Gabriel, Peter - Security

Na svém čtvrtém albu se Peter Gabriel konečně dopracoval k vlastnímu nezaměnitelnému hudebnímu výrazu- to, co se mu podařilo v první polovině PG III zde dovedl k dokonalosti, rovnoměrně rozprostřené po celé ploše alba. Zárove� se zde, ze všech jeho projektů nejvýrazněji, projevuje vliv původní africké hudby- nejen v podkladových polyrytmických strukturách, ale místy i ve sborových refrénech. (Nelze se ubránit srovnání s vynikajícím albem „Remains In Light“ od Talking Heads, které vyšlo o dva roky dříve.)
„The Rhythm Of The Heat“- jakoby z dálky se k nám blíží zlověstný, monotónní rytmus bubnů, občas přerušen nekompromisními basovými údery hromů- krutou, skličující atmosféru umocní text o zemi, která je cítit krví a žárem. Postupná gradace přechází v potměšilý šepot, vyzývající ku zpřetrhání všech svazků s moderní civilizací. Až zoufalý výkřik , kdy si vypravěč uvědomuje, že „Rytmus žáru“ se zmocnil jeho duše a následná smršť afrických bubínků ukončí celé to utrpení. I když nepatří mezi mé nejoblíbenější, musím na téhle, v podstatě velice minimalistické kompozici, obdivovat její sugestivnost a přesvědčivost. Na dovolenou do Afriky bych asi nejel…
Následující „San Jacinto“ přináší- alespo� po stránce hudební- úlevné vysvobození. Jemné předivo zvonivých kláves podbarvuje příběh starého Indiána, který se nechává obřadně uštknout chřestýšem a umírajíc, naposledy pozoruje krajinu, znásilněnou bělochy. Nádherné vyvrcholení nastává v refrénu, kdy se náhle všude kolem rozprostřou pastelové akordy kláves:
„I hold the line, I hold the line, San Jacinto, yellow eagle flies down from the sun…“
Snad nejlepší a nejsilnější píse� o genocidě původních obyvatel Ameriky.
„I Have The Touch“ je už konečně trochu odlehčená, téměř diskotékové bicí podkreslené jednoduchým kytarovým ornamentem doprovázejí opět skvělý text o touze po lidském doteku, ironicky však posunutý do roviny, kdy už jsme na vážkách, zda se nejedná o úchylku.
„The Family And The Fishing Net“ nás opět uvrhne do atmosféry hrůzy, strachu a teroru. Už úvodní tóny ve mně vyvolávají představu průvodu pološílených, zfetovaných dětí hrajících na flétničky a pochodujících kamsi do neznáma. Pozadu nezůstává ani opět (jak jinak) vynikající textová složka- značně ponurý popis svatebního obřadu a dění kolem. „…konverzace mrzne na čerstvém, ještě teplém koláči……touhy stvořené v lstivém šepotu stahují svaly v odmítavé gesto…“. Krátká vsuvka, plná úzkosti, o vzpomínkách, vracejících se v neúnavných vlnách- a je tu refrén, v němž se kolotoč šílenství roztáčí na plné obrátky, oslavujíce uvíznutí další rybky v síti.
„Shock The Monkey“- jeden z největších Gabrielových raných hitů, postavený na velice vtipné basové figuře. Vždycky jsem si myslel, že text je o pokusech na zvířatech, ale asi není.
Co napsat o mé nejoblíbenější ze čtyřky, „Lay Your Hands On Me“? Opět minimálka, zajímavě rozdělená do tří opakovaných částí- v první se jenom deklamuje za velice střídmého hudebního doprovodu ( tedy pokud tak lze nazvat sem-tam nějaké to bouchnutí nebo pípnutí na klávesy a jakési cvrlikání cikád ), ve druhé se pozvolna rozprostře nádherný, pestrý koberec plnokrevných syntezátorových akordů v podmanivé melodii, třetí část je prostě africké etno. Ale všechno to kupodivu drží pohromadě a vytváří velice působivý celek.
„Wallflower“- opět nádherné zklidnění, pozoruhodně vkusně zvolené klávesové rejstříky, precizně vystavěná gradace až po vyvrcholení provázené patetickými úhozy na klavír- to vše dělá z této skladby klenot. Hluboce lidský text o nikdy nehasnoucí naději v boji proti všem, kteří chtějí ovládnout naše myšlení a city.
Závěrečná „Kiss Of Life“ je, stejně jako úvodní „The Rhythm…“, velice „africká“, včetně textu popisujícího jakýsi rituál- a svým způsobem na ni i navazuje- tentokrát ale vše probíhá v mnohem přívětivějším ovzduší. Jako by se po počáteční nedůvěře a obavách při setkání dvou rozdílných světů a kultur prolomily ledy a vše vyústilo v souznění.

