Rush - Power Windows

Vrchol kapely Rush prichádza v roku 1985 s albumom Power Windows. Samozrejme každý má iný názor. Z hľadiska vyrovnanosti patrí album medzi absolútne ich najlepšie. Není tu ani jedna slabá skladba.
Hneď prvá The Big Money presvedčí nápaditosťou a hráčskou kvalitou. Grand Designs je zbytočné rozpisovať je to proste progresívny skvost, kde Geddy Lee dokazuje, že je majster melódie.
Na celom albume sú veľmi premyslené klávesové registre a zvuková farebnosť je neslýchaná. Tento album je špecifický práve kvôli zvuku a neotrepaným melódiám. Myslím si osobne, že v ich diskografii nenájdete podobný album.
Geddy Lee na tomto albume s basou absolútne exceluje, jeho umenie je vždy potešením pre ucho. Neil Peart tu odohráva na celom albume jeden zo svojich najlepších výkonov. Alex Lifeson pridáva niekoľko veľmi vydarených a krásnych sól ako napr. Emotion Detector, myslím si že tento gitarista bol v 80-tých a 90-tých rokoch nápaditejším ako po roku 2000.
Dobrým príkladom je skladba Middletown Dreams, kde sa nestačím čudovať čo všetko sa dá vtlačiť do 5-tich minút. Nepôsobí vôbec rozbito skôr naopak, cvála neustále vpred až do svojho veľkého finále.
Už spomenutá Emotion Detector svojou synth-rockovou razanciou zaujme. Elektronické bicie a klávesy sú určite zaujímavé, ale tento kúsok je urobený so silným estetickým cítením.
Manhattan Project a Marathon sú klasiky. Pri Manhattan Project je to opäť skvostná melódia a refrén, ktorý ťahá celú skladbu vpred. Marathon je o niečo viac prepracovanejšia, hlavný refrén s chorálovým zvukom kláves je neodolateľný a to už nevravím o inštrumentálnom výpade v strede skladby. Posledný trochu ponurejší zásek v podobe Mystic Rhythms je ukážkou Peartovho nezvyčajného talentu.
V mojej hierarchii albumov je tento album vyššie ako napr. Moving Pictures, lebo skladby z tohto albumu ako The Camera Eye alebo Vital Signs nepovažujem za rovnako dobré ako YYZ, Red Barchetta alebo Limelight. Takto by sme mohli pokračovať o každom albume Rush.
Považujem albumy ako Hemispheres, Signals, Power Windows, Presto a čiastočne aj Counterparts za najlepšie v ich kariére. Dôvod je vyrovnanosť a kvalita týchto albumov. Samozrejme prechovávam úctu k albumom Permanent Waves alebo Moving Pictures či 2112.
Power Windows je naozaj veľmi nedocenený album a to je chyba. Rush už po tomto albume nikdy nenatiahli ruku za novými obzormi tak silno ako na tomto skvoste. Sklamaním je ďalšie smerovanie kapely po roku 1996 a Rush už nerobia skladby, ktoré dodávajú ľuďom radosť a pozitívnu energiu, ako práve aj na albume Power Windows.


reagovat

KAšlu na recenzi a napíšu svůj zážitek. Koupil jsem si jedno auto patřící do koncernu Fiat. A není to ani Fiat ani Lancia. Jel jsem toho kilowaty obtěžkaného mazla projet do Alp a pak jsem se vracel přes Jižní Čechy a nakonec jsem před cestou na ostravsko přespal v Sázavě u Prahy. To ráno návratu bylo takové kalné, zamlžené...zbytek dne byl teplý a slunečný den babího léta na konci září. Na to zamžené ráno nikdy nezapomenu. Nejel jsem po D1, ale vydal jsem se na sever a pak na Hradec Králové. To, co jsem zažil při poslechu Power Windows....v ruce volant klasického auta, venku středočeské vesničky s tajemnými kostelíky, ta zvláštní nehybnost okolí, ta prapodivná mlha-nemlha...a do toho ta Mystic rhytms....no, na to už nikdy nezapomenu! To byl jeden z highlightů toho mého cestování.

