM @ 24.11.2009 09:34:13
Presne to isté som urobil z rovnakých dôvodov a súhlasím s hodnotením.

Už na předchozích dvou deskách nám Genesis naznačovali, že se mění. Než jsem Abacab sehnal, slyšel jsem z něj asi tři nebo čtyři věci na nějakém výběru, který mapoval jen jejich 80. léta - titulní tam byla v koncertní verzi a zněla výborně.
Ale jinak to nenĂ­ deska, kterou bych si pustil, kdyĹľ si vzpomenu na Genesis.
Líbí se mi koncertní verze některých písní na Three sides live, hlavně Dodo/Lurker. Je jasné, že kapele tenhle styl sedí, především Collinsovi - bicí šlapou, přestože místy dost monotóně, a pěvecky se v tom také našel.
U mě je to takové půl na půl, nevadí mi No reply at all, ale otravuje mě Who dunnit a vůbec je ta druhá půlka dost slabá. Takové horší tři hvězdy. Chápu ale, že pro někoho může tahle stylová změna zajímavá.
reagovat

K tomuto albumu som sa dostal dost neskoro.Bolo to na jesen 1989,tesne pred revoluciou...Vtedy tento album pĂ´sobil na mna dost moderne,priam novatorsky.Dnes,s odstupom casu sa na Abacab pozeram znacne kriticky.Je pravda,ze sa na tejto platni najde zopar dobrych napadov,zopar svetlych momentov.Chcel by som hlavne spomenut a vyzdvihnut kompoziciu Dodo/Lurker,ktora nesie vsetky charakteristicke znaky tvorby Genesis.Tato skladba ma atmosferu,napatie,spad,postupnu gradaciu.Jednoznacne najsilnejsi a najpĂ´sobivejsi moment na tejto platni.Za zmienku stoji este titulny Abacab a tiez Banksova krehka Me and Sarah Jane.Zvysok povazujem za priemer,v niektorych pripadoch za slabsi priemer(Another record).Nechapem vsak co ma znamenat skladba?,experiment?,pokus o zart?...s nazvom Who Dunnit?Skutocne neviem,co tym chcel "basnik" povedat.Toto je skutocne nieco priserne a doteraz nechapem,ako mohli pani muzikanti dat takuto hrĂ´zu na tento album.Podla mĂ´jho nazoru Who Dunnit znacne znizuje hodnotu tohto albumu.Vzdy,ked pocuvam toto CD,tak Who Dunnit? preskakujem.Jednoducho mi to "pili" usi.Za normalnych okolnosti by som dal dve hviezdicky,ale kedze som velky fanusik Genesis,tak prizmurim obe oci a dam tri :-)
reagovat

stanley @ 29.11.2007 07:31:53
ahoj brano,
vidím to stejně...jen mi vysvětli co to znamená,když napíšeš,že "za normálních okolností by si dal dvě hvězdy,ale protože jsi fanoušek,tak dáš tři"?není to podobné,ajko když já tvrdil,že dám tresspasu čtyři,ale kdybych byl objektivní,tak dám tři.popiš mi,prosím,ty "normílní okolnosti"-..díky....ti není nic osobního...já jen že mě antony nazval schizofrenikem,tak mě to zajímá,kde je ta hranice schizofrenie.

Brano @ 29.11.2007 08:24:55
Ahoj Stanley
V podstate si to vystihol.Keby som tvorbu Genesis vĂ´bec nepoznal a nemal by som k tejto kapele taky vztah aky mam,tak by som dal tomuto albumu len dve hviezdicky.To znamena,ze keby som bol nestranny,nezainteresovany,maximalne kriticky tak by som sa rozhodol takto.Kedze som ale dlhorocny fanusik tejto skupiny a Genesis je moja "srdcova zalezitost" tak moje subjektivne hodnotenie je -tri hviezdicky.

Tohle album je asi poslední, které se mi líbí celé, jak je, od úvodní Abacab až po Another record, a nemám nutkání něco přeskakovat. Líbí se mi o něco víc než Duke. Mám dojem, že to je poslední album Genesis, kde se ještě Collins dokázal soustředit na týmovou práci ve studiu. No reply at all sice jako by vypadla z jeho sólovek (to asi dělají ty dechové nástroje), ale patří k těm jeho povedeným kouskům, protože to má šmrnc. Nemám nic ani proti Who dunnit?, já tyhle ulítlejší věci mám ráda, protože to celé ozvlášt�ují. No, a pak ty pomalejší jako Me and Sarah Jane nebo Man on the corner, tak ty si taky s chutí poslechnu.

