Rush - Presto

Musím sa priznať, že do tohto počinu som sa započúval len pred nedávnom. Prvé dva posluchy vo mne nevzbudili to správne zapálenie aké by som si sám prial, ale dá sa povedať,že takto to platilo pri každom diele týchto troch pánov. Ako sa vraví, všetko chce svoj čas a tomto albume to platí dvojnásobne. Postupne sa na povrch dostávajú hudobné nápady, ktoré by iným kapelám stačili aj na dva nosiče. Presto je oproti svojemu predchodcovi Hold Your Fire viac gitarovejší. Alex Lifeson dostal viac priestoru a využil ho dokonale. Krásne melódie, ktoré sa z hlavy už dostať nedajú a opäť neopakovateľná atmosféra, ktorá vychádza z každej skladby!!! Pri žiadnej inej skupine som nič podobné nezažil, aby hubba dokázala vo vnútri vyvolať toľko pocitov. Každá skladba rozpráva svoj vlastný príbeh. Keď mám predsa uviesť moje favorizované piesne tak k nim patria titulná Presto, či záverečná Available light.
reagovat

mikepis @ 11.04.2010 18:30:03
Aabsolutne suhlasim s textom recenzie, ktory vyzdvihuje dokonale melodicke linky a atmosferu, ktoru tu vytvara gitarou Lifeson. Pre mna asi najlepsi album Rush vobec. To co nasledovalo po Preste, islo silno dolu vodou - po melodickej stranke urcite a aj Lifeson zacal hrat dost nepocuvatelne.

Presne ako pises, tato platna ako celok robi atmosferu, ako hadam ziadna ina, ktoru poznam.

Album bylo vydáno pár dní před "sametovkou" a tak se tak nějak skrylo v řavě dní. Až o rok později na mne vykouknul králík....album plné nápadů a řekl bych všeobecně nedoceněné,nevyšlo zrovna v příhodné době....samotní Rush později přiznali že kritika je spíše semknula než rozhodila. Presto byl návrat k syrovějšímu zvuku,víc prostoru dostal Lifeson a plně toho využil.Krásnou baladu The Pass neměl rád Peart. Dle jeho slov u ní spíše ztuhnul a skoro usnul. Jeden z nejlepších bubeníků světa neměl rád prostoje. Po tragické smrti dcery a o 10 měsíců i smrti ženy si pauzu dali všichni ale presto se vrátili silnější výborní,zaplať pán bůh.
reagovat

Prvních pět šest poslechů mělo pro mne album neuchopitelnou atmosféru - jako bych letěl v době babího léta letadlem mělkým údolím a v něm samá lehká turbulence. Album houpe ve svých náladách. Dá se říct, že je nejpřístupnější ze všech děl skupiny, presto mě dostalo.
Jedné ze dvou dodnes hraných skladeb jsem na chuť nepřišel; oproti tomu The Pass charakterizuje celé album v jeho přízračnosti.
Všechny zbylé skladby oplývají pořádnou porcí "kamarádství", průzračnou aurou pohody. Chain Lightning a War Paint jiskří. Scars tančí - funky rytmus zde dodává lehkou disko příchuť-; nesmím zapomenout na další mistrný text.
Superconductor považuji za druhou nejslabší píse� na albu. Další 4 perly mě vždy dostanou, opět sálají velice přátelskou náladou, silnými melodiemi a... neumím pořádně vyjádřit ten pocit, jaký z těchto písní, potažmo z celého alba mám.
Jedno z mých top
reagovat

Prestu jsem přišla na chuť o dost dřív, než předchozímu albu Hold your Fire. (A nebo jsem přišla na chuť HYF proto, že jsem si oblíbila Presto?)
Nádherný zvuk, spousta pěkných melodií, třeba hned první Show Don´t Tell, pak Chain Lightning, War Paint, Superconductor, no, těžko vybírat, poslouchá se to samo... Pokud by někdo neslyšel nikdy předtím Rush, asi bych tohle album klidně doporučila jako první.

reagovat

Nadherne propracovany album- proste krasa... nadherny momenty..
reagovat