Album to je nadýchané, silně melodické s taěžkým akcentem melodiky osmdesátých let. Převládá takový mystický náboj a zvláštní melancholie, která se táhne celým albem, dokonce i v energičtějších sonzích. To, co naznačili na Signals a na Moving Pictures, tak tady dotáhli do zvukové dokonalosti. Přesně vyvážili superchytlavou melodiku s technicitou skladeb. Tohle jde do hlavy samo a ještě vám to tam překope všechno naruby!
reagovat

DeaconJohn @ 20.12.2009 19:41:12
S touto deskou jsem měl hrozné problémy. Power Windows není tak docela můj šálek čaje, přesto se mi po letech povedlo nalézt v mnoha skladbách zalíbení. Zastávám názor, že Rush byli nepřekonatelní v rozmezí alb "Fly By Night" až "Grace Under Pressure" včetně. Ale jakákoliv jejich fošna má neopakovatelnou atmosféru a stále mě zaráží, jak mohli takto čarovat jen ve třech lidech. Pro mě budou Rush vždy unikátní skupinou a jsem moc rád, že i jejich současná tvorba si uchovala vysokou kvalitu a energii.

Pro mne jedno z vrcholných děl skupiny Rush. Za krásným obalem ( jako by vypadl z příběhů mistra tajemna a napětí Stephena Kinga ), se skrývá ještě úžasnější zvukomalba. Album vlastním s remasterovaným zvukem a tak nevím jak znělo, když v roce 1985 vyšlo, to mi byly taky jen dva roky a ujížděl jsem na Black Sabbath (díky táto), ale remasterovaná verze je jak by se dalo předpokládat s perfektním, čistým a naleštěným zvukem. Power Windows dalo by se říci je "hitové album" , ale není rozhodně na první poslech. Trvalo mi dlouhou dobu, než jsem mu padl do spárů a byl navěky okouzlen ( třeba skladba Territories, to byl oříšek ). Celkově deska drží krásně pohromadě, na celé ploše 45 minut nenudí. Není nad to, zaposlouchat se do instrumentálně perfektních, rafinovaných a kouzelně znějících bicích Neila Pearta, kytary Alexe Lifesona a basové kytary a zpěvu Geddyho Lee. Nelze ani nikterak vyzdvihnout jedinou z osmi skladeb. Snad jen skladba Marathon u mne převyšuje všechny ostatní ( ale jen o malilinkatý kousilínek ):o) A to by bylo vše, snad to má hlavu a patu. Přeci jen, nejsem odborník, novinář ani muzikant :o)
reagovat

Vrcholné album skupiny, neříkam, že nejlepší, ale vrcholné. Do Power Windows se RUSH neustále vyvíjeli, šli vpřed, excelentní obrazy tvořili čistě instrumentálně, sbírali nové podněty a stále, neohlížeje se je přidávali. Počínaje Hold Your Fire začali trochu rekapitulovat.
Taky jsem trochu nepochopil, proč pěti-, šestiminutové skladby zvete opusy.
Big Money mě, když jsem tto skladbu prvně slyšel překvapily Geddyho šílenými basovými kreacemi, už předtím hrál bravurně, avšak zde už se pomalu zdá, že si uláme prsty. Krásně se ke konci skladby vzchopily. Grand Designsmi vadívalo tímústřednímmotivem, ale jak šel čas, zamiloval jsem si jej.
Balada, love song, slaďáček, marcipánová melodie, Geddy pěje jako seladon a ejhle... atomová bomba, co shot down the rising sun.Pecka.
Marathon přináší opět zběsilou basu, celá skladba je protkána silnými motivy, ultrachytlavým refrénem a vším, co na RUSH milovat. Territories je malinko nepřístupná, ale to se poddá. Další bombastický kus se skrývá pod číslem šest - Middletown Dreams se skvostným motivem uprostřed. Další chytlavý refrén v další nádherné písni= Emotion Detector. Mystic Rhytms na závěr uklidní zčeřenou hladinu nezvykle rychlého pop-rockového skvostu
Snad není příliš smělé tvrzení, když povím, že s Innuendo a 90125 patří Power Windows k nejprogresivnějším albům žánru
reagovat

