Davis, Miles - Kind of Blue

Nejsem žádným velkým fanouškem jazzu, a dokonce ani jazzrocku. Nic proti němu nemám, ale mám dojem, že si jej můžu nechat na později. Když se však čas od času do jazzových vod vydám, nestačím se divit. Milese Davise a Bitches Brew jsem znal dlouho, ale ještě lépe jsem se s ním seznámil po koncertě českého jazzového uskupení Robert Balzar Trio, na kterém jsem si koupil CD Seven Steps to Heaven. Docela mě zaujalo a pátral jsem dál. A díky tomu jsem narazil na Kind of Blue.

Je to jedno z těch alb, které svou uhrančivostí rozpustí i ledovec. Už od prvních tónů skladby So What cítíte, jak vámi prostupuje zvláštní melancholický pocit, který umí zprostředkovat jen černí jazzmani. Zajímavé je také to, že je jaksi nejazzové. Je zde patrný výraznější řád, než u jiných jazzových nahrávek, čímž se z Kind of Blue stává ideální cd pro zasvěcení jazzového laika, navyklého na riffy elektrických kytar a jednodušší kompoziční struktury.

Doporučil bych to každému, kdo má rád kvalitní hudbu. Klasika se snaží život pochopit, rock změnit a jazz jej popisuje takový, jaký je.
reagovat

hejkal @ 19.06.2011 16:08:33
"Klasika se snaží život pochopit, rock změnit a jazz jej popisuje takový, jaký je."

Zaujímavo to znie, ale akosi sa s tým mí�am, vôbec nič z deklarovaného mi nepríde zmysluplné. :) Uvítal by som hlbší rozbor toho, čo si tým myslel.

Deadmonkey @ 19.06.2011 16:16:44
Myslel jsem to tak, že klasická hudba se na všechno dívá trochu z dálky, ale člověku toho stejně hodně přinese. Rock je na druhou stranu živelný a ponořený do problému a jazz takový, jaký je. Nevím jak jinak to vysvětlit, je možné, že to dává smysl jenom mně :)

hejkal @ 19.06.2011 16:18:34
Možné to je, každopádne ma stále neosvietilo, vďaka za snahu.

PaloM @ 20.06.2011 09:35:02
Davisa, prevažnú časť diskografie, už mám v archíve, kúpil som si zatiaľ môj najobľúbenejší CD album, In A Silent Way. Obdobie fusion mi najviac sedí, ale paradoxne toľko vychvaľovaný Bitches Brew ma vôbec nebaví. Zaujal ma iba faktograficky, čiže hromadou zvučných mien.
Kind Of Blue som nepoÄŤul, skĂşsim, ÄŤi mi to nieÄŤo povie.

Filozof @ 20.06.2011 13:09:55
Vícekrát jsem četl, že toto album je vhodné jako úvod - pro svoji snadnou přístupnost a že se musí líbit všem! Proto je to také takový hit.

Po koupi CD remastrované edice se super-hyper-dokonalo-zvukem jsem nažhavil své lampo-stroje a čekal, co bude.
Nic moc. Napoprvé mne to nijak nevzalo - klasická jazzová lehčí nuda. I po 20tém poslechu konstatuji, že na tom neslyším nic úchvatného (snad kromě toho zvuku).
Slova z obalu CD, že "... po poslechu tohoto CD už pro Vás život nebude nikdy jako dřív..." apod. se u mne nějak minula.
Holt KJJ. A tak to má být.

Deadmonkey @ 20.06.2011 15:10:37
Texty na Milesových bookletech nebývají nic moc, tím se nejde řídit.

PaloM @ 06.01.2012 12:06:28
Keď som včera počúval tento album prvý raz v živote, úplne som zabudol na túto recenziu, aj na moju reakciu. Tak ešte raz, odporúčam remaster Columbia Legacy 1997, počítam, že to isté sa predáva aj pod Sony/BMG. CD je veľmi lacné.
Nahrávky neoblbnú človeka nejakou virtuozitou hráčov alebo neobvyklými kompozíciami.
Je to vnútorná mágia, atmosféra celku, čo ma dostala.