Vynikající album, které nemá slabé místo. A chválit Gabrielův pěvecký výraz snad ani nemusím.

reagovat

Týmto albumom sa pre m�a končí vrcholné obdobie Petera Gabriela. Tým samozrejme nemyslím, že ďalšie bolo zlé, naopak, bolo veľmi kvalitné, ale nie najlepšie. Osobne si myslím, že Peter Gabriel ani nevie spraviť zlý album. A čo sa týka tohto, ten je neuveriteľný. Neviem si ho totiž vôbec štýlovo zaradiť, naozaj sú tu také vplyvy hudobné, že je nezaraditeľný, tak som ho zaradil len do kategórie kvalitná hudba. Opäť je celý album od prvej do poslednej pesničky vydarení a unáša ma do krajiny plnej emócií a pohody. Za najväčšie skvosty považujem skočnú Shock the monkey a zadumanú africkú Lay your hands on me. Tie pre m�a vyčnievajú, ale zvyšok to nijako neponižuje. Toto je úžasná hudba, ale myslím, že štýlovo nesadne každému. No, však vyskúšajte.
reagovat

luk63 @ 15.05.2011 17:15:33
Mám rád především první tři alba PG. Toto jsem si taky koupil, a i když mě oslovuje už trochu mí�, vnímám to stejně jak jsi napsal v úvodu.

Osobne dle meho nazoru povazuju toto album za nejhorsi a nejakym zvlastnim stylem prilis necitelne a ponure. Album na me nezanechalo ani kousek atmosfery ci nejakeho naznaku mi neco rici.
Ovsem hodnotim jak hodnotim dle toho ze oproti konkurenci a kolegum je to hold Gabriel
a me pripominky smeruji spise k jeho tvorbe nez k
hudbe vseobecne. Naopak pro sberatele je toto album nutnost protoze je hodne "jine" az originalni.
reagovat

Lothian @ 30.08.2007 09:47:06
Podle mého názoru je čtyřka absolutní vrchol PG, jeho nejlepší studiovka. Také koncert Plays live vydaný právě po tomto albu je podle mne nejlepším koncertním záznamem PG

catcher @ 18.04.2009 16:26:09
Nechápu lidi, kteří si vyberou tak skvělou desku, aby ji takhle setřeli. To není o stylové vyhraněnosti posluchače, tahle ryzí hudba je mimo jakákoli měřítka. Jamesi, když tohle píšeš, asi bys dokázal tvrdit, že Mona Lisa je mazanice. Gabrielova trojka je pro mě skvělá věc za pět, ale téhle desce dávám šest !

�ečeno velice stručně – čtyřku mám hodně rád, po nemastném, neslaném debutu a velice slušné dvojce, se mi zdá, jakoby se Gabriel třetím a čtvrtým albem pomalu, ale jistě připravoval ke svému vrcholu – albu SO. Nepopírám, že i tady hraje roli fakt, že asi polovinu skladeb jsem viděl na nezapomenutelném koncertě v roce 1987 v Budapešti a znám je notoricky z živého dvojalba Plays Live, které jsem svého času hrál velice, ale opravdu velice často. Celkově se mi zdá, že album pokračuje ve velmi podobném duchu, jako předchozí. Ovšem, jak už jsem jistě psal, mnohem víc mě baví živé verze skladeb, vadí mi některé studiové pazvuky, místy chemický zvuk bicích (např. v The Family And The Fishing Net). Živě mi přijde kapela mnohem, abych tak řekl přirozeně rocková, tvrdší, přístupnější, normálnější, jestli mi tedy někdo rozumíte, mluvím o nahrávkách z Plays Live. Jinými slovy, je to na mě až moc avantgardní :-)

Fakt je asi ale ten, že Gabriel byl pravděpodobně po odchodu z Genesis velkým experimentátorem, hlavně ve studiu, takže i když se mi to moc nelíbí, měl bych mu za to udělit několik plusových bodů.

Nejsilnějším momentem na albu pro mě je skladba San Jacinto, kterou považuji za jednu z nejlepších, kterou kdy Peter Gabriel složil. Do jaké míry jsem ovlivněn téměř dvacet let starým zážitkem, kdy touto skladbou zahajoval koncert s paprskem, který mu svítil do dlaně a mě, starému (v té době mladému) rockerovi, ukanula nejedna slza štěstí, nechám na Vašem milostivém posouzení.

Druhým silným momentem je pak úvod alba. V té době jsme uvažovali se Zde�kem Konopáskem, bubeníkem skupiny Dvouletá fáma o založení kapely se dvěmi bicími soupravami a v tomto duchu jsme chtěli zahajovat koncerty. Strašně se nám to oběma líbilo. Ke spolupráci nikdy nedošlo, ani nevím proč.
reagovat

Proslulá a jistě geniální čtyřka, ale nemohu si pomoci, radši instinktivně sáhnu po starších albech. Když už čtyřka hraje, vychutnám si její zemitou náladu a rudočerně hutnou přehlídku rytmické magie s radostí, ale nemohu se zbavit dojmu, že se Peter ve svém novém, bez diskuse originálním a jedinečném soundu trochu rozplývá do nezvladatelných hranic. Vzrušující hudba plyne, ale přistihnu se, že vždy nejvíce očekávám nádherně baladickou Wallflower s deštivě teskným piánem, osudově klenutým zpěvem, který vyjadřuje snad všechen smutek světa s perličkou naděje na dně poháru. Kvůli tomuto hudebnímu zázraku (který by se ovšem klidně dobře vyjímal na jedničce či dvojce), musím dát pět hvězdiček, ale bohužel co se pís�ových řadovek týče, už naposledy.
reagovat

další mistrovský dílo PG. Peter se inspiroval hudbou asijskou, africkou apod. Tohle rozhodně neni pop jak si někdo myslí, ale úplně novej směr. Podle mě jedno z nejlepších alb spolu s PGIII a Up. San Jacinto je naprosto geniální písnička a živě v Praze mě úplně dostala, nejlepší písnička na koncertě, ne-li možná úplně....
reagovat