@ 29.09.2006 00:00:00
Paci sa mi to zrovnanie s Yes a Queen.

Fantastické, technicky brilantní, a přitom lehounké a vzdušné album nabité daleko přes okraj silnými nápady... nepokrytě hitové - je třeba si uvědomit, že na většinu songů se dá v klidu slušně pařit ! Přitom je deska technická a v tom nejlepším slova smyslu progresivní, s dobovým syntetickým bublavým zvukem, ale to mu na půvabu vůbec neubírá. Hitů je spousta, hned úvodní The Big Money, často zařazovaná na živá vystoupení, určitě Manhattan Project, Emotion Detector... Ale znám jen málo alb, kde jsou skladby tak navýsost vyrovnané jako Power Windows. Album, kde Rush vykročili znovu trochu odlišným směrem, a přesto 100% rushovské, zahrané s naprostou lehkostí a samozřejmostí, fenomenálně odzpívané a zvukově naleštěné. V době, kdy řada starých pardálů stagnovala, Rush vyrukovali s majstrštykem... není co dodat.
reagovat

Ale ano, je to rozhodne spickovy album. Nejradsi bych dal vetsine alb Rush 5 bodu (jsou to moji oblibenci), ale to zase nechci ;-)) Tuhle desku jsem si koupil hned asi tyden po vydani na burze desek a skladbu Marathon jsem si poustel porad dokola.. Tak trochu mi v te dobe vadil ten lehkej disco sound a mekci zvuk, ale je to samozr. jen otazka vkusu. V te dobe (kolem r. 1985) takovyhle zvuk proste frcel (Saga, Marillion,..), spousta kapel v te dobe vydavala desky s pod. soundem a ani Rush nezustali pozadu a sli s dobou.. Dal jsem ji 3 body protoze ty predesle desky mam o neco radsi, ale je to jenom me soukrome hodnoceni. Beru, ze nekomu se muze libit vic tahle deska a nekomu zas tahle, to je naprosto normalni.. Jeste upozornuji, ze pokud jsem dal tehle desce jen 3 body, tak pouze v kontextu s ostatnimi alby Rush.. pokud bych ji totiz hodnotil s deskami napr. od jinych kapel v tom samem roce vyslych, tak bych ji dal urcite bodu 5 (nebo aspon 4 a pul :-))
reagovat

Chvíli trvalo, než jsem tomuhle albu přišla na chuť, dnes bych ho označila jako mé No.2 od Rush.
S opusy nemám problém, poslouchávala jsem i delší. Zvuk je tady dokonalý, všechny nástroje i zpěv tak pěkně v rovnováze, nechce se věřit, že to ve 3 lidech dokázali předvést i na živo...
Za vrchol alba považuji Marathon, dál bych řadila asi The Big Money, a těsně v závěsu Territories. To je fantastická záležitost, ale je zapotřebí ji nechat "uležet" déle, protože je tady plno neočekávaných změn rytmu a melodií.
reagovat

Na tehle desce Rush svou hudbu jakoby zmekcili. Deska plna ruznych opusu a jakoby "do konce nedotazenych hitu" (v dobrem slova smyslu)... odena do havu smyccu.. Stale spickove, ale proste "jine"..
reagovat

mila @ 29.12.2005 00:00:00
tak tohle už začíná být ta druhá část pořadu Rush, ale já je -jak už jsem někde napsala- miluju všechny!