Ještě drobná poznámka na okraj. Kdysi jsem tohle album viděla u jednoho fanouška Genesis a mělo úplně jinak vybarvený obal. Nebyla tam modrá, ale zelená, ty barvy byly poněkud prohozené. Běžně se na stránkách věnovaných Genesis tato „zelená“ varianta neobjevuje. Na oficiálních stránkách Genesis - >> odkaz ji najdete jen u textů, ale barvy se mi zdají poněkud nevýrazné, lépe vybarvený exemplář jsem našla na stránkách >> odkaz ale není jisté, že se tam za čas neobjeví ta „klasická modrá“, jako jinde.
reagovat

Kapela znovu zcela programově zjednodušila svou hudbu, což ovšem u seskupení, které mělo tak geniální kompoziční schopnosti, tak docela nechápu. Snaha odpoutat se od minulosti tady už vyznívá velmi výrazně a první, co praští posluchače do uší, je monotónní rytmus. Většina skladeb stojí na stále se opakujícím rytmu, který se nejvýše jednou změní, na dunivých, v osmé dekádě typicky dopředu vytažených bicích úderech. To platí hned o první skladbě Abacab, plné tanečních kláves - klávesy vévodí této desce ještě více než na předchozím Duke a kytara promlouvá do dění na desce jen velmi rozpačitě. Po několika minutách zjistíte, že tu a tam přece jen probleskují střípky progresivně hravých kláves, které určitě nebyly u klasicky popových formací zvykem, ale pocit celkové monotónnosti nezmizí, zvláště když druhá No Reply at All je v podstatě o tom samém, jen v rychlejším podání. Me and Sarah Jane je uvolněnou baladou v duchu předchozí desky, ale následující Keep It Dark znovu válcuje klávesovými stěnami a ubíjejícím jednoduchým rytmem. To Dodo/Lurker je jednoznačně nejkošatější skladbou desky se spoustou krásných zpěvových linek a složitější strukturou, i když v jiném duchu než na albech z první půle 70.let. Pozitivní dojem z této skladby je ovšem vzápětí utnut zvukovým experimentem Who Dunnit?, který bohužel není příliš kvalitní ani hudebně a dojem z desky znovu sráží svou jednotvárností. Oproti tomu působí Man on the Corner, ač baladický Collinsův hit, jako oáza života s podmanivou melodií a decentním, upozaděným rytmem. Rutherfordova dramaticko-bombastická Like It or Not a zvukově velmi pestrá závěrečná, poněkud potemnělá Another Record uzavírají album v důstojném duchu. Ačkoli album lze hodnotit co do hudebních nápadů jako velmi solidní, kapela prakticky rezignovala na složitější rytmické struktury a výraznější uplatnění akustické kytary - album je v podstatě souhrou vokálu, výrazných, až bombastických kláves a důrazného, přímočarého rytmu. Neberte to ve zlém, jsou tady dobré hudební momenty a album určitě potěší hledače klávesových zvukových experimentů, ale obávám se, že pro vyznavače rozlehlých, bohatých a intimních hudebních zákoutí, jaká Genesis kdysi vytvářeli, album dostačující nebude.
reagovat

sváťa @ 12.03.2006 00:00:00
Ach jo, stále dokola "proč už žádný progresivní rock"? Vždyť už taky nenosíme jeany Morendy z roku 1978 z Krasu Brno. Oni se prostě rozhodli vše aranžérsky zjednodušit a oslovit tu "většinu!", co poslouchá rádia a sleduje hitparády v televizi. A povedlo se to, to nemůže nikdo popřít. Netvrdím, že zrovna Abacab je toho tou nejlepší ukázkou, ale ten náběh na to je jednoznačný. Jako hud. producenta poslali domů tolik let spolupracujícího Davida Hentschela a vzali Hugha Padghama, který do té doby dělal např. Police. Ale hlavně dělal producenta Gabrielovi! Pokud jsi posluchač (a teď bez urážky) konservativní, tak se níčemu nedivím. Ale svět (ten hudební, i když pro někoho i ten člověčí) není jen jedna mince a její jedna strana. Zaplať pánbůh!

Vynikající deska!!!!Připadá mně, že spousta lidí nepochopilo, že progrock nemusí být jen roztahaný a patetický...Stejně zcestné mi připadají řeči o komerčnosti alba...Dal bych nejradši pět, ale ty už mají tituly s Gabrielem...
reagovat

Výborná deska, i když je pravda, že jediné její spojení s tímto fórem je dáno jménem kapely a tím, že tato ve svých počátcích hrávala "progresivní rock" tak, jak je dnes chápán. Nechci se pouštět do rozebírání faktu, že v původním slova smyslu toho slova je "Abacab" progresivnější než desky jiných progresivně rockových kapel (což nechápejte jako útok na progresivní rock, já ten styl zbož�uju...), ale je to tak.
"Abacab" je originální, neopakovatelný, má jednolitou atmosféru, a i když se ne všechny experimenty úplně vyvedly ("Whodunnit"), je to posluchačsky uspokojující deska, ovšem pokud posloucháme to, co na ní je a nelitujeme stále toho, co na ní není (takto nádherně vystihla celou collinsovskou éru Genesis jedna fanynka Yes). Problém je, že se jménem Genesis má většina posluchačů spojenou jinou muziku, než jakou nabízí "Abacab" a je pochopitelné, že pro ně pak album překvapuje zklamání.
Osobně jsem měl tu výhodu, že "Abacab" byla jednou z prvních nahrávek, kterou jsem kdy od Genesis slyšel, proto jsem při jeho prvních posleších neměl ani tušení o tom, že Genesis někdy nahráli takové věci jako "Supper's Ready", "The Musical Box" apod. A zezačátku mi to album přišlo šílené, moc se mi nelíbilo, snad s výjimkou "Man on the Corner". Ale paxem té šílenosti propadl..."Abacab" a "Dodo" jsou mé nejoblíbenější, ale i ostatní skladby jsou dobré. A co se týče "Whodunnit", dnes už ji nepřeskakuji, protože na to album patří. Navíc - je jako předchůdce dnešního hiphopu a rapu. A navíc 100x lepší :))))
reagovat

Titan.mem @ 22.01.2005 00:00:00
Podle me je tohle nejslabsi deska Genesis, tady se projevil uz Phil Collins skladatelsky - jeho komercnost je tady hodne citit, ale zase kdybych to mel srovnavat s dnesni hudbou (rap, hip hop) tak je to super deska :-)))))

Insomniac @ 24.01.2005 00:00:00
Je pravda, že od Duke a tedy i na Abacab se Phil začal prosazovat mnohem více než dříve. Nicméně sólovou věc tam má jen jednu jedinou (stejně jako Mike a Tony), myslím, že je to "Man on the Corner", teď si nejsem jistý. Zbytek vznikl kolektivně. Viníkem změny stylu tedy není Phil, ale celková nálada v kapele, která se v té době snažila zbavit nálepky "progresivní rock" a přetrvávajícího spojování s Peterem... (podobný problém, jaký se snažili Marillion řešit Anoraknophobií). Nemá smysl porovnávat "Abacab" se staršími Genesis...tohle už je jiná kapela, ale IMO stejně dobrá ;)

EasyRocker @ 30.11.2005 00:00:00
Dokážu pochopit vývoj, ba dokonce ho vyhledávám, nechápu jen takto dramatické zjednodušení hudby. Ta deska svým rytmem - až na 2-3 skladby - ubíjí. Ono je těžké nehledat na deskách něco, co tam není, u kapely, která vydala "Nursery...", "Foxtrot", "Selling..." atd.... :-(

LZ @ 01.12.2005 00:00:00
pro Titan.mem
není pravda, že by tady byl nějak extrémní vliv skladatelskéoh přístupu Phila Collinse. Každý člen kapely má na tomhle albu jednu skladbu - Banks má Me And Sarah Jane (a je to krásná záležitost), Rutherford složil Like It Or Not (taky dobrá), a Collins se vytasil s Man On The Corner (ta se mi až tak moc zas nelíbí). Zbytek vycházel spíš ze společného rozvíjení nápadů, každý přihodil kousek.

já bych album Abacab nehodnotil zase až tak špatně - jasně, není to takové, jako za Gabrielovy éry, je to jiné. a nedá se říct, že by to bylo zase o tolik horší.. například Dodo nebo Abacab jsou skvělé sklaby, Keep It Dark a Me And Sarah Jane jsou taky výborné, a nezáleží na tom, že nemají zrovna dvacet minut.. Na druhou stranu, skladby jako Whodunnit nebo Man on the Corner kvalitu alba trochu srážejí, ale i tak bych Abacab ohodnotil nejméně třemi, spíš ale čtyřmi hvězdičkami.
reagovat

Duke of L.A. @ 24.06.2007 00:00:00
Myslím, že Man on the Corner je skvělá emotivní pecka!!

Man on the corner a Abacab nejsou špatný skladby ale i ty mě nijak extra neoslnily. Tohle je nejhorší album Genesis a nezaslouží si ani jednu hvězdičku, protože jak hudebně, tak textově stojí za prd a to nemluvím, že je to ještě na progresivním foru :-)))
